Language of document : ECLI:EU:F:2015:34

USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(prvního senátu)

23. dubna 2015

Věc F‑131/14

David Bensai

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Smluvní zaměstnanec – Plat – Výplatní páska – Potvrzující povaha – Nesplnění požadavků postupu před zahájením soudního řízení – Reforma služebního řádu úředníků – Prodloužení pracovní doby bez přizpůsobení platu – Neexistence vlivu na potvrzující povahu výplatní pásky – Nerovné zacházení mezi smluvními a místními zaměstnanci – Článek 81 jednacího řádu“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se D. Bensai domáhá zrušení své výplatní pásky vyhotovené Evropskou komisí za leden roku 2014 z důvodu, že odměna, která je v ní uvedena, je nižší než odměna jednoho z jeho kolegů pracujícího ve stejném odvětví a vykonávajícího podle jeho názoru srovnatelné, ba dokonce méně významné úkoly, než jsou úkoly, které vykonává on sám.

Rozhodnutí:      Žaloba se odmítá jako zjevně nepřípustná a v každém případě zamítá jako zjevně neopodstatněná. David Bensai ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu náhrada nákladů řízení vynaložených Evropskou komisí.

Shrnutí

1.      Soudní řízení – Rozhodnutí přijaté usnesením obsahujícím odůvodnění – Podmínky – Žaloba zjevně nepřípustná nebo po právní stránce zjevně zcela neopodstatněná – Dosah

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 81)

2.      Žaloby úředníků – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – První výplatní páska po prodloužení týdenní pracovní doby legislativním aktem – Vynětí

(Služební řád, články 55, 90 a 91; pracovní řád ostatních zaměstnanců, články 1, 16 a 91)

3.      Úředníci – Rovné zacházení – Rozdílné zacházení s různými kategoriemi osob zaměstnaných Unií v oblasti záruk plynoucích ze služebního řádu – Neexistence diskriminace

1.      Článek 81 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu stanoví, že je-li určitý návrh zcela nebo zčásti zjevně nepřípustný nebo po právní stránce zjevně zcela neopodstatněný, může uvedený Soud, aniž by pokračoval v řízení, rozhodnout usnesením obsahujícím odůvodnění.

Zejména platí, že odmítnutí žaloby prostřednictvím odůvodněného usnesení přijatého na základě článku 81 jednacího řádu nejenže přispívá k hospodárnosti řízení, ale rovněž šetří náklady, které by účastníkům řízení konání jednání přineslo, pokud má Soud po přezkoumání spisu ve věci za to, že je dostatečně obeznámený s danou věcí prostřednictvím písemností obsažených v uvedeném spise a je zcela přesvědčen o zjevné nepřípustnosti žaloby anebo o tom, že je po právní stránce zjevně zcela neopodstatněná a navíc se domnívá, že konání jednání by nemohlo přinést žádné nové poznatky, které by mohly změnit jeho názor.

(viz body 27 a 28)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: usnesení ze dne 10. července 2014, Mészáros v. Komise, F‑22/13, EU:F:2014:189, bod 39 a citovaná judikatura

2.      Pokud jde o přípustnost žaloby smluvního zaměstnance směřující ke zrušení jeho první výplatní pásky po prodloužení týdenní pracovní doby, nelze se domnívat, že uvedená páska je aktem nepříznivě zasahujícím do jeho právního postavení z důvodu, že se v ní poprvé projevuje jednostranná změna smluvně upravených pracovních podmínek provedená zaměstnavatelem dotyčného zaměstnance a konkrétněji, snížení jeho hodinové sazby odměny.

Jednostranná změna smluvního vztahu dotyčného zaměstnance s administrativou nebyla totiž přijata jeho institucionálním zaměstnavatelem, nýbrž zákonodárcem Evropské unie tvořeným Evropským parlamentem a Radou Evropské unie, které rozhodly v řádném legislativním řízení. V tomto případě se pracovní řád ostatních zaměstnanců podle článku 1 vztahuje na smlouvu každého zaměstnance zaměstnaného Unií. Některé pracovní podmínky, jako jsou podmínky týkající se odměňování zaměstnanců a jejich pracovní doby, jsou však stanoveny pracovním řádem ostatních zaměstnanců, který je legislativním aktem přijatým zákonodárcem, a orgány, instituce a jiné subjekty Unie se od nich při výkonu jejich smluvní svobody v postavení orgánu oprávněného uzavírat pracovní smlouvy nemohou odchýlit.

Dále pak unijní zákonodárce může za předpokladu dodržení ustanovení Smluv, Listiny základních práv Evropské unie, jakož i obecných právních zásad kdykoliv změnit práva a povinnosti úředníků a zaměstnanců Unie formou nařízení měnících služební řád a pracovní řád ostatních zaměstnanců přijatých podle článku 336 SFEU, které se, pokud není stanoveno jinak, použijí na budoucí účinky situací, které nastaly za působnosti dřívějšího právního předpisu. Především platí, že pokud jde o změny týkající se pracovní doby definované v článku 55 služebního řádu, tyto změny se podle článků 16 a 91 pracovního řádu ostatních zaměstnanců vztahují i na dočasné a smluvní zaměstnance.

Z ustanovení pracovního řádu ostatních zaměstnanců navíc jasně vyplývá, že zaměstnanci zaměstnaní na smluvním základě jsou odměňováni v závislosti na jejich zařazení do platové třídy a stupně v rámci jejich funkční skupiny a že v této souvislosti pobírají měsíční odměnu, která formálně není závislá na obvyklé pracovní době, která se v souladu s novým zněním čl. 55 odst. 2 služebního řádu může pohybovat od minimálně 40 hodin do maximálně 42 hodin týdně, v závislosti na rozhodnutí případně přijatém v této souvislosti orgánem, institucí nebo jiným subjektem, který je zaměstnává.

Snížení hodinové sazby odměny tak není jednostranným rozhodnutím zaměstnavatele dotyčného zaměstnance, ale pouze praktickým důsledkem legislativní změny příslušných ustanovení služebního řádu a pracovního řádu ostatních zaměstnanců.

(viz body 38 až 42)

Odkazy:

Soudní dvůr: rozsudek ze dne 22. prosince 2008, Centeno Mediavilla a další v. Komise, C‑443/07 P, EU:C:2008:767, body 60 a 61

3.      Rozdíly v postavení mezi místními zaměstnanci na straně jedné a úředníky nebo ostatními zaměstnanci na straně druhé nemohou být zpochybněny na základě zásady rovného zacházení, neboť tyto objektivní právní rozdíly z hlediska záruk plynoucích ze služebního řádu, zařazení, odměny a sociálních výhod jsou zásadní.

Nelze tak přijmout argument smluvního zaměstnance, podle kterého prodloužení týdenní pracovní doby, ke kterému došlo změnou pracovního řádu ostatních zaměstnanců, prohloubilo diskriminační rozdíl v hodinové odměně mezi dotyčným zaměstnancem a místním zaměstnancem, který je jeho kolegou.

(viz bod 43)

Odkazy:

Soud prvního stupně: usnesení ze dne 9. července 2007, De Smedt v. Komise, T‑415/06 P, EU:T:2007:205, body 54 a 55

Soud pro veřejnou službu: rozsudek ze dne 19. října 2006, De Smedt v. Komise, F‑59/05, EU:F:2006:105, bod 76