STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
MANUELA CAMPOS SÁNCHEZ-BORDONY
přednesené dne 25. června 2020(1)
Věc C‑393/19
Okražna prokuratura – Chaskovo,
Apelativna prokuratura – Plovdiv
proti
OM
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Apelativnym sadem – Plovdiv (odvolací soud v Plovdivu, Bulharsko)]
„Řízení o předběžné otázce – Článek 17 Listiny základních práv Evropské unie – Vlastnické právo – Vnitrostátní právní předpisy, které stanoví ve prospěch státu konfiskaci vozidla použitého při spáchání trestného činu pašování – Vozidlo ve vlastnictví třetí osoby v dobré víře – Rámcové rozhodnutí 2005/212/SVV – Článek 2 odst. 1 – Směrnice 2014/42/EU – Článek 6“
1. Řidič nákladního vozidla pro mezinárodní přepravu směřujícího z Turecka do Německa, který v tomto vozidle ukrýval mincovní poklad, byl zadržen v Bulharsku a poté byl v téže zemi obviněn a odsouzen za trestný čin pašování. V návaznosti na toto odsouzení bylo rozhodnuto, že mimo jiného majetku bude zkonfiskován tahač návěsové soupravy ve vlastnictví společnosti, která podle soudu, jenž položil předběžnou otázku, „nevěděla, ani vědět neměla a nemohla, že její zaměstnanec spáchá trestný čin“.
2. Uvedený soud se táže, jaký mají dva články Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) dopad na vnitrostátní normy použitelné na projednávanou věc. Konkrétně pochybuje o slučitelnosti těchto norem
– s čl. 17 odst. 1 Listiny vzhledem k tomu, že bulharský trestní zákoník stanoví konfiskaci dopravních prostředků použitých ke spáchání trestného činu pašování, přestože patří třetí osobě v dobré víře, a
– s článkem 47 Listiny vzhledem k tomu, že třetí osoba v dobré víře, v jejímž vlastnictví je konfiskovaný majetek, nemá podle bulharského procesního práva možnost vyjádřit své stanovisko před soudem, který nařizuje konfiskaci.
3. Na pokyn Soudního dvora se zaměřím jen na rozbor první z těchto otázek.
I. Právní rámec
A. Unijní právo
1. Listina
4. Článek 17 odst. 1 Listiny zní:
„Každý má právo vlastnit zákonně nabytý majetek, užívat jej, nakládat s ním a odkazovat jej. Nikdo nesmí být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu, v případech a za podmínek, které stanoví zákon, a při poskytnutí spravedlivé náhrady v přiměřené lhůtě. Užívání majetku může rovněž být upraveno zákonem v míře nezbytné z hlediska obecného zájmu.“
2. Rámcové rozhodnutí 2005/212/SVV(2)
5. Článek 1 („Definice“) stanoví:
„Pro účely tohoto rámcového rozhodnutí se rozumí:
[…]
– ‚nástroji‘ jakýkoli majetek zcela nebo částečně použitý nebo určený k použití libovolným způsobem pro spáchání jednoho nebo více trestných činů,
– ‚konfiskací‘ sankce nebo opatření nařízené soudem následující po řízení, které se týká jednoho nebo více trestných činů, jež vede k trvalému odnětí majetku,
[…]“
6. Článek 2 („Konfiskace“) stanoví:
„1. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, která mu umožní uložit úplnou nebo částečnou konfiskaci nástrojů trestných činů a výnosů z trestných činů, za něž lze uložit trest odnětí svobody s horní hranicí sazby přesahující jeden rok, nebo majetku, jehož hodnota odpovídá těmto výnosům.
2. Ve vztahu k daňovým trestným činům mohou členské státy používat i jiné než trestní řízení k odnětí výnosů z trestného činu pachateli.“
7. Článek 4 („Právní prostředky“) zní:
„Každý členský stát přijme nezbytná opatření, kterými zajistí, aby mohly všechny zúčastněné osoby dotčené opatřeními podle článků 2 a 3 podávat účinné právní prostředky k hájení svých práv.“
3. Směrnice 2014/42/EU(3)
8. Článek 2 („Definice“) stanoví:
„Pro účely této směrnice se rozumí:
[…]
3) ‚nástroji‘ jakýkoli majetek zcela nebo částečně použitý nebo určený k použití libovolným způsobem pro spáchání jednoho nebo více trestných činů;
4) ‚konfiskací‘ trvalé odnětí majetku nařízené soudem v souvislosti s trestným činem;
[…]“
9. Článek 4 („Konfiskace“) zní:
„1. Členské státy přijmou nezbytná opatření, která umožní úplnou nebo částečnou konfiskaci nástrojů a výnosů nebo majetku v hodnotě odpovídající těmto nástrojům nebo výnosům v návaznosti na pravomocné odsouzení za trestný čin, které může být i výsledkem řízení v nepřítomnosti.
2. Není-li konfiskace na základě odstavce 1 možná, přijmou členské státy alespoň v případech, kdy je tato nemožnost výsledkem nemoci nebo útěku podezřelé či obviněné osoby, nezbytná opatření umožňující konfiskaci nástrojů a výnosů v případech, kdy bylo zahájeno trestní řízení ohledně trestného činu, který může přímo či nepřímo vést k hospodářskému prospěchu, a takové řízení by mohlo vést k odsouzení za trestný čin, pokud by podezřelá nebo obviněná osoba byla schopna účasti v řízení.“
10. Článek 5 („Rozšířená konfiskace“) stanoví:
„1. Členské státy přijmou nezbytná opatření umožňující úplnou nebo částečnou konfiskaci majetku ve vlastnictví osoby odsouzené za trestný čin, který může přímo či nepřímo vést k hospodářskému prospěchu, pokud soud na základě okolností případu včetně konkrétních skutečností a dostupných důkazů, jako například že hodnota tohoto majetku je neúměrná zákonnému příjmu odsouzené osoby, má za to, že daný majetek pochází z trestné činnosti.
2. Pro účely odstavce 1 tohoto článku zahrnuje pojem ‚trestný čin‘ alespoň:
[…]
b) trestné činy týkající se účasti na zločinném spolčení, jak jsou stanoveny v článku 2 rámcového rozhodnutí 2008/841/SVV, alespoň v případech, kdy daný trestný čin vedl k hospodářskému prospěchu;
[…]
e) trestný čin, který je postižitelný v souladu s příslušným nástrojem uvedeným v článku 3, nebo v případě, že příslušný nástroj nestanoví určitou trestní hranici, podle příslušného vnitrostátního práva, trestem odnětí svobody s horní hranicí sazby nejméně čtyři roky.“
11. Podle článku 6 („Konfiskace majetku třetích osob“) platí:
„1. Členské státy přijmou nezbytná opatření umožňující konfiskaci výnosů nebo jiného majetku, jehož hodnota odpovídá výnosům z trestné činnosti, který byl přímo či nepřímo převeden podezřelou nebo obviněnou osobou na třetí osobu, nebo který třetí osoby nabyly od podezřelé či obviněné osoby, alespoň v případech, kdy tyto třetí osoby na základě konkrétních skutečností a okolností, včetně toho, že převod byl proveden nebo k nabytí došlo bezúplatně nebo výměnou za finanční částku výrazně nižší, než je tržní hodnota, věděly nebo měly vědět, že účelem převodu nebo nabytí bylo vyhnout se konfiskaci.
2. Odstavcem 1 nejsou dotčena práva třetích osob jednajících v dobré víře.“
4. Bulharské právo. Nakazatelen kodeks(4)
12. Článek 53 odst. 1 stanoví:
„(1) Nezávisle na trestněprávní odpovědnosti se ve prospěch státu zkonfiskují:
a) věci ve vlastnictví pachatele určené k použití nebo použité při spáchání úmyslného trestného činu;
b) věci ve vlastnictví pachatele, které byly předmětem úmyslného trestného činu v případech výslovně uvedených ve zvláštní části tohoto zákoníku.
(2) Ve prospěch státu se rovněž zkonfiskují:
a) věci, předměty nebo nástroje použité při spáchání trestného činu, jejichž držení je zakázáno, a
b) prospěch přímo nebo nepřímo plynoucí z trestného činu, pokud nemusí být vyplacen nebo vrácen. Jestliže přímý nebo nepřímý prospěch chybí nebo byl zcizen, zkonfiskuje se částka odpovídající jejich hodnotě.“
13. Podle čl. 242 odst. 8 NK se ve prospěch státu zkonfiskuje prostředek, který sloužil k dopravě nebo přepravě pašovaného zboží, a to i v případě, že pachatel není jeho vlastníkem, ledaže jeho hodnota zcela zjevně neodpovídá závažnosti trestného činu.
