Žaloba podaná dne 20. ledna 2012 - PT Musim Mas v. Rada
(Věc T-26/12)
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Žalobkyně: PT Perindustrian dan Perdagangan Musim Semi Mas (PT Musim Mas) (Medan, Indonésie) (zástupce: D. Luff, advokát)
Žalovaná: Rada Evropské unie
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
Zrušil články 1 a 2 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1138/2011 ze dne 8. listopadu 2011 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímního cla z dovozu některých mastných alkoholů a jejich směsí pocházejících z Indie, Indonésie a Malajsie (Úř. věst. L 293, s. 1) (dále jen "napadené nařízení") v rozsahu, v němž se vztahují na žalobkyni;
nařídil žalované náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně pět žalobních důvodů.
První žalobní důvod vycházející z tvrzení, že
Tribunál má pravomoc přezkoumat články 1 a 2 napadeného nařízení a jejich soulad s nařízením Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (dále jen "základní nařízení") a obecnými zásadami unijního práva.
Druhý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že
Rada porušila čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení, jelikož:
a) se dopustila zjevně nesprávného posouzení skutkových okolností a zneužila své pravomoci tím, že odmítla uznat, že žalobkyně a její prodejní pobočky v Singapuru tvoří "jedinou hospodářskou entitu". Komise během svého šetření vědomě nepřihlédla ke skutečnostem předloženým žalobkyní, které se týkaly propojených společností;
b) Rada právně dostačujícím způsobem neprokázala, že podmínky čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení byly splněny. Rada rovněž zneužila své pravomoci a dopustila se zjevně nesprávného posouzení tím, že použila čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení, přičemž vycházela z nesprávných a nesprávně vyložených skutečností, aby prokázala, že podmínky čl. 2 odst. 10 písm. i) byly splněny. Rada nepřihlédla ke skutečnostem, které žalobkyně předložila Komisi. Komise přitom tyto skutečnosti ověřila a během celého šetření je nevyvrátila.
Třetí žalobní důvod vycházející z tvrzení, že
Rada porušila čl. 2 odst. 10 první pododstavec základního nařízení, jelikož:
a) neprovedla spravedlivé srovnání mezi vývozní cenou a běžnou hodnotou. Neprokázala dostatečným způsobem rozdíly u činitelů ovlivňujících ceny a srovnatelnost cen. V rozporu s existující judikaturou neprokázala, že v případě neprovedení úpravy zaplacené provize, existuje asymetrie mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou. Rada nepřihlédla k informacím a důkazům, které žalobkyně uvedla v dotazníku a během jejich kontrolních návštěv, i když tyto informace a důkazy prokazují, že ICOF S se rovněž zabývá domácím prodejem. Rada dále dostatečným způsobem neuvedla důvody, proč tyto informace a důkazy nezohlednila. Rada se tímto dopustila zjevně nesprávného posouzení skutkových okolností a zneužití pravomoci. Rada dále nedostatečně odůvodnila potřebu úpravy a tato úprava je vůči žalobkyni diskriminační.
b) Rada se nevyvarovala zdvojení při odpočtu zisků z vývozní ceny. Rada nejdříve odečetla hypotetickou marži ve výši 5% ze zisku ICOF E, když použila čl. 2 odst. 9 základního nařízení, a poté hypotetickou marži ve výši 5% ze zisku ICOF S, a tímto odečetla neodpovídající celkovou hypotetickou marži ve výši 10 % z prodejní operace v rámci jedné skupiny. To je samozřejmě v rozporu se skutkovými okolnostmi a praxí pro tento typ obchodních operací. Komise jako vyšetřovací orgán by to měla vědět. Rada se tudíž dopustila zjevně nesprávného posouzení skutkových okolností týkajících se zisků v rámci skupiny a chybně, diskriminačně a nesmyslně použila čl. 2 odst. 10 základního nařízení.
Čtvrtý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že
Rada při posouzení situace žalobkyně porušila zásadu řádné správy. Nepřihlédla totiž k informacím, důkazům a argumentům poskytnutých Komisi během šetření a namísto toho vycházela z formálních faktur, zaplacených provizí a smluv vytržených z kontextu, aby uměle navýšila dumpingovou marži žalobkyně. Komise i Rada měly při přijímání svých závěrů věnovat případu větší pozornost a provést jeho řádnou analýzu.
Pátý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že
napadené nařízení bylo přijato v rozporu se zásadou rovnosti a zásadou zákazu diskriminace. Rada tím, že upravila vývozní cenu žalobkyně, vytvořila asymetrii mezi vývozní cenou a běžnou hodnotou, jelikož vycházela pouze z korporační a daňové struktury žalobkyně. Žalobkyně byla z tohoto důvodu poškozena dvojím odpočtem hypotetické ziskové marže. Obě situace jsou vůči žalobkyni diskriminační ve srovnání s ostatními prověřovanými společnostmi, jelikož tyto společnosti mají stejné náklady, které nebyly předmětem úpravy.
____________1 - Úř. věst. L 343, s. 51; oprava Úř. věst. L 7, s. 22