USNESENÍ TRIBUNÁLU (šestého senátu)
26. ledna 2017 (*)
„Řízení – Určení výše nákladů řízení“
Ve věci T‑181/14 DEP,
Nürburgring GmbH, se sídlem v Norimberku (Německo), zastoupená M. Viefhuesem a C. Giersdorfem, advokáty,
žalobkyně,
proti
Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO),
žalovanému,
přičemž dalším účastníkem řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupujícím jako vedlejší účastník řízení před Tribunálem, je
Lutz Biedermann, s bydlištěm ve Villingen-Schwenningenu (Německo), zastoupený A. Jacobem a M. Zilioxem, advokáty,
jejímž předmětem je návrh na určení výše nákladů řízení v návaznosti na rozsudek ze dne 26. listopadu 2015, Nürburgring v. OHIM – Biedermann (Nordschleife) (T‑181/14, nezveřejněný, EU:T:2015:889),
TRIBUNÁL (šestý senát)
ve složení G. Berardis, předseda, S. Papasavvas a O. Spineanu-Matei (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,
vydává toto
Usnesení
Skutkový stav, řízení a návrhová žádání účastníků řízení
1 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 20. března 2014 podala žalobkyně, společnost Nürburgring GmbH, žalobu proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 20. ledna 2014 (věc R 163/2013-4) týkajícímu se námitkového řízení mezi Lutzem Biedermannem a uvedenou společností.
2 Lutz Biedermann podporuje jako vedlejší účastník návrhová žádání EUIPO v hlavní věci. Navrhl, aby Tribunál zamítl žalobu a uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
3 Rozsudkem ze dne 26. listopadu 2015, Nürburgring v. OHIM – Biedermann (Nordschleife) (T‑181/14, nezveřejněný, EU:T:2015:889), Tribunál zamítl žalobu jako neopodstatněnou a uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení, včetně nákladů na vedlejší účastenství, na základě čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu.
4 Elektronickými zprávami ze dne 21. dubna a 3. května 2016 požádal zástupce vedlejšího účastníka zástupce žalobkyně o přiznatelnou náhradu nákladů řízení. Elektronickou zprávou ze dne 4. května 2016 odpověděl zástupce žalobkyně následovně:
„[I]nsolvenční správce nemůže, nebylo-li vydáno formální rozhodnutí, provést platbu nezávisle na částce nákladů řízení, kterou požadujete. Nemůžeme se tedy jednoduše dohodnout a smluvně vypořádat úhradu Vámi požadované částky nákladů řízení.“
5 Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 27. června 2016 podal vedlejší účastník na základě čl. 170 odst. 1 jednacího řádu návrh, aby Tribunál určil přiznatelnou náhradu nákladů řízení ve výši 11 885,87 eura žalobkyní, ve vztahu k řízení vedoucímu k vydání rozsudku ze dne 26. listopadu 2015, Nordschleife (T‑181/14, nezveřejněný, EU:T:2015:889).
6 Žalobkyně se k tomuto návrhu na určení výše nákladů řízení nevyjádřila.
Právní otázky
7 Podle čl. 170 odst. 3 jednacího řádu v případě sporu o přiznání náhrady nákladů řízení rozhodne Tribunál na návrh dotčeného účastníka řízení usnesením, proti kterému nelze podat opravný prostředek, poté, co poskytl účastníkovi řízení, jehož se návrh týká, příležitost k vyjádření.
8 V tomto ohledu je třeba připomenout, že v projednávané věci žalobkyně před podáním návrhu na určení výše nákladů řízení sdělila vedlejšímu účastníkovi, že není schopna se dohodnout na žádné částce přiznatelné náhrady nákladů řízení a provést platbu bez formálního rozhodnutí Tribunálu. S ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci je nutno toto tvrzení chápat jako spor o přiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu čl. 170 odst. 1 jednacího řádu. Dále ze skutečnosti, že po podání návrhu na určení výše nákladů řízení žalobkyně informovala Tribunál, že se nezamýšlí k uvedenému návrhu vyjádřit, nelze dovodit, že by souhlasila s požadovanou částkou nákladů řízení nebo s vypořádáním přiznatelné náhrady nákladů řízení.
9 Podle čl. 140 písm. b) jednacího řádu lze přiznat náhradu, jako nákladů řízení, nutných výdajů vynaložených účastníky řízení v souvislosti s řízením, zejména výdajů na cestu a pobyt a odměn zmocněnců, poradců nebo advokátů. Z tohoto ustanovení vyplývá, že přiznatelná náhrada nákladů řízení je omezena na výdaje vynaložené v souvislosti s řízením před Tribunálem a dále na výdaje, které byly pro tyto účely nutné [viz usnesení ze dne 17. března 2016, Norma Lebensmittelfilialbetrieb v. OHIM – Yorma’s (Yorma Eberl), T‑229/14 DEP, nezveřejněné, EU:T:2016:177, bod 9 a citovaná judikatura].
10 Co se týče odměn advokátů, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury není unijní soudce oprávněn určit výši odměn, které mají účastníci řízení uhradit svým advokátům, nýbrž pouze určit částku těchto odměn, kterou lez požadovat od účastníka řízení, jemuž byla uložena náhrada nákladů řízení. Při rozhodování o návrhu na určení výše nákladů řízení není Tribunál povinen brát do úvahy vnitrostátní sazebník, podle něhož se stanovují odměny advokátů, ani případnou dohodu uzavřenou v tomto ohledu mezi dotčeným účastníkem řízení a jeho zmocněnci či poradci (viz usnesení ze dne 11. prosince 2014, Ecoceane v. EMSA, T‑518/09 DEP, nezveřejněné, EU:T:2014:1109, bod 12 a citovaná judikatura, a ze dne 17. března 2016, Yorma Eberl, T‑229/14 DEP, nezveřejněné, EU:T:2016:177, bod 10 a citovaná judikatura).
11 Z ustálené judikatury rovněž vyplývá, že v případě neexistence ustanovení, která by měla povahu sazebníku, musí Tribunál okolnosti věci posoudit volně s přihlédnutím k účelu a povaze sporu, k jeho významu z hlediska unijního práva, jakož i k obtížnosti věci, rozsahu práce, kterou si soudní řízení mohlo vyžádat od zúčastněných zmocněnců nebo poradců, a k hospodářským zájmům, které spor pro účastníky řízení představoval (viz usnesení ze dne 11. prosince 2014, Ecoceane v. EMSA, T‑518/09 DEP, nezveřejněné, EU:T:2014:1109, bod 13 a citovaná judikatura, a ze dne 17. března 2016, Yorma Eberl, T‑229/14 DEP, nezveřejněné, EU:T:2016:177, bod 11 a citovaná judikatura).
12 Nakonec je třeba uvést, že podléhá-li fyzická nebo právnická osoba dani z přidané hodnoty (DPH), má vůči daňovým orgánům nárok na vrácení DPH zaplacené za nakoupené zboží a služby. Pro tuto osobu tedy není DPH výdajem, takže částky odvedené v rámci této daně nelze pro účely výpočtu přiznatelné náhrady nákladů řízení zohledňovat [v tomto smyslu obdobně viz usnesení ze dne 19. ledna 2016, Copernicus-Trademarks v. OHIM – Blue Coat Systems (BLUECO), T‑685/13 DEP, nezveřejněné, EU:T:2016:31, bod 26 a citovaná judikatura]. Částka uplatňovaná jako DPH je považována za přiznatelnou náhradu nákladů řízení pouze, prokáže-li fyzická nebo právnická osoba, která tuto částku uplatňuje, že není osobou povinnou k DPH [obdobně viz usnesení ze dne 21. května 2014, Esge v. OHIM – De’Longhi Benelux (KMIX), T‑444/10 DEP, nezveřejněné, EU:T:2014:356, bod 42].
13 Výše přiznatelné náhrady nákladů řízení musí být v projednávaném případě určena na základě uvedených kritérií.
14 Nejprve, jelikož je vedlejší účastník jako majitel ochranné známky fyzickou osobou způsobilou vykonávat obchodní činnost a podléhat DPH a vzhledem ke skutečnosti, že vedlejší účastník neprokázal, že nebyl osobou povinou k DPH [v tomto smyslu viz usnesení ze dne 29. června 2015, Reber v. OHIM – Klusmeier (Wolfgang Amadeus Mozart PREMIUM), T‑530/10 DEP, nezveřejněné, EU:T:2015:482, bod 51], nelze částku DPH vztahující se k výdajům a odměnám jeho zástupce zahrnout do přiznatelné náhrady nákladů řízení v souladu s judikaturou citovanou výše v bodě 12. Budou tedy zohledněny částky bez DPH uvedené na fakturách.
15 Dále částka nákladů, jejichž náhradu vedlejší účastník navrhuje, činí 9 988,13 eura bez DPH. V tomto ohledu vedlejší účastník předložil dvě faktury vystavené jeho advokáty, a to ze dne 24. června 2014 a ze dne 28. září 2015, týkající se odměn a výdajů vynaložených v období od 4. dubna do 24. června 2014 (dále jen „první období“) a od 6. srpna do 28. září 2015 (dále jen „druhé období“). Náklady, jejichž náhradu požaduje vedlejší účastník, sestávají z následujících položek:
– odměny advokáta ve výši 5 445 eur splatné za první období a ve výši 2 648,50 eura splatné za období druhé;
– výdaje na cestu a pobyt jednoho z jeho zástupců za účelem účasti na jednání dne 16. září 2015 ve výši 1 121,65 eura splatné ve vztahu k druhému období;
– výdaje na „písemnosti“, pořizování kopií, poštovní poplatky a kolky ve výši 506,38 eura splatné v rámci prvního období a ve výši 266,60 eura splatné v rámci období druhého.
K odměnám advokáta
16 Z dokumentů předložených vedlejším účastníkem vyplývá, že navrhuje náhradu celkové částky 8 093,50 eura, odpovídající 29,431 hodinám práce, které byly podle jeho advokáta věnovány úkolům souvisejícím s věcí hlavní a účtovány v hodinové sazbě 275 eur za hodinu, tedy ve výši 5 445 eur za 19,8 hodin práce v prvním období a ve výši 2 648,50 eura za 9,631 hodin práce v druhém období.
17 Zaprvé je třeba konstatovat, že se hlavní věc z hlediska svého předmětu a povahy nevyznačuje žádnou zvláštní komplexností. V hlavní věci totiž vyvstala otázka spadající do běžného sporu v rámci práva ochranných známek, tedy zda existuje riziko záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1), která byla vznesena v řízení o námitkách proti přihlášce ochranné známky Evropské unie. Žalobkyně ostatně uplatnila na podporu své žaloby jediný žalobní důvod, který vychází z neexistence takového rizika záměny. Daná věc se netýkala nové právní otázky, ani komplexní skutkové otázky, a nelze ji tedy považovat za zvláště obtížnou. Stejně tak je třeba mít za to, že věc nevykazuje zvláštní význam z pohledu unijního práva, neboť rozsudek ze dne 26. listopadu 2015, Nordschleife (T‑181/14, nezveřejněný, EU:T:2015:889), je součástí ustálené judikatury. Vedlejší účastník ostatně ve svém návrhu na určení výše nákladů řízení netvrdil, že je věc komplexní nebo že vykazuje zvláštní význam.
18 Zadruhé je třeba uvést, že i když je zjevné, že měl vedlejší účastník na věci jistý hospodářský zájem, nepředložil Tribunálu žádný důkaz, který by prokazoval, že tento zájem má v projednávaném případě neobvyklou povahu nebo se podstatným způsobem odlišuje od zájmu, na kterém jsou založeny jakékoliv námitky proti přihlášce ochranné známky Evropské unie [v tomto smyslu viz usnesení ze dne 19. března 2009, House of Donuts v. OHIM – Panrico (House of donuts), T‑333/04 DEP a T‑334/04 DEP, nezveřejněné, EU:T:2009:73, bod 15, a ze dne 12. ledna 2016, Boehringer Ingelheim International v. OHIM – Lehning entreprise (ANGIPAX), T‑368/13 DEP, nezveřejněné, EU:T:2016:9, bod 19].
19 Pokud jde zatřetí o rozsah práce, kterou si řízení mohlo vyžádat od vedlejšího účastníka, je třeba připomenout, že soudu přísluší zohlednit především celkový počet hodin práce, jež se v souvislosti s řízením před Tribunálem mohou jevit jako objektivně nutné. Možnost unijního soudu posoudit hodnotu provedené práce v tomto ohledu závisí na přesnosti předložených informací (viz usnesení ze dne 12. ledna 2016, ANGIPAX, T‑368/13 DEP, nezveřejněné, EU:T:2016:9, body 15 a 20 a citovaná judikatura).
20 U hodinové sazby má Tribunál v projednávaném případě za to, že hodinová sazba ve výši 275 eur uplatňovaná advokátem vedlejšího účastníka je nepřiměřená a je vhodné ji snížit na 250 eur, neboť právě tato sazba je u druhu řízení, o jaké jde v projednávané věci, považována za přiměřenou [v tomto smyslu viz usnesení ze dne 15. září 2016, Giuntoli v. EUIPO – Société des produits Nestlé (CREMERIA TOSCANA), T‑256/14 DEP, nezveřejněné, EU:T:2016:549, bod 13 a citovaná judikatura]. Je nutno nicméně upřesnit, že tuto sazbu lze považovat za přiměřenou pouze v případě odměny za služby velmi zkušeného odborníka, schopného pracovat velice rychle a efektivně. Zohlednění odměny v takové výši musí být kromě toho vyváženo nevyhnutelně striktním posouzením celkového počtu hodin práce nutných pro účely soudního řízení (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 18. září 2015, Autortiesību un komunicēšanās konsultāciju aģentūra/Latvijas Autoru apvienība a další v. Komise, T‑414/08 DEP až T‑420/08 DEP a T‑442/08 DEP, nezveřejněné, EU:T:2015:726, bod 51 a citovaná judikatura).
21 Tribunálu tudíž přísluší, aby určil, zda provedené kroky a vypracované písemnosti ze strany advokáta vedlejšího účastníka objektivně vyžadovaly práci v délce 19,8 hodin během prvního období a 9,631 hodin během období druhého.
22 Vedlejší účastník v tomto ohledu uvádí kroky, které provedl a písemnosti, které vypracoval jeho zástupce v rámci hlavního řízení, a sice posouzení žaloby, přípravu vyjádření k žalobě ze dne 20. června 2014, posouzení vyjádření EUIPO k žalobě ze dne 13. června 2014, vypracování návrhu na konání jednání ze dne 8. října 2014, přípravu odpovědi ze dne 6. srpna 2015 na organizační procesní opatření přijaté Tribunálem, posouzení odpovědí žalobkyně a EUIPO ze dne 29. července, respektive 3. srpna 2015 na uvedené organizační procesní opatření, přípravu na jednání konané dne 16. září 2015 a konečně účast na tomto jednání.
23 Údaje na obou dvou fakturách ze dne 24. června 2014 a 28. září 2015 předložených vedlejším účastníkem nicméně nejsou rozepsány natolik přesně, aby bylo možné určit čas strávený prováděním každé z uvedených služeb. Nedostatek přesnějších informací přitom obzvláště ztěžuje ověření nákladů vynaložených pro účely řízení před Tribunálem a jejich nezbytnosti v této souvislosti. Za těchto okolností je nutné přistoupit k striktnímu posouzení přiznatelné náhrady odměn [v tomto smyslu viz usnesení ze dne 1. srpna 2014, Phonebook of the World v. OHIM – Seat Pagine Gialle (PAGINE GIALLE), T‑589/11 DEP, nezveřejněné, EU:T:2014:731, bod 17 a citovaná judikatura].
24 Pokud jde o průběh hlavního řízení, je třeba uvést, že jeho písemná část spočívala ve výměně spisů účastníků řízení a jednání se konalo dne 16. září 2015. Je nutno podotknout, že skutečná účast vedlejšího účastníka v řízení před Tribunálem spočívala v připomínkách o délce dvou stran k jednacímu jazyku, v předložení desetistránkového vyjádření k žalobě, v zaujetí stanoviska o délce dvou stran ke konání jednání, vypracování dvoustránkové odpovědi na organizační procesní opatření Tribunálu a v účasti na jednání.
25 V první řadě je třeba poznamenat, že vyjádření vedlejšího účastníka k žalobě obsahovalo argumentaci, jež vyvrací argumenty žalobkyně týkající se otázky, která již byla před odvolacím senátem projednávána, a sice srovnání kolidujících označení. Je tudíž nutno konstatovat, že příprava uvedeného vyjádření se obešla bez jakýchkoliv větších obtíží. Kromě toho je třeba uvést, že zástupce vedlejšího účastníka již byl s věcí široce obeznámen, neboť vedlejšího účastníka zastupoval během správního řízení. Tyto okolnosti mu mohly částečně usnadnit práci a zkrátit čas strávený přípravou vyjádření k žalobě. Z judikatury totiž vyplývá, že práce vykonaná v průběhu řízení před odvolacím senátem snižuje rozsah práce, která má být v řízení před Tribunálem vykonána, a tudíž i částky, které mohou být v tomto ohledu nahrazeny (usnesení ze dne 19. ledna 2016, BLUECO, T‑685/13 DEP, nezveřejněné, EU:T:2016:31, bod 21).
26 Zadruhé je třeba konstatovat, že v případě vyjádření k jednacímu jazyku, jehož účelem nebylo jej zpochybnit, odůvodnění stanoviska ke konání jednání, jakož i v případě odpovědi na organizační procesní opatření Tribunálu se jedná o stručné dokumenty.
27 Zatřetí je nutno uvést, že jednání, kterého se vedlejší účastník zúčastnil, trvalo jednu hodinu a tři minuty.
28 Pokud jde začtvrté o fakturu ze dne 28. září 2015 týkající se druhého období, uvádí tato faktura rovněž rozpis výdajů za období po 16. září 2015, kdy se konalo jednání, které jsou spojeny se zápisem z tohoto jednání vypracovaným dne 18. září 2015, aniž by však byly tyto výdaje na uvedené faktuře vzhledem k neexistenci rozpisu jednotlivých nákladů přesně určitelné (viz bod 23 výše). Podle judikatury přitom musí být náhrada nákladů za období po ústní části řízení zamítnuta, jestliže po jednání – jako je tomu v projednávaném případě – již nebyl učiněn žádný procesní úkon (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 17. března 2016, Yorma Eberl, T‑229/14 DEP, nezveřejněné, EU:T:2016:177, bod 16 a citovaná judikatura).
29 Z výše uvedeného vyplývá, že se počet hodin práce vyúčtovaných zástupcem vedlejšího účastníka jeví být vyšším než počet hodin, které mohou být pro účely hlavního řízení před Tribunálem považovány za nezbytné, zejména když vyúčtování odměn předložené vedlejším účastníkem neobsahuje dostatečně přesné údaje, které by umožnily posoudit, zda byl takový počet hodin odůvodněný.
30 Tribunál tedy považuje za vhodné stanovit celkovou objektivně nutnou dobu práce advokáta vedlejšího účastníka v souvislosti se zastupováním vedlejšího účastníka během soudního řízení na 18 hodin.
31 S ohledem na výše uvedené úvahy bude náhrada nákladů řízení přiznatelná vedlejšímu účastníku, pokud jde o náklady na odměnu advokáta, správně posouzena, jestliže bude určena ve výši 4 500 eur.
K výdajům
32 Zástupce vedlejšího účastníka vyčíslil výdaje na cestu a pobyt za účelem účasti na jednání dne 16. září 2015 na 1 121,65 eura a výdaje na „písemnosti“, pořizování kopií, poštovní poplatky a kolky na 506,38 eura za první období a na 266,60 eura za období druhé.
33 Je třeba uvést, že zástupce vedlejšího účastníka vynaložil výdaje na cestu a pobyt účtované ve výši 1 121,65 eura za cestu letadlem a taxislužbu, jakož i za hotelový pobyt. Je však nutno konstatovat, že tyto jednotlivé výdaje nejsou podrobněji rozepsány a vedlejší účastník k jejich prokázání nepředložil žádný jiný doklad nežli fakturu ze dne 28. září 2015, kterou mu vystavil jeho zástupce.
34 Je přitom na navrhovateli, aby předložil doklady způsobilé prokázat autentičnost a výši výdajů na cestu a pobyt, jejichž náhrady se domáhá. Účastník řízení, jemuž byla uložena náhrada nákladů řízení, ani Tribunál totiž nemohou být povinni určit takové výdaje na základě pouhého číselného údaje navrhovatele, tak jako v projednávaném případě. V této věci bylo tedy na vedlejším účastníku, aby předložil zejména fakturu za nákup letenky nebo i palubní lístky, fakturu za hotelový pobyt či též doklad o hotelové rezervaci, a jeden nebo více dokladů o zaplacení taxislužby.
35 Tribunál se domnívá, že jelikož nebyl předložen žádný doklad způsobilý prokázat autentičnost a výši jednotlivých výdajů zástupce vedlejšího účastníka na cestu a pobyt, nemůže být žalobkyni uloženo takové výdaje vedlejšímu účastníku nahradit, a je tudíž třeba učinit závěr, že žádná přiznatelná náhrada nákladů řízení v této souvislosti neexistuje.
36 Pokud jde o výdaje na „písemnosti“, pořizování kopií, poštovní poplatky a kolky vyčíslené na 506,38 eura za první období a na 266,60 eura za období druhé, Tribunál je považuje za nepřiměřené a s ohledem na zvláštní okolnosti projednávaného případu má tedy za to, že by bylo vhodné v této souvislosti určit přiznatelnou náhradu nákladů řízení v paušální částce ve výši 100 eur.
37 S ohledem na výše uvedené úvahy se Tribunál domnívá, že bude náhrada nákladů přiznatelná vedlejšímu účastníku za řízení před Tribunálem správně posouzena, jestliže bude určena ve výši 4 600 eur, která zohledňuje všechny okolnosti věci až do dne přijetí tohoto usnesení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (šestý senát)
rozhodl takto:
Společnost Nürburgring GmbH nahradí Lutzi Biedermannovi celkovou výši nákladů řízení v částce 4 600 eur.
V Lucemburku dne 26. ledna 2017.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |