ROZSUDEK TRIBUNÁLU (sedmého senátu)

17. prosince 2015(*)

„Státní podpory – Podpory poskytnuté Francií ve prospěch společnosti Sernam SCS – Podpory na restrukturalizaci a navýšení kapitálu, záruky a odepsání pohledávek společností SNCF za společností Sernam – Rozhodnutí, kterým se prohlašují podpory za neslučitelné s vnitřním trhem – Neoprávněné použití podpory – Vrácení – Hospodářská návaznost – Kritérium soukromého investora“

Ve věci T‑242/12,

Société nationale des chemins de fer français (SNCF), se sídlem v Paříži (Francie), zastoupená P. Beurierem, O. Billardem a V. Landesem, advokáty,

žalobkyně,

podporovaná

Francouzskou republikou, původně zastoupenou D. Colasem a J. Gstalterem, poté D. Colasem a J. Rossim a nakonec D. Colasem a J. Bousin, jako zmocněnci,

vedlejší účastnicí řízení,

proti

Evropské komisi, zastoupené T. Maxian Ruschem a B. Stromskym, jako zmocněnci,

žalované,

podporované

Mory SA, v likvidaci, se sídlem v Pantin (Francie),

a

Mory Team, v likvidaci, se sídlem v Pantin,

zastoupenými B. Vatierem a F. Loubièresem, advokáty,

vedlejšími účastnicemi řízení,

jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2012/398/EU ze dne 9. března 2012 o státní podpoře SA.12522 (C 37/08) – Francie – Uplatňování rozhodnutí „Sernam 2“ (Úř. věst. L 195, s. 19),

TRIBUNÁL (sedmý senát),

ve složení M. van der Woude, předseda, I. Wiszniewska-Białecka a I. Ulloa Rubio (zpravodaj), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: S. Bukšek Tomac, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 12. února 2015,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1.     K žalobkyni a společnosti Sernam v rozhodné době z hlediska skutkového stavu

1        Société nationale des chemins de fer (SNCF) (dále jen „SNCF“ nebo „žalobkyně“) byla založena v roce 1938 ve formě akciové společnosti a s účinností k 1. lednu 1983 se na základě zákona 82-1153 ze dne 30. prosince 1982 o koncepci vnitrostátní dopravy stala veřejnou institucí průmyslové a obchodní povahy (EPIC). Celý kapitál (tvořený dotací státu, a nikoliv akciemi) vlastní stát.

2        Od svého založení žalobkyní v roce 1970 jako interní služby spočívají činnosti podniku Sernam v dopravě balíkových a paletových zásilek a spěšnin.

3        Reorganizace v roce 1993 vedla k založení Sernam Domaine a dceřiné společnosti Sernam Transport SA. Sernam Domaine zůstala interní službou SNCF, kdežto Sernam Transport byla založena jako dceřiná společnost se 100% podílem SNCF a sama vlastnila 24 dceřiných společností, jejichž prostřednictvím provozovala silniční přepravu.

4        Dne 1. února 2000 byla Sernam Domaine přeměněna na novou, komanditní společnost, Sernam SCS, se samostatnou právní subjektivitou a 100% dceřinou společnost SNCF. Sernam SCS vlastnila zejména podíly ve společnosti Sernam Transport, která se stala její 100% dceřinou společností.

5        V prosinci 2001 se Sernam SCS stala Sernam SA. V roce 2005 zahrnovala Sernam deset provozních dceřiných společností a jednu společnost dopravních služeb s názvem Sernam Transport Route (dříve Sernam Transport).

2.     K rozhodnutí Sernam 1

6        Svým rozhodnutím NN 122/00 (ex N 140/00) ze dne 23. května 2001 (dále jen „rozhodnutí Sernam 1“) Komise Evropských společenství rozhodla, že opatření obchodní pomoci a na zotavení společnosti Sernam SCS zavedená žalobkyní, která měla být provedena mezi začátkem roku 2001 a koncem roku 2004, představují státní podpory slučitelné se Smlouvou o ES. Jejich celková výše činila 503 miliony eur. Komise rovněž „vyjádřila politování, že [Francouzská republika] poskytla předmětnou podporu v rozporu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy“.

7        Podpora ve výši 503 miliony eur byla povolena zejména na základě závazku Francouzské republiky, že podnik bude prodán. Sernam SCS měla být totiž převzata ve výši 60 % jejího kapitálu společností Geodis SA. Geodis se tak měla stát plně a neomezeně zodpovědnou za dluhy společnosti Sernam SCS a uhradit dodatečné náklady na restrukturalizaci ve výši 67 milionů eur. Sernam SCS se zavázala snížit počet svých provozoven ze 107 na 72 v období let 1999–2004, snížit rozpočet o 18 %, snížit počet zaměstnanců a provést restrukturalizaci s výše uvedeným rozpočtem a ve stanovené lhůtě.

3.     K rozhodnutí Sernam 2

8        Dopisem ze dne 17. června 2002 informovaly francouzské orgány Komisi, že podpory schválené rozhodnutím Sernam 1 byly poskytnuty za podmínek, které se lišily od podmínek, na základě kterých Komise přijala své rozhodnutí.

9        Dopisem ze dne 30. dubna 2003 Komise uvědomila Francouzskou republiku o svém rozhodnutí zahájit v souvislosti s těmito podporami postup podle čl. 88 odst. 2 ES [rozhodnutí, nadepsané „Státní podpory – Francie – Výzva k podání připomínek podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES ohledně podpory C 32/03 (ex NN 122/2000) – ‚Sernam 2: Změna podpor na restrukturalizaci‘“, Úř. věst. C 182, s. 2].

10      Komise provedla novou analýzu celého spisu na základě celkového aktualizovaného plánu na restrukturalizaci, který odrážel nové okolnosti. Zanalyzovala nové skutečnosti, aby konstatovala, v jakém rozsahu byly v souladu s rozhodnutím Sernam 1 a přezkoumala, v jakém rozsahu byla celková nová skutková situace ke dni rozhodnutí – ve srovnání s rozhodnutím Sernam 1 – slučitelná s pokyny Společenství o státní podpoře na záchranu a restrukturalizaci podniků v nesnázích (Úř. věst. 1999, C 288, s. 2; Zvl. vyd. 08/01, s. 322), zejména s ohledem na zásadu jediné podpory.

11      Svým rozhodnutím 2006/367/ES ze dne 20. října 2004, které se týká státní podpory částečně poskytnuté Francií ve prospěch podniku Sernam (Úř. věst. 2006, L 140, s. 1, dále jen „rozhodnutí Sernam 2“) Komise dospěla k závěru o porušení rozhodnutí Sernam 1, což zakládalo zneužití podpory ve smyslu čl. 1 písm. g) nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [108 SFEU] (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339), a bodu 43 pokynů Společenství o státní podpoře na záchranu a restrukturalizaci podniků v nesnázích.

12      Konstatovala nicméně, že francouzské orgány splnily několik cílů v souladu s rozhodnutím Sernam 1 a že přezkoumávaná podpora odpovídala kritériím pro změnu restrukturalizačního plánu stanoveným v bodě 3.2.4 pokynů Společenství o státní podpoře na záchranu a restrukturalizaci podniků v nesnázích. Komise tedy potvrdila, že podpora schválená rozhodnutím Sernam 1 ve výši 503 miliony eur byla za nových podmínek slučitelná se společným trhem.

13      Konstatovala rovněž, že dodatková podpora ve výši 41 milionů eur vyplacená žalobkyní společnosti Sernam, která je přímým důsledkem neoprávněného použití podpory schválené rozhodnutím Sernam 1, musí být prohlášena za neslučitelnou se společným trhem a musí být navrácena s úroky.

14      Konečný výrok rozhodnutí Sernam 2 je následujícího znění:

„Článek 1

1. Státní podpora ve prospěch společnosti Sernam, schválená v květnu roku 2001 ve výši 503 milionů eur, je slučitelná se společným trhem za podmínek stanovených v článku 3 a 4.

2. Státní podpora provedená [Francouzskou republikou] ve prospěch společnosti Sernam v částce 41 milionů eur je neslučitelná se společným trhem.

Článek 2

1. [Francouzská republika] přijme všechna nezbytná opatření, aby u příjemce vymohla podporu stanovenou v čl. 1 odst. 2, která mu již byla nezákonně předána.

2. Zpětná úhrada proběhne bezodkladně v souladu s postupy vnitrostátního práva, pokud tyto postupy umožňují okamžitý a účinný výkon tohoto rozhodnutí. Vymáhaná podpora zahrnuje úroky od data jejího předání příjemci do data jejich zpětného získání. Úroky se vypočítávají na základě referenční sazby používané pro výpočet ekvivalentu dotace v rámci regionálních podpor.

Článek 3

1. S výhradou odstavce 2 musí být dodržovány následující podmínky:

a)      Sernam bude moci vyvíjet pouze činnost v oblasti zasílání zásilek po železnici podle koncepce Train bloc express (‚TBE‘). V tomto směru se SNCF zaručuje poskytnout jakémukoliv dalšímu hospodářskému subjektu, který o to zažádá, tytéž podmínky, jako jsou podmínky poskytnuté Sernamu k vývoji železniční přepravy nákladů TBE.

b)      Sernam naopak bude muset v průběhu dvou následujících let od data oznámení tohoto rozhodnutí integrálně nahradit své vlastní prostředky a služby silniční přepravy prostředky a službami silniční přepravy jednoho nebo několika podniků právně a hospodářsky nezávislých na SNCF a vybraných v otevřeném, transparentním a nediskriminačním řízení.

Vlastními prostředky a službami silniční přepravy Sernamu jsou míněny všechny silniční prostředky – tedy vozidla určená k silniční přepravě – společnosti Sernam v jejím úplném vlastnictví nebo leasingová/pronajatá.

Podniky, které převezmou od Sernamu činnosti silniční přepravy, musí svými vlastními prostředky zajišťovat celkové plnění silniční přepravy.

2. V případě, že Sernam do 30. června 2005 prodá prostřednictvím transparentního a otevřeného řízení svá aktiva v celku za tržní cenu společnosti, která nemá právní vazbu s SNCF, podmínky odstavce 1 se nepoužijí.

Článek 4

Veškerý dílčí nebo celkový prodej Sernamu musí být proveden za tržní cenu a prostřednictvím transparentního řízení, otevřeného všem konkurentům. Za těchto podmínek připadne společnosti Sernam, pokud bude nadále existovat, úhrada podpory 41 mil. eur.

[…]“

4.     K převodu aktiv společnosti Sernam v celku na společnost Financière Sernam a k událostem, které následovaly

15      V návaznosti na rozhodnutí Sernam 2 navštívily francouzské orgány dne 24. listopadu 2004 Komisi a dne 21. prosince 2004 jí oficiálně napsaly, aby ji informovaly o rozhodnutí prodat aktiva společnosti Sernam v celku v souladu s čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2.

16      Žalobkyně zorganizovala s pomocí banky (dále jen „banka X“) nabídkové řízení. Bylo kontaktováno třicet čtyři skupin.

17      Podle francouzských orgánů hospodářský stav společnosti Sernam neumožnil získat nabídky s pozitivním zhodnocením. Všechny nabídky předložené v rámci tohoto řízení údajně dospěly ke značně záporné hodnotě:

–        [zájemce č. 1] (předběžná nabídka): – 120 milionů eur;

–        [zájemce č. 2] (předběžná nabídka): – 90,4 milionu eur;

–        [zájemce č. 3] (předběžná nabídka): – 90,4 milionu eur;

–        zájemce č. 4 (nezávazná nabídka v druhém kole): – 65,2 milionu eur;

–        zájemce č. 5 (nezávazná nabídka v druhém kole): – 56,4 milionu eur.

18      Žádná závazná nabídka nebyla předložena. Dva zájemci, zájemce č. 4 a zájemce č. 5, který byl spojen s vedením společnosti Sernam, však na závěr druhého kola projevili vážný zájem. Bylo přijato rozhodnutí pokračovat v diskusích pouze s konsorciem tvořeným zájemcem č. 5 spojeným s vedením společnosti Sernam (dále jen „konsorcium“).

19      Zájemce č. 5 nakonec žalobkyni dne 15. června 2005 ústně sdělil, že není schopen předložit nabídku na převzetí, byť podmíněnou, do 30. června 2005.

20      Vedení společnosti Sernam se prostřednictvím společnosti, kterou bylo nutno ještě založit, nazvanou nejprve Bidco a poté Financière Sernam, tedy rozhodlo podat samostatnou nabídku na převzetí, předanou žalobkyni dne 30. června 2005 a přijatou v zásadě generálním ředitelstvím žalobkyně téhož dne.

21      K podepsání memoranda o porozumění mezi žalobkyní, Sernam, SAS Sernam Xpress (jednou z 10 dceřiných společností, v nichž Sernam držela 100% podíl a jež byla založena v roce 2002, dále jen „Sernam Xpress“) a vedením budoucí společnosti Financière Sernam došlo dne 21. července 2005 (dále jen „memorandum o porozumění ze dne 21. července 2005“).

22      K převodu došlo ve čtyřech fázích:

–        žalobkyně navýšila kapitál Sernam, své stoprocentní dceřiné společnosti, o 57 milionů eur;

–        Sernam dále provedla ve prospěch své 100% dceřiné společnosti Sernam Xpress částečný vklad aktiv (dále jen „vklad“) podléhající režimu rozdělení uvedenému v článcích L 236-16 až L 236-21 francouzského obchodního zákoníku, za což získala společnost podíl ve společnosti Sernam Xpress o nominální hodnotě 100 eur (odměna za částečný vklad aktiv ve formě akcií). Tento vklad se týkal všech částí aktiv, včetně 57 milionů eur na navýšení kapitálu, a pasiv společnosti Sernam, s výjimkou některých finančních pasiv odpovídajících celkové částce 38,5 milionu eur (dále jen společně „finanční pasiva“), a zahrnujících:

–        dluh spojený s akcionářskou půjčkou získanou společností Sernam od skupiny SNCF dne 21. prosince 2001;

–        aktiva a pasiva spojená se zrušením smlouvy „IBM – GPS“;

–        neprodleně po uskutečnění vkladu Sernam Xpress navýšila kapitál o 2 miliony eur, které byly v celém rozsahu upsány žalobkyní. Po této transakci žalobkyně držela většinový podíl ve společnosti Sernam Xpress;

–        společnosti Sernam a žalobkyně poté postoupily za cenu 2 milionů eur společnosti Financière Sernam všechny své podíly ve společnosti Sernam Xpress, které představovaly celý její kapitál.

23      Mimoto byl stanoven mechanismus doplacení ceny v případě následného úplného nebo částečného převodu kapitálu nebo aktiv převedené společnosti na třetí osobu a zrušující doložka v případě záporného rozhodnutí Komise do pěti let od uzavření memoranda o porozumění ze dne 21. července 2005.

24      Při převodu žalobkyně poskytla rovněž záruky.

25      Smlouva o částečném vkladu aktiv mezi společnostmi Sernam a Sernam Xpress byla podepsána dne 14. září 2005. Financière Sernam byla zapsána do obchodního rejstříku dne 14. října 2005.

26      K jednotlivým operacím v rámci převodu, popsaným v bodě 22 výše, došlo téhož dne 17. října 2005, dne zvaného „closing“.

27      Společnost Sernam SA byla soudně likvidována dne 15. prosince 2005. Do pasiv této likvidace bylo zapsáno 41 milion eur vratných žalobkyni na základě rozhodnutí Sernam 2, stejně jako 38,5 milionu eur finančních pasiv, vyloučených z vkladu (viz bod 22 druhá odrážka výše)

28      Během roku 2006 vstoupil ve výši 51,8 % kapitálu do společnosti Sernam Xpress investiční fond.

29      V květnu 2011 Sernam Xpress postoupila značku Sernam své provozní dceřiné společnosti Sernam Services. 

30      Dne 30. června 2011 byla společnost Sernam Xpress zrušena a společnost Financière Sernam získala jako jediný společník její majetek (tzv. „všeobecný převod majetku“).

31      Skupinu Sernam tak v okamžiku napadeného rozhodnutí tvořila Financière Sernam a dceřiné společnosti bývalé společnosti Sernam Xpress: Sernam Services a Aster (dříve nazývaná Sernam Transport Route).

32      Dne 31. ledna 2012 bylo zahájeno řízení o nuceném vyrovnání společnosti Financière Sernam a Sernam Services. Dne 3. února 2012 vstoupila dceřiná společnost Aster do soudní likvidace s možností dočasného pokračování v činnosti.

33      Vzhledem k tomu, že se plán na pokračování skupiny Sernam nejevil důvěryhodným, jmenovaný soudní správce se rozhodl zahájit hledání zájemců o převzetí.

5.     K postupu, který vedl k přijetí napadeného rozhodnutí

34      Dne 24. června 2005 první stěžovatel (dále jen „první stěžovatel“) oznámil Komisi chybné provedení rozhodnutí Sernam 2.

35      Dne 22. února 2006 podal první stěžovatel žalobu pro nečinnost proti Komisi.

36      Dopisy ze dne 10. dubna 2006 a 23. dubna 2007 byla Komisi podána jiná stížnost druhou zúčastněnou stranou (dále jen „druhý stěžovatel“).

37      Oba stěžovatelé se v podstatě domnívali, že bylo rozhodnutí Sernam 2 provedeno protiprávně.

38      Svým rozhodnutím ze dne 16. července 2008, nadepsaným „Státní podpora – Francie – Státní podpora C 37/08 – Uplatňování rozhodnutí Sernam 2 – Výzva k podání připomínek podle čl. [108 odst. 2 SFEU]“ (Úř. věst. 2009, C 4, s. 5, dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“) Komise zahájila formální vyšetřovací řízení na základě čl. 108 odst. 2 SFEU.

39      Dne 29. dubna 2009 rozhodl Tribunál, že není třeba vydat rozhodnutí ve věci žaloby pro nečinnost podané prvním stěžovatelem proti Komisi (usnesení ze dne 29. dubna 2009, HALTE v. Komise, T‑58/06, EU:T:2009:125).

40      Dne 9. března 2012 přijala Komise rozhodnutí 2012/398/ES o státní podpoře SA.12522 (C 37/08) – Francie – Uplatňování rozhodnutí „Sernam 2“ (Úř. věst. L 195, s. 19, dále jen „napadené rozhodnutí“). Francouzským orgánům bylo předáno dne 10. března 2012. Francouzské orgány jej předaly žalobkyni dne 26. března 2012.

6.     Napadené rozhodnutí

41      Úvodem Komise uvedla, že toto řízení bylo zahájeno podle článku 16 nařízení Rady (ES) č. 659/1999, protože Komise měla informace, že Francie neoprávněně použila podporu podmíněně povolenou rozhodnutím Sernam 2, a to po neoprávněném použití podpory rovněž podmíněně povolené rozhodnutím Sernam 1.

 K neoprávněnému použití státní podpory povolené rozhodnutím Sernam 2

42      Komise se domnívala, že jelikož francouzské orgány potvrdily, že podmínky uvedené v čl. 3 odst. 1 rozhodnutí Sernam 2 nebyly dodrženy, mohla se omezit na přezkum, zda Francouzská republika dodržela podmínky uvedené v čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2.

43      Komise se domnívala, že nebyly dodrženy četné požadavky uložené čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2.

44      Zaprvé se Komise v bodě 3.2.1 napadeného rozhodnutí domnívala, že dne 30. června 2005 nedošlo k převedení činností.

45      Zadruhé se Komise v bodě 3.2.2 napadeného rozhodnutí domnívala, že jelikož cena byla záporná, převedení činností nepředstavovalo prodej, a proto ani nebyl dodržen čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2.

46      Zatřetí Komise se v bodě 3.2.3 napadeného rozhodnutí domnívala, že převedení činností nepředstavovalo prodej aktiv, ale převedení celé společnosti Sernam (aktiv a pasiv), neboť jednak převedení spočívalo v převodu aktiv a pasiv v rámci skupiny v celku, po kterém následovalo převedení akcií (share deal) dceřiné společnosti, která je nabyla (body 108 až 112 odůvodnění napadeného rozhodnutí), a jednak převedení nebylo omezeno na aktiva, ale zahrnovalo celou společnost (aktiva a pasiva) společnosti Sernam (body 113 až 116 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

47      Začtvrté Komise se v bodě 3.2.4 napadeného rozhodnutí domnívala, že se převedení neomezovalo na aktiva vlastněná společností Sernam v okamžiku přijetí rozhodnutí Sernam 2, ale že navýšení kapitálu v čisté výši 57 milionů eur představovalo dodatek k aktivům, který nebyl povolen čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2.

48      Zapáté se Komise v bodě 3.2.5 napadeného rozhodnutí domnívala, že převedení činností neproběhlo prostřednictvím otevřeného a transparentního řízení.

49      Zašesté Komise se v bodě 3.2.6 napadeného rozhodnutí domnívala, že cíl prodeje aktiv nebyl dodržen.

50      Závěrem se Komise domnívala, že článek 3 rozhodnutí Sernam 2 nebyl dodržen a že v důsledku toho byla podpora ve výši 503 miliony eur použita neoprávněně.

51      Komise se domnívala, že protože byla podpora ve výši 503 miliony eur použita příjemcem v rozporu s rozhodnutím Sernam 2, nebyla slučitelná s vnitřním trhem na základě rozhodnutí Sernam 2. Domnívala se, že jelikož se Francouzská republika nedovolávala žádného důvodu slučitelnosti, byla tato podpora neslučitelná a musela být navrácena s úroky ode dne jejího poskytnutí společností Financière Sernam, jakož i jejími dceřinými společnostmi, zejména Sernam Services a Aster, které podle Komise vykonávaly hospodářskou činnost, na kterou byla poskytnuta podpora, původně vykonávanou Sernam a poté Sernam Xpress (jejíž majetek získala Financière Sernam po všeobecném převodu majetku dne 30. června 2011).

 K navrácení podpory ve výši 41 milionu eur

52      Komise přezkoumala v bodech 132 až 151 odůvodnění napadeného rozhodnutí, zda Francouzská republika správně vymohla zpět podporu ve výši 41 milionu eur prohlášenou za neslučitelnou v rozhodnutí Sernam 2 tím, že ji zapsala do pasiv likvidace společnosti Sernam, a zda bylo třeba s ohledem na judikaturu Unie v oblasti navrácení podpor rozšířit uvedené navrácení podpory na společnost Financière Sernam a její dceřiné společnosti Sernam Services a Aster. Komise odkázala zejména na rozsudky ze dne 8. května 2003, Itálie a SIM 2 Multimedia v. Komise (C‑399/00 a C‑328/99, Recueil, dále jen „rozsudek Seleco“, EU:C:2003:252), ze dne 29. dubna 2004, Německo v. Komise (C‑277/00, Recueil, dále jen „rozsudek SMI“, EU:C:2004:238), a ze dne 19. října 2005, CDA Datenträger Albrechts v. Komise (T‑324/00, Sb. rozh., dále jen „rozsudek CDA“, EU:T:2005:364).

53      Zaprvé v bodech 144 až 148 odůvodnění napadeného rozhodnutí se Komise domnívala, že převod činností společnosti Sernam na společnost Sernam Xpress měl za následek, že si společnost Sernam Xpress zachovala skutečný prospěch z konkurenčního zvýhodnění spojeného se získáním poskytnutých podpor, neboť mezi oběma společnostmi existovala hospodářská návaznost, a že tento převod činností ze společnosti Sernam na společnost Sernam Xpress odpovídal obejití příkazu k navrácení, kterým byla zatížena společnost Sernam.

54      Zadruhé připomněla v bodě 149 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že podle judikatury prodej akcií společnosti, jež je příjemcem protiprávní podpory, akcionářem třetí osobě nemá vliv na povinnost získat podporu zpět od společnosti, jež je jejím příjemcem. V důsledku toho zůstala povinnost navrácení podpory 41 milionu eur stále v projednávané věci na společnosti Sernam Xpress i po prodeji jejích podílů společnosti Financière Sernam.

55      Zatřetí Komise se v bodě 150 odůvodnění domnívala, že po spojení Sernam Xpress a Financière Sernam dne 30. června 2011 přešla podpora ve výši 41 milionu eur, a tedy povinnost vrácení na společnost Financière Sernam a její dceřiné společnosti, zejména Sernam Services a Aster, které pokračují v činnosti společností Sernam a Sernam Xpress.

 K novým podporám poskytnutým Sernam Xpress-Financière Sernam

56      Komise se domnívala, že opatření stanovená memorandem o porozumění ze dne 21. července 2005 představovala nové státní podpory. Těmito opatřeními jsou navýšení kapitálu Sernam o 57 milionů eur čistého žalobkyní, odepsání dvou pohledávek o celkové výši 38,5 milionu eur žalobkyně za společností Sernam a čtyři záruky žalobkyně poskytnuté společnosti Sernam Xpress-Financière Sernam.

57      Komise nejprve uvedla v bodech 154 až 158 odůvodnění napadeného rozhodnutí důvody, proč se rozhodla nepoužít kritérium soukromého investora v tržním hospodářství na kvalifikaci těchto opatření s ohledem na čl. 107 odst. 1 SFEU.

58      Zaprvé se v bodě 154 odůvodnění napadeného rozhodnutí domnívala, že v případě, kdy se má získat podpora zpět, nelze zásadu soukromého investora uplatňovat.

59      Zadruhé se Komise v bodě 155 odůvodnění napadeného rozhodnutí domnívala, že v čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2 byl prodej aktiv chápán jako opatření odpovídající vyrovnávacím opatřením uloženým v čl. 3 odst. 1 uvedeného rozhodnutí. Podle bodu 40 pokynů Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (Úř. věst. 2004, C 244, s. 2, dále jen „pokyny na záchranu a restrukturalizaci“), přitom nelze postoupení ztrátové činnosti považovat za vyrovnávací opatření. Komise uvedla, že záporná cena ukazuje, že se jedná o postoupení ztrátové činnosti, které nelze považovat za rovnocenné vyrovnávacímu opatření a že v tomto případě odpovídá záporná cena provozní podpoře poskytnuté podniku, která již z podstaty nemůže omezit narušení hospodářské soutěže.

60      Pokud jde o kvalifikaci jako státní podpora, Komise se v bodě 159 odůvodnění napadeného rozhodnutí domnívala, že opatření byla poskytnuta z prostředků veřejného podniku, tj. žalobkyně. Jelikož žalobkyně představuje veřejnoprávní subjekt, EPIC, a jako taková podléhá velmi těsné kontrole státu, poskytnutí výhody bylo proto také přičitatelné státu. Protože Sernam Xpress a Financière Sernam provozovaly činnost v oblasti silniční dopravy, která byla v rámci Unie otevřena hospodářské soutěži, zvýhodnění mohlo tuto soutěž narušit a ovlivnit obchod mezi členskými státy. Komise uvedla, že nebylo nutno rozlišovat mezi zvýhodněními poskytnutými Sernam Xpress a Financière Sernam, protože se oba tyto podniky spojily.

61      Protože Francouzská republika neuvedla důvody slučitelnosti těchto podpor s vnitřním trhem, i když nesla důkazní břemeno, Komise dospěla k závěru, že tyto podpory byly neslučitelné s vnitřním trhem a je nutno je získat zpět navýšené o úroky.

62      Výrok napadeného rozhodnutí zní takto:

„Článek 1

1. Státní podpory v celkové částce 503 milionů eur poskytnuté [Francouzskou republikou] společnosti Sernam SCS (jež se stala společností [Sernam]) a schválené Komisí [rozhodnutím Sernam 2] byly zneužity. Jsou neslučitelné s vnitřním trhem. Z těchto podpor měly prospěch rovněž společnosti Sernam Xpress a Financière Sernam a její dceřiné společnosti Sernam Services a Aster.

2. Ze státní podpory ve výši 41 milionů eur, již [Francouzská republika] poskytla společnosti Sernam SCS a kterou rozhodnutí Sernam 2 prohlásilo za neslučitelnou, měly prospěch rovněž společnosti Sernam Xpress a Financière Sernam a její dceřiné společnosti, a to zejména Sernam Services a Aster.

3. Navýšení kapitálu společnosti [Sernam] v částce 57 milionů eur společností SNCF, odepsání pohledávek vůči společnosti [Sernam] společností SNCF v částce 38,5 milionů EUR a záruky poskytnuté společností SNCF při převedení činností [Sernam] na společnost Financière Sernam, s výjimkou záruky poskytnuté železničářům, představují státní podpory neslučitelné s vnitřním trhem.

Článek 2

1. [Francouzská republika] je povinna získat zpět podpory uvedené v článku 1 od společnosti Financière Sernam a jejích dceřiných společností Sernam Services a Aster.

2. K částkám, které je nutno získat zpět, se přičítají úroky počínaje dnem, kdy byly částky dány k dispozici příjemci, až do jejich skutečného zpětného získání.

3. Úroky se počítají ze základu složeného v souladu s kapitolou V nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004.

Článek 3

1. Navrácení podpory uvedené v článku 1 se provede s okamžitým účinkem.

2. [Francouzská republika] zajistí vykonání tohoto rozhodnutí do čtyř měsíců od data oznámení tohoto rozhodnutí.

3. V rámci tohoto provedení může [Francouzská republika] zohlednit případné částky vrácené SNCF následkem likvidace společnosti [Sernam], a to za podmínek uvedených výše.

Článek 4

1. Do dvou měsíců od oznámení tohoto rozhodnutí předloží [Francouzská republika] Komisi tyto informace:

a)      den, kdy bylo každé z opatření podpory dáno k dispozici příjemci, celkovou částku (jistina a úroky), kterou má příjemce u každého z opatření podpory vrátit;

b)      podrobný popis již přijatých nebo plánovaných opatření k dosažení souladu s tímto rozhodnutím;

c)      doklady prokazující, že příjemci bylo nařízeno podporu vrátit.

2. [Francouzská] republika informuje Komisi o dosaženém pokroku u vnitrostátních opatření přijatých k provádění tohoto rozhodnutí až do úplného navrácení podpory zmíněné v článku 1. Na žádost Komise Francouzská republika neprodleně předloží informace o již přijatých či plánovaných opatřeních k dosažení souladu s tímto rozhodnutím. Dále předloží podrobné informace týkající se částek podpory a úroků, které již byly příjemcem vráceny.

Článek 5

Toto rozhodnutí je určeno Francouzské republice.“

7.     Ke skutečnostem po napadeném rozhodnutí

63      Po přijetí napadeného rozhodnutí francouzské orgány požádaly Komisi dne 23. března 2012 o potvrzení, že povinnost navrácení státních podpor, která byla uložena společnostem skupiny Sernam článkem 2 napadeného rozhodnutí, nemá být rozšířena na společnosti skupiny Geodis (které patří do skupiny žalobkyně) a BMV v případě převzetí části aktiv společností Sernam v rámci jejich insolvenčního řízení těmito společnostmi.

64      Ve svém rozhodnutí ze dne 4. dubna 2012 o státní podpoře SA. 34547 (2012/N) – Francie – Převzetí aktiv skupiny Sernam v rámci insolvenčního řízení (dále jen „rozhodnutí Sernam 4“) dospěla Komise k závěru, že neexistovala hospodářská návaznost mezi skupinou Sernam a nabyvateli části aktiv této skupiny, Geodis a BMV, a nebylo třeba rozšířit navrácení podpor prohlášených za protiprávní a neslučitelné v napadeném rozhodnutí na společnosti Geodis a BMV.

65      Dne 13. dubna 2012 Financière Sernam a Sernam Services byly předmětem soudní likvidace. Téhož dne Geodis předložila nabídku a byla určena obchodním soudem v Nanterre (Francie) jako nabyvatel aktiv skupiny Sernam.

 Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

66      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 4. června 2012 podala žalobkyně projednávanou žalobu.

67      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 18. října 2012 podala Francouzská republika návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu žalobkyně. Usnesením ze dne 26. listopadu 2012 předseda šestého senátu Tribunálu tomuto návrhu vyhověl. Francouzská republika předložila svůj spis vedlejší účastnice dne 11. února 2013.

68      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 14. února 2013 požádala žalobkyně o vložení nového návrhu důkazu do spisu. Předseda šestého senátu vložil nový návrh důkazů do spisu dne 26. února 2013. Komise předložila vyjádření k novému důkazu dne 14. března 2013. Francouzská republika sdělila, že se nebude vyjadřovat.

69      Při změně složení senátů Tribunálu byl soudce zpravodaj přidělen k sedmému senátu, kterému byla tudíž tato věc dne 23. září 2013 přidělena.

70      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 25. listopadu 2013 podaly Mory SA, Mory Team a Superga Invest návrh na vstup do řízení v projednávané věci jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Komise.

71      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 29. ledna 2014 požádala žalobkyně o důvěrné zacházení s některými skutečnostmi a částmi procesních písemností pro případ, že by bylo výjimečně vyhověno žádosti vedlejších účastnic o přístup ke všem procesním písemnostem. Žalobkyně předložila za tímto účelem nedůvěrné znění dotčených procesních písemností.

72      Usnesením ze dne 23. května 2014 povolil předseda sedmého senátu Tribunálu vedlejší účastenství společností Mory a Mory Team na základě čl. 16 odst. 6 jednacího řádu Tribunálu ze dne 2. května 1991 a zamítl návrh na vstoupení společnosti Superga Invest jako vedlejší účastnice. Bylo rozhodnuto, že o žádosti o důvěrnost žalobkyně bude rozhodnuto později.

73      Dopisem ze dne 23. října 2014 Tribunál z titulu organizačních procesních opatření stanovených v článku 64 jednacího řádu ze dne 2. května 1991 položil písemně otázky žalobkyni, Komisi a Francouzské republice, když je vyzval, aby na ně odpověděly písemně, a vyzval žalobkyni a Komisi k předložení určitých dokumentů. Tyto účastnice řízení této žádosti vyhověly ve stanovené lhůtě.

74      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 17. listopadu 2014 žalobkyně požádala o vložení druhého nového návrhu důkazu do spisu. Předseda sedmého senátu Tribunálu jej vložil do spisu dne 21. listopadu 2014, když vyzval Komisi a Francouzskou republiku k předložení k němu se vztahujících vyjádření na jednání.

75      Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 27. listopadu 2014 předložila žalobkyně vyjádření k odpovědím na otázky předloženým Komisí. Rozhodnutím ze dne 3. prosince 2014 předseda sedmého senátu Tribunálu rozhodl tento dopis do spisu nevložit.

76      Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání, které proběhlo dne 12. února 2015.

77      Žalobkyně podporovaná Francouzskou republikou navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

78      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        prohlásil žalobu za nepřípustnou a podpůrně za neopodstatněnou;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

79      Mory a Mory Team navrhují, aby Tribunál odmítl žalobu jako nepřípustnou a podpůrně ji zamítl jako neopodstatněnou.

 Právní otázky

80      Žalobkyně uvádí na podporu svého návrhu na zrušení šest žalobních důvodů. První žalobní důvod vychází z porušení jejího práva na obhajobu tím, že Komise formulovala stanovisko v napadeném rozhodnutí, pokud jde o nepoužitelnost kritéria soukromého investora na projednávaný případ, které nebylo obsaženo v rozhodnutí o zahájení řízení. V tomto ohledu Francouzská republika tvrdí, že její vlastní právo na obhajobu bylo rovněž ze stejných důvodů porušeno. Druhý žalobní důvod je založen na porušení zásady ochrany legitimního očekávání. Třetí žalobní důvod vychází z porušení povinnosti dodržet přiměřenou lhůtu a zásady právní jistoty. Čtvrtý žalobní důvod vychází z nesprávných právních posouzení a nesprávných skutkových zjištění ze strany Komise tím, že se domnívala, že při převodu aktiv společnosti Sernam v celku nebyly dodrženy podmínky stanovené čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2. Pátý žalobní důvod vychází z nesprávného právního posouzení Komise, když se domnívala, že povinnost navrácení státní podpory ve výši 41 milionu eur prohlášené za neslučitelnou rozhodnutím Sernam 2 byla převedena na společnost Financière Sernam a její dceřiné společnosti. Šestý žalobní důvod vychází z nesprávného právního posouzení Komise, když se domnívala, že opatření stanovená memorandem o porozumění ze dne 21. července 2005 představovala nové státní podpory ve prospěch společnosti Sernam Xpress- Financière Sernam.

81      Tribunál se domnívá, že je třeba nejprve přezkoumat poslední tři žalobní důvody a poté první tři žalobní důvody týkající se porušení obecných právních zásad Unie, jelikož několik otázek, které tyto důvody vznášejí, závisí na posouzení čtvrtého, pátého a šestého žalobního důvodu.

1.     K čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávných právních posouzení a z nesprávných skutkových zjištění Komise, když se domnívala, že při převodu aktiv společnosti Sernam v celku nebyly dodrženy podmínky stanovené čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2

82      Čtvrtý žalobní důvod žalobkyně sestává ze šesti částí. První část vychází z nesprávných právních posouzení a nesprávných skutkových zjištění Komise, když se v bodech 97 a 98 odůvodnění napadeného rozhodnutí domnívala, že k převodu aktiv společnosti Sernam v celku nedošlo dne 30. června 2005. Druhá část vychází z nesprávných právních posouzení a nesprávných skutkových zjištění Komise, když se domnívala v bodech 99 až 102 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že převod aktiv společnosti Sernam v celku za zápornou cenu nepředstavoval prodej. Třetí část vychází z nesprávného právního posouzení a nesprávného skutkového zjištění Komise, když se domnívala v bodech 103 až 116 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že operace představovala převod „celé“ společnosti Sernam. Čtvrtá část vychází z nesprávného právního posouzení Komise, když se domnívala v bodě 117 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že převod nebyl omezen na aktiva společnosti Sernam, ale byl navýšen o 59 milionů eur (nebo 57 milionů eur čistého). Pátá část vychází z nesprávných právních posouzení a nesprávných skutkových zjištění Komise, když se v bodech 118 a 119 odůvodnění napadeného rozhodnutí domnívala, že prodej aktiv společnosti Sernam v celku neproběhl prostřednictvím otevřeného a transparentního řízení. Šestá část vychází z nesprávných právních posouzení a nesprávných skutkových zjištění Komise, když se domnívala v bodech 121 až 123 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že cíl prodeje aktiv nebyl dodržen.

83      V oblasti neoprávněného použití podpor z čl. 108 odst. 2 SFEU ve spojení s čl. 1 písm. g) nařízení č. 659/1999 a článkem 16 téhož nařízení, vyplývá, že je v zásadě věcí Komise, aby prokázala, že všechny podpory nebo jejich část, které předtím povolila na základě předchozího rozhodnutí, byly příjemcem zneužity. V případě, že to prokázáno není, musí být totiž tyto podpory považovány za podpory, na které se vztahuje předchozí rozhodnutí o schválení (rozsudek ze dne 11. května 2005, Saxonia Edelmetalle a ZEMAG v. Komise, T‑111/01 a T‑133/01, Sb. rozh., EU:T:2005:166, bod 86).

 K první části, vycházející z nesprávných právních posouzení a nesprávných skutkových zjištění Komise, když se v bodech 97 a 98 odůvodnění napadeného rozhodnutí domnívala, že dne 30. června 2005 nedošlo k převodu aktiv společnosti Sernam v celku

84      Zaprvé žalobkyně vytýká Komisi, že v bodě 98 odůvodnění napadeného rozhodnutí změnila text rozhodnutí Sernam 2, když uvedla, že „k převedení činností společnosti [Sernam] na společnost Financière Sernam nedošlo nejpozději dne 30. června 2005, jak přesto vyžadovala podmínka stanovená rozhodnutím Sernam 2“. Tvrdí, že čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2 uváděl pouze „prodej“, a nikoliv vlastní „převedení“ činností. Zadruhé žalobkyně vytýká Komisi, že se v bodě 97 odůvodnění napadeného rozhodnutí domnívala, že odsouhlasení závazné nabídky společnosti Financière Sernam předsedou představenstva SNCF dne 30. června 2005 nebylo dostatečné z hlediska francouzského práva pro uzavření prodeje. Tvrdí, že ve francouzském právu umožňuje dohoda o předmětu a ceně bez ohledu na právní formu mezi kupujícím a prodávajícím uzavření neodvolatelné kupní smlouvy, a to i přes to, že dosud nebyla dodána věc ani nebyla zaplacena cena.

85      V bodech 97 a 98 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že dne 30. června 2005 vedení žalobkyně pouze v zásadě schválilo závaznou nabídku společnosti Financière Sernam. Konstatovala, že memorandum o porozumění, které zavazovalo všechny strany podílející se na transakci, bylo přitom podepsáno až 21. července 2005 a různé převodní transakce byly uskutečněny až 17. října 2005. Komise na základě toho dospěla k závěru, že nedošlo k převedení činností společnosti Sernam na společnost Financière Sernam nejpozději dne 30. června 2005, jak přesto vyžadovala podmínka stanovená rozhodnutím Sernam 2, a že již tato skutečnost stačila k závěru, že Francouzská republika zneužila podporu podmíněně povolenou rozhodnutím Sernam 2.

86      Podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že je třeba pro výklad ustanovení unijního práva vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (rozsudky ze dne 17. listopadu 1983 Merck, 292/82, Recueil, EU:C:1983:335, bod 12 a ze dne 21. února 2013, RVS Levensverzekeringen, C‑243/11, Sb. rozh., EU:C:2013:85, bod 23).

87      Z ustálené judikatury rovněž vyplývá, že výrok aktu je neoddělitelně spojený s jeho odůvodněním, takže je-li to třeba, musí být vykládán s přihlédnutím k důvodům, které vedly k jeho přijetí (rozsudek ze dne 15. května 1997, TWD v. Komise, C‑355/95 P, Recueil, EU:C:1997:241, bod 21).

88      Ohledně prvního argumentu žalobkyně, podle kterého Komise změnila znění rozhodnutí Sernam 2, je třeba uvést, že čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2 se týká případu, kdy Sernam „do 30. června 2005 prodá svá aktiva v celku“.

89      Bod 217 odůvodnění rozhodnutí Sernam 2 stanoví, že „[p]okud by Sernam měl naopak prodat svá aktiva ‚v celku‘, Komise připomíná, že se [dvě podmínky čl. 3 odst. 1], týkající se restrukturalizace společnosti, nepoužijí, vzhledem k tomu, že Sernam nebude působit v současné právní formě a uvolní své části trhu ve prospěch nezávislého nabyvatele (který bude moci de facto pokračovat ve své činnosti s aktivy Sernamu).“

90      Proto okamžikem, jak zdůrazňuje Komise, který bylo třeba zohlednit pro posouzení, zda došlo k prodeji, byl nutně v projednávané věci okamžik skutečného převedení aktiv, jelikož cílem sledovaným čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2, s přihlédnutím k jeho bodu 217 odůvodnění, bylo uložit společnosti Sernam zbavit se všech jejích aktiv a uvolnit své tržní podíly. Opačný a formalistický výklad čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2 by paralyzoval jeho účinky s rizikem, že by ke skutečnému převedení aktiv došlo dlouho po uzavření „prodeje“ v právním slova smyslu.

91      Stačí tedy konstatovat, že Komise právem konstatovala, že jednotlivé operace převodu byly provedeny až při tzv. closingu dne 17. října 2005, a že tudíž nejzazší datum 30. června 2005 stanovené čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2 nebylo dodrženo.

92      Tudíž je třeba uvést, že druhý argument žalobkyně týkající se správného okamžiku, kdy byl podle francouzského práva uzavřen „prodej“, není účinný.

93      První část čtvrtého žalobního důvodu tedy musí být zamítnuta.

 K druhé části, vycházející z nesprávných právních posouzení a nesprávných skutkových zjištění Komise, když se domnívala v bodech 99 až 102 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že převod aktiv společnosti Sernam v celku za zápornou cenu nepředstavoval prodej

94      Žalobkyně, podporovaná Francouzskou republikou v podstatě tvrdí, že se Komise dopustila nesprávných právních posouzení a nesprávných skutkových zjištění, když se domnívala v bodech 99 až 102 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2 byl porušen, neboť smlouva uzavřená mezi ní a společností Financière Sernam nepředstavovala prodej, neboť cena byla záporná.

95      Bod 124 odůvodnění napadeného rozhodnutí, rovněž kritizovaný žalobkyní, se týká jiné otázky, než je otázka uvedená v bodech 99 až 102 odůvodnění uvedeného rozhodnutí, neboť se týká rozložení operace do dvou fází (vklad společnosti Sernam do společnosti Sernam Xpress, po kterém následoval převod podílů společnosti Sernam Xpress na společnost Financière Sernam) a skutečnosti, že Komise v podstatě odmítla akceptovat, aby tyto jednotlivé operace vzaté jako celek byly považovány za prodej „aktiv v celku“. Vzhledem k tomu, že bod 124 odůvodnění vznáší argumenty obdobné těm, které se týkají bodů 108 až 112 odůvodnění napadeného rozhodnutí, Tribunál se domnívá, že je třeba přezkoumat společně argumenty žalobkyně vůči těmto jednotlivým bodům odůvodnění v rámci třetí části tohoto žalobního důvodu (viz body 140 až 149 dále).

96      V bodech 99 a 100 odůvodnění napadeného rozhodnutí se Komise domnívala, že „prodej“ spočíval v převodu vlastnictví určitého majetku oproti uhrazení určité ceny, přičemž tato cena musí být pozitivní, a že transakce, při níž osoba, jež chce převést vlastnictví jednoho nebo více zboží, nabízí jejich nabyvateli peníze, nepředstavuje prodej, ale jiný typ smlouvy. V bodě 101 odůvodnění napadeného rozhodnutí se Komise domnívala, že v tomto konkrétním případě zaplatila žalobkyně částku 59 milionů eur za navýšení kapitálu společnosti Sernam ve výši 57 milionů eur a společnosti Sernam Xpress ve výši 2 miliony eur a společnosti Financière Sernam poskytla různé záruky. Domnívala se, že uhrazení částky 2 miliony eur společností Financière Sernam žalobkyni a společnosti Sernam vyrovnávalo navýšení kapitálu společnosti Sernam Xpress, nikoliv ale ostatní součásti transakce. Komise dospěla tak v bodě 102 odůvodnění napadeného rozhodnutí k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a společností Financière Sernam nepředstavovala prodej, a že z tohoto důvodu nebyl také dodržen čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2.

97      V tomto ohledu se žalobkyně, podporovaná Francouzskou republikou, dovolává v podstatě tří argumentů.

98      Zaprvé tvrdí, že použití obecného výrazu „prodej“ v rozhodnutí Sernam 2 bylo nepodstatné z pohledu druhu uzavřené smlouvy, jelikož účinek operace byl očekávaný, a sice převod vlastnictví aktiv společnosti Sernam v celku na třetí osobu nezávislou na žalobkyni. Zadruhé vysvětluje, že strukturovat operace, tak jak učinila, a navýšit základní kapitál společnosti Sernam předem, ji přinutily požadavky francouzského práva, jako je zákaz prodeje za zápornou cenu, ale že nicméně záporná cena je cenou tržní, což byla jediná podmínka vyžadovaná čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2. Zatřetí žalobkyně a Francouzská republika se dovolávají precedentů, které znázorňují, že ve své rozhodovací praxi Komise souhlasila s kvalifikací převodu aktiv nebo akcií provedeného za zápornou cenu jako „prodej“.

99      Komise tyto argumenty zpochybňuje a zaprvé se domnívá, že žalobkyně implicitně připouští, že operace není prodej ve smyslu článku 1582 francouzského občanského zákoníku, jelikož obešla zákaz prodeje za zápornou cenu ve francouzském právu. Zadruhé se domnívá, že převedení činností za zápornou cenu nemá stejný hospodářský dopad jako prodej aktiv za kladnou cenu, neboť v prvním případě je subjektu zaplaceno za to, aby pokračoval v činnosti a v podniku, které by měly zaniknout, a v druhém případě dochází k převodu majetku, který má skutečnou kladnou hodnotu, proto, aby byl hospodářsky rozumně provozován. Tento bod má zásadní význam zejména s ohledem na požadavky disciplíny podpor a účel rozhodnutí Sernam 2. Zatřetí Komise připomíná, že podle ustálené judikatury rozhodovací praxe Komise v jiných případech nemůže mít vliv na platnost zpochybněného rozhodnutí, kterou lze posoudit pouze s ohledem na objektivní ustanovení Smlouvy. Dále v podstatě tvrdí, že rozhodnutí dovolávaná Francouzskou republikou a žalobkyní nejsou v projednávané věci použitelná zejména proto, že pocházejí z období po provedení operace a jednalo se o prodej akcií, kdežto scénář zvolený v projednávané věci byl scénářem prodeje aktiv.

100    Zaprvé je třeba uvést, že na základě doslovného výkladu čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2 byl požadován „prodej aktiv v celku“ společnosti Sernam a jediný požadavek týkající se ceny byl, aby se jednalo o tržní cenu prostřednictvím transparentního a otevřeného řízení.

101    Jak vyplývá z bodu 86 výše, je třeba při výkladu rozhodnutí Sernam 2 nutné zohlednit nejen jeho znění, nýbrž i jeho kontext a cíle sledované hospodářskou právní úpravou, jejíž je součástí.

102    Proto Komise nemůže vycházet pouze z pojmů a právních forem, aby z toho vyvodila, že podmínky slučitelnosti podpory na restrukturalizaci uložené v některém z jejích rozhodnutí nebyly dodrženy. Navíc je třeba uvést, že právní pojem „prodej“ je pojem vlastní právu každého členského státu.

103    Žalobkyně tedy právem zdůrazňuje, že právo státních podpor se nezabývá právními formami, které mohou mít transakce, ale jejich hospodářskou skutečností.

104    Tedy je třeba zamítnout formalistické argumenty Komise vycházející z francouzského práva.

105    Zadruhé je třeba konstatovat, že žalobkyně přesvědčivě tvrdí, že navýšení kapitálu před prodejem je prostředkem, který umožňuje, aby se nepoužil zákaz sjednat zápornou cenu v kupní smlouvě ve francouzském právu.

106    Otázka, jaký je hospodářský dopad v projednávané věci tohoto prodeje za zápornou cenu, bude přezkoumána v rámci třetí a šesté části tohoto žalobního důvodu.

107    Zatřetí je třeba zdůraznit, že rozhodnutí citovaná žalobkyní a Francouzskou republikou znázorňují možnost prodat akcie podniků za „záporné ceny“, tedy prostřednictvím předchozích navýšení kapitálu prodávajícím (viz zejména rozhodnutí ze dne 13. července 2009 o podpoře na restrukturalizaci společnosti Combus AS a ze dne 28. srpna 2009 o státní podpoře C 6/09 (ex N 663/08) týkající se opatření ve prospěch společnosti Austrian Airlines).

108    Je třeba tudíž konstatovat, že uvažování Komise v bodech 99 až 102 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého se nejednalo o prodej, jelikož prodejní cena byla záporná, a z tohoto důvodu nebyl také dodržen čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2, je chybné.

109    Je tudíž třeba vyhovět druhé části čtvrtého žalobního důvodu.

 K třetí části, vycházející z nesprávných právních posouzení a nesprávných skutkových zjištění Komise, když se domnívala v bodech 103 až 116 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že operace představovala převod „celé“ společnosti Sernam (aktiv a pasiv)

110    Žalobkyně předkládá dvě výtky na podporu třetí části. Zaprvé vytýká Komisi, že se domnívala v bodech 103 a 113 až 116 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že převod, který uskutečnila, nebyl omezen na aktiva, ale zahrnoval celou společnost Sernam (aktiva a pasiva), a proto ani nebyla dodržena podmínka týkající se prodeje aktiv společnosti Sernam v celku, stanovená v čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2. Zadruhé jí vytýká v podstatě, že v bodech 108 až 112 a 124 odůvodnění napadeného rozhodnutí rozdělila uměle převod aktiv společnosti Sernam v celku na dvě odlišné operace – první operaci tvořenou částečným vkladem aktiv společnosti Sernam do společnosti Sernam Xpress a druhou operaci tvořenou prodejem akcií společnosti Sernam Xpress společnosti Financière Sernam – i když se jednalo ve skutečnosti o jedinou operaci, zcela souběžnou a nerozdělitelnou, provedenou v „jednom okamžiku“ stejným aktem za jedním a týmž cílem, a sice prodejem aktiv společnosti Sernam v celku společnosti Financière Sernam.

 K první výtce, vycházející ze skutečnosti, že se Komise nesprávně domnívala v bodech 103 a 113 až 116 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že převod uskutečněný žalobkyní nebyl omezen na aktiva, ale zahrnoval celou společnost Sernam (aktiva a pasiva)

111    Žalobkyně v podstatě předkládá tři argumenty. Zaprvé se domnívá, že Komise chybně vyložila čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2, když v bodě 103 odůvodnění napadeného rozhodnutí předpokládala, že se prodej aktiv v celku měl vztahovat pouze k aktivům společnosti Sernam a vylučoval pasiva. Zadruhé se dovolává omezení vnitrostátního práva za účelem vysvětlení, že bylo třeba připojit určitá pasiva, zejména provozní pasiva, a to s jediným cílem, aby nebyly podány námitky věřiteli, stanovené francouzským zákonem. Zatřetí žalobkyně tvrdí na rozdíl od tvrzení Komise v bodě 116 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že se převod netýkal „celé“ společnosti Sernam (aktiva a pasiva), což je potvrzeno vnitřně rozpornými částmi napadeného rozhodnutí ohledně přesného vymezení předmětu převodu.

–       K prvnímu argumentu, podle kterého Komise chybně vyložila čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2, když předpokládala, že se prodej aktiv společnosti Sernam v celku měl vztahovat pouze k aktivům společnosti Sernam a vylučoval pasiva

112    Zaprvé žalobkyně tvrdí, že pojem „prodej aktiv v celku“ vyžadoval již pojmově, aby prodej zahrnoval veškerá aktiva společnosti Sernam a tato aktiva byla prodána „v celku“, tedy všechna společně jedinému a témuž nabyvateli, ale že neznamenal, že tato aktiva musela být nutně prodána samostatně.

113    Z bodu 103 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že „[i] za předpokladu, že by převedení činností společnosti [Sernam] na společnost Financière Sernam představovalo prodej, dodržení čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2 předpokládá, že se tento prodej týká pouze aktiv, a nikoli celé společnosti [Sernam] (aktiv a pasiv)“ a že „[u]vedené vyplývá z 217. bodu odůvodnění rozhodnutí Sernam 2“. V bodě 113 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise rovněž vysvětlila, že „[b]od odůvodnění č. 217 rozhodnutí Sernam 2 […] stanoví jasné rozlišení mezi prodejem aktiv na jedné straně a prodejem celé společnosti [Sernam] (aktiv a pasiv) na straně druhé“.

114    V souladu s judikaturou uvedenou v bodě 87 výše je výrok aktu neoddělitelně spojený s jeho odůvodněním, takže je-li to třeba, musí být vykládán s přihlédnutím k důvodům, které vedly k jeho přijetí.

115    Dva alternativní odstavce článku 3 rozhodnutí Sernam 2 zní následovně:

„1. S výhradou odstavce 2 musí být dodržovány následující podmínky:

a)      Sernam bude moci vyvíjet pouze činnost v oblasti zasílání zásilek po železnici podle koncepce Train bloc express („TBE“) […]

b)      Sernam naopak bude muset v průběhu dvou následujících let od data oznámení tohoto rozhodnutí integrálně nahradit své vlastní prostředky a služby silniční přepravy prostředky a službami silniční přepravy jednoho nebo několika podniků právně a hospodářsky nezávislých na SNCF a vybraných v otevřeném, transparentním a nediskriminačním řízení. […]

2. V případě, že Sernam do 30. června 2005 prodá prostřednictvím transparentního a otevřeného řízení svá aktiva v celku za tržní cenu společnosti, která nemá právní vazbu s SNCF, podmínky odstavce 1 se nepoužijí.“

116    Bod 217 odůvodnění rozhodnutí Sernam 2 zní takto:

„Komise též připomíná, že v případě prodeje celé společnosti Sernam (aktiva i pasiva), zamýšleného francouzskými orgány, musí být v každém případě použity podmínky rozhodnutí (převzetí činností silniční přepravy Sernamu jinými podniky a diverzifikace činností Sernam v železniční nákladní přepravě). Pokud by Sernam měl naopak prodat svá aktiva v celku, Komise připomíná, že se tyto dvě výše uvedené podmínky, týkající se restrukturalizace společnosti, nepoužijí, vzhledem k tomu, že Sernam nebude působit v současné právní formě a uvolní své části trhu ve prospěch nezávislého nabyvatele (který bude moci de facto pokračovat ve své činnosti s aktivy Sernamu).“

117    Z tohoto znění vyplývá, že rozhodnutí Sernam 2 jasně rozlišuje „prodej celé společnosti Sernam (aktiva a pasiva) od „prodeje aktiv v celku“ společnosti Sernam.

118    Komise se proto právem domnívala, že se prodej aktiv v celku ve smyslu čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2, s přihlédnutím k bodu 217 odůvodnění napadeného rozhodnutí, měl vztahovat pouze k aktivům a vylučovat pasiva.

119    Vykládat toto ustanovení opačně by znamenalo popřít rozdíl mezi dvěma alternativními podmínkami stanovenými v čl. 3 odst. 1 a 2 rozhodnutí Sernam 2 (a dvěma scénáři prodeje uvedenými v bodě 217 odůvodnění uvedeného rozhodnutí). Je totiž třeba uvést, že v případě, že by prodej aktiv v celku musel být vykládán jako prodej zahrnující rovněž pasiva, by bylo nelogické a nekonzistentní spojovat různé podmínky s odstavcem 1 a s odstavcem 2 článku 3 rozhodnutí Sernam 2.

120    Zadruhé žalobkyně tvrdí, že pokud by bylo třeba rozlišovat nějakou operaci od prodeje aktiv v celku, jednalo by se o prodej aktiv samostatně, a nikoliv o prodej „celé“ společnosti Sernam (aktiva a pasiva), jak tvrdila samotná Komise ve věcech, ve kterých byly vydány rozsudky SMI, bod 52 výše (EU:C:2004:238, body 68 a 70), a CDA, bod 52 výše (EU:T:2005:364, bod 73).

121    Tento argument je třeba zamítnout, jelikož rozhodovací praxe Komise v jiných případech nemůže mít vliv na platnost zpochybněného rozhodnutí, kterou lze posoudit pouze s ohledem na objektivní ustanovení Smlouvy (rozsudek ze dne 20. května 2010, Todaro Nunziatina & C., C‑138/09, Sb. rozh., EU:C:2010:291, bod 21).

122    V projednávané věci se jedná o výklad rozhodnutí Sernam 2 s přihlédnutím k jeho vlastním důvodům a nikoliv s ohledem na stanovisko Komise v jiných věcech. Je přitom třeba konstatovat, že rozlišení mezi prodejem aktiv v celku a prodejem aktiv samostatně není uvedeno v rozhodnutí Sernam 2.

123    Zatřetí žalobkyně tvrdí, že pokud toto byla její vůle, měla Komise výslovně upřesnit v rozhodnutí Sernam 2, že prodej aktiv v celku vylučoval pasiva, a v tomto ohledu na jednání odkázala na pozdější rozhodnutí přijatá ve věci zvané „polské loděnice“, které byly podrobnější ohledně uložených podmínek – odkázala zejména na body 349, 350 a 354 odůvodnění rozhodnutí Komise ze dne 6. listopadu 2008 o státní podpoře C 19/05 (ex N 203/05), kterou Polsko poskytlo společnosti Stocznia Szczecińska (Úř. věst. 2010, L 5, s. 1), a na body 401 až 410 odůvodnění rozhodnutí Komise ze dne 6. listopadu 2008 o státní podpoře č. C 17/05 (ex N 194/05 a PL 34/04), kterou Polsko poskytlo společnosti Stocznia Gdynia (Úř. věst. 2010, L 33, s. 1).

124    Kromě skutečnosti, že rozhodnutí Sernam 2 je pravomocné a nelze jej zpochybnit v rámci žaloby, z jeho bodu 217 odůvodnění vyplývá, že rozhodnutí Sernam 2 bylo dostatečně jasné, když rozlišovalo podmínky spojené s prodejem celé společnosti Sernam (aktiva a pasiva) od podmínek spojených s prodejem aktiv v celku společnosti Sernam ohledně skutečnosti, že prodej aktiv v celku vylučoval pasiva. V každém případě jelikož Komise je povinna provést individualizovanou analýzu okolností vlastních každé věci, není vázána jinými rozhodnutími, a tím spíše z pozdějšího data.

125    První argument tedy musí být zamítnut.

–       K druhému argumentu, vycházejícímu ze skutečnosti, že omezení vnitrostátního práva uložila žalobkyni, aby připojila určitá pasiva k aktivům společnosti Sernam (s výjimkou finančních pasiv)

126    Žalobkyně tvrdí, že byla přinucena připojit provozní pasiva k aktivům společnosti Sernam, a to s jediným cílem, aby nebyly podány námitky věřiteli, stanovené francouzským zákonem. Tvrdí, že francouzské právo umožňuje věřitelům podat námitky proti operacím vkladu nebo převodu a získat buď okamžitou úhradu jejich pohledávek, nebo zřízení záruk. Navíc v případě zahájení následného kolektivního řízení mohli věřitelé zpochybnit úkony vedoucí ke zmenšení majetku jejich dlužníka před 18 měsíci před zahájením kolektivního řízení. Podle žalobkyně by byli věřitelé společnosti Sernam, pokud by byla prodána pouze aktiva společnosti Sernam, věřiteli společnosti bez jakéhokoliv aktiva, velmi zatížené dluhy, což by je zbavilo jakéhokoliv výhledu na úhradu, a tedy by velmi pravděpodobně podali námitky proti převodu pouze aktiv společnosti Sernam v celku, nebo pokud by souhlasili pouze s tímto převodem aktiv, zpochybnili by jej velmi jistě v rámci následné likvidace, ke které by došlo. Podle žalobkyně z toho vyplynula nutnost připojit provozní pasiva, aby bylo umožněno provedení převodu aktiv společnosti Sernam.

127    V tomto ohledu kromě skutečnosti, že žalobkyně neprokazuje, že by prodej pouze aktiv zbavil věřitele jakékoliv možnosti úhrady, jelikož tento prodej měl běžně generovat příjmy pro společnost Sernam, je třeba uvést, že tento druh argumentu, vycházející ze zvláštností vnitrostátního práva, vychází z chybného předpokladu, podle kterého Komise uložila dodržení podmínek stanovených v čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2, i když existovala možnost volby mezi oběma odstavci článku 3 téhož rozhodnutí.

128    Jak zdůrazňuje Komise ve své obraně, pokud by se žalobkyně a členský stát setkaly s obtížemi při provádění čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2 z důvodu praktických překážek nebo překážek ve vnitrostátním právu, měly by několik možností, a sice použít podmínky stanovené v čl. 3 odst. 1 rozhodnutí Sernam 2, obrátit se na Komisi a sdělit jí tyto obtíže a diskutovat případnou změnu této podmínky v souladu s pokyny na záchranu a restrukturalizaci nebo uložit navrácení neslučitelných protiprávních podpor v případě potřeby při likvidaci společnosti Sernam.

129    Žalobkyně tudíž nemůže v projednávané věci argumentovat omezeními existujícími ve vnitrostátním právu za účelem odůvodnění obejití podmínky, kterou si zvolila.

130    Druhý argument tedy musí být zamítnut.

–       K třetímu argumentu, vycházejícímu ze skutečnosti, že se převod ve skutečnosti netýkal „celé“ společnosti Sernam (aktiva a pasiva)

131    Zaprvé žalobkyně tvrdí, že na rozdíl od tvrzení Komise v bodě 116 odůvodnění napadeného rozhodnutí se převod netýkal „celé“ společnosti Sernam (aktiva a pasiva), jelikož finanční pasiva a částka závazku vrácení podpory ve výši 41 milionu eur, prohlášené za neslučitelnou rozhodnutím Sernam 2, nebyly převedeny na společnost Financière Sernam. Zadruhé uvádí vnitřně rozporné části napadeného rozhodnutí ohledně přesného vymezení předmětu převodu, jako „celá společnost (aktiva a pasiva)“ v bodě 3.2.3.2 a v bodě 113 odůvodnění uvedeného rozhodnutí, „všechna aktiva a pasiva [společnosti Sernam …] kromě následujícího“ v bodě 114 odůvodnění téhož rozhodnutí, „zásadní část aktiv a pasiv“ v bodě 115 odůvodnění napadeného rozhodnutí nebo dále „až na některé výjimky, převedení celé společnosti [Sernam] (aktiv a pasiv)“ v bodě 116 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

132    Komise uvedla v bodech 114 a 115 odůvodnění napadeného rozhodnutí následující:

„[…] Financière Sernam nabytím společnosti Sernam Xpress získává v okamžiku přijetí rozhodnutí Sernam 2 všechna aktiva a pasiva společnosti [Sernam] kromě následujícího: na jedné straně se aktiva navýšila vložením částky 57 milionů eur ve prospěch společnosti [Sernam] a 2 milionů eur ve prospěch společnosti Sernam Xpress […] a jednak se pasiva snížila o výši akcionářské půjčky získané společností [Sernam] od skupiny SNCF, která odpovídala pasivu za zrušení smlouvy ‚IBM – GPS‘, a o částku závazku vrácení neslučitelné podpory ve výši 41 milionů eur.

Tyto okrajové úpravy ovšem nemohou zastřít skutečnost, že zásadní část aktiv a pasiv společnosti [Sernam] byla skutečně převedena nejprve na společnost Sernam Xpress a poté na společnost Financière Sernam“.

133    Komise dospěla na základě toho v bodě 116 odůvodnění napadeného rozhodnutí k závěru, že „[p]řevedení činností tak nepředstav[ovalo] prodej aktiv, ale až na některé výjimky, převedení celé společnosti Sernam (aktiv a pasiv)“ a že „[p]odmínky uvedené v čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2 tak nebyly dodrženy, a to také z tohoto důvodu“.

134    Zaprvé je třeba uvést, že žalobkyně nezpochybňuje, že v rámci vkladu připojila ke všem aktivům společnosti Sernam téměř veškerá pasiva, s výjimkou některých finančních pasiv (pasiva odpovídající celkové částce 38,5 milionu eur) a závazku vrácení 41 milionu eur státní podpory prohlášené za protiprávní a neslučitelnou rozhodnutím Sernam 2.

135    To vyplývá rovněž z celého spisu. Memorandum o porozumění ze dne 21. července 2005 totiž stanovilo, že Sernam měla vložit do společnosti Sernam Xpress „veškerá aktiva a pasiva společnosti Sernam s vyloučením [finančních pasiv]“. Ze smlouvy o částečném vkladu aktiv ze dne 14. září 2005 rovněž vyplývá, že byly zejména přidány (pokud jde o nejvýznamnější pasiva) následný záporný oceňovací rozdíl k nabytému majetku (badwill) (záporný goodwill), rezervy na ztráty za mezitímní účetní období, provozní dluhy, různé dluhy, jakož i dluhy spojené s majetkovými účastmi. Souhlasné stanovisko komise pro majetkové účasti a převody 2005-AC 2 ze dne 22. července 2005 týkající se převodu aktiv společnosti Sernam do soukromého odvětví žalobkyní uvádí rovněž skutečnost, že se žalobkyně rozhodla provést „převod aktiv a provozních pasiv společnosti v celku“. Mimoto zpráva banky X jasně uvádí, že „[v]e skutečnosti převedená společnost sdruží veškerá aktiva a provozní pasiva společnosti [Sernam] (včetně všech dceřiných společností a značky), s vyloučením finančních pasiv“.

136    Zadruhé na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, vyloučení vkladu finančních pasiv a závazku vrácení ve výši 41 milionu eur protiprávní a neslučitelné podpory nemůže zpochybnit závěr, podle kterého čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2 nebyl dodržen, jelikož z bodu 118 výše vyplývá, že samotná skutečnost neomezení se na prodej pouze aktiv společnosti Sernam a připojení většiny pasiv stačila k prokázání porušení tohoto ustanovení. V tomto ohledu je třeba uvést, že několik redakčních rozdílů napadeného rozhodnutí, zdůrazněných žalobkyní, v bodech 114, 115 nebo 116 odůvodnění uvedeného rozhodnutí, zůstává konsistentní a nedotýkají se platnosti napadeného rozhodnutí.

137    Komise se tedy nedopustila žádného nesprávného právního posouzení, ani nesprávného skutkového zjištění ohledně předmětu převodu, když uvedla v bodě 116 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že převedení činností nepředstavovalo prodej aktiv, ale převedení celé společnosti Sernam (aktiva a pasiva) s několika výjimkami.

138    Třetí argument je tedy třeba zamítnout.

139    Z výše uvedeného vyplývá, že první výtku žalobkyně je třeba zamítnout.

 K druhé výtce, vycházející ze skutečnosti, že se Komise nesprávně domnívala v bodech 108 až 112 a 124 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že převod spočíval v převodu aktiv a pasiv v celku v rámci skupiny, po kterém následoval prodej akcií (share deal) dceřiné společnosti, která je nabyla

140    Svými četnými argumenty, předloženými rovněž v rámci druhé části (viz bod 95 výše), se žalobkyně snaží v podstatě prokázat, že rozdělení prodeje aktiv společnosti Sernam v celku do dvou fází (vklad společnosti Sernam do společnosti Sernam Xpress, po kterém následoval převod akcií společnosti Sernam Xpress na společnost Financière Sernam) provedené Komisí je umělé a neodpovídá skutečné jediné transakci, zcela souběžné a nerozdělitelné, provedené v „jednom okamžiku“ za jedním a týmž cílem, a sice převodem vlastnictví aktiv společnosti Sernam v celku na společnost Financière Sernam. V tomto ohledu zdůrazňuje, že ve francouzském právu je částečný vklad aktiv, po kterém následuje převod akcií společnosti, která je nabyla, kvalifikován jako „prodej“.

141    Je třeba uvést, že tyto argumenty nejsou účinné, jelikož z přezkumu první výtky vyplývá, že i na základě analýzy provedené operace, jak navrhuje žalobkyně, jako jediné operace prodeje, neodpovídá „konečný“ výsledek obou těchto fází v každém případě prodeji pouze aktiv, a že předmět prodeje nebyl dodržen, jak Komise správně uvedla v bodech 103 a 113 až 116 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

142    V každém případě je třeba uvést, že se Komise nedopustila pochybení ve své analýze, když se domnívala, že obě tyto operace nesplňovaly podmínky stanovené v čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2, ať již byly analyzovány samostatně v bodech 108 až 112 odůvodnění napadeného rozhodnutí, nebo celkově v bodech 113 až 116 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

143    Jedná se o přezkum, zda účinek jednotlivých operací převodu byl účinkem očekávaným, a sice skutečný převod aktiv společnosti Sernam v celku nejpozději dne 30. června 2005 za tržní cenu na společnost, která neměla právní vazbu s žalobkyní, prostřednictvím transparentního a otevřeného řízení. S přihlédnutím k napadenému rozhodnutí se jeví, že Komise správně posoudila fáze prodeje s ohledem na jejich účinky jak individuální, tak ve vzájemném spojení.

144    Z přezkumu první výtky totiž vyplývá, že Komise správně konstatovala v bodech 109 a 110 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že operace zvaná „ ‚částečný vklad aktiv‘ (ve skutečnosti aktiv a pasiv) […]nelze označit za ‚prodej aktiv třetí straně‘ “, zejména proto, že se tato operace netýkala „pouze aktiv, ale také všech pasiv, s výjimkou některých závazků [Sernam] vůči své mateřské společnosti [žalobkyně, a že se j]ednalo tak o převedení celé společnosti [Sernam] (aktiv a pasiv), a nikoli o prodej pouhých aktiv“, a že „jelikož toto převedení bylo provedeno na dceřinou společnost v plném vlastnictví, kterou byla společnost [Sernam Xpress], […] [t]ento vklad tak nebyl učiněn do třetího podniku, který by byl na [žalobkyni] nezávislý“.

145    Komise rovněž právem konstatovala v bodech 108 a 111 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že akcie společnosti Sernam Xpress byly prodány společnosti Financière Sernam, což představovalo „share deal“ nebo prodej akcií.

146    Jednalo se totiž o prodej akcií, nebo konkrétně podílů v prázdné společnosti Sernam Xpress, do které byla předtím vložena veškerá aktiva společnosti Sernam, jakož i její provozní pasiva, tedy téměř celá společnost Sernam.

147    Komise se proto nedopustila pochybení v bodě 111 odůvodnění napadeného rozhodnutí, když měla za to, že tento prodej akcií nepředstavoval ani prodej akcií třetí osobě.

148    Komise se tudíž nedopustila žádného nesprávného právního posouzení ani nesprávného skutkového zjištění a správně zanalyzovala v napadeném rozhodnutí hospodářské účinky celé operace, jakož i její zakládající části za účelem přezkoumání, zda byly dodrženy podmínky slučitelnosti stanovené čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2.

149    S ohledem na výše uvedené je třeba druhou výtku rovněž zamítnout.

150    Třetí část čtvrtého žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout.

 Ke čtvrté části, vycházející z nesprávného právního posouzení Komise, domnívající se v bodě 117 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že převod nebyl omezen na aktiva společnosti Sernam, ale byl navýšen o 57 milionů eur čistého

151    Žalobkyně vytýká Komisi, že se v bodě 117 odůvodnění napadeného rozhodnutí domnívala, že k aktivům společnosti Sernam byla přidána částka 57 milionů eur čistého. Zaprvé tvrdí, že Komise zde zaměňuje předmět prodeje (aktiva) a cenu za ně zaplacenou, a že tato záporná cena ve výši 57 milionů eur čistého byla cenou tržní vyplývající z otevřeného, transparentního, nepodmíněného a nediskriminačního nabídkového řízení, potvrzenou několika nezávislými posudky. Zadruhé tvrdí, že jelikož si Komise byla plně vědoma, že Sernam byla ve ztrátě, měla ve svém rozhodnutí Sernam 2 specifikovat, že zakazuje převod za zápornou cenu.

152    V bodě 117 odůvodnění napadeného rozhodnutí se Komise v podstatě domnívala, že navýšením kapitálu společností Sernam a Sernam Xpress došlo k přidání čisté částky ve výši 57 milionů eur k aktivům společnosti Sernam a že takový dodatek k aktivům čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2 nepovoloval.

153    Zaprvé stačí konstatovat, že Komise nijak nezaměnila předmět prodeje a kupní cenu. Částka 57 milionů eur čistého prostřednictvím následných navýšení kapitálu společnosti Sernam a poté společnosti Sernam Xpress se totiž přičetla k aktivům společnosti Sernam, poté společnosti Sernam Xpress.

154    Zadruhé z přezkumu třetí části vyplývá, že se žalobkyně nesprávně domnívá, že Komise měla upřesnit, že si nepřála zápornou cenu vzhledem ke ztrátové situaci společnosti Sernam, jelikož záporná cena vyplývá ze skutečnosti, že povinnost prodat pouze aktiva společnosti Sernam bez pasiv nebyla dodržena.

155    Žalobkyně totiž v odpovědi na otázku Tribunálu na jednání připustila, že pokud je aktivum převáděno individuálně, má již z definice hodnotu, která může být kladná nebo nulová, ale která nemůže být záporná.

156    V tomto ohledu Komise zdůrazňuje, že na závěr prvního kola nabídkového řízení byli zájemci požádáni o ocenění aktiv společnosti Sernam „cash free, debt free“, tedy bez ohledu na hotovost a dluhy, které vedlo ke zcela kladným cenovým nabídkám.

157    Toto není zpochybněno žalobkyní, která však uvádí v odpověď, že tyto předběžné nezávazné nabídky byly vyjádřením pouhé techniky zhodnocení a neznamenalo to, že činnost bude převedena bez dluhů a bez hotovosti, ale pouze to, že zájemci byli žádáni, aby z jejich posouzení vyplynula hodnota podniku bez ohledu na úrovně zadlužení a hotovosti cílové společnosti, a to aby bylo umožněno objektivní srovnání předložených nabídek.

158    Jak zdůrazňuje Komise, proto tato kladná zhodnocení „cash free, debt free“ (bez zohlednění hotovosti a dluhů) prokazují, že pokud by se žalobkyně omezila na prodej aktiv bez pasiv, jejich kupní cena by byla kladná nebo nulová, ale nikoliv záporná.

159    Čtvrtou část čtvrtého žalobního důvodu je tudíž třeba zamítnout.

 K páté části, vycházející z nesprávných právních posouzení a nesprávných skutkových zjištění Komise, když se v bodech 118 a 119 odůvodnění napadeného rozhodnutí domnívala, že k prodeji aktiv společnosti Sernam v celku nedošlo v transparentním a otevřeném řízení

160    Žalobkyně, podporovaná Francouzskou republikou, tvrdí, že se Komise dopustila pochybení v bodech 118 a 119 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalobkyně, podporovaná Francouzskou republikou, v podstatě předkládá čtyři výtky a Francouzská republika jednu.

161    Před posouzením těchto výtek je třeba připomenout, že body 118 a 119 odůvodnění napadeného rozhodnutí zní následovně:

„Francouzské orgány nejprve připravily otevřené a transparentní řízení. Na konci tohoto řízení ovšem [žalobkyně] neobdržela žádnou závaznou nabídku.

Po neúspěšném otevřeném a transparentním řízení byla smlouva ohledně různých převodů činností společnosti [Sernam] uzavřena se společností Financière Sernam. Protože se posledně jmenovaná společnost nezúčastnila jako taková a nezávislým způsobem otevřeného a transparentního řízení, převedení činností prostřednictvím otevřeného a transparentního řízení se tak nakonec neuskutečnilo.“

 K první výtce, vycházející ze skutečnosti, že se vedení společnosti účastnilo nabídkového řízení od jeho počátku

162    Žalobkyně a Francouzská republika v podstatě tvrdí, že nabídka vedení společnosti Sernam představovala vyústění transparentního a otevřeného procesu, jelikož se vedení účastnilo nabídkového řízení od počátku v rámci konsorcia tvořeného se zájemcem č. 5 a podalo samo nabídku, která byla původně společná se zájemcem č. 5, když jeho partner dne 15. června 2005 oznámil svou neschopnost podat závaznou nabídku ve stanovené lhůtě

163    Zaprvé je třeba konstatovat, že nabídkového řízení se původně účastnilo konsorcium tvořené zájemcem č. 5 a vedením společnosti a předběžnou nabídku předložilo konsorcium, nikoliv jeho členové individuálně.

164    Je totiž třeba zdůraznit, že na závěr druhého kola nabídkového řízení byl vybrán původně obsah návrhu předloženého konsorciem vedeným zájemcem č. 5 jako celek ve srovnání s návrhem zájemce č. 4. Francouzské orgány to jasně uvedly v odpovědi na otázky Komise ze dne 6. ledna 2012:

„[P]okud jde o nabídku [zájemce č. 5], spočívala na několika základních zásadách, a sice zejména převzetí hotovostních potřeb společnosti Sernam [žalobkyní], oceněných [zájemcem č. 5] na [významnou částku], nepřevzetí finančních dluhů společnosti Sernam ([…] eur, které společně s převzetím [významné částky] hotovostních potřeb dosahovaly zápornou cenu ve výši –56,4 milionu eur) a kapitálové partnerství s vedením společnosti Sernam.

Vyhlídky předchozího návrhu na navýšení kapitálu ze strany [zájemce č. 5] byly nižší než ty, které byly předvídatelné při vyjednávání s [zájemcem č. 4]. [Zájemce č. 4] totiž odkázal implicitně na nutnost předchozího navýšení kapitálu společnosti Sernam [žalobkyní] ve výši [vyšší, než byla částka zájemce č. 5,] což vede společně s převzetím finančních dluhů k záporné ceně –65,2 milionu eur.

V důsledku toho se [žalobkyně] rozhodla pokračovat v diskusích pouze se [zájemcem č. 5] a s vedením společnosti Sernam.“

165    Zadruhé je třeba konstatovat, že závazná nabídka vedení se velmi lišila od nabídky v druhém kole učiněné konsorciem vedeným zájemcem č. 5 a byla mnohem méně výhodná pro prodávajícího.

166    Z odpovědi francouzských orgánů uvedené v bodě 164 výše, jakož i z dopisů ze dne 29. března a 7. dubna 2005 konsorcia (dopis ze dne 7. dubna přebírající hlavní znění její nabídky ze dne 29. března se zapracováním změn diskutovaných po jejím předložení) vyplývá, že nabídka konsorcia v druhém kole oceňovala v této fázi na významnou částku potřeby navýšení kapitálu žalobkyní, zatímco vedení je nakonec ocenilo na mnohem vyšší částku, a sice 59 milionů eur (nebo 57 milionů eur čistého), ve své konečné nabídce. Jak zdůraznila Komise při jednání, je třeba srovnat tuto významnou částku oceněnou v nabídce konsorcia vedeného zájemcem č. 5 v druhém kole a mnohem vyšší částku 57 milionů eur obsaženou v závazné nabídce vedení, neboť obě tyto částky odpovídají předvídatelných potřebám navýšení kapitálu cílové společnosti žalobkyní. K těmto hotovostním potřebám se přidávalo dále odepsání pohledávek oceněných na relativně podobné částky v nabídce konsorcia v druhém kolem a v závazné nabídce vedení.

167    Maximální záporná nabídka konsorcia proto činila v druhém kole v dubnu 2005 (bez zohlednění značného vložení kapitálu, které zájemce č. 5 navrhoval učinit prostřednictvím navýšení kapitálu) přibližně –56,4 milionu eur (nabídka „all inclusive“, tedy navýšení kapitálu a odepsání pohledávek žalobkyní), kdežto nabídka vedení společnosti činila na stejném základě přibližně –95,5 milionu eur (tedy částka 57 milionů eur ohledně čistého navýšení kapitálu, ke které přistupuje částka 38,5 milionu eur ohledně odepsání pohledávek žalobkyní).

168    Z výše uvedeného vyplývá, že Komise správně nepovažovala za rovnocenné z hlediska důvěryhodnosti a solidnosti nabídku finančního investora, zájemce č. 5, který navíc navrhoval vložení významné částky do kapitálu společnosti Sernam, a nabídku 84 vedoucích a řídících zaměstnanců, kteří financovali malou částku, a sice 2 miliony eur ceny, z vlastních osobních zdrojů.

169    Zatřetí žalobkyně a Francouzská republika zdůrazňují, že transparentní a otevřená povaha řízení není přerušena v okamžiku, kdy je vybrán nejlepší uchazeč a ostatní jsou již z definice odmítnuti, a že diskuse pokračují s „poslední zúčastněnou stranou“.

170    Jednak „poslední zúčastněnou stranou“ transparentního a otevřeného nabídkového řízení byl zájemce č. 4. Z bodu 164 výše totiž vyplývá, že závazná nabídka vedení, a sice nabídka ve výši –95,5 milionu eur, byla rovněž méně zajímavá pro prodávajícího než předběžná nabídka zájemce č. 4 v druhém kole, a sice záporná cena ve výši –65,2 milionu eur, na stejném základě (tedy s navýšením kapitálu a odepsáním pohledávek žalobkyní). Jak zdůrazňuje Komise ve svých písemnostech, po odstoupení zájemce č. 5 bylo tedy třeba se obrátit na zájemce č. 4, který byl součástí procesu od počátku a rovněž projevil svůj zájem na konci druhého kola.

171    Kromě toho nabídka vedení nemůže být považována za nabídku „poslední zúčastněné strany“, jelikož se samostatně neúčastnilo transparentního a otevřeného řízení.

172    Začtvrté žalobkyně tvrdí, že není relevantní srovnávat závaznou nabídku vedení s nezávaznou nabídkou konsorcia, jehož byla součástí, neboť pouze závazná nabídka je platná, i když není nejlepší.

173    Tento argument je třeba zamítnout, jelikož zde položenou otázkou je, zda závazná nabídka vedení byla výsledkem nabídkového řízení, což nutně předpokládá přezkoumat nezávazné nabídky předložené během nabídkového řízení.

174    Argument směřující k prokázání, že se vedení účastnilo od počátku nabídkového řízení, musí být tedy zamítnut, jelikož se jej vedení samostatně neúčastnilo a nepředložilo samo nabídku, kterou předložilo původně se zájemcem č. 5. Jeho nabídku tudíž nelze považovat za výsledek transparentního a otevřeného řízení.

175    První výtka musí být tudíž zamítnuta.

 K druhé výtce, vycházející z platnosti nabídky společnosti Financière Sernam, i když tato společnost nebyla dosud založena v okamžiku předložení nabídky vedením

176    Žalobkyně upřesňuje, že jednak založení společnosti po přijetí nabídky odpovídalo obvyklé praxi v oblasti nabídkových řízení a jednak fyzické osoby, které tvořily vedení společnosti, měly vlastní právní existenci, dostatečnou pro předložení nabídky.

177    Je třeba uvést, že tyto argumenty jsou neúčinné, jelikož z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by Komise vytýkala společnosti Financière Sernam nedostatek její právní subjektivity při nabídkovém řízení, ale skutečnost, že nabídka vedení, a tedy společnosti Financière Sernam, nebyla výsledkem transparentního a otevřeného řízení.

178    Druhá výtka musí být tudíž zamítnuta.

 K třetí výtce, vycházející ze skutečnosti, že všichni zájemci měli možnost předložit nabídku, bylo s nimi zacházeno stejně a měli totožné informační možnosti a podmínky týkající se lhůt

179    Žalobkyně podporovaná Francouzskou republikou tvrdí, že z rozhodovací praxe Komise a z judikatury vyplývá, že otevřená a transparentní povaha nabídkového řízení předpokládá, že všechny strany, které by to mohlo zajímat, měly příležitost předložit nabídku a za tímto účelem měly totožné informační možnosti a podmínky týkající se lhůt, což byl případ v projednávané věci.

180    Tento argument vycházející z rovného zacházení se zájemci musí být zamítnut, jelikož nabídka vedení nebyla součástí tohoto nabídkového řízení.

181    Třetí výtku je tedy třeba zamítnout.

 Ke čtvrté výtce, vycházející ze skutečnosti, že podle judikatury skutečnost jako v projednávané věci, že prodeji aktiv předcházela neúspěšná jednání s jinou společností, představuje „indicii, která může prokazovat, že provedené řízení bylo dostatečně otevřené a transparentní“

182    Žalobkyně tvrdí, že v rozsudcích SMI, bod 52 výše (EU:C:2004:238), a CDA, bod 52 výše (EU:T:2005:364), skutečnost, že prodeji aktiv předcházela neúspěšná jednání s jinou společností, představoval „důkaz, který může prokazovat, že provedení řízení bylo dostatečně otevřené a transparentní“ (rozsudky SMI, bod 52 výše, EU:C:2004:238, bod 95, a CDA, bod 52 výše, EU:T:2005:364, bod 110). Domnívá se, že tak tomu je rovněž v projednávané věci, neboť prodeji vedení společnosti předcházela neúspěšná jednání s konsorciem tvořeným se zájemcem č. 5.

183    Je třeba uvést, že ačkoliv sice v některých případech mohou takové okolnosti představovat indicii, že provedené řízení bylo dostatečně otevřené a transparentní, nejedná se o přesvědčivý důkaz. V projednávané věci se Komise nemohla spokojit s případnou existencí takové indicie k přezkoumání, zda byla splněna podmínka transparentního a otevřeného řízení implicitně uložená čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2. Z analýzy první výtky v bodech 162 až 175 přitom vyplývá, že tato podmínka nebyla splněna.

184    Čtvrtá výtka tedy musí být zamítnuta.

 K výtce Francouzské republiky, vycházející ze skutečnosti, že záporná cena ve výši 57 milionů eur byla potvrzena jako cena tržní předloženými posudky

185    Francouzská republika tvrdí, že záporná cena ve výši 57 milionů eur byla potvrzena předloženými posudky, jejichž hodnotu judikatura uznává pro určení, zda byl prodej proveden za obvyklých tržních podmínek.

186    Je třeba tuto výtku zamítnout jako neúčinnou, jelikož se zde jedná o přezkum dodržení čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2 v tom, že tento článek ukládal transparentní a otevření řízení, a nikoliv přezkoumání ceny posudkem.

187    S ohledem na předcházející je třeba pátou část čtvrtého žalobního důvodu zamítnout.

 K šesté části, vycházející z nesprávných právních posouzení a nesprávných skutkových zjištění Komise, když se v bodech 121 až 123 odůvodnění napadeného rozhodnutí domnívala, že cíl prodeje aktiv nebyl dodržen

188    Žalobkyně v podstatě předkládá dvě výtky. Svou první výtkou žalobkyně tvrdí, že cíl čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2 byl dodržen, neboť činnost společnosti Sernam byla přerušena. Svou druhou výtkou se domnívá, že pojem „prodej aktiv v celku“ ve skutečnosti umožňoval pokračování činnosti.

 K první výtce, vycházející ze skutečnosti, že cíl prodeje aktiv v celku byl dodržen, neboť hospodářská činnost společnosti Sernam byla přerušena

189    Z bodů 121 a 122 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že se Komise domnívala, že cílem prodeje aktiv stanoveným v bodě 217 odůvodnění rozhodnutí Sernam 2 bylo uvolnění podílů na trhu a aktiv společnosti Sernam, jakož i umožnit třetímu subjektu tato aktiva používat a že měl prodej aktiv tedy za cíl přerušit hospodářskou činnost společnosti. V bodě 123 odůvodnění napadeného rozhodnutí se Komise domnívala, že v projednávané věci nabylo celou společnost Sernam její vedení, které se seskupilo v budoucí společnosti Financière Sernam, a že došlo k naprosté hospodářské návaznosti. Navíc se domnívala, že podnik byl zbaven značné části svého dluhu a získal volný kapitál ve výši 59 milionů eur, z nichž 57 milionů připadalo z hospodářského hlediska na žalobkyni. Komise tudíž dospěla k závěru, že kromě skutečnosti, že provedená transakce nedodržovala podmínky uvedené v čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2, neumožňovala navíc ani dosáhnout cílů sledovaných tímto rozhodnutím a vedla naopak k posílení hospodářského subjektu, které může zhoršit narušení hospodářské soutěže, kdežto opatření uložená rozhodnutím Sernam 2 měla za cíl právě jeho zmírnění.

190    Před přezkumem jednotlivých argumentů žalobkyně v bodech 196 až 211 dále se Tribunál domnívá, že je třeba posoudit cíl čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2 s přihlédnutím k jeho odůvodnění.

191    Zejména z bodů 200 a 208 až 211 odůvodnění rozhodnutí Sernam 2, které jsou součástí části nadepsané „Ochrana proti narušení hospodářské soutěže – specifická vyrovnání“, vyplývá, že se Komise především domnívala, že musela být přijata opatření, aby se pokud možno zmírnily nepříznivé důsledky podpory ve výši 503 miliony eur poskytnuté společnosti Sernam na konkurenty, že nucené omezení nebo snížení účasti na daných trzích, na nichž podnik působí, představovalo pro konkurenty vyrovnání a že vyrovnání mohlo mít různé formy, podle toho, zda podnik působí, nebo nepůsobí na trhu s nadměrnou kapacitou. Mimoto s ohledem na neoprávněné použití podpory konstatované v témže rozhodnutí a s ohledem na prodloužení doby trvání plánu na restrukturalizaci se Komise domnívala, že Sernam musela poskytnout zvláštní vyrovnání tím, že se trvale vzdá segmentů trhu s velkou nadměrnou kapacitou, v dané věci segmenty sběrné služby a tradiční zasílatelské služby silniční přepravou, aby bylo možné odůvodnit schválení části podpory na restrukturalizaci. Komise zdůraznila, že poskytnutí státních podpor v případě nadměrné strukturální kapacity až poklesu na těchto trzích by skutečně s okamžitým následkem dalo podniku, který by musel zastavit svou činnost v důsledku uvedených obtíží, možnost uměle převzít tržní podíly silně žádaných trhů ke škodě konkurenčních a finančně zdravých podniků.

192    Tyto důvody odůvodňují podmínky uložené v čl. 3 odst. 1 rozhodnutí Sernam 2, a sice převzetí činnosti silniční přepravy společnosti Sernam jinými podniky a diverzifikaci činností společnosti Sernam směrem k železniční přepravě, jejímž účelem bylo odstranit přítomnost společnosti Sernam na trhu s nadměrnou kapacitou proto, aby bylo zabráněno jakémukoliv narušení hospodářské soutěže spojenému s poskytnutím podpory na restrukturalizaci ve výši 503 miliony eur.

193    Z bodu 217 odůvodnění rozhodnutí Sernam 2, který je součástí stejné části věnované narušením hospodářské soutěže jako výše uvedené body 200, 208 až 211 odůvodnění, vyplývá, že pokud by Sernam měla prodat svá aktiva „v celku“, dvě výše uvedené podmínky týkající se restrukturalizace společnosti „se nepoužijí vzhledem k tomu, že Sernam nebude působit v současné právní formě a uvolní své části trhu ve prospěch nezávislého nabyvatele (který bude moci de facto pokračovat v činnosti s aktivy společnosti Sernam)“.

194    Jak Komise připomněla na jednání, oba odstavce článku 3 rozhodnutí Sernam 2, které jsou výslovně alternativní, podmiňovaly podporu na restrukturalizaci ve výši 503 miliony eur a sledovaly stejný cíl ochrany před narušeními hospodářské soutěže způsobenými touto podporou. Skutečnost, že v případě prodeje aktiv v celku již nebylo nutné uložit ústup z odvětví silniční přepravy s nadměrnou kapacitou, lze vysvětlit pouze skutečností, že v případě prodeje aktiv společnosti Sernam v celku za tržní cenu společnosti, která by neměla právní vztah s žalobkyní v transparentním a otevřeném řízení, by Sernam hospodářsky zmizela z trhu, a tím by došlo k odstranění narušení hospodářské soutěže spojeného s poskytnutím podpory na restrukturalizaci společnosti Sernam. Proto je třeba „uvolnění podílů na trhu ve prospěch nezávislého nabyvatele“ analyzovat tak, že ukončuje narušení hospodářské soutěže, tedy dotovanou činnost společnosti Sernam.

195    Z výše uvedeného vyplývá, že se Komise správně domnívala v bodě 122 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že cílem prodeje aktiv společnosti Sernam v celku bylo přerušit hospodářskou činnost společnosti Sernam.

196    Zaprvé žalobkyně, podporovaná Francouzskou republikou, tvrdí, že činnost společnosti Sernam byla přerušena, neboť její aktiva byla všechna převedena na stejného nabyvatele ve stejném okamžiku, a že nebyla nabyta celá společnost Sernam, jak prokázala v rámci třetí části.

197    Z přezkumu třetí části čtvrtého žalobního důvodu (viz body 134 až 137 výše) nicméně vyplývá, že se žalobkyně neomezila na převedení všech jejích aktiv společně na stejného nabyvatele, ale převedla rovněž téměř všechna pasiva v rozporu s čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2. Argument, podle kterého nicméně nepřevedla celou společnost Sernam, již byl zamítnut v bodech 136 až 137 výše.

198    Zadruhé žalobkyně tvrdí, že Sernam již nevykonávala činnost ve své právní formě před převodem, neboť v činnostech společnosti Sernam pokračovala díky převedeným aktivům společnost Financière Sernam.

199    Z cíle prodeje aktiv v celku uloženého rozhodnutím Sernam 2, který směřoval k hospodářskému ústupu ztrátové společnosti z trhu, nicméně vyplývá, že pouhá změna právního názvu společnosti Sernam nemůže stačit ke konstatování skutečného přerušení její hospodářské činnosti.

200    Zatřetí žalobkyně zdůrazňuje, že neměla žádný právní vztah s vedením, a tedy se společností Financière Sernam, a že tudíž nevykazuje převzetí společnosti Sernam jejím vedením znak hospodářské návaznosti.

201    Vzhledem k tomu, že je tato skutečnost zmíněna v bodě 123 odůvodnění napadeného rozhodnutí pouze pro doplnění ve vztahu ke skutečnosti, že byla nabyta celá společnost Sernam, jsou takové argumenty neúčinné.

202    V každém případě je třeba uvést, že dne 30. června 2005 vedoucí, kteří podali nabídku, dosud neodstoupili ze svých funkcí předsedy představenstva – generálního ředitele a zástupce generálního ředitele společnosti Sernam (článek 4 memoranda o porozumění ze dne 21. července 2005 stanovil, že odstoupí v okamžiku provedení transakce), a byli tedy ještě součástí skupiny žalobkyně.

203    Začtvrté žalobkyně tvrdí, že podíly na trhu společnosti Sernam byly uvolněny ve prospěch společnosti Financière Sernam, která mohla pokračovat v činnosti s aktivy společnosti Sernam.

204    Ze spisu nicméně vyplývá, že cílem transakce provedené žalobkyní bylo převést celou společnost Sernam, aby byla zachována její činnost a byla zotavena na rozdíl od cíle přerušit její hospodářskou činnost a uvolnit její podíly na trhu ve prospěch nabyvatele jejích aktiv.

205    Zaprvé je třeba uvést, že v tiskové zprávě o nabídkovém řízení žalobkyně ze dne 29. listopadu 2004 bylo uvedeno, že žalobkyně zahájila proces výběru nabyvatele způsobilého „zajistit pokračování činností společnosti Sernam“ a že žalobkyně věnovala obzvláště pozornost „pokračování činností společnosti Sernam [a] zachování pracovních míst“. Stejně tak ve zprávě banky X komisi pro majetkové účasti a převody ze dne 21. července 2005 bylo uvedeno, že „[z]amýšlenou transakcí [bylo] převzetí společnosti“ a „skupiny Sernam“.

206    Zadruhé výše uvedené souhlasné stanovisko komise pro majetkové účasti a převody 2005-AC 2 ze dne 22. července 2005 uvádělo, že „prostředky poskytnuté nové společnosti [byly] určeny k tomu, aby jí umožnily financovat potřeby spojené s její restrukturalizací proto, aby jí byl umožněn návrat k vyváženému provozu“, a že „nová Sernam bude mít k dispozici akorát prostředků, které by měly umožnit podniku zcela nezávislému na [žalobkyni] překlenout první období, která zůstanou obtížná, aby znovu dosáhl sám nebo s podporou investorů situace obvyklého provozu“.

207    Zatřetí z celého spisu, a zejména ze zprávy banky X a ze závazné nabídky převzetí předložené vedením vyplývá, že dvěma klíčovými okolnostmi pro stanovení výše nabídky převzetí byly potřeba hotovosti společnosti Sernam za účelem financování jejího plánu na zotavení a nutné navýšení kapitálu s ohledem na budoucí odhadované ztráty v období od roku 2005 do roku 2008 a že záporná cena 59 milionů eur vyplývala ve velmi významné výši z potřeb financování spojených s restrukturalizací společnosti Sernam a v menší výši z potřeb na financování nákladů na provedení snížení pracovních míst stanovených v obchodním plánu převyšující částky, které měly být z tohoto titulu zaplaceny na základě zákona a použitelné kolektivní smlouvy. Zpráva banky X v tomto ohledu stanoví, že „návrh vedení […] je doplněn v dané věci navýšením kapitálu, které vedení považuje za nezbytné k tomu, aby mohlo provést svůj plán na zotavení a aby mu byla poskytnuta důvěra nezbytná pro formulaci své závazné nabídky převzetí, tedy 59 [milionů eur]“.

208    Začtvrté z přezkumu třetí a čtvrté části výše vyplývá, že Komise právem v bodě 123 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že navíc byl podnik zbaven značné části svého dluhu (finanční dluhy totiž nebyly připojeny k vkladu) a získal volný kapitál ve výši 59 milionů eur, z nichž 57 milionů připadalo z hospodářského hlediska na žalobkyni.

209    Zapáté je třeba rovněž uvést, že rozhodnutí Sernam 2 stanovilo, že v případě zachování společnosti Sernam na trhu, buď v rámci skupiny žalobkyně, nebo prostřednictvím prodeje celé společnosti Sernam (aktiva a pasiva), se měly použít podmínky stanovené v čl. 3 odst. 1 a že v tomto případě měla Sernam opustit trh silniční přepravy s nadměrnou kapacitou. Je přitom třeba konstatovat, že žalobkyně netvrdí, že podmínky stanovené v čl. 3 odst. 1 byly provedeny, i když prodala téměř celou společnost Sernam.

210    Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně nesprávně tvrdí, že hospodářská činnost společnosti Sernam byla přerušena, neboť ve skutečnosti byla téměř celá společnost Sernam (aktiva a pasiva) předána a zachována v činnosti na trhu se silnou potřebou navýšení kapitálu, aby byl financován nový plán na zotavení, a že provedená transakce neumožňovala dosáhnout cíle sledované rozhodnutím Sernam 2, a sice předejít narušením hospodářské soutěže spojeným s poskytnutím podpory na restrukturalizaci schválené rozhodnutím Sernam 2, ale vedla naopak ke zhoršení těchto narušení posílením hospodářského subjektu, který byl příjemcem uvedené podpory, zejména na trzích s nadměrnou kapacitou.

211    První výtku je tudíž třeba zamítnout.

 Ke druhé výtce, vycházející ze skutečnosti, že pojem „prodej aktiv v celku“ umožňoval ve skutečnosti pokračování činnosti společnosti Sernam

212    Žalobkyně se v podstatě domnívá, že pokud by vůlí Komise při rozhodnutí Sernam 2 bylo zrušit společnost Sernam, měla společnost Sernam stanovit jinou transakci než prodej aktiv v celku, která by byla ve skutečnosti nezbytná jak z právního, tak z hospodářského hlediska k tomu, aby společnost Sernam mohla pokračovat ve své činnosti. V důsledku toho již Komise nemůže vytýkat určitou formu návaznosti hospodářské činnosti mezi společností Sernam a společností Financière Sernam.

213    Úvodem je třeba připomenout, že v případě, že se žalobkyně snaží touto argumentací zpochybnit znění a relevanci čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2, musí být její argumenty zamítnuty, jelikož vzhledem k tomu, že rozhodnutí Sernam 2 nebylo napadeno, stalo se pravomocným. V rámci projednávané žaloby tedy není možné přezkoumat jeho legalitu. Tvrzení o pochybeních ve znění rozhodnutí Sernam 2 jsou tedy nepřípustná.

214    V rozsahu, v němž tyto argumenty směřují k prokázání, že rozhodnutí Sernam 2 opravňovalo žalobkyni strukturovat prodej souhrnu aktiv tak, jak učinila, z důvodu, že převod aktiv v celku byl ve skutečnosti nezbytný k tomu, aby mohla pokračovat ve své činnosti, je třeba uvést, že tyto argumenty jsou přímo v rozporu s předchozími argumenty žalobkyně, podle kterých byla hospodářská činnost společnosti Sernam operací skutečně přerušena.

215    Zaprvé žalobkyně tvrdí, že z bodů 68 až 70 rozsudku SMI, bod 52 výše (EU:C:2004:238), a z bodu 73 rozsudku CDA, bod 52 výše (EU:T:2005:364), vyplývá, že převod aktiv v celku je ve skutečnosti jak z právního, tak z hospodářského hlediska nezbytný k tomu, aby mohla pokračovat ve své činnosti, na rozdíl od pojmu „převod aktiv samostatně“, který by vedl k přerušení celé činnosti nebo její části.

216    Zaprvé je třeba konstatovat, že tento argument není účinný, neboť z přezkumu třetí části vyplývá, že ve skutečnosti byla převedena celá společnost Sernam, a nikoliv pouze její aktiva.

217    Zadruhé body předložené žalobkyní se týkají argumentů vznesených Komisí před unijními soudy v konkrétních věcech, a nikoliv obecného posouzení unijních soudů pojmu prodej aktiv v celku. Napadené rozhodnutí však musí být přezkoumáno s ohledem na Smlouvu a na rozhodnutí Sernam 2, a nikoliv s ohledem na argumenty předložené Komisí ve sporech týkajících se jiných věcí.

218    V tomto ohledu již bylo konstatováno v bodě 122 výše, že neexistovalo rozlišení mezi „prodejem aktiv v celku“ a „prodejem aktiv samostatně“ v rozhodnutí Sernam 2 a že rozhodnutí Sernam 2 bylo dostatečně jasné ohledně skutečnosti, že pasiva nesměla být prodána v případě, že by se zrealizoval scénář prodeje aktiv v celku. Kromě toho podle bodu 217 odůvodnění rozhodnutí Sernam 2 in fine nabyvatel aktiv společnosti Sernam v celku mohl ve skutečnosti pokračovat ve své vlastní činnosti s aktivy společnosti Sernam. Ačkoliv to může činit dojem o pokračování hospodářské činnosti podniku příjemce podpor na restrukturalizaci prohlášených za slučitelné rozhodnutím Sernam 2, je třeba uvést, že se muselo jednat o činnost zcela jiného subjektu než Sernam, tedy nabyvatele, který začlení aktiva společnosti Sernam do své vlastní obchodní strategie, bez čehož nemohou být podíly na trhu považovány za „uvolněné“.

219    Zatřetí z bodů, na které odkazuje žalobkyně (rozsudky SMI, bod 52 výše, EU:C:2004:238, body 68 až 70, a CDA, bod 52 výše, EU:T:2005:364, bod 73), týkajících se otázek obcházení povinnosti navrácení státních podpor vyplývá, že v nich sice Komise zdůraznila, že „[k] velkým obtížím dochází naopak v případě, kdy jsou aktiva prodána ‚v celku‘ tak, že je nabyvateli umožněno pokračovat v činnosti společnosti, která je příjemcem podpory [a že v] případě takové situace může pokračování v dotované činnosti učinit narušení hospodářské soutěže trvalým, takže se jako nezbytnost ukazuje zvláštní opatrnost, za účelem předejití tomu, aby převod majetku společnosti, která je příjemcem podpory, vedl k obcházení povinnosti k navrácení prostřednictvím ‚skrytí‘ uvedených aktiv“, připomněla v nich však, že v takovém případě „obcházení lze vyloučit pouze tehdy – kromě případu, kdy k převodu dochází za tržní cenu – jedná-li se o převod v celku majetku společnosti, která je příjemcem podpory, a tento převod je proveden v rámci nepodmíněného řízení otevřeného pro všechny soutěžitele této společnosti [a že tak] pouze v tomto případě nejsou nabyvatelé povinni podpory vrátit“ (rozsudky SMI, bod 52 výše, EU:C:2004:238, bod 70, a CDA, bod 52 výše, EU:T:2005:364, bod 73).

220    Článek 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2 přitom stanovil právě tržní cenu prostřednictvím transparentního a otevřeného řízení. Nicméně z přezkumu páté části vyplývá, že ani tento požadavek nebyl v projednávané věci dodržen.

221    Zadruhé žalobkyně se domnívá, že pokud by jejím cílem bylo přerušit činnost společnosti Sernam, měla Komise specifikovat, že chtěla převod pouze hmotných aktiv, s výjimkou goodwill, který umožňuje návaznost hospodářské činnosti.

222    Zaprvé je třeba konstatovat, že jednak bod 217 odůvodnění rozhodnutí Sernam 2 nečiní rozdíl mezi hmotnými a nehmotnými aktivy a jednak napadené rozhodnutí nevytýká žalobkyni, že připojila nehmotná aktiva, včetně goodwill, ale vytýká jí, že připojila pasiva.

223    Zadruhé, jestliže argumentem evokovaným v bodě 221 výše žalobkyně naráží na záporný oceňovací rozdíl k nabytému majetku nebo „badwill“ týkající se záporné hodnoty goodwill, z bodů 139 a 140 připomínek francouzských orgánů k rozhodnutí o zahájení řízení vyplývá, že tento „badwill“ je definován jako odchylka, která může existovat mezi kupní cenou zaplacenou v penězích nebo v cenných papírech a hodnotou individuálně nabytých vymahatelných aktiv a pasiv. Francouzské orgány trvají na skutečnosti, že „badwill“ nebyl určen samostatně, že je ve skutečnosti pouze důsledkem, přepsaným účetně, záporné tržní hodnoty ve výši 57 milionů eur čistého vyplývající z nabídkového řízení a že její výše se ukázala později s ohledem na cenu danou trhem pro „aktiva“ společnosti Sernam, přičemž tato cena byla sama určena jedinou obdrženou závaznou nabídkou. Stále podle francouzských orgánů „badwill“ tedy představuje odraz předjímání nabyvatele ohledně budoucích ztrát a nákladů na restrukturalizaci, což ostatně zpráva [banky X] upřesňuje, když uvádí, že dvěma klíčovými okolnostmi pro stanovení výše nabídky převzetí byly potřeba hotovosti společnosti za účelem financování jejího plánu na zotavení a nutné navýšení kapitálu s ohledem na budoucí odhadované ztráty v období [od] roku 2005 do roku 2008 (strana 47 zprávy)“.

224    Ze spisu tudíž vyplývá, že to, co žalobkyně nazývá „goodwill“ neodkazuje na nehmotné aktivum, ale odpovídá ve skutečnosti účetnímu zobrazení žádostí o navýšení kapitálu vedení způsobených z velké části skutečností, že byl převeden celý podnik, který ztratil peníze, spolu s jeho pasivy.

225    Zatřetí žalobkyně se domnívá, že ve skutečnosti Komise chtěla omezit převod aktiv společnosti Sernam v celku na průmyslové nabyvatele, což však nebylo uvedeno v rozhodnutí Sernam 2.

226    Nicméně z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že skutečnost, že by nabyvatel nebyl průmyslový subjekt z odvětví, byla důvodem pro konstatování nedodržení čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2, přičemž toto zjištění vyplývá primárně ze skutečnosti, že byla převedena celá společnost Sernam, avšak nebyly splněny podmínky stanovené v čl. 3 odst. 1 rozhodnutí Sernam 2, mezi kterými byla zejména podmínka ústupu z odvětví s nadměrnou kapacitou.

227    Druhá výtka tedy musí být rovněž zamítnuta.

228    Vzhledem k předcházejícímu je třeba šestou část čtvrtého žalobního důvodu zamítnout.

 Závěry ohledně čtvrtého žalobního důvodu

229    Žalobkyně se domnívá, že jediné pochybení v uvažování Komise týkajícím se porušení čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2 musí vést ke zrušení napadeného rozhodnutí.

230    Z judikatury vyplývá, že pokud některé důvody zmíněné v rozhodnutí mohou samy o sobě právně dostačujícím způsobem odůvodnit toto rozhodnutí, nemají vady, kterými mohou být postiženy ostatní důvody aktu, v žádném případě dopad na jeho výrok. Jestliže je nadto výrok rozhodnutí Komise založen na několika pilířích odůvodnění, z nichž by každý sám o sobě postačoval k odůvodnění tohoto výroku, je v zásadě namístě zrušit tento akt pouze tehdy, pokud je každý z těchto pilířů stižen protiprávností. V takovém případě vada nebo jiná protiprávnost, která postihuje pouze jediný z bodů odůvodnění, nemůže postačovat k odůvodnění zrušení sporného rozhodnutí, jelikož nemohla mít rozhodující vliv na výrok přijatý orgánem (viz rozsudek ze dne 20. října 2011, Eridania Sadam v. Komise, T‑579/08, EU:T:2011:608, body 56 a 57 a citovaná judikatura).

231    Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, je třeba v projednávané věci uvést, že jelikož konstatování nedodržení čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2, a tedy neslučitelnosti státních podpor ve výši 503 miliony eur vycházelo v napadeném rozhodnutí z několika skutečností, z nichž každá sama o sobě stačila k odůvodnění tohoto výroku, je třeba konstatovat, že skutečnost, že je jedna z těchto skutečností chybná, v projednávané věci skutečnost týkající se kvalifikace prodeje, jak je uvedeno v bodě 108 výše, nestačí sama o sobě ke zrušení napadeného rozhodnutí, pokud jde o zjištění protiprávního použití státní podpory ve výši 503 miliony eur podmíněně schválené Komisí v rozhodnutí Sernam 2.

232    Čtvrtý žalobní důvod tedy musí být v plném rozsahu zamítnut.

2.     K pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného právního posouzení Komise, když se domnívala, že povinnost navrácení státní podpory ve výši 41 milion eur prohlášené za neslučitelnou rozhodnutím Sernam 2 byla převedena na společnost Financière Sernam a její dceřiné společnosti

233    Žalobkyně v podstatě tvrdí, že v souladu s ustálenou judikaturou zapsání státní podpory ve výši 41 milionu eur prohlášené za neslučitelnou rozhodnutím Sernam 2 do pasiva likvidace společnosti Sernam stačilo pro zajištění vyloučení narušení hospodářské soutěže vyplývající z této podpory, a v tomto ohledu zpochybňuje, že by povinnost navrácení uvedené podpory byla převedena na společnost Financière Sernam a její dceřiné společnosti. Zaprvé tvrdí, že v projednávané věci není splněno žádné z kritérií hospodářské návaznosti ve smyslu rozsudku Seleco, bod 52 výše (EU:C:2003:252) na rozdíl od toho, co uvádí Komise v bodech 144 až 148 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zadruhé tvrdí, že zapsání 41 milionů eur do pasiva likvidace společnosti Sernam bylo v souladu s článkem 4 rozhodnutí Sernam 2.

234    Jak Soudní dvůr opakovaně rozhodl, zapsáním pohledávky na vrácení dotyčných podpor na seznam přihlášených pohledávek lze totiž povinnost navrácení splnit pouze tehdy, pokud v případě, že státní orgány neměly možnost zajistit navrácení celé částky podpor, konkursní řízení povede k likvidaci podniku, jemuž byly poskytnuty protiprávní podpory, tj. k definitivnímu ukončení jeho činnosti. V tomto ohledu je třeba připomenout, že cílem navrácení podpor prohlášených za neslučitelné se společným trhem má být odstranění narušení hospodářské soutěže způsobeného konkurenční výhodou, ze které měl na trhu prospěch příjemce těchto podpor na úkor svých konkurentů, a nastolení situace, která předcházela poskytnutí uvedených podpor. Nachází-li se však podnik, kterému byly poskytnuty protiprávní podpory, v úpadku a byla-li založena společnost s cílem pokračovat v části činností tohoto podniku v úpadku, pokračování v této činnosti, aniž byly zcela navráceny dotyčné podpory, může způsobit přetrvávání narušení hospodářské soutěže v důsledku konkurenční výhody, ze které měla tato společnost na trhu prospěch na úkor svých konkurentů. Má-li taková nově založená společnost nadále prospěch z této výhody, může být povinna navrátit dotčené podpory. Tak je tomu zejména v případě, kdy je prokázáno, že tato společnost nadále účinně využívá konkurenční výhodu spojenou se získáním těchto podpor, zvláště tehdy, když tato společnost nabývá aktiv společnosti v likvidaci, aniž jako protiplnění zaplatí cenu odpovídající tržním podmínkám, nebo když je prokázáno, že důsledkem založení takové společnosti bylo obejití povinnosti vrátit uvedené podpory. To platí zejména v případě, kdy zaplacení ceny odpovídající tržním podmínkám nepostačuje k vyvážení konkurenční výhody spojené se získáním protiprávních podpor. V takovém případě zapsání pohledávky týkající se podpor prohlášených za protiprávní a neslučitelné se společným trhem na seznam přihlášených pohledávek nepostačuje samo o sobě k odstranění takto vzniklého narušení hospodářské soutěže (viz rozsudky ze dne 11. prosince 2012, Komise v. Španělsko, C‑610/10, Sb. rozh., EU:C:2012:781, body 104 až 107 a citovaná judikatura, a ze dne 24. ledna 2013, Komise v. Španělsko, C‑529/09, Sb. rozh., EU:C:2013:31, body 107 a 109 a citovaná judikatura).

235    V souladu s judikaturou v oblasti prodeje aktiv lze při posouzení, zda lze povinnost navrácení podpory vyplacené společnosti v obtížích rozšířit na novou společnost, na kterou tato původní společnost převedla část svých aktiv, pokud tento převod umožňuje dospět k závěru o hospodářské návaznosti mezi oběma společnostmi, zohlednit následující skutečnosti: předmět převodu (aktiva a pasiva, zachování pracovní síly, seskupená aktiva), cenu převodu, totožnost akcionářů nebo majitelů nástupnického podniku nebo původního podniku, okamžik, kdy k převodu došlo (po zahájení vyšetřování, zahájení řízení nebo konečném rozhodnutí) nebo dále hospodářskou logiku operace (v tomto smyslu viz rozsudky Seleco, bod 52 výše, EU:C:2003:252, body 78; ze dne 13. září 2010, Řecko a další v. Komise, T‑415/05, T‑416/05 a T‑423/05, Sb. rozh., EU:T:2010:386, bod 135, a ze dne 28. března 2012, Ryanair v. Komise, T‑123/09, Sb. rozh., EU:T:2012:164, bod 155). Komise však nemá povinnost přihlédnout ke všem těmto skutečnostem (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Ryanair v. Komise, EU:T:2012:164, bod 156).

236    Je třeba uvést, že účastnice řízení nezpochybňují tuto analýzu hospodářské návaznosti, ale její použití na projednávanou věc Komisí.

 K první výtce, vycházející z toho, že v projednávané věci není splněno žádné z kritérií hospodářské návaznosti

237    Žalobkyně tvrdí, že žádné z kritérií hospodářské návaznosti ve smyslu rozsudku Seleco, bod 52 výše (EU:C:2003:252), a sice předmět převodu, cena převodu, totožnost akcionářů nebo majitelů nástupnického podniku nebo původního podniku, okamžik, kdy k převodu došlo, nebo dále hospodářská logika operace, není v projednávané věci splněno na rozdíl od analýzy Komise v bodech 144 až 148 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

238    Bod 144 odůvodnění napadeného rozhodnutí zní takto:

„Pokud jde nejprve o převod všech aktiv a pasiv kromě tří finančních pasiv […] [Sernam] od Sernam Xpress, Komise zjišťuje, že se tento převod týkal celého podniku (viz oddíl 3.2.3). […] Mezi společnostmi [Sernam] a Sernam Xpress proto existuje hospodářská návaznost. […]. K převodu navíc došlo v rámci skupiny. Proběhl po konečném rozhodnutí Komise, kterým se nařizovalo vrácení podpory, a jeho jedinou ekonomickou logikou bylo umožnit pokračování činnosti společnosti [Sernam], aniž by se přitom musely splnit podmínky uložené v článku 3 rozhodnutí Sernam 2. Jsou proto splněna všechna kritéria prokazující hospodářskou návaznost ve smyslu rozhodnutí a rozsudku ve věci Seleco“.

 K předmětu převodu

239    Žalobkyně tvrdí, že společnosti Financière Sernam nebyla prodána celá společnost Sernam.

240    Z přezkumu třetí části čtvrtého žalobního důvodu a zejména z bodů 134 až 137 výše nicméně vyplývá, že v bodě 144 odůvodnění napadeného rozhodnutí se Komise právem domnívala, že v rozporu s čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2 byl převeden celý podnik.

 K totožnosti akcionářů nebo majitelů nástupnického podniku nebo původního podniku

241    Žalobkyně tvrdí, že k převodu souboru aktiv a pasiv společnosti Sernam nedošlo v rámci skupiny na rozdíl od toho, co uvádí Komise v bodě 144 odůvodnění napadeného rozhodnutí, jelikož totožnost akcionářů společnosti Financière Sernam a totožnost akcionáře společnosti Sernam jsou odlišné, jelikož akcionáři společnosti Financière Sernam je bývalé vedení společnosti Sernam, kdežto akcionářem společnosti Sernam byla samotná žalobkyně. V tomto ohledu žalobkyně zdůrazňuje, že majetek společnosti Sernam vlastní v konci Financière Sernam a provozuje její aktiva, vložená do společnosti Sernam Xpress. Za těchto podmínek se domnívá, že není splněno kritérium týkající se totožnosti akcionářů nebo majitelů nástupnického podniku a původního podniku ve smyslu rozsudku Seleco, bod 52 výše.

242    Tento argument je třeba zamítnout, jelikož v této fázi uvažování Komise se jedná o posouzení hospodářské návaznosti mezi společností Sernam a společností Sernam Xpress. Teprve poté, co Komise prokázala hospodářskou návaznost mezi společnostmi Sernam a Sernam Xpress (v bodech 144 až 148 odůvodnění napadeného rozhodnutí), dospěla v bodě 150 odůvodnění napadeného rozhodnutí k závěru, že prospěch z neslučitelné podpory byl v konci převeden na společnost Financière Sernam z důvodu jejího spojení se společností Sernam Xpress. 

243    Komise tudíž správně v bodě 144 odůvodnění napadeného rozhodnutí připomněla, že k vkladu společnosti Sernam do společnosti Sernam Xpress došlo v rámci skupiny žalobkyně.

 K okamžiku převodu

244    Pokud jde o okamžik převodu aktiv v celku, žalobkyně tvrdí, že v rozsudcích Seleco, bod 52 výše (EU:C:2003:252), SMI, bod 52 výše (EU:C:2004:238), a CDA, bod 52 výše (EU:T:2005:364), bylo „obcházení“ tvrzené Komisí provedeno buď během formálního vyšetřovacího řízení, nebo v okamžiku, kdy příslušné vnitrostátní orgány očekávaly, že Komise zahájí vyšetřovací řízení. V projednávané věci však k převodu aktiv společnosti Sernam v celku došlo po přijetí rozhodnutí Sernam 2 ve lhůtě stanovené čl. 3 odst. 2 tohoto rozhodnutí a za podmínek stanovených tímto ustanovením, což vylučuje, že k němu došlo s cílem vyhnout se navrácení podpory.

245    Z bodu 144 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise uvedla, že k převodu souboru aktiv a pasiv došlo po konečném rozhodnutí Sernam 2, u kterého je třeba připomenout, že jeho článek 2 ukládal žalobkyni navrácení podpory ve výši 41 milionu eur.

246    Je třeba konstatovat, že okamžik provedení rozhodnutí, které vedlo k možnosti prodeje aktiv příjemce podpory v celku, jakož i povinnost navrácení protiprávní a neslučitelné podpory se jeví přinejmenším stejně tak vhodný k obcházení povinnosti navrácení podpory jako fáze formálního vyšetřovacího řízení. I když zahájení formálního vyšetřovacího řízení na základě čl. 108 odst. 2 SFEU vyplývá z obav ohledně existence a slučitelnosti státní podpory, přijetí rozhodnutí nařizujícího vrácení státní podpory totiž jakékoliv pochybnosti rozptyluje.

247    Kromě toho z přezkumu první, třetí, čtvrté a páté části čtvrtého žalobního důvodu vyplývá, že operace, která byla provedena, nerespektovala ani lhůtu (viz body 84 až 93 výše), ani podmínky (viz 110 až 187 výše) stanovené v čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2.

 K hospodářské logice operace

248    Pokud jde o hospodářskou logiku zaprvé žalobkyně, podporovaná Francouzskou republikou, tvrdí, že byla povinna zbavit se ztrátového podniku při zachování požadavků stanovených rozhodnutím Sernam 2.

249    Zadruhé zdůrazňuje, že použití „prázdné“ společnosti Sernam Xpress nevyplývalo z vůle obejít povinnost navrácení podpor, ale mělo pouze umožnit nabytí aktiv společnosti Sernam v celku společností Financière Sernam vzhledem k nutnosti zajistit v souladu s rozhodnutím Sernam 2, že nabyvatel aktiv nebude mít žádný vztah s žalobkyní. V tomto ohledu se opírá o konzultaci ve francouzském právu vypracovanou profesorem francouzského práva, aby prokázala, že vklad „částečných aktiv“ byla jediná operace, která umožňovala připojit provozní pasiva k aktivům, aniž bylo třeba žádat o individuální souhlas věřitelů (s cílem mít prospěch z účinku všeobecného převodu majetku této operace). Požadavek na nezávislost nabyvatele ve vztahu k žalobkyni přitom zakazoval provést částečný vklad aktiv přímo do společnosti Financière Sernam, jinak by se žalobkyně stala úplatou za svůj vklad (odměna ve formě akcií) akcionářkou společnosti Financière Sernam. To vysvětluje, proč bylo třeba nejprve provést částečný vklad aktiv do společnosti Sernam Xpress, poté převést podíly této společnosti na společnost Financière Sernam.

250    V bodech 144 a 147 odůvodnění napadeného rozhodnutí se Komise domnívala, že jedinou hospodářskou logikou bylo umožnit pokračování činností společnosti Sernam bez povinnosti dodržet podmínky stanovené článkem 3 rozhodnutí Sernam 2.

251    Zaprvé v bodě 247 výše již bylo konstatováno, že z přezkumu první, třetí, čtvrté a páté části čtvrtého žalobního důvodu vyplývá, že podmínky stanovené v článku 3 rozhodnutí Sernam 2 nebyly dodrženy. Stejně tak z přezkumu šesté části čtvrtého žalobního důvodu (viz zejména body 189 až 211 výše) vyplývá, že cíl čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2 nebyl dodržen, jelikož hospodářská činnost společnosti Sernam nebyla přerušena.

252    Zadruhé z bodů 127 až 129 výše vyplývá, že žalobkyně nemůže argumentovat omezeními ve vnitrostátním právu, aby odůvodnila obejití podmínek stanovených čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2. Zejména je třeba uvést, že její argumentace v bodě 249 výše je založena na údajné nutnosti připojit pasiva k aktivům společnosti Sernam. Z bodů 113 až 119 výše přitom vyplývá, že pasiva neměla být připojena k prodeji aktiv v celku ve smyslu čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2.

 K ceně převodu

253    Pokud jde o cenu převodu, žalobkyně, podporovaná Francouzskou republikou, zaprvé tvrdí, že záporná cena zaplacená za aktiva společnosti Sernam v celku společností Financière Sernam byla tržní cenou vyplývající z transparentního a otevřeného řízení na rozdíl od toho, co uvedla Komise v bodech 145 a 146 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Ze stejných důvodů se žalobkyně domnívá, že odkaz v bodě 145 odůvodnění napadeného rozhodnutí na smluvní vyváženost mezi ní a společností Financière Sernam není relevantní. Žalobkyně a Francouzská republika se domnívají, že tudíž žádné navrácení nemůže být uloženo ani příjemci dotčených aktiv, tedy společnosti Sernam Xpress, ani jejímu nabyvateli, v projednávané věci společnosti Financière Sernam, a tvrdí, že navrácení bylo třeba požadovat po prodávajícím, tedy společnosti Sernam.

254    Bod 145 odůvodnění napadeného rozhodnutí zní takto:

„Komise mimochodem konstatuje, že převod na společnost Sernam Xpress neodpovídá tržním podmínkám. Převod na společnost Sernam Xpress byl uskutečněn za zápornou cenu a nebyl výsledkem otevřeného a transparentního řízení [viz oddíl 3.2.5 (napadeného rozhodnutí)]. K záporné ceně ve výši 57 milionů eur, jež je pojata jako provozní podpora na pokrytí ztrát společnosti Sernam Xpress za období 2005–2008, je nutno připočítat odepsání pohledávky [žalobkyně] vůči [Sernam] ve výši 38,5 milionu eur (viz bod 27 [napadeného rozhodnutí]). […] Vložením kapitálu ve výši 57 milionů eur umožnila [žalobkyně] společnosti Sernam Xpress uhradit tyto pohledávky v celém jejich rozsahu, a to alespoň za období 2005–2008. Pokud by ale [žalobkyně] prodala pouze aktiva za kladnou cenu, byly by dluhy [Sernam] vůči třetím stranám uhrazeny pouze do výše příjmu z prodeje. Tato skutečnost je dodatečným důkazem toho, že smluvní vyváženost mezi [žalobkyní] a společností Financière Sernam neodpovídá tržním podmínkám.“

255    Argument, podle kterého byla záporná cena zaplacená v projednávané věci cenou tržní vyplývající z transparentního a otevřeného řízení musí být zamítnut, jelikož z přezkumu páté části čtvrtého žalobního důvodu vyplývá, že nabídku vedení nelze považovat za výsledek transparentního a otevřeného řízení. Je třeba tudíž rovněž zamítnout ze stejných důvodů výtku ohledně odkazu na smluvní vyváženost mezi žalobkyní a společností Financière Sernam.

256    Z bodu 207 výše rovněž vyplývá, že výše nabídky převzetí vedení byla stanovena tak, aby byl financován nový plán na zotavení společnosti Sernam, jakož i navýšení kapitálu nutné pro pokrytí budoucích odhadovaných ztrát v období od roku 2005 do roku 2008. Komise tudíž rovněž správně zdůraznila v bodě 145 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že záporná cena ve výši 57 milionů eur byla pojata jako provozní podpora umožňující pokrytí ztráty společnosti Sernam Xpress za roky 2005 až 2008, společně s odepsáním pohledávky žalobkyně za společnosti Sernam ve výši 38,5 milionu eur.

257    Zadruhé se žalobkyně dovolává v několika částech a žalobních důvodech své žaloby skutečnosti, že záporná cena ve výši 57 milionů eur čistého byla potvrzena několika nezávislými posudky a odkazuje v tomto ohledu na zprávu ze dne 21. července 2005 vypracovanou útvarem auditu banky X, jejíž bankovní poradce organizoval výběrové řízení, na zprávu auditorské společnosti (dále jen „auditorská společnost Y“) ze dne 3. června 2005 (aktualizovanou v roce 2008), které financovala, na zprávu ze dne 18. července 2005 jiné banky, banky Z, financovanou komisí pro účasti a převody, jakož i posudek komise pro účasti a převody 2005-AC 2 ze dne 22. července 2005, který s přihlédnutím ke shodě posudků dospěl k závěru, že návrh převodu se zdál jako „řešení, které stálo nejméně pro žalobkyni a současně zajišťovalo nikoli nereálnou šanci na úspěch nové společnosti Sernam“.

258    V tomto ohledu je třeba připomenout, že prodej aktiv v celku v souladu s čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2 se měl uskutečnit za tržní cenu „prostřednictvím transparentního a otevřeného řízení“. Stejně tak článek 4 rozhodnutí Sernam 2 stanovil, že „[v]eškerý dílčí nebo celkový prodej Sernamu musí být proveden za tržní cenu a prostřednictvím transparentního řízení, otevřeného všem konkurentům“. Tudíž Komise v rozhodnutí Sernam 2 požadovala, aby tržní cena vyplynula z transparentního a otevřeného řízení, což nebylo v projednávané věci dodrženo (viz body 160 až 187 výše).

259    V každém případě se obě dotčené zprávy, zpráva auditorské společnosti Y a zpráva banky Z, týkají pouze otázky použití kritéria soukromého investora, tedy srovnání mezi plánovanými náklady na převod a náklady na případnou likvidaci společnosti Sernam, a nejsou tedy relevantní z hlediska otázky, zda cena zaplacená za aktiva a pasiva společnosti Sernam byla cenou tržní. Stejně tak část dovolávaná v posudku komise pro majetkové účasti a převody se týká srovnání mezi náklady na převod a náklady na likvidaci společnosti Sernam. Pokud jde dále o závěry útvaru auditu banky X ze dne 21. července 2005, je třeba konstatovat, že se jedná o posudek provedený po podání nabídky vedení a na základě této nabídky (jakož i podnikatelského plánu 2005–2008 stanoveného vedením).

260    Žalobkyně tedy nesprávně tvrdí, že poskytnuté posudky potvrzují myšlenku, že cena převodu byla cenou tržní.

261    Zatřetí žalobkyně vytýká Komisi, že konstatovala v posledních dvou větách bodu 145 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že pokud by prodala pouze aktiva za kladnou cenu, byly by dluhy Sernam vůči třetím stranám uhrazeny pouze do výše příjmu z prodeje. Tvrdí, že jelikož prodej aktiv v celku vyžadoval ve vnitrostátním právu převod nejen dluhů, ale rovněž zaměstnanců na základě článku L 1224-1 zákoníku práce, nebyl žádný nabyvatel schopen navrhnout kladnou cenu za nabytí těchto aktiv v celku.

262    Argument žalobkyně podaný proti posledním dvěma větám bodu 145 odůvodnění napadeného rozhodnutí musí být zamítnut jako neúčinný. Tvrzení kritizované žalobkyní bylo totiž uvedeno Komisí pro doplnění ve vztahu k ostatním zjištěním obsaženým na začátku téhož bodu odůvodnění jako „dodatečná indicie“ o tom, že smluvní vyváženost mezi žalobkyní a společností Financière Sernam neodpovídala tržním podmínkám. Jelikož bylo konstatováno, že Komise správně na začátku bodu 145 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že záporná cena převodu na společnost Sernam Xpress nevyplývala z transparentního a otevřeného řízení, nemohou argumenty týkající se posledních dvou vět tohoto bodu odůvodnění umožnit zrušení napadeného rozhodnutí.

263    Začtvrté žalobkyně vytýká Komisi, že v bodě 146 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že záporná cena ve výši 57 milionů eur byla vyšší než nejlepší nabídka při neúspěšném nabídkovém řízení, kdy záporná cena dosáhla výše 56,4 milionu eur (nabídka v druhém kole zájemce č. 5), a tvrdí v tomto ohledu, že tato nabídka v druhém kole nebyla závazná nabídka a nesmí být tedy zohledněna.

264    Z bodu 167 výše vyplývá, že Komise právem v bodě 146 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že záporná nabídka ve výši 57 milionů eur byla méně zajímavá než záporná nabídka v druhém kole ve výši 56,4 milionu eur podaná konsorciem vedeným zájemcem č. 5. V tomto ohledu jsou neúčinné argumenty žalobkyně, podle kterých nesmí být projevení zájmu konsorcia tvořeného se zájemcem č. 5 zohledněno pro účely srovnání, jelikož bylo nezávazné na rozdíl od nabídky vedení, jelikož z přezkumu páté části čtvrtého žalobního důvodu vyplývá, že nelze zohlednit ani nabídku vedení, neboť nebyla výsledkem transparentního a otevřeného nabídkového řízení.

265    Z výše uvedeného (viz body 237 až 264 výše) vyplývá, že Komise právem dospěla v bodě 148 odůvodnění napadeného rozhodnutí k závěru, že převod činností společnosti Sernam na společnost Sernam Xpress měl za následek, že si společnost Sernam Xpress zachovala skutečný prospěch z konkurenčního zvýhodnění spojeného se získáním poskytnutých podpor, neboť mezi oběma společnostmi existovala hospodářská návaznost.

266    Kromě toho se Francouzská republika dovolává judikatury v oblasti prodeje akcií, podle které v případě, že podnik, který obdržel protiprávní státní podporu, je získán za tržní cenu, tj. za nejvyšší cenu, kterou by byl ochoten zaplatit soukromý investor za obvyklých podmínek hospodářské soutěže za tuto společnost ve stavu, v němž se zejména po obdržení státní podpory nachází, byl prvek podpory ohodnocen tržní cenou a zahrnut do kupní ceny. Za těchto podmínek nelze mít za to, že nabyvatel byl zvýhodněn oproti ostatním hospodářským subjektům na trhu. Nicméně v zásadě, pokud byla společnost-příjemce podpory prodána za tržní cenu, odráží prodejní cena důsledky dřívější podpory a nabyvatel dané společnosti si ponechává výhody z podpory. V takovém případě musí být obnovení předchozí situace zajištěno především vrácením podpory prodávajícím (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. září 2001, Banks, C‑390/98, Recueil, EU:C:2001:456, body 77 a 78). Francouzská republika se domnívá, že uložit prodanému podniku, tedy společnosti Sernam Xpress, vrátit protiprávní a neslučitelnou podporu by znamenalo sankcionovat nabyvatele tohoto podniku, tedy společnost Financière Sernam, která již zaplacením tržní ceny za tento podnik zaplatila protiprávní a neslučitelnou podporu. To by podle Francouzské republiky znamenalo zaplatit dvakrát uvedenou protiprávní a neslučitelnou podporu nabyvateli akcií prodaného podniku.

267    Jak vyplývá z bodů 138 a 149 odůvodnění a z poznámky pod čarou 32 napadeného rozhodnutí, judikatura rozlišuje mezi nabyvatelem akcií a společností-příjemcem protiprávní podpory, jejíž akcie jsou prodávány. Z ustálené judikatury totiž vyplývá, že prodej akcií společnosti, jež je příjemcem protiprávní podpory, akcionářem třetí osobě nemá vliv na povinnost získat podporu zpět (v tomto smyslu viz rozsudek Seleco, bod 52 výše, EU:C:2003:252, bod 83) a že pokud si podnik, kterému byly protiprávní státní podpory poskytnuty, zachová svou právní subjektivitu a i nadále na svůj účet vykonává činnosti dotované státními podporami, uchovává si za běžných okolností soutěžní výhodu související s těmito podporami tento podnik, a je to tedy on, kdo musí být povinen vrátit částku odpovídající daným podporám. Vrácení takových podpor tedy nelze žádat po jeho nabyvateli (v tomto smyslu viz rozsudek SMI, bod 52 výše, EU:C:2004:238, bod 81).

268    Komise tudíž právem v bodě 149 odůvodnění napadeného rozhodnutí z této judikatury vyvodila, že prodej podílů společnosti Sernam Xpress společnosti Financière Sernam neměl za následek zproštění společnosti Sernam Xpress od povinnosti vrátit podporu ve výši 41 milionu eur.

269    Výtky Francouzské republiky a žalobkyně týkající se skutečnosti, že takové uvažování by znamenalo zaplatit nabyvateli akcií dvakrát cenu protiprávní a neslučitelné podpory, je třeba zamítnout. Jak totiž zdůrazňuje Komise, toto rozlišení mezi nabyvatelem akcií a prodávanou společností může mít praktické následky, neboť v tomto případě není nabyvatel akcií kromě výjimečných okolností osobou povinnou k navrácení podpory poskytnuté koupenému podniku, má-li jím nabytý podnik formu společnosti s ručením omezeným.

270    Dále na rozdíl od toho, co tvrdí Francouzská republika v argumentaci, nebyla na společnost Financière Sernam převedena povinnost vrátit protiprávní a neslučitelnou podporu ve výši 41 milionu eur jakožto nabyvatele podílů společnosti Sernam Xpress, ale jako na jejího právního nástupce z důvodu spojení ze dne 30. června 2011 se společností Sernam Xpress z důvodu účinku všeobecného převodu majetku spojeného s touto operací (viz bod 150 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Vzhledem k tomu, že Komise právně dostačujícím způsobem prokázala hospodářskou návaznost mezi společnostmi Sernam a Sernam Xpress (viz body 237 až 265 výše) a žalobkyně nezpochybňuje spojení mezi společnostmi Sernam Xpress a Financière Sernam, musí být toto uvažování potvrzeno.

271    Nakonec Francouzská republika tvrdí, že kritérium soukromého investora je v projednávané věci splněno, jak uvedla ve svých dopisech ze dne 8. října 2008 a 5. května 2009, neboť náklady na prodej aktiv společnosti Sernam v celku společnosti Financière Sernam byly nižší než náklady, které by nesla žalobkyně v případě soudní likvidace společnosti Sernam.

272    Je však třeba uvést, že tyto argumenty Francouzské republiky týkající se kritéria soukromého investora nemají souvislost s povinností navrácení 41 milionu eur, ale týkají se kvalifikace tzv. „nových“ podpor v napadeném rozhodnutí s ohledem na čl. 107 odst. 1 SFEU. Tyto argumenty jsou tedy v rámci tohoto žalobního důvodu neúčinné.

273    V souladu s judikaturou připomenutou v rozsudku Komise v. Španělsko, bod 234 výše (EU:C:2012:781), se proto Komise správně domnívala, že v projednávané věci nebyl pouhý zápis podpory prohlášené za protiprávní a neslučitelnou rozhodnutím Sernam 2 do pasiva likvidace dostatečný pro vyloučení narušení hospodářské soutěže způsobeného uvedenou podporou.

274    Je tedy třeba zamítnout první výtku žalobkyně.

 K druhé výtce, vycházející ze skutečnosti, že zápis částky ve výši 41 milionu eur do pasiva likvidace společnosti Sernam byl v souladu s článkem 4 rozhodnutí Sernam 2

275    Žalobkyně tvrdí, že zápis výše podpory prohlášené za protiprávní a neslučitelnou rozhodnutím Sernam 2 do pasiva likvidace společnosti Sernam byl v souladu s článkem 4 rozhodnutí Sernam 2, který stanovil, že veškerý dílčí nebo celkový prodej Sernamu musí být proveden za tržní cenu a prostřednictvím transparentního řízení, otevřeného všem konkurentům, přičemž připadne společnosti Sernam, pokud bude nadále existovat, úhrada podpory 41 milionu eur“. Žalobkyně tvrdí, že článek 4 rozhodnutí Sernam 2 nijak neodkazuje na přerušení hospodářské činnosti společnosti Sernam a omezuje se na rozlišení podle toho, zda bude nadále Sernam existovat.

276    V bodě 135 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvádí, že „[č]lánek 4 [rozhodnutí Sernam 2] rozlišuje, zda došlo či nedošlo k přerušení hospodářské činnosti společnosti Sernam [ a že] [v] případě zrušení této činnosti není nutno vrácení [výše podpory] vymáhat od stran, které nabyly aktiva za tržní cenu v rámci otevřeného a transparentního řízení.

277    V souladu s judikaturou připomenutou v rozsudku Komise v. Španělsko, bod 234 výše (EU:C:2012:781), musí být podpora vymáhána po společnosti, která pokračuje v hospodářské činnosti podniku, který byl původním příjemcem zvýhodnění spojeného s poskytnutím státních podpor, a tedy si z ní zachovává skutečný prospěch.

278    V kontextu vymáhání státních podpor může zmínka učiněná ohledně pokračování existence společnosti Sernam 2 v článku 4 rozhodnutí Sernam 2 znamenat pouze zachování hospodářské činnosti společnosti Sernam.

279    Žalobkyně tedy nesprávně tvrdí, že zápis 41 milionu eur do pasiva likvidace společnosti Sernam byl v souladu s článkem 4 rozhodnutí Sernam 2, jelikož z přezkumu první výtky vyplývá, že Sernam hospodářsky pokračovala v rámci společnosti Sernam Xpress, poté Financière Sernam.

280    Je tedy třeba zamítnout druhou výtku.

281    Z toho vyplývá, že pátý žalobní důvod musí být zamítnut v plném rozsahu.

3.     K šestému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného právního posouzení Komise, když se domnívala, že opatření stanovená memorandem o porozumění ze dne 21. července 2005 týkající se převodu aktiv společnosti Sernam v celku představovala nové státní podpory ve prospěch společnosti Sernam Xpress-Financière Sernam

282    Šestý žalobní důvod sestává v podstatě ze dvou částí. V rámci první části vytýká žalobkyně Komisi, že v bodech 154 až 158 odůvodnění napadeného rozhodnutí prohlásila, že se kritérium soukromého investora v situaci prodeje za zápornou cenu neuplatnilo z titulu kvalifikace opatření z memoranda o porozumění ze dne 21. července 2005, tedy navýšení kapitálu ve výši 57 milionů eur čistého, odepsání pohledávek ve výši 38,5 milionu eur a záruky, jako státní podpory (dále jen „sporná opatření“). V rámci druhé části žalobkyně vytýká Komisi, že se v bodech 159 až 171 odůvodnění napadeného rozhodnutí domnívala, že sporná opatření poskytla společnosti Sernam Xpress-Financière Sernam zvýhodnění.

 K první části, vycházející ze skutečnosti, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když prohlásila, že se v projednávané věci neuplatní kritérium soukromého investora

283    Žalobkyně podporovaná Francouzskou republikou se v podstatě domnívá, že kritérium soukromého investora bylo použitelné na sporná opatření, jelikož z judikatury vyplývá, že pro určení, zda privatizace podniku za zápornou kupní cenu zahrnuje prvky státní podpory, je třeba posoudit, zda by soukromý investor, který je svou velikostí srovnatelný se subjekty spravujícími veřejný sektor, mohl být za srovnatelných okolností motivován v souvislosti s prodejem tohoto podniku učinit kapitálové vklady ve stejné výši, či zda by se namísto toho rozhodl pro jeho likvidaci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. ledna 2003, Německo v. Komise, C‑334/99, Recueil, EU:C:2003:55, bod 133 a citovaná judikatura) (dále jen „kritérium soukromého investora druhu ‚Gröditzer‘“).

284    Žalobkyně a Francouzská republika se domnívají, že v projednávané věci nebyla v rámci provedeného převodu poskytnuta žádná státní podpora, neboť celkové náklady byly nižší než předvídatelné náklady na likvidaci společnosti Sernam, jak prokázaly pomocí skutečností předložených Komisi při správním řízení.

285    Argumenty žalobkyně, podporované Francouzskou republikou, jsou podány v podstatě proti dvěma důvodům dovolávaným Komisí v bodech 154 a 155 odůvodnění napadeného rozhodnutí k odmítnutí uplatnitelnosti kritéria soukromého investora druhu „Gröditzer“, popsaného v bodě 283 výše.

286    První důvod neuplatnění kritéria soukromého investora je uveden v bodě 154 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Komise se v něm domnívala, že v případě, kdy se má získat podpora zpět, nelze zásadu soukromého investora uplatňovat, neboť při vymáhání podpory stát jedná na základě povinností, které mu podle unijního práva přísluší, a nikoli jako akcionář.

287    Druhý důvod pro neuplatnění kritéria soukromého investora je uveden v bodě 155 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Komise se v něm v podstatě domnívala, že čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2 chápal prodej aktiv jako opatření odpovídající vyrovnávacím opatřením uloženým v čl. 3 odst. 1 a že podle bodu 40 pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci nelze postoupení ztrátové činnosti považovat za vyrovnávací opatření. Komise uvedla, že záporná cena dohodnutá mezi žalobkyní a společností Financière Sernam ukazovala, že se jednalo o postoupení ztrátové činnosti, které nelze považovat za rovnocenné vyrovnávacímu opatření. Dospěla k závěru, že v tomto případě odpovídala záporná cena provozní podpoře poskytnuté podniku, která již z podstaty nemohla omezit narušení hospodářské soutěže.

288    Z bodu 155 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že se Komise pro neuplatnění kritéria soukromého investora dovolává zvláštního kontextu věci týkajícího se nesprávného provedení vyrovnávacího opatření podmiňujícího slučitelnost podpory na restrukturalizaci ve výši 503 miliony eur. Tribunál se domnívá, že je třeba přezkoumat nejprve argumenty žalobkyně týkající se tohoto druhého důvodu neuplatnění kritéria soukromého investora.

289    Pokud jde o druhý důvod neuplatnění kritéria soukromého investora v bodě 155 odůvodnění napadeného rozhodnutí, předkládá žalobkyně v podstatě dvě výtky. Žalobkyně se domnívá, že zaprvé prodej aktiv v celku nepředstavoval alternativu k vyrovnávacím opatřením čl. 3 odst. 1 rozhodnutí Sernam 2 a zadruhé provedení vyrovnávacího opatření podmiňujícího slučitelnost podpory nebrání uplatnitelnosti kritéria soukromého investora, jelikož provést vyrovnávací opatření není nikdy povinen stát jakožto nositel veřejné moci.

290    Podle judikatury Soudního dvora pojem „státní podpora“, jak je definován ve Smlouvě, má právní charakter a musí být vykládán na základě objektivních skutečností. Z tohoto důvodu musí soud Unie v zásadě a s ohledem jak na konkrétní skutečnosti sporu, o kterém rozhoduje, tak na technickou nebo komplexní povahu posouzení učiněných Komisí, v plném rozsahu přezkoumat, zda opatření spadá do působnosti čl. 107 odst. 1 SFEU (viz rozsudek ze dne 22. prosince 2008, British Aggregates v. Komise, C‑487/06 P, Sb. rozh., EU:C:2008:757, bod 111 a citovaná judikatura).

291    Podle judikatury ze zásady rovného zacházení s veřejnými a soukromými podniky totiž vyplývá, že kapitál, který je přímo či nepřímo poskytnut podniku státem, za okolností, které odpovídají obvyklým tržním podmínkám, nemůže být kvalifikován jako státní podpora (rozsudek Soudního dvora ze dne 16. května 2002, Francie v. Komise, C‑482/99, Recueil, s. I‑4397, bod 69 a citovaná judikatura). Pro účely tohoto posouzení se u veřejných podniků v zásadě uplatňuje kritérium soukromého investora (rozsudek ze dne 5. června 2012, Komise v. EDF, C‑124/10 P, Sb. rozh., EU:C:2012:318, bod 78 a citovaná judikatura).

292    Soudní dvůr rozhodl, že uplatnitelnost kritéria soukromého investora tudíž v konečném výsledku závisí na tom, zda dotyčný členský stát poskytne hospodářskou výhodu podniku, jejž vlastní, jakožto akcionář, a nikoli jakožto nositel veřejné moci (rozsudky Komise v. EDF, bod 291 výše, EU:C:2012:318, bod 81, a ze dne 3. dubna 2014, Komise v. Nizozemsko a ING Groep, C‑224/12 P, Sb. rozh., EU:C:2014:213, bod 31). Zásahy státu, jejichž cílem je dostát závazkům, které mu přísluší jakožto orgánu veřejné moci, totiž nelze srovnávat se zásahy soukromého investora v tržním hospodářství (rozsudek ze dne 15. prosince 2009, EDF v. Komise, T‑156/04, Sb. rozh., EU:T:2009:505, bod 228). Zejména v tomto ohledu může být konkrétně relevantní povaha a cíl tohoto opatření, kontext, v němž bylo vydáno, jakož i jeho cíl a pravidla, kterými se uvedené opatření řídí (v tomto smyslu viz rozsudek Komise v. EDF, uvedený výše, EU:C:2012:318, bod 86).

 K první výtce, podané proti bodu 155 odůvodnění napadeného rozhodnutí, vycházející ze skutečnosti, že prodej aktiv v celku nepředstavoval alternativu k vyrovnávacím opatřením čl. 3 odst. 1 rozhodnutí Sernam 2

293    Na podporu této výtky žalobkyně uplatňuje tři argumenty.

294    Zaprvé se žalobkyně domnívá, že prodej všech aktiv společnosti Sernam nelze považovat za rovnocenné opatření s vyrovnávacími opatřeními čl. 3 odst. 1 rozhodnutí Sernam 2, a sice důraz na činnost „Train bloc express“ (dále jen „TBE“) a zřeknutí se činností silniční přepravy.

295    V tomto ohledu je třeba uvést, že čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2 odpovídá provedení jedné ze dvou alternativních podmínek slučitelnosti podpory na restrukturalizaci uložených v článku 3 rozhodnutí Sernam 2 z titulu opatření k předcházení narušením hospodářské soutěže vytvořeným podporou na restrukturalizaci, a proto aby byla konkurentům poskytnuta zvláštní vyrovnání. To vyplývá zejména z názvu bodu věnovaného podmínkám článku 3 rozhodnutí Sernam 2, kterým je bod 6.3.7, nadepsaný „Ochrana proti narušení hospodářské soutěže – specifická vyrovnání“, který obsahuje body 200 až 217 odůvodnění rozhodnutí Sernam 2, již zmíněné v bodě 191 a 193 výše.

296    Článek 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2 je alternativou odpovídající podmínkám odstavce 1 téhož článku, neboť tyto podmínky se použijí „[s] výhradou odstavce 2“. Jak vyplývá z bodu 194 výše, podle bodu 217 odůvodnění rozhodnutí Sernam 2, uvolnění podílů společnosti Sernam ve prospěch nezávislého nabyvatele prostřednictvím prodeje aktiv společnosti Sernam v celku za tržní cenu prostřednictvím transparentního a otevřeného řízení sleduje stejný cíl vyrovnat narušení hospodářské soutěže jako ústup ze silničního trhu s nadměrnou kapacitou. V tomto případě by totiž byla zcela ukončena dotovaná činnost společnosti Sernam.

297    Žalobkyně tak nesprávně tvrdí, že v projednávané věci prodej všech aktiv společnosti Sernam v celku témuž nabyvateli nelze považovat za opatření odpovídající důrazu na činnost TBE a zřeknutí se činností silniční přepravy.

298    Zadruhé, žalobkyně tvrdí, že podle bodu 217 odůvodnění rozhodnutí Sernam 2 je dodržení vyrovnávacích opatření čl. 3 odst. 1 rozhodnutí Sernam 2 odůvodněno pokračováním činnosti Sernam v její právní formě před převodem.

299    Z bodů 191 a 192 výše nicméně vyplývá, že tento argument je třeba zamítnout, neboť dodržení podmínek stanovených v čl. 3 odst. 1 rozhodnutí Sernam 2 je odůvodněno zachováním hospodářské činnosti příjemce podpory na restrukturalizaci, a nikoliv pouhou skutečností, že je zachována jeho právní subjektivita.

300    Zatřetí se žalobkyně domnívá, že pokud by Komise chápala prodej aktiv společnosti Sernam v celku jako odpovídající opatření vyrovnávacím opatřením uloženým čl. 3 odst. 1 rozhodnutí Sernam 2, měla v uvedeném rozhodnutí upřesnit, že nebyl přijatelný převod za zápornou cenu, jelikož zcela přesně znala finanční situaci společnosti Sernam a měla s takovým případem počítat.

301    Tento argument musí být rovněž zamítnut. Jelikož podmínka týkající se prodeje aktiv v celku vylučovala pasiva, případ získání záporné ceny v projednávané věci byl již pojmově vyloučen, jak vyplývá z bodů 154 až 158 výše.

302    První výtka podaná proti bodu 155 odůvodnění napadeného rozhodnutí (viz bod 287 výše) musí být tedy zamítnuta.

 K druhé výtce, podané proti bodu 155 odůvodnění napadeného rozhodnutí, vycházející ze skutečnosti, že provedení vyrovnávacího opatření je věcí příjemce podpory nebo dále státu-akcionáře, ale nikoliv státu jako nositele veřejné moci

303    Žalobkyně tvrdí, že každopádně v případě provádění vyrovnávacího opatření uloženého rozhodnutím Komise nese náklady na vyrovnávací opatření podnik, který byl příjemcem podpory na restrukturalizaci, a nikoliv stát jako nositel veřejné moci.

304    Žalobkyně a Francouzská republika rovněž tvrdí, že rozhodne-li se veřejný podnik prodat některou ze svých dceřiných společností nebo všechna svá aktiva nebo jejich část na základě rozhodnutí Komise, tento veřejný podnik a případně prostřednictvím něj stát jedná jako akcionář. V důsledku toho vzhledem k jejich povaze, předmětu a cíli představují sporná opatření investici srovnatelnou s investicí soukromého investora.

305    V projednávané věci je třeba konstatovat, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně a Francouzská republika, prodej aktiv společnosti Sernam v celku na základě čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2 nebyl rozhodnutím, které by učinil soukromý investor za „obvyklých“ tržních podmínek s vyhlídkou maximalizace zisku nebo minimalizace ztrát v souladu s hospodářskou racionalitou.

306    Základní logikou vyrovnávacích opatření stanovených v článku 3 rozhodnutí Sernam 2 totiž bylo zabránit jakémukoliv nadměrnému narušení hospodářské soutěže způsobenému poskytnutím podpory na restrukturalizaci prohlášené za podmíněně slučitelnou rozhodnutím Sernam 2.

307    Tato vyrovnávací opatření tedy mohla přinutit příjemce podpory i jeho akcionáře k řešení neoptimálnímu z hlediska čisté finanční návratnosti, což by soukromý investor v tzv. „obvyklé“ tržní situaci nezamýšlel.

308    Prodej aktiv společnosti Sernam v celku na základě vyrovnávacích opatření předpokládal v projednávané věci, že budou prodána aktiva s kladnou hodnotou, které by příjemce nutně nemusel převést v závislosti na úvahách spojených s hospodářskou racionalitou.

309    Vyrovnávací logika prodeje aktiv společnosti Sernam v celku připomenutá v bodě 155 odůvodnění napadeného rozhodnutí se tudíž lišila od logiky soukromého subjektu snažícího se maximalizovat své zisky nebo v dané věci minimalizovat své ztráty.

310    Kromě toho z přezkumu, třetí, čtvrté a šesté části čtvrtého žalobního důvodu výše vyplývá, že se podle čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2 nejednalo o prodej celé ztrátové společnosti, ale pouze o prodej aktiv s kladnou hospodářskou hodnotou. V tomto případě zahrnovala nabídka vedení společnosti požadavky na navýšení kapitálu, odepsání pohledávek, jakož i záruky ze strany prodávajícího, neboť byla prodána celá společnost Sernam s potřebou financování. Sporná opatření tedy vyplývají přímo z porušení čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2 a nemají žádný vztah s použitím kritéria soukromého investora.

311    Druhá výtka podaná proti bodu 155 odůvodnění napadeného rozhodnutí musí být tedy zamítnuta.

312    Za těchto podmínek již není třeba přezkoumat ostatní argumenty týkající se prvního důvodu předloženého Komisí k odůvodnění neuplatnitelnosti kritéria soukromého investora vycházejícího z kontextu navracení státních podpor.

313    S ohledem na výše uvedené musí být první část šestého žalobního důvodu zamítnuta.

 K druhé části, vycházející ze skutečnosti, že žádné ze sporných opatření nezakládá zvýhodnění ve prospěch společnosti Sernam Xpress-Financière Sernam

314    Žalobkyně v podstatě zpochybňuje, že by navýšení kapitálu a odepsání pohledávek přiznávalo zvýhodnění společnosti Sernam Xpress-Financière Sernam. Pokud jde o záruky, nejprve se dovolává nedostatku odůvodnění toho, že napadené rozhodnutí neříká, zda se tyto záruky odchylují od obvyklých podmínek převodu soukromým prodávajícím. Dále podpůrně tvrdí, že každá záruka by byla poskytnuta soukromým prodávajícím. Nakonec v podstatě tvrdí, že tyto záruky neposkytly zvýhodnění ve prospěch společnosti Sernam Xpress-Financière Sernam, neboť jejich výše byla nízká a nebyly provedeny.

315    Zaprvé se žalobkyně domnívá, že navýšení kapitálu společnosti Sernam pro účely převodu aktiv v celku nepřiznalo žádné zvýhodnění společnosti Financière Sernam nebo jakémukoliv podniku, neboť tento převod byl proveden za tržní cenu.

316    Je třeba konstatovat, že Komise v napadeném rozhodnutí nerozhodla o otázce zvýhodnění společnosti Financière Sernam jakožto nabyvatele podílů společnosti Sernam Xpress, ale jakožto právního nástupce společnosti Sernam Xpress po jejich spojení.

317    V tomto ohledu Komise totiž upřesnila v bodě 159 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že protože se Sernam Xpress a Financière Sernam „později spojily, [nebylo] nutno rozlišovat mezi zvýhodněním jednoho nebo druhého z nich“. Uplatnila toto uvažování na všechna sporná opatření, včetně navýšení kapitálu.

318    Mimoto bod 172 odůvodnění napadeného rozhodnutí zní takto:

„Ve 164. bodě odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení si Komise položila otázku, zda záporná cena ‚uhrazená‘ společností Financière Sernam skutečně odpovídala tržní hodnotě. V tomto ohledu bere Komise na vědomí, že mezitím došlo ke spojení společností Sernam Xpress a Financière Sernam a že případná podpora společnosti Financière Sernam v podobě příliš vysoké záporné ceny nepřesáhla 57 milionů eur podpory, již obdržela společnost Sernam Xpress jako novou podporu. Tím tedy není nadále nutno vyslovit se k otázce případné podpory kupujícímu.“

319    Pokud jde o společnost Sernam, její navýšení kapitálu představuje finanční zvýhodnění nezpochybnitelné ve vztahu k jejím konkurentům. Kromě toho z přezkumu první části šestého žalobního důvodu vyplývá, že v tomto konkrétním případě Komise právem nesrovnala jednání státu s jednáním soukromého investora za obvyklých tržních podmínek. Finanční zvýhodnění představované tímto navýšením kapitálu je tudíž třeba považovat za státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

320    Dále z přezkumu pátého žalobního důvodu vyplývá, že existuje hospodářská návaznost mezi společnostmi Sernam a Sernam Xpress, a tudíž bylo zvýhodnění spojené s navýšením kapitálu převedeno na společnost Sernam Xpress. V každém případě, i kdyby kupní cena byla cenou tržní, nebrání to tomu, aby si Sernam Xpress, u níž bylo prokázáno výše, že pokračovala ve výkonu činností společnosti Sernam dotčených poskytnutými státními podporami, zachovala prospěch ze zvýhodnění vyplývajícího ze všech dotčených státních podpor, mezi které patří navýšení kapitálu ve výši 57 milionů eur čistého (v tomto smyslu viz rozsudek SMI, bod 52 výše, EU:C:2004:238, body 80 a 81).

321    Je tedy třeba konstatovat, že se Komise právem v bodě 160 odůvodnění napadeného rozhodnutí domnívala, že „[n]avýšením kapitálu společnosti [Sernam] o částku 57 milionů eur provedeném [žalobkyní] získala [Sernam] značnou finanční výhodu, které se jejím konkurentům nedostalo“ a že „[t]ato výhoda byla později převedena společně s ostatními aktivy a pasivy na společnost Sernam Xpress. 

322    Zadruhé žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, jakož i nesprávného skutkového zjištění, když v bodě 162 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že odepsání pohledávek ve výši 38,5 milionu eur žalobkyně za společností Sernam poskytlo zvýhodnění společnostem Sernam Xpress nebo Financière Sernam z toho důvodu, že zapsala dluh do pasiva likvidace společnosti Sernam a nebyla věřitelkou společnosti Sernam Xpress nebo Financière Sernam.

323    Tento argument musí být zamítnut, jelikož žalobkyně byla věřitelkou společnosti Sernam a z přezkumu pátého žalobního důvodu vyplývá, že mezi společnostmi Sernam a Sernam Xpress existuje po jejich spojení mezi společnostmi Sernam Xpress a Financière Sernam hospodářská návaznost. Za takových okolností znamená zapsat tyto pohledávky do pasiva likvidace společnosti Sernam poskytnout společnosti Sernam Xpress, poté Financière Sernam zvýhodnění.

324    Zatřetí žalobkyně tvrdí, že Komise neodůvodnila své uvažování v bodech 163 až 171 odůvodnění napadeného rozhodnutí ohledně záruk poskytnutých žalobkyní při převodu „aktiv v celku“ společnosti Sernam, neboť napadené rozhodnutí neuvádí nic ohledně toho, zda se tyto záruky odchylují od obvyklých podmínek převodu soukromým subjektem. V tomto ohledu žalobkyně upřesňuje, že převody (bez ohledu na to, zda se jedná o převody aktiv nebo podniků) jsou systematicky doprovázeny zárukami a otázka, která vyvstává při posouzení těchto záruk z titulu státních podpor, je, zda tyto záruky spadají do jednání soukromého subjektu v tržním hospodářství (v projednávané věci „soukromý prodávající“ v tržním hospodářství). Žalobkyně se domnívá, že záruky za pasivum mohou představovat státní podporu pouze tehdy, pokud jsou poskytnuty za podmínek, které nejsou přijatelné soukromým prodávajícím v tržním hospodářství.

325    V souladu se sdělením Komise o použití článků [107 SFEU] a [108 SFEU] na státní podpory ve formě záruk (Úř. věst. 2000, C 71, s. 14; Zvl. vyd. 08/01, s. 369), stejně jako jiné formy případné podpory mohou záruky přímo poskytnuté státem a rovněž záruky poskytnuté podniky, v nichž mají orgány veřejné moci rozhodující vliv, představovat státní podporu.

326    Nejprve je třeba konstatovat, že Komise odůvodnila své zamítnutí uplatnění kritéria soukromého investora v bodech 152 až 158 odůvodnění napadeného rozhodnutí celkově pro všechna sporná opatření. Nebylo tedy nutné, aby Komise doplnila zvláštní odůvodnění pro záruky. V tomto ohledu tedy není třeba konstatovat nedostatek odůvodnění. Navíc zvýhodnění představované každou z těchto záruk ve prospěch společnosti Sernam Xpress (a v důsledku spojení ve prospěch společnosti Financière Sernam) je řádně odůvodněno v bodech 164 až 171 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

327    Dále z bodů 293 až 313 výše vyplývá, že Komise správně neuplatnila kritérium soukromého investora na sporná opatření, mezi která patří i záruky. Proto musí být zamítnuty argumenty žalobkyně předložené podpůrně, které směřují k prokázání, že by každá záruka byla poskytnuta soukromým prodávajícím.

328    Nakonec je třeba zamítnout ostatní argumenty žalobkyně, které směřují ke zpochybnění skutečnosti, že každá ze záruk mohla poskytnout zvýhodnění společnosti Sernam Xpress-Financière Sernam, z následujících důvodů.

 K záruce týkající se výstavby závodu Valenton a záruce týkající se růstu nájmů u nových provozoven

329    Žalobkyně zdůrazňuje, že záruka týkající se výstavby závodu Valenton, nutného pro provozování TBE, a to s pokutou ve výši 1 milionu eur v případě zpoždění v provedení prací, a záruka týkající se růstu nájmů u nových provozoven s rozdílem omezeným na nejvýše 3 miliony eur a na omezenou dobu tří let, byly omezené výše a nebyly provedeny.

330    Zaprvé se Komise v bodě 164 odůvodnění napadeného rozhodnutí právem domnívala, že tyto záruky poskytovaly zvýhodnění, neboť bez nich by Sernam Xpress-Financière Sernam musela dotčené náklady nést sama.

331    Zadruhé, pokud jde o argumentaci žalobkyně založenou na nízké výši sporných podpor, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury poměrně malá výše podpory nebo poměrně malá velikost podniku, který je příjemcem, totiž a priori nevylučují, že může být ovlivněn obchod mezi členskými státy (viz rozsudek ze dne 24. července 2003, Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg, C‑280/00, Recueil, EU:C:2003:415, bod 81 a citovaná judikatura; viz rovněž v tomto smyslu rozsudek ze dne 4. dubna 2001, Regione Autonoma Friuli-Venezia Giulia v. Komise, T‑288/97, Recueil, EU:T:2001:115, bod 44 a citovaná judikatura).

332    Zatřetí je třeba rovněž uvést, že v souladu s bodem 2.1.2 sdělení o státních podporách ve formě záruk uvedeného v bodě 325 výše skutečnost, že záruky nebyly uhrazeny, není relevantní pro kvalifikaci jako zvýhodnění, jelikož podpora je poskytnuta v okamžiku, kdy je poskytnuta záruka, a nikoliv v okamžiku, kdy je uplatněna nebo kdy na základě ní dojde k platbám.

333    Navíc je třeba zamítnout argument žalobkyně, podle kterého záruka týkající se výstavby závodu Valenton vyplývala z její vůle opět nabýt jiný závod, jelikož žalobkyně mohla požadovat přestěhování do Valenton (Francie) bez poskytnutí záruky za provedení stavebních prací v tomto závodě.

 K záruce trvání TBE a jeho přístupu

334    Pokud jde o záruku trvání TBE a jeho přístupu, žalobkyně tvrdí, že neměla výlučnou povahu a nepřiznávala žádné zvýhodnění společnosti Sernam Xpress ve vztahu k jejím konkurentům.

335    Je třeba nicméně uvést, že se Komise právem v bodě 165 odůvodnění napadeného rozhodnutí domnívala, že tato záruka pro společnost Sernam Xpress-Financière Sernam výrazně snižovala riziko, což představuje zvýhodnění. V tomto ohledu je třeba uvést, že žalobkyně netvrdí, že ostatní podniky používají v praxi TBE. Kromě toho z bodu 163 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že tato záruka vedla ke skutečné platbě žalobkyně ve výši 3 miliony eur ve prospěch společnosti Sernam Xpress, což není sporné. Existence zvýhodnění ve prospěch společnosti Sernam Xpress ve vztahu k jejím konkurentům je tedy nepochybná.

 K prodloužení záruky za převedení na nová pracovní místa zaměstnanců v rámci skupiny žalobkyně o tři roky

336    Žalobkyně se domnívá, že bod 169 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého díky prodloužení záruky za převedení na nová pracovní místa zaměstnanců v rámci její skupiny o tři roky bylo výhodnější zůstat zaměstnán u společnosti Sernam Xpress, je zásadní tvrzení, které není odůvodněno.

337    Je však třeba konstatovat, že Komise právně dostačujícím způsobem odůvodnila v bodech 169 a 171 odůvodnění napadeného rozhodnutí existenci zvýhodnění ve prospěch společnosti Sernam Xpress spočívajícího ve skutečnosti, že kvůli této záruce bylo výhodnější zůstat zaměstnán během tohoto období u společnosti Sernam Xpress, a že umožnila společnosti Sernam Xpress zachovat si zaměstnance, aniž by nesla dodatečné náklady. Zvýhodnění tedy nespočívalo ve všech zaplacených mzdách, ale v rozdílu odpovídajícímu růstu mezd, který by musela přiznat společnost Sernam Xpress proto, aby si zachovala tyto zaměstnance bez této záruky.

338    Z toho vyplývá, že druhá část šestého žalobního důvodu musí být zamítnuta.

339    Z výše uvedeného vyplývá, že šestý žalobní důvod musí být zamítnut v plném rozsahu.

4.     K prvnímu žalobnímu důvodu žalobkyně a k důvodu Francouzské republiky, vycházejícím z porušení jejich práva na obhajobu

340    Svým prvním žalobním důvodem žalobkyně vytýká Komisi v podstatě, že zaujala v napadeném rozhodnutí stanovisko, které nebylo obsaženo v rozhodnutí o zahájení řízení a ke kterému neměla možnost užitečně předložit vyjádření. Odkazuje na body 154 až 158 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterých není třeba na projednávanou věc uplatnit zásadu soukromého investora.

341    Francouzská republika v samostatném důvodu tvrdí, že tento rozdíl mezi rozhodnutím o zahájení řízení a napadeným rozhodnutím představuje rovněž porušení jejího vlastního práva na obhajobu.

342    Komise zpochybňuje argumenty žalobkyně a domnívá se, že důvod předložený Francouzskou republikou je zjevně nepřípustný a v každém případě neopodstatněný.

343    Pokud se jeví, že důvod předložený vedlejším účastníkem, jehož souvislost s předmětem sporu je sporná, musí být v každém případě odmítnut jako nepřípustný z jiného důvodu nebo jako neopodstatněný, soud může tento důvod zamítnout, aniž rozhodne o tom, zda vedlejší účastník překročil svou úlohu vystupovat na podporu návrhových žádání jednoho z hlavních účastníků řízení (viz rozsudek ze dne 15. června 2005, Regione autonoma della Sardegna v. Komise, T‑171/02, Sb. rozh., EU:T:2005:219, bod 155 a citovaná judikatura).

344    V projednávané věci se Tribunál z důvodu hospodárnosti řízení domnívá, že je třeba přezkoumat důvod předložený Francouzskou republikou vycházející z porušení jejího práva na obhajobu, aniž je třeba předtím rozhodnout o námitce nepřípustnosti předložené Komisí týkající se přípustnosti tohoto důvodu, jelikož tyto argumenty ostatně neumožňují z důvodů uvedených dále prokázat, že Komise v napadeném rozhodnutí porušila právo na obhajobu členského státu. Poté bude přezkoumán první žalobní důvod žalobkyně, který kritizuje stejný rozdíl mezi rozhodnutím o zahájení řízení a napadeným rozhodnutím.

 K důvodu Francouzské republiky vycházejícímu z porušení jejího práva na obhajobu

345    Francouzská republika v podstatě kritizuje skutečnost, že při rozhodnutí o zahájení řízení ale rovněž během celého správního řízení až do jeho poslední fáze se Komise nikdy nedomnívala, ani nenechala vzniknout dojem, že se kritérium soukromého investora v projednávané věci z principu neuplatní. Francouzské orgány nemohly předložit své vyjádření k otázce uplatnitelnosti kritéria soukromého investora, jak stanoví rozsudek Německo v. Komise, bod 283 výše (EU:C:2003:55), na projednávanou věc a byly naopak dotázány především na podmínky použití srovnání mezi náklady na převod aktiv společnosti Sernam a náklady na její likvidaci. V napadeném rozhodnutí však Komise najednou a neočekávaně tvrdí, že toto srovnání je v projednávané věci irelevantní, neboť na zvláštní okolnosti případu se kritérium soukromého investora neuplatní. Tím, že Komise Francouzské republice nesdělila radikální změnu svého posouzení během řízení, neumožnila Francouzské republice rozporovat při formálním vyšetřovacím řízení stanovisko orgánu ohledně kvalifikace opatření z memoranda o porozumění ze dne 21. července 2005 týkajících se prodeje aktiv společnosti Sernam v celku jako státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

346    Žalobkyně ve vyjádření ke spisu vedlejší účastnice Francouzské republiky uvedla, že podporuje její důvod, vycházející z porušení jejího práva na obhajobu jako členského státu.

347    Z judikatury vyplývá, že dodržování práva na obhajobu v každém řízení vedeném vůči osobě, které může vést k aktu nepříznivě zasahujícímu do jejího právního postavení, je základní zásadou práva Unie a musí být zajištěna, i když neexistuje zvláštní právní úprava (viz rozsudek ze dne 21. března 1990, Belgie v. Komise, C‑142/87, Recueil, EU:C:1990:125, bod 46 a citovaná judikatura). Soudní dvůr již rozhodl, že tato zásada vyžaduje, aby bylo dotyčnému členskému státu umožněno užitečně sdělit svůj názor ohledně skutečností, na kterých Komise založila své posouzení (v tomto smyslu a obdobně viz výše uvedený rozsudek Belgie v. Komise, EU:C:1990:125, bod 47).

348    Pokud se Komise rozhodne podle článku 6 nařízení č. 659/1999 zahájit formální vyšetřovací řízení, může se rozhodnutí o zahájení řízení omezit na shrnutí relevantních skutkových a právních okolností, na předběžné hodnocení dotčeného státního opatření směřující k určení, zda má charakter podpory, a na uvedení důvodů, které vyvolávají pochybnosti o jeho slučitelnosti s vnitřním trhem (rozsudky ze dne 23. října 2002, Diputación Foral de Guipúzcoa a další v. Komise, T‑269/99, T‑271/99 a T‑272/99, Recueil, EU:T:2002:258, bod 104, a ze dne 22. října 2008, TV2/Danmark a další v. Komise, T‑309/04, T‑317/04, T‑329/04 a T‑336/04, Sb. rozh., EU:T:2008:457, bod 138).

349    Je třeba uvést, že formální vyšetřovací řízení umožňuje prohloubit a objasnit otázky vznesené v rozhodnutí o zahájení řízení (rozsudek ze dne 4. března 2009, Itálie v. Komise, T‑424/05, EU:T:2009:49, bod 69).

350    Z článku 7 nařízení č. 659/1999 vyplývá, že na konci formálního vyšetřovacího řízení může dojít v analýze Komise k posunu, neboť Komise může nakonec rozhodnout, že opatření není podporou nebo že byly rozptýleny pochybnosti o jeho slučitelnosti. Z toho vyplývá, že se konečné rozhodnutí může do jisté míry lišit od rozhodnutí o zahájení řízení, aniž by tyto rozdíly způsobovaly vadnost konečného rozhodnutí (rozsudky Itálie v. Komise, bod 349 výše, EU:T:2009:49, bod 69, a ze dne 16. prosince 2010, Nizozemsko a NOS v. Komise, T‑231/06 a T‑237/06, Sb. rozh., EU:T:2010:525, bod 50).

351    V projednávané věci je třeba konstatovat, že v rozhodnutí o zahájení řízení Komise uvedla zejména v bodech 131 až 133 a 166 odůvodnění uvedeného rozhodnutí, že za účelem určení, zda navýšení kapitálu a odepsání pohledávek představovaly státní podpory, hodlala uplatnit kritérium soukromého investora druhu „Gröditzer“ provedením srovnání nákladů na operaci uskutečněnou na základě čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2 s náklady, ke kterým by vedla likvidace společnosti Sernam pro žalobkyni.

352    Nicméně zaprvé je třeba uvést, že body 141 a 142 odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení jasně zdůrazňovaly předběžnou povahu tohoto uvažování ohledně kvalifikace jako nové podpory, jak znázorňuje použití výrazu „v této fázi“. Skutečnost, že jiné části byly kladnější, nemůže tento závěr vyvrátit zvláště s ohledem na účel rozhodnutí o zahájení řízení a předběžnou povahu analýzy v něm provedené.

353    Pokud tak Komise měla za nezbytné získat informace týkající se nákladů na likvidaci společnosti Sernam, závěr v bodě 140 odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení, podle kterého bude muset být určeno, zda byly celkové náklady na navýšení kapitálu vyšší než hypotetické náklady na likvidaci společnosti Sernam, musí být umístěn do kontextu formálního vyšetřovacího řízení a jeho cílů, a tedy umožnit zúčastněným stranám být vyslechnuty a umožnit Komisi zcela se seznámit se všemi okolnostmi věci před přijetím rozhodnutí. Formální vyšetřovací řízení nemůže mít jiný účel než výše popsaný, a zejména nemůže mít za účel rozhodovat s konečnou platností o některých skutečnostech ze spisu před přijetím konečného rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. července 2010, ThyssenKrupp Acciai Speciali Terni v. Komise, T‑62/08, Sb. rozh., EU:T:2010:268, body 174 a 175 a citovaná judikatura)

354    Zadruhé, jelikož otázka kritéria soukromého investora byla evokována v rozhodnutí o zahájení řízení za účelem posouzení, zda navýšení kapitálu a odepsání pohledávek představují zvýhodnění ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, členský stát tudíž mohl předložit všechny argumenty vysvětlující, proč mělo být kritérium uplatněno s ohledem na zvláštní kontext věci. Komise v tomto ohledu zdůrazňuje, že neexistovaly precedenty uplatnění kritéria soukromého investora v kontextu provádění rozhodnutí o podmíněné slučitelnosti.

355    Je třeba rovněž uvést, že v bodě 161 odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení Komise uvedla, že další dodatečné zdroje k dispozici společnosti Sernam Xpress zejména ve formě finančního zvýhodnění mohly vyplynout ze záruk od společnosti SNCF.

356    Proto s přihlédnutím k rozhodnutí o zahájení řízení byla Francouzská republika schopna se seznámit s uvažováním, které vedlo Komisi k předběžné domněnce, že navýšení kapitálu, odepsání pohledávek a záruky mohly představovat nové neslučitelné podpory, a užitečně uplatnit svůj názor ke skutečnostem, na kterých Komise založila své posouzení.

357    Zatřetí z žádného ustanovení týkajícího se státních podpor ani z judikatury nevyplývá, že by Komise byla povinna vyslechnout příjemce státních prostředků ke svému právnímu posouzení dotčeného opatření, nebo že je povinna informovat dotčený členský stát ‐ a a fortiori příjemce podpory ‐ o svém stanovisku před přijetím rozhodnutí, pokud zúčastněné strany a členský stát byly vyzvány k předložení svých připomínek (rozsudek ze dne 1. července 2010, Itálie v. Komise, T‑53/08, Sb. rozh., EU:T:2010:267, bod 123).

358    Začtvrté s ohledem na odůvodnění neuplatnitelnosti kritéria soukromého investora na projednávanou věc, tedy kontext navrácení státních podpor, v bodě 154 odůvodnění napadeného rozhodnutí, a skutečnost, že čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2 byl opatřením odpovídajícím vyrovnávacím opatřením odstavce 1, který nebyl dodržen, v bodě 155 odůvodnění napadeného rozhodnutí, je třeba konstatovat, že ve fázi rozhodnutí o zahájení řízení Komise musela ještě přezkoumat, zda čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2, jakož i navrácení protiprávní a neslučitelné podpory ve výši 41 milionu eur byly správně uplatněny. V okamžiku rozhodnutí o zahájení řízení tedy Komise nebyla ještě schopna určit, že se kritérium soukromého investora na projednávanou věc neuplatní.

359    Z toho vyplývá, že důvod vycházející z porušení práva na obhajobu Francouzské republiky musí být zamítnut.

 K prvnímu žalobnímu důvodu žalobkyně, vycházejícímu z porušení jejího práva na obhajobu

360    Žalobkyně, podporovaná Francouzskou republikou, v podstatě předkládá dvě výtky. Svou první výtkou žalobkyně tvrdí, že rozdíl mezi rozhodnutím o zahájení řízení a napadeným rozhodnutím, o který se jedná v bodě 345 výše, představuje porušení jejího práva na obhajobu. Svou druhou výtkou tvrdí, že uvedený rozdíl představuje porušení jejího práva předložit připomínky jako zúčastněná strana k zásadní skutečnosti, která umožnila dospět k závěru, že podmínky převodu představovaly státní podpory.

361    Pokud jde o procesní práva žalobkyně, je třeba připomenout, že jsou v každém případě méně široká než práva Francouzské republiky jako dotčeného členského státu ve formálním vyšetřovacím řízení v souladu s čl. 108 odst. 2 SFEU. V tomto ohledu z judikatury Soudního dvora vyplývá, že v řízení o přezkumu státních podpor se práva jiných zúčastněných stran, jako v projednávané věci žalobkyně, než dotčeného členského státu omezují na to, že Komisi mohou sdělit jakékoli informace s cílem informovat ji pro účely jejího dalšího postupu a že se tyto jiné zúčastněné strany samy nemohou dovolávat práva na takovou kontradiktorní diskuzi s Komisí, jako je diskuze zahájená ve prospěch uvedeného členského státu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2011, Komise a Španělsko v. Government of Gibraltar a Spojené království, C‑106/09 P a C‑107/09 P, Sb. rozh., EU:C:2011:732, body 180 a 181 a citovaná judikatura). Právo zúčastněných stran na informace však nejde nad rámec práva být Komisí vyslechnuty. Zejména nemůže zahrnovat obecné právo vyjádřit se ke všem potenciálně důležitým otázkám vzneseným v průběhu formálního vyšetřovacího řízení (viz rozsudek ze dne 30. listopadu 2009, Francie v. Komise, T‑427/04 a T‑17/05, Sb. rozh., EU:T:2009:474, bod 149 a citovaná judikatura).

362    Vzhledem k těmto zásadám je tedy třeba konstatovat, že žalobkyně, ač se nemůže opírat o právo na obhajobu přiznané osobám, proti nimž bylo zahájeno řízení, má pouze právo účastnit se správního řízení v přiměřeném rozsahu s ohledem na okolnosti projednávaného případu (rozsudky Tribunálu ze dne 25. června 1998, British Airways a další v. Komise, T‑371/94 a T‑394/94, Recueil, s. II‑2405, body 59 a 60, a ze dne 6. března 2003, Westdeutsche Landesbank Girozentrale a Land Nordrhein-Westfalen v. Komise, T‑228/99 a T‑233/99, Recueil, s. II‑435, bod 125).

363    Výtka žalobkyně vycházející z porušení jejího práva na obhajobu musí být zamítnuta.

364    Pokud jde o výtku žalobkyně vycházející z porušení jejího práva na obhajobu jako zúčastněné strany, je třeba uvést, že žalobkyně měla možnost zaslat Komisi připomínky k rozhodnutí o zahájení řízení, které určovalo právě sporná opatření jako opatření, která představují potenciální státní podpory, přičemž této možnosti využila. Žalobkyně byla tudíž dostatečně informována o existenci přezkumného řízení a bylo jí umožněno předložit všechny připomínky, které považovala za užitečné jako zúčastněná strana.

365    Vzhledem k tomu, že rozdíl mezi rozhodnutím o zahájení řízení a napadeným rozhodnutím nepředstavuje porušení práva na obhajobu Francouzské republiky a žalobkyně v podstatě předkládá stejné argumenty jako argumenty Francouzské republiky, je třeba konstatovat, že uvedený rozdíl mezi rozhodnutím o zahájení řízení a napadeným rozhodnutím nepředstavuje ani porušení jejích procesních práv jako zúčastněné strany v řízení.

366    Výtku vycházející z porušení práva žalobkyně předložit užitečné připomínky jako zúčastněná strana je třeba zamítnout.

367    Vzhledem k výše uvedenému musí být první žalobní důvod zamítnut.

5.     K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady ochrany legitimního očekávání

368    Žalobkyně v podstatě předkládá tři výtky. Svou první výtkou žalobkyně tvrdí, že čl. 3 odst. 2 a článkem 4 rozhodnutí Sernam 2 u ní byly vyvolány podložené naděje ohledně skutečnosti, že jí bude povoleno postupovat, tak jak učinila, při převodu aktiv a při navrácení 41 milionu eur podpory prohlášené za neslučitelnou rozhodnutím Sernam 2. Svou druhou výtkou žalobkyně tvrdí, že ji žádost Komise o informace o podrobnostech nákladů na likvidaci společnosti Sernam ze dne 14. března 2006 utvrdila ve skutečnosti, že na převod aktiv společnosti Sernam v celku bude uplatněno kritérium soukromého investora, a tedy se v tomto převodu nebude jednat o státní podpory. Svou třetí výtkou žalobkyně zpochybňuje v podstatě body 126 a 177 až 182 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

 K první výtce, vycházející ze skutečnosti, že čl. 3 odst. 2 a článkem 4 rozhodnutí Sernam 2 byly vyvolány podložené naděje žalobkyně ohledně skutečnosti, že jí bude povoleno postupovat, tak jak učinila, při převodu aktiv a při navrácení 41 milionu eur

369    Žalobkyně tvrdí, že čl. 3 odst. 2 a článek 4 rozhodnutí Sernam 2 představovaly „jednoznačné zásady“ a „přijatá stanoviska“, která založila její legitimní očekávání ohledně skutečnosti, že jí bude povoleno je provést, tak jak učinila.

370    Podle ustálené judikatury platí, že právo dovolávat se zásady ochrany legitimního očekávání se vztahuje na každého jednotlivce, u něhož unijní orgán vyvolal podložené naděje [rozsudek ze dne 11. března 1987, Van den Bergh en Jurgens a Van Dijk Food Products (Lopik) v. Komise, 265/85, Recueil, s. I‑1155, bod 44]. Předpokládá splnění tří kumulativních podmínek. Zaprvé musí být zúčastněné osobě unijní správou poskytnuta konkrétní, nepodmíněná a shodující se ujištění z oprávněných a spolehlivých zdrojů. Zadruhé musí být tato ujištění takové povahy, že jsou schopna vyvolat legitimní očekávání u toho, komu jsou určena. Zatřetí musí být poskytnutá ujištění v souladu s platnými právními normami (viz rozsudek ze dne 30. června 2005, Branco v. Komise, T‑347/03, Sb. rozh., EU:T:2005:265, bod 102 a citovaná judikatura; rozsudky ze dne 23. února 2006, Cementbouw Handel & Industrie v. Komise, T‑282/02, Sb. rozh., EU:T:2006:64, bod 77, a ze dne 30. června 2009, CPEM v. Komise, T‑444/07, Sb. rozh., EU:T:2009:227, bod 126).

371    Je třeba uvést, že článek 1 rozhodnutí Sernam 2 (viz bod 14 výše) výslovně stanoví, že státní podpora ve prospěch společnosti Sernam, schválená v květnu 2001 ve výši 503 milionů eur, je slučitelná se společným trhem za podmínek stanovených v článcích 3 a 4 téhož rozhodnutí.

372    Z bodů 118, 278 a 279 výše vyplývá, že čl. 3 odst. 2 a článek 4 rozhodnutí Sernam 2 byly dostatečně srozumitelné ohledně skutečnosti, že prodej aktiv společnosti Sernam v celku nepovoloval převést pasiva této společnosti, a že pokud by Sernam nebo jiný subjekt hospodářsky pokračující v činnosti společnosti Sernam nadále existoval na trhu, měl by povinnost vrátit 41 milion eur i v případě tržní ceny prostřednictvím transparentního a otevřeného řízení pro všechny jeho konkurenty. Kromě toho z přezkumu čtvrtého a pátého žalobního důvodu vyplývá, že žalobkyně chybně použila obě tato ustanovení rozhodnutí Sernam 2.

373    Proto čl. 3 odst. 2 a článek 4 rozhodnutí Sernam 2 nemohly založit jakékoliv legitimní očekávání ve vztahu k žalobkyni ohledně skutečnosti, že mohla připojit pasiva společnosti Sernam k aktivům a omezit se na zapsání 41 milionu eur do pasiva likvidace společnosti Sernam, i když mezi společnostmi Sernam a Sernam Xpress existovala hospodářská návaznost.

374    Mimoto čl. 3 odst. 2 a článek 4 rozhodnutí Sernam 2 stanovovaly podmínky, a nemohly tedy poskytovat konkrétní a nepodmíněná ujištění ohledně skutečnosti, že tyto podmínky budou považovány za splněné. Jak správně podotýká Komise, tato výtka se netýká legitimního očekávání jako takového, ale spíš přezkumu dodržení podmínek slučitelnosti stanovených v rozhodnutí Sernam 2.

375    Z toho vyplývá, že první výtka musí být zamítnuta.

 K druhé výtce, vycházející z obsahu žádosti o informace týkající se podrobností o nákladech na likvidaci společnosti Sernam ze dne 14. března 2006

376    Žalobkyně tvrdí, že žádost o informace Komise týkající se podrobností o nákladech na likvidaci společnosti Sernam ze dne 14. března 2006 ji utvrdila ve skutečnosti, že Komise uplatní kritérium soukromého investora druhu „Gröditzer“ v oblasti prodeje za zápornou cenu, a tedy se v případě převodu aktiv společnosti Sernam v celku nebude jednat o státní podpory.

377    Zaprvé je třeba uvést, že dopis ze dne 14. března 2006 je součástí postupu přezkoumání dodržení podmínek rozhodnutí Sernam 2 a následuje po operaci uskutečněné žalobkyní k provedení čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2. Proto tento dopis nemohl založit legitimní očekávání žalobkyně ohledně skutečnosti, že její operace před uvedeným dopisem nebude zahrnovat nové státní podpory.

378    Zadruhé na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, jí nemohla taková informace v dopise ze dne 14. března 2006 v žádném případě poskytnout konkrétní, nepodmíněná a shodující se ujištění, že kritérium soukromého investora v konečném rozhodnutí Komise bude jednak skutečně uplatněno a jednak považováno v projednávané věci za splněné. Jednalo se totiž o pouhou žádost o informace Komise jako součást postupu přezkoumání, a nikoliv o provedenou a konečnou analýzu dotčených opatření.

379    Z toho vyplývá, že druhá výtka musí být zamítnuta.

 K třetí výtce, vycházející ze skutečnosti, že se Komise dopustila pochybení v bodech 126 a 177 až 182 odůvodnění napadeného rozhodnutí

380    Žalobkyně v podstatě tvrdí, že se Komise v bodech 177 až 182 odůvodnění napadeného rozhodnutí dopustila pochybení, když odmítla skutečnost, že bylo založeno legitimní očekávání Francouzské republiky nebo příjemců podpory ohledně slučitelnosti transakce s rozhodnutím Sernam 2 z důvodu kroků francouzských orgánů vůči Komisi.

381    Tribunál se domnívá, že je třeba přezkoumat rovněž v rámci této výtky některé argumenty předložené v rámci šesté části čtvrtého žalobního důvodu vůči bodu 126 odůvodnění napadeného rozhodnutí, které se překrývají z velké části s argumenty předloženými v rámci této výtky.

382    Žalobkyně v podstatě předkládá tři argumenty na podporu své třetí výtky.

383    Z bodů 126 a 177 až 182 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise v podstatě odmítla skutečnost, že by legitimní očekávání ohledně slučitelnosti provedené operace s rozhodnutím Sernam 2 a unijním právem bylo založeno kroky francouzských orgánů, jako například jejich návštěvou u Komise dne 24. listopadu 2004, dopisem ze dne 21. prosince 2004, jakož i dalšími kontakty s Komisí. V bodech 178 až 181 odůvodnění se domnívala, že se informace sdělené Francouzskou republikou omezily na informování Komise o rozhodnutí prodat aktiva v celku, aniž popisovaly zásadní skutečnosti převodu aktiv společnosti Sernam a v každém případě se francouzské orgány nemohly nijak dovolávat legitimního očekávání, aniž by z vlastního popudu informovaly Komisi dne 21. prosince 2004 nebo později o těchto zásadních skutečnostech. Komise dodala v bodech 126 a 182 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že pokud měly francouzské orgány potíže s provedením rozhodnutí Sernam 2, měly se obrátit na Komisi, aby v dohodě s ní dospěly k řešení ohledně jiného postupu, a to na základě zásady loajální spolupráce stanovené v čl. 4 odst. 3 SEU a oddílu 3.2.3 pokynů na záchranu a restrukturalizaci, podle kterého se při uplatnění této obecné zásady členský stát nesmí odchýlit od plánu na restrukturalizaci bez předchozího oznámení a souhlasu Komise.

384    Zaprvé se žalobkyně dovolává kontaktů s Komisí, kterými bylo založeno její legitimní očekávání ohledně skutečnosti, že provedená operace byla v souladu s rozhodnutím Sernam 2.

385    Pokud jde o telefonický rozhovor ze dne 8. listopadu 2004 mezi generálním ředitelem Agence des participations de l’État (APE) a generálním ředitelem generálního ředitelství (GŘ) pro energetiku a dopravu, je třeba konstatovat, že žalobkyně nepředkládá žádný zápis z tohoto rozhovoru ani z něj ve spise neexistuje oficiální zápis. Stejná zjištění platí ohledně schůzky mezi ředitelem pro obecné záležitosti GŘ pro energetiku a dopravu a delegací APE-SNCF konané dne 24. listopadu 2004, jakož i telefonického rozhovoru z července 2005 mezi předsedou představenstva SNCF a ředitelem GŘ pro energetiku a dopravu. Několik krátkých zmínek o těchto kontaktech obsažených ve spise neumožňuje mít jasnou a vyčerpávající představu o komunikaci, ke které došlo, ani dospět k závěru, že byl dán francouzským orgánům souhlas se spornými částmi operace.

