Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Sofijski rajonen sad (Bulharsko) dne 11. července 2023 – D.D., B.Ž. v. „Financial Bulgaria“ EOOD
(Věc C-426/23, Financial Bulgaria)
Jednací jazyk: bulharština
Předkládající soud
Sofijski rajonen sad
Účastníci původního řízení
Žalobci: D.D., B.Ž.
Žalovaná: „Financial Bulgaria“ EOOD
Předběžné otázky
Musí být čl. 4 odst. 2 a čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS1 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (směrnice 93/13/EHS) vykládány v tom smyslu, že pokud úvěrová smlouva stanoví povinnost spotřebitele uzavřít smlouvu o ručení s ručitelem určeným věřitelem, obsah smlouvy o ručení nepředstavuje „hlavní předmět“ smlouvy s tímto třetím subjektem, ale část obsahu úvěrové smlouvy? Je v tomto ohledu relevantní, zda jsou věřitel a ručitel propojené osoby?
Musí být bod 1 písm. i) přílohy směrnice 93/13/EHS vykládán v tom smyslu, že v případě, kdy je spotřebitel povinen v rámci již uzavřené úvěrové smlouvy o úvěru poskytnout ručitele - přičemž jednou z možností je, že ručitelem určí osobu, kterou navrhne věřitel – je třeba obsah závazku spotřebitele vyplývajícího ze smlouvy o ručení uzavřené později v den uzavření smlouvy o úvěru považovat za nejasný, neboť spotřebitel neměl možnost sám vybrat nebo navrhnout osobu, kterou věřitel určí za budoucího ručitele?
Je-li odpověď na předchozí otázku taková, že předmět smlouvy o ručení je jasný: Musí být bod 1 písm. i), j) a m) přílohy směrnice 93/13/EHS vykládán v tom smyslu, že pokud se spotřebitel v rámci již uzavřené smlouvy o úvěru zavázal poskytnout ručitele - přičemž jednou z možností je, že pověří osobu určenou věřitelem -, je třeba obsah závazku spotřebitele ze smlouvy o úvěru považovat za nejasný a může to vést k neplatnosti smlouvy o úvěru nebo jejích jednotlivých ustanovení?
Musí být čl. 4 odst. 1 směrnice 93/13/EHS ve spojení s článkem 8 směrnice 2005/29/ES1 o nekalých obchodních praktikách vykládán v tom smyslu, že pokud osoba poskytující úvěr požaduje, aby spotřebitel uzavřel smlouvu s osobou určenou věřitelem, která zaručí jeho pohledávku vůči spotřebiteli, jedná se vždy o zneužití nevýhodného postavení spotřebitele, a tedy o agresivní obchodní praktiku?
V případě záporné odpovědi na čtvrtou otázku: Musí být čl. 4 odst. 1 a článek 7 směrnice 93/13/EHS ve spojení s článkem 8 směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vykládán v tom smyslu, že soud může v rámci jednostranného soudního řízení, jako je řízení o vydání platebního rozkazu, jehož účastníkem není spotřebitel, odůvodnit pochybnost o zneužívající povaze určitého ujednání pouze tím, že má podezření, že spotřebitel tuto klauzuli přijal z důvodu nekalé obchodní praktiky, nebo musí být tato praktika s jistotou prokázána?
Musí být čl. 15 odst. 2 směrnice 2008/48/ES1 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (směrnice 2008/48/ES) vykládán v tom smyslu, že se toto ustanovení použije v případech, kdy je úvěrová smlouva spojena s vedlejším plněním, a sice s poskytnutím ručení třetí osobou za úplatu, a že umožňuje spotřebiteli uplatnit své nároky nejen z důvodu porušení povinnosti ručitele, jako je zaplacení po uplynutí zákonné lhůty, ale i uplatnění procesních námitek, které závazky vůči ručiteli vylučují?
Umožňuje čl. 15 odst. 2 směrnice 2008/48/ES ve spojení se zásadou efektivity - za předpokladu, že smlouva o úvěru a smlouva o ručení představují vázané transakce - resp. článek 5 a článek 7 směrnice 93/13/EHS ve spojení s bodem 1 písm. b) a c) přílohy této směrnice vnitrostátní judikaturu, podle níž ručitel ze smlouvy vázané na smlouvu o spotřebitelském úvěru, který obdržel od spotřebitele odměnu za zajištění úvěrové smlouvy a který zaplatil hlavnímu věřiteli na základě smluvního ujednání navzdory uplynutí lhůty stanovené v článku 147 zákona o závazkových a smluvních vztazích (zakon za zadalženiata i dogovorite) - což podle judikatury vede k zániku ručení v plném rozsahu - se přesto může dovolávat toho, že na něj přešla práva původního věřitele, a s odkazem na rozporuplnou judikaturu týkající se uplatňování tohoto zákona požadovat po hlavním dlužníkovi zaplacení?
Musí být čl. 3 písm. g) směrnice 2008/48/ES ve spojení s článkem 5 směrnice 93/13/EHS vykládán v tom smyslu, že v případě závazku uzavřít smlouvu o vázaném ručení, který je stanoven ve smlouvě o úvěru, v důsledku čehož se celková výše úvěrového závazku zvýší, musí být roční procentní sazba nákladů na úvěr vypočtena rovněž s ohledem k navýšení splátek o odměnu ručitele? Je v tomto ohledu relevantní, kdo vybral ručitele a zda je tento ručitel osobou spojenou s hlavním věřitelem?
Musí být čl. 10 odst. 2 písm. g) směrnice 2008/48/ES vykládán v tom smyslu, že nesprávné uvedení roční procentní sazby nákladů v úvěrové smlouvě uzavřené mezi podnikatelem a spotřebitelem jako dlužníkem musí být považováno za neuvedení roční procentní sazby nákladů v úvěrové smlouvě a vnitrostátní soud musí uplatnit právní důsledky, které vnitrostátní právo stanoví pro případ, že ve smlouvě o spotřebitelském úvěru není uvedena roční procentní sazba nákladů? Je třeba vycházet z toho, že tyto důsledky jsou nutně závazné ve vztahu ke spotřebiteli i pro ručitele, který zaplatil?
Musí být čl. 23 druhá věta směrnice 2008/48/ES vykládán v tom smyslu, že sankce stanovená vnitrostátním zákonem v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě musí být splacena pouze poskytnutá výše kapitálu, musí být považována za přiměřenou v případech, kdy smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje přesný údaje o roční procentní sazbě nákladů s tím, že v ní nejsou uvedeny náklady na věřitelem vybraného komerčního ručitele (přestože je roční procentní sazba nákladů uvedena v textu smlouvy v číselné podobě)?
Musí být čl. 2 odst. 2 směrnice 2009/138/ES1 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) (směrnice 2009/138/ES) ve spojení s bodem 14 části A přílohy 1 uvedené směrnice vykládán v tom smyslu, že profesionální výkon činnosti ručitele za úplatu, při níž ručitelská společnost hradí ve všech případech nesplácení celkovou výši úvěru čerpaného spotřebitelem jako hlavním dlužníkem a odměnu platí spotřebitel společně s každou splátkou úvěru a to nezávisle na nesplácení úvěru, představuje „pojišťovací činnost“ ve smyslu této směrnice?
V případě kladné odpovědi na jedenáctou otázku: Musí být čl. 14 odst. 1 směrnice 2009/138/ES vykládán v tom smyslu, že osoba vykonávající činnost uvedenou v jedenácté otázce podléhá povinnosti získat povolení u vnitrostátních regulačních orgánů, které jsou příslušné k udělení povolení pojistitelům?
____________
1 Úř. věst. 1993, L 95, s. 29.
1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. 2005, L 149, s. 22).
1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (Úř. věst. 2008, L 133, s. 66).
1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) (Úř. věst. 2009, L 335, s. 1).