ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího rozšířeného senátu)

22. listopadu 2023(*)

„Hospodářská a měnová unie – Bankovní unie – Jednotný mechanismus pro řešení krizí úvěrových institucí a některých investičních podniků – Řešení krize Banco Popular Español – Rozhodnutí SRB, kterým nebylo přiznáno odškodnění akcionářům a věřitelům dotčeným opatřeními k řešení krize – Oceňování rozdílu v zacházení – Nezávislost odhadce“

Ve věci T‑304/20,

Laura Molina Fernández, s bydlištěm v Madridu (Španělsko), zástupci: S. Rodríguez Bajón, A. Gómez-Acebo Dennes a A. Ruiz Ojeda, advokáti,

žalobkyně,

proti

Jednotnému výboru pro řešení krizí (SRB), zástupci: M. Fernández Rupéerez, A. Lapresta Bienz, L. Forestier a J. Rius Riu, jako zmocněnci, ve spolupráci s: H.‑G. Kamann, F. Louis, V. Del Pozo Espinosa de los Monteros a L. Hesse, advokáti,

žalovanému,

podporovanému:

Španělským královstvím, zástupci: A. Gavela Llopis, jako zmocněnkyně,

vedlejším účastníkem,

TRIBUNÁL (třetí rozšířený senát),

během porad ve složení: M. van der Woude, předseda, G. De Baere (zpravodaj), G. Steinfatt, K. Kecsmár a S. Kingston, soudci,

za soudní kancelář: P. Nuñez Ruiz, radová,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

po jednání konaném dne 8. září 2022,

vydává tento

Rozsudek

1        Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, Laura Molina Fernández, domáhá zrušení rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (dále jen „SRB“) SRB/EES/2020/52 ze dne 17. března 2020, jehož cílem bylo určit, zda má být akcionářům a věřitelům dotčeným opatřeními k řešení krize, jež byla přijata ve vztahu k Banco Popular Español, SA, poskytnuto odškodnění (dále jen „napadené rozhodnutí“).

 Skutečnosti předcházející sporu

2        Žalobkyně byla akcionářkou Banco Popular Español (dále jen „Banco Popular“) před přijetím programu řešení krize ve vztahu k posledně uvedené společnosti.

3        Dne 7. června 2017 přijalo výkonné zasedání SRB rozhodnutí SRB/EES/2017/08 o přijetí programu řešení krize pro Banco Popular (dále jen „program řešení krize“) na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. 2014, L 225, s. 1).

4        Před přijetím programu řešení krize najal SRB dne 23. května 2017 na základě výběrového řízení společnost Deloitte Réviseurs d’Entreprises jakožto odhadce (dále jen „kancelář odhadce“) v rámci přípravy případného řešení krize Banco Popular. S kanceláří odhadce byla uzavřena zvláštní smlouva na základě výběrového řízení podle rámcové smlouvy na poskytování různých služeb, kterou SRB uzavřel se šesti kancelářemi, včetně kanceláře odhadce. Podle uvedené zvláštní smlouvy bylo úkolem kanceláře odhadce provést ocenění Banco Popular před případným řešením krize, jakož i ocenění rozdílu v zacházení podle čl. 20 odst. 16 až 18 nařízení č. 806/2014 po případném řešení krize.

5        Dne 5. června 2017 přijal SRB první ocenění podle čl. 20 odst. 5 písm. a) nařízení č. 806/2014, jehož cílem bylo poskytnout informace umožňující určit, zda byly splněny podmínky pro zahájení postupu řešení krize, které jsou stanoveny v čl. 18 odst. 1 nařízení č. 806/2014.

6        Dne 6. června 2017 předala kancelář odhadce SRB druhé ocenění (dále jen „ocenění 2“) vypracované na základě čl. 20 odst. 10 nařízení č. 806/2014. Cílem ocenění 2 bylo posoudit hodnotu aktiv a závazků Banco Popular, poskytnout posouzení toho, jak by bylo zacházeno s akcionáři a věřiteli, pokud by Banco Popular vstoupila do běžného úpadkového řízení, jakož i poskytnout informace umožňující přijmout rozhodnutí týkající se akcií a nástrojů účasti, které mají být převedeny, a umožňující SRB určit obchodní podmínky pro účely nástroje převodu činnosti.

7        V programu řešení krize se SRB, jenž měl za to, že podmínky stanovené v čl. 18 odst. 1 nařízení č. 806/2014 jsou splněny, rozhodl uplatnit na Banco Popular postup řešení krize. SRB rozhodl o odpisu a konverzi kapitálových nástrojů Banco Popular na základě článku 21 nařízení č. 806/2014 a o použití nástroje převodu činnosti podle článku 24 nařízení č. 806/2014 prostřednictvím převodu akcií na nabyvatele.

8        SRB se rozhodl zrušit 100 % akcií Banco Popular, konvertovat a odepsat celou jistinu nástrojů vedlejšího kapitálu tier 1 vydaných Banco Popular a konvertovat celou jistinu nástrojů kapitálu tier 2 vydaných Banco Popular na „nové akcie II“. Na základě transparentního a otevřeného procesu prodeje uskutečněného španělským orgánem příslušným k řešení krize, Fondo de Reestructuración Ordenada Bancaria (FROB, Fond pro řádnou restrukturalizaci bank, Španělsko), byly „nové akcie II“ převedeny na Banco Santander SA za protiplnění spočívající v uhrazení kupní ceny ve výši jednoho eura. Následně se Banco Santander stala dne 28. září 2018 univerzální právní nástupkyní Banco Popular v rámci fúze sloučením.

9        Dne 7. června 2017 přijala Evropská komise rozhodnutí (EU) 2017/1246, kterým se schvaluje program řešení krize pro Banco Popular (Úř. věst. 2017, L 178, s. 15).

10      Dne 14. června 2018 předala kancelář odhadce SRB ocenění rozdílu v zacházení, jež je stanoveno v čl. 20 odst. 16 až 18 nařízení č. 806/2014 a bylo provedeno s cílem určit, zda by se akcionářům a věřitelům dostalo lepšího zacházení, pokud by podnik, na který se vztahuje postup řešení krize, vstoupil do běžného úpadkového řízení (dále jen „ocenění 3“). Dne 31. července 2018 kancelář odhadce zaslala SRB dodatek k tomuto ocenění, v němž byly opraveny některé formální chyby.

11      Kancelář odhadce v ocenění 3 odhadovala zacházení, kterého by se dostalo dotčeným akcionářům a věřitelům, pokud by Banco Popular v okamžiku, v němž byl přijat programu řešení krize, vstoupila do běžného úpadkového řízení. Toto posouzení uvedená kancelář provedla v rámci scénáře likvidace za použití Ley 22/2003, Concursal (zákon 22/2003 o úpadku) ze dne 9. července 2003 (BOE č. 164, ze dne 10. července 2003, s. 26905).

12      Kancelář odhadce uvedla, že hypotetický scénář likvidace byl připraven na základě neauditovaných finančních informací ze dne 6. června 2017 anebo, pokud nebyly uvedené informace k dispozici, na základě finančních informací ze dne 31. května 2017. Měla za to, že zahájení běžného úpadkového řízení s Banco Popular ke dni 7. června 2017 by vedlo k neplánované likvidaci. Pro účely ocenění hodnoty realizace aktiv zohlednila kancelář odhadce tři různé časové scénáře likvidace, a sice scénáře v trvání 18 měsíců, tří let a sedmi let, přičemž každý z nich obsahoval jednu lepší a jednu horší hypotézu vývoje. Kancelář odhadce dospěla k závěru, že v žádné z těchto hypotéz by u dotčených akcionářů a podřízených věřitelů nebylo v běžném úpadkovém řízení možné očekávat jakékoli inkaso pohledávek, a tedy neexistoval rozdíl v zacházení ve srovnání se zacházením vyplývajícím z opatření k řešení krize.

13      Dne 6. srpna 2018 zveřejnil SRB na svých internetových stránkách své stanovisko ze dne 2. srpna 2018 o svém předběžném rozhodnutí týkajícím se toho, zda je třeba poskytnout odškodnění akcionářům a věřitelům, kterých se dotýkala opatření k řešení krize přijatá ve vztahu k Banco Popular, a o zahájení procesu zajištění práva být vyslechnut (SRB/EES/2018/132) (dále jen „předběžné rozhodnutí“), jakož i nedůvěrnou verzi ocenění 3. Dne 7. srpna 2018 bylo v Úředním věstníku Evropské unie zveřejněno sdělení týkající se stanoviska SRB (Úř. věst. 2018, C 277 I, s. 1).

14      V předběžném rozhodnutí měl SRB za to, že z ocenění 3 vyplývá, že neexistuje rozdíl mezi zacházením, jehož se skutečně dostalo dotčeným akcionářům a věřitelům z důvodu řešení krize Banco Popular, a zacházením, jehož by se jim dostalo, kdyby uvedená společnost ke dni řešení krize vstoupila do běžného úpadkového řízení. SRB předběžně rozhodl, že není povinen vyplatit dotčeným akcionářům a věřitelům odškodnění podle čl. 76 odst. 1 písm. e) nařízení č. 806/2014.

15      Aby mohl SRB přijmout konečné rozhodnutí o tom, zda je, či není třeba přiznat dotčeným akcionářům a věřitelům odškodnění, vyzval je, aby v souladu s čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) vyjádřili, zda mají v souvislosti s předběžným rozhodnutím zájem uplatnit své právo být vyslechnut.

16      SRB uvedl, že proces zajištění práva být vyslechnut bude probíhat ve dvou fázích.

17      V první fázi, kterou byla fáze registrace, byli dotčení akcionáři a věřitelé vyzváni, aby do 14. září 2018 vyjádřili svůj zájem na uplatnění svého práva být vyslechnut prostřednictvím on-line formuláře k registraci. SRB měl dále ověřit, zda každá strana, která vyjádřila svůj zájem, měla skutečně postavení dotčeného akcionáře nebo věřitele. Dotčení akcionáři a věřitelé museli předložit důkaz o své totožnosti a důkaz o tom, že ke dni 6. června 2017 drželi jeden nebo více kapitálových nástrojů Banco Popular, které byly odepsány nebo konvertovány a převedeny v souvislosti s řešením krize.

18      Ve druhé fázi mohli dotčení akcionáři a věřitelé, kteří vyjádřili zájem na uplatnění práva být vyslechnut v první fázi a jejichž postavení SRB ověřil, předložit připomínky k předběžnému rozhodnutí, k němuž bylo připojeno ocenění 3.

19      Dne 16. října 2018 oznámil SRB, že způsobilí akcionáři a věřitelé budou vyzváni, aby se od 6. listopadu 2018 k předběžnému rozhodnutí písemně vyjádřili. Dne 6. listopadu 2018 zaslal SRB způsobilým akcionářům a věřitelům jediný osobní link, který jim umožňoval přístup k formuláři na internetu, prostřednictvím kterého měli možnost předložit do 26. listopadu 2018 připomínky k předběžnému rozhodnutí, jakož i k nedůvěrnému znění ocenění 3.

20      Po skončení fáze konzultace posoudil SRB příslušné připomínky dotčených akcionářů a věřitelů k předběžnému rozhodnutí. SRB požádal kancelář odhadce, aby mu poskytla dokument obsahující její hodnocení relevantních připomínek k ocenění 3 a přezkoumala, zda ve světle těchto připomínek zůstává ocenění 3 i nadále platné.

21      Dne 18. prosince 2019 poskytla kancelář odhadce SRB své hodnocení nazvané „Objasňující dokument k ocenění rozdílu v zacházení“ (dále jen „objasňující dokument“). Kancelář odhadce v uvedeném dokumentu potvrdila, že strategie a různé hypotetické scénáře likvidace, které jsou podrobně popsány v ocenění 3, jakož i uplatněné metodiky a provedené analýzy zůstávají i nadále v platnosti.

22      Dne 17. března 2020 přijal SRB napadené rozhodnutí. Dne 20. března 2020 byla k uvedenému rozhodnutí zveřejněna tisková zpráva v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. 2020, C 91, s. 2).

23      V napadeném rozhodnutí měl SRB za to, že kancelář odhadce je nezávislá v souladu s požadavky stanovenými v čl. 20 odst. 1 nařízení č. 806/2014 a v kapitole IV nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/1075 ze dne 23. března 2016, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o regulační technické normy upřesňující obsah ozdravných plánů, plánů řešení krize a skupinových plánů řešení krize, minimální kritéria, která má příslušný orgán posoudit v souvislosti s ozdravnými plány a skupinovými ozdravnými plány, podmínky vnitroskupinové finanční podpory, požadavky na nezávislé odhadce, smluvní uznání pravomoci k odpisu a konverzi, postupy a obsah požadavků na oznamování a oznámení o pozastavení, jakož i běžné fungování kolegií k řešení krize (Úř. věst. 2016, L 184, s. 1).

24      V oddíle 5 napadeného rozhodnutí, nadepsaném „Ocenění 3“, shrnul SRB obsah ocenění 3 a měl za to, že je v souladu s použitelným právním rámcem a je dostatečně odůvodněné a úplné na to, aby mohlo být základem pro rozhodnutí přijímané podle čl. 76 odst. 1 písm. e) nařízení č. 806/2014. Měl za to, že ocenění 3 vyhodnotilo nezbytné prvky stanovené v čl. 20 odst. 17 nařízení č. 806/2014 a v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/344 ze dne 14. listopadu 2017, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o regulační technické normy upřesňující kritéria týkající se metodiky oceňování rozdílu v zacházení v rámci řešení krize (Úř. věst. 2018, L 67, s. 3).