386    Zadruhé žalobkyně předkládá dopis francouzských orgánů Komisi ze dne 21. prosince 2004. Ze znění tohoto dokumentu však vyplývá, že se Komise právem domnívala v bodě 179 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že nebylo možné, aby stanovila přesný způsob, jakým francouzské orgány provedou rozhodnutí Sernam 2, neboť podstatné a sporné skutečnosti transakce v něm nebyly uvedeny, a sice skutečnost, že plánované postoupení spočívá v převodu aktiv a pasiv v rámci skupiny na jiný právní subjekt (Sernam Xpress) s jeho následným postoupením (share deal); že s aktivy bude postoupena také část pasiv a že v pasivech společnosti Sernam zůstane pouze příkaz k navrácení podpory ve výši 41 milionu eur a pohledávky SNCF v částce 38,5 milionu eur nebo dále, že Francouzská republika byla v případě nabídky na převzetí za zápornou cenu ochotna navýšit kapitál společností Sernam a Sernam Xpress. 

387    Žádná z těchto skutečností totiž není obsažena výslovně v tomto dopise. Jak zdůrazňuje Komise „zpráva ze dne 21. prosince 2004 naopak naznačuje, že postoupení bude provedeno bez rozlišování mezi pasivy a za kladnou cenu, protože se v ní uvádí, že „[j]akmile bude postoupení uskutečněno, budou příjmy, které takto vzniknou, použity na úhradu pasiv právnické osoby Sernam, včetně neslučitelné podpory, a to v rámci obvyklých vnitrostátních postupů“.

388    Zatřetí žalobkyně kritizuje body 126 a 182 odůvodnění napadeného rozhodnutí z důvodu, že rozhodnutí Sernam 2 bylo správně použito a nedošlo k žádné změně plánu na restrukturalizaci. Tato argumentace musí být zamítnuta, jelikož z přezkumu čtvrtého žalobního důvodu vyplývá, že čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2 nebyl ve skutečnosti dodržen. Tato podmínka slučitelnosti podpory byla přitom nedílnou součástí plánu na restrukturalizaci schváleného rozhodnutím Sernam 2. Francouzské orgány tudíž měly v souladu s bodem 52 pokynů na záchranu a restrukturalizaci požádat Komisi o odsouhlasení změn plánu na restrukturalizaci.

389    Z toho plyne, že třetí výtka musí být zamítnuta.

390    S přihlédnutím k výše uvedenému musí být druhý žalobní důvod zamítnut jako neopodstatněný.

6.     K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti dodržet přiměřenou lhůtu a zásady právní jistoty

391    Žalobkyně v podstatě tvrdí, že přijetím napadeného rozhodnutí víc než sedm let po uskutečnění operace „prodeje aktiv v celku“ porušila Komise povinnost dodržet přiměřenou lhůtu, čl. 41 odst. 1 listiny základních práv Evropské unie, ve spojení s jejím čl. 52 odst. 3, a zásadu právní jistoty. Její argumenty lze rozdělit v podstatě na tři výtky.

392    Úvodem je třeba připomenout, že dodržení přiměřené lhůty při provádění správních řízení v oblasti politiky hospodářské soutěže je obecnou zásadou unijního práva, jejíž dodržování zajišťuje unijní soud a která je ostatně coby jedna ze složek práva na řádnou správu převzata v čl. 41 odst. 1 listiny základních práv (rozsudek ze dne 13. ledna 2004, JCB Service v. Komise, T‑67/01, Recueil, EU:T:2004:3, bod 36).

393    Nicméně porušení zásady přiměřené lhůty odůvodňuje v každém případě zrušení rozhodnutí přijatého na konci správního řízení v oblasti hospodářské soutěže pouze, bylo-li rovněž porušeno právo na obhajobu dotčeného podniku. Dokud totiž není prokázáno, že nepřiměřeně dlouhá délka řízení ovlivnila možnost dotčených podniků se účinně obhajovat, nemá porušení zásady přiměřené lhůty vliv na platnost správního řízení, a tedy jej lze analyzovat pouze jako příčinu škody, které se lze dovolávat před unijním soudem. V každém případě je třeba rovněž připomenout, že ve fázi přezkumu uvedené v čl. 108 odst. 2 SFEU zúčastněné strany, jako žalobkyně v projednávané věci, mají pouze právo účastnit se správního řízení v přiměřeném rozsahu s ohledem na okolnosti projednávaného případu a nemohou se dovolávat práva na obhajobu přiznaného osobám, proti nimž bylo řízení zahájeno (v tomto smyslu viz rozsudek Eridania Sadam v. Komise, bod 230 výše, EU:T:2011:608, body 80 a 81 a citovaná judikatura).

 K první výtce, vycházející z tříleté lhůty, která uplynula mezi prodejem aktiv společnosti Sernam v celku a zahájením formálního vyšetřovacího řízení dne 16. července 2008

394    Žalobkyně v podstatě Komisi vytýká nepřiměřenou lhůtu tří let, která uplynula mezi prodejem aktiv společnosti Sernam v celku a zahájením formálního vyšetřovacího řízení dne 16. července 2008. Žalobkyně se dovolává několika skutečností, aby prokázala rychlé informování Komise o podmínkách převodu aktiv společnosti Sernam, který provedla, jako je stížnost podaná prvním stěžovatelem od června 2005, rozhovor předsedy představenstva SNCF v Les Echos dne 26. července 2005, informování telefonicky ze strany ředitele GŘ pro energetiku a dopravu o podmínkách převodu od července 2005. Kromě toho tvrdí, že proti Komisi byla podána žaloba pro nečinnost dne 22. února 2006 a že od 11. dubna 2006 měla Komise k dispozici veškeré informace a písemnosti nutné pro svou analýzu.

395    Jak již bylo připomenuto, dodržení přiměřené lhůty Komisí při přijímání rozhodnutí na závěr správních řízení v oblasti politiky hospodářské soutěže představuje zásadu řádné správy (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 27. listopadu 2003, Regione Siciliana v. Komise, T‑190/00, Recueil, EU:T:2003:316, bod 136 a citovaná judikatura, a JCB Service v. Komise, bod 392 výše, EU:T:2004:3, bod 36).

396    Podle judikatury to, že byla předběžná přezkumná fáze zahájena stížností, a nikoliv oznámením, nemůže vést k tomu, že by Komise mohla svévolně prodlužovat předběžnou přezkumnou fázi. Bylo tak rozhodnuto, že v rozsahu, v němž má Komise výlučnou pravomoc posuzovat slučitelnost státní podpory s vnitřním trhem, je povinna v zájmu řádného uplatňování základních pravidel Smlouvy týkajících se státních podpor provést pečlivé a nestranné posouzení stížnosti, kterou se oznamuje existence podpory neslučitelné s vnitřním trhem, a nemůže tedy předběžný přezkum státních opatření, jež byla předmětem stížnosti, donekonečna prodlužovat. Podle ustálené judikatury musí být přiměřenost délky takového správního řízení posouzena v závislosti na konkrétních okolnostech každé věci, a zejména na jejím kontextu, na jednotlivých fázích řízení, které musí Komise vést, na složitosti věci, jakož i na její důležitosti pro jednotlivé zúčastněné strany (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. září 2011, Regione autonoma della Sardegna a další v. Komise, T‑394/08, T‑408/08, T‑453/08 a T‑454/08, Sb. rozh., EU:T:2011:493, body 98 a 99 a citovaná judikatura).

397    V projednávané věci ze spisu vyplývá, že Komise přezkoumala bez odkladu informace, které měla k dispozici, týkající se stížností na neoprávněné použití podpory v souladu s čl. 10 odst. 1 nařízení č. 659/1999, použitelného obdobně na neoprávněné podpory v souladu s článkem 16 uvedeného nařízení, a nezůstala nečinnou během tříletého období před rozhodnutím o zahájení řízení.

398    Hlavní etapy byly následující:

–        otázky Komise francouzským orgánům dopisy ze dne 30. září 2005 a odpověď francouzských orgánů dne 2. listopadu 2005;

–        otázky Komise francouzským orgánům dopisem ze dne 14. března 2006 a odpověď francouzských orgánů dne 11. dubna 2006;

–        dopisy ze dne 10. dubna 2006 a ze dne 23. dubna 2007 druhá zúčastněná strana rovněž podala ke Komisi stížnost;

–        otázky Komise francouzským orgánům dopisem ze dne 8. září 2006 a odpovědi francouzských orgánů dne 10. října 2006;

–        schůzka mezi francouzskými orgány a Komisí dne 14. května 2007; francouzské orgány odpověděly na otázky Komise dopisem ze dne 25. července 2007;

–        schůzka mezi Komisí a francouzskými orgány dne 18. dubna 2008 a v pokračování této schůzky memorandum francouzských orgánů ze dne 6. května 2008 obsahující odpovědi na otázky položené na této schůzce.

399    Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, Komise neměla úplnou znalost spisu k 11. dubnu 2006, protože se domnívala ve svých nových otázkách ze dne 8. září 2006, že dvě odpovědi od francouzských orgánů, jakož i nové skutečnosti, které jí byly předloženy, vyvolaly další otázky.

400    Kromě toho se tato lhůta nezdá nepřiměřenou s ohledem na faktickou a právní složitost věci.

401    První výtka musí být tudíž zamítnuta.

 K druhé výtce, vycházející z více než tříleté lhůty, která uplynula mezi zahájením formálního vyšetřovacího řízení dne 16. července 2008 a žádostí o informace ze dne 29. listopadu 2011

402    Žalobkyně vytýká Komisi v podstatě více než tříletou lhůtu, která uplynula mezi zahájením formálního vyšetřovacího řízení dne 16. července 2008 a žádostí o informace ze dne 29. listopadu 2011. Zaprvé žalobkyně tvrdí, že poslední připomínky francouzských orgánů k připomínkám prvního stěžovatele týkajícím se rozhodnutí o zahájení řízení byly předány dne 7. května 2009, tedy dva a půl roku před přijetím napadeného rozhodnutí. Zadruhé, pokud jde o žádost o informace ze dne 29. listopadu 2011, vyjadřuje žalobkyně podiv, že položené otázky se týkaly výlučně nákladů na likvidaci společnosti Sernam, což je problematika, která byla opuštěna o tři měsíce později při přijetí napadeného rozhodnutí, jakož i šestileté lhůty, která uplynula před tím, než Komise požádala o kopii nabídek na převzetí aktiv společnosti Sernam v celku předložených v nabídkovém řízení.

403    Zaprvé je třeba uvést, že po zahájení formálního vyšetřovacího řízení dne 16. července 2008 byly hlavní etapy následující:

–        dne 8. října 2008, 13. listopadu 2008, 6. a 9. února 2009 předložily francouzské orgány, první stěžovatel, žalobkyně a investiční fond, který kapitálově vstoupil do společnosti Sernam Xpress, připomínky k rozhodnutí o zahájení řízení; Komise předala obdržené připomínky Francouzské republice dne 25. března 2009;

–        dne 5. května 2009 francouzské orgány předaly své připomínky k připomínkám prvního stěžovatele (obdržené dne 7. května 2009 Komisí);

–        dne 25. listopadu 2009 Komise předala novou žádost o informace francouzským orgánům, které na ni odpověděly dne 14. ledna 2010;

–        dne 15. března 2011 vyzval druhý stěžovatel Komisi, aby zahájila vyšetřovací úkony za účelem ověření podmínek provádění rozhodnutí Sernam 2; Komise na výzvu odpověděla dne 18. května 2011;

–        dne 29. listopadu 2011 a dne 13. ledna 2012 Komise znovu položila otázky francouzským orgánům, které na ně odpověděly dne 6. a 25. ledna 2012;

–        dne 9. března 2012 bylo přijato napadené rozhodnutí.

404    Je třeba uvést, že více než tříletá lhůta, která uplynula mezi zahájením formálního vyšetřovacího řízení a žádostí o informace z listopadu 2001, kritizovaná žalobkyní, byla přerušena různými obdrženými připomínkami k rozhodnutí o zahájení řízení a žádostí o informace ze dne 25. listopadu 2009.

405    Komise musela využít a zanalyzovat připomínky obdržené od rozhodnutí o zahájení řízení, včetně zejména některých dokumentů přiložených v příloze k připomínkám Francouzské republiky ze dne 8. října 2008, jako je aktualizovaná zpráva auditorské společnosti Y, jakož i zpráva sepsaná profesorem francouzského práva týkající se vnitrostátního práva.

406    Vzhledem k faktické a právní složitosti věci se tato lhůta pro analýzu nejeví nepřiměřená. Kontext věci byl totiž zvláštní tím, že Komise musela již dvakrát přezkoumat podpory poskytnuté protiprávně a konstatovala neoprávněné použití podpor prohlášených za slučitelné v rozhodnutí Sernam 1. Navíc operace převodu, které bylo třeba zanalyzovat, byly složité a Komise musela přezkoumat nejen provedení podmínek slučitelnosti rozhodnutí Sernam 2, otázku navrácení 41 milionu eur podpory prohlášené za neslučitelnou rozhodnutím Sernam 2 a hospodářskou návaznost mezi několika subjekty, ale rovněž otázku nových podpor obsažených v memorandu o porozumění ze dne 21. července 2005.

407    Kromě toho ani žalobkyně, ani Francouzská republika netvrdí, že si stěžovaly během řízení na délku správního řízení.

408    Zadruhé je třeba uvést, že Komise mohla právem vyčkávat před požádáním o kopii nabídek obdržených při nabídkovém řízení. Mohla totiž původně považovat za dostatečná vysvětlení francouzských orgánů týkající se těchto nabídek, která byla poskytnuta dříve zejména v dopisech ze dne 11. dubna 2006 a 6. května 2008, jejich připomínkách k rozhodnutí o zahájení řízení ze dne 8. října 2008 a jejich připomínkách ze dne 5. května 2009. Dále skutečnost, že se otázky položené v žádosti o informace ze dne 29. listopadu 2011 týkaly zejména, a nikoliv pouze nákladů na likvidaci společnosti Sernam, tedy problematiky, která bude opuštěna o tři měsíce později při přijetí napadeného rozhodnutí, nestačí k prokázání porušení zásady přiměřené lhůty, jelikož Komise nezůstala nečinná a mohla si právem chtít tuto otázku dále promyslet.

409    Z toho vyplývá, že druhá výtka musí být zamítnuta, a tudíž není namístě konstatovat porušení práva na řešení věci v přiměřené lhůtě.

 K třetí výtce, vycházející z porušení zásady právní jistoty, která ukládá Komisi postupovat s řádnou péčí, a z porušení čl. 41 odst. 1 listiny základních práv

410    Zaprvé žalobkyně tvrdí, že nadměrná délka řízení porušuje čl. 41 odst. 1 listiny základních práv. V tomto ohledu zdůrazňuje v replice, že toto ustanovení, ve spojení s čl. 52 odst. 3 uvedené listiny, ukládá, aby byly zajištěny účinné opravné prostředky v případě porušení základního práva, jako je právo na rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Vzdání se jakékoliv sankce a zastavení stíhání přitom představují jeden z možných způsobů odstranění důsledků porušení zásady přiměřené lhůty ve smyslu článku 41 listiny základních práv.

411    Z bodu 409 výše vyplývá, že v projednávané věci není namístě konstatovat porušení práva na řešení věci v přiměřené lhůtě. Musí být rovněž zamítnuta výtka vycházející z porušení čl. 41 odst. 1 listiny základních práv ve spojení s čl. 52 odst. 3 téže listiny.

412    Zadruhé žalobkyně tvrdí, že nadměrná délka řízení porušila zásadu právní jistoty, která ukládá Komisi postupovat s řádnou péčí.

413    Podle judikatury zásada právní jistoty vyžaduje, aby právní normy Unie byly jasné a přesné, tak aby se dotčené osoby mohly orientovat v právních stavech a vztazích, které vyplývají z unijního právního řádu (viz rozsudek ze dne 30. dubna 2014, Tisza Erőmű v. Komise, T‑468/08, EU:T:2014:235, bod 221 a citovaná judikatura).

414    Vzhledem k tomu, že se žalobkyně omezuje na argumentaci, že délka řízení porušila zásadu právní jistoty, aniž uvádí konkrétní argumenty, z bodu 409 výše vyplývá, že tuto výtku je třeba zamítnout, jelikož ze spisu nevyplývá, že by Komise porušila povinnost dodržet přiměřenou lhůtu.

415    V tomto ohledu je třeba uvést, že žalobkyně měla od rozhodnutí o zahájení řízení ze dne 16. července 2008 ujištění, že Komise přijme konečné rozhodnutí týkající se otázek dodržení podmínek rozhodnutí Sernam 2, vrácení podpory ve výši 41 milionu eur prohlášené za neslučitelnou rozhodnutím Sernam 2, jakož i nových státních podpor. Nemůže tedy tvrdit, že unijní normy v tomto ohledu nebyly jasné a přesné.

416    V případě, že by žalobkyně svým překvapením, že se otázky položené v žádosti o informace ze dne 29. listopadu 2011 týkaly pouze nákladů na likvidaci společnosti Sernam, tedy problematiky, která bude posléze opuštěna, hodlala uplatnit porušení zásady právní jistoty, bude stačit uvést, že taková žádost o informace, jako je žádost ze dne 14. března 2006, neporušuje zásadu právní jistoty ani zásadu legitimního očekávání, jak vyplývá z bodů 376 až 379 výše, neboť byla součástí formálního vyšetřovacího řízení, a pokud měla žalobkyně ujištění o tom, že bude přijato zejména rozhodnutí stran kvalifikace opatření memoranda o porozumění ze dne 21. července 2005 s ohledem na čl. 107 odst. 1 SFEU, nemohla se domáhat, aby byla předem seznámena s právním posouzením, které Komise ohledně uvedených opatření v konečném výsledku učiní.

417    Třetí výtku je tedy třeba zamítnout.

418    Z toho vyplývá, že třetí žalobní důvod musí být zamítnut jako neopodstatněný.

419    Z výše uvedeného vyplývá, že žaloba musí být zamítnuta v plném rozsahu, aniž je třeba z důvodu hospodárnosti řízení rozhodnout předem o její přípustnosti (rozsudky ze dne 26. února 2002, Rada v. Boehringer, C‑23/00 P, Recueil, EU:C:2002:118, body 51 a 52, a Regione autonoma della Sardegna v. Komise, bod 343 výše, EU:T:2005:219, bod 155).

 K nákladům řízení

420    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

421    Francouzská republika ponese na základě čl. 138 odst. 1 jednacího řádu vlastní náklady řízení.

422    Mory a Mory Team ponesou na základě čl. 138 odst. 3 jednacího řádu vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (sedmý senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba společnosti Société nationale des chemins de fer français (SNCF) se zamítá.

2)      Společnost SNCF ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

3)      Francouzská republika ponese vlastní náklady řízení.

4)      Mory a Mory Team ponesou vlastní náklady řízení.

van der Woude Wiszniewska-Białecka Ulloa Rubio

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 17. prosince 2015.

Podpisy.

Obsah

Skutečnosti předcházející sporu

1.  K žalobkyni a společnosti Sernam v rozhodné době z hlediska skutkového stavu

2.  K rozhodnutí Sernam 1

3.  K rozhodnutí Sernam 2

4.  K převodu aktiv společnosti Sernam v celku na společnost Financičre Sernam a k událostem, které následovaly

5.  K postupu, který vedl k přijetí napadeného rozhodnutí

6.  Napadené rozhodnutí

K neoprávněnému použití státní podpory povolené rozhodnutím Sernam 2

K navrácení podpory ve výši 41 milionu eur

K novým podporám poskytnutým Sernam Xpress-Financière Sernam

7.  Ke skutečnostem po napadeném rozhodnutí

Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

Právní otázky

1.  K čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávných právních posouzení a z nesprávných skutkových zjištění Komise, když se domnívala, že při převodu aktiv společnosti Sernam v celku nebyly dodrženy podmínky stanovené čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2

K první části, vycházející z nesprávných právních posouzení a nesprávných skutkových zjištění Komise, když se v bodech 97 a 98 odůvodnění napadeného rozhodnutí domnívala, že dne 30. června 2005 nedošlo k převodu aktiv společnosti Sernam v celku

K druhé části, vycházející z nesprávných právních posouzení a nesprávných skutkových zjištění Komise, když se domnívala v bodech 99 až 102 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že převod aktiv společnosti Sernam v celku za zápornou cenu nepředstavoval prodej

K třetí části, vycházející z nesprávných právních posouzení a nesprávných skutkových zjištění Komise, když se domnívala v bodech 103 až 116 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že operace představovala převod „celé“ společnosti Sernam (aktiv a pasiv)

K první výtce, vycházející ze skutečnosti, že se Komise nesprávně domnívala v bodech 103 a 113 až 116 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že převod uskutečněný žalobkyní nebyl omezen na aktiva, ale zahrnoval celou společnost Sernam (aktiva a pasiva)

–  K prvnímu argumentu, podle kterého Komise chybně vyložila čl. 3 odst. 2 rozhodnutí Sernam 2, když předpokládala, že se prodej aktiv společnosti Sernam v celku měl vztahovat pouze k aktivům společnosti Sernam a vylučoval pasiva

–  K druhému argumentu, vycházejícímu ze skutečnosti, že omezení vnitrostátního práva uložila žalobkyni, aby připojila určitá pasiva k aktivům společnosti Sernam (s výjimkou finančních pasiv)

–  K třetímu argumentu, vycházejícímu ze skutečnosti, že se převod ve skutečnosti netýkal „celé“ společnosti Sernam (aktiva a pasiva)

K druhé výtce, vycházející ze skutečnosti, že se Komise nesprávně domnívala v bodech 108 až 112 a 124 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že převod spočíval v převodu aktiv a pasiv v celku v rámci skupiny, po kterém následoval prodej akcií (share deal) dceřiné společnosti, která je nabyla

Ke čtvrté části, vycházející z nesprávného právního posouzení Komise, domnívající se v bodě 117 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že převod nebyl omezen na aktiva společnosti Sernam, ale byl navýšen o 57 milionů eur čistého

K páté části, vycházející z nesprávných právních posouzení a nesprávných skutkových zjištění Komise, když se v bodech 118 a 119 odůvodnění napadeného rozhodnutí domnívala, že k prodeji aktiv společnosti Sernam v celku nedošlo v transparentním a otevřeném řízení

K první výtce, vycházející ze skutečnosti, že se vedení společnosti účastnilo nabídkového řízení od jeho počátku

K druhé výtce, vycházející z platnosti nabídky společnosti Financičre Sernam, i když tato společnost nebyla dosud založena v okamžiku předložení nabídky vedením

K třetí výtce, vycházející ze skutečnosti, že všichni zájemci měli možnost předložit nabídku, bylo s nimi zacházeno stejně a měli totožné informační možnosti a podmínky týkající se lhůt

Ke čtvrté výtce, vycházející ze skutečnosti, že podle judikatury skutečnost jako v projednávané věci, že prodeji aktiv předcházela neúspěšná jednání s jinou společností, představuje „indicii, která může prokazovat, že provedené řízení bylo dostatečně otevřené a transparentní“

K výtce Francouzské republiky, vycházející ze skutečnosti, že záporná cena ve výši 57 milionů eur byla potvrzena jako cena tržní předloženými posudky

K šesté části, vycházející z nesprávných právních posouzení a nesprávných skutkových zjištění Komise, když se v bodech 121 až 123 odůvodnění napadeného rozhodnutí domnívala, že cíl prodeje aktiv nebyl dodržen

K první výtce, vycházející ze skutečnosti, že cíl prodeje aktiv v celku byl dodržen, neboť hospodářská činnost společnosti Sernam byla přerušena

Ke druhé výtce, vycházející ze skutečnosti, že pojem „prodej aktiv v celku“ umožňoval ve skutečnosti pokračování činnosti společnosti Sernam

Závěry ohledně čtvrtého žalobního důvodu

2.  K pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného právního posouzení Komise, když se domnívala, že povinnost navrácení státní podpory ve výši 41 milion eur prohlášené za neslučitelnou rozhodnutím Sernam 2 byla převedena na společnost Financičre Sernam a její dceřiné společnosti

K první výtce, vycházející z toho, že v projednávané věci není splněno žádné z kritérií hospodářské návaznosti

K předmětu převodu

K totožnosti akcionářů nebo majitelů nástupnického podniku nebo původního podniku

K okamžiku převodu

K hospodářské logice operace

K ceně převodu

K druhé výtce, vycházející ze skutečnosti, že zápis částky ve výši 41 milionu eur do pasiva likvidace společnosti Sernam byl v souladu s článkem 4 rozhodnutí Sernam 2

3.  K šestému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného právního posouzení Komise, když se domnívala, že opatření stanovená memorandem o porozumění ze dne 21. července 2005 týkající se převodu aktiv společnosti Sernam v celku představovala nové státní podpory ve prospěch společnosti Sernam Xpress-Financičre Sernam

K první části, vycházející ze skutečnosti, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když prohlásila, že se v projednávané věci neuplatní kritérium soukromého investora

K první výtce, podané proti bodu 155 odůvodnění napadeného rozhodnutí, vycházející ze skutečnosti, že prodej aktiv v celku nepředstavoval alternativu k vyrovnávacím opatřením čl. 3 odst. 1 rozhodnutí Sernam 2

K druhé výtce, podané proti bodu 155 odůvodnění napadeného rozhodnutí, vycházející ze skutečnosti, že provedení vyrovnávacího opatření je věcí příjemce podpory nebo dále státu-akcionáře, ale nikoliv státu jako nositele veřejné moci

K druhé části, vycházející ze skutečnosti, že žádné ze sporných opatření nezakládá zvýhodnění ve prospěch společnosti Sernam Xpress-Financičre Sernam

K záruce týkající se výstavby závodu Valenton a záruce týkající se růstu nájmů u nových provozoven

K záruce trvání TBE a jeho přístupu

K prodloužení záruky za převedení na nová pracovní místa zaměstnanců v rámci skupiny žalobkyně o tři roky

4.  K prvnímu žalobnímu důvodu žalobkyně a k důvodu Francouzské republiky, vycházejícím z porušení jejich práva na obhajobu

K důvodu Francouzské republiky vycházejícímu z porušení jejího práva na obhajobu

K prvnímu žalobnímu důvodu žalobkyně, vycházejícímu z porušení jejího práva na obhajobu

5.  K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady ochrany legitimního očekávání

K první výtce, vycházející ze skutečnosti, že čl. 3 odst. 2 a článkem 4 rozhodnutí Sernam 2 byly vyvolány podložené naděje žalobkyně ohledně skutečnosti, že jí bude povoleno postupovat, tak jak učinila, při převodu aktiv a při navrácení 41 milionu eur

K druhé výtce, vycházející z obsahu žádosti o informace týkající se podrobností o nákladech na likvidaci společnosti Sernam ze dne 14. března 2006

K třetí výtce, vycházející ze skutečnosti, že se Komise dopustila pochybení v bodech 126 a 177 až 182 odůvodnění napadeného rozhodnutí

6.  K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti dodržet přiměřenou lhůtu a zásady právní jistoty

K první výtce, vycházející z tříleté lhůty, která uplynula mezi prodejem aktiv společnosti Sernam v celku a zahájením formálního vyšetřovacího řízení dne 16. července 2008

K druhé výtce, vycházející z více než tříleté lhůty, která uplynula mezi zahájením formálního vyšetřovacího řízení dne 16. července 2008 a žádostí o informace ze dne 29. listopadu 2011

K třetí výtce, vycházející z porušení zásady právní jistoty, která ukládá Komisi postupovat s řádnou péčí, a z porušení čl. 41 odst. 1 listiny základních práv

K nákladům řízení

* Jednací jazyk: francouzština.