Sdělení v Úř. věst.

 

Žaloba podaná dne 12. listopadu 2004 Association Française des Opérateurs de Réseaux et Services de Télécommunications - AFORS Télécom proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-456/04)

(Jednací jazyk: francouzština)

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 12. listopadu 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Association Française des Opérateurs de Réseaux et Services de Télécommunications - AFORS Télécom, se sídlem v Paříži (Francie), zastoupeným Olivierem Frégetem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalobce navrhuje, aby Soud:

zrušil článek 2 rozhodnutí č. K(2004) 3060 ze dne 2. srpna 2004, týkající se státní podpory poskytnuté Francií France Télécom;

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Francie, v dané době většinový akcionář francouzské telekomunikační společnosti France Télécom, poskytla této společnosti v rámci plánu, jehož cílem bylo opětovné vyrovnání rozvahy společnosti, zálohu svého podílu na zvýšení vlastního kapitálu ve formě úvěrové linky ve výši 9 miliard eur. Komise napadeným rozhodnutím konstatovala, že dotčená záloha představuje státní podporu. V článku 2 tohoto rozhodnutí nicméně rozhodla, že tato státní podpora nebude předmětem opatření k jejímu navrácení.

Žalobce, údajně sdružující významnou část alternativních telekomunikačních operátorů ve Francii, přímých soutěžitelů společnosti France Télécom, se domnívá, že má právo navrhnout zrušení posledně zmíněného článku. Na podporu své žaloby nejprve uvádí, že se Komise dopustila zjevného omylu v posouzení, když usoudila, že nemůže provést ocenění výhody, která vznikla France Télécom díky jednáním a prohlášením Francie. Komise krom toho porušila zásadu proporcionality, jelikož by snížením částky pod skutečnou hodnotu výhody a jejích účinků na hospodářskou soutěž byla v každém případě způsobena trhu menší škoda, než vyloučením jakéhokoliv navrácení podpory. Žalobce dále uvádí argument, že Komise není každopádně povinna přesně ocenit výši podpory. Žalobce rovněž uvádí, že Komise přehlížela ustálenou judikaturu, která připouští, aby byla učiněna výjimka z povinnosti navrátit protiprávní podpory pouze za výjimečných okolností nebo pokud se navrácení stane absolutně nemožným. Žalobce taktéž uplatňuje, že Komise nesprávně posoudila, že navrácení podpory by porušilo práva na obhajobu, jakož i zásadu legitimního očekávání.

Žalobce mimoto tvrdí, že Komise porušila zásadu transparentnosti, když nepředložila třetím dotčeným osobám včetně samotného žalovaného některé znalecké posudky předložené Francií, které měly určující úlohu při řešení, ke kterému Komise dospěla.

Žalobce má dále za to, že Komise se dopustila zneužití právního postupu, když přehlédla omezení, která ukládají její vlastní obecné zásady pro státní podpory na restrukturalizaci. Mimoto již samotná skutečnost, že Komise prohlásila podporu za neslučitelnou a následně nepožadovala navrácení, představuje podle žalobce zneužití pravomoci. Žalobce konečně uplatňuje porušení povinnosti uvést odůvodnění.

____________