Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de Primera Instancia nº 2 de Fuengirola (Španělsko) dne 24. prosince 2021 – NM v. Club La Costa (UK) PLC, pobočka ve Španělsku, CLC Resort Management LTD, Midmark 2 LTD, CLC Resort Development LTD a European Resorts & Hotels SL

(Věc C-821/21)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Juzgado de Primera Instancia nº 2 de Fuengirola

Účastníci původního řízení

Žalobce: NM

Žalované: Club La Costa (UK) PLC, pobočka ve Španělsku, CLC Resort Management LTD, Midmark 2 LTD, CLC Resort Development LTD a European Resorts & Hotels SL

Předběžné otázky

Ve vztahu k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012¹ ze dne 12. prosince 2012:

Zaprvé. Je v případě spotřebitelských smluv, na které se vztahuje čl. 18 odst. 1 nařízení Brusel I, v souladu s tímto nařízením vykládat výraz „smluvní partner“ použitý v tomto ustanovení tak, že zahrnuje výhradně osobu, která smlouvu podepsala, takže nemůže zahrnovat jiné fyzické nebo právnické osoby než ty, které smlouvu skutečně podepsaly?

Zadruhé. V případě, že má být výraz „smluvní partner“ vykládán tak, že zahrnuje pouze osobu, která smlouvu skutečně podepsala, a to v případech, kdy spotřebitel i „smluvní partner“ mají bydliště mimo Španělsko, je v souladu s čl. 18 odst. 1 nařízení Brusel I výklad, že mezinárodní příslušnost španělských soudů nemůže být dána skutečností, že skupina společností, ke které patří „smluvní partner“, zahrnuje společnosti se sídlem ve Španělsku, které se nepodílely na podpisu smlouvy nebo které podepsaly jiné smlouvy než tu, ve vztahu k níž je namítána neplatnost?

Zatřetí. V případě, že „smluvní partner“ uvedený v čl. 18 odst. 1 nařízení Brusel I prokáže, že má bydliště ve Spojeném království v souladu s čl. 63 odst. 2 tohoto nařízení, je v souladu s tímto ustanovením vykládat takto zjištěné bydliště jako vymezení možnosti, kterou lze uplatnit podle čl. 18 odst. 1? A dále, je v souladu s tímto ustanovením vykládat jej tak, že nezakládá pouze „skutkovou domněnku“, ani že tato domněnka je vyvrácena, pokud „smluvní partner“ vykonává činnost mimo jurisdikci svého bydliště, ani že je povinností „smluvního partnera“ prokázat, že existuje shoda mezi jeho bydlištěm určeným podle tohoto ustanovení a místem, kde vykonává svou činnost?

Ve vztahu k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008¹ ze dne 17. června 2008:

Začtvrté. Je v případě spotřebitelských smluv, na které se vztahuje nařízení Řím I, v souladu s článkem 3 tohoto nařízení výklad, že ujednání určující rozhodné právo, která jsou obsažena ve „všeobecných podmínkách“ smlouvy podepsané stranami nebo která jsou obsažena v samostatném dokumentu, na který smlouva výslovně odkazuje a který byl spotřebiteli prokazatelně doručen, jsou platná a použitelná?

Zapáté. Je v případě spotřebitelských smluv, na které se vztahuje nařízení Řím I, v souladu s čl. 6 odst. 1 uvedeného nařízení výklad, že se jej může dovolávat jak spotřebitel, tak i smluvní partner?

Zašesté. Je v případě spotřebitelských smluv, na které se vztahuje nařízení Řím I, v souladu s čl. 6 odst. 1 uvedeného nařízení výklad, že v případě splnění podmínek má právo uvedené v tomto ustanovení v každém případě přednost před právem uvedeným v čl. 6 odst. 3, i když by toto posledně uvedené právo mohlo být v konkrétním případě pro spotřebitele příznivější?

____________

¹ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. L 351, 20.12.2012, s. 1).

¹ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) (Úř. věst. L 177, 4.7.2008, s. 6).