II. Skutkový stav (podle předkládacího rozhodnutí) a předběžné otázky
14. OM byl zaměstnancem tureckého podniku pro mezinárodní přepravu zboží, jemuž patřila návěsová souprava, kterou OM řídil při jejím přesunu naplánovaném přes různé země Unie.
15. Začátkem června 2018 se s OM spojila neznámá osoba a navrhla mu, aby do Německa za úplatu propašoval 2 940 starožitných mincí(5), přičemž využila okolnosti, že OM musí uskutečnit cestu z tureckého Istanbulu do německého Delmenhorstu.
16. OM souhlasil a mince po převzetí umístil do úložného prostoru pod sedadlem řidiče, který je součástí standardního vybavení a je určen k uložení zavazadel, nářadí a dalšího příslušenství, a ve kterém je ukryl mezi různými předměty.
17. Dne 12. června 2018 v ranních hodinách projel OM přes turecký hraniční přechod „Kapakule“ a na území Bulharské republiky přibyl přes hraniční přechod „Kapitan Andreevo“. Na tomto hraničním přechodu bylo nákladní vozidlo podrobeno kontrole, při které celní hlídka objevila dotčené mince.
18. Starožitné mince, tahač, přívěs, klíče od zapalování vozidla a technický průkaz byly zajištěny.
19. V průběhu vyšetřování požádal jednatel společnosti, které vozidlo patřilo, o vydání tahače a návěsu. Žádost byla zamítnuta nejprve státním zástupcem, jemuž byla věc přidělena, a po podání odvolání i usnesením Okražnéhu sadu – Chaskovo (soud prvního stupně v Chaskově, Bulharsko) ze dne 19. října 2018.
20. Rozsudkem téhož soudu ze dne 22. března 2019 byl OM jakožto pachatel zvlášť závažného trestného činu pašování mincovního pokladu, jehož hodnota naplňuje znak skutkové podstaty „ve velkém rozsahu“ podle čl. 242 odst. 1 písm. e) NK, odsouzen k trestu odnětí svobody na tři léta a k pokutě ve výši 20 000 bulharských leva (BGN).
21. Zajištěné mince byly v souladu s čl. 242 odst. 7 NK zkonfiskovány ve prospěch státu. V souladu s čl. 242 odst. 8 NK byl ve prospěch státu zkonfiskován i tahač, ve kterém byly mince přepravovány. Návěs, který neměl přímou souvislost s přepravou, byl vlastníkovi vrácen.
22. OM se proti prvostupňovému rozsudku v části týkající se konfiskace tahače odvolal k Apelativnému sadu – Plovdiv (odvolací soud v Plovdivu, Bulharsko).
23. Odvolací soud uvádí, že konfiskace není trestem a že podle čl. 242 odst. 8 NK musí být povinně nařízena ve vztahu k majetku použitému při spáchání trestného činu pašování.
24. Navzdory opoře pro nařízení konfiskace v zákoně má zmíněný soud pochybnosti o tom, zda je tento článek NK z doby před vstupem Bulharska do Evropské unie slučitelný s čl. 17 odst. 1 Listiny.
25. Konkrétně má za to, že konfiskace dopravního prostředku – ve prospěch státu – použitého jako nástroj spáchání trestného činu pašování v případě, kdy se jeho vlastník neúčastnil na tomto trestném činu, by mohlo narušit rovnováhu mezi zájmem vlastníka, který o páchání trestného činu nevěděl, a zájmem státu na zajištění nástrojů trestné činnosti.
26. Podotýká dále, že vnitrostátní právní úprava nestanoví, že by vlastník dopravního prostředku měl být v řízení, v jehož rámci se rozhoduje o konfiskaci, vyslechnut, což by mohlo znamenat jeho neslučitelnost s článkem 47 Listiny a s právem na účinnou právní ochranu.
27. Za těchto okolností předkládá Apelativen sad – Plovdiv (odvolací soud v Plovdivu) Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Je třeba čl. 17 odst. 1 Listiny […] vykládat v tom smyslu, že z důvodu narušení rovnováhy mezi obecným zájmem a potřebou ochrany vlastnického práva není přípustná taková vnitrostátní právní úprava, jako je úprava obsažená v čl. 242 odst. 8 Nakazatelného kodeksu (trestní zákoník) (NK) Bulharské republiky, podle níž musí být ve prospěch státu zkonfiskován dopravní prostředek použitý ke spáchání trestného činu pašování zvlášť závažné povahy, jenž patří třetí osobě, která nevěděla, ani vědět neměla a nemohla, že její zaměstnanec spáchá trestný čin?
2) Je třeba článek 47 Listiny […] vykládat v tom smyslu, že není přípustná taková vnitrostátní právní úprava, jako je úprava obsažená v čl. 242 odst. 8 NK, podle níž je možné zkonfiskovat dopravní prostředek, jehož vlastníkem je osoba odlišná od pachatele trestného činu, aniž je vlastníkovi zaručen přímý přístup k soudům za účelem vyjádření stanoviska?“
III. Řízení před Soudním dvorem
28. Předkládací usnesení došlo Soudnímu dvoru dne 21. května 2019.
29. Písemná vyjádření předložily státní zastupitelství v Chaskově, státní zastupitelství v Plovdivu, řecká vláda a Evropská komise.
IV. Posouzení
A. K přípustnosti
30. Předkládající soud se Soudního dvora táže, zda čl. 17 odst. 1 a článek 47 Listiny brání takovému ustanovení vnitrostátního práva (čl. 242 odst. 8 NK), které umožňuje konfiskaci majetku použitého ke spáchání trestného činu pašování, přestože patří třetí osobě, která se na trestném činu neúčastnila.
31. Vzhledem k tomu, že Listina je určena členským státům, „výhradně pokud uplatňují právo Unie“ (článek 51), není dostatečnou oporou pro předběžnou otázku uvést bez dalšího odkaz na některý z jejích článků, jestliže neexistuje vazba na jiná ustanovení unijního práva.
32. V předkládacím usnesení je nicméně zmíněn bod 33 odůvodnění směrnice 2014/42. Tato směrnice má souvislost se skutkovým okolnostmi sporu, pokud a) stanoví minimální pravidla pro konfiskaci nástrojů trestné činnosti a b) stanoví zavedení opravných prostředků k soudu za účelem ochrany práv třetích osob.
33. Je ovšem otázkou, zda se směrnice 2014/42 – s ohledem na trestné činy uvedené v Úmluvě, rámcových rozhodnutích a směrnicích taxativně vyjmenovaných v jejím článku 3 – vůbec vztahuje na projednávanou věc. Nebude-li možné podřadit pašování mincí souzené v projednávané věci pod některý z těchto trestných činů (například pod trestné činy, na které se vztahuje rámcové rozhodnutí 2008/841/SVV(6)), zůstanou popsané skutkové okolnosti mimo oblast její působnosti.
34. Soudní dvůr může v každém případě poskytnout předkládajícímu soudu prvky výkladu unijního práva, které uvedený soud v předkládacím usnesení nezmínil(7). V nedávné době tak učinil v odpovědi na jinou žádost o rozhodnutí o předběžné otázce(8), ve které se na výklad směrnice 2014/42 tázal bulharský soud. V uvedené věci se Soudní dvůr rozhodl poskytnout mu výklad rámcového rozhodnutí 2005/212, protože směrnice 2014/42 nebyla použitelná(9).
35. Rámcové rozhodnutí 2005/212 bylo částečně nahrazeno směrnicí 2014/42, přičemž tato změna neměla dopad na jeho články 2, 4 a 5, které zůstaly v platnosti(10). Jak uvádí Komise, důvodem, proč nebyla některá ustanovení rámcového rozhodnutí 2005/212 nahrazena směrnicí 2014/42, je omezená oblast její působnosti.
36. Rámcové rozhodnutí 2005/212 (čl. 2 odst. 1) přitom stanoví, že „[k]aždý členský stát přijme nezbytná opatření, která mu umožní uložit úplnou nebo částečnou konfiskaci nástrojů trestných činů a výnosů z trestných činů, za něž lze uložit trest odnětí svobody s horní hranicí sazby přesahující jeden rok […]“.
37. Na rozdíl od kritéria uvedeného ve směrnici 2014/42, které omezuje oblast její působnosti výše popsaným způsobem, se rámcové rozhodnutí 2005/212 může na trestné činy pašování spáchané v Bulharsku uplatnit, protože podle NK lze za ně uložit trest odnětí svobody na tři léta až deset let.
38. Mám tudíž za to, že v projednávané věci je třeba k rozptýlení pochybností předkládajícího soudu vyložit rámcové rozhodnutí 2005/212(11). Jeho použitelnost zároveň umožňuje shledat přímou souvislost, „která jde nad rámec příbuznosti dotyčných oblastí nebo nepřímého dopadu jedné oblasti na druhou“(12), s normou sekundárního práva, a tedy se dovolávat Listiny.
B. K věci samé
39. Předkládající soud uvádí, že společnost, které patří tahač (návěsové soupravy), „nevěděla, ani vědět neměla a nemohla, že její zaměstnanec spáchá trestný čin“. Jedná se tedy podle něj o třetí osobu v dobré víře, která je zbavena majetku ve svém vlastnictví, aniž se účastnila spáchání trestného činu. Tento dopravní prostředek použil jako nástroj k pašování mincovního pokladu jen faktický pachatel trestného činu.
40. Při zjišťování, zda se vlastník v takové situaci může dovolávat článku 17 odst. 1 Listiny ve svůj prospěch, bude třeba se nejprve zabývat obsahem rámcového rozhodnutí 2005/212.
41. Článek 1 čtvrtá odrážka tohoto rámcového rozhodnutí definuje konfiskaci jako „sankc[i] nebo opatření nařízené soudem následující po řízení, které se týká jednoho nebo více trestných činů, jež vede k trvalému odnětí majetku“.
42. V tomto ustanovení není zmínka o vlastnictví konfiskovaného majetku. Není v zásadě vyloučeno, že majetek může patřit třetí osobě odlišné od pachatele či jiných osob zúčastněných na trestném činu.
43. Osobní působnost konfiskace je upřesněna na několika místech rámcového rozhodnutí 2005/212:
– čl. 2 odst. 2 stanoví odnětí „výnosů z trestného činu pachateli“ daňových trestných činů;
– čl. 3 odst. 1 hovoří o „konfiskaci majetku patřícího osobě odsouzené za trestný čin“;
– v témže článku 3 se dále v odstavci 3 hovoří o konfiskaci „majetku získaného nejbližšími příbuznými dotyčné osoby a majetku převedeného na právnickou osobu, ve které vykonává dotyčná osoba […] rozhodující vliv“ přímo nebo nepřímo, a
– konečně podle bodu 3 odůvodnění se „musí zdokonalit a v případě potřeby sblížit vnitrostátní předpisy o zajištění a konfiskaci výnosů z trestné činnosti, přičemž je nutno brát v úvahu práva třetích osob v dobré víře“.
44. Rámcové rozhodnutí 2005/212 tedy představovalo dostatečný základ pro závěr, že konfiskace má v zásadě dopadat na majetek patřící pachateli trestného činu, avšak zároveň připouštělo možnost vztáhnout ji i na majetek třetích osob.
45. Tyto třetí osoby se přitom mohou nacházet v nejrůznějších situacích. Přehlížet, že faktičtí (zapojení, podezřelí nebo obvinění) pachatelé trestných činů se mnohdy snaží zapojit třetí osobu právě s cílem vyhnout se konfiskaci svého majetku(13), by bylo naivní.
46. Může se tedy stát, že třetí osoby, ač samy nejsou faktickými pachateli trestného činu,
– se do jisté míry účastnily na jeho spáchání nebo přípravě, například jako návodci či pomocníci nebo když trestný čin po jeho spáchání zakrývají;
– měly ve vlastnictví nezákonně držený majetek, například zakázané zbraně, drogy nebo jiné předměty konkrétně určené k páchání trestné činnosti a při ní použité;
– nabyly majetek s vědomím jeho nezákonného původu právě proto, aby zabránily jeho konfiskaci.
47. V těchto (a možná v několika jiných obdobných) případech by nic nebránilo zkonfiskování zajištěného majetku, i když patří jiným osobám než faktickému pachateli trestného činu.
48. Úhel pohledu se mění, jakmile jde o třetí osoby v dobré víře, jejichž režimem je třeba se zabývat zvlášť.
1. Práva třetí osoby v dobré víře při konfiskaci jejího majetku
49. Unijní normotvůrce neztratil ze zřetele (procesní ani hmotněprávní) ochranu práv třetí osoby v dobré víře, o čemž svědčí bod 3 odůvodnění rámcového rozhodnutí 2005/212 i znění směrnice 2014/42.
50. Tato ochrana se vztahuje jak na (hmotné) vlastnické právo, jak stanoví článek 17 Listiny, tak na (procesní) právo domáhat se jeho ochrany před soudem ve smyslu článku 47 Listiny. Já se na tomto místě budu zabývat jen prvním z nich(14).
51. Pro účely výkladu rámcového rozhodnutí 2005/212 lze zohlednit ustanovení směrnice 2014/42 o třetích osobách v dobré víře, přestože se na projednávanou věc neuplatní, protože oba předpisy sledují některé stejné cíle, latentně přítomné již v rámcovém rozhodnutí.
52. Směrnice 2014/42 podle bodu 33 svého odůvodnění „výrazně zasahuje do práv osob, a to nejen podezřelých či obviněných osob, ale i třetích osob, jež nejsou trestně stíhány“. Těmto třetím osobám musí svědčit „právo […] být slyšen, pokud tvrdí, že jsou vlastníkem dotyčného majetku, nebo že mají jiná majetková práva (‚věcná práva‘, ‚ius in re‘)“.
53. V souladu s tímto bodem odůvodnění věnuje směrnice 2014/42 konfiskaci majetku třetích osob jedno ze svých ustanovení (článek 6), jehož:
– odstavec 1 hovoří o majetku, „jehož hodnota odpovídá výnosům z trestné činnosti, který byl přímo či nepřímo převeden podezřelou nebo obviněnou osobou na třetí osobu, nebo který třetí osoby nabyly od podezřelé či obviněné osoby […]“(15), a
– odstavec 2 stanoví, že „práva třetích osob jednajících v dobré víře“ nejsou dotčena.
54. Tato úprava nahrazuje článek 3 rámcového rozhodnutí 2005/212. I když posledně citovaný článek již není v platnosti, bylo by podle mého názoru nesprávné z toho vyvozovat zánik možnosti konfiskovat majetek třetích osob v kontextu rámcového rozhodnutí 2005/212.
55. Mám naopak za to, že způsob, jakým konfiskaci majetku třetích osob upravuje směrnice 2014/42, může – přestože je formálně oddělený od úpravy obsažené v rámcovém rozhodnutí 2005/212 – pomoci k pochopení rozsahu působnosti tohoto rámcového rozhodnutí(16).
56. Nic proto nebrání tomu, aby byl čl. 2 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2005/212 vykládán v tom smyslu, že umožňuje konfiskaci majetku třetích osob s výjimkou třetích osob v dobré víře.
57. Kontury vlastnického práva zaručeného v čl. 17 odst. 1 Listiny zachytil Soudní dvůr v rozsudku ze dne 21. května 2019(17), ve kterém:
– připouští, že ochrana poskytovaná tímto článkem není absolutní a umožňuje zbavení majetku, je-li odůvodněno veřejným zájmem. Pro tyto účely je třeba vzít do úvahy čl. 52 odst. 1 Listiny(18);
– uvádí, že „[v]ýklad čl. 17 odst. 1 a čl. 52 odst. 1 Listiny vede k závěru, že pokud je zbavení majetku odůvodňováno veřejným zájmem, dodržení zásady proporcionality ve smyslu čl. 52 odst. 1 Listiny je třeba zajistit právě s ohledem na tento důvod veřejného zájmu a na cíle obecného zájmu, které pod tento důvod spadají“, a
– zastává názor, že „[z] takového výkladu […] plyne, že pokud takový veřejný zájem, který může odůvodnit zbavení majetku, není dán, nebo pokud prokázán je, ale nejsou splněny podmínky stanovené v čl. 17 odst. 1 druhé větě Listiny, dochází k porušení práva na vlastnictví zaručeného tímto ustanovení[m]“(19).
58. S ohledem na výše uvedené mám za to, že v zásadě nelze zkonfiskovat majetek, který byl použit jako nástroj trestného činu, když patří třetím osobám v dobré víře.
59. Od této zásady by se ovšem bylo možné z důvodů veřejného zájmu odchýlit prostřednictvím vnitrostátní normy, která by sledovala legitimní cíle obecného zájmu, byla by způsobilá zajistit jejich uskutečnění a nepřekračovala by meze toho, co je k dosažení těchto cílů nezbytné(20). Dále by bylo nezbytné, aby zbavení majetku bylo odškodněno vyplacením spravedlivé náhrady v přiměřené lhůtě(21).
60. Za užitečné považuji v každém případě hlouběji prozkoumat pojem „dobrá víra“ v tomto kontextu. Připouštím, že tato oblast je výsostně kazuistická a přísluší předkládajícímu soudu, aby posoudil, zda dobrá víra byla či nebyla přítomna (v této věci velmi energicky, jak bylo popsáno výše, uvádí, že byla(22)). Chci totiž podotknout, že nestačí absence zlého úmyslu, neboť dobrou víru může za jistých okolností vylučovat i hrubá nedbalost.
61. Za jednání v dobré víře bude jen stěží možné označit například takové jednání třetí osoby, která – ač neví, zda vozidlo, které přenechává jiné osobě, bude sloužit ke spáchání konkrétního trestného činu pašování (nebo nedovoleného obchodu s drogami) – toto vozidlo přenechá, třebaže může snadno vytušit, že osoba, které je vozidlo přenecháváno, se takovým činnostem běžně věnuje.
2. Odnětí dopravních prostředků třetí osobě v dobré víře podle vnitrostátního práva
62. Uplatnění konfiskace na (pozemní, vodní a letecké) dopravní prostředky použité při páchání trestného činu je problematika, kterou musí řešit v zásadě právní předpisy jednotlivých států(23). Z hlediska rámcového rozhodnutí 2005/2012 nic nebrání tomu, aby byly takové dopravní prostředky zahrnuty mezi nástroje, jimiž byl spáchán trestný čin nebo pokus o něj.
63. Předkládající soud nepochybuje o tom, že se na projednávanou věc vztahuje čl. 242 odst. 8 NK, takže tahač návěsové soupravy musí být zkonfiskován ve prospěch státu, přestože je vlastnictvím třetí osoby v dobré víře.
64. Připomíná také, že Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“) v rozsudku z roku 2015(24) rozhodl, že konfiskace nařízená v Bulharsku na základě uvedeného ustanovení představovala porušení článku 1 protokolu č. 1 k Evropské úmluvě o lidských právech, jehož obsah odpovídá obsahu čl. 17 odst. 1 Listiny (právo na vlastnictví).
65. Státní zastupitelství v Plovdivu, které ve svém vyjádření odkazuje na týž rozsudek, svůj právní názor na platnost konfiskace podepírá citací jiného, pozdějšího rozsudku ESLP(25) týkajícího se konfiskace vykonané v Bulharsku na základě čl. 233 odst. 6 (dříve odst. 3) Zakona za mitnicite (celní zákon)(26), jehož znění je, jak tvrdí, pro oblast celního práva obdobné znění čl. 242 odst. 8 NK(27).
66. Relevantnost obou rozsudků pro účely (ve smyslu čl. 52 odst. 3 Listiny) odpovědi Soudního dvora na první předběžnou otázku je ovšem omezená:
– co se týče rozsudku Atanasov, ESLP sice neshledal, že by uplatnění čl. 233 odst. 3 celního zákona představovalo zásah do vlastnického práva, avšak dospěl k závěru, že zásah do tohoto práva je odůvodněný, neboť V. A. Atanasov spáchal celní trestný čin(28);
– co se týče rozsudku Ünsped, jehož skutkový stave je obdobný skutkovým okolnostem projednávané věci (konfiskace nákladního vozidla, ve kterém byly převáženy drogy, na základě čl. 242 odst. 8 NK, aniž se vlastník účastnil na spáchání trestného činu), ESLP se po analyzování obecných zásad ochrany vlastnického práva zaměřil především na procesní aspekty(29).
67. Podle rozsudku Ünsped měly vnitrostátní orgány v dané věci vzít v potaz míru zavinění nebo péče vlastníka ve vztahu ke zkonfiskovanému majetku nebo přinejmenším vztah mezi projeveným jednáním a trestným činem(30). Tím, že tak neučinily, a především tím, že vlastníkovi neposkytly možnost podat opravný prostředek proti konfiskaci jeho majetku v trestním řízení, došlo k porušení práva chráněného článkem 1 protokolu č. 1(31).
68. Vzhledem k tomu, že procesní aspekty projednávané žádosti jsou předmětem druhé předběžné otázky, musí se diskuse k první předběžné otázce zaměřit na to, zda je konfiskace dopravních prostředků použitých k pašování v případech, kdy patří třetí osobě v dobré víře, dostatečně a přiměřeně odůvodněná.
69. V předkládacím usnesení není o takovém případném odůvodnění žádná zmínka a bulharská vláda se řízení o této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce nezúčastnila, aby jej hájila. Zmínili se o něm bulharští státní zástupci, kteří v tomto řízení předložili vyjádření. Uvedli přitom další argumenty na podporu svého právního názoru vyjádřeného již v trestním řízení před prvostupňovým a před odvolacím soudem.
70. Mám za to, že z těchto argumentů (uvedených konkrétně státním zastupitelstvím v Plovdivu) lze prima vista odmítnout argument hájící platnost konfiskace tím, že norma obsažená v čl. 242 odst. 8 NK je dostatečně dostupná, přesná, předvídatelná a sleduje cíl obecného zájmu. Předkládající soud přitom zpochybňuje právě slučitelnost uvedeného zákonného ustanovení v podobě, v jaké jej vykládá on, s unijním právem.
71. Přijmout nelze ani tvrzení uvedené na podporu použitého ustanovení a spočívající v tom, že toto ustanovení zohledňuje mezinárodní závazky Bulharska a že konfiskace je formou nabytí (a odpovídající ztráty) vlastnictví ex lege, která nespadá do pravomocí Unie.
72. K tomu jen připomenu, že rámcové rozhodnutí 2005/212 bylo vydáno v mezích pravomocí Unie a že respektování práva na vlastnictví spadá pod článek 17 Listiny, který je za shora popsaných podmínek použitelný vůči státům. Zmiňované mezinárodní závazky neukládají povinnost konfiskovat majetek třetích osob v dobré víře.
73. K tvrzení, že podle bulharského závazkového a smluvního práva může společnost, která vlastní dotčené vozidlo, podat proti řidiči žalobu na náhradu škody vyplývající z konfiskace (protože vlastně nebyla zbavena svých práv, takže se příslušné náhrady může domáhat na odsouzeném), postačí odkázat na závěry rozvedené Soudním dvorem v rozsudku Komise v. Maďarsko (Požívací práva k zemědělské půdě) ve vztahu k obdobné argumentaci(32).
74. Když se tedy vrátím zpět k odůvodnění opatření, účelem konfiskace je z povahy věci potlačit majetkovou zainteresovanost pachatele tím, že bude zbaven veškerého majetku, nástrojů a výnosů souvisejících s trestným činem. Takové odůvodnění, které má vztah k boji proti trestné činnosti, v zásadě chybí, když zajištěný majetek patří třetí osobě v dobré víře.
75. Podle státního zastupitelství v Chaskově by odstranění tohoto zákonem stanoveného následku jen podpořilo organizovanou trestnou činnost v tom, aby k páchání trestných činů pašování byly používány cizí dopravní prostředky. Odpověď na tuto (legitimní) obavu je třeba nalézt v prošetřování vazeb mezi vlastníky těchto dopravních prostředků a pachateli trestné činnosti, a to i za zpřísnění kritérií pro posuzování dobré víry těchto vlastníků(33).
76. Kdyby ve vnitrostátním právu byla zvolena možnost bezpodmínečně nařizovat konfiskaci použitých dopravních prostředků v případech, kdy jejich vlastníci skutečně jednali v dobré víře (nebo dokonce byli sami o své vozidlo připraveni, jako například v případě osoby, které byl odcizen automobil za účelem následného použití ke spáchání trestného činu pašování), byl by tím zaveden nepřiměřený právní nástroj k vyvlastnění takového majetku.
77. Přeměna konfiskace v nucené zbavení majetku by za takových okolností vyžadovala existenci dostatečného důvodu pro toto zbavení a konečně aktivaci záruky náhrady podle čl. 17 odst. 1 věty druhé Listiny.
V. Závěry
78. S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Apelativen sad – Plovdiv (odvolací soud v Plovdivu, Bulharsko) obdržel tuto odpověď na první předběžnou otázku:
„Článek 2 odst. 1 rámcového rozhodnutí Rady 2005/212/SVV ze dne 24. února 2005 o konfiskaci výnosů a majetku z trestné činnosti a nástrojů trestné činnosti ve spojení s čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že brání takovému ustanovení, podle kterého lze ve prospěch státu zkonfiskovat dopravní prostředek použitý ke spáchání trestného činu pašování zvlášť závažné povahy, je-li tento dopravní prostředek vlastnictvím třetí osoby v dobré víře, která nevěděla, ani vědět neměla a nemohla, že bude použit ke spáchání trestného činu.“