USNESENÍ TRIBUNÁLU (druhého senátu)
ze dne 22. ledna 2015(*)
„Ochranná známka Společenství – Lhůta k podání žaloby – Počátek běhu lhůty – Doručení rozhodnutí odvolacího senátu telefaxem – Přijetí telefaxu – Opožděnost – Neexistence případu vyšší moci nebo náhody – Zjevná nepřípustnost“
Ve věci T‑488/13,
GEA Group AG, se sídlem v Düsseldorfu (Německo), zastoupená J. Schneidersem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), původně zastoupenému A. Pohlmannem, poté S. Hannem jako zmocněnci,
žalovanému,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 21. března 2013 (věc R 935/2012-4) týkajícímu se přihlášky k zápisu slovního označení „engineering for a better world“ jako ochranné známky Společenství,
TRIBUNÁL (druhý senát),
ve složení M. E. Martins Ribeiro, předsedkyně, S. Gervasoni (zpravodaj) a L. Madise, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 2. září 2013,
s přihlédnutím k vyjádření k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 16. prosince 2013,
s přihlédnutím k replice došlé kanceláři Tribunálu dne 11. března 2014,
s přihlédnutím k duplice došlé kanceláři Tribunálu dne 28. dubna 2014,
s přihlédnutím k dopisu žalobkyně došlému kanceláři Tribunálu dne 11. září 2013,
s ohledem na to, že účastníci řízení ve lhůtě jednoho měsíce od doručení oznámení o ukončení písemné části řízení nepředložili žádost o nařízení jednání, a poté, co za těchto okolností na základě zprávy soudce zpravodaje a podle článku 135a jednacího řádu Tribunálu rozhodl, že žalobu projedná bez ústní části řízení,
vydává toto
Usnesení
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 6. září 2011 podala žalobkyně, společnost GEA Group AG, Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1) přihlášku k zápisu slovní ochranné známky „engineering for a better world“ pro výrobky a služby spadající do tříd 6, 7, 9, 11, 35, 37, 39, 41 a 42 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu ochranných známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků.
2 Rozhodnutím ze dne 20. března 2012 zamítl průzkumový referent zápis přihlášené ochranné známky na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) a odst. 2 nařízení č. 207/2009.
3 Dne 15. května 2012 podala žalobkyně odvolání u OHIM na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009.
4 Rozhodnutím ze dne 21. března 2013 (dále jen „napadené rozhodnutí“) čtvrtý odvolací senát OHIM odvolání zamítl.
5 Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno faxem dne 25. března 2013.
6 Vzhledem k tomu, že se žalobkyně o tomto faxu nedozvěděla, podala dne 13. června 2013 v odvolacím řízení u odvolacího senátu OHIM doplňující vyjádření.
7 Dne 11. července 2013 kancelář OHIM žalobkyni informovala, že čtvrtý odvolací senát již o odvolání rozhodl a že jí bylo napadené rozhodnutí doručeno telefaxem dne 25. března 2013. Kromě toho jí znovu předala napadené rozhodnutí, jakož i telefaxovou zprávu o uskutečněném přenosu ze dne 25. března 2013 s poznámkou „ok“.
Návrhová žádání účastníků řízení
8 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– prohlásil žalobu za přípustnou;
– zrušil napadené rozhodnutí;
– uložil OHIM náhradu nákladů řízení.
9 OHIM navrhuje, aby Tribunál:
– odmítl žalobu jako nepřípustnou a podpůrně ji zamítl jako neopodstatněnou;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
10 Článek 111 jednacího řádu Tribunálu stanoví, že je-li určitý návrh zjevně nepřípustný, může Tribunál, aniž by pokračoval v řízení, rozhodnout usnesením obsahujícím odůvodnění.
11 V projednávaném případě pokládá Tribunál věc na základě písemností ve spise za dostatečně objasněnou a dospěl k závěru, že rozhodne na základě článku 111 jednacího řádu, aniž by pokračoval v řízení.
12 OHIM tvrdí, že žalobkyně nedodržela lhůtu pro podání žaloby k Tribunálu, jelikož žaloba byla podána téměř tři měsíce po uplynutí uvedené lhůty.
13 Podle čl. 65 odst. 5 nařízení č. 207/2009 se žaloba podává u Tribunálu ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího senátu.
14 Podle pravidla 61 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 303, s. 1), ve znění pozdějších předpisů, lze doručování OHIM provádět faxem. Doručení faxem je možné u každého rozhodnutí OHIM [rozsudek ze dne 19. dubna 2005, Success-Marketing v. OHIM – Chipita (PAN & CO), T‑380/02 a T‑128/03, Recueil, EU:T:2005:133, bod 58] a tedy i rozhodnutí odvolacích senátů.
15 Pravidlo 65 odst. 1 nařízení č. 2868/95 nadepsané „Doručení faxem a jinými technickými komunikačními prostředky“ stanoví, že „[d]oručení faxem se považuje za provedené dne, kdy zpráva byla přijata faxovým přístrojem adresáta“. Pravidlo 70 odst. 2 nařízení č. 2868/95 upravující „Počítání lhůt“ rovněž uvádí, že „[j]e-li touto skutečností doručení, považuje se za rozhodnou skutečnost přijetí doručovaného dokumentu, není-li stanoveno jinak“.
16 Vzhledem k tomu, že se žádné ustanovení v projednávané věci od tohoto pravidla neodchyluje, představuje tedy výchozí bod pro běh lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutím OHIM, která byla doručena faxem, datum přijetí faxu.
17 V projednávaném případě OHIM tvrdí, že napadené rozhodnutí doručil faxem dne 25. března 2013. Žalobkyně v dopise ze dne 30. srpna 2013 uznala, že jí kancelář OHIM zaslala kopii faxové zprávy o uskutečněném přenosu napadeného rozhodnutí s poznámkou „ok“. Žalobkyně také uznala, že informační systém jejího zástupce fax ze dne 25. března 2013 zaznamenal a uložil. Podle tvrzení žalobkyně však její zástupce naopak nebyl v žádném okamžiku před 11. červencem 2013 z důvodu technické závady informován o doručení sporného faxu a a fortiori jeho obsahu.
18 Z toho však nelze vyvodit, že fax, jehož prostřednictvím bylo doručeno napadené rozhodnutí, zástupce žalobkyně neobdržel dne 25. března 2013 a že od tohoto data nezačala běžet lhůta pro podání žaloby.
19 Judikatura totiž rozlišuje mezi předáním aktu jeho adresátovi, které je vyžadováno pro účely řádného doručení, na jedné straně, a skutečným seznámením se s uvedeným aktem, jež není nezbytné k tomu, aby bylo doručení považováno za řádné, na straně druhé. Podle uvedené judikatury není platné doručení adresátovi vázáno na podmínku, že s ním byla osoba, která je podle interních pravidel v rámci struktury adresáta příslušná pro danou oblast, obeznámena, jelikož rozhodnutí bylo řádně doručeno, pokud bylo jeho adresátovi předáno a tento byl s to se o něm dozvědět (rozsudek ze dne 15. prosince 1994, Bayer v. Komise, C‑195/91 P, Recueil, EU:C:1994:412, bod 20; viz rovněž rozsudek ze dne 15. září 1998, European Night Services a další v. Komise, T‑374/94, T‑375/94, T‑384/94 a T‑388/94, Recueil, EU:T:1998:198, bod 76 a citovaná judikatura). Pro účely posouzení, zda došlo k řádnému doručení, se tedy přihlíží pouze k vnějšímu aspektu, tedy řádnému předání jeho adresátovi, a nikoli k aspektu vnitřnímu, který souvisí s interním fungováním v rámci adresátovy struktury (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek European Night Services a další v. Komise, EU:T:1998:198, bod 79).
20 Z toho vyplývá, že při určování data, ke kterému došlo k přijetí doručení, musí být vzat v úvahu pouze vnější aspekt tohoto doručení, tedy formální a řádné přijetí v rámci subjektu, který je adresátem, bez ohledu na skutečné přijetí a obeznámení se s ním v tomto rámci. Tento závěr není zpochybněn výše uvedeným požadavkem judikatury, podle něhož doručení znamená, že adresát musí být s to se o doručeném aktu dozvědět. Je tím totiž zamýšlena povinnost doručující osoby vytvořit podmínky, aby se adresát mohl o doručení dozvědět, tedy povinnost týkající se prostředku (odpovídající vnějšímu aspektu doručení), a nikoli povinnost zasahovat do vnitřního fungování tohoto adresáta za účelem zaručit toto obeznámení se s daným dokumentem, tedy povinnost dosáhnout určitého výsledku (odpovídající vnitřnímu aspektu doručení) (v tomto smyslu viz rozsudek 26. listopadu 1985, Cockerill-Sambre v. Komise, 42/85, Recueil, EU:C:1985:471, bod 11).
21 Tribunál tedy judikoval, že předložení zpráv o přenosu faxu ze strany OHIM, které obsahují informace průkazné povahy, postačuje k prokázání toho, že uvedený fax jeho adresát přijal (v tomto smyslu viz rozsudek PAN & CO, bod 14 výše, EU:T:2005:133, body 67, 68, 80, 81 a 85). Faxy jsou totiž pojímány tak, že každý problém související s přenosem, ale také s přijetím je signalizován upozorněním o chybě, jež uvede právě u odesílatele důvod nepřijetí, který je mu sdělen faxem adresáta, a že v případě nesdělení takového problému je generována zpráva o uskutečněném přenosu. Chybí-li tedy zpráva o chybě a byla-li předložena zpráva o přenosu obsahující poznámku „ok“, lze mít za to, že odeslaný fax jeho adresát přijal. V projednávaném případě sama žalobkyně potvrdila poznámku „ok“ obsaženou ve zprávě o přenosu, kterou jí OHIM předal, a uvedla, že z toho vyplývá, že se doručení napadeného rozhodnutí uskutečnilo v řádné a náležité formě. Žalobkyně navíc uznala, že fax, jímž bylo doručeno napadené rozhodnutí, byl dne 25. března 2013 zaznamenán v informačním systému jejího zástupce.
22 Kdyby navíc až obeznámení se se sporným faxem umožňovalo konstatovat jeho přijetí zástupcem žalobkyně, bylo by pro OHIM nemožné prokázat skutečné doručení rozhodnutí a den, k němuž jej jeho adresát přijal, a to i za předpokladu, že by bylo uvedené rozhodnutí náležitě doručeno jeho adresátovi. Výchozí bod pro běh lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutím senátů OHIM by závisel na nahodilých okolnostech, které jsou nezávislé na náležité péči, s níž OHIM rozhodnutí doručil, přestože lhůty pro podání žaloby byly zavedeny právě proto, aby zajistily právní jistotu (viz judikatura citovaná v bodě 26 níže).
23 Z výše uvedeného vyplývá, že dvouměsíční lhůta pro podání žaloby proti napadenému rozhodnutí, prodloužená o lhůtu z důvodu vzdálenosti upravenou v čl. 102 odst. 2 jednacího řádu, začala běžet následující den po přijetí sporného faxu, tedy dne 26. března 2013. Tato lhůta tedy uplynula dne 4. června 2013.
24 Projednávaná žaloba podaná dne 2. září 2013 je tedy opožděná.
25 Je nicméně nutné zkoumat, zda, jak tvrdí žalobkyně, je nefunkčnost jejího telefaxu případem náhody nebo vyšší moci, který by Tribunálu umožnil rozhodnout na základě druhého pododstavce článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie použitelného na řízení před Tribunálem na základě článku 53 uvedeného statutu, že její nárok nezanikl pro zmeškání lhůty.
26 Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury mají lhůty pro podání žaloby kogentní povahu a účastníci řízení ani soud s nimi nemohou disponovat (viz rozsudek ze dne 11. listopadu 2010, Transportes Evaristo Molina v. Komise, C‑36/09 P, EU:C:2010:670, bod 33 a citovaná judikatura; rozsudek ze dne 15. března 1995, COBRECAF a další v. Komise, T‑514/93, Recueil, EU:T:1995:49, bod 40). Striktní použití procesních pravidel odpovídá požadavku právní jistoty a nutnosti zabránit jakékoli diskriminaci nebo jakémukoli svévolnému zacházení při výkonu spravedlnosti. Podle druhého pododstavce článku 45 statutu Soudního dvora se lze od procesních lhůt odchýlit pouze za zcela výjimečných okolností, v případě náhody nebo vyšší moci (rozsudek ze dne 22. září 2011, Bell & Ross v. OHIM, C‑426/10 P, Sb. rozh., EU:C:2011:612, bod 43).
27 Soudní dvůr judikoval, že pojmy náhoda nebo vyšší moc zahrnují objektivní prvek související s okolnostmi, které jsou pro žalující osobu neobvyklé a zvláštní, a subjektivní prvek týkající se povinnosti dotyčné osoby zabezpečit se předem proti následkům neobvyklé události přijetím přiměřených opatření, aniž podstoupí nadměrné oběti. Žalující strana musí zvláště pečlivě sledovat průběh zahájeného řízení a zejména prokázat vynaložení náležité péče za účelem dodržení stanovených lhůt (rozsudek Bayer v. Komise, bod 19 výše, EU:C:1994:412, bod 32). Pojem vyšší moc se tedy nevztahuje na situaci, ve které by obezřetná a informovaná osoba byla objektivně s to vyhnout se zmeškání lhůty k podání žaloby (rozsudek ze dne 12. července 1984, Ferriera Valsabbia v. Komise, 209/83, Recueil, EU:C:1984:274, bod 22, a usnesení ze dne 18. ledna 2005, Zuazaga Meabe v. OHIM, C‑325/03 P, Sb. rozh, EU:C:2005:28, bod 25).
28 Je proto třeba určit, zda žalobkyně v souladu se svou povinností (viz usnesení ze dne 12. prosince 2011, AO v. Komise, T‑365/11 P, Sb. rozh. VS, EU:T:2011:727, bod 33 a citovaná judikatura) prokázala, že v projednávané věci došlo k případu vyšší moci, která jí zabránila dodržet lhůtu pro podání žaloby.
29 Za tímto účelem je třeba úvodem prohlásit za přípustný znalecký posudek, který žalobkyně předložila v příloze své repliky.
30 Podle judikatury se totiž zákaz opožděného předkládání důkazů upravený v čl. 48 odst. 1 jednacího řádu nevztahuje na důkazní návrhy obsažené ve vyjádřeních k námitce nepřípustnosti. Možnost vznášet nové důkazní návrhy ve vyjádřeních k námitce nepřípustnosti musí být považována za inherentní právu žalobce reagovat na argumenty předložené žalovaným v jeho námitce nepřípustnosti, jelikož žádné procesní pravidlo nevyžaduje, aby žalobce předkládal již od stadia podání návrhu důkazy týkající se přípustnosti jeho žaloby (usnesení ze dne 15. května 2013, Post Invest Europe v. Komise, T‑413/12, EU:T:2013:246, bod 21; viz rovněž v tomto smyslu rozsudek ze dne 12. prosince 2006, Asociación de Estaciones de Servicio de Madrid a Federación Catalana de Estaciones de Servicio v. Komise, T‑95/03, Recueil, EU:T:2006:385, bod 50). Tato judikatura musí být vztažena na projednávaný případ, v němž žalobkyně předkládá v příloze repliky omezené na otázku přípustnosti žaloby nový důkaz za účelem odpovědi na tvrzení o nepřípustnosti obsažené v žalobní odpovědi OHIM.
31 Skutečnosti vyplývající ze znaleckého posudku připojeného k replice, jakož i všechny ostatní sdělené informace a argumenty předložené žalobkyní neumožňují prokázat, že se potýkala s případem náhody nebo vyšší moci.
32 Pokud jde o objektivní prvek působení náhody nebo vyšší moci, je třeba uvést, že nefunkčnost telefaxu zástupce žalobkyně lze sice kvalifikovat jako „neobvyklou okolnost“ ve smyslu výše uvedené judikatury, která však není „zvláštní okolností“, jež nastala na straně tohoto zástupce.
33 Dotčený přístroj je totiž interním zařízením advokátní kanceláře zastupující žalobkyni, za které odpovídá jedině tato kancelář, stejně tak jako odpovídá za pracovníky v ní zaměstnané. Podle ustálené judikatury nejsou přitom potíže s přenosem zpráv, které nastaly uvnitř společnosti, považovány za případy působení náhody nebo vyšší moci [rozsudek Cockerill-Sambre v. Komise, bod 20 výše, EU:C:1985:471, bod 12; viz rovněž usnesení ze dne 28. dubna 2008, PubliCare Marketing Communications v. OHIM (Publicare), T‑358/07, EU:T:2008:130, body 17 a 18 a citovaná judikatura]. Bylo rovněž judikováno, že pochybení přičitatelné osobě zmocněné advokátní kanceláří, aby provedla úkony, za něž odpovídá uvedená kancelář, nelze považovat za zvláštní okolnost nastalou na straně žalobce zastupovaného touto kanceláří (rozsudek Bell & Ross v. OHIM, bod 26 výše, EU:C:2011:612, bod 50, a usnesení AO v. Komise, bod 28 výše, EU:T:2011:727, body 37 a 40). Tedy ani, pokud by v projednávaném případě, k čemuž však nedošlo, advokátní kancelář zastupující žalobkyni využila služeb externí společnosti pro správu svého informačního a faxového vybavení, nemohla by být porucha na tomto zařízení považována za okolnost, která nastala mimo její moc.
34 Tvrzení, že k dotčené nefunkčnosti došlo poprvé, a tato nefunkčnost byla tedy nepředvídatelná, z ní neumožňuje učinit okolnost, která nastala mimo moc zástupce žalobkyně. Tato nepředvídatelná povaha by mohla hrát roli nanejvýš při posuzování možnosti dotyčné osoby zabránit tomu, aby došlo k nefunkčnosti telefaxu, a při analýze subjektivního prvku u případu nahodilé události nebo vyšší moci.
35 Pokud jde o subjektivní prvek nahodilé události nebo vyšší moci, ani ten v projednávaném případě není dán. Zástupce žalobkyně nepřijal všechna přiměřená opatření k dodržení lhůt pro podání žaloby a v projednávaném případě k zajištění řádného fungování telefaxu.
36 Ze znaleckého posudku obsaženého v příloze repliky totiž vyplývá, že v průběhu března 2013 byly prováděny práce na elektroinstalaci, které vedly k výpadkům elektrického proudu a elektrické sítě. Z tohoto posudku rovněž vyplývá, že doručení faxu vede k vytvoření několika souborů v informačním systému advokátní kanceláře zastupující žalobkyni, z nichž jen některé jsou přístupné zaměstnancům pověřeným přijímáním faxů, kdežto ostatní jsou přístupné jen prostřednictvím pracovníků informatického oddělení kanceláře. Takový přístup ostatně umožnil odpovědnému pracovníkovi tohoto informatického oddělení nalézt stopu po faxu, jímž bylo doručeno napadené rozhodnutí, které zaslal OHIM dne 25. března 2013. Konečně je třeba uvést, že zástupce žalobkyně je významnou advokátní kanceláří specializovanou na oblast duševního vlastnictví, která je pověřena právě přijímáním zpráv pocházejícím zejména od OHIM pro své klienty. Podle výše uvedeného znaleckého posudku obdrží tento zástupce denně deset až patnáct faxů.
37 Za těchto podmínek měla advokátní kancelář zastupující žalobkyni provést nejen kontroly absence poruchy systému přijímání faxů způsobené prováděnými pracemi na elektroinstalaci, ale byla rovněž s to, bez podstoupení nadměrných obětí, provést takové kontroly shody mezi faxy zaregistrovanými na serveru a faxy předanými do emailové schránky. Samotný zástupce žalobkyně přitom sám uznal, že tento typ kontroly neprovedl z důvodu, že k předmětné nefunkčnosti nikdy předtím nedošlo.
38 Z toho vyplývá, že se pojmy nahodilá událost nebo vyšší moc na tuto situaci nevztahují, jelikož obezřetná a informovaná osoba by byla objektivně s to vyhnout se zmeškání lhůty k podání žaloby.
39 Projednávaná žaloba musí být tedy odmítnuta jako zjevně nepřípustná.
K nákladům řízení
40 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
41 Vzhledem k tomu, že OHIM požadoval náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (druhý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se odmítá.
2) Společnosti GEA Group AG se ukládá náhrada nákladů řízení.
V Lucemburku dne 22. ledna 2015
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |
E. Coulon | | M. E. Martins Ribeiro |