ROZSUDEK TRIBUNÁLU (osmého rozšířeného senátu)

20. prosince 2023(*)

„Hospodářská a měnová unie – Bankovní unie – Jednotný mechanismus pro řešení krizí úvěrových institucí a některých investičních podniků (SRM) – Jednotný fond pro řešení krizí (SRF) – Rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB) o výpočtu příspěvků předem na rok 2021 – Povinnost uvést odůvodnění – Zásada řádné správy – Zásada účinné soudní ochrany – Námitka protiprávnosti – Časové omezení účinků rozsudku“

Ve věci T‑383/21,

La Banque postale, se sídlem v Paříži (Francie), zástupci: A. Gosset-Grainville a M. Trabucchi, advokáti,

žalobkyně,

proti

Jednotnému výboru pro řešení krizí (SRB), zástupci: J. Kerlin, C. De Falco a C. Flynn, jako zmocněnci, ve spolupráci s: H.-G. Kamann, F. Louis, P. Gey a V. Del Pozo Espinosa de los Monteros, advokáti,

žalovanému,

podporovanému

Evropským parlamentem, zástupci: J. Etienne, O. Denkov a M. Menegatti, jako zmocněnci,

a

Radou Evropské unie, zástupci: E. d’Ursel, A. Westerhof Löfflerová a J. Bauerschmidt, jako zmocněnci,

jakož i

Evropskou komisí, zástupci: D. Triantafyllou, A. Nijenhuis a A. Steiblytė, jako zmocněnci,

vedlejší účastníci řízení,

TRIBUNÁL (osmý rozšířený senát),

ve složení: A. Kornezov, předseda, G. De Baere, D. Petrlík (zpravodaj), K. Kecsmár a S. Kingston, soudci,

za soudní kancelář: S. Jund, radová,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

po jednání konaném dne 10. března 2023,

vydává tento

Rozsudek

1        Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, La Banque postale, domáhá zrušení rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB) (dále jen „Jednotný výbor“ nebo „SRB“) SRB/ES/2021/22 ze dne 14. dubna 2021 o výpočtu příspěvků předem na rok 2021 do Jednotného fondu pro řešení krizí (dále jen „napadené rozhodnutí“) v rozsahu, v němž se jí týká.

I.      Skutečnosti předcházející sporu

2        Žalobkyně je úvěrovou institucí se sídlem ve Francii.

3        V napadeném rozhodnutí stanovil Jednotný výbor v souladu s čl. 70 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. 2014, L 225, s. 1), pro instituce, na něž se vztahuje článek 2 ve spojení s čl. 67 odst. 4 tohoto nařízení (dále jen „instituce“), včetně žalobkyně, příspěvky předem do Jednotného fondu pro řešení krizí (dále jen „příspěvky předem“) na rok 2021 (dále jen „příspěvkové období 2021“).

4        Autorité de contrôle prudentiel et de résolution (orgán pro obezřetnostní dohled a řešení krizových situací, ACPR, Francie), který je vnitrostátním orgánem příslušným k řešení krize ve smyslu čl. 3 odst. 1 bodu 3 nařízení č. 806/2014, žalobkyni výměrem ze dne 28. dubna 2021 uložil, aby uhradila příspěvek předem pro příspěvkové období 2021, jenž byl stanoven Jednotným výborem.

II.    Napadené rozhodnutí

5        Napadené rozhodnutí obsahuje hlavní část a tři přílohy.

6        Hlavní část napadeného rozhodnutí popisuje postup stanovení příspěvků předem na příspěvkové období 2021, který se vztahuje na všechny instituce.

7        Konkrétně v oddíle 5 uvedeného rozhodnutí stanovil Jednotný výbor roční cílovou úroveň uvedenou v článku 4 prováděcího nařízení Rady (EU) 2015/81 ze dne 19. prosince 2014, kterým se stanoví jednotné podmínky uplatňování nařízení č. 806/2014, pokud jde o příspěvky předem do Jednotného fondu pro řešení krizí (Úř. věst. 2015, L 15, s. 1), pro příspěvkové období 2021 (dále jen „roční cílová úroveň“).

8        Jednotný výbor vysvětlil, že tuto roční cílovou úroveň stanovil ve výši jedné osminy z 1,35 % čtvrtletně počítané průměrné hodnoty vkladů pojištěných všemi institucemi v roce 2020 (dále jen „průměrná hodnota pojištěných vkladů v roce 2020“), která byla získána na základě údajů vykázaných systémy pojištění vkladů v souladu s článkem 16 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 ze dne 21. října 2014, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o příspěvky předem do mechanismů financování k řešení krizí (Úř. věst. 2015, L 11, s. 44).

9        V oddíle 6 napadeného rozhodnutí popsal Jednotný výbor metodiku pro výpočet příspěvků předem pro příspěvkové období 2021. V tomto ohledu v bodě 59 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že pro uvedené období bylo 13,33 % příspěvků předem vypočteno na „vnitrostátním základě“, tedy na základě údajů vykázaných institucemi povolenými na území dotčeného zúčastněného členského státu (dále jen „vnitrostátní základ“) v souladu s článkem 103 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. 2014, L 173, s. 190), a v souladu s článkem 4 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63. Zbývající část příspěvků předem (tedy 86,67 %) byla vypočtena na „základě údajů bankovní unie“, tedy na základě údajů vykázaných všemi institucemi povolenými na území všech členských států, které se účastní jednotného mechanismu pro řešení krizí (dále jen „unijní základ“ a „zúčastněné členské státy“) v souladu s články 69 a 70 nařízení č. 806/2014 a článkem 4 prováděcího nařízení 2015/81.

10      Jednotný výbor poté vypočítal příspěvky předem od institucí, jako je žalobkyně, v následujících hlavních fázích.

11      V první fázi vypočítal Jednotný výbor v souladu s čl. 70 odst. 2 druhým pododstavcem písm. a) nařízení č. 806/2014 základní roční příspěvek každé instituce, který je úměrný podílu celkové hodnoty závazků, bez započtení kapitálu a po odečtení pojištěných vkladů, na úhrnných závazcích, bez započtení kapitálu všech institucí povolených na území zúčastněných členských států a po odečtení pojištěných vkladů. V souladu s čl. 5 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 odečetl Jednotný výbor některé druhy závazků od celkových závazků instituce, které se musí zohlednit při stanovení tohoto příspěvku.

12      Ve druhé fázi výpočtu příspěvku předem provedl Jednotný výbor úpravu základního ročního příspěvku v poměru k rizikovému profilu dotyčné instituce v souladu s čl. 70 odst. 2 druhým pododstavcem písm. b) nařízení č. 806/2014. Tento rizikový profil vyhodnotil na základě čtyř souborů ukazatelů rizik uvedených v článku 6 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, které sestávají z jednotlivých ukazatelů rizika. Za účelem rozdělení institucí podle úrovně rizika Jednotný výbor nejprve stanovil pro každý ukazatel použitý pro příspěvkové období 2021 intervaly (koše), do nichž byly instituce rozděleny v souladu s bodem 3 oddílu „Krok 2“ přílohy I tohoto nařízení v přenesené pravomoci. Institucím patřícím do stejného intervalu byla pro daný ukazatel rizika přiřazena společná hodnota, tzv. „diskretizovaná hodnota“. Kombinací diskretizovaných hodnot pro každý ukazatel rizika vypočítal Jednotný výbor „multiplikátor pro úpravu příspěvku podle rizikového profilu“ dotyčné instituce (dále jen „multiplikátor pro úpravu příspěvku“). Vynásobením základního ročního příspěvku této instituce multiplikátorem pro úpravu příspěvku získal Jednotný výbor „základní roční příspěvek upravený podle rizikového profilu“ uvedené instituce.

13      Poté Jednotný výbor sečetl všechny základní roční příspěvky upravené podle rizikových profilů, aby získal „společného jmenovatele“, který byl použit pro výpočet podílu na roční cílové úrovni, který měla každá instituce uhradit.

14      Nakonec Jednotný výbor vypočítal příspěvek předem, který měla uhradit každá instituce, tak, že roční cílovou úroveň rozdělil mezi všechny instituce na základě poměru mezi zaprvé základním ročním příspěvkem upraveným podle rizikového profilu a zadruhé společným jmenovatelem.

15      Příloha I napadeného rozhodnutí obsahuje pro každou instituci, na kterou se vztahuje povinnost hradit příspěvky předem, včetně žalobkyně, individuální výkaz, který obsahuje u každé z těchto institucí výsledky výpočtu příspěvku předem (dále jen „individuální výkaz“). Každý z těchto výkazů uvádí výši základního ročního příspěvku dotyčné instituce, jakož i hodnotu jejího multiplikátoru pro úpravu příspěvku, jak na základě bankovní unie, tak na vnitrostátním základě, a u každého ukazatele rizika uvádí číslo intervalu, do kterého byla uvedená instituce přiřazena. Kromě toho uvádí individuální výkaz údaje, které slouží k výpočtu příspěvků předem všech dotyčných institucí a které Jednotný výbor určil sečtením nebo kombinací individuálních údajů všech těchto institucí. Tento výkaz obsahuje také údaje vykázané dotyčnou institucí ve formuláři pro vykazování údajů, které byly použity pro výpočet jejího příspěvku předem.

16      Příloha II napadeného rozhodnutí obsahuje v souhrnné a agregované formě statistické údaje, které se týkají výpočtu příspěvků předem pro každý zúčastněný členský stát. Tato příloha uvádí zejména celkovou výši příspěvků předem, které musí dotyčné instituce hradit za každý z těchto členských států. Uvedená příloha dále uvádí pro každý ukazatel rizika počet intervalů, počet institucí patřících do každého z intervalů, jakož i minimální a maximální hodnoty těchto intervalů. U intervalů týkajících se vnitrostátního základu jsou tyto hodnoty z důvodu důvěrnosti sníženy nebo zvýšeny o nahodilou částku, avšak původní rozdělení institucí zůstává zachováno.

17      Příloha III napadeného rozhodnutí, nadepsaná „Vyhodnocení připomínek předložených v rámci konzultace k příspěvkům předem do Jednotného fondu pro řešení krizí na rok 2021“, se zabývá připomínkami předloženými institucemi v rámci konzultačního postupu vedeného Jednotným výborem mezi 5. a 19. březnem 2021 za účelem přijetí napadeného rozhodnutí.

III. Návrhová žádání účastníků řízení

18      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se jí týká;

–        uložil Jednotnému výboru náhradu nákladů řízení.

19      Jednotný výbor navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení;

–        podpůrně v případě, kdy Tribunál vyhoví šestému, sedmému nebo osmému žalobnímu důvodu, zrušil pouze oddíl 11 napadeného rozhodnutí, který se týká neodvolatelných platebních příslibů (dále jen „NPP“);

–        podpůrně, v případě zrušení napadeného rozhodnutí, zachoval účinky tohoto rozhodnutí až do jeho nahrazení nebo alespoň po dobu šesti měsíců ode dne, kdy rozsudek nabude právní moci.

20      Evropský parlament navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu v rozsahu, v němž je založena na námitkách protiprávnosti nařízení č. 806/2014;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

21      Rada Evropské unie navrhuje, aby Tribunál žalobu zamítl.

22      Evropská komise navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

IV.    Právní otázky

23      Na podporu své žaloby vznáší žalobkyně osm žalobních důvodů, z nichž první vychází z porušení zásady rovného zacházení, druhý z porušení zásady proporcionality, třetí z porušení zásady právní jistoty, čtvrtý z porušení zásady řádné správy, pátý z porušení zásady účinné soudní ochrany, šestý z porušení povinnosti odůvodnit napadené rozhodnutí, pokud jde o použití NPP, sedmý ze zjevně nesprávného posouzení Jednotného výboru, pokud jde o omezení použití NPP na 15 % výše příspěvků předem a omezení zajištění pouze na hotovost, a osmý z nesprávného právního posouzení, pokud jde o omezení použití NPP.

24      Na jednání žalobkyně uvedla, že šestý žalobní důvod bere zpět.

A.      K námitkám nepřípustnosti

25      Prvních pět žalobních důvodů obsahuje námitky protiprávnosti několika ustanovení nařízení č. 806/2014, nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 a prováděcího nařízení 2015/81.

26      Komise má za to, že námitky protiprávnosti, které jsou vzneseny na podporu prvních tří žalobních důvodů, musí být odmítnuty jako nepřípustné.

27      Jednotný výbor nevznesl v projednávané věci žádnou námitku nepřípustnosti.

28      Vzhledem k tomu, že Komise je jakožto vedlejší účastník řízení aktivně legitimována k vznesení námitek nepřípustnosti pouze v rozsahu, v němž takové námitky nepřípustnosti vznesl účastník řízení, kterého podporuje (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudky ze dne 24. března 1993, CIRFS a další v. Komise, C‑313/90, EU:C:1993:111, body 20 až 22; ze dne 17. června 1998, Svenska Journalistförbundet v. Rada, T‑174/95, EU:T:1998:127, body 77 a 78, a ze dne 7. března 2013, Cindu Chemicals a další v. ECHA, T‑95/10, EU:T:2013:108, bod 32), což není případ projednávané věci, jsou námitky nepřípustnosti, které Komise vznáší, nepřípustné.

29      Nicméně je třeba i bez návrhu přezkoumat přípustnost námitek protiprávnosti vznesených žalobkyní, jelikož uvedené námitky se týkají nepominutelných podmínek řízení.

30      Podle nich má Komise za to, že žalobkyně neprokázala existenci souvislosti mezi napadeným rozhodnutím a napadenými ustanoveními a nemá právní zájem na tom, aby byla zpochybňovaná ustanovení prohlášena za protiprávní.

31      V tomto ohledu z judikatury zaprvé vyplývá, že námitka protiprávnosti vznesená incidenčně podle článku 277 SFEU současně se zpochybněním legality aktu třetí osoby je přípustná pouze v případě existence souvislosti mezi tímto aktem a právní normou, jejíž údajná protiprávnost je namítána (rozsudky ze dne 30. dubna 2019, Wattiau v. Parlament, T‑737/17, EU:T:2019:273, bod 56, a ze dne 16. června 2021, Krajowa Izba Gospodarcza Chłodnictwa i Klimatyzacji v. Komise, T‑126/19, EU:T:2021:360, bod 33).

32      V projednávané věci z napadeného rozhodnutí vyplývá, že všechna ustanovení, jejichž protiprávnost žalobkyně namítá, jsou použita v tomto rozhodnutí buď jako ustanovení představující základ příspěvků předem požadovaných po žalobkyni, jako je tomu v případě čl. 70 odst. 1 a 2 nařízení č. 806/2014, nebo jako ustanovení určující parametry výpočtu těchto příspěvků, jako je tomu v případě článků 6 a 7, jakož i přílohy I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63. Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, tedy existuje přímá právní souvislost mezi napadeným rozhodnutím a zpochybňovanými ustanoveními.

33      Zadruhé je sice pravda, že žaloba na neplatnost podaná fyzickou nebo právnickou osobou je přípustná pouze v případě, že má tato osoba zájem na zrušení napadeného aktu. Předpokladem takového zájmu je, že samotné zrušení tohoto aktu může vyvolat právní následky a že žaloba může ve výsledku přinést straně, která ji podala, prospěch. Zájem žalobce na podání žaloby musí vzniknout a trvat. Nemůže se týkat budoucí a hypotetické situace (viz rozsudek ze dne 5. května 2021, Pharmaceutical Works Polpharma v. EMA, T‑611/18, EU:T:2021:241, body 139 a 141, jakož i citovaná judikatura).

34      V projednávané věci však všechna ustanovení, na která míří námitky protiprávnosti, buď představují základ příspěvků předem, které byly po žalobkyni požadovány za rok 2021, nebo určují parametry výpočtu těchto příspěvků, takže žalobkyně má vzniklý a trvající zájem na konstatování jejich protiprávnosti. V případě, že by měla žalobkyně ve věci úspěch, by takové příspěvky pozbyly právního základu. Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, má tedy žalobkyně zájem na tom, aby byla tato ustanovení prohlášena za protiprávní.

35      V důsledku toho musí být námitky nepřípustnosti vznesené Komisí zamítnuty.

B.      K námitkám protiprávnosti nařízení č. 806/2014, nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 a prováděcího nařízení 2015/81

1.      K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady rovného zacházení

36      V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že čl. 70 odst. 1 a odst. 2 druhý pododstavec písm. a) a b) nařízení č. 806/2014, jakož i články 6 a 7 a příloha I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 jsou v rozporu se zásadou rovného zacházení. Argumentace uvedená na podporu tohoto žalobního důvodu se dělí na čtyři části, přičemž první část vychází z nezohlednění rozdílů v situaci mezi institucemi bankovní unie, druhá část z neodůvodněnosti vyloučení pojištěných vkladů ze základu pro výpočet základního ročního příspěvku, třetí část z neodůvodněnosti neodečtení způsobilých závazků a čtvrtá část z nevhodnosti kritérií pro úpravu základního ročního příspěvku v závislosti na rizikovém profilu.

37      Úvodem je třeba upřesnit, že žádnou z těchto částí nelze chápat v tom smyslu, že žalobkyně ve skutečnosti tvrdí, že výše uvedená ustanovení jsou stižena nesprávným posouzením z důvodů uvedených v bodě 36 výše. Na jednání totiž žalobkyně v odpověď na otázku Tribunálu potvrdila, že prvním žalobním důvodem v plném rozsahu namítá pouze porušení zásady rovného zacházení, a nikoli nesprávné posouzení.

38      Pokud jde dále o porušení zásady rovného zacházení, je třeba připomenout, že tato zásada jakožto obecná zásada unijního práva vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (rozsudek ze dne 3. února 2021, Fussl Modestraße Mayr, C‑555/19, EU:C:2021:89, bod 95).

39      Vzhledem k tomu, že žalobkyně namítala porušení zásady rovného zacházení, je na ní, aby přesně identifikovala srovnatelné situace, o nichž má za to, že s nimi bylo zacházeno odlišně, nebo odlišné situace, o nichž má za to, že s nimi bylo zacházeno stejně [rozsudek ze dne 12. dubna 2013, Du Pont de Nemours (Francie) a další v. Komise, T‑31/07, nezveřejněný, EU:T:2013:167, bod 311].

40      Podle ustálené judikatury se srovnatelný charakter takových situací posuzuje s ohledem na všechny prvky, které je charakterizují. Tyto prvky musí být zejména určeny a posuzovány ve světle předmětu a cíle aktu, který zakládá dotčené odlišení. Mimoto musí být zohledněny zásady a cíle oblasti, do níž tento akt spadá (viz rozsudek ze dne 3. února 2021, Fussl Modestraße Mayr, C‑555/19, EU:C:2021:89, bod 99 a citovaná judikatura).

41      Pokud jde o předmět a účel nařízení č. 806/2014 a nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, je třeba připomenout, že stejně jako směrnice 2014/59 spadají tyto akty do oblasti jednotného mechanismu pro řešení krizí, jehož zavedení má v souladu s bodem 12 odůvodnění nařízení č. 806/2014 zajistit neutrální přístup při zacházení s institucemi v selhání, zvýšit stabilitu institucí v zúčastněných členských státech a zamezit přelévání případných krizí do členských států, které se tohoto mechanismu neúčastní, aby se usnadnilo fungování vnitřního trhu jako celku.

42      Za účelem zajištění financování činností jednotného mechanismu pro řešení krizí zavedly směrnice 2014/59, nařízení č. 806/2014 a nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 příspěvky předem, jejichž zvláštní povaha spočívá, jak vyplývá z bodů 105 až 107 odůvodnění této směrnice a z bodu 41 odůvodnění tohoto nařízení, v zajištění toho, že finanční sektor poskytne na základě pojistného principu dostatečný objem finančních prostředků pro jednotný mechanismus pro řešení krizí, tak aby tento mechanismus mohl plnit své funkce, a v pobídce institucí, aby působily podle méně rizikového modelu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 113).

43      Legalitu ustanovení, jejichž protiprávnost namítá žalobkyně, je třeba zkoumat z hlediska těchto úvah.

44      Mezi tato ustanovení patří především čl. 70 odst. 1 a odst. 2 druhý pododstavec písm. a) a b) nařízení č. 806/2014, který stanoví definici roční cílové úrovně, jež se má rozdělit mezi instituce povolené na území všech zúčastněných členských států.

45      Kromě toho žalobkyně zpochybňuje legalitu článků 6 a 7 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, které upřesňují kritéria pro úpravu příspěvků předem v poměru k rizikovému profilu institucí, která jsou stanovena v čl. 103 odst. 7 směrnice 2014/59. Konkrétně článek 6 tohoto nařízení v přenesené pravomoci vyjmenovává soubory ukazatelů rizik a jednotlivé ukazatele, které musí Jednotný výbor zohlednit při vyhodnocování rizikového profilu institucí, a článek 7 uvedeného nařízení v přenesené pravomoci upravuje relativní váhu každého souboru ukazatelů rizik a jednotlivých ukazatelů, kterou musí Jednotný výbor použít při posuzování rizikového profilu každé instituce.

46      Žalobkyně nakonec namítá protiprávnost přílohy I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, která podrobně upravuje jednotlivé kroky metody výpočtu, kterou Jednotný výbor použil k určení výše příspěvků předem, a stanoví matematické vzorce, které musí Jednotný výbor uplatnit.

a)      K první a druhé části, vycházejícím z nezohlednění rozdílů v situaci mezi institucemi bankovní unie a z neodůvodněnosti vyloučení pojištěných vkladů ze základu pro výpočet základního ročního příspěvku

47      První část prvního žalobního důvodu se skládá ze dvou výtek, z nichž první vychází z nezohlednění rozdílů v situaci mezi bankovními sektory zúčastněných členských států a druhá z nesoudržnosti související s nezohledněním hodnotících kritérií používaných v rámci jednotného mechanismu dohledu.

48      V rámci druhé části tohoto žalobního důvodu žalobkyně v podstatě tvrdí, že čl. 70 odst. 2 druhý pododstavec písm. a) nařízení č. 806/2014 je v rozporu se zásadou rovného zacházení, neboť stanoví vyloučení pojištěných vkladů ze závazků, které jsou zohledňovány při výpočtu základního ročního příspěvku.

49      Jednotný výbor, Parlament, Rada a Komise s těmito argumenty nesouhlasí.

1)      K první výtce první části, vycházející z nezohlednění rozdílů v situaci mezi bankovními sektory zúčastněných členských států, a k druhé části, týkající se neodůvodněnosti vyloučení pojištěných vkladů ze základu pro výpočet základního ročního příspěvku

50      V první řadě v rámci první výtky první části žalobkyně tvrdí, že rozložení příspěvků předem mezi jednotlivé instituce v bankovní unii, provedené na základě čl. 70 odst. 1 a 2 nařízení č. 806/2014 a článků 6 a 7, jakož i přílohy I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, vychází z kritérií, jejichž výpočet nezohledňuje rozdíly v situaci mezi bankovními sektory zúčastněných členských států. Tato ustanovení zejména nezohlednila charakteristiky a zvláštní profil takových institucí se sídlem ve Francii (dále jen „francouzské instituce“), jako je žalobkyně. Přestože se tyto instituce nacházejí v odlišných situacích než instituce se sídlem v jiných zúčastněných členských státech (dále jen „instituce jiných členských států“), je s nimi podle žalobkyně zacházeno stejně, pokud jde o výpočet výše uvedených příspěvků.

51      V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že se francouzské instituce odlišují od institucí jiných členských států tím, že i když obecně mají značný celkový objem pasiv, mají relativně nízký objem pojištěných vkladů.

52      Žalobkyně tvrdí, že uvádí tuto charakteristiku na podporu tvrzení, že je sama vystavena porušení zásady rovného zacházení. Toto porušení podle ní vyplývá ze skutečnosti, že jí nízká výše jejích pojištěných vkladů neumožňuje snížit její základní roční příspěvek, a tudíž „uměle“ zvyšuje relativní váhu tohoto příspěvku při výpočtu jejího celkového příspěvku předem.

53      Argument žalobkyně musí být chápán v tom smyslu, že v podstatě tvrdí, že je znevýhodněna ve srovnání s institucemi s velkým objemem pojištěných vkladů, které mají sídla zejména v jiných členských státech, a to z důvodu, že posledně uvedené instituce mohou těžit z výraznějšího snížení závazků, které jsou použity pro výpočet příspěvku předem, takže by s ní mělo být ve skutečnosti zacházeno jinak než s těmito jinými institucemi.

54      Tento argument se překrývá s argumenty vznesenými v rámci druhé části prvního žalobního důvodu, vycházející z neodůvodněnosti vyloučení pojištěných vkladů ze základu pro výpočet základního ročního příspěvku. Proto je třeba je přezkoumat společně.

55      V tomto ohledu je třeba nejprve konstatovat, že vyloučení pojištěných vkladů ze základu pro výpočet základního ročního příspěvku, které je stanoveno v čl. 70 odst. 2 druhém pododstavci písm. a) nařízení č. 806/2014, se vztahuje stejným způsobem na všechny instituce, které spadají do jeho působnosti, tedy i na francouzské instituce, včetně žalobkyně, a na instituce jiných členských států bez ohledu na výši jejich pojištěných vkladů.

56      Pokud jde dále o otázku, zda se francouzské instituce, včetně žalobkyně, nacházejí pro účely uplatnění uvedeného vyloučení v situaci srovnatelné se situací institucí jiných členských států, je třeba připomenout, že cílem směrnice 2014/59 a nařízení č. 806/2014 je zejména zajistit, aby finanční sektor na základě pojistného principu poskytl dostatečný objem finančních prostředků pro jednotný mechanismus pro řešení krizí, tak aby tento mechanismus mohl plnit své funkce, jak je uvedeno v bodě 42 výše. Jako protiplnění za povinnost platit příspěvky předem mají všechny instituce prospěch z těchto příspěvků v podobě stability finančního systému zajišťovaného Jednotným fondem pro řešení krizí. Tento prospěch existuje nezávisle na výši pojištěných vkladů, které mají instituce k dispozici, a na rozsahu, v němž mohou tuto částku vyloučit ze základu pro výpočet jejich základního ročního příspěvku.

57      Za těchto podmínek pouhá skutečnost, že instituce disponují pojištěnými vklady v různé výši, nemá za následek, že se nacházejí v odlišných situacích s ohledem na předmět a účel směrnice 2014/59 a nařízení č. 806/2014.

58      Konečně okolnost, podle které uplatnění těchto kritérií vede k rozdílné výši příspěvků předem pro žalobkyni a pro ostatní instituce, je důsledkem prosté skutečnosti, že disponují pojištěnými vklady v různé výši.

59      I kdyby přitom francouzské instituce, včetně žalobkyně, disponovaly nižší částkou pojištěných vkladů než instituce jiných členských států, nestačí tato okolnost k prokázání porušení zásady rovného zacházení.

60      V tomto ohledu z judikatury vyplývá, že přijetí právní úpravy unijním normotvůrcem v konkrétní oblasti činnosti může mít odlišné dopady na některé hospodářské subjekty s ohledem na jejich individuální situaci nebo na vnitrostátní pravidla, kterým jinak podléhají, přičemž takový důsledek nelze považovat za porušení zásady rovného zacházení, pokud je uvedená právní úprava založena na objektivních kritériích, která jsou přizpůsobena cílům sledovaným touto právní úpravou (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 19. září 2013, Panellinios Syndesmos Viomichanion Metapoiisis Kapnou, C‑373/11, EU:C:2013:567, bod 34 a citovaná judikatura).

61      V projednávané věci je třeba konstatovat, že vyloučení pojištěných vkladů ze základu pro výpočet základního ročního příspěvku je založeno na objektivních kritériích. V tomto ohledu z čl. 3 odst. 1 bodu 11 nařízení č. 806/2014, který odkazuje na čl. 2 odst. 1 bod 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/49/EU ze dne 16. dubna 2014 o systémech pojištění vkladů (Úř. věst. 2014, L 173, s. 149), vyplývá, že pojem „pojištěné vklady“ ve smyslu nařízení č. 806/2014 odpovídá pro účely vyloučení těchto vkladů ze základu pro výpočet základního ročního příspěvku pojmu „pojištěné vklady“ v rámci systému pojištění vkladů. Posledně uvedený pojem je přitom definován na základě kritérií stanovených v čl. 2 bodech 3 a 4 a v článku 6 směrnice 2014/49, která mají objektivní povahu.

62      Dále je nutno uvést, že toto vyloučení je založeno na kritériích, která jsou přizpůsobena cílům sledovaným článkem 70 odst. 2 druhým pododstavcem písm. a) nařízení č. 806/2014. Jak totiž vysvětlil Jednotný výbor, cílem uvedeného vyloučení je zejména zabránit dvojímu započtení pojištěných vkladů. V tomto ohledu je třeba připomenout, že instituce jsou z důvodu uvedených vkladů povinny na základě směrnice 2014/49 platit příspěvky do systémů pojištění vkladů, do nichž spadají. Kdyby přitom pojištěné vklady nebyly vyloučeny ze základu pro výpočet příspěvků předem, jak požaduje žalobkyně, byly by instituce povinny z důvodu týchž pojištěných vkladů platit příspěvky předem souběžně s příspěvky umožňujícími financování systémů pojištění vkladů.

63      Za těchto podmínek lze mít za to, že volba unijního normotvůrce v čl. 70 odst. 2 druhém pododstavci písm. a) nařízení č. 806/2014 vyloučit pojištěné vklady z celkových závazků institucí, které je třeba zohlednit při výpočtu základního ročního příspěvku, je založena na objektivních kritériích, která jsou přizpůsobená cílům sledovaným tímto ustanovením.

64      V důsledku toho je třeba odmítnout první argument žalobkyně vznesený na podporu první výtky první části prvního žalobního důvodu, jakož i druhé části tohoto žalobního důvodu.

65      V druhé řadě žalobkyně tvrdí, že způsob výpočtu stanovený v ustanoveních uvedených v bodě 50 výše má za následek, že příspěvky předem od francouzských institucí jsou značně vyšší než příspěvky předem od institucí jiných členských států a že se od roku 2016 výrazně zvýšily.

66      V tomto ohledu žalobkyně nejprve nezpochybňuje, že se kritéria výpočtu těchto příspěvků předem použijí stejným způsobem jak na francouzské instituce, k nimž patří, tak na instituce jiných členských států.

67      Dále žalobkyně nevysvětluje dopad okolnosti uvedené v bodě 65 výše na přezkum otázky, zda se nachází v odlišné situaci, než je situace institucí jiných členských států.

68      A konečně lze v každém případě vysokou výši příspěvků předem od francouzských institucí vysvětlit několika faktory, které žalobkyně nezpochybnila.

69      Zaprvé Jednotný výbor upřesnil, aniž mu bylo oponováno, že francouzské instituce mají obecně větší podíl celkových závazků než instituce jiných členských států, což odpovídá více než třetině těchto závazků během relevantního období pro výpočet příspěvků předem.

70      Taková okolnost má významný dopad na výši základních ročních příspěvků dotyčných institucí, a v důsledku toho na výši jejich příspěvků předem. V souladu s čl. 103 odst. 2 směrnice 2014/59 a čl. 70 odst. 1 nařízení č. 806/2014 je totiž základní roční příspěvek každé instituce úměrný podílu celkové hodnoty závazků této instituce (bez započtení kapitálu) po odečtení pojištěných vkladů na úhrnných závazcích (bez započtení kapitálu) všech institucí povolených na území všech zúčastněných členských států po odečtení pojištěných vkladů. Použití těchto ustanovení vede k tomu, že roční příspěvky francouzských institucí jsou často vyšší než roční příspěvky institucí jiných členských států.

71      Žalobkyně přitom nezpochybnila legalitu čl. 103 odst. 2 směrnice 2014/59 a čl. 70 odst. 1 nařízení č. 806/2014, podle nichž se unijní normotvůrce rozhodl založit výpočet příspěvků předem na podílu celkové hodnoty závazků institucí.

72      Zadruhé žalobkyně nezpochybnila ani tvrzení Jednotného výboru, podle něhož se velikost rozvah francouzských institucí a jejich závazků v letech 2016 až 2021 zvýšila, což vedlo ke zvýšení základního ročního příspěvku těchto institucí, a tudíž i příspěvků předem, které byla žalobkyně povinna odvádět.

73      Zatřetí Jednotný výbor vysvětlil, aniž mu bylo oponováno, že zvýšení příspěvků předem francouzských institucí bylo urychleno tzv. „phasing-in“ mechanismem výpočtu těchto příspěvků, jak je stanoven v čl. 8 odst. 1 prováděcího nařízení 2015/81 (dále jen „mechanismus ‚phasing-in‘ “). Podle tohoto mechanismu, který se ostatně vztahuje na všechny dotyčné instituce, se stále větší část příspěvků předem institucí vypočítává spíše na unijním základě než na vnitrostátním základě, přičemž tato hodnota pro výpočet příspěvků předem na příspěvkové období 2021 činila 86,67 %.

74      Jednotný výbor v tomto ohledu upřesnil, že z takové okolnosti vyplývá, že rizikový profil francouzských institucí se stále více měří podle rizikového profilu institucí jiných členských států. S ohledem na podíl celkových závazků francouzských institucí ve vztahu k celkovým závazkům institucí jiných členských států, jak je uvedeno v bodě 69 výše, mechanismus „phasing-in“ vysvětluje – podle týchž upřesnění Jednotného výboru, které nebyly zpochybněny – proč se výše příspěvků předem francouzských institucí, včetně žalobkyně, v letech 2016 až 2021 zvýšila více než výše příspěvků předem institucí jiných členských států.

75      Z toho důvodu lze zvýšení příspěvku předem francouzských institucí, jako je žalobkyně, vysvětlit řadou objektivních faktorů, mezi něž patří stále vyšší částka jejich závazků, a nikoli nerovným zacházením, kterému byly údajně vystaveny.

76      Za těchto podmínek žalobkyně neprokázala, že ustanovení uvedená v bodě 50 výše jsou v rozporu se zásadou rovného zacházení.

77      V třetí řadě nemůže obstát ani argument žalobkyně, podle kterého mechanismus „phasing-in“ v podstatě vede k nezohlednění charakteristik jednotlivých bankovních sektorů a ke vzniku narušení mezi bankovními sektory v neprospěch francouzského sektoru.

78      Tento argument má totiž za cíl zpochybnit samotnou existenci mechanismu „phasing-in“, aniž by žalobkyně namítala protiprávnost ustanovení, které jej stanoví, a sice čl. 8 odst. 1 prováděcího nařízení 2015/81.

79      V každém případě se toto ustanovení týká všech institucí, včetně žalobkyně. Proto se mechanismus „phasing-in“ použije stejným způsobem jak na francouzské instituce, včetně žalobkyně, tak na instituce jiných členských států. Kromě toho, pokud by kritika žalobkyně měla být chápána v tom smyslu, že žalobkyně tvrdí, že se v rámci mechanismu „phasing-in“ francouzské instituce nenacházejí v situaci srovnatelné se situací institucí jiných členských států, je třeba uvést, že žalobkyně Tribunálu nepředložila žádný konkrétní důkaz, který by prokazoval, že francouzské instituce se v rámci tohoto mechanismu nacházejí skutečně v odlišné situaci než instituce jiných členských států.

80      Ve čtvrté řadě žalobkyně tvrdí, že kromě toho, že nepředstavuje stejné riziko jako instituce jiných členských států, je málo pravděpodobné, že by mohla využívat Jednotný fond pro řešení krizí s ohledem na minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky (dále jen „MREL“), kterému podléhá, jakož i na nezbytné provedení nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů ve značném rozsahu a před jakýmkoliv zásahem Jednotného fondu pro řešení krizí.

81      Nejprve je třeba připomenout, že podle čl. 3 odst. 1 bodu 40 nařízení č. 806/2014 se kapitálem rozumí prostředky, které poskytli instituci její akcionáři nebo jiní investoři, jakož i zisky, kterých dosáhla a jež nebyly rozděleny.

82      Dále podle čl. 3 bodu 49 nařízení č. 806/2014 jsou „způsobilými závazky“ závazky a kapitálové nástroje, které nejsou nástroji kmenového kapitálu spadajícího do určitých kategorií a nejsou vyloučeny z působnosti nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů.

83      Kromě toho čl. 12 odst. 16 první pododstavec písm. a) až f) nařízení č. 806/2014 stanoví, že způsobilým závazkem vydaným za účelem dodržení MREL ve smyslu odstavce 1 téhož ustanovení musí být vydaný a plně uhrazený nástroj, nesmí se jednat o závazek vůči instituci samé ani o závazek institucí zajištěný či zaručený, nákup nástroje nesmí být přímo ani nepřímo financován institucí, závazek musí mít zbývající splatnost nejméně jeden rok a nesmí vyplývat z derivátu ani z vkladu prioritního ve vnitrostátní hierarchii stanovené pro případy úpadku.

84      Konečně je třeba připomenout, že jak vyplývá z bodu 73 odůvodnění a z článku 27 nařízení č. 806/2014, nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů minimalizuje náklady řešení krize subjektu v selhání, které nese daňový poplatník, tím, že zajišťuje, aby akcionáře a věřitele subjektu v selhání postihly odpovídající ztráty a aby nesli příslušnou část nákladů vzniklých v důsledku selhání subjektu. Stejně tak z bodu 83 odůvodnění nařízení č. 806/2014 vyplývá, že k zajištění účinnosti nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů článek 12 tohoto nařízení stanoví, že instituce musí mít dostatečné množství kapitálu a způsobilých závazků pro absorpci ztrát a rekapitalizaci instituce v selhání.

85      Žalobkyně však nezpochybňuje, že s ní nařízení č. 806/2014 a nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 zachází stejně jako s jinými dotyčnými institucemi, pokud jde o zohlednění požadavků, co se týče MREL a provádění nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů.

86      Pokud by měla být za těchto podmínek argumentace žalobkyně chápána v tom smyslu, že ve skutečnosti tvrdí, že byla znevýhodněna z důvodu, že nařízení č. 806/2014 a nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 dostatečně nezohlednily požadavky, co se týče MREL a provádění nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů pro účely výpočtu výše příspěvků předem, je třeba uvést následující.

87      Žalobkyně předně nepředložila Tribunálu žádný konkrétní důkaz, který by zpochybňoval tvrzení Jednotného výboru, podle něhož instituce se značnými závazky, jako je ona sama, mohou nejvíce využívat mechanismů pro řešení krizí stanovených nařízením č. 806/2014, a to navzdory požadavkům, kterým podléhají z hlediska MREL nebo jiných obezřetnostních požadavků. V tomto ohledu bod 5 odůvodnění nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 ostatně zdůrazňuje, že čím větší je instituce, tím je pravděpodobnější, že orgán příslušný k řešení krize by v případě problémů měl za to, že je ve veřejném zájmu, aby její krizi řešil a k zajištění účinného uplatňování nástrojů k řešení krize použil Jednotný fond pro řešení krize.

88      Dále čl. 6 odst. 2 písm. a) nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 stanoví ukazatel rizika zejména na základě požadavků z hlediska MREL v rámci hodnocení rizikového profilu institucí pro účely výpočtu výše jejich příspěvku předem. Žalobkyně přitom netvrdila, že váha tohoto ukazatele rizika je v rámci výpočtu příspěvků předem nedostatečná.

89      V tomto ohledu je třeba dodat, že ačkoli je pravda, že článek 20 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 umožňuje Jednotnému výboru přechodně nezohlednit ukazatel rizika při výpočtu příspěvku předem, žalobkyně platnost tohoto ustanovení nezpochybnila.

90      Konečně z článků 22 a 27 nařízení č. 806/2014 vyplývá, že při řešení krize na základě tohoto nařízení se nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů použije stejným způsobem na všechny instituce před použitím Jednotného fondu pro řešení krizí. Navíc možnost použít nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů nevylučuje případné použití Jednotného fondu pro řešení krizí. Za těchto podmínek žalobkyně neprokázala, že se francouzské instituce nacházejí v situaci odlišné od situace institucí jiných členských států z důvodu jejich MREL a jejich možnosti použít nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů.

91      V páté řadě žalobkyně tvrdí, že Rada na svém zasedání dne 9. prosince 2014 uzavřela politickou dohodu, podle které měly být „francouzské a německé příspěvky“ během přechodného období na stejné úrovni.

92      Ze zápisu z tohoto zasedání Rady, zveřejněného na jejích internetových stránkách, však nevyplývá, že by taková dohoda byla uzavřena.

93      Argument žalobkyně je tedy třeba odmítnout.

94      V šesté řadě má žalobkyně za to, že byla vystavena nerovnému zacházení z důvodu, že nemohla využít režimu výpočtu příspěvků předem, který se vztahuje na malé a střední instituce.

95      Článek 10 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 a čl. 8 odst. 5 prováděcího nařízení 2015/81 stanoví zvláštní režimy pro malé a střední instituce, z nichž vyplývá, že příspěvky předem malých institucí jsou v zásadě a s výjimkou zvláštních okolností tvořeny paušálními částkami a příspěvky předem středních institucí jsou zčásti paušální a zčásti mohou být vypočítány podle pravidel použitelných pro všechny ostatní instituce. Nicméně s ohledem na úvahy uvedené v bodě 87 výše nemají velké instituce s velmi vysokou hodnotou závazků, jako je žalobkyně, obdobný nebo nižší rizikový profil, co se týče použití Jednotného fondu pro řešení krizí, než malé a střední instituce. Proto se tyto dvě kategorie nenacházejí ve srovnatelné situaci pro účely výpočtu příspěvků předem.

96      Z toho důvodu a s ohledem na všechny výše uvedené úvahy žalobkyně neprokázala, že čl. 70 odst. 1 a odst. 2 druhý pododstavec písm. a) a b) nařízení č. 806/2014, jakož i články 6 a 7 a příloha I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 jsou v rozporu se zásadou rovného zacházení.

97      V důsledku toho je třeba první výtku první části a druhou část prvního žalobního důvodu zamítnout jako neopodstatněné.

2)      Ke druhé výtce první části, vycházející z nesoudržnosti související s nezohledněním hodnotících kritérií používaných v rámci jednotného mechanismu dohledu

98      Žalobkyně tvrdí, že s ohledem na kontinuitu a silný vztah mezi jednotným mechanismem dohledu a jednotným mechanismem pro řešení krizí je nesoudržné posuzovat riziko, které představuje instituce v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí, bez zohlednění hodnotících kritérií použitých v rámci jednotného mechanismu dohledu, která umožňují zajistit, aby instituce, které s největší pravděpodobností využijí Jednotný fond pro řešení krizí, byly institucemi, které nejvíce přispívají k jeho financování. Nezohlednění hodnotících kritérií používaných v rámci jednotného mechanismu dohledu tak vede k penalizaci institucí, u nichž je použití Jednotného fondu pro řešení krizí nejméně pravděpodobné, zejména s ohledem na jejich spolehlivost uznanou v rámci jednotného mechanismu dohledu.

99      V tomto ohledu je třeba nejprve konstatovat, že navzdory požadavkům vyplývajícím z judikatury připomenuté v bodech 38 a 39 výše žalobkyně dostatečně jasně nevysvětluje, v čem je údajný požadavek soudržnosti s kritérii uvedenými v bodě 98 výše relevantní k prokázání toho, zda byla vystavena porušení zásady rovného zacházení.

100    Ačkoliv za těchto podmínek musí být argumentace žalobkyně chápána v tom smyslu, že ve skutečnosti tvrdí, že s ní je zacházeno stejně jako s ostatními institucemi, které mají vyšší rizikový profil s ohledem na hodnotící kritéria používaná v rámci jednotného mechanismu dohledu, i když podle těchto kritérií je pravděpodobnost použití Jednotného fondu pro řešení krizí pro ni nižší, je třeba uvést následující.

101    Je zajisté pravda, jak vyplývá z bodů 11, 13, 15 a 52 odůvodnění nařízení č. 806/2014, že mezi pravidly stanovenými v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a pravidly přijatými v rámci jednotného mechanismu dohledu existuje vztah komplementarity.

102    Zejména některá z hodnotících kritérií používaných v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí se přibližují kritériím používaným v rámci jednotného mechanismu dohledu, jak jsou stanovena zejména v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. 2013, L 176, s. 1).

103    Řada kritérií právní úpravy týkající se jednotného mechanismu pro řešení krizí používá pojmy, které odpovídají pojmům právní úpravy přijaté v rámci jednotného mechanismu dohledu, a jsou dokonce definovány výslovným odkazem na tuto právní úpravu. To platí zejména v případě pojmů „kapitál“, „pákový poměr“ nebo „poměr kmenového kapitálu tier I“, které jsou určující při použití ukazatelů rizik uvedených v čl. 6 odst. 2 písm. a) až c) nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 a jsou definovány v článku 3 tohoto nařízení v přenesené pravomoci odkazem na nařízení č. 575/2013.

104    I přes tento vztah komplementarity je však třeba konstatovat, že jak tvrdí Jednotný výbor, aniž je mu v tomto ohledu oponováno, cíle sledované právní úpravou jednotného mechanismu pro řešení krizí v oblasti řešení krize institucí jsou odlišné od cílů, které sleduje právní úprava jednotného mechanismu dohledu, co se týče požadavků v oblasti dohledu.

105    Na jedné straně cílem unijní právní úpravy v oblasti řešení krize institucí je, pokud jde o příspěvky předem, zajistit, jak vyplývá z bodu 42 výše, že finanční sektor poskytne na základě pojistného principu dostatečný objem finančních prostředků pro jednotný mechanismus pro řešení krizí, tak aby tento mechanismus mohl plnit své funkce, a v pobídce institucí, aby působily podle méně rizikového modelu.

106    Na straně druhé je cílem unijní právní úpravy týkající se obezřetnostních požadavků podle bodu 32 odůvodnění nařízení č. 575/2013 povzbuzovat hospodářsky užitečné bankovní činnosti, které slouží obecnému zájmu, a odrazovat od neudržitelných finančních spekulací bez reálné přidané hodnoty, ale podle bodu 42 odůvodnění tohoto nařízení také využívání lepších metod měření a řízení rizika a rovněž jejich použití pro účely regulace kapitálu.

107    Z toho konkrétně vyplývá, že posouzení rizika při použití právní úpravy jednotného mechanismu pro řešení krizí a posouzení rizika v rámci jednotného mechanismu dohledu sledují odlišné cíle. Posouzení rizika v rámci souboru ukazatelů II jednotného mechanismu dohledu se provádí za účelem splnění obezřetnostních požadavků, které tento mechanismus stanoví s cílem zajistit, aby daná instituce měla dostatečný kapitál k tomu, aby se vypořádala s veškerými specifickými riziky, která nejsou pokryta souborem ukazatelů I jednotného mechanismu dohledu, který odpovídá průřezovému hodnocení rizika instituce. Výsledek takového posouzení směřuje ke stanovení obezřetnostních požadavků, kterým musí daná instituce podléhat, aby se neocitla v selhání.

108    Naproti tomu posouzení rizika v rámci úpravy základního ročního příspěvku v závislosti na rizikovém profilu, stanovené v čl. 70 odst. 2 druhém pododstavci písm. b) nařízení č. 806/2014 a v článcích 5 až 9 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, se provádí za účelem rozdělení příspěvků předem mezi všechny dotyčné instituce. Výsledkem takového posouzení by mělo být nejen posouzení rizika selhání dané instituce, ale v širším smyslu i posouzení rizika využití Jednotného fondu pro řešení krizí institucí v selhání.

109    Kromě toho se právní úprava jednotného mechanismu pro řešení krizí řídí zvláštní logikou v tom smyslu, že rizikový profil dané instituce je rovněž posuzován vzhledem k rizikovému profilu všech ostatních dotyčných institucí.

110    Vzhledem ke specifickým předmětům a cílům právní úpravy jednotného mechanismu dohledu a právní úpravy jednotného mechanismu pro řešení krizí, jakož i ke srovnávací logice posledně jmenované právní úpravy, nelze z pouhé skutečnosti, že právní rámec upravující výpočet příspěvků předem jednotného mechanismu pro řešení krizí nepřebírá jako takový kritéria pro posouzení rizika stanovená v rámci jednotného mechanismu dohledu, vyvodit žádné porušení zásady rovného zacházení.

111    V důsledku toho je třeba zamítnout druhou výtku první části prvního žalobního důvodu jako neopodstatněnou a s ní i tuto část v plném rozsahu.

b)      Ke třetí části, vycházející z neodůvodněnosti neodečtení způsobilých závazků splňujících obezřetnostní požadavky MREL

112    Žalobkyně tvrdí, že čl. 70 odst. 1 a 2 nařízení č. 806/2014, jakož i články 6 a 7 a příloha I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 jsou v rozporu se zásadou rovného zacházení, jelikož ani čl. 70 odst. 2 druhý pododstavec písm. a) nařízení č. 806/2014, ani čl. 5 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 nestanoví odpočet způsobilých závazků od závazků, které je třeba zohlednit při výpočtu základního ročního příspěvku. Tato právní úprava měla takový odpočet stanovit, neboť způsobilé závazky představují „kvazikapitál“, který je vytvářen za účelem splnění obezřetnostních požadavků MREL a slouží k absorpci ztrát, jakož i k provádění nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů.

113    Jednotný výbor, Parlament, Rada a Komise s těmito argumenty nesouhlasí.

114    S ohledem na upřesnění poskytnutá žalobkyní na jednání je třeba konstatovat, že žalobkyně v podstatě v první řadě tvrdí, že porušení zásady rovného zacházení vyplývá ze skutečnosti, že způsobilé závazky se nacházejí v situaci srovnatelné se situací kapitálu, ale je s nimi zacházeno jinak než s tímto kapitálem, jelikož nejsou na základě čl. 70 odst. 2 druhého pododstavce písm. a) nařízení č. 806/2014 vyloučeny ze závazků, které je třeba zohlednit při výpočtu základního ročního příspěvku.

115    V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 70 odst. 2 druhého pododstavce písm. a) nařízení č. 806/2014 je kapitál vyloučen ze závazků, které se zohledňují při výpočtu základního ročního příspěvku. Naproti tomu ani čl. 70 odst. 1 nařízení č. 806/2014, ani čl. 5 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, které stanoví vyloučení některých závazků z výpočtu základního ročního příspěvku, nevylučují způsobilé závazky z uvedených závazků.

116    S ohledem na judikaturu citovanou v bodě 40 výše je třeba zkoumat, zda se vzhledem k předmětu a cíli nařízení č. 806/2014 způsobilé závazky nacházejí v situaci srovnatelné se situací kapitálu, takže by měly být vyloučeny z výpočtu základního ročního příspěvku.

117    V tomto ohledu je třeba konstatovat, že podle čl. 17 odst. 1 nařízení č. 806/2014 a čl. 48 odst. 1 směrnice 2014/59 při použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů na instituci v rámci postupu řešení krize vykonávají vnitrostátní orgány příslušné k řešení krize pravomoci k odpisu a konverzi pohledávek nejprve vůči kapitálu a poté – „pouze v případě, že“ disponibilní kapitál nebyl schopen absorbovat ztráty – vůči způsobilým závazkům.

118    Kromě toho podle čl. 21 odst. 1 a 7a nařízení č. 806/2014 Jednotný výbor vykoná pravomoci k odpisu nebo konverzi způsobilých závazků nezávisle na opatření k řešení krize pouze ve vztahu ke způsobilým závazkům, které splňují zvláštní a omezující podmínky čl. 12g odst. 2 písm. a) tohoto nařízení, s výjimkou podmínky týkající se zbývající splatnosti závazků uvedené v čl. 72c odst. 1 nařízení č. 575/2013. Tato ustanovení prokazují, že možnosti Jednotného výboru provádět odpis a konverzi způsobilých závazků nezávisle na opatření k řešení krize se na rozdíl od toho, co platí pro kapitál, řídí specifickými a omezujícími podmínkami.

119    Konečně čl. 27 odst. 5 nařízení č. 806/2014 stanoví, že za výjimečných okolností lze při použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů vyloučit nebo zčásti vyloučit z výkonu pravomocí k odpisu nebo konverzi některé způsobilé závazky. Taková možnost však neexistuje, pokud jde o kapitál.

120    Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, tedy způsobilé závazky nemají stejnou schopnost absorbovat ztráty institucí, jako má kapitál.

121    Za těchto podmínek je třeba dospět k závěru, že navzdory požadavkům vyplývajícím z judikatury citované v bodě 39 výše žalobkyně neprokázala, že se způsobilé závazky nacházejí v situaci srovnatelné se situací kapitálu, pokud jde o jeho schopnost absorbovat ztráty a provádět nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů.

122    V druhé řadě žalobkyně kritizuje skutečnost, že čl. 5 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 nestanoví odpočet způsobilých závazků od závazků sloužících jako základ pro výpočet k určení základního ročního příspěvku.

123    V tomto ohledu je třeba konstatovat, že toto ustanovení nestanoví ani vyloučení kapitálu ze závazků sloužících jako základ pro výpočet k určení základního ročního příspěvku, neboť toto vyloučení je stanoveno v čl. 70 odst. 2 druhém pododstavci písm. a) nařízení č. 806/2014.

124    Kromě toho z judikatury vyplývá, že zohledněním zásady rovného zacházení nelze odůvodnit odpočet způsobilých závazků od závazků, které slouží jako základ pro výpočet k určení základního ročního příspěvku, jelikož nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 odlišilo situace vykazující významné zvláštnosti přímo spojené s riziky, která vykazují dotčené závazky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. prosince 2019, Iccrea Banca, C‑414/18, EU:C:2019:1036, bod 95).

125    Z výše uvedeného vyplývá, že skutečnost, že v čl. 5 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 nebyl stanoven odpočet způsobilých závazků od závazků sloužících jako základ pro výpočet k určení základního ročního příspěvku, nepředstavuje porušení zásady rovného zacházení.

126    V důsledku toho musí být třetí část prvního žalobního důvodu zamítnuta jako neopodstatněná.

c)      Ke čtvrté části, vycházející ze skutečnosti, že příspěvky předem nepředstavují skutečně nesené riziko z důvodu kritérií pro výpočet multiplikátoru pro úpravu příspěvku

127    V rámci čtvrté části prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že čl. 70 odst. 1 a 2 nařízení č. 806/2014, jakož i články 6 a 7 a příloha I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 jsou v rozporu se zásadou rovného zacházení, jelikož příspěvky předem nepředstavují riziko, které skutečně nese z důvodu kritérií pro výpočet multiplikátoru pro úpravu příspěvku. V tomto ohledu žalobkyně vznáší tři výtky vycházející zaprvé z nezohlednění celkového rizikového profilu jednotlivých institucí, zadruhé z neprovedení posouzení rizikových faktorů s ohledem na jakýkoliv požadavek uložený orgánem dohledu v rámci jednotného mechanismu dohledu a zatřetí z nemožnosti zohlednit celkově každou individuální specifičnost každé instituce.

1)      K první výtce, vycházející z nezohlednění celkového rizikového profilu jednotlivých institucí

128    Žalobkyně tvrdí, že kritéria stanovená v „článku 6 a následujících“ nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 spočívají na zohlednění individuálně posuzovaných rizikových faktorů, a nikoli na zohlednění celkového rizikového profilu jednotlivých institucí.

129    Jednotný výbor, Parlament, Rada a Komise s těmito argumenty nesouhlasí.

130    Nejprve je třeba uvést, že v rozporu s judikaturou citovanou v bodě 39 výše žalobkyně přesně neurčila srovnatelné situace, které považuje za odlišně posuzované, nebo odlišné situace, které považuje za shodně posuzované, pokud jde o stanovení kritérií pro úpravu základního ročního příspěvku v závislosti na rizikovém profilu, provedené normotvůrcem Unie.

131    Dále je nesporné, že kritéria pro výpočet multiplikátoru pro úpravu příspěvku, která vedou k úpravě základního ročního příspěvku v závislosti na rizikovém kritériu, se použijí na všechny dotyčné instituce, jako je žalobkyně, kromě těch, které jsou způsobilé k platbě paušálního příspěvku podle článku 10 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, a těch, které jsou uvedeny v článku 11 tohoto nařízení v přenesené pravomoci. Za těchto podmínek není s žalobkyní, pokud jde o uvedená kritéria, zacházeno odlišně.

132    Kromě toho žalobkyně netvrdila, natož aby prokázala, že porušení zásady rovného zacházení vyplývá ze skutečnosti, že s ní nesmí být zacházeno stejně jako s ostatními institucemi, pokud jde o použití výše uvedených kritérií pro výpočet multiplikátoru pro úpravu příspěvku.

133    Kromě toho i za předpokladu, že by kritika žalobkyně měla být chápána v tom smyslu, že žalobkyně tvrdí, že se nenachází v situaci srovnatelné se situací ostatních institucí a že by s ní mělo být zacházeno odlišně, je třeba uvést, že žalobkyně Tribunálu nepředložila žádný konkrétní důkaz, který by prokazoval, že se v takové situaci nachází.

134    A konečně spočívá argumentace žalobkyně v každém případě na nesprávných předpokladech. Zaprvé žalobkyně nesprávně tvrdí, že kritéria stanovená nařízením v přenesené pravomoci 2015/63 nezohledňují celkový rizikový profil institucí. Takovou celkovou analýzu totiž umožňuje několik ze čtyř souborů ukazatelů rizik uvedených v článku 6 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, zejména ten týkající se významu instituce pro stabilitu finančního systému či hospodářství.

135    Zadruhé je třeba odmítnout kritiku žalobkyně vůči kritériím stanoveným v „článku 6 a následujících“ nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 z důvodu, že zohledňují malé regionální banky, což vede k zaujatosti vůči velkým institucím, jelikož tyto regionální banky drží značné množství pojištěných vkladů, a to na rozdíl od velkých institucí, jako je žalobkyně, jejíž činnosti však nejsou více rizikové.

136    Z bodů 51 až 63 výše totiž vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že vyloučení pojištěných vkladů pro účely výpočtu příspěvku předem je v rozporu se zásadou rovného zacházení. Dále s ohledem na úvahy uvedené v bodech 94 a 96 výše nemají velké instituce s velmi vysokou hodnotou závazků, jako je žalobkyně, obdobný nebo nižší rizikový profil než malé a střední instituce. Tyto dvě kategorie se proto nenacházejí ve srovnatelné situaci pro účely posouzení, které má Jednotný výbor provést při výpočtu příspěvků předem.

137    Projednávanou výtku je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněnou.

2)      Ke druhé výtce, vycházející z neprovedení posouzení rizikových faktorů s ohledem na požadavky uložené orgánem dohledu v rámci jednotného mechanismu dohledu

138    Žalobkyně tvrdí, že způsob úpravy základního ročního příspěvku v závislosti na rizikovém profilu vede k tomu, že rizikové faktory jsou posuzovány nezávisle na jakémkoli požadavku uloženém orgánem dohledu v rámci jednotného mechanismu dohledu. Podle kritérií jednotného mechanismu dohledu jsou přitom francouzské instituce nejméně rizikové z bankovní unie, zatímco podle hodnotících kritérií uvedených v nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 se jeví jako nejrizikovější.

139    Jednotný výbor a Rada s touto argumentací nesouhlasí.

140    Tato výtka a druhá výtka první části prvního žalobního důvodu, která byla zamítnuta v bodech 100 až 110 výše, se v podstatě překrývají.

141    Tato výtka tedy musí být zamítnuta ze stejných důvodů.

3)      Ke třetí výtce, vycházející z nemožnosti celkově zohlednit každou individuální specifičnost každé instituce

142    Žalobkyně má za to, že čl. 70 odst. 1 a 2 nařízení č. 806/2014 a články 6 a 7, jakož i příloha I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 jsou v rozporu se zásadou rovného zacházení z důvodu, že v rámci postupu jednotně uplatňovaného na všechny instituce a za účelem rovnoměrného a proporcionálního rozdělení částky odpovídající cílové roční úrovni mezi ně není možné celkově zohlednit každou individuální specifičnost každé instituce.

143    SRB a Rada s touto argumentací nesouhlasí.

144    Nejprve je třeba uvést, že žalobkyně formulací své výtky sama uznává, že kritizovaná metoda výpočtu příspěvků předem se použije stejným způsobem na všechny instituce.

145    Dále, pokud by kritika žalobkyně měla být chápána v tom smyslu, že žalobkyně tvrdí, že se nenachází v situaci srovnatelné se situací ostatních institucí a že by s ní mělo být zacházeno odlišně, je třeba uvést, že žalobkyně Tribunálu nepředložila žádný konkrétní důkaz, který by prokazoval, že se v takové situaci nachází.

146    Konečně a v každém případě je třeba argument žalobkyně ve skutečnosti vnímat jako tvrzení, že kritéria pro úpravu základního ročního příspěvku v závislosti na rizikovém profilu nejsou vhodná. Žalobkyně přitom nepředložila Tribunálu žádný podrobný důkaz, jehož cílem by bylo konkrétním způsobem prokázat nevhodnost těchto kritérií, jelikož se její výtka omezuje na formulaci nepodložených tvrzení.

147    V důsledku toho musí být třetí výtka zamítnuta a s ním i čtvrtá část prvního žalobního důvodu, jakož i tento žalobní důvod jako celek.

2.      K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady proporcionality

148    Žalobkyně tvrdí, že čl. 70 odst. 1 a odst. 2 druhý pododstavec písm. a) a b) nařízení č. 806/2014, jakož i články 6 a 7 a příloha I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 stanoví způsoby výpočtu příspěvků předem, které jsou v rozporu se zásadou proporcionality.

149    Jednotný výbor, Parlament, Rada a Komise s těmito argumenty nesouhlasí.

150    Zásada proporcionality, která je součástí obecných zásad unijního práva, vyžaduje, aby akty unijních orgánů byly způsobilé k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou a nepřekračovaly meze toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů, přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi několika přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření a způsobené nevýhody nesmějí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům (rozsudky ze dne 4. května 2016, Philip Morris Brands a další, C‑547/14, EU:C:2016:325, bod 165, a ze dne 20. ledna 2021, ABLV Bank v. SRB, T‑758/18, EU:T:2021:28, bod 142; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 8. června 2010, Vodafone a další, C‑58/08, EU:C:2010:321, bod 51).

151    Pokud jde o soudní přezkum podmínek uvedených v bodě 150 výše, je třeba připomenout, že unijní normotvůrce má při určování způsobu výpočtu příspěvků předem širokou posuzovací pravomoc, neboť má rozhodovat v oblasti, která zahrnuje rozhodnutí politické a ekonomické povahy a ve které je povolán k učinění komplexních posouzení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, body 117 a 118).

152    Stejně tak v kontextu přenesené pravomoci ve smyslu článku 290 SFEU má Komise v rámci výkonu pravomocí, které jsou jí svěřeny, širokou posuzovací pravomoc, zejména pokud má provést komplexní posouzení a hodnocení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. května 2017, Dyson v. Komise, C‑44/16 P, EU:C:2017:357, bod 53 a citovaná judikatura).

153    To platí zejména pro nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, kterým Komise upřesnila pravidla pro úpravu příspěvků předem v poměru k rizikovému profilu podle čl. 103 odst. 7 směrnice 2014/59.

154    Jak totiž vyplývá z dokumentů souvisejících s přijetím nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, a to zejména z dokumentů „JRC technical work supporting Commission second level legislation on risk based contributions to the (single) resolution fund“ [Technická studie JRC na podporu prováděcích právních předpisů Komise o příspěvcích založených na rizicích do (jednotného) fondu pro řešení krizí, dále jen „technická studie JRC“] a „Commission Staff Working Document: estimates of the application of the proposed methodology for the calculation of contributions to resolution financing arrangements“ (Pracovní dokument útvarů Komise: odhady použití navrhované metodiky pro výpočet příspěvků do mechanismů financování pro řešení krizí), vypracování takových pravidel vyžadovalo komplexní posouzení a hodnocení ze strany Komise, jelikož musela zkoumat různé skutečnosti, s ohledem na něž jsou vyhodnocovány různé druhy rizik v bankovním a finančním sektoru.

155    Za těchto podmínek a v souladu s judikaturou (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 4. května 2016, Polsko v. Parlament a Rada, C‑358/14, EU:C:2016:323, body 79, 96 a 97 a citovaná judikatura, a ze dne 21. prosince 2022, Firearms United Network a další v. Komise, T‑187/21, nezveřejněný, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2022:848, body 122 a 123, jakož i citovaná judikatura) se přezkum dodržení zásady proporcionality prováděný Tribunálem musí omezit na přezkum toho, zda jsou opatření přijatá unijním normotvůrcem a Komisí zjevně nepřiměřená ve vztahu ke sledovanému cíli, zda zjevně nepřekračují meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné, nebo zda nezpůsobují nevýhody, které jsou zjevně nepřiměřené tomuto cíli.

156    V tomto ohledu žalobkyně v podstatě uvádí tři argumenty.

157    Na prvním místě je třeba zkoumat argument žalobkyně, podle něhož čl. 70 odst. 1 a odst. 2 druhý pododstavec písm. a) a b) nařízení č. 806/2014, jakož i články 6 a 7 a příloha I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 jsou v rozporu se zásadou proporcionality z důvodu, že výpočet příspěvku předem každé jednotlivé instituce závisí na situaci ostatních institucí, aniž je dodržován cíl rovnoměrného rozdělení v závislosti na riziku. Žalobkyně uvádí, že zejména z důvodu této vzájemné závislosti mezi institucemi nese francouzský bankovní sektor nepřiměřenou zátěž.

158    Pokud jde nejprve o vhodnost způsobu výpočtu příspěvků předem, je třeba připomenout, že Soudní dvůr již připustil, že unijní normotvůrce se může v rámci své široké posuzovací pravomoci rozhodnout pro metodu výpočtu příspěvků předem, která je založena na komparativním zohledňování konkrétní finanční situace každé jednotlivé instituce povolené v zúčastněných členských státech (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 118).

159    Dále žalobkyně neuvedla žádnou skutečnost, která by mohla zpochybnit důvody, na nichž je založeno toto konstatování nebo tvrzení Jednotného výboru, podle něhož má takový způsob výpočtu za cíl pobízet instituce k tomu, aby působily podle méně rizikového modelu tím, že je podněcuje zejména ke zlepšení jejich postavení s ohledem na postavení ostatních institucí.

160    Za těchto podmínek žalobkyně nemůže tvrdit, že výpočet příspěvků předem na základě komparativního zohledňování finanční situace každé jednotlivé instituce představuje opatření zjevně nepřiměřené k dosažení cíle uvedeného v bodě 159 výše.

161    Pokud jde o nezbytnost způsobu uvedeného v bodě 159 výše, žalobkyně tvrdí, že příspěvky předem mohly být vypočítány jiným způsobem, který by byl založen pouze na údajích dotyčné instituce. Nicméně i za předpokladu, že by takový způsob vedl k nižšímu příspěvku předem, a byl by tedy pro instituce méně omezující, není prokázáno, že by umožňoval dosáhnout cíle uvedeného v bodě 159 výše stejně účinně jako komparativní způsob výpočtu zavedený unijním normotvůrcem a Komisí.

162    S ohledem na obsah argumentů žalobkyně tedy není prokázáno, že způsob výpočtu zjevně překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle uvedeného v bodě 159 výše.

163    Konečně žalobkyně neprokázala, že výpočet příspěvků předem na základě komparativního zohledňování finanční situace každé jednotlivé instituce způsobuje nevýhody, které jsou zjevně nepřiměřené sledovanému cíli uvedenému v bodě 159 výše.

164    Na druhém místě žalobkyně tvrdí, že posouzení rizikového profilu institucí pro účely výpočtu příspěvků předem je založeno na kritériích, která nesouvisí s kritérii uplatňovanými v rámci jednotného mechanismu dohledu. Vzhledem k neexistenci této souvislosti podléhá žalobkyně příspěvku předem, jehož výše je uměle zvýšená a nepřiměřená.

165    Pokud jde zaprvé o vhodnost kritérií pro posouzení rizikového profilu institucí, jak jsou stanovena v čl. 103 odst. 7 směrnice 2014/59 – na který ostatně odkazuje čl. 70 odst. 2 druhý pododstavec písm. b) nařízení č. 806/2014 – a v článcích 6 a 7, jakož i v příloze I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, z jejich obsahu, jakož i z bodu 107 odůvodnění směrnice 2014/59, z bodu 109 odůvodnění nařízení č. 806/2014 a z bodu 5 odůvodnění nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 vyplývá, že cílem těchto kritérií je zajistit, aby instituce, které působí podle rizikovějšího modelu, byly povinny platit vyšší příspěvky předem než instituce, které působí podle méně rizikového modelu.

166    Žalobkyně přitom Tribunálu nepředložila žádný konkrétní důkaz, který by zpochybnil skutečnost, že uvedená kritéria umožňují dosáhnout takového cíle. V tomto ohledu se omezila na uvedení nepodloženého tvrzení, podle kterého jsou kritéria použitá pro posouzení rizika v rámci jednotného mechanismu dohledu vhodnější k zajištění toho, aby instituce s vysokým rizikem přispívaly nejvíce do Jednotného fondu pro řešení krizí. S ohledem na úvahy uvedené v bodech 104 až 111 výše přitom takový argument nelze přijmout, jelikož cíle právní úpravy jednotného mechanismu pro řešení krizí a cíle právní úpravy jednotného mechanismu dohledu jsou odlišné.

167    Za těchto podmínek musí být odmítnuty argumenty žalobkyně směřující k prokázání, že ustanovení uvedená v bodě 165 výše, která stanoví kritéria pro úpravu příspěvků předem vzhledem k rizikovému profilu institucí, jsou zjevně nepřiměřená s ohledem na cíl připomenutý v uvedeném bodě.

168    Pokud jde zadruhé o nezbytnost zohlednění kritérií vycházejících z ustanovení uvedených v bodě 165 výše, žalobkyně tvrdí, že případné zohlednění kritérií používaných v rámci jednotného mechanismu dohledu pro účely výpočtu příspěvků předem by mohlo znamenat menší zátěž pro dotyčné instituce.

169    Jak však Soudní dvůr uvedl v rozsudku ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB (C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 113), cílem kritérií stanovených v ustanoveních uvedených v bodě 165 výše je rozdělit výši roční cílové úrovně mezi všechny příslušné instituce. Pokud by tedy náhradní kritéria k těm, která vyplývají z těchto ustanovení, jako jsou kritéria používaná v rámci jednotného mechanismu dohledu, vedla k menší zátěži pro některé instituce, představovala by zároveň větší zátěž pro ostatní instituce. Navzdory tomu žalobkyně nevysvětlila, jak by použití uvedených náhradních kritérií vytvořilo menší zátěž pro všechny příslušné instituce.

170    Kromě toho i za předpokladu, že by taková kritéria vedla k nižšímu příspěvku předem pro instituce, žalobkyně neupřesňuje, jak by použití těchto kritérií umožnilo dosáhnout cíle uvedeného v bodě 165 výše stejně účinně jako použití kritérií vycházejících z ustanovení uvedených v tomto bodě, navzdory skutečnosti, že jak vyplývá z bodů 104 až 111 výše, cíle sledované jednotným mechanismem dohledu a konkrétně unijní právní úpravou týkající se požadavků v oblasti dohledu se liší od cílů stanovených právní úpravou specifickou pro řešení krize institucí.

171    Za těchto podmínek žalobkyně neprokázala, v čem kritéria zavedená ustanoveními uvedenými v bodě 165 výše zjevně překračují meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle uvedeného v témže bodě.

172    Zatřetí žalobkyně ani neprokázala, že úprava příspěvků předem vzhledem k rizikovému profilu institucí s ohledem na kritéria zavedená ustanoveními uvedenými v bodě 165 výše způsobuje nevýhody, které jsou zjevně nepřiměřené sledovanému cíli popsanému ve výše uvedeném bodě.

173    Na třetím místě žalobkyně tvrdí, že byla porušena zásada proporcionality, neboť výše příspěvků předem se takřka výhradně odvíjí od základního ročního příspěvku. Podle ní zůstává hlavním parametrem příspěvků předem spíše velikost rozvahy než multiplikátor pro úpravu příspěvku, který má omezený vliv, jelikož se pohybuje v hodnotách od 0,8 do 1,5. Takový mechanismus by znamenal, že by základní roční příspěvky velkých institucí byly nadhodnoceny, i kdyby měly v rámci jednotného mechanismu dohledu nízký rizikový profil.

174    V tomto ohledu z čl. 70 odst. 2 druhého pododstavce písm. a) nařízení č. 806/2014 ve spojení s bodem 5 odůvodnění nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 vyplývá, že základní roční příspěvek každé instituce je úměrný podílu celkové hodnoty závazků instituce (bez započtení kapitálu) po odečtení pojištěných vkladů na úhrnných závazcích (bez započtení kapitálu) všech institucí povolených na území všech zúčastněných členských států po odečtení pojištěných vkladů, přičemž tento příspěvek vychází z velikosti instituce.

175    Pokud jde o vhodnost zohlednění velikosti institucí pro účely výpočtu základního ročního příspěvku, je třeba s ohledem na úvahy uvedené v bodě 87 výše připomenout, že u institucí, které mají značné závazky – a jsou tedy velké – je nejpravděpodobnější, že využijí nástroj k řešení krize, a budou čerpat finanční prostředky z Jednotného fondu pro řešení krizí.

176    Unijní normotvůrce a Komise přitom chtěly na základě kritéria výše závazků institucí – a tedy i jejich velikosti – zajistit cíle připomenuté v bodě 42 výše, které spočívají jednak v poskytnutí dostatečných finančních zdrojů jednotnému mechanismu pro řešení krizí za účelem účinného využívání nástrojů k řešení krize, a jednak v pobídce institucí, aby působily podle méně rizikového modelu zejména tím, že sníží své závazky.

177    V tomto ohledu žalobkyně neprokázala, že unijní normotvůrce a Komise tím, že výpočet základního ročního příspěvku založily na velikosti institucí, prosazovali opatření zjevně nepřiměřené k dosažení cílů uvedených v bodě 176 výše.

178    Pokud jde o nezbytnost kritéria týkajícího se velikosti, žalobkyně v podstatě tvrdí, že kdyby byl výpočet příspěvků předem založen více na multiplikátoru pro úpravu příspěvku než na velikosti institucí, výše těchto příspěvků by byla nižší, neboť by odrážela nízký rizikový profil institucí.

179    Pokud by přitom měla být argumentace žalobkyně vykládána v tom smyslu, že požaduje použití širšího rozpětí multiplikátoru pro úpravu příspěvku, než je rozpětí stanovené v čl. 9 odst. 3 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, tedy rozpětí zahrnující rovněž hodnoty vyšší než 1,5 %, není prokázáno, že by výpočet příspěvků předem na základě takového rozpětí znamenal pro instituce menší zátěž. V takovém případě by totiž bylo možné multiplikátor pro úpravu příspěvku stanovit na hodnotu vyšší než 1,5 %, takže by se částka těchto příspěvků zvýšila.

180    Nelze tedy tvrdit, že způsob výpočtu příspěvku předem stanovený unijním normotvůrcem a upřesněný Komisí, který je založen více na velikosti institucí než na multiplikátoru pro úpravu příspěvku, zjevně překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle uvedeného v bodě 176 výše.

181    Žalobkyně tedy neprokázala, že by zohlednění velikosti institucí pro účely výpočtu příspěvků předem způsobilo nevýhody, které jsou zjevně nepřiměřené sledovaným cílům.

182    S ohledem na výše uvedené je třeba druhý žalobní důvod zamítnout jako neopodstatněný.

3.      K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady právní jistoty

183    V rámci třetího žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že čl. 69 odst. 1 a 2 a čl. 70 odst. 1 a 2 nařízení č. 806/2014, čl. 4 odst. 2, články 6 a 7 a příloha I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, jakož i článek 4 prováděcího nařízení 2015/81 jsou v rozporu se zásadou právní jistoty. Argumentace uvedená na podporu tohoto žalobního důvodu se dělí na tři části, přičemž první část vychází z toho, že instituce nemohou v předstihu zjistit výši svých příspěvků předem, druhá část vychází z nezohlednění některých ukazatelů rizika a třetí část z nevhodných způsobů určení „míry nárůstu pojištěných vkladů“ sloužící ke stanovení roční cílové úrovně. V rámci tohoto žalobního důvodu žalobkyně rovněž uplatnila čtvrtou část, vycházející z porušení článku 290 SFEU.

184    Úvodem je třeba upřesnit rozsah této námitky protiprávnosti.

185    V tomto ohledu je nutno uvést, že i když žalobkyně formálně vznáší námitku protiprávnosti vůči všem ustanovením uvedeným v bodě 183 výše, její argumentace na podporu této námitky se týká pouze souladu článků 6 a 7, jakož i přílohy I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 se zásadou právní jistoty. Žalobkyně tudíž nepředkládá žádnou argumentaci týkající se konkrétně legality čl. 69 odst. 1 a 2 a čl. 70 odst. 1 a 2 nařízení č. 806/2014, čl. 4 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, jakož i článku 4 prováděcího nařízení 2015/81 z hlediska uvedené zásady. Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že projednávaná námitka protiprávnosti se ve skutečnosti vztahuje pouze na články 6 a 7, jakož i na přílohu I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63.

a)      K první části, vycházející z nemožnosti zjistit v předstihu výši příspěvku předem

186    Žalobkyně v podstatě tvrdí, že články 6 a 7, jakož i příloha I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 jsou v rozporu se zásadou právní jistoty, neboť nemůže v dostatečném předstihu zjistit výši příspěvku předem, který jí bude uložen. Zaprvé je celý způsob výpočtu netransparentní. Dále úprava základního ročního příspěvku v závislosti na rizikovém profilu závisí na podmínkách stanovených těmito ustanoveními, které jsou netransparentní. Nakonec její přiřazení do jednotlivých intervalů bylo provedeno jednostranně a netransparentně.

187    Kromě toho stanovení příspěvků předem je podle žalobkyně založeno na využití údajů, které nebyly zveřejněny. Konečně výše příspěvků předem závisí na vývoji situace ostatních institucí, což vytváří silnou vzájemnou závislost mezi výší individuálních příspěvků jednotlivých institucí, což znemožňuje předběžný výpočet přesného příspěvku předem.

188    Jednotný výbor, Parlament, Rada a Komise s těmito argumenty nesouhlasí.

189    Zásada právní jistoty vyžaduje, aby právní pravidla byla jasná a přesná a jejich použití bylo pro jednotlivce předvídatelné, zejména pokud mohou vyvolat nepříznivé důsledky. Uvedená zásada zejména vyžaduje, aby právní úprava umožnila dotčeným osobám přesně se seznámit s rozsahem povinností, které jim ukládá, a aby tyto osoby měly možnost jednoznačně zjistit svá práva a povinnosti a postupovat podle toho (rozsudky ze dne 29. dubna 2021, Banco de Portugal a další, C‑504/19, EU:C:2021:335, bod 51, a ze dne 16. února 2022, Polsko v. Parlament a Rada, C‑157/21, EU:C:2022:98, bod 319).

190    Tyto požadavky však nelze chápat tak, že brání tomu, aby unijní orgán v normě, kterou přijme, použil abstraktní právní pojem, ani tak, že vyžadují, aby abstraktní norma uváděla jednotlivé konkrétní situace, ve kterých se uplatní, jelikož uvedený orgán je nemůže předem všechny určit (obdobně viz rozsudky ze dne 20. července 2017, Marco Tronchetti Provera a další, C‑206/16, EU:C:2017:572, body 39 a 40, a ze dne 16. února 2022, Polsko v. Parlament a Rada, C‑157/21, EU:C:2022:98, bod 320).

191    Ustanovení unijního aktu je proto v rozporu se zásadou právní jistoty z důvodu své nejasnosti pouze, pokud je stiženo takovou nejednoznačností, která brání tomu, aby jednotlivci mohli s dostatečnou jistotou rozptýlit případné pochybnosti o působnosti nebo smyslu tohoto ustanovení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 14. dubna 2005, Belgie v. Komise, C‑110/03, EU:C:2005:223, bod 31, a ze dne 22. května 2007, Mebrom v. Komise, T‑216/05, EU:T:2007:148, bod 108).

192    Stejně tak skutečnost, že unijní akt přiznává prostor pro uvážení orgánům pověřeným jeho provedením, jako taková neodporuje požadavku předvídatelnosti, pokud jsou rozsah a způsoby výkonu takového prostoru pro uvážení dostatečně jasně vymezeny vzhledem ke stanovenému legitimnímu cíli, aby byla poskytnuta přiměřená ochrana proti svévoli (viz rozsudek ze dne 16. února 2022, Polsko v. Parlament a Rada, C‑157/21, EU:C:2022:98, bod 321 a citovaná judikatura).

193    V souladu s judikaturou citovanou v bodech 191 a 192 výše je tedy třeba v projednávané věci zkoumat, zda je použitelná právní úprava natolik nejednoznačná, že brání tomu, aby instituce mohly s dostatečnou jistotou rozptýlit případné pochybnosti o působnosti nebo smyslu uvedených ustanovení článků 6 a 7, jakož i přílohy I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, jejichž protiprávnost žalobkyně namítá.

194    Na prvním místě, pokud jde o údajnou netransparentnost celého způsobu výpočtu, je na žalobkyni, aby identifikovala nejasnosti, nepřesnosti nebo nepředvídatelnost právních norem, které napadá. Žalobkyně je však neidentifikovala a omezila se na uvedení obecných a nepodložených tvrzení.

195    V každém případě z judikatury vyplývá, že použitelná právní úprava nemusí nezbytně umožňovat institucím ověření správnosti výpočtu jejich příspěvku předem, neboť takový požadavek by nutně znamenal, že unijní normotvůrce a Komise nesmějí zavést takový způsob výpočtu tohoto příspěvku, při kterém budou zahrnuty údaje, jejichž důvěrná povaha je chráněna unijním právem, a tedy by nadměrně omezil širokou posuzovací pravomoc, kterou musí za tímto účelem mít, zejména zabráněním jim rozhodnout se pro metodu, která může zajistit dynamické přizpůsobování financování Jednotného fondu pro řešení krizí v závislosti na vývoji finančního sektoru prostřednictvím komparativního zohledňování konkrétní finanční situace každé jednotlivé instituce povolené na území členských států, které se účastní Jednotného mechanismu pro řešení krizí (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 118).

196    Stačí tedy, že osoby dotčené rozhodnutím, jímž se stanoví příspěvky předem, budou mít i bez obdržení údajů chráněných obchodním tajemstvím k dispozici metodu výpočtu použitou Jednotným výborem a informace dostatečné k tomu, aby v podstatě pochopily, jakým způsobem byla při výpočtu jejich příspěvku předem zohledněna jejich individuální situace vzhledem k situaci všech ostatních dotyčných institucí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 122).

197    Mezi informace, které v této souvislosti musí instituce obdržet, patří zejména mezní hodnoty každého intervalu a s nimi souvisejících ukazatelů, na jejichž základě byl příspěvek předem uložený institucím upraven v poměru k jejich rizikovému profilu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 167).

198    Kromě toho nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 nijak nebrání tomu, aby Jednotný výbor v kolektivní a anonymizované formě poskytl informace dostatečné k tomu, aby dané instituci bylo umožněno pochopit, jakým způsobem byla při výpočtu jejího příspěvku předem zohledněna její individuální situace vzhledem k situaci všech ostatních dotčených institucí (rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 139).

199    Za těchto podmínek je třeba první výtku zamítnout.

200    Na druhém místě, pokud jde o úpravu základního ročního příspěvku institucí v závislosti na rizikovém profilu, je třeba uvést, že se žalobkyně omezuje na tvrzení, že články 6 a 7 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 jsou „netransparentní svým rozsahem“, a tudíž na obecné tvrzení, že pojmy použité v těchto ustanoveních jsou natolik nejasné, že to vede k porušení zásady právní jistoty.

201    Žalobkyně však Tribunálu nepředložila žádný konkrétní důkaz za účelem zpochybnění legality článků 6 a 7 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 z důvodu jejich údajné nejasnosti, nepřesnosti nebo nepředvídatelnosti.

202    Za těchto podmínek nemůže být druhé výtce vyhověno.

203    Na třetím místě, pokud jde o argument žalobkyně, podle něhož je metoda „binning“, která je popsaná v bodě 204 níže, zejména přiřazení do jednotlivých intervalů, prováděna jednostranně a neprůhledně, je třeba uvést následující.

204    Podle oddílu nadepsaného „Krok 2“ přílohy I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 Jednotný výbor nejprve vypočítá počet intervalů, aby porovnal instituce z hlediska jednotlivých ukazatelů a dílčích ukazatelů rizika. V druhé fázi je na Jednotném výboru, aby přidělil instituce do jednotlivých intervalů. Ve třetí fázi přidělí Jednotný výbor všem institucím zahrnutým do daného intervalu stejné hodnocení, nazvané „diskretizovaný ukazatel“, který musí zohlednit při zbývajícím výpočtu jejich multiplikátoru pro úpravu příspěvku.

205    Kromě toho příloha I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 podrobně upravuje zejména jednotlivé kroky metody „binning“ a stanoví matematické vzorce, které musí Jednotný výbor uplatnit.

206    Žalobkyně přitom nepředložila Tribunálu žádný konkrétní důkaz, jehož cílem by bylo identifikovat nejasnosti, nepřesnosti nebo nepředvídatelnosti, co se týče těchto jednotlivých kroků nebo těchto vzorců.

207    V každém případě s ohledem na úvahy uvedené v bodech 195 až 197 výše nebyla Komise povinna stanovit, že institucím budou poskytnuty údaje, které jim umožní zcela ověřit správnost použití metody „binning“.

208    Kromě toho nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 nijak nebrání Jednotnému výboru, aby za účelem splnění požadavků uvedených v bodech 196 a 197 výše zveřejnil mezní hodnoty každého intervalu a související ukazatele, aby se dotyčná instituce mohla ujistit zejména o tom, že zařazení, které jí bylo při diskretizaci ukazatelů – definované v příloze I tohoto nařízení v přenesené pravomoci – přiděleno, skutečně odpovídá její ekonomické situaci, dále že tato diskretizace byla provedena v souladu s metodou upravenou tímto nařízením v přenesené pravomoci na základě věrohodných údajů a také že všechny ukazatele rizika, které měly být podle nařízení č. 806/2014 a nařízení v přenesené pravomoci zohledněny, skutečně zohledněny byly.

209    Na čtvrtém místě se žalobkyně nemůže na podporu této námitky protiprávnosti dovolávat skutečnosti, že nástroj pro výpočet, který Jednotný výbor poskytl institucím před přijetím napadeného rozhodnutí, neumožnil přezkoumat analýzy provedené Jednotným výborem za účelem přiřazení institucí do jednotlivých intervalů. Tento nástroj pro výpočet totiž použitelná právní úprava, konkrétně nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, nestanoví. Taková kritika se tedy týká legality aktů Jednotného výboru, a nikoli legality tohoto nařízení v přenesené pravomoci.

210    Kdyby měla být uvedená výtka chápána v tom smyslu, že žalobkyně zpochybňuje legalitu napadeného rozhodnutí, stačí uvést, že žalobkyně nevysvětluje, jaký vliv mají údajně nedostatečné údaje v nástroji pro výpočet uvedeném v bodě 209 výše na platnost uvedeného rozhodnutí navzdory skutečnosti, že použitelná právní úprava neukládá Jednotnému výboru povinnost poskytnout institucím uvedený nástroj a že uvedený nástroj byl před přijetím tohoto rozhodnutí oznámen. V každém případě z judikatury citované v bodech 195 a 196 výše vyplývá, že Jednotný výbor není povinen zpřístupnit údaje, na které se vztahuje obchodní tajemství a které se týkají hospodářské situace každé z ostatních dotčených institucí.

211    Na pátém místě žalobkyně zdůrazňuje, že zveřejnění některých agregátů důvěrných údajů v rozhodnutích stanovujících příspěvky předem pro daný rok je nedostatečné, neboť Jednotný výbor dosud nezveřejnil ostatní nedůvěrné údaje nezbytné pro správné pochopení a předběžné výpočty.

212    Takovou argumentací přitom žalobkyně nezpochybňuje ani ustanovení použitelné právní úpravy uvedená v bodě 186 výše, jejichž protiprávnost z hlediska zásady právní jistoty namítá.

213    Žalobkyně totiž pouze kritizuje skutečnost, že Jednotný výbor nezveřejnil určité nedůvěrné informace nezbytné pro výpočet příspěvků předem před přijetím rozhodnutí stanovujících tyto příspěvky. Tato výtka se tedy netýká legality použitelné právní úpravy, ale způsobu jejího uplatnění Jednotným výborem.

214    I kdyby uvedená výtka měla být chápána v tom smyslu, že žalobkyně zpochybňuje legalitu napadeného rozhodnutí, žalobkyně dostatečně jasně nevysvětluje, které konkrétní skutečnosti měl Jednotný výbor zveřejnit, aby splnil požadavky, které vyplývají z judikatury citované v bodech 195 a 196 výše, ačkoli tak neučinil. V tomto ohledu z téže judikatury ostatně vyplývá, že by bylo nepřiměřené po Jednotném výboru požadovat, aby sdělil každou číselnou hodnotu, o kterou se opírá výpočet příspěvku předem každé dotyčné instituce (viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 123 a citovaná judikatura).

215    Na šestém místě, pokud jde o skutečnost, že výpočet příspěvků předem instituce závisí na důvěrných údajích týkajících se situace ostatních institucí, což zvyšuje nepředvídatelnost způsobu výpočtu, je třeba uvést, že argumentace žalobkyně v tomto ohledu není nijak rozvedena.

216    V každém případě tato argumentace naráží na závěry vyplývající z rozsudku ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB (C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601), které se sice týkají dodržování povinnosti uvést odůvodnění, avšak platí i pro dodržování zásady právní jistoty.

217    V rozsudku ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB (C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601), Soudní dvůr připustil, že samotná zásada metody výpočtu příspěvků předem, která vyplývá ze směrnice 2014/59 a z nařízení č. 806/2014, může předpokládat, že Jednotný výbor použije údaje jiných institucí, na které se vztahuje obchodní tajemství (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 114).

218    Za těchto podmínek se žalobkyně nemůže opírat o pouhou okolnost, že si z důvodu, že jí nebyly sděleny údaje o ostatních institucích, nemůže v předstihu vypočítat příspěvek předem, který musí uhradit.

219    Dále, jak bylo uvedeno v bodě 198 výše, nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 nijak nebrání tomu, aby Jednotný výbor v kolektivní a anonymizované formě poskytl informace dostatečné k tomu, aby dané instituci bylo umožněno pochopit, jakým způsobem byla při výpočtu jejího příspěvku předem zohledněna její individuální situace vzhledem k situaci všech ostatních dotyčných institucí.

220    V důsledku toho je třeba první část třetího žalobního důvodu zamítnout.

b)      Ke druhé části, vycházející z nepředvídatelnosti uplatnění některých ukazatelů rizik

221    Žalobkyně tvrdí, že pro výpočet příspěvků předem na příspěvkové období 2021 nebyly uplatněny některé ukazatele rizik, a sice „ukazatel čistého stabilního financování“, MREL, jakož i „složitost“ a „způsobilost k řešení krize“. Nezohlednění těchto ukazatelů rizik, jakož i nepředvídatelnost, pokud jde o jejich uplatnění, je v rozporu se zásadou právní jistoty, jelikož žalobkyně nemůže předvídat jejich uplatnění.

222    Kromě toho skutečnost, že nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 ponechává ve svých přechodných ustanoveních možnost, aby Jednotný výbor neuplatnil některé ukazatele rizik, a přitom mu umožňuje upravit základní roční příspěvek v závislosti na rizikovém profilu, je zdrojem právní nejistoty.

223    Jednotný výbor a Komise s touto argumentací nesouhlasí.

224    V souladu s judikaturou citovanou v bodech 189 až 192 výše je třeba v projednávané věci zkoumat, zda je použitelná právní úprava natolik nejednoznačná, že brání tomu, aby instituce mohly s dostatečnou jistotou rozptýlit případné pochybnosti o uplatnění některých ukazatelů rizik, jako je „ukazatel čistého stabilního financování“, MREL, jakož i „složitost“ a „způsobilost k řešení krize“.

225    Podmínky, za kterých může Jednotný výbor přechodně upustit od uplatňování takových ukazatelů rizik, jsou stanoveny v čl. 20 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, podle kterého „[p]okud informace vyžadované v souvislosti s některým ukazatelem podle přílohy II [tohoto nařízení v přenesené pravomoci] nejsou pro daný referenční rok zahrnuty do použitelných požadavků na oznamování orgánům dohledu uvedených v článku 14 [uvedeného nařízení v přenesené pravomoci], daný ukazatel rizika se nepoužije, dokud nezačne být daný požadavek na oznamování orgánům dohledu použitelný“.

226    Článek 20 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 stanoví dvě podmínky, za kterých Jednotný výbor přechodně neuplatňuje ukazatele rizik, a sice zaprvé za podmínky, že informace vyžadované v souvislosti s takovým ukazatelem nejsou zahrnuty do požadavků na oznamování orgánům dohledu uvedených v článku 14 tohoto nařízení v přenesené pravomoci, a zadruhé za podmínky, že je tento ukazatel uveden v příloze II tohoto nařízení v přenesené pravomoci, nadepsané „Údaje předkládané orgánům příslušným k řešení krize“, která obsahuje patnáct kategorií údajů. Žalobkyně přitom netvrdila, natož aby prokázala, že jsou tyto podmínky natolik nejednoznačné, že brání tomu, aby instituce mohly s dostatečnou jistotou rozptýlit případné pochybnosti o uplatnění některých ukazatelů rizik.

227    Za těchto podmínek musí být odmítnuty argumenty žalobkyně, jejichž cílem je prokázat, že nařízení č. 806/2014 nebo nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 jsou protiprávní z důvodu údajného porušení zásady právní jistoty vzhledem k nepředvídatelnosti, pokud jde o provádění ukazatelů rizik.

228    Druhou část třetího žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout.

c)      Ke třetí části, vycházející ze způsobů určení „míry nárůstu pojištěných vkladů“

229    Žalobkyně má za to, že cíl dosáhnout konečné cílové úrovně – rovnající se 1 % hodnoty pojištěných vkladů v bankovní unii – znamená, že Jednotný výbor každoročně hodnotí „míru nárůstu těchto pojištěných vkladů“, která je určována netransparentně a jejíž vývoj je ze strany institucí obtížně předvídatelný.

230    Jednotný výbor s touto argumentací nesouhlasí.

231    Je třeba uvést, že žalobkyně nepředložila Tribunálu žádný konkrétní důkaz, že ustanovení uvedená v bodě 183 výše jsou natolik nejednoznačná, že brání tomu, aby instituce mohly s dostatečnou jistotou rozptýlit případné pochybnosti o určení konečné cílové úrovně nebo roční cílové úrovně.

232    Kromě toho v části své argumentace žalobkyně ve skutečnosti zpochybňuje nedostatek odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o určení roční cílové úrovně. Tato výtka se netýká legality ustanovení uvedených v bodě 183 výše a bude přezkoumána v bodech 271 až 308 níže.

233    Třetí část třetího žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout v rozsahu, v němž žalobkyně zpochybňuje legalitu těchto ustanovení.

d)      Ke čtvrté části, vycházející z porušení článku 290 SFEU kritérii pro výpočet vymezenými nařízením v přenesené pravomoci 2015/63

234    V rámci třetího žalobního důvodu měla žalobkyně rovněž za to, že skutečnost, že základní kritéria pro výpočet byla vymezena nařízením v přenesené pravomoci 2015/63, a nikoli nařízením č. 806/2014, má za následek porušení článku 290 SFEU. Na jednání žalobkyně upřesnila, že tímto argumentem tvrdí, že směrnice 2014/59 pouze stanovila hlavní kategorie rizik, které rozdělila do čtyř souborů ukazatelů rizik, ale nevyjádřila se k samotným kritériím, která Komise vymezila v nařízení v přenesené pravomoci 2015/63.

235    Parlament zpochybňuje opodstatněnost této části třetího žalobního důvodu a její přípustnost, neboť nebyla v žalobě dostatečně jasně a přesně uvedena.

236    V tomto ohledu z judikatury vyplývá, že k tomu, aby byla žaloba přípustná, je třeba, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na nichž je založena, vyplývaly přinejmenším stručně, avšak uceleně a srozumitelně z textu samotné žaloby, a to za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti. Každý žalobní důvod, který není dostatečně popsán v návrhu na zahájení řízení, musí být považován za nepřípustný. Obdobné požadavky platí i pro výtky uváděné na podporu žalobního důvodu. Tuto nepominutelnou podmínku řízení musí unijní soud zkoumat i bez návrhu (viz rozsudky ze dne 30. června 2021, Itálie v. Komise, T‑265/19, nezveřejněný, EU:T:2021:392, bod 33 a citovaná judikatura, a ze dne 7. července 2021, Bateni v. Rada, T‑455/17, EU:T:2021:411, bod 135 a citovaná judikatura).

237    V projednávané věci se žaloba v bodě 125 omezila na konstatování, že „vysoce strukturující a rozhodující funkce kritérií pro výpočet vymezených [n]ařízením v přenesené pravomoci [2015/63] vede k závěru, že tato kritéria jsou již ze své definice podstatná pro [nařízení č. 806/2014], což vede k porušení článku 290 SFEU“, a v bodě 139 na formulaci, že „skutečnost, že základní kritéria pro výpočet byla přijata v rámci [n]ařízení v přenesené pravomoci, a nikoli [nařízení č. 806/2014], je v rozporu s čl. 290 [odst. 1] SFEU“.

238    Tato tvrzení nebyla v žalobě podložena žádnou argumentací. Žalobkyně zejména neurčila ustanovení nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, která podle ní obsahují podstatné prvky ve smyslu čl. 290 odst. 1 druhého pododstavce druhé věty SFEU, jež měly být uvedeny ve směrnici 2014/59. Stejně tak žalobkyně neupřesnila, které konkrétní prvky uvedených ustanovení mají „podstatnou“ povahu, ani za tímto účelem neuvedla žádné argumenty.

239    Nejasnost této části žalobního důvodu je nakonec umocněna tím, že byla vznesena v rámci žalobního důvodu vycházejícího z porušení jiného právního pravidla, a sice zásady právní jistoty.

240    Z toho důvodu je třeba konstatovat, že hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena výtka vycházející z porušení článku 290 SFEU, nevyplývají, a to ani stručně, z textu samotné žaloby. Taková výtka tedy nesplňuje požadavky uvedené v bodě 236 výše.

241    Za těchto podmínek nemůže být argumentace žalobkyně na jednání považována za rozšíření výtky uvedené v bodech 125 a 139 žaloby, jelikož taková výtka nebyla platně uplatněna.

242    Čtvrtou část třetího žalobního důvodu je tudíž třeba odmítnout jako nepřípustnou.

4.      Ke čtvrtému a pátému žalobnímu důvodu, vycházejícím z porušení zásady řádné správy a z porušení zásady účinné soudní ochrany v rozsahu, v němž obsahují námitku protiprávnosti

243    Žalobkyně má za to, že jak čl. 4 odst. 2, články 6 a 7, jakož i příloha I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, tak napadené rozhodnutí, které vychází z těchto ustanovení, jsou v rozporu se zásadou řádné správy, která zahrnuje povinnost uvést odůvodnění, a se zásadou účinné soudní ochrany. Podle žalobkyně instituce nemají přístup ke všem údajům, které jsou nezbytné k tomu, aby jim umožnily pochopit a přezkoumat napadené rozhodnutí. Konkrétně nejsou institucím známy podrobné způsoby výpočtu „míry úpravy pojištěných vkladů“, což jim brání v tom, aby se ujistily o platnosti výpočtů provedených v tomto ohledu.

244    Jednotný výbor s těmito argumenty nesouhlasí.

245    Zaprvé je třeba připomenout, že zásada řádné správy vyžaduje v případech, kdy unijní orgány a instituce disponují posuzovací pravomocí, jako je tomu v projednávané věci, dodržování záruk přiznaných unijním právním řádem ve správních řízeních, mezi něž patří zejména povinnost příslušného orgánu nebo instituce pečlivě a nestranně zkoumat veškeré skutečnosti významné z hlediska projednávané věci (rozsudky ze dne 21. listopadu 1991, Technische Universität München, C‑269/90, EU:C:1991:438, bod 14; ze dne 30. září 2003, Atlantic Container Line a další v. Komise, T‑191/98, T‑212/98 až T‑214/98, EU:T:2003:245, bod 404, a ze dne 9. dubna 2019, Qualcomm a Qualcomm Europe v. Komise, T‑371/17, nezveřejněný, EU:T:2019:232, bod 200).

246    Zadruhé podle ustálené judikatury účinnost soudního přezkumu zaručeného článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) předpokládá, že dotčená osoba bude mít možnost seznámit se s důvody přijatého rozhodnutí, které se jí týká, buď přečtením samotného rozhodnutí, nebo na základě sdělení těchto důvodů na její žádost, aniž je dotčena pravomoc příslušného soudu požadovat sdělení uvedených důvodů od dotčeného orgánu, aby bylo dotčené osobě umožněno hájit svá práva za co nejpříznivějších podmínek a rozhodnout se s plnou znalostí věci, zda je účelné obrátit se na příslušný soud, a aby byl tento soud plně schopen provést přezkum legality předmětného rozhodnutí (viz rozsudky ze dne 26. dubna 2018, Donnellan, C‑34/17, EU:C:2018:282, bod 55, a ze dne 24. listopadu 2020, Minister van Buitenlandse Zaken, C‑225/19 a C‑226/19, EU:C:2020:951, bod 43).

247    Kromě toho s ohledem na zásadu kontradiktornosti, jež je součástí práva na obhajobu zakotveného v článku 47 Listiny, musí mít účastníci řízení právo seznámit se se všemi důkazy nebo vyjádřeními předloženými soudu, aby se k nim mohli vyjádřit a aby mohli ovlivnit jeho rozhodnutí. Základní právo na účinnou soudní ochranu totiž nedovoluje založit soudní rozhodnutí na skutkových okolnostech a dokumentech, s nimiž se účastníci řízení nebo kterýkoli z nich nemohli seznámit, a tedy se k nim nemohli vyjádřit (viz rozsudky ze dne 4. června 2013, ZZ, C‑300/11, EU:C:2013:363, body 55 a 56, a ze dne 23. října 2014, Unitrading, C‑437/13, EU:C:2014:2318, bod 21).

248    V určitých výjimečných případech však může unijní orgán odmítnout sdělit dotčené osobě přesné a úplné důvody, na nichž je založeno rozhodnutí vůči ní přijaté, poukáže-li na důvody související s ochranou důvěrných údajů. V takovém případě je nezbytné použít techniky a právní předpisy, které umožňují uvést do rovnováhy legitimní důvody ochrany důvěrných údajů, které byly zohledněny při přijetí takového rozhodnutí, na jedné straně a nutnost dostatečně zaručit jednotlivcům dodržování jejich procesních práv, jako je právo být vyslechnut a zásada kontradiktornosti, na straně druhé (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, body 115 až 120; v tomto smyslu obdobně viz rovněž rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 125).

249    S ohledem na zvláštní povahu příspěvků předem musí být takové sladění provedeno rovněž v případě výpočtu těchto příspěvků. Jak totiž vyplývá z bodů 105 až 107 odůvodnění směrnice 2014/59 a z bodu 41 odůvodnění nařízení č. 806/2014, cílem uvedených příspěvků je zajistit, že finanční sektor poskytne na základě pojistného principu dostatečný objem finančních prostředků pro jednotný mechanismus pro řešení krizí, tak aby tento mechanismus mohl plnit své úkoly, a zároveň pobízet dotyčné instituce k působení podle méně rizikového modelu. Výpočet těchto příspěvků tedy spočívá nikoli na použití určité sazby na určitý základ, nýbrž – jak stanoví články 102 a 103 směrnice 2014/59, jakož i články 69 a 70 nařízení č. 806/2014 – na definování cílové úrovně, které je třeba dosáhnout, částkou těchto příspěvků vybraných do konce počátečního období v délce osmi let od 1. ledna 2016 (dále jen „počáteční období“ a „konečná cílová úroveň“) a poté roční cílové úrovně, jež se má rozdělit mezi instituce povolené na území všech zúčastněných členských států (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 113).

250    Vzhledem k tomu, že konečná cílová úroveň je definována tak, že musí dosáhnout alespoň 1 % hodnoty pojištěných vkladů všech těchto institucí, a základní roční příspěvek každé instituce se vypočítá jako úměrný podíl celkové hodnoty jejích závazků (bez započtení kapitálu) po odečtení pojištěných vkladů na úhrnných závazcích (bez započtení kapitálu) všech institucí povolených na území všech zúčastněných členských států po odečtení pojištěných vkladů, je patrné, že samotná zásada metody výpočtu příspěvků předem, která vyplývá ze směrnice 2014/59 a z nařízení č. 806/2014, předpokládá, že Jednotný výbor použije údaje, na které se vztahuje obchodní tajemství (rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 114).

251    Unijní orgány a jiné subjekty jsou přitom podle zásady ochrany obchodního tajemství, která představuje obecnou zásadu unijního práva, konkretizovanou zejména v článku 339 SFEU, v zásadě povinny neodhalit konkurentům soukromého subjektu důvěrné informace, které tento subjekt poskytl (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, body 109 a 114 a citovaná judikatura).

252    Za těchto podmínek bylo povinností Komise a Rady Evropské unie, aby při zavedení systému výpočtu příspěvků předem nařízením v přenesené pravomoci 2015/63 a prováděcím nařízením 2015/81 uvedly do rovnováhy dodržování obchodního tajemství se zásadou účinné soudní ochrany, aby údaje, na které se toto tajemství vztahuje, nemohly být dotčeným osobám sděleny a nemohly být zejména zahrnuty do odůvodnění rozhodnutí, kterými se stanoví výše příspěvků předem.

253    Tento charakteristický rys systému výpočtu příspěvků předem nicméně ještě nebrání výkonu účinného soudního přezkumu unijním soudem.

254    Zaprvé totiž v ustanoveních, jejichž protiprávnost žalobkyně namítá, nebrání nic tomu, aby Jednotný výbor v souladu s čl. 88 odst. 1 prvním pododstavcem nařízení č. 806/2014 poskytl při přijetí svého rozhodnutí, kterým se stanoví příspěvky předem, důvěrné informace získané v rámci jeho činnosti v souhrnné nebo kolektivní formě, z níž nelze identifikovat dotyčné instituce (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 136).

255    Zadruhé platí, že v případech, kdy musí být odůvodnění takového rozhodnutí omezeno, aby byla zajištěna ochrana důvěrných údajů, přísluší autorovi tohoto rozhodnutí, aby se v případě zpochybnění těchto údajů před unijními soudy hájil v rámci kontradiktorního dokazování (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 1. července 2008, Chronopost a La Poste v. UFEX a další, C‑341/06 P a C‑342/06 P, EU:C:2008:375, bod 110, a ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 145).

256    Unijní soudy mohou za účelem účinného soudního přezkumu v souladu s požadavky článku 47 Listiny případně vyzvat Jednotný výbor, aby předložil údaje, které mohou odůvodnit výpočty, jejichž správnost je před nimi zpochybňována, a v případě potřeby zajistit důvěrnost těchto údajů (viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 146).

257    Kromě toho musí unijní soud v rámci přezkumu všech právních a skutkových okolností uváděných Jednotným výborem ověřit, zda jsou důvody jím uplatňované k odepření sdělení údajů použitých pro výpočet příspěvku předem podložené (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 126).

258    Jeví-li se, že důvody uváděné Jednotným výborem skutečně brání tomu, aby byly sděleny informace nebo důkazy předložené unijnímu soudu, je nutné odpovídajícím způsobem vyvážit požadavky týkající se práva na účinnou soudní ochranu, zejména pak dodržování zásady kontradiktornosti, a požadavky vyplývající z ochrany obchodního tajemství (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 128).

259    Z výše uvedeného vyplývá, že okolnost, že příspěvky předem byly vypočteny na základě údajů, na které se vztahuje obchodní tajemství, v souladu s čl. 4 odst. 2, články 6 a 7, jakož i s přílohou I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, a aniž byly uvedené údaje poskytnuty dotčeným osobám, sama o sobě neznamená, že jsou tato ustanovení neslučitelná se zásadou řádné správy a zásadou účinné soudní ochrany.

260    Tento závěr není zpochybněn argumenty žalobkyně.

261    Zaprvé se žalobkyně v tomto ohledu nemůže opírat o rozsudky ze dne 28. listopadu 2019, Portigon v. SRB (T‑365/16, EU:T:2019:824), a ze dne 23. září 2020, Landesbank Baden-Württemberg v. SRB (T‑411/17, EU:T:2020:435). Posledně uvedený rozsudek byl Soudním dvorem zrušen v rozsudku ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB (C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601), přičemž byly odmítnuty úvahy týkající se zásady účinné soudní ochrany, o které se žalobkyně opírá. Kromě toho rozsudek ze dne 28. listopadu 2019, Portigon v. SRB (T‑365/16, EU:T:2019:824), na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, neobsahuje žádnou analýzu týkající se konkrétně zásady účinné soudní ochrany.

262    Zadruhé žalobkyně nemůže zpochybnit legalitu nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 z důvodu, že ani nařízení č. 806/2014, ani směrnice 2014/59 neukládají způsob výpočtu příspěvků předem, podle něhož by byla nejprve stanovena cílová úroveň a poté by došlo k poměrnému rozdělení těchto příspěvků mezi instituce.

263    V tomto ohledu stačí připomenout, jak bylo uvedeno v bodech 254 až 258 výše, že Soudní dvůr připustil, že unijní normotvůrce může použít způsob výpočtu založený na definování cílové úrovně a poté roční cílové úrovně, jež se má rozdělit mezi všechny instituce, aniž by byla porušena povinnost uvést odůvodnění nebo zásada účinné soudní ochrany (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, body 136, 145 a 146).

264    Za těchto podmínek mohlo nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 rovněž takový způsob zavést.

265    Zatřetí má žalobkyně za to, že instituce nemají přístup ke všem údajům, které jsou nezbytné k tomu, aby jim umožnily pochopit a přezkoumat napadené rozhodnutí.

266    V tomto ohledu stačí připomenout, že ustanovení uvedená v bodě 243 výše nijak nebrání Jednotnému výboru v tom, aby za účelem splnění požadavků uvedených v bodech 245 až 258 výše zpřístupnil informace nezbytné k tomu, aby se dotyčné instituce mohly ujistit zejména o tom, že mají přístup ke všem údajům, které jsou nezbytné k pochopení a přezkoumání napadeného rozhodnutí.

267    Dále v rozsahu, v němž se uvedená výtka týká legality napadeného rozhodnutí, žalobkyně Tribunálu nepředložila žádný argument na její podporu.

268    Taková výtka tedy nemůže obstát.

269    Pokud jde začtvrté o argumentaci žalobkyně, který se týká toho, že v napadeném rozhodnutí chybí údaje o stanovení „míry úpravy pojištěných vkladů“ sloužící k určení roční cílové úrovně, taková argumentace nezpochybňuje ustanovení uvedená v bodě 243 výše, jejichž protiprávnost z hlediska zásady řádné správy a zásady účinné soudní ochrany namítá žalobkyně, ale legalitu napadeného rozhodnutí. Bude proto přezkoumána v bodech 309 až 314 níže.

270    Čtvrtý a pátý žalobní důvod je tedy třeba zamítnout v rozsahu, v němž jsou vzneseny na podporu námitky protiprávnosti čl. 4 odst. 2, článků 6 a 7, jakož i přílohy I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63.

C.      K žalobním důvodům týkajícím se legality napadeného rozhodnutí

1.      K odůvodnění určení roční cílové úrovně

271    Jak je uvedeno v bodě 232 výše, ve třetí části třetího žalobního důvodu žalobkyně ve skutečnosti zpochybňuje zejména nedostatek odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o určení roční cílové úrovně.

272    V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 69 odst. 1 nařízení č. 806/2014 musí dostupné finanční prostředky v Jednotném fondu pro řešení krizí dosáhnout do konce počátečního období konečné cílové úrovně, která odpovídá nejméně 1 % hodnoty pojištěných vkladů všech úvěrových institucí povolených na území všech zúčastněných členských států.

273    Podle čl. 69 odst. 2 nařízení č. 806/2014 se příspěvky předem musí během počátečního období rozdělit co nejrovnoměrněji v čase, dokud není dosaženo konečné cílové úrovně uvedené v bodě 272 výše, přitom se však náležitě zohlední fáze hospodářského cyklu a dopad, který mohou mít procyklické příspěvky na finanční situaci institucí.

274    Článek 70 odst. 2 nařízení č. 806/2014 upřesňuje, že příspěvky, které mají uhradit všechny instituce povolené na území všech zúčastněných členských států, nepřekročí 12,5 % konečné cílové úrovně.

275    Pokud jde o způsob výpočtu příspěvků předem, čl. 4 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 stanoví, že Jednotný výbor stanoví jejich výši na základě roční cílové úrovně, přičemž zohlední konečnou cílovou úroveň, a na základě čtvrtletně počítané průměrné hodnoty vkladů pojištěných v předchozím roce všemi institucemi povolenými na území všech zúčastněných členských států.

276    Stejně tak podle článku 4 prováděcího nařízení 2015/81 Jednotný výbor vypočítá příspěvek předem pro každou instituci na základě roční cílové úrovně, která musí být stanovena podle konečné cílové úrovně a v souladu s metodikou stanovenou v nařízení v přenesené pravomoci 2015/63.

277    V projednávané věci, jak vyplývá z bodu 48 odůvodnění napadeného rozhodnutí, stanovil Jednotný výbor pro příspěvkové období 2021 roční cílovou úroveň ve výši 11 287 677 212,56 eura.

278    V bodech 36 a 37 odůvodnění napadeného rozhodnutí Jednotný výbor v podstatě vysvětlil, že roční cílová úroveň musí být určena na základě analýzy vývoje pojištěných vkladů v předchozích letech, veškerého relevantního vývoje hospodářské situace, jakož i na základě analýzy ukazatelů týkajících se fáze hospodářského cyklu a dopadů procyklických příspěvků na finanční situaci institucí. Následně Jednotný výbor považoval za vhodné stanovit koeficient, který vycházel z této analýzy a z finančních prostředků dostupných v Jednotném fondu pro řešení krizí (dále jen „koeficient“). Tento koeficient pak použil na jednu osminu průměrné hodnoty vkladů pojištěných v roce 2020, aby získal roční cílovou úroveň.

279    Jednotný výbor popsal postup pro stanovení koeficientu v bodech 38 až 47 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

280    V bodě 38 odůvodnění napadeného rozhodnutí Jednotný výbor konstatoval nepřetržitý vzestupný trend pojištěných vkladů u všech institucí zúčastněných členských států. Konkrétně činila čtvrtletně vypočtená průměrná výše těchto vkladů pro rok 2020 6,689 bilionu eur.

281    V bodech 40 a 41 odůvodnění napadeného rozhodnutí Jednotný výbor předložil prognózu vývoje pojištěných vkladů pro zbývající tři roky počátečního období, tedy od roku 2021 do roku 2023. Odhadoval, že se roční míry nárůstu pojištěných vkladů do konce počátečního období budou pohybovat mezi 4 % a 7 %.

282    V bodech 42 až 45 odůvodnění napadeného rozhodnutí Jednotný výbor předložil vyhodnocení fáze hospodářského cyklu a potenciálního procyklického účinku, který by příspěvky předem mohly mít na finanční situaci institucí. Za tímto účelem uvedl, že zohlednil několik ukazatelů, jako je prognóza Komise týkající se růstu hrubého domácího produktu a prognózy Evropské centrální banky (ECB) v tomto ohledu nebo úvěrový tok soukromého sektoru vyjádřený jako procentní podíl hrubého domácího produktu.

283    V bodě 46 odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěl Jednotný výbor k závěru, že i když lze důvodně očekávat další růst pojištěných vkladů v bankovní unii, tempo tohoto růstu bude nižší než v roce 2020. V této souvislosti Jednotný výbor v bodě 47 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že ohledně míry růstu pojištěných vkladů v nadcházejících letech až do roku 2023 zaujal „konzervativní přístup“.

284    S ohledem na tyto úvahy stanovil Jednotný výbor v bodě 48 odůvodnění napadeného rozhodnutí hodnotu koeficientu na 1,35 %. Poté vypočítal výši roční cílové úrovně vynásobením průměrné výše vkladů pojištěných v roce 2020 tímto koeficientem a výsledek tohoto výpočtu vydělil osmi podle následujícího matematického vzorce stanoveného v bodě 48 odůvodnění uvedeného rozhodnutí:

„úroveň0 [výše roční cílové úrovně] = celková výše pojištěných vkladů2020 * 0,0135 * ⅛ = 11 287 677 212,56 eura“.

285    Na jednání však Jednotný výbor uvedl, že roční cílovou úroveň pro příspěvkové období 2021 stanovil následovně.

286    Zaprvé Jednotný výbor stanovil na základě výhledové analýzy výši pojištěných vkladů všech institucí povolených na území všech zúčastněných členských států, předpokládanou ke konci počátečního období, na přibližně 7,5 bilionu eur. K této částce dospěl na základě zohlednění průměrné hodnoty pojištěných vkladů v roce 2020, a sice 6,689 bilionu eur, roční míry růstu pojištěných vkladů ve výši 4 %, jakož i počtu příspěvkových období zbývajících do konce počátečního období, v daném případě tří příspěvkových období.

287    Zadruhé v souladu s čl. 69 odst. 1 nařízení č. 806/2014 vypočetl Jednotný výbor 1 % z těchto 7,5 bilionu eur, aby získal odhadovanou výši konečné cílové úrovně, které má být dosaženo na konci počátečního období, tedy přibližně 75 miliard eur.

288    Zatřetí Jednotný výbor od této částky odečetl finanční zdroje, které byly v Jednotném fondu pro řešení krizí již k dispozici v roce 2021, tj. přibližně 42 miliard eur, a získal tak částku, kterou zbývalo vybrat během zbývajících příspěvkových období do konce počátečního období, tedy od roku 2021 do roku 2023. Tato částka činila přibližně 33 miliard eur.

289    Začtvrté tuto posledně uvedenou částku vydělil třemi, aby ji rovnoměrně rozdělil mezi uvedená tři zbývající příspěvková období. Roční cílová úroveň pro příspěvkové období 2021 byla tedy stanovena ve výši uvedené v bodě 277 výše, tj. přibližně 11,287 miliardy eur.

290    Jednotný výbor na jednání rovněž uvedl, že zveřejnil informace, z nichž vycházela metoda popsaná v bodech 286 až 289 výše a které žalobkyni umožnily pochopit metodu, na základě které byla stanovena roční cílová úroveň. Konkrétně upřesnil, že v květnu roku 2021, tedy po přijetí napadeného rozhodnutí, ale před podáním projednávané žaloby, zveřejnil na svých internetových stránkách informativní přehled nazvaný „Fact Sheet 2021“ (dále jen „informativní přehled“), který uváděl odhadovanou výši konečné cílové úrovně. Jednotný výbor rovněž uvedl, že výši finančních prostředků dostupných v Jednotném fondu pro řešení krizí bylo možné zjistit i z jeho internetových stránek, jakož i z dalších veřejných zdrojů, a to dlouho před přijetím napadeného rozhodnutí.

291    Za účelem posouzení, zda Jednotný výbor splnil povinnost uvést odůvodnění, pokud jde o určení roční cílové úrovně, je třeba nejprve připomenout, že neexistence či nedostatek odůvodnění představuje nepominutelný důvod, který unijní soud může nebo dokonce musí zkoumat i bez návrhu (viz rozsudek ze dne 2. prosince 2009, Komise v. Irsko a další, C‑89/08 P, EU:C:2009:742, bod 34 a citovaná judikatura). Tribunál tedy může, ba dokonce musí zohlednit i jiné nedostatky odůvodnění než ty, na které poukazuje žalobkyně, a to zejména tehdy, když se projeví v průběhu řízení.

292    Za tímto účelem byli účastníci řízení během ústní části řízení vyslechnuti ohledně všech případných nedostatků odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o určení roční cílové úrovně. Konkrétně na základě výslovného dotazu v tomto ohledu Jednotný výbor potvrdil metodu, kterou skutečně použil pro určení roční cílové úrovně na příspěvkové období 2021, jež byla popsána v bodech 286 až 289 výše.

293    Pokud jde dále o obsah povinnosti uvést odůvodnění, z judikatury vyplývá, že odůvodnění rozhodnutí orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie má mimořádný význam, jelikož dotčené osobě umožňuje rozhodnout se s plnou znalostí věci, zda podat opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí, a příslušnému soudu provést soudní přezkum, takže představuje jednu z podmínek účinnosti soudní kontroly zaručené článkem 47 Listiny (viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 103 a citovaná judikatura).

294    Takové odůvodnění musí být přizpůsobeno povaze daného aktu a kontextu, ve kterém byl přijat. V této souvislosti není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož dostatečnost odůvodnění musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast, a zejména v závislosti na zájmu, jejž mohou mít osoby, kterých se akt dotýká, na poskytnutí vysvětlení. Akt nepříznivě zasahující do právního postavení je tudíž dostatečně odůvodněn, jestliže byl vydán v souvislostech, které jsou zúčastněné osobě známy a umožňují jí pochopit dosah opatření, které vůči ní bylo přijato (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 104 a citovaná judikatura).

295    Kromě toho musí být toto odůvodnění zejména bez vnitřních rozporů, aby se zúčastněné strany mohly seznámit se skutečnými důvody tohoto rozhodnutí za účelem obrany svých práv před příslušným soudem a aby tento soud mohl provést přezkum (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 10. července 2008, Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala, C‑413/06 P, EU:C:2008:392, bod 169 a citovaná judikatura; ze dne 22. září 2005, Suproco v. Komise, T‑101/03, EU:T:2005:336, body 20 a 45 až 47, a ze dne 16. prosince 2015, Řecko v. Komise, T‑241/13, EU:T:2015:982, bod 56).

296    Stejně tak, pokud autor napadeného rozhodnutí poskytne v průběhu řízení před unijním soudem určitá vysvětlení ohledně důvodů tohoto rozhodnutí, musí být tato vysvětlení soudržná s úvahami uvedenými v tomto rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. září 2005, Suproco v. Komise, T‑101/03, EU:T:2005:336, body 45 až 47, a ze dne 13. prosince 2016, Printeos a další v. Komise, T‑95/15, EU:T:2016:722, body 54 a 55).

297    Pokud totiž úvahy uvedené v napadeném rozhodnutí nejsou soudržné s vysvětleními podanými během soudního řízení, neplní odůvodnění dotčeného rozhodnutí funkce připomenuté v bodech 293 a 294 výše. Taková nesoudržnost konkrétně brání zaprvé zúčastněným stranám seznámit se před podáním žaloby se skutečnými důvody napadeného rozhodnutí a připravit si ve vztahu k těmto důvodům obhajobu a zadruhé unijnímu soudu zjistit důvody, které sloužily jako skutečný právní podklad pro toto rozhodnutí, a přezkoumat jejich soulad s použitelnými pravidly.

298    Konečně je třeba připomenout, že pokud Jednotný výbor přijme rozhodnutí, kterým se stanoví příspěvky předem, musí dotyčným institucím sdělit metodu výpočtu těchto příspěvků (viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 122).

299    Totéž musí platit pro metodu určení roční cílové úrovně, jelikož tato výše má v systematice takového rozhodnutí zásadní význam. Jak totiž vyplývá z článku 4 prováděcího nařízení 2015/81, způsob výpočtu příspěvků předem spočívá v rozdělení uvedené částky mezi všechny dotyčné instituce, takže její zvýšení nebo snížení vede k odpovídajícímu zvýšení nebo snížení příspěvku předem každé z těchto institucí.

300    Z výše uvedeného vyplývá, že ačkoli je Jednotný výbor povinen vysvětlit institucím prostřednictvím napadeného rozhodnutí metodu určení roční cílové úrovně, musí být tato vysvětlení soudržná s vysvětleními poskytnutými Jednotným výborem v průběhu soudního řízení a týkat se skutečně použité metody.

301    V projednávané věci tomu tak ovšem není.

302    Nejprve je totiž třeba poukázat na to, že napadené rozhodnutí v bodě 48 odůvodnění uvedlo matematický vzorec, který údajně sloužil jako základ pro určení roční cílové úrovně. Je však zřejmé, že tento vzorec nezahrnuje prvky metody, kterou Jednotný výbor skutečně použil a která byla popsána na jednání. Jak totiž vyplývá z bodů 286 až 289 výše, Jednotný výbor dospěl v rámci této metody k výši roční cílové úrovně tím, že od konečné cílové úrovně odečetl finanční prostředky dostupné v Jednotném fondu pro řešení krizí, aby vypočetl částku, kterou zbývalo vybrat do konce počátečního období, a tuto částku vydělil třemi. Tyto dvě fáze výpočtu nejsou přitom v uvedeném matematickém vzorci vyjádřeny.

303    Tento závěr kromě toho nemůže být zpochybněn tvrzením Jednotného výboru, že v květnu 2021 zveřejnil informativní přehled, který obsahoval rozpětí uvádějící případné částky konečné cílové úrovně, a na svých internetových stránkách výši finančních prostředků dostupných v Jednotném fondu pro řešení krizí. Nezávisle na otázce, zda žalobkyně o těchto částkách skutečně věděla, nemohla totiž na základě těchto samotných částek rozpoznat, že Jednotný výbor obě operace uvedené v bodě 302 výše skutečně použil, zvláště když se o nich nezmiňuje ani matematický vzorec stanovený v bodě 48 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

304    Podobnými nesoudržnostmi je stižen i způsob, jakým byl stanoven koeficient ve výši 1,35 %, přestože mu v matematickém vzorci zmíněném v bodě 303 výše náleží prvořadá úloha. Tento koeficient by totiž mohl být chápán v tom smyslu, že je kromě jiných parametrů založen na předpokládaném růstu pojištěných vkladů během zbývajících let počátečního období. To však není v souladu s vysvětleními poskytnutými Jednotným výborem na jednání, z nichž vyplývá, že tento koeficient byl stanoven tak, aby mohl odůvodnit výsledek výpočtu výše roční cílové úrovně, tedy poté, co Jednotný výbor tuto částku vypočítal ve čtyřech etapách uvedených v bodech 286 až 289 výše, zejména vydělením částky vyplývající z odečtení finančních prostředků dostupných v Jednotném fondu pro řešení krizí od konečné cílové úrovně třemi. Tento postup však z napadeného rozhodnutí nijak nevyplývá.

305    Navíc je třeba připomenout, že podle informativního přehledu se výše odhadované konečné cílové úrovně pohybovala v rozpětí mezi 70 a 75 miliardami eur. Toto rozpětí přitom zjevně nesouhlasí s rozpětím míry růstu pojištěných vkladů mezi 4 % a 7 %, uvedeným v bodě 41 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Jednotný výbor totiž na jednání uvedl, že pro účely určení roční cílové úrovně zohlednil míru růstu pojištěných vkladů ve výši 4 % – což byla nejnižší sazba posledně uvedeného rozpětí – a tak dospěl k odhadované konečné cílové úrovni 75 miliard eur, která představuje nejvyšší hodnotu prvně uvedeného rozpětí. Ukazuje se tak, že mezi těmito dvěma rozpětími existuje nesoulad. Zaprvé totiž rozpětí týkající se míry vývoje pojištěných vkladů zahrnuje i hodnoty vyšší než 4 %, jejichž použití by však vedlo k vyšší odhadované konečné cílové úrovni, než jsou hodnoty zahrnuté v rozpětí týkajícím se této cílové úrovně. Zadruhé je pro žalobkyni nemožné pochopit, proč Jednotný výbor zahrnul do rozpětí týkajícího se uvedené cílové úrovně částky, které jsou nižší než 75 miliard eur. K jejímu dosažení by totiž bylo nezbytné použít sazbu, která je nižší než 4 %, avšak není zahrnuta v rozpětí týkajícím se míry růstu pojištěných vkladů. Za těchto podmínek nebyla žalobkyně schopna určit způsob, jakým Jednotný výbor použil rozpětí týkající se míry vývoje těchto vkladů, aby vypočetl odhadovanou konečnou cílovou úroveň.

306    Z toho vyplývá, že pokud jde o určení roční cílové úrovně, metoda skutečně použitá Jednotným výborem, kterou popsal na jednání, neodpovídá metodě popsané v napadeném rozhodnutí, takže ani instituce, ani Tribunál nemohly na základě napadeného rozhodnutí identifikovat skutečné důvody pro stanovení této cílové úrovně.

307    S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že napadené rozhodnutí je stiženo vadami odůvodnění, pokud jde o určení roční cílové úrovně.

308    Třetí části třetího žalobního důvodu je tedy třeba v rozsahu, v němž vychází z nedostatku odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o určení roční cílové úrovně, vyhovět. S ohledem na právní a hospodářský význam projednávané věci je však v zájmu řádného výkonu spravedlnosti pokračovat v posouzení ostatních žalobních důvodů.

2.      Ke zbývající části čtvrtého a pátého žalobního důvodu, vycházejících z porušení zásady řádné správy a porušení zásady účinné soudní ochrany Jednotným výborem v napadeném rozhodnutí

309    Jak vyplývá z bodu 269 výše, žalobkyně čtvrtým a pátým žalobním důvodem namítá rovněž porušení zásady řádné správy a zásady účinné soudní ochrany samotným napadeným rozhodnutím.

310    Argumentace žalobkyně se týká konkrétně toho, že v napadeném rozhodnutí chybí údaje o stanovení „míry úpravy pojištěných vkladů“ sloužící k určení roční cílové úrovně, a sice koeficientu

311    Jak vyplývá z posouzení uvedeného v bodech 271 až 308 výše, Jednotný výbor porušil povinnost uvést odůvodnění, pokud jde o určení roční cílové úrovně.

312    Kromě toho z čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny a z judikatury citované v bodě 246 výše vyplývá, že odůvodnění rozhodnutí unijního orgánu představuje jednu z podmínek účinnosti zásad řádné správy a účinné soudní ochrany.

313    Z toho vyplývá, že porušení povinnosti uvést odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o určení roční cílové úrovně, představuje rovněž porušení zásady řádné správy a zásady účinné soudní ochrany.

314    Je tedy třeba vyhovět čtvrtému a pátému žalobnímu důvodu v rozsahu, v němž se týkají porušení zásad řádné správy a účinné soudní ochrany z důvodu porušení povinnosti uvést odůvodnění.

3.      K sedmému a osmému žalobnímu důvodu, vycházejícím ze zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu a nesprávného právního posouzení vyplývajícího z omezení použití NPP

315    V rámci sedmého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že se Jednotný výbor dopustil několika zjevně nesprávných posouzení, když posuzoval úroveň použití NPP a zajištění, která mají být přijata jako protiplnění.

316    V rámci osmého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že Jednotný výbor porušil čl. 70 odst. 3 nařízení č. 806/2014 a čl. 103 odst. 3 směrnice 2014/59, když stanovil úroveň použití NPP a zajištění, která mají být přijata jako protiplnění.

317    Jednotný výbor s těmito argumenty nesouhlasí.

318    Úvodem je třeba připomenout, že příspěvky předem mohou být hrazeny buď prostřednictvím okamžité platby v hotovosti, nebo prostřednictvím NPP v souladu s čl. 70 odst. 3 nařízení č. 806/2014. V případě použití NPP uzavře instituce s Jednotným výborem dohodu, kterou se zavazuje zaplatit částku odpovídající první žádosti jakožto část příspěvku předem.

319    V tomto ohledu je třeba upřesnit, že Jednotný výbor v napadeném rozhodnutí omezil použití NPP na 15 % výše příspěvků předem splatných za příspěvkové období 2021 a omezil zajištění poskytnuté na základě NPP pouze na hotovost.

320    Kromě toho je třeba připomenout, že čl. 70 odst. 3 nařízení č. 806/2014 stanoví, že dostupné finanční prostředky, které se mají započítat k dosažení konečné cílové úrovně, mohou zahrnovat NPP, které jsou v plné výši kryty zajištěním ve formě nízkorizikových aktiv nezatížených jakýmikoli právy třetích stran, vyčleněných k výlučnému použití Jednotným výborem, přičemž podíl NPP nesmí každoročně překročit 30 % celkové výše příspěvků předem. Taková možnost je rovněž stanovena v čl. 103 odst. 3 směrnice 2014/59.

321    Podle čl. 13 odst. 3 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 je na Jednotném výboru, aby v rozhodnutí o příspěvcích předem za dané příspěvkové období upřesnil podíl NPP, které může každá instituce využít, přičemž Jednotný výbor přijme pouze kolaterál takového druhu a za takových podmínek, které umožní rychlou realizaci, a to i v případě, že bude rozhodnutí o řešení krize přijato během víkendu.

322    Když Jednotný výbor stanoví podíl těchto NPP, musí v souladu s čl. 7 odst. 1 prováděcího nařízení 2015/81 zajistit, aby použitím NPP nebyla nijak ovlivněna finanční kapacita ani likvidita Jednotného fondu pro řešení krizí.

323    Konečně čl. 8 odst. 3 prováděcího nařízení 2015/81 uvádí, že během počátečního období Jednotný výbor za normální situace umožní instituci na její žádost použít NPP a zajistí, aby bylo mezi těmito institucemi, které o ně požádaly, rozděleno rovnoměrně. Toto ustanovení rovněž upřesňuje, že takto rozdělené NPP nesmí představovat méně než 15 % celkové platební povinnosti dotčené instituce a že při výpočtu ročních příspěvků každé instituce Jednotný výbor zajistí, aby v žádném roce nepřekročil úhrn těchto NPP 30 % celkové výše těchto příspěvků.

324    Z výše uvedených ustanovení vyplývá, že zvláštní sazba NPP poskytnutých instituci, která o ně požádá, činí alespoň 15 % její celkové platební povinnosti a úhrn všech povolených NPP nesmí překročit maximální hranici 30 % celkových příspěvků předem za celé dané příspěvkové období. Cílem této hranice stanovené unijním normotvůrcem je, jak potvrzuje čl. 7 odst. 1 prováděcího nařízení 2015/81, neohrozit likviditu a provozní kapacitu Jednotného fondu pro řešení krizí.

325    Je tedy na Jednotném výboru, aby stanovil přesný podíl NPP poskytnutých instituci, která o to požádá, přičemž tento podíl nesmí být nižší než 15 % její celkové platební povinnosti; zároveň musí dbát na to, aby maximální hranice uvedená v bodě 324 výše pro součet všech povolených NPP nebyla překročena. Kromě toho, i když tato ustanovení neobsahují upřesnění povahy zajištění, které má být přijato, nic to nemění na tom, že Jednotný výbor může NPP přijmout pouze tehdy, jsou-li kryty zajištěním ve formě nízkorizikových aktiv nezatížených jakýmikoli právy třetích stran, a za takových podmínek, které umožní rychlou realizaci.

326    Stanovení přesného podílu NPP poskytnutých instituci, která o to požádá, a povaha přijatelných zajištění vyžaduje komplexní posouzení hospodářské a technické povahy, takže přezkum unijního soudu se musí omezit na přezkum toho, zda výkon posuzovací pravomoci přiznané Jednotnému výboru není stižen zjevným pochybením nebo zneužitím pravomoci nebo zda Jednotný výbor zjevně nepřekročil meze této pravomoci.

327    Argumenty žalobkyně je třeba přezkoumat s ohledem na tyto úvahy.

328    Zaprvé, pokud jde o omezení použití NPP na 15 % výše příspěvků předem, žalobkyně má za to, že takové omezení je v rozporu s duchem, kontextem a cíli čl. 70 odst. 3 nařízení č. 806/2014, jelikož se Jednotný výbor nesnažil plně nabídnout institucím možnost použít NPP nad tuto hranici 15 %.

329    V tomto ohledu, jak již bylo uvedeno v bodě 320 výše, čl. 70 odst. 3 nařízení č. 806/2014 upřesňuje, že podíl NPP nesmí překročit hranici 30 % celkové výše každoročně placených příspěvků předem. Toto ustanovení naproti tomu nestanoví, že Jednotný výbor musí stanovit podíl NPP ve výši 30 % celkové platební povinnosti instituce, která o to požádá.

330    Kromě toho musí Jednotný výbor stanovit podíl NPP poskytnutých institucím, které o to požádají, na základě konkrétního posouzení situace uvedených institucí a situace Jednotného fondu pro řešení krizí, přičemž Jednotný výbor musí rovněž zajistit, aby použití NPP nijak neovlivnilo finanční kapacitu nebo likviditu Jednotného fondu pro řešení krizí v souladu s bodem 16 odůvodnění a čl. 7 odst. 1 prováděcího nařízení 2015/81.

331    Jak přitom vyplývá zejména z bodu 150 odůvodnění napadeného rozhodnutí, Jednotný výbor se rozhodl nestanovit podíl NPP vyšší než 15 % výše příspěvků předem na základě konkrétního posouzení všech okolností, o kterých měl za to, že jsou relevantní, zejména těch, které souvisejí s pandemií covidu-19, jakož i dlouhodobých dopadů, které by výzva k poskytnutí vyššího množství NPP měla na situaci institucí.

332    Za těchto podmínek žalobkyně nemůže tvrdit, že omezení použití NPP na 15 % celkové platební povinnosti instituce, která o ně žádá, je v rozporu s čl. 70 odst. 3 nařízení č. 806/2014.

333    Zadruhé žalobkyně v souvislosti s požadavkem, který uložil Jednotný výbor, podle něhož musí zajištění NPP sestávat z hotovosti, tvrdí, že ani čl. 103 odst. 3 směrnice 2014/59, ani čl. 70 odst. 3 nařízení č. 806/2014 neponechávají na uvážení Jednotného výboru volbu druhu zajištění, které mohou instituce poskytovat. Jednotný výbor tedy podle žalobkyně jde nad rámec právních předpisů, které vymezují jeho pravomoci tím, že v zásadě a kvaziregulačně ukládá takový druh zajištění.

334    V tomto ohledu, jak bylo konstatováno v bodě 326 výše, z ustanovení uvedených v bodech 320 až 323 výše vyplývá, že Jednotný výbor má posuzovací pravomoc, pokud jde o způsoby použití NPP a povahu zajištění, která mají být přijata jako protiplnění.

335    Je pravda, že tato pravomoc je omezena požadavkem, že tato zajištění musí být ve formě nízkorizikových aktiv nezatížených jakýmikoli právy třetích stran, vyčleněných k výlučnému použití Jednotným výborem, která nijak neovlivňují finanční kapacitu nebo likviditu Jednotného fondu pro řešení krizí.

336    Žalobkyně však Tribunálu nepředložila žádný důkaz, který by mohl prokázat, které jiné druhy aktiv poskytují zajištění srovnatelné s hotovostí, pokud jde o tyto podmínky.

337    Za těchto podmínek žalobkyně nemůže tvrdit, že Jednotný výbor porušil čl. 103 odst. 3 směrnice 2014/59 a čl. 70 odst. 3 nařízení č. 806/2014 tím, že vymezil druh zajištění, které musí instituce poskytnout na základě NPP.

338    Tento závěr není zpochybněn skutečností, že Jednotný výbor odůvodnil tento požadavek tím, že v bodě 152 odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázal na NPP, které již byly učiněny v předchozích příspěvkových obdobích, neboť taková okolnost nemá žádný dopad na tvrzené nesprávné právní posouzení.

339    Zatřetí žalobkyně tvrdí, že rámec pro používání NPP je netransparentní, neboť Jednotný výbor zamítl žádost některých institucí, aby jim bylo sděleno nebo aby bylo zveřejněno jeho rozhodnutí SRB/ES/2020/71 ze dne 16. prosince 2020, kterým se stanoví politika na příspěvkové období 2021 týkající se NPP (dále jen „rozhodnutí o politice NPP“).

340    V tomto ohledu žalobkyně dostatečně nevysvětluje dopad této okolnosti na přezkum nesprávného právního posouzení uplatněného v rámci projednávaných žalobních důvodů.

341    Dále vzhledem k tomu, že tuto výtku je třeba chápat v tom smyslu, že žalobkyně zpochybňuje dostatečnost odůvodnění napadeného rozhodnutí, je třeba uvést, že se tato výtka a šestý žalobní důvod vycházející z nedostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o NPP, překrývají. Žalobkyně přitom na jednání vzala tento žalobní důvod zpět, čímž naznačila, že již nezpochybňuje odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o použití NPP.

342    Jednotný výbor každopádně v odpovědi na důkazní opatření Tribunálu ze dne 9. listopadu 2022 předložil mezitímní rozhodnutí, která byla relevantní pro výpočet příspěvků předem na příspěvkové období 2021. Tato rozhodnutí, která byla následně doručena žalobkyni v nedůvěrném znění, obsahují mimo jiné rozhodnutí o politice NPP. Navíc v bodech 145 až 155 odůvodnění poskytuje samotné napadené rozhodnutí odůvodnění týkající se NPP.

343    Kromě toho žalobkyně neoznačila žádnou skutečnost obsaženou v rozhodnutí o politice NPP, která nebyla převzata do samotného napadeného rozhodnutí.

344    Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by nezveřejnění rozhodnutí o politice NPP mělo jakýkoli dopad na rozsah informací, které měla žalobkyně k dispozici, aby mohla ověřit legalitu použití NPP.

345    Začtvrté žalobkyně tvrdí, že se Jednotný výbor dopustil zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o rizika likvidity a procykličnosti, která s sebou nese použití NPP nad rámec 15 % příspěvků předem. Na rozdíl od posouzení Jednotného výboru bylo totiž použití NPP stanoveno ke zmírnění procyklických účinků, které by příspěvky předem mohly způsobit z důvodu své výše. S ohledem na makroekonomický kontext roku 2020 by rostoucí používání NPP umožnilo vyvážit zvýšení těchto příspěvků v důsledku zvýšení vkladů institucí.

346    V tomto ohledu je pravda, že i když Jednotný výbor stanoví podíl NPP u každé instituce, která o to požádá, na úrovni vyšší než 15 % celkové platební povinnosti, tato úroveň může pro dotčené instituce představovat krátkodobou úlevu, jak tvrdí žalobkyně, jelikož snižuje podíl jejich příspěvků předem, které mají být okamžitě zaplaceny v hotovosti.

347    Jak však v podstatě uvádí Jednotný výbor, aniž je mu v tomto bodě oponováno, existuje riziko, že úroveň přesahující 15 % bude mít procyklické účinky na situaci institucí z dlouhodobého hlediska. Článek 7 odst. 2 prováděcího nařízení 2015/81 totiž stanoví, že pokud opatření k řešení krize zahrnují použití Jednotného fondu pro řešení krizí v souladu s článkem 76 nařízení č. 806/2014, vyzve Jednotný výbor ke splnění veškerých NPP nebo jejich části, aby byly uhrazeny odpovídající částky do Jednotného fondu pro řešení krizí. Z toho vyplývá, že v takové situaci musí instituce, které používají NPP, tyto prostředky uvolnit a uhradit odpovídající částky, což pro ně znamená riziko značných ztrát, které by bylo ještě vyšší, kdyby byl podíl NPP stanoven na vysoké úrovni.

348    To platí tím spíše, že napadené rozhodnutí bylo přijato za zvláštních okolností, které se vyznačovaly hospodářskou nejistotou v souvislosti s pandemií covidu-19. V této souvislosti by mohly být ještě zhoršeny účinky způsobené případnou výzvou ke splnění NPP na situaci institucí, jak v podstatě uvádí Jednotný výbor v bodech 150, 152 a 153 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

349    Za těchto podmínek mohl mít Jednotný výbor za to, že vyšší úroveň NPP mohla mít pro instituce dlouhodobé procyklické účinky tím, že by se zvýšily jejich ztráty v důsledku uhrazení odpovídajících částek NPP v rámci případného opatření k řešení krize.

350    Žalobkyně tudíž neprokázala, že se Jednotný výbor dopustil zjevně nesprávného posouzení nebo zneužití pravomoci nebo že zjevně překročil meze své posuzovací pravomoci, když stanovil podíl NPP na 15 % výše příspěvků předem za příspěvkové období 2021.

351    Toto konstatování není zpochybněno rozsudky uvedenými žalobkyní, a sice rozsudky ze dne 9. září 2020, Société générale v. ECB (T‑143/18, nezveřejněný, EU:T:2020:389), ze dne 9. září 2020, Crédit agricole a další v. ECB (T‑144/18, nezveřejněný, EU:T:2020:390), ze dne 9. září 2020, Confédération nationale du Crédit mutuel a další v. ECB (T‑145/18, nezveřejněný, EU:T:2020:391), ze dne 9. září 2020, BPCE a další v. ECB (T‑146/18, nezveřejněný, EU:T:2020:392), ze dne 9. září 2020, Arkéa Direct Bank a další v. ECB (T‑149/18, nezveřejněný, EU:T:2020:393), a ze dne 9. září 2020, BNP Paribas v. ECB (T‑150/18 a T‑345/18, EU:T:2020:394). Tyto rozsudky se týkají rozhodnutí ECB, kterými ECB uložila, aby se od kapitálu odečetly kumulativní částky NPP upsané vůči Jednotnému fondu pro řešení krizí nebo systémů pojištění vkladů. V těchto rozsudcích se unijní soud nevyjádřil k tomu, jak Jednotný výbor určil úroveň použití NPP, ani k zajištění, která mají být přijata jako protiplnění.

352    Zapáté žalobkyně tvrdí, že Jednotný výbor nevysvětlil, v čem existuje riziko likvidity v případě zajištění sestávajících výhradně z hotovosti a denominovaných v eurech. V tomto ohledu uvádí, že vzorová dohoda týkající se NPP stanoví mechanismus zajišťující dobrou likviditu Jednotného fondu pro řešení krizí, neboť stanoví, že Jednotný výbor může v krátké době zabavit hotovost odpovídající NPP, které jsou poskytovány jako zajištění, a plné vlastnické právo Jednotného výboru k této hotovosti, jakož i možnost Jednotného výboru s nimi volně nakládat v případě nezaplacení ze strany dotyčné instituce.

353    Vzhledem k tomu, že tuto výtku je třeba rovněž chápat v tom smyslu, že žalobkyně zpochybňuje dostatečnost odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o riziko likvidity v případě zajištění sestávajících výhradně z hotovosti a denominovaných v eurech, je třeba uvést, že se tato výtka a šestý žalobní důvod vycházející z nedostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o NPP, překrývají. Jak je přitom uvedeno v bodě 341 výše, žalobkyně na jednání vzala tento žalobní důvod zpět.

354    Kromě toho, pokud by měla být argumentace žalobkyně týkající se této výtky chápána v tom smyslu, že tvrdí, že se Jednotný výbor dopustil zjevně nesprávného posouzení, když omezil podíl NPP na 15 % výše příspěvků předem, ačkoli taková zajištění sestávají výhradně z hotovosti, a nepředstavují tedy riziko likvidity s ohledem na vzorovou dohodu týkající se NPP, je třeba uvést následující.

355    I když je nesporné, že zajištění týkající se NPP sestávající výhradně z hotovosti jsou nízkorizikovými aktivy z důvodu možnosti vypořádat je během krátké doby, tato okolnost nezpochybňuje úvahy uvedené v bodech 347 až 349 výše, podle kterých Jednotný výbor mohl mít za zvláštních okolností pro příslušné období, aniž se dopustil zjevně nesprávného posouzení, za to, že sazba NPP přesahující 15 % výše příspěvků předem by mohla mít pro instituce dlouhodobé procyklické účinky.

356    Dále se žalobkyně neprávem opírá o vzorovou dohodu týkající se NPP, když tvrdí, že Jednotný výbor měl povolit podíl NPP vyšší než 15 % z důvodu, že tento vzor stanoví, že Jednotný výbor má plné vlastnické právo k převáděné hotovosti, takže tato hotovost představuje nízkoriziková aktiva.

357    Je pravda, že vzorová dohoda týkající se NPP v článku 3.1 stanoví, že za účelem zajištění úplné a jednorázové úhrady krytých dluhopisů poskytne instituce Jednotnému výboru zajištění v hotovosti a převede na něj plné vlastnické právo k částce v hotovosti rovnající se výši NPP, a v článku 3.5 stanoví, že Jednotný výbor má plné vlastnické právo k převáděné hotovosti a má právo je volně užívat, s výhradou povinnosti vrátit částku odpovídající zajištění v hotovosti v případě úhrady krytých dluhopisů ke dni jejich splatnosti.

358    Články 2, 5 a 6 vzorové dohody týkající se NPP však stanoví postup, kterým Jednotný výbor vyzývá k uhrazení NPP, jakož i důsledky pro příslušnou instituci.

359    V článcích 2.1 a 2.2 vzorové dohody týkající se NPP se stanoví, že Jednotný výbor zašle instituci oznámení s žádostí o úhradu NPP. Článek 5 téže vzorové dohody stanoví, že po obdržení požadované platby vrátí Jednotný výbor částku zajištění v hotovosti rovnající se částce požadované a uhrazené platby. Článek 6 vzorové dohody týkající se NPP zejména stanoví, že v případě, že instituce neuhradí platbu na první výzvu, má Jednotný výbor oprávnění zabavit zajištění v hotovosti za účelem splacení krytých dluhopisů a může zejména z tohoto důvodu provést započtení mezi částkou nesplacených krytých dluhopisů a povinností vrátit zajištění v hotovosti.

360    Z analýzy ustanovení vzorové dohody týkající se NPP vyplývá, že i když má Jednotný výbor plné vlastnické právo k hotovosti zajišťující NPP, může ji uvolnit ve prospěch Jednotného fondu pro řešení krizí pouze na základě zvláštního postupu.

361    Za těchto podmínek mohl mít Jednotný výbor v souladu s čl. 7 odst. 1 prováděcího nařízení 2015/81 za to, že takové NPP nepředstavují stejný stupeň zajištění, pokud jde o finanční kapacitu a likviditu Jednotného fondu pro řešení krizí, jako okamžitá platba v hotovosti.

362    Zašesté, i když žalobkyně tvrdí, že Jednotný výbor nezmínil možnost použít jiné druhy aktiv než hotovost, které by přesto mohly být považovány za nízkorizikové a nezatížené jakýmikoli právy třetích osob, neupřesnila, jaké jiné druhy aktiv by poskytovaly zajištění srovnatelná s hotovostí a přitom by neovlivnily finanční kapacitu nebo likviditu Jednotného fondu pro řešení krizí, takže tento argument musí být odmítnut.

363    Za těchto podmínek žalobkyně neprokázala, že se Jednotný výbor dopustil zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu nebo nesprávného právního posouzení, když omezil použití NPP na 15 % výše příspěvků předem splatných za příspěvkové období 2021 a omezil zajištění poskytnutá na základě NPP pouze na hotovost.

364    V důsledku toho je třeba sedmý a osmý žalobní důvod zamítnout.

D.      Závěry

365    Vzhledem k opodstatněnosti třetí části třetího žalobního důvodu a čtvrtého a pátého žalobního důvodu v rozsahu, v němž směřují přímo proti napadenému rozhodnutí, je třeba napadené rozhodnutí zrušit v rozsahu, v němž se týká žalobkyně.

E.      K časovému omezení účinků rozsudku

366    Jednotný výbor navrhuje, aby Tribunál v případě zrušení napadeného rozhodnutí zachoval jeho účinky až do jeho nahrazení nebo alespoň po dobu šesti měsíců ode dne, kdy rozsudek nabude právní moci.

367    Žalobkyně na jednání uvedla, že případné zrušení napadeného rozhodnutí z důvodu protiprávnosti jeho obsahu by mělo vést k tomu, že jí Jednotný výbor vrátí částky jejího příspěvku předem. Kromě toho by takové zrušení nemělo žádný dopad na fungování Jednotného výboru ani na finanční stabilitu Unie, neboť Jednotný fond pro řešení krizí je ve své struktuře velmi pokročilý.

368    Je třeba připomenout, že podle čl. 264 druhého pododstavce SFEU může unijní soud, považuje-li to za nezbytné, uvést ty účinky aktu prohlášeného za neplatný, které jsou nadále považovány za zachované.

369    V tomto ohledu z judikatury vyplývá, že s ohledem na důvody související s právní jistotou lze účinky takového aktu zachovat zejména, pokud by okamžité účinky jeho zrušení měly závažné negativní důsledky pro dotčené osoby a legalita napadeného aktu není zpochybněna z důvodu jeho účelu nebo obsahu, nýbrž z důvodu nedostatku pravomoci jeho autora nebo z důvodu porušení podstatných formálních náležitostí (viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 175 a citovaná judikatura).

370    V projednávané věci byly při přijetí napadeného rozhodnutí porušeny podstatné formální náležitosti. Naproti tomu Tribunál v tomto řízení neshledal vadu, která by měla dopad na materiální legalitu tohoto rozhodnutí.

371    Kromě toho stejně jako Soudní dvůr rozhodl v rozsudku ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB (C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 177), je třeba konstatovat, že zrušení napadeného rozhodnutí bez zachování jeho účinků do doby, než bude nahrazeno novým aktem, by mohlo ohrozit provádění směrnice 2014/59, nařízení č. 806/2014 a nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, které jsou podstatnou součástí bankovní unie, jež přispívá ke stabilitě eurozóny.

372    Za těchto okolností je třeba zachovat účinky napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se toto rozhodnutí týká žalobkyně, do doby, než v přiměřené lhůtě, která nepřesáhne šest měsíců ode dne vyhlášení tohoto rozsudku, vstoupí v platnost nové rozhodnutí Jednotného výboru, kterým se stanoví příspěvek žalobkyně předem do SRF na příspěvkové období 2021.

 K nákladům řízení

373    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Jednotný výbor neměl ve věci úspěch a žalobkyně požadovala náhradu nákladů, je důvodné rozhodnout, že Jednotný výbor ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobkyní.

374    Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu ponesou Parlament, Rada a Komise vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (osmý rozšířený senát)

rozhodl takto:

1)      Rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB) SRB/ES/2021/22 ze dne 14. dubna 2021 o výpočtu příspěvků předem na rok 2021 do Jednotného fondu pro řešení krizí se zrušuje v rozsahu, v němž se týká La Banque postale.

2)      Účinky rozhodnutí SRB/ES/2021/22 v rozsahu, v němž se toto rozhodnutí týká La Banque postale, jsou zachovány do doby, než v přiměřené lhůtě, která nepřesáhne šest měsíců ode dne vyhlášení tohoto rozsudku, vstoupí v platnost nové rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí, kterým se stanoví příspěvek této instituce předem do Jednotného fondu pro řešení krizí na příspěvkové období 2021.

3)      SRB ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené La Banque postale.

4)      Evropský parlament, Rada Evropské unie a Evropská komise ponesou vlastní náklady řízení.

Kornezov De Baere Petrlík

Kecsmár Kingston

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 20. prosince 2023.

vedoucí soudní kanceláře předseda

T. Henze

Obsah

I. Skutečnosti předcházející sporu

II. Napadené rozhodnutí

III. Návrhová žádání účastníků řízení

IV. Právní otázky

A. K námitkám nepřípustnosti

B. K námitkám protiprávnosti nařízení č. 806/2014, nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 a prováděcího nařízení 2015/81

1. K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady rovného zacházení

a) K první a druhé části, vycházejícím z nezohlednění rozdílů v situaci mezi institucemi bankovní unie a z neodůvodněnosti vyloučení pojištěných vkladů ze základu pro výpočet základního ročního příspěvku

1) K první výtce první části, vycházející z nezohlednění rozdílů v situaci mezi bankovními sektory zúčastněných členských států, a k druhé části, týkající se neodůvodněnosti vyloučení pojištěných vkladů ze základu pro výpočet základního ročního příspěvku

2) Ke druhé výtce první části, vycházející z nesoudržnosti související s nezohledněním hodnotících kritérií používaných v rámci jednotného mechanismu dohledu

b) Ke třetí části, vycházející z neodůvodněnosti neodečtení způsobilých závazků splňujících obezřetnostní požadavky MREL

c) Ke čtvrté části, vycházející ze skutečnosti, že příspěvky předem nepředstavují skutečně nesené riziko z důvodu kritérií pro výpočet multiplikátoru pro úpravu příspěvku

1) K první výtce, vycházející z nezohlednění celkového rizikového profilu jednotlivých institucí

2) Ke druhé výtce, vycházející z neprovedení posouzení rizikových faktorů s ohledem na požadavky uložené orgánem dohledu v rámci jednotného mechanismu dohledu

3) Ke třetí výtce, vycházející z nemožnosti celkově zohlednit každou individuální specifičnost každé instituce

2. K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady proporcionality

3. K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady právní jistoty

a) K první části, vycházející z nemožnosti zjistit v předstihu výši příspěvku předem

b) Ke druhé části, vycházející z nepředvídatelnosti uplatnění některých ukazatelů rizik

c) Ke třetí části, vycházející ze způsobů určení „míry nárůstu pojištěných vkladů“

d) Ke čtvrté části, vycházející z porušení článku 290 SFEU kritérii pro výpočet vymezenými nařízením v přenesené pravomoci 2015/63

4. Ke čtvrtému a pátému žalobnímu důvodu, vycházejícím z porušení zásady řádné správy a z porušení zásady účinné soudní ochrany v rozsahu, v němž obsahují námitku protiprávnosti

C. K žalobním důvodům týkajícím se legality napadeného rozhodnutí

1. K odůvodnění určení roční cílové úrovně

2. Ke zbývající části čtvrtého a pátého žalobního důvodu, vycházejících z porušení zásady řádné správy a porušení zásady účinné soudní ochrany Jednotným výborem v napadeném rozhodnutí

3. K sedmému a osmému žalobnímu důvodu, vycházejícím ze zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu a nesprávného právního posouzení vyplývajícího z omezení použití NPP

D. Závěry

E. K časovému omezení účinků rozsudku

K nákladům řízení

*      Jednací jazyk: francouzština.