Žaloba podaná dne 21. června 2021 – Hypo Vorarlberg Bank v. SRB

(Věc T-347/21)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Hypo Vorarlberg Bank AG (Bregenz, Rakousko) (zástupci: G. Eisenberger a A. Brenneis, advokáti)

Žalovaný: Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB)

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil rozhodnutí SRB ze dne 14. dubna 2021 o výpočtu příspěvků vybíraných ex ante do Jednotného fondu pro řešení krizí na rok 2021 (SRB/ES/2021/22), včetně jeho příloh, a to v každém případě v rozsahu, v němž se toto rozhodnutí, jakož i jeho přílohy, týká částky, kterou má žalobkyně zaplatit,

přerušil řízení podle čl. 69 písm. c) nebo d) Jednacího řádu Tribunálu až do doby, než bude s konečnou platností rozhodnuto ve (spojených) věcech C-584/20 P¹ a C-621/20 P² , C-663/20 P ³ a C-664/20 P ⁴ , jelikož tato řízení, která již probíhají po určitou dobu, se z velké části týkají stejných právních otázek,

uložil Jednotnému výboru pro řešení krizí náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně pět žalobních důvodů.

První žalobní důvod vycházející z porušení podstatných formálních náležitostí z důvodu neúplného oznámení napadeného rozhodnutí

Napadené rozhodnutí nebylo žalobkyni v rozporu s čl. 1 odst. 2 SEU, články 15, 296 a 298 SFEU, jakož i články 42 a 47 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) v plném rozsahu oznámeno. Znalost nesdělených údajů je jako hlavní prvek napadeného rozhodnutí nezbytná k tomu, aby bylo možné porozumět výpočtům souvisejícím s placením příspěvků a přezkoumat je.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení podstatných formálních náležitostí z důvodu nedostatku odůvodnění napadeného rozhodnutí

Napadené rozhodnutí nesplňuje povinnost odůvodnění vyplývající z čl. 296 odst. 2 SFEU, jakož i čl. 41 odst. 1 a 2 písm. c) Listiny z důvodu, že jí byly oznámeny jen některé vybrané zprostředkované částečné výsledky výpočtů. Pokud jde o volné uvážení SRB, není uvedeno, jaké hodnocení a z jakých důvodů žalovaný provedl.

Třetí žalobní důvod vycházející z nesplnění podstatných formálních náležitostí z důvodu nevyslechnutí žalobkyně a nedodržení práva být vyslechnut

V rozporu s tím, co stanoví čl. 41 odst. 1 a 2 písm. a) Listiny, nebyla žalobkyně vyslechnuta ani před přijetím napadeného rozhodnutí ani před vydáním platebního výměru založeného na tomto rozhodnutí o příspěvku. Též jí nebylo umožněno předložit účinně své připomínky a to navzdory konzultačnímu řízení, které bylo za tímto účelem nedávno zavedeno.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z nezákonnosti nařízení Komise (EU) v přenesené pravomoci 2015/63⁵ jako právního základu pro zmocnění k přijetí napadeného rozhodnutí, respektive z nezákonnosti metodiky úpravy pro riziko stanovené v tomto nařízení.

V rámci čtvrtého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že články 4 až 7, článek 9, jakož i příloha I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, na kterých se zakládá napadené rozhodnutí, stanoví systém stanovení příspěvků, který je bez jakékoliv transparentnosti, což je v rozporu s články 16, 17, 41 a 47 Listiny a nedovoluje zajistit ani dodržení článků 20 a 21 Listiny, ani soulad se zásadami proporcionality a právní jistoty.

Pátý žalobní důvod vycházející z nezákonnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU⁶ a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014⁷ jako právních základů pro zmocnění k přijetí nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 a tedy napadeného rozhodnutí.

Podpůrně žalobkyně v rámci pátého žalobního důvodu uvádí nezákonnost ustanovení směrnice 2014/59 a nařízení č. 806/2014 stanovící systém placení příspěvků prováděný nařízením v přenesené pravomoci 2015/63, které nelze vykládat v souladu s primárním právem, a jsou tedy v rozporu s povinností uvést odůvodnění právních aktů, jsou v rozporu se zásadou právní jistoty, jakož i se Smlouvami (zejména čl. 1 odst. 2 SEU a články 15, 296 a 298 SFEU) a s Listinou (zejména články 16, 17, 41, 42 a 47 Listiny).

____________

¹ Úř. věst. 2020, C 423, s. 32.

² Úř. věst. 2020, C 443, s. 17.

³ Úř. věst. 2021, C 44, s. 33.

⁴ Úř. věst. 2021, C 44, s. 35.

⁵ Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 ze dne 21. října 2014 , kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o příspěvky předem do mechanismů financování k řešení krizí (Úř. věst. L 11, 17.1.2015, s. 44).

⁶ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014 , kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 190).

⁷ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014 , kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. L 225, 30.7.2014, s. 1).