ROZSUDEK SOUDU (pátého senátu)

13. prosince 2007

Věc T-113/05

Angel Angelidis

v.

Evropský parlament

„Veřejná služba – Úředníci – Obsazení pracovního místa v platové třídě A2 – Odmítnutí kandidatury – Porušení podstatných formálních náležitostí – Žaloba na neplatnost – Žaloba na náhradu škody“

Předmět: Žaloba, jejímž předmětem je jednak návrh na zrušení rozhodnutí Evropského parlamentu, kterým se odmítá kandidatura žalobce na pracovní místo ředitele ředitelství „Rozpočtové záležitosti“ generálního ředitelství komisí pověřených vnitřní politikou Evropského parlamentu a kterým se jmenuje na uvedené místo jiný uchazeč, a jednak návrh na náhradu škody na nápravu újmy, kterou žalobce údajně utrpěl z důvodu odmítnutí jeho kandidatury.

Rozhodnutí: Rozhodnutí kanceláře Evropského parlamentu ze dne 25. února 2004 o jmenování W na pracovní místo ředitele rozpočtových záležitostí generálního ředitelství komisí pověřených vnitřní politikou Evropského parlamentu se zrušuje.Ve zbývající části se žaloba zamítá. Parlamentu se ukládá náhrada nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Volné pracovní místo – Možnost obsazení pracovního místa povýšením nebo převedením – Zvážení srovnatelných schopností uchazečů

(Služební řád úředníků, čl. 29 odst. 1 a čl. 45 odst. 1)

2.      Žaloba na neplatnost – Žalobní důvody – Porušení podstatných formálních náležitostí – Přezkum soudem i bez návrhu

(Článek 230 druhý pododstavec ES)

1.      Orgán oprávněný ke jmenování disponuje při srovnávání návrhů kandidátů na převedení nebo povýšení širokou posuzovací pravomocí, zejména pokud je pracovní místo, které je třeba obsadit, vysoko postavené a odpovídá platovým třídám A 1 nebo A 2. K vyvážení této široké posuzovací pravomoci je však orgán Společenství, který jí disponuje, povinen respektovat ve správním řízení záruky přiznané právním řádem Společenství a mezi nimi povinnost přezkoumat s péčí a nestranností veškeré skutečnosti relevantní v konkrétním případě.

Tato pravomoc musí být tedy vykonávána s nejvyšším respektem ke všem relevantním předpisům, to znamená nejen k oznámení o volném pracovním místu, ale rovněž k případným procesním pravidlům, jimiž jsou orgány pro výkon své posuzovací pravomoci vybaveny a která představují část právního rámce, který musí orgán oprávněný ke jmenování při výkonu své široké posuzovací pravomoci striktně dodržovat. Pouze tak může soud Společenství přezkoumat, zda jsou dány skutkové a právní okolnosti, na kterých závisí výkon posuzovací pravomoci.

(viz body 60 a 61)

Odkazy: Soudní dvůr, 21. listopadu 1991, Technische Universität München, C‑269/90, Recueil, s. I‑5469, bod 14; Soud, 6. července 1999, Forvass v. Komise, T‑203/97, Recueil FP, s. I‑A‑129 a II‑705, bod 45; Soud, 20. září 2001, Coget a další v. Účetní dvůr, T‑95/01, Recueil FP, s. I‑A‑191 a II‑879, bod 113; Soud, 9. července 2002, Tilgenkamp v. Komise, T‑158/01, Recueil FP, s. I‑A‑111 a II‑595, bod 50; Soud, 18. září 2003, Pappas v. Výbor regionů, T‑73/01, Recueil FP, s. I‑A‑207 a II‑1011, bod 53; Soud, 4. července 2006, Tzirani v. Komise, T‑88/04, Sb. VS s. I-A-2-149 a II-A-2-703, body 77 a 78

2.      Nedodržení procesních pravidel týkajících se přijímání aktu, stanovených samotným příslušným orgánem, představuje porušení podstatných formálních náležitostí ve smyslu čl. 230 druhého pododstavce ES, které může být přezkoumáno soudem Společenství i bez návrhu. Porušení podstatných formálních náležitostí, které jsou zásadní pro právní jistotu, má za následek zrušení vadného aktu. V tomto ohledu není důležité, že obsah vadného aktu by byl totožný i v případě neexistence uvedené vady.

Proto musí být zrušeno rozhodnutí kanceláře Evropského parlamentu o jmenování na pracovní místo v platové třídě A 2, vydané bez toho, aby byla dodržena vnitřní pravidla orgánu upravující jednotlivé fáze postupu jmenování vysokých úředníků. Tento závěr nemůže být vyvrácen argumentem, podle něhož se kancelář Parlamentu, která sama stanovila procesní pravidla, mohla od nich odchýlit, jestliže to považovala za nezbytné. Orgán se totiž nemůže odchýlit od vnitřních pravidel, která si sám stanovil, aniž by tato pravidla formálně změnil.

(viz body 62 a 74 až 76)

Odkazy: Soudní dvůr, 23. února 1988, Spojené království v. Rada, 68/86, Recueil, s. 855, body 48 a 49; Soudní dvůr, 6. dubna 2000, Komise v. ICI, C‑286/95 P, Recueil, s. I‑2341, bod 52; Soud, 19. května 1994, Consorzio gruppo di azione locale Murgia Messapica v. Komise, T‑465/93, Recueil, s. II‑361, bod 56; Soudní dvůr, 6. března 2003, Westdeutsche Landesbank Girozentrale a Land Nordrhein-Westfalen v. Komise, T‑228/99 a T‑233/99, Recueil, s. II‑435, bod 143 a uvedená judikatura