ROZSUDEK SOUDU (prvního senátu)
20. listopadu 2007(*)
„Ochranná známka Společenství − Námitkové řízení − Přihláška obrazové ochranné známky Společenství CASTELLANI − Starší národní slovní ochranné známky CASTELLUM a CASTELLUCA − Relativní důvod pro zamítnutí − Nebezpečí záměny − Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94“
Ve věci T‑149/06,
Castellani SpA, se sídlem v Campagna Gello (Itálie), zastoupená A. Di Masem a M. Di Masem, advokáty,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému J. García Murillo, jako zmocněnkyní,
žalovanému,
přičemž další účastnicí řízení před prvním odvolacím senátem OHIM je
Markant Handels und Service GmbH, se sídlem v Offenburgu (Německo),
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 22. února 2006 (věc R 449/2005‑1), týkajícímu se námitkového řízení mezi Markant Handels und Service GmbH a Castellani SpA,
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (první senát),
ve složení J. D. Cooke, předseda, I. Labucka a M. Prek, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: C. Kristensen, rada,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Soudu dne 17. května 2006,
s přihlédnutím k vyjádření k žalobě došlému kanceláři Soudu dne 13. září 2006,
po jednání konaném dne 6. února 2007,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 25. září 2001 společnost Castellani SpA podala u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů.
2 Zápis byl požadován pro následující obrazovou ochrannou známku:
3 Výrobky, pro které byl zápis požadován, spadají do třídy 33 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají následujícímu popisu: „Alkoholické nápoje s výjimkou piv“. V průběhu námitkového řízení žalobkyně přihlášku omezila na „Alkoholické nápoje s výjimkou piv, likérů, šumivých a šampaňských vín“.
4 Přihláška byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 45/2002 ze dne 10. června 2002.
5 Dne 4. září 2002 podala společnost Markant Handels und Service GmbH proti zápisu přihlášené ochranné známky námitky na základě článku 42 nařízení č. 40/94. Námitky byly odůvodněny následujícími staršími zápisy:
– německým zápisem č. 1148027 CASTELLUM ze dne 17. října 1989 pro „vína, s výjimkou šumivých vín“, spadající do třídy 33;
– německým zápisem č. 39720803.0 CASTELLUCA ze dne 20. srpna 1997 pro „vína“, spadající do třídy 33.
6 Námitky se týkaly všech výrobků, na které se vztahují starší zápisy, a byly podány proti všem výrobkům požadovaným v přihlášce ochranné známky. Důvodem uplatňovaným na podporu námitek bylo nebezpečí záměny u veřejnosti z důvodu podobnosti existující mezi staršími ochrannými známkami a přihlášenou ochrannou známkou a totožnosti dotčených výrobků ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.
7 Žalobkyně požádala osobu, která podala námitky, aby předložila důkaz o skutečném užívání své starší ochranné známky CASTELLUM. Osoba, která podala námitky, této žádosti vyhověla dne 31. července 2003.
8 Rozhodnutím ze dne 10. března 2005 námitkové oddělení OHIM námitky zamítlo v plném rozsahu. Ve svém rozhodnutí námitkové oddělení neprovedlo posouzení důkazu o užívání předloženého osobou, která podala námitky, a omezilo se na srovnání přihlášené ochranné známky s oběma staršími ochrannými známkami, které byly uvedeny pro odůvodnění námitek. Mělo za to, že přihlášená ochranná známka a starší ochranné známky jsou ze vzhledového a fonetického hlediska odlišné a že z pojmového hlediska vzhledem k tomu, že všechna tato označení v německém jazyce postrádají význam, relevantní veřejnost mezi kolidujícími ochrannými známkami nezpozoruje žádnou pojmovou podobnost.
9 Dne 20. dubna 2005 podala osoba, která podala námitky, proti rozhodnutí námitkového oddělení odvolání na základě článků 57 až 59 nařízení č. 40/94.
10 Rozhodnutím ze dne 22. února 2006 (dále jen „napadené rozhodnutí“) první odvolací senát OHIM rozhodnutí námitkového oddělení zrušil a přihlášku k zápisu zamítl. Odvolací senát měl v podstatě za to, že přihlédne-li se zejména ke vzhledové a pojmové podobnosti ochranných známek, jakož i k totožnosti dotčených výrobků, existuje mezi přihlášenou ochrannou známkou a starší ochrannou známkou CASTELLUCA nebezpečí záměny.
Návrhová žádání účastníků řízení
11 Žalobkyně navrhuje, aby Soud:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– uložil OHIM náhradu nákladů řízení.
12 OHIM navrhuje, aby Soud:
– zamítl žalobu v plném rozsahu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
13 Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňuje jediný žalobní důvod vycházející z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.
Argumenty účastníků řízení
14 Žalobkyně předně uvádí, že odvolací senát provedl správně pouze srovnání starší ochranné známky CASTELLUCA a přihlášené ochranné známky, jelikož osoba, která podala námitky, nepředložila žádný vhodný důkaz o užívání starší ochranné známky CASTELLUM během posledních pěti let podle čl. 43 odst. 2 a 3 nařízení č. 40/94.
15 Pokud jde o srovnání dotčených výrobků, žalobkyně připouští, že výrobky, kterých se týkají kolidující ochranné známky, jsou totožné, poněvadž se jedná o víno.
16 Naproti tomu, pokud jde o srovnání kolidujících označení CASTELLANI a CASTELLUCA, žalobkyně se domnívá, že mezi nimi neexistuje žádná podobnost, která by u spotřebitelů, zvláště pak německých spotřebitelů, o nichž se má za to, že jsou běžně informovaní, vyvolávala nebezpečí záměny.
17 Pokud jde o vzhledové hledisko, žalobkyně podotýká, že přihlášená ochranná známka obsahuje prvky odlišné od starší ochranné známky CASTELLUCA. Zaprvé zdůrazňuje výskyt písmen „a“, „n“ a „i“ v přihlášené ochranné známce a výskyt písmen „u“, „c“ a „a“ ve starší ochranné známce, a zadruhé skutečnost, že přihlášená ochranná známka je na rozdíl od této starší ochranné známky obrazovou ochrannou známkou, která je tvořena slovem „castellani“ jednak podtrženým dvěma horizontálními čarami, přičemž uprostřed je koruna ozdobená věžemi, a jednak umístěným pod štítem představujícím hrad a dvě věže, nad nimiž je koruna se dvěma palmovými větvemi a římským křížem uprostřed. Žalobkyně má za to, že tento obrazový prvek vykazuje vysokou rozlišovací způsobilost na rozdíl od předpony kolidujících ochranných známek, která pro výrobky, na něž se ochranné známky vztahují, postrádá rozlišovací způsobilost.
18 Z fonetického hlediska žalobkyně uvádí, že výslovnost obou ochranných známek ve všech evropských jazycích, a zvláště pak v německém jazyce, je odlišná. Poznamenává, že i když jsou předpony ochranných známek podobné a vyslovují se stejně, přípony se vyslovují odlišně. Dodává, že starší ochranná známka CASTELLUCA je fantazijním slovem, jehož správná výslovnost je [kastelluka], zatímco přihlášená ochranná známka je italským slovem, jehož výslovnost je [kastellany].
19 Z pojmového hlediska žalobkyně uplatňuje, že obě ochranné známky neodpovídají německým slovům, i když předpona „castel“ je předponou z latinského slova „castellum“, které znamená hrad, a že v němčině je tato předpona překládána svým fonetickým ekvivalentem „Kastell“.
20 V tomto ohledu zdůrazňuje, že obě slova mají odlišné významy, v tom smyslu, že starší ochranná známka CASTELLUCA evokuje „Lukův hrad“ nebo „Lukášův hrad“, zatímco prvek „castellani“ přihlášené ochranné známky je italským slovem (jde o množné číslo nebo druhý pád slova „castellano“), které znamená kastelán (v němčině Kastellan).
21 Na jednání žalobkyně potvrdila, že Castellani je příjmením, a nikoli názvem statku. Uvedla, že rodina Castellani vyrábí a vyváží víno do zahraničí, zejména do Německa, již téměř jedno století.
22 Žalobkyně zpochybňuje tvrzení odvolacího senátu, že pozornost spotřebitelů je zaměřena zejména na předponu ochranných známek, přičemž poznamenává, že užívání výrazu „château“ (hrad) je v odvětví vína velmi běžné. Tvrdí, že na dotčeném území existují určité zapsané ochranné známky obsahující předpony „castel“, „castle“, „Kastel“ nebo „château“ a že spotřebitelé víno identifikují díky příponě připojené k těmto předponám, které nevykazují žádnou rozlišovací způsobilost. Z toho podle ní vyplývá, že příslušné přípony dotčených označení musí být považovány za rozlišovací a dominantní prvky upoutávající pozornost spotřebitelů [rozsudek Soudu ze dne 5. dubna 2006, Madaus v. OHIM − Optima Healthcare (ECHINAID), T‑202/04, Sb. rozh. s. II‑1115, bod 55].
23 Pokud jde o posouzení nebezpečí záměny, žalobkyně tvrdí, že neexistuje nebezpečí, že by se veřejnost mohla domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od stejného podniku nebo od podniků hospodářsky propojených [rozsudky Soudu ze dne 11. května 2005, Grupo Sada v. OHIM − Sadia (GRUPO SADA), T‑31/03, Sb. rozh. s. II‑1667, bod 42, a ze dne 14. července 2005, Reckitt Benckiser (España) v. OHIM − Aladin (ALADIN), T‑126/03, Sb. rozh. s. II‑2861, bod 78].
24 Žalobkyně má za to, že vzhledem k tomu, že předpona „castel“ neumožňuje odlišit výrobky pocházející od určitého podniku, průměrný spotřebitel, běžně informovaný a dostatečně pozorný, nebude moci kolidující ochranné známky odlišit na základě této předpony. Podle ní průměrný spotřebitel ví, že obě vína, jejichž ochranné známky začínají na „castel“, nezbytně nepocházejí od stejného podniku nebo podniků hospodářsky propojených a že musí zaměřit svou pozornost na název podniku, druh vinné révy, původ vína atd. Domnívá se, že se v projednávaném případě průměrný spotřebitel nemůže zmýlit v původu vína, když pozoruje obě dotčené ochranné známky, které jsou odlišné, takže přihlášená ochranná známka nemůže vyvolávat záměnu u německých spotřebitelů.
25 Konečně žalobkyně uvádí, že starší ochranná známka CASTELLUCA není platná, když uplatňuje, že svou ochrannou známku CASTELLANI v Německu užívá od roku 1978 pro výrobky totožné s těmi, na které se vztahuje starší ochranná známka, jak o tom předkládá důkaz, a že toto užívání tedy předcházelo zápisům starší ochranné známky.
26 OHIM úvodem zpochybňuje tvrzení žalobkyně, že odvolací senát srovnal pouze starší ochrannou známku CASTELLUCA a přihlášenou ochrannou známku z důvodu nedostatečného předloženého důkazu o užívání starší ochranné známky CASTELLUM. Potvrzuje, že odvolací senát neprovedl posouzení tohoto důkazu, poněvadž byly přijaty požadavky osoby, která podala námitky, týkající se starší ochranné známky CASTELLUCA, na které byly námitky rovněž založeny. OHIM v tomto ohledu připomíná, že shledání existence nebezpečí záměny ve vztahu k jedné ze starších ochranných známek stačí k zamítnutí přihlášky ochranné známky Společenství v plném rozsahu, a že tedy v takovém případě nemusí provádět posouzení každého ze starších práv, která jsou uváděna pro odůvodnění námitek [rozsudky Soudu ze dne 17. března 2004, El Corte Inglés v. OHIM – González Cabello a Iberia Líneas Aéreas de España (MUNDICOR), T‑183/02 a T‑184/02, Recueil, s. II‑965, body 70 až 72, a ze dne 16. září 2004, Metro-Goldwyn-Mayer Lion v. OHIM – Moser Grupo Media (Moser Grupo Media), T‑342/02, Sb. rozh. s. II‑3191, bod 48].
27 Pokud jde o dotčené výrobky, OHIM uplatňuje, že je nesporné, že výrobky chráněné kolidujícími ochrannými známkami jsou totožné.
28 Pokud jde o srovnání dotčených označení, OHIM uplatňuje, že ze vzhledového hlediska, jak uvedl odvolací senát, jsou obrazové prvky přihlášené ochranné známky vnímány jako pouhé vyobrazení hradu a že tyto prvky vykazují pouze nízkou rozlišovací způsobilost. Má za to, že dominantním prvkem přihlášené ochranné známky je výraz „castellani“. V tomto ohledu se domnívá, že v případě kombinované ochranné známky, která obsahuje kombinaci obrazových a slovních prvků, přikládá veřejnost, která si v paměti uchová nedokonalou představu ochranné známky, zpravidla větší význam slovnímu prvku.
29 OHIM zaprvé podotýká, že užívání obrazových prvků, které mají dekorativní funkci, kombinovaných se slovními prvky je ve světě obchodu běžné, zadruhé, že spotřebitelé nemají ve zvyku nevěnovat pozornost slovním prvkům, a zatřetí, že obchodní původ výrobků neidentifikují na základě takovýchto dekorativních prvků. Kvůli svému postavení v přihlášené ochranné známce hraje tedy podle OHIM prvek „castellani“ rozhodující úlohu, když relevantní veřejnost bude muset označení rozpoznat a vybavit si jej [rozsudek Soudu ze dne 14. července 2005, Wassen International v. OHIM – Stroschein Gesundkost (SELENIUM‑ACE), T‑312/03, Sb. rozh. s. II‑2897, body 39 až 41].
30 V důsledku toho, i když jsou kolidující ochranné známky odlišné povahy, OHIM, který jednak poukazuje na to, že v přihlášené ochranné známce je dominantní její slovní prvek „castellani“, a jednak, že dominantní prvky „castelluca“ a „castellani“ kolidujících ochranných známek mají velký počet společných písmen a mají totožnou délku, uplatňuje, že napadené rozhodnutí správně uvádí, že tyto ochranné známky jsou ze vzhledového hlediska podobné.
31 Z fonetického hlediska OHIM poznamenává, že kolidující ochranné známky se na relevantním území vyslovují ve čtyřech slabikách, a to „cas-te-llu-ca“ a „cas-te-lla-ni“. Tvrdí, že odvolací senát měl v napadeném rozhodnutí správně za to, že odlišná zakončení těchto ochranných známek nepostačují k tomu, aby se mělo za to, že tyto ochranné známky nejsou z fonetického hlediska podobné, jelikož jejich dvě počáteční slabiky jsou totožné a jejich třetí slabika je zřetelně ovlivněna souhláskami „ll“.
32 OHIM tvrdí, že posouzení kolidujících ochranných známek provedené žalobkyní je nesprávné, jelikož vyplývá z umělého rozdělení těchto ochranných známek, a nikoli z analýzy těchto ochranných známek jako celku tak, jak jsou vnímány relevantní veřejností, jak vyžaduje judikatura. Domnívá se, že pokud se ochranné známky posoudí jako celek, kolidující označení vykazují rovněž určitý stupeň fonetické podobnosti.
33 Z pojmového hlediska OHIM uvádí, že odvolací senát měl za to, že si relevantní spotřebitel obě označení CASTELLANI a CASTELLUCA spojí s německým slovem „Kastell“ (hrad) a že tento koncept činí ochranné známky podobnými.
34 V odpovědi na tvrzení žalobkyně, že existence téhož konceptu nepostačuje ke vzniku pojmové podobnosti mezi kolidujícími označeními na relevantním území, OHIM uvádí, že se v německém rejstříku ochranných známek vyskytuje málo ochranných známek tvořených předponou „castell“ následovanou různými zakončeními, že existují různé ochranné známky obsahující výraz „castello“ následovaný jedním nebo více jinými výrazy, ale že je málo takových ochranných známek, které jsou tvořeny předponou „castell“ následovanou krátkým zakončením, jako je tomu v případě dotčených ochranných známek.
35 V tomto ohledu OHIM zdůrazňuje, že, jak uvedl odvolací senát v napadeném rozhodnutí, i když žádný slovní prvek kolidujících ochranných známek nemá v němčině konkrétní význam, může se stát, že průměrný německý spotřebitel bude v začátku obou ochranných známek spatřovat koncept hradu s ohledem na jeho podobnost s německým výrazem „Kastell“. Domnívá se tedy, že pojmová podobnost nemůže být vyloučena.
36 Pokud jde o posouzení nebezpečí záměny, OHIM připomíná relevantní judikaturu Soudního dvora a Soudu v dané oblasti, a zvláště faktory, které musejí být zohledněny v rámci celkového posouzení nebezpečí záměny, a sice rozlišovací způsobilost starší ochranné známky, stupeň podobnosti ochranných známek a výrobků, povahu dotčených výrobků a stupeň pozornosti relevantní veřejnosti.
37 Pokud jde o rozlišovací způsobilost prvku „castell“ na relevantním území, OHIM připomíná, že ačkoliv musí být při posouzení nebezpečí záměny zohledněna rozlišovací způsobilost starší ochranné známky, je třeba mít rovněž za to, že tato rozlišovací způsobilost je pouze jednou ze skutečností přicházejících v úvahu při tomto posouzení. Nebezpečí záměny tak může existovat i v případě starší ochranné známky s nízkou rozlišovací způsobilostí nebo známky skládající se jako v projednávaném případě z prvku („castell“) majícího nízkou rozlišovací způsobilost, zejména z důvodu podobnosti označení a výrobků nebo služeb, kterých se označení týkají [rozsudky Soudu ze dne 16. března 2005, L’Oréal v. OHIM – Revlon (FLEXI AIR), T‑112/03, Sb. rozh. s. II‑949, bod 61, a ze dne 8. prosince 2005, Castellblanch v. OHIM – Champagne Roederer (CRISTAL CASTELLBLANCH), T‑29/04, Sb. rozh. s. II‑5309, bod 69].
38 Pokud jde o stupeň podobnosti ochranných známek, OHIM připomíná, že kolidující ochranné známky jsou podobné ze vzhledového hlediska, částečně podobné z fonetického hlediska a že nelze vyloučit, že si průměrný německý spotřebitel mezi nimi vytvoří pojmovou spojitost. Pokud jde o stupeň podobnosti výrobků, OHIM připomíná, že dotčené výrobky musí být považovány za totožné.
39 Pokud jde o dotčené výrobky, OHIM připomíná, že veřejnost, které jsou tyto výrobky určeny, se v projednávaném případě skládá z průměrných německých spotřebitelů vína a jiných alkoholických nápojů. Pokud jde o stupeň pozornosti relevantní veřejnosti při nákupu těchto výrobků, OHIM se domnívá, že zpravidla nelze mít za to, že průměrný spotřebitel vína v Německu projevuje při nákupu těchto výrobků velkou pozornost, neboť předmětné výrobky zahrnují velkou škálu nápojů jak z hlediska jakosti, tak ceny a relevantní veřejnost není nezbytně veřejností odbornou ani velmi pozornou. V důsledku toho má za to, že v Německu existuje nebezpečí záměny v tom smyslu, že si veřejnost může myslet, že dotčené výrobky pocházejí od stejného podniku, případně od podniků hospodářsky propojených.
40 Podle OHIM ze všeho výše uvedeného vyplývá, že odvolací senát správně dospěl k závěru o existenci nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 a že žalobní důvod žalobkyně tedy musí být zamítnut.
Závěry Soudu
41 Podle čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 se na základě námitek majitele starší ochranné známky přihlášená ochranná známka nezapíše, pokud z důvodu totožnosti nebo podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti na území, na kterém je starší ochranná známka chráněna. Krom toho se na základě čl. 8 odst. 2 písm. a) ii) nařízení č. 40/94 staršími ochrannými známkami rozumějí ochranné známky zapsané v členském státě s dřívějším datem podání přihlášky, než je datum podání přihlášky ochranné známky Společenství.
42 Podle ustálené judikatury představuje nebezpečí záměny nebezpečí, že se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od stejného podniku, případně od podniků hospodářsky propojených [rozsudek Soudu ze dne 23. října 2002, Oberhauser v. OHIM – Petit Liberto (Fifties), T‑104/01, Recueil, s. II‑4359, bod 25; viz rovněž obdobně rozsudky Soudního dvora ze dne 29. září 1998, Canon, C‑39/97, Recueil, s. I‑5507, bod 29, a ze dne 22. června 1999, Lloyd Schuhfabrik Meyer, C‑342/97, Recueil, s. I‑3819, bod 17].
43 Podle téže judikatury musí být nebezpečí záměny posuzováno celkově podle toho, jak relevantní veřejnost vnímá dotčená označení a výrobky nebo služby, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu, zejména vzájemná závislost mezi podobností označení a podobností výrobků nebo služeb, na které se označení vztahují [viz rozsudek Soudu ze dne 9. července 2003, Laboratorios RTB v. OHIM − Giorgio Beverly Hills (GIORGIO BEVERLY HILLS), T‑162/01, Recueil, s. II‑2821, body 31 až 33 a citovaná judikatura].
44 Je rovněž třeba uvést, že vnímání ochranných známek průměrným spotřebitelem dotčených výrobků nebo služeb hraje rozhodující úlohu při celkovém posuzování nebezpečí záměny. Průměrný spotřebitel přitom vnímá obvykle ochrannou známku jako celek a nezkoumá její jednotlivé detaily [rozsudky Soudu Fifties, bod 42 výše, bod 28, a ze dne 3. března 2004, Mülhens v. OHIM – Zirh International (ZIRH), T‑355/02, Recueil, s. II‑791, bod 41; viz obdobně rozsudky Soudního dvora ze dne 11. listopadu 1997, SABEL, C‑251/95, Recueil, s. I‑6191, bod 23, a Lloyd Schuhfabrik Meyer, bod 42 výše, bod 25]. Pro účely tohoto celkového posouzení se má za to, že průměrný spotřebitel dotyčných výrobků je běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný. Krom toho je třeba přihlédnout k okolnosti, že průměrný spotřebitel má jen zřídka možnost přímo porovnat jednotlivé ochranné známky, ale musí se spoléhat na nedokonalou představu těchto známek, kterou si uchoval v paměti. Je namístě rovněž zohlednit skutečnost, že úroveň pozornosti průměrného spotřebitele se může měnit v závislosti na kategorii dotčených výrobků nebo služeb (viz obdobně rozsudky Lloyd Schuhfabrik Meyer, bod 42 výše, bod 26, a Fifties, bod 42 výše, bod 28).
45 V projednávaném případě je třeba připomenout, že osoba podávající námitky podala námitky proti zápisu přihlášené ochranné známky s tím, že se dovolávala existence nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 se staršími německými slovními ochrannými známkami CASTELLUM a CASTELLUCA, které označují výrobky spadající do třídy 33 ve smyslu Niceské dohody.
46 V napadeném rozhodnutí měl odvolací senát, který přihlášku k zápisu zamítl z důvodu existence nebezpečí záměny mezi přihlášenou ochrannou známkou a starší ochrannou známkou CASTELLUCA, za to, že nebylo nezbytné zkoumat důkaz týkající se užívání starší ochranné známky CASTELLUM (body 15 a 23 napadeného rozhodnutí).
47 V rámci přezkumu důvodu směřujícího ke zrušení napadeného rozhodnutí vzneseného žalobkyní je tedy namístě provést posouzení nebezpečí záměny mezi přihlášenou ochrannou známkou a starší ochrannou známkou CASTELLUCA.
48 Vzhledem k tomu, že dotčenými výrobky jsou výrobky běžné spotřeby a že starší ochranné známky jsou zapsány v Německu, je relevantní veřejnost, ve vztahu k níž je třeba posoudit nebezpečí záměny, tvořena průměrnými spotřebiteli v Německu.
49 Krom toho je nesporné, že výrobky, na které se vztahují kolidující ochranné známky, jsou totožné. S ohledem na předcházející úvahy je tedy namístě provést pouze srovnání kolidujících označení.
50 V tomto ohledu je třeba připomenout, že dvě ochranné známky jsou podobné tehdy, pokud mezi nimi z pohledu relevantní veřejnosti, co se týče jednoho nebo více relevantních aspektů, existuje alespoň částečná totožnost [rozsudky Soudu ze dne 23. října 2002, Matratzen Concord v. OHIM – Hukla Germany (MATRATZEN), T‑6/01, Recueil, s. II‑4335, bod 30, a ze dne 26. ledna 2006, Volkswagen v. OHIM – Nacional Motor (Variant), T‑317/03, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 46].
51 Globální posouzení nebezpečí záměny, co se týče vzhledové, fonetické nebo pojmové podobnosti kolidujících označení, však musí být založeno na celkovém dojmu, kterým tato označení působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišovacím a dominantním prvkům [viz rozsudek Soudu ze dne 14. října 2003, Phillips-Van Heusen v. OHIM − Pash Textilvertrieb und Einzelhandel (BASS), T‑292/01, Recueil, s. II‑4335, bod 47 a citovaná judikatura].
52 Pokud jde o vzhledové srovnání, je třeba v projednávané věci poznamenat, že přihlášená ochranná známka představuje kombinovanou ochrannou známku, složenou ze slovního prvku „castellani“ a obrazového prvku tvořeného jednak dvěma horizontálními čarami, v jejichž středu je koruna ozdobená věžemi, a jednak štítem představujícím hrad a dvě věže, nad nimiž je koruna se dvěma palmovými větvemi a římským křížem uprostřed.
53 Pokud jde o význam, který je třeba přiznat obrazovému prvku jakožto odlišovacímu prvku, tento prvek v celkovém dojmu vyvolaném přihlášenou ochrannou známkou nemůže představovat dominantní prvek. V projednávaném případě je třeba konstatovat, jak také uvedl odvolací senát v bodě 19 napadeného rozhodnutí, že obrazové prvky této ochranné známky jsou vnímány jako vyobrazení hradu a že tyto prvky vykazují pouze nízkou rozlišovací způsobilost. Pokud jde o takový výrobek, jako je víno, vyobrazení hradu totiž není prvkem, jenž by relevantní veřejnosti umožňoval zapamatovat si tuto obrazovou složku jako dominující představě, kterou si o přihlášené ochranné známce uchová. Naopak jsou spotřebitelé zvyklí označovat a rozpoznávat víno podle slovního prvku, který slouží k jeho identifikaci, neboť tento prvek označuje zejména producenta nebo usedlost, na níž je víno vyráběno [rozsudek Soudu ze dne 13. července 2005, Murúa Entrena v. OHIM − Bodegas Murúa (Julián Murúa Entrena), T‑40/03, Sb. rozh. s. II‑2831, bod 56]. Dominantním prvkem přihlášené ochranné známky je tedy její slovní prvek, a sice výraz „castellani“.
54 Odvolací senát v tomtéž bodě napadeného rozhodnutí rovněž uvedl, že první část označení „castell“, podle něj vzhledově nejvíce upoutávající pozornost, je totožná. Slovní prvky „castellani“ a „castelluca“ přitom zajisté vykazují určitou vzhledovou podobnost, neboť jsou stejně dlouhé a jejich sedm prvních písmen je totožných a jsou umístěna v tomtéž pořadí („c-a-s-t-e-l-l“). Ačkoli je pozornost spotřebitele často přitahována počáteční částí slov (rozsudek MUNDICOR, bod 26 výše, bod 81), žalobkyně však správně poznamenává, že užívání výrazu „château“ je pro tuto zvláštní kategorii výrobků velmi běžné. Existuje takové množství názvů a výrobků nabízených spotřebitelům, obsahujících teritoriální označení spojené s výrazy „castello“, „castel“, „château“, „Schloss“ nebo „castle“, že pro to, aby bylo možno správně identifikovat víno, jehož název začíná jedním z těchto slov, musí být přípona, která je k tomuto slovu připojena, pozorně spotřebiteli zkoumána. V projednávaném případě jsou koncová písmena kolidujících označení, a sice „a“, „n“ a „i“, pokud jde o přihlášenou ochrannou známku, a „u“, „c“ a „a“, pokud jde o starší ochrannou známku, odlišná.
55 V rámci celkového vzhledového posouzení označení je tedy odlišnost shledaná mezi slovními prvky „castellani“ a „castelluca“ dostatečná na to, aby byla vyloučena vzhledová podobnost mezi kolidujícími označeními.
56 Pokud jde o fonetické srovnání, na rozdíl od toho, co odvolací senát tvrdil v bodě 20 napadeného rozhodnutí, rozdílnosti mezi označeními, vyplývající z odlišnosti přípon „ani“, pokud jde o přihlášenou ochrannou známku, a „uca“, pokud jde o starší ochrannou známku, stačí k tomu, aby i přes totožnost předpon („castell“) byly v německém jazyce foneticky odlišeny. Vysloví-li totiž relevantní veřejnost dotčené přípony v němčině, prvek „ani“ bude vyslovován jako [any] a prvek „uca“ jako [uka].
57 Pokud jde o pojmové srovnání, Soud má za to, že posouzení odvolacího senátu, uvedené v bodě 21 napadeného rozhodnutí, podle něhož může průměrný německý spotřebitel spojovat týmž způsobem obě ochranné známky se slovem „Kastell“, které v němčině znamená hrad, takže mezi kolidujícími označeními existuje pojmová podobnost, je chybné.
58 V tomto ohledu je namístě zaprvé připomenout, že užívání výrazu „château“ je v odvětví vína běžné. Německo přitom představuje čtvrtý světový trh, pokud jde o spotřebu vína. I když velkou část spotřebitelského trhu představují německá vína, převládající část je zásobována dovozy. Hlavními dodavateli vína do Německa jsou Itálie, Francie a Španělsko. V důsledku toho je německý spotřebitel zvyklý na to, že se setkává s velkým počtem ochranných známek pro vína, jejichž název začíná na „Schloss“, „castello“, „château“, „castel“ nebo „castle“, když nakupuje víno ve specializovaném obchodě, supermarketu, velkoprodejně potravin nebo když vybírá víno, které je uvedeno na vinném lístku v restauraci. Bude tedy přikládat menší význam předponě a bude zkoumat pozorně příponu ochranné známky, která je uvedena na etiketě láhve.
59 Zadruhé, přihlášená ochranná známka obsahuje příjmení italského původu, které bude jako takové relevantní veřejností rozpoznáno. Vzhledem k tomu, že italská gastronomie a italské zboží jsou v Německu rozšířené, je průměrný německý spotřebitel zvyklý identifikovat italské jméno a spojit si jej s určitou rodinou. Je velmi nepravděpodobné, že si průměrný německý spotřebitel spojí přihlášenou ochrannou známku s německým slovem „Kastellan“. Starší ochranná známka odkazuje na Lukův hrad nebo bude spojována s městem Lucca, hlavním městem provincie Lucca v Toskánsku, Itálie. Z toho vyplývá, že mezi oběma označeními existuje pojmová odlišnost.
60 V rámci celkového posouzení dotčených ochranných známek jsou tak na rozdíl od toho, co bylo uvedeno v napadeném rozhodnutí, vzhledové, fonetické a pojmové rozdíly kolidujících označení dostatečné na to, aby i přes totožnost předmětných výrobků zabránily tomu, aby podobnosti mezi kolidujícími označeními vyvolaly u průměrného německého spotřebitele nebezpečí záměny.
61 Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že jediný žalobní důvod vznesený žalobkyní musí být přijat, a že je tudíž namístě napadené rozhodnutí zrušit.
K nákladům řízení
62 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
63 Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a OHIM neměl ve věci úspěch, je namístě posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
SOUD (první senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 22. února 2006 (věc R 449/2005‑1) se zrušuje.
2) OHIM se ukládá náhrada nákladů řízení.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 20. listopadu 2007.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |