ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (třetího senátu)
8. května 2008
Věc F-6/07
Risto Suvikas
v.
Rada Evropské unie
„Veřejná služba – Dočasní zaměstnanci – Překážka v průběhu řízení – Důvěrné dokumenty – Dokumenty získané protiprávně – Vyjmutí dokumentů – Přijímání – Volné pracovní místo – Protiprávní odmítnutí kandidatury – Zrušení – Žaloba na náhradu škody – Ztráta šance na přijetí – Ohodnocení ex aequo et bono“
Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se R. Suvikas domáhá zejména jednak zrušení rozhodnutí orgánu Rady oprávněného k uzavírání pracovních smluv ze dne 20. února 2006 o zamítnutí jeho zapsání na seznam úspěšných kandidátů na základě výsledků výběrového řízení Rady/B/024 na dočasné zaměstnance, a jednak zaplacení náhrady majetkové a nemajetkové újmy, kterou údajně utrpěl.
Rozhodnutí: Dokumenty předložené žalobcem v příloze A 14 až A 16 žaloby se vyjímají ze spisu věci. Rozhodnutí orgánu oprávněného k uzavírání pracovních smluv ze dne 20. února 2006 o nezapsání žalobce na seznam úspěšných kandidátů na základě výsledků výběrového řízení Rady/B/024 na dočasné zaměstnance se zrušuje. Radě se ukládá zaplatit žalobci částku ve výši 20 000 eur jako náhradu majetkové újmy, kterou utrpěl. Žaloba se ve zbývající části zamítá. Radě se ukládá náhrada nákladů řízení.
Shrnutí
1. Řízení – Přípustnost podání – Posouzení v okamžiku učinění podání – Návrh na vydání rozhodnutí o překážce v řízení – Přípustnost v každém stadiu řízení
(Jednací řád Soudu prvního stupně, článek 114; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 78)
2. Úředníci – Výběrové řízení – Výběrová komise – Tajnost jednání – Působnost
(Služební řád, příloha III, článek 6)
3. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijetí – Řízení – Posuzovací pravomoc poradní výběrové komise – Meze – Dodržení podmínek stanovených oznámením o volném pracovním místě
4. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijetí – Řízení – Posouzení zásluh
5. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijetí – Řízení – Posuzovací pravomoc orgánu oprávněného k uzavírání pracovních smluv – Meze – Dodržení podmínek stanovených oznámením o volném pracovním místě a procesních pravidel přijatých pro výkon posuzovací pravomoci
6. Úředníci – Žaloba – Zrušující rozsudek – Účinky
(Služební řád, článek 91)
7. Úředníci – Žaloba – Soudní přezkum v plné jurisdikci – Možnost uložit bez návrhu žalovanému orgánu zaplacení náhrady
(Služební řád, čl. 91 odst. 1)
8. Úředníci – Žaloba – Soudní přezkum v plné jurisdikci – Náhrada majetkové újmy spojené se ztrátou příležitosti následkem protiprávního zamítnutí žádosti o pracovní místo
[Služební řád, čl. 91 odst. 1; pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 47 písm. b) bod ii)]
9. Úředníci – Žaloba – Žaloba na náhradu škody – Zrušení napadeného protiprávního aktu – Odpovídající náhrada nemajetkové újmy
(Služební řád, čl. 91)
1. Ačkoli pravidlo uvedené v článku 78 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu, podle kterého Soud, jemuž byl předložen návrh na vydání rozhodnutí o překážce v řízení, o něm může rozhodnout usnesením s odůvodněním nebo spolu s věcí samou, je procesním pravidlem použitelným od data jeho vstupu v platnost na všechny spory rozhodované Soudem pro veřejnou službu, není tomu tak v případě pravidel, podle kterých Soud na základě uvedeného článku může rozhodnout o přípustnosti dané překážky, a kterými mohou být v rozsahu, v jakém určují přípustnost návrhu na vydání rozhodnutí o překážce v řízení, pouze pravidla použitelná ke dni podání uvedeného návrhu.
Pokud jde o návrh na vydání rozhodnutí o překážce v řízení podaný před vstupem jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu v platnost, použitelnými pravidly, jež stanoví podmínky přípustnosti překážky v řízení, jsou pravidla, na která odkazuje článek 114 jednacího řádu Soudu prvního stupně, použitelný mutatis mutandis na Soud pro veřejnou službu. Uvedený článek 114 je totiž ustanovením, které v jednacím řádu Soudu prvního stupně odpovídá článku 78 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu. V důsledku toho je třeba v takovém případě použít jednak procesní pravidlo uvedené v článku 78 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu, a jednak pravidla přípustnosti, na která odkazuje článek 114 jednacího řádu Soudu prvního stupně.
Vzhledem k tomu, že překážka v řízení, kterou je třeba odlišit od námitky nepřípustnosti vůči žalobě, může být uplatněna v každém stadiu řízení, může být návrh na vydání rozhodnutí o překážce v řízení podán v každém stadiu řízení.
(viz body 49 až 51 a 54)
2. Zásada tajnosti jednání výběrových komisí při výběrovém řízení byla zavedena s cílem zajistit nezávislost výběrových komisí a objektivitu jejich práce, a směřuje rovněž k ochraně legitimních zájmů uchazečů, a k tomu, aby posouzení týkající se jejich schopností nebyla zveřejněna. Dodržování této zásady tedy brání zveřejnění postojů zaujatých členy výběrových komisí a odhalení skutečností, jež souvisí s osobním nebo srovnávacím posouzením uchazečů, provedeným výběrovou komisí.
Nicméně ačkoli se na srovnávací posouzení výběrové komise nebo některých jejích členů v zásadě vztahuje tajnost jednání zmíněné komise, jinak tomu je ohledně dokumentů vypracovaných na okraj výběrového řízení, které nejsou, striktně řečeno, součástí práce poradní výběrové komise jako celku, ale jsou výsledkem osobní iniciativy jednoho z jejích členů. Ty nepožívají nezbytně stejného stupně důvěrnosti, jaký je spojen s komparativním posuzováním výběrové komise a zakazuje jejich předložení Soudu. Zákonnost či nezákonnost způsobu získání takových dokumentů je v důsledku toho prvkem, který je třeba zohlednit.
V tomto ohledu je třeba vyjmout ze spisu věci dokumenty, které vypracoval jeden ze členů výběrové komise na okraj výběrového řízení a které účastník řízení získal od třetí osoby, jež je získala bez oprávnění.
(viz body 57, 58, 60, 61, 64 až 66 a 71)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 7. února 2001, Bonaiti Brighina v. Komise, T‑118/99, Recueil FP, s. I‑A‑25 a II‑97, bod 46; 5. dubna 2005, Christensen v. Komise, T‑336/02, Sb. VS s. I‑A‑75 a II‑341, 23, 24 a 26
3. Poradní výběrová komise sestavená orgánem oprávněným k uzavírání pracovních smluv za účelem přijímání dočasných zaměstnanců má určitý prostor pro uvážení ohledně organizace své práce, nicméně za podmínky zachování rámce stanoveného oznámením o volném pracovním místě. V tomto ohledu výběrové komisi nic nebrání, aby postupovala v etapách, a uchazeče postupně vyřazovala na základě kritérií stanovených v oznámení o volném pracovním místě. Pouhá skutečnost, že výběrová komise přezkoumala v rámci pohovorů výkonnost uchazečů s ohledem na kritéria stanovená oznámením o volném pracovním místě ve dvou etapách, nemůže sama o sobě být vadou výběrového řízení.
(viz body 88 až 90)
4. V rámci výběrového řízení má výběrová komise posoudit známé skutečnosti týkající se uchazečů, jako jsou předložené tituly, podstoupené zkoušky, nebo jim známé a jimi komentované hodnotící zprávy. To představuje záruku regulérnosti výběrového řízení a ochranu proti jakékoli svévoli, neboť uchazečům jsou známy všechny skutečnosti, které výběrová komise posuzovala, a mohou je tedy zpochybnit, pokud je považují za nesprávné. Naopak, pokud komise své rozhodnutí založí zčásti nebo zcela na skutečnostech, jako jsou informace a názory nadřízených, s nimiž nejsou dotčení uchazeči seznámeni, nemají tito žádnou ochranu proti tvrzením třetích osob, jež, ačkoli mohou být zcela správná, rovněž mohou být z nějakého důvodu nepřesná. Skutečnost, že uchazeči nemohou zaujmout stanovisko vůči názorům, které v jejich věci vyjádřili jejich nadřízení a které výběrová komise vzala v potaz, představuje porušení principu výběrového řízení, což odůvodňuje zrušení rozhodnutí o nepřijetí, která byla vůči nim přijata.
Podobně jako výběrová komise, a ze stejných důvodů, nemůže poradní výběrová komise sestavená orgánem oprávněným k uzavírání pracovních smluv založit posouzení, ani zčásti, na skutečnostech, jako jsou informace a názory nadřízených, s nimiž nejsou dotčení uchazeči seznámeni, a k nimž nemohli zaujmout stanovisko. Konzultace nadřízených, i pouze jedním ze členů výběrové komise, který jednal vlastním jménem, způsobuje, že jednání uvedené komise jako celku je stiženo protiprávností.
(viz body 93, 94 a 97)
Odkazy:
Soudní dvůr: 11. března 1986, Sorani a další v. Komise, 293/84, Recueil, s. 967, body 17 až 20; Adams a další v. Komise, 294/84, Recueil, s. 977, body 22 až 25
5. Výkon široké posuzovací pravomoci, kterou disponuje orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv přinejmenším předpokládá nejúplnější dodržování veškeré relevantní úpravy, to znamená nejen oznámení o přijetí, ale rovněž případná procesní pravidla, která jsou orgánu určena pro výkon jeho posuzovací pravomoci.
Mimoto skutečnost, že uvedený orgán disponuje širokým prostorem pro uvážení, nemůže mít za následek zatajení protiprávnosti, k níž došlo v přípravném řízení předcházejícím jeho rozhodnutí. Uvedený orgán tedy přijetím vlastního rozhodnutí v návaznosti na protiprávní přípravné řízení způsobuje protiprávnost uvedeného rozhodnutí, pokud opomene přijmout opatření za účelem nápravy uvedené protiprávnosti zjištěné během uvedeného přípravného řízení.
(viz body 101 až 103)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 18. září 2003, Pappas v. Výbor regionů, T‑73/01, Recueil FP, s. I‑A‑207 a II‑1011, bod 53
6. V případě zrušení protiprávního rozhodnutí orgánu oprávněného k uzavírání pracovních smluv o nezapsání jména uchazeče na seznam úspěšných uchazečů během výběrového řízení na dočasné zaměstnance by následné zrušení samotného seznamu uchazečů, jakož i rozhodnutí o přijetí uchazečů, kteří byli na seznam zapsáni, představovalo nadměrnou sankci za protiprávnost, jíž se dotčený orgán dopustil. Bylo by totiž v rozporu se zásadou přiměřenosti a zásadou ochrany legitimních očekávání, jakož i se služebním zájmem, zbavit přijaté uchazeče, kteří se stali dočasnými zaměstnanci, prospěchu z jejich jmenování, pouze z důvodu protiprávnosti výběrového řízení.
(viz body 109, 111 a 122)
7. Jestliže se na základě porovnání zájmů zdá, že služební zájem a zájmy třetích osob brání následnému zrušení rozhodnutí, která navazují na zrušené rozhodnutí, může soud Společenství za účelem zajištění užitečného účinku zrušujícího rozsudku v zájmu žalobce využít pravomoci přezkumu v plné jurisdikci, kterou má ve sporech majetkoprávní povahy, a i bez návrhu žalovanému orgánu uložit zaplacení náhrady. Rovněž může vyzvat uvedený orgán, aby přiměřeně chránil zájmy žalobce a nalezl pro jeho případ spravedlivé řešení.
(viz bod 127)
Odkazy:
Soudní dvůr: 5. června 1980, Oberthür v. Komise, 24/79, Recueil, s. 1743, bod 14; 6. července 1993, Komise v. Albani a další, C‑242/90 P, Recueil, s. I‑3839, bod 13
Soud prvního stupně: 23. února 1994, Coussios v. Komise, T‑18/92 a T‑68/92, Recueil FP, s. I‑A‑47 a II‑171, bod 107
8. Pokud je mu předložen spor majetkoprávní povahy ve smyslu čl. 91 odst. 1 druhé věty služebního řádu, Soud pro veřejnou službu disponuje pravomocí soudního přezkumu v plné jurisdikci, v jejímž rámci má pravomoc, je-li to třeba, uložit i bez návrhu žalovanému účastníkovi zaplacení náhrady škody způsobené jeho zaviněním a v takovém případě posoudit ex aequo et bono s ohledem na všechny okolnosti věci utrpěnou újmu. Mimo to, jestliže Soud určil existenci újmy, je pouze on příslušný k tomu, aby v mezích návrhu posoudil způsob a rozsah náhrady této škody, s výhradou, že rozsudky Soudu musejí být dostatečně odůvodněny a, pokud jde o ohodnocení škody, musejí uvádět kritéria zohledněná pro určení přiznané částky, aby soud vyššího stupně mohl vykonávat jejich přezkum.
V tomto ohledu je třeba, s cílem stanovit částku spravedlivé náhrady, která má být přidělena uchazeči ve výběrovém řízení stiženém protiprávností, který ztratil šanci na přijetí, zaprvé určit ztrátu odměny utrpěnou uvedeným uchazečem prostřednictvím určení rozdílu mezi odměnou, kterou by pobíral, kdyby byl přijat, a odměnou, kterou skutečně pobíral poté, co došlo k protiprávnosti, a zadruhé ohodnotit ve formě procentního podílu jeho šanci na přijetí, s cílem vyvážit takto vypočtenou ztrátu odměny.
Nicméně jestliže z důvodu zvláštních okolností, jako je stupeň nejistoty ohledně vlivu protiprávnosti na zamítnutí žádosti uvedeného uchazeče o pracovní místo, Soud nemůže stanovit matematický koeficient odrážející utrpěnou ztrátu šance, je třeba zúčastněnému přiznat paušální částku za účelem náhrady utrpěné ztráty šance.
Při posouzení částky uvedené náhrady nelze považovat za prokázané, že pokud by žalobce uspěl ve výběrovém řízení, měl by smlouvu dočasného zaměstnance na dobu šesti let. Na základě čl. 47 písm. b) odrážky ii) pracovního řádu ostatních zaměstnanců má orgán možnost ukončit smlouvu dočasného zaměstnance na dobu určitou, s výhradou dodržení výpovědní lhůty stanovené v souladu s uvedeným ustanovením. Navíc, pokud by byl žalobce přijat, neměl by na konci počátečního čtyřletého období žádné právo na obnovení smlouvy na období dvou let.
(viz body 133 až 135 a 142 až 145)
Odkazy:
Soudní dvůr: 21. února 2008, Komise v. Girardot, C‑348/06 P, Sb. rozh. s. I-833, bod 45 a uvedená judikatura, a bod 58 a uvedená judikatura
Soud prvního stupně: 6. června 2006, Girardot v. Komise, T‑10/02, Sb. VS s. I‑A‑2‑129 a II‑A‑2‑609
9. Zrušení aktu vydaného správou, který byl napaden úředníkem, představuje samo o sobě přiměřenou a v zásadě, to znamená v případě neexistence jakéhokoli výslovně negativního posouzení způsobilosti dotčené osoby v uvedeném aktu, které by jí mohlo ublížit, dostatečnou náhradu veškeré nemajetkové újmy, která jí mohla z důvodu zrušeného aktu vzniknout.
(viz bod 151)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 26. ledna 1995, Pierrat v. Soudní dvůr, T‑60/94, Recueil FP, s. I‑A‑23 a II‑77, bod 62; 19. března 1997, Giannini v. Komise, T‑21/96, Recueil FP, s. I‑A‑69 a II‑211, bod 35