25      V oddíle 6 napadeného rozhodnutí SRB uvedl „připomínky předané dotčenými akcionáři a věřiteli, jakož i jejich hodnocení“. V oddíle 6.1 napadeného rozhodnutí, nadepsaném „posouzení relevance“, SRB vysvětlil, že některé z těchto připomínek, které se netýkaly jeho předběžného rozhodnutí ani ocenění 3, nejsou relevantní v rozsahu, v němž nespadají do procesu zajištění práva být vyslechnut. V oddíle 6.2 napadeného rozhodnutí SRB provedl „přezkum relevantních připomínek“ předložených dotčenými akcionáři a věřiteli, které se týkaly nezávislosti kanceláře odhadce a obsahu ocenění 3, seskupených podle témat.

26      SRB dospěl k závěru, že z ocenění 3 ve spojení s objasňujícím dokumentem a závěry uvedenými v oddíle 6.2 napadeného rozhodnutí vyplývá, že neexistuje rozdíl mezi zacházením, kterého se skutečně dostalo dotčeným akcionářům a věřitelům, a zacházením, kterého by se jim dostalo, kdyby Banco Popular v okamžiku řešení krize vstoupila do běžného úpadkového řízení.

27      V důsledku toho SRB rozhodl:

„Článek 1

Oceňování

S cílem určit, zda má být akcionářům a věřitelům dotčeným opatřeními k řešení krize, jež byla přijata vůči Banco Popular […], přiznáno odškodnění, se ocenění rozdílu v zacházení v rámci řešení krize podle čl. 20 odst. 16 nařízení č. 806/2014 stanovuje v souladu s přílohou I tohoto rozhodnutí ve spojení s objasňujícím dokumentem […] uvedeným v příloze II tohoto rozhodnutí.

Článek 2

Odškodnění

Akcionáři a věřitelé dotčení opatřeními k řešení krize, jež byla přijata vůči Banco Popular […], nemají nárok, aby jim bylo podle čl. 76 odst. 1 písm. e) nařízení č. 806/2014 vyplaceno odškodnění z Jednotného fondu pro řešení krizí.

Článek 3

Určení

Toto rozhodnutí je určeno FROB jakožto vnitrostátnímu orgánu příslušnému k řešení krize ve smyslu čl. 3 odst. 1 bodu 3 nařízení č. 806/2014.“

 Návrhová žádání účastníků řízení

28      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        napadené rozhodnutí zrušil;

–        uložil SRB náhradu nákladů řízení.

29      SRB, podporovaný Španělským královstvím, navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

30      Na podporu své žaloby uplatňuje žalobkyně tři důvody. V prvním žalobním důvodu žalobkyně tvrdí, že ocenění 3 nebylo provedeno nezávislým odhadcem, což je v rozporu s článkem 20 nařízení č. 806/2014 a kapitolou IV nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075. Ve druhém žalobním důvodu žalobkyně tvrdí, že ocenění 3 obsahovalo pochybení. Ve třetím žalobním důvodu žalobkyně uvádí, že ocenění 3 se opírá o nesprávný základ, pokud jde o finanční situaci Banco Popular v okamžiku řešení krize.

31      Úvodem je třeba připomenout, že v judikatuře je vymezen rozsah přezkumu prováděného Tribunálem jak v situacích, v nichž je napadený akt založen na posouzení velmi složitých vědeckých a technických skutečností, tak pokud jde o komplexní ekonomická posouzení.

32      Zaprvé v situacích, kdy orgány Evropské unie disponují širokou posuzovací pravomocí, zejména ohledně posouzení velmi složitých vědeckých a technických skutečností pro určení povahy a rozsahu přijímaných opatření, musí být přezkum prováděný soudem Unie omezen na přezkum toho, zda výkon takové pravomoci není postižen zjevným pochybením nebo zneužitím pravomoci nebo zda tyto orgány zjevně nepřekročily meze své posuzovací pravomoci. V takovém kontextu totiž soud Unie svým posouzením vědeckých a technických skutečností nemůže nahradit posouzení orgánů, kterým Smlouva o FEU jako jediným svěřila tuto úlohu [viz rozsudky ze dne 21. července 2011, Etimine, C‑15/10, EU:C:2011:504, bod 60 a citovaná judikatura, a ze dne 1. června 2022, Algebris (UK) a Anchorage Capital Group v. Komise, T‑570/17, EU:T:2022:314, bod 105 a citovaná judikatura].

33      Zadruhé přezkum komplexních ekonomických posouzení, jejž provádějí unijní soudy, je přezkumem omezeným, jenž se nutně omezuje na prověření, že byla dodržena procesní pravidla a pravidla týkající se odůvodnění, jakož i na přezkum věcné správnosti skutkových zjištění a neexistence zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci. Unijnímu soudu tudíž v rámci tohoto přezkumu rovněž nepřísluší nahradit hospodářské posouzení příslušného unijního orgánu vlastním posouzením [viz rozsudky ze dne 2. září 2010, Komise v. Scott, C‑290/07 P, EU:C:2010:480, bod 66 a citovaná judikatura, a ze dne 1. června 2022, Algebris (UK) a Anchorage Capital Group v. Komise, T‑570/17, EU:T:2022:314, bod 106 a citovaná judikatura].

34      Vzhledem k tomu, že rozhodnutí SRB, jejichž cílem je určit, zda musí být akcionářům a věřitelům dotčeným opatřeními k řešení krize, jež byla přijata vůči určitému subjektu, přiznáno odškodnění, jsou založena na velmi složitých ekonomických a technických posouzeních, je třeba se domnívat, že na přezkum, který má soud vykonat, se použijí zásady vyplývající z judikatury uvedené v bodech 32 a 33 výše.

35      Přestože SRB je přiznána posuzovací pravomoc v ekonomické a technické oblasti, neznamená to, že by unijní soud nesměl přezkoumat způsob, jakým SRB vykládal údaje ekonomické povahy, na nichž se zakládá jeho rozhodnutí. Jak totiž rozhodl Soudní dvůr, i v případě komplexního posouzení musí unijní soud ověřit nejen věcnou správnost dovolávaných důkazních materiálů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale musí rovněž přezkoumat, zda tyto skutečnosti představují veškeré relevantní údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda o ně lze opřít závěry, které z nich byly vyvozeny [viz rozsudky ze dne 11. listopadu 2021, Autostrada Wielkopolska v. Komise a Polsko, C‑933/19 P, EU:C:2021:905, bod 117 a citovaná judikatura, a ze dne 1. června 2022, Algebris (UK) a Anchorage Capital Group v. Komise, T‑570/17, EU:T:2022:314, bod 108 a citovaná judikatura].

36      Proto, aby bylo prokázáno, že se SRB dopustil zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, které může odůvodnit zrušení napadeného rozhodnutí, musí být důkazy předložené žalobci dostatečné k tomu, aby zbavily hodnověrnosti posouzení skutkového stavu uvedená v napadeném rozhodnutí [obdobně viz rozsudky ze dne 7. května 2020, BTB Holding Investments a Duferco Participations Holding v. Komise, C‑148/19 P, EU:C:2020:354, bod 72, a ze dne 1. června 2022, Algebris (UK) a Anchorage Capital Group v. Komise, T‑570/17, EU:T:2022:314, bod 109 a citovaná judikatura].

37      V důsledku toho musí být žalobní důvod, který vychází ze zjevně nesprávného posouzení, zamítnut, jestliže zpochybněné posouzení může navzdory důkazům předloženým žalobcem být stále přijato jako pravdivé nebo platné (viz rozsudky ze dne 27. září 2018, Spiegel-Verlag Rudolf Augstein a Sauga v. ECB, T‑116/17, nezveřejněný, EU:T:2018:614, bod 39 a citovaná judikatura, a ze dne 25. listopadu 2020, BMC v. Společný podnik Clean Sky 2, T‑71/19, nezveřejněný, EU:T:2020:567, bod 76 a citovaná judikatura).

38      Z ustálené judikatury mimoto vyplývá, že v případech, kdy jsou orgány nadány takovou posuzovací pravomocí, má dodržení záruk přiznaných právním řádem Unie ve správních řízeních o to větší význam. K těmto zárukám přiznaným unijním právním řádem ve správních řízeních patří zejména zásada řádné správy zakotvená v čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny, ke které se váže povinnost příslušného orgánu pečlivě a nestranně přezkoumat všechny relevantní skutečnosti projednávaného případu. Pouze takto může unijní soud ověřit, zda byly splněny skutkové a právní okolnosti, na nichž závisí výkon posuzovací pravomoci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. listopadu 1991, Technische Universität München, C‑269/90, EU:C:1991:438, bod 14).

 Ke druhému žalobnímu důvodu, který vychází z existence pochybení v ocenění 3

39      Žalobkyně ve svém druhém žalobním důvodu v podstatě tvrdí, že se SRB v napadeném rozhodnutí a kancelář odhadce v ocenění 3 dopustily pochybení při určování toho, zda by se dotčeným akcionářům a věřitelům dostalo v okamžiku přijetí programu řešení krize lepšího zacházení, kdyby Banco Popular vstoupila do běžného úpadkového řízení, neboť vycházely z hypotetického scénáře, podle kterého by Banco Popular byla likvidována jakožto podnik, který ukončil činnost.

40      Žalobkyně tvrdí, že SRB v napadeném rozhodnutí vycházel z nesprávného předpokladu, jelikož čl. 20 odst. 18 nařízení č. 806/2014 neuvádí, že zacházení s akcionáři a věřiteli dotčenými v hypotetickém úpadkovém řízení musí být posuzováno s ohledem na kritérium, podle kterého by nebyla zachována činnost subjektu v režimu řešení krize. Podle žalobkyně se přitom ocenění liší podle toho, zda je založeno na kritériu likvidace, tj. ukončení činnosti, nebo na kritériu zachování podnikatelské činnosti, tj. jejího pokračování.

41      Tvrdí, že odkaz na běžné úpadkové řízení v nařízení č. 806/2014 musí být chápán tak, že se týká postupu upraveného španělskými právními předpisy, a sice zákonem 22/2003. Uvádí, že podle čl. 44 odst. 1 zákona 22/2003 „prohlášením konkurzu nedochází k přerušení výkonu profesní nebo obchodní činnosti vykonávané dlužníkem“, což znamená, že ve španělském právu skutečnost, že se dlužník nachází ve stavu, kdy byla vyhlášena jeho platební neschopnost, nevede k ukončení činnosti ani k likvidaci jeho majetku. Podle žalobkyně tak obdobně čl. 100 odst. 3 zákona 22/2003 stanovuje řešení spočívající v zachování činnosti a pokračování v ní prostřednictvím vyrovnání. Tento zákon podle žalobkyně stanoví úplný nebo částečný prodej podnikatelské jednotky v režimu úplného nebo částečného pokračování v její činnosti v souladu s kritériem podniku, jehož činnost zůstává zachována, a nikoli uplatnění kritéria likvidace neproduktivních aktiv, jež je výslovně vyloučeno. Zákon 22/2003 podle žalobkyně stanovuje povinnost zachování činnosti bez ohledu na fázi úpadkového řízení. V napadeném rozhodnutí se SRB údajně dopustil nesprávného posouzení a nesprávného výkladu zákona 22/2003, neboť měl za to, že by úpadkové řízení stanovené uvedeným zákonem vedlo k likvidaci subjektu.

42      Žalobkyně dále tvrdí, že kritérium likvidace, které použila kancelář odhadce v ocenění 3 a které SRB schválil v napadeném rozhodnutí, je neslučitelné s řešením krize, jak je vymezeno v nařízení č. 806/2014, a zejména s jeho cílem zajistit kontinuitu zásadních funkcí instituce a s nástrojem řešení krize, který použil SRB, a sice s prodejem Banco Popular jakožto podniku, jehož činnost zůstává zachována. Žalobkyně má za to, že rozdíl v zacházení vychází z hypotetického srovnání dvou postupů umožňujících ozdravení úvěrových institucí. Vzhledem k tomu, že posouzení rozdílu v zacházení v ocenění 3 vychází z předpokladu srovnání rovnocenných operací, je pro provedení vhodného ocenění v případě scénáře platební neschopnosti třeba vycházet z obdobné hypotézy, jako je hypotéza použitá v rámci řešení krize, a sice hypotéza spočívající v zachování činnosti subjektu.

43      SRB v napadeném rozhodnutí uvedl, že podle čl. 15 odst. 1 písm. g) nařízení č. 806/2014 musí ocenění 3 určit, zda bylo s dotčenými akcionáři a věřiteli zacházeno v rámci řešení krize méně příznivě, než by s nimi bylo zacházeno, kdyby Banco Popular byla „likvidována v běžném úpadkovém řízení“. SRB, stejně jako kancelář odhadce v objasňujícím dokumentu (bod 5.1.5), uvedl, že Ley 11/2015 de recuperación y resolución de entidades de crédito y empresas de servicios de inversión (zákon 11/2015 o ozdravných postupech a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků) ze dne 18. června 2015 (BOE č. 146 ze dne 19. června 2015, s. 50797), kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. 2014, L 173, s. 190), konkrétně stanoví, že se ocenění rozdílu v zacházení provede za předpokladu, že subjekt vstoupil do likvidačního řízení.

44      Zaprvé, pokud jde o relevantní ustanovení nařízení č. 806/2014, je třeba připomenout, že cílem ocenění stanoveného v čl. 20 odst. 16 uvedeného nařízení je určit, zda by se akcionářům a věřitelům dostalo lepšího zacházení, pokud by instituce podrobená režimu řešení krize vstoupila do běžného úpadkového řízení.

45      Podle čl. 20 odst. 17 nařízení č. 806/2014 stanoví ocenění uvedené v odstavci 16 téhož článku, zda existuje rozdíl, mezi skutečným zacházením, kterého se akcionářům a věřitelům dostalo v rámci řešení krize, a zacházením, jehož by se jim dostalo, kdyby subjekt v okamžiku přijetí rozhodnutí o opatření k řešení krize vstoupil do běžného úpadkového řízení.

46      Toto ocenění slouží k tomu, aby byla uplatněna zásada, podle níž se žádnému věřiteli nemá dostat horšího zacházení, jež je zakotvena v čl. 15 odst. 1 písm. g) nařízení č. 806/2014, v němž se stanoví, že „žádnému věřiteli nevzniknou větší ztráty, než jaké by mu vznikly, pokud by subjekt uvedený v článku 2 byl likvidován v běžném úpadkovém řízení, v souladu se zárukami stanovenými v článku 29“.

47      V článku 76 odst. 1 písm. e) nařízení č. 806/2014 je podle této zásady uvedeno, že SRB může použít Jednotný fond pro řešení krizí k tomu, aby „vyplatil odškodnění akcionářům nebo věřitelům, pokud na základě ocenění podle čl. 20 odst. 5 utrpěli větší ztráty, než by utrpěli na základě ocenění podle čl. 20 odst. 16 při likvidaci v běžném úpadkovém řízení“.

48      Z výše uvedených ustanovení nařízení č. 806/2014 tedy na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, jasně vyplývá, že odkaz, který je uveden v čl. 20 odst. 16 až 18 nařízení č. 806/2014, na zacházení, kterého by se dostalo akcionářům a věřitelům subjektu, kdyby tento subjekt vstoupil do běžného úpadkového řízení, odkazuje na hypotetické zacházení, jehož by se jim dostalo v případě likvidace subjektu.

49      Kromě toho podle čl. 4 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2018/334 spočívá metodika pro provedení ocenění zacházení, jehož by se dostalo akcionářům a věřitelům, ve vztahu k nimž byla provedena opatření k řešení krize, v případě, že by ke dni přijetí rozhodnutí o řešení krize vstoupil subjekt do běžného úpadkového řízení, pouze v určení diskontované výše očekávaných peněžních toků v běžném úpadkovém řízení. Cílem faktorů, které je třeba zohlednit pro posouzení těchto peněžních toků, které jsou uvedeny v čl. 4 odst. 4 a 5 nařízení v přenesené pravomoci 2018/344, je určit v rámci hypotetického převodu hodnotu aktiv podle toho, zda jsou obchodována na aktivním trhu, či nikoli. V článku 4 odst. 8 nařízení v přenesené pravomoci 2018/344 je rovněž stanoveno, že hypotetické výnosy plynoucí z ocenění jsou přiděleny akcionářům a věřitelům podle jejich úrovně priority na základě použitelného insolvenčního práva.

50      Z toho vyplývá, že metodika ocenění zacházení, kterého by se akcionářům a věřitelům dostalo v rámci hypotetického běžného úpadkového řízení, která je definována v nařízení v přenesené pravomoci 2018/344, odpovídá realizaci aktiv instituce, a tedy likvidaci, jak je vymezena v čl. 3 odst. 1 bodě 42 nařízení č. 806/2014.

51      Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, skutečnost, že rozdíl v zacházení je posuzován srovnáním skutečného zacházení, jehož se dostalo dotčeným akcionářům a věřitelům z důvodu řešení krize, s hypotetickým scénářem, v němž by subjekt vstoupil do běžného úpadkového řízení, neznamená, že tento srovnávací scénář musí vycházet z obdobné hypotézy, jako je hypotéza použitá v rámci řešení krize, a sice hypotéza spočívající v zachování činnosti subjektu.

52      Je třeba uvést, že tento argument vyplývá z nesprávného pochopení mechanismu odškodnění akcionářů a věřitelů subjektu, na nějž se vztahuje opatření k řešení krize, který je zaveden nařízením č. 806/2014.

53      V tomto ohledu je v bodě 62 odůvodnění nařízení č. 806/2014 uvedeno:

„Zásah do majetkových práv by neměl být nepřiměřený. Dotčeným akcionářům a věřitelům by proto neměly vzniknout větší ztráty, než které by jim vznikly, pokud by v době přijetí rozhodnutí o řešení krize došlo k likvidaci subjektu. V případě částečného převodu aktiv instituce v režimu řešení krize na soukromého kupujícího nebo překlenovací instituci by zbývající část instituce v režimu řešení krize měla být likvidována v běžném úpadkovém řízení. V zájmu ochrany akcionářů a věřitelů subjektu během likvidačního řízení by tito akcionáři a věřitelé měli mít nárok obdržet úhradu svých pohledávek, která by neměla být nižší než odhad toho, co by získali zpět, pokud by byl likvidován celý subjekt v běžném úpadkovém řízení.“

54      Podle čl. 20 odst. 18 písm. a) a b) nařízení č. 806/2014 vychází ocenění rozdílu v zacházení podle čl. 20 odst. 16 téhož nařízení z předpokladu, že by instituce v režimu řešení krize, ve vztahu k níž bylo provedeno jedno nebo více opatření k řešení krize, vstoupila do běžného úpadkového řízení v okamžiku přijetí rozhodnutí o opatřeních k řešení krize, a z předpokladu, že nebyla provedena opatření k řešení krize.

55      Je třeba rovněž připomenout, že přijetí opatření k řešení krize ve vztahu k danému subjektu předpokládá, že jsou splněny podmínky stanovené v čl. 18 odst. 1 nařízení č. 806/2014, a sice že subjekt je v selhání nebo je jeho selhání pravděpodobné, že neexistují jiná opatření soukromého sektoru nebo obezřetnostní opatření, která by mohla zabránit v přiměřené lhůtě jeho selhání, a že opatření k řešení krize je nezbytné ve veřejném zájmu. Podle čl. 18 odst. 5 nařízení č. 806/2014 se opatření k řešení krize považují za opatření ve veřejném zájmu, pokud jsou nezbytná pro dosažení jednoho nebo více účelů řešení krize, jsou ve vztahu k uvedeným účelům přiměřená a likvidací subjektu v běžném úpadkovém řízení by uvedených účelů řešení krize ve stejné míře dosaženo nebylo. Jak uvádí žalobkyně, jedním z účelů přijetí mechanismu řešení krize je podle čl. 14 odst. 2 písm. a) téhož nařízení zajištění kontinuity zásadních funkcí subjektu.

56      Jak žalobkyně připouští, opatření k řešení krize tak představuje alternativu k likvidaci subjektu, pokud to vyžaduje veřejný zájem.

57      Podle čl. 76 odst. 1 písm. e) nařízení č. 806/2014, jehož cílem je uplatnit zásadu uvedenou v čl. 15 odst. 1 písm. g) téhož nařízení, mají akcionáři a věřitelé při řešení krize nárok na uspokojení nebo odškodnění svých pohledávek, které není nižší než odhadovaná částka, kterou by získali zpět, kdyby celá dotčená instituce nebo podnik byly likvidovány v běžném úpadkovém řízení [obdobně viz rozsudek ze dne 5. května 2022, Banco Santander (Řešení krize banky Banco Popular), C‑410/20, EU:C:2022:351, bod 48].

58      Z toho vyplývá, že při stanovení rozdílu v zacházení se srovnání týká skutečného zacházení, jehož se dostalo dotčeným akcionářům a věřitelům v důsledku řešení krize, a posouzení jejich situace za předpokladu, že by opatření k řešení krize nebylo přijato, tedy za předpokladu likvidace subjektu. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, posouzení rozdílu v zacházení nepředpokládá srovnání dvou obdobných situací, nýbrž dvou alternativ. Žalobkyně tedy rovněž nesprávně tvrdí, že hypotetický srovnávací scénář se stejně jako řešení krize týká postupu umožňujícího zajistit kontinuitu zásadních funkcí úvěrových institucí a jejich ozdravení a měl by vycházet ze stejné hypotézy, jako je hypotéza použitá v programu řešení krize.

59      Zadruhé, pokud jde o použitelné vnitrostátní právní předpisy, je třeba uvést, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, zákon 22/2003, který upravuje běžné úpadkové řízení ve Španělsku, není jediným španělským právním předpisem, jenž se použije na ocenění rozdílu v zacházení.

60      V tomto ohledu totiž Real Decreto 1012/2015 por el que se desarrolla la Ley 11/2015, y por el que se modifica el Real Decreto 2606/1996, de 20 de diciembre, sobre fondos de garantía de depósitos de entidades de crédito (královské nařízení 1012/2015, kterým se provádí zákon 11/2015 a kterým se mění královské nařízení 2606/1996 ze dne 20. prosince 1996 o fondech pojištění vkladů úvěrových institucí) ze dne 6. listopadu 2015 (BOE č. 267, ze dne 7. listopadu 2015, s. 105911), kterým se provádí směrnice 2014/59, obsahuje zvláštní ustanovení pro posouzení rozdílu v zacházení.

61      Jak přitom uvádí Španělské království, španělský zákonodárce při úpravě posouzení rozdílu v zacházení nezamýšlel jiný případ, než je likvidace v běžném úpadkovém řízení.

62      V článku 10 odst. 2 královského nařízení 1012/2015 je totiž stanoveno, že ocenění musí určit, jaké zacházení by se akcionářům a věřitelům dostalo, kdyby subjekt, na který se vztahovalo řešení krize, vstoupil v okamžiku přijetí rozhodnutí o řešení krize do úpadkového řízení.

63      V tomto ohledu je v čl. 10 odst. 3 písm. a) královského nařízení 1012/2015 stanoveno, že ocenění vychází z hypotézy, že subjekt, na nějž byla uplatněna opatření k řešení krize, by ke dni přijetí rozhodnutí o řešení krize byl likvidován v úpadkovém řízení.

64      V rámci posouzení rozdílu v zacházení v návaznosti na řešení krize, o němž rozhodl FROB, tak španělské právo stanoví, že hypotetický srovnávací scénář je scénářem likvidace subjektu, který zohledňuje ustanovení zákona 22/2003 týkající se likvidace.

65      V tomto ohledu, jak uvádí Španělské království, pojem „likvidace“ uvedený v článcích 148 a 149 zákona 22/2003 spočívá v realizaci majetku a práv podniku v úpadku za účelem uspokojení věřitelů tím, co bylo získáno, a odpovídá definici uvedené v čl. 3 odst. 1 bodě 42 nařízení č. 806/2014.

66      Jak uvádí SRB, článek 100 zákona 22/2003, který se týká vyrovnání, je ostatně obsažen v hlavě V uvedeného zákona, nadepsané „Fáze likvidace nebo vyrovnání“. Z toho vyplývá, že zákon 22/2003, který je obecným zákonem o úpadku, stanoví, že vyrovnání s věřiteli je alternativním řešením k likvidaci na konci společné fáze úpadkového řízení.

67      Královské nařízení 1012/2015 tedy tím, že výslovně stanovilo, že při posuzování rozdílu v zacházení musí být zohledněna hypotéza, podle níž subjekt vstoupil do fáze likvidace, vyloučilo možnost použití alternativního řešení spočívajícího ve vyrovnání s věřiteli.

68      Z toho vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, je v použitelných ustanoveních španělských právních předpisů stanoveno, že určení rozdílu v zacházení se musí opírat o scénář likvidace, což vylučuje možnost scénáře vycházejícího ze zachování činnosti subjektu a z vyrovnání s věřiteli.

69      Zatřetí v projednávané věci je třeba připomenout, že za předpokladu, že by program řešení krize nebyl přijat, spočívala alternativa v likvidaci Banco Popular podle postupu běžného úpadkového řízení [rozsudek ze dne 1. června 2022, Algebris (UK) a Anchorage Capital Group v. Komise, T‑570/17, EU:T:2022:314, bod 421].

70      V tomto ohledu SRB v napadeném rozhodnutí uvedl, že v souladu s oceněním 3 by s ohledem na okolnosti projednávané věci a zejména s ohledem na to, že Banco Popular nebyla schopna splácet své splatné dluhy, vedlo zahájení běžného úpadkového řízení v okamžiku zahájení řešení krize k likvidaci Banco Popular, která by znamenala zrychlenou realizaci aktiv bez minimální závazné ceny a vyplacení čistého výnosu z realizace věřitelům v souladu s posloupností stanovenou zákonem 22/2003.

71      Je třeba rovněž uvést, že argument žalobkyně, podle kterého by hypotetický srovnávací scénář s opatřením k řešení krize neznamenal, že je třeba uplatnit hypotézu likvidace Banco Popular, již byl vznesen některými dotčenými akcionáři a věřiteli během procesu zajištění práva být vyslechnut.

72      V napadeném rozhodnutí SRB uvedl, že uvedení akcionáři a věřitelé tvrdili, že buď by bylo možné nalézt řešení, jež by vzešlo ze soukromého sektoru, nebo že by hypotetický srovnávací scénář měl vycházet z prodeje Banco Popular jakožto podniku, jehož činnost zůstává zachována, neboť uvedená banka byla na trhu ke dni přijetí programu řešení krize stále činná. SRB zejména uvedl, že někteří dotčení akcionáři a věřitelé tvrdili, že věřitelé mohli uzavřít dohodu (vyrovnání), která by zabránila likvidaci Banco Popular. Jiní poznamenali, že španělské úpadkové řízení stanoví možnost předem stanovené platební neschopnosti, podle níž jsou životaschopná aktiva subjektu oddělena a prodána jakožto podnik, jehož činnost zůstává zachována. Tvrdili, že kancelář odhadce měla toto řešení vzít v potaz při určování strategie likvidace, neboť by umožnilo lépe zachovat franšízovou hodnotu Banco Popular.

73      SRB uvedl, že aniž jsou dotčeny požadavky stanovené v nařízení č. 806/2014 a v použitelném vnitrostátním právu, kancelář odhadce v objasňujícím dokumentu vysvětlila důvody, proč v případě Banco Popular nebylo možné uskutečnit prodej jakožto podniku, jehož činnost je zachována (prostřednictvím předem stanoveného úpadkového řízení nebo jinak), nebo provést vyrovnání. V tomto ohledu kancelář odhadce předně uvedla, že s ohledem na stav likvidity Banco Popular ke dni řešení krize a na posouzení, jež provedla Evropská centrální banka (dále jen „ECB“) a které se týkalo selhání nebo pravděpodobného selhání Banco Popular, by nemohla být zachována činnost uvedené banky během období, v němž by byla vedena jednání, v jejichž důsledku by byla významně snížena její hodnota. SRB dodal, že dopis generálního ředitele Banco Popular ze dne 6. června 2017 podporuje závěr, že stav likvidity Banco Popular by jí neumožňoval pokračovat v její činnosti. Dále měla kancelář odhadce za to, že by Banco Popular byla odňata bankovní licence, neboť byly splněny podmínky pro její odnětí stanovené španělskými právními předpisy. Uvedl, že bankovní licence je nezbytná pro přijímání vkladů klientů, které byly zásadní pro zachování činnosti Banco Popular nebo pro její prodej jakožto podniku, jehož činnost je zachována.

74      SRB dodal, že kancelář odhadce v objasňujícím dokumentu zmínila, že zřízení „dobré banky“ a „špatné banky“ není stanoveno zákonem 22/2003 a že jeho uskutečnění by každopádně vyžadovalo čas, který tehdy nebyl k dispozici.

75      SRB konstatoval, že kancelář odhadce provedla odpovídající posouzení scénáře likvidace použitého v ocenění 3.

76      Z něho vyplývá, že ke dni řešení krize nebyla Banco Popular s to pokračovat v činnostech z důvodu likvidity, svého selhání nebo pravděpodobného selhání a možného odnětí bankovní licence, a že kvůli tomu nebylo možné uvažovat o vyrovnání ani o scénáři platební neschopnosti s uplatněním hypotézy podniku, jehož činnost zůstává zachována.

77      Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, tedy jak použitelná právní ustanovení, tak skutková situace Banco Popular ke dni řešení krize vylučovaly použití hypotetického srovnávacího scénáře, v němž by byla zohledněna hypotéza podniku, jehož činnost zůstává zachována.

78      Z toho vyplývá, že argument žalobkyně týkající se rozdílu ve výsledné hodnotě, který by vznikl, kdyby namísto kritéria likvidace bylo v případě ocenění nechráněných odložených daňových pohledávek Banco Popular uplatněno kritérium likvidace, není relevantní.

79      Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by se SRB dopustil zjevně nesprávného posouzení tím, že schválil posouzení kanceláře odhadce, podle něhož mělo být posouzení zacházení, jehož by se dostalo dotčeným akcionářům a věřitelům společnosti Banco Popular, kdyby uvedená banka vstoupila do běžného úpadkového řízení, provedeno podle scénáře likvidace podniku, jehož činnost nebyla zachována.

80      Druhý žalobní důvod musí být tudíž zamítnut.

 K prvnímu žalobnímu důvodu, který vychází z porušení článku 20 nařízení č. 806/2014 a kapitoly IV nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075 z toho důvodu, že ocenění 3 nebylo provedeno nezávislým odhadcem

81      Žalobkyně tvrdí, že kancelář odhadce nesplňovala podmínky pro to, aby byla považována za nezávislou pro účely ocenění 3, a že jejím jmenováním SRB jednal v rozporu s ustanoveními kapitoly IV nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075 a s článkem 20 nařízení č. 806/2014.

82      SRB měl v napadeném rozhodnutí za to, že kancelář odhadce je nezávislá v souladu s požadavky čl. 20 odst. 1 nařízení č. 806/2014 a kapitoly IV nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075. Uvedl, že kancelář odhadce byla vybrána v rámci nabídkového řízení, v němž měl SRB za to, že uvedená kancelář má v souladu s požadavky čl. 38 bodu 1 a článku 39 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075 kvalifikaci, zkušenosti, schopnosti, znalosti a zdroje nezbytné k provedení ocenění 3, bez nadměrné závislosti na dotčeném veřejném orgánu nebo na Banco Popular. SRB měl za to, že kancelář odhadce v souladu s čl. 39 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075 disponuje vzhledem k povaze, rozsahu a složitosti ocenění, jež má být provedeno, vhodnými lidskými a technickými zdroji k provedení ocenění 3.

83      SRB měl navíc za to, že kancelář odhadce je právním subjektem nezávislým na orgánech veřejné moci a Banco Popular a že je v tomto ohledu zcela nezávislá na SRB a že si ji Banco Popular nenajala pro účely každoročních účetních prací.

84      SRB konečně uvedl, že pokud jde o neexistenci významných společných nebo protichůdných zájmů ve smyslu článku 41 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075, kancelář odhadce provedla interní ověření s ohledem na uplatňované profesní standardy. Vzhledem k výsledku tohoto ověření měla kancelář odhadce za to, že v souvislosti s jejím jmenováním nezávislým odhadcem u ní nedochází ke střetu zájmů. V tomto ohledu SRB uvedl jednotlivá prohlášení o neexistenci střetu zájmů, jež poskytla kancelář odhadce v průběhu nabídkového řízení a po svém jmenování, která mají zaručit její nezávislost a nezávislost členů jejích týmů, zejména pak nezávislost osob pověřených provedením ocenění 3.

85      S ohledem na tato prohlášení a ujištění poskytnutá kanceláří odhadce měl SRB za to, že uvedená kancelář poskytuje dostatečné záruky, aby zabránila jakémukoli skutečnému nebo potenciálnímu významnému zájmu, který je společný nebo protichůdný s relevantním veřejným orgánem nebo Banco Popular. SRB rovněž odkázal na bod 6.2.1 napadeného rozhodnutí, v němž odpověděl na „připomínky k nezávislosti kanceláře odhadce“, jež v rámci procesu zajištění práva být vyslechnut předložili někteří dotčení akcionáři a věřitelé. V tomto oddíle SRB vysvětlil, že kancelář odhadce neměla v okamžiku svého jmenování ani během provádění ocenění 3 skutečný nebo potenciální významný zájem, který je společný nebo protichůdný s relevantním veřejným orgánem nebo relevantním subjektem, ve smyslu článku 41 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075.

86      SRB dospěl k závěru, že kancelář odhadce je nezávislá v souladu s požadavky čl. 20 odst. 16 nařízení č. 806/2014 a článků 39 až 41 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075.

87      V této souvislosti platí, že podle čl. 20 odst. 16 nařízení č. 806/2014 SRB zajistí, aby ocenění provedla nezávislá osoba uvedená v odstavci 1 uvedeného článku, tj. osoba nezávislá na jakémkoli veřejném orgánu, včetně SRB a vnitrostátního orgánu příslušného k řešení krize, a na dotčeném subjektu.

88      Pravidla o nezávislosti odhadců jsou zakotvena v kapitole IV nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075, v jehož článku 38 je stanoveno:

„Odhadcem může být jmenována právnická nebo fyzická osoba. Odhadce je považován za nezávislého na jakémkoli relevantním veřejném orgánu a relevantním subjektu, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:

1)      odhadce má požadovanou kvalifikaci, zkušenosti, schopnosti, znalosti a zdroje a může provést ocenění účinně, aniž by se musel nepřípustně spoléhat na relevantní veřejný orgán nebo relevantní subjekt v souladu s článkem 39;

2)      odhadce je z právního hlediska oddělen od relevantních veřejných orgánů a relevantního subjektu v souladu s článkem 40;

3)      odhadce nemá žádný významný společný nebo protichůdný zájem ve smyslu článku 41.“

89      V článku 41 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075, týkajícím se významných společných nebo protichůdných zájmů, je stanoveno:

„1. Nezávislý odhadce nesmí mít skutečný nebo potenciální významný zájem, který je společný nebo protichůdný s relevantním veřejným orgánem nebo relevantním subjektem.

2. Pro účely odstavce 1 se skutečný nebo potenciální zájem považuje za významný, pokud by podle posouzení orgánu oprávněného ke jmenování nebo jiného orgánu, který může být zmocněn k provedení tohoto úkolu v dotčeném členském státě, mohl ovlivnit nebo být rozumně považován za ovlivňující úsudek nezávislého odhadce při provádění oceňování.

3. Pro účely odstavce 1 jsou relevantní společné nebo protichůdné zájmy s alespoň těmito stranami:

a)      vrcholným vedením a členy vedoucího orgánu relevantního subjektu;

b)      právnických nebo fyzických osob, které relevantní subjekt kontrolují nebo v něm mají kvalifikovanou účast;

c)      věřiteli, kteří jsou orgánem oprávněným ke jmenování nebo jiným orgánem, který může být zmocněn k provedení tohoto úkolu v dotčeném členském státě, určeni jako významní na základě informací, které má k dispozici orgán oprávněný ke jmenování nebo jiný orgán, který může být zmocněn k provedení tohoto úkolu v dotčeném členském státě;

d)      každým subjektem skupiny.

4. Pro účely odstavce 1 se za relevantní považují alespoň tyto záležitosti:

a)      poskytování služeb nezávislým odhadcem (a to i v minulosti) relevantnímu subjektu a osobám uvedeným v odstavci 3, a zejména propojení mezi uvedenými službami a prvky relevantními pro ocenění;

b)      osobní a finanční vztahy mezi nezávislým odhadcem a relevantním subjektem a osobami uvedenými v odstavci 3;

c)      investice nebo jiné významné finanční zájmy nezávislého odhadce;

d)      pokud jde o právnické osoby, jakéhokoli strukturálního oddělení nebo jiné ujednání, které bude zavedeno k řešení případných ohrožení nezávislosti, např. rizika výkonu i kontroly činnosti jednou osobou, existence vlastního zájmu, zastupování zájmů, spřízněnosti, důvěry nebo zastrašování, včetně mechanismů pro rozlišování mezi zaměstnanci, kteří mohou být zapojeni do ocenění, a zaměstnanců ostatních.

[…]“

90      Úvodem je třeba upřesnit, že žalobkyně nezpochybňuje, že kancelář odhadce splňovala podmínky stanovené v čl. 38 bodech 1 a 2 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075, a sice že měla kvalifikaci, zkušenosti, schopnosti, znalosti a zdroje nezbytné k účinnému provedení ocenění 3 a byla právně oddělena od relevantních veřejných orgánů i Banco Popular.

91      Žalobkyně rovněž ani netvrdí, že by kancelář odhadce měla skutečný nebo potenciální významný zájem, který je společný nebo protichůdný s relevantním veřejným orgánem, totiž se SRB, či s relevantním subjektem, totiž s Banco Popular, ve smyslu čl. 41 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075.

92      Žalobkyně tvrdí, že kancelář odhadce nesplňovala podmínky pro to, aby byla považována za nezávislou, jelikož měla významné skutečné nebo potenciální zájmy, jež mohly ovlivnit nebo být rozumně považovány za ovlivňující její úsudek při provádění ocenění 3, ve smyslu čl. 41 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075.

93      Žalobkyně v podstatě tvrdí, že existence takových zájmů nemá být posuzována pouze s ohledem na vazby mezi kanceláří odhadce na jedné straně a SRB nebo Banco Popular na straně druhé, ale rovněž s ohledem na všechny okolnosti projednávané věci. Žalobkyně tudíž vytýká SRB, že nevzal v potaz zaprvé skutečnost, že kancelář odhadce již provedla ocenění 2, a zadruhé vazby mezi ní a Banco Santander.

 K první části, jež se týká skutečnosti, že kancelář odhadce provedla ocenění 2 i 3

94      Žalobkyně tvrdí, že s ohledem na dodržení zásady náležité profesionální péče a objektivity při výběru nezávislého odhadce nebylo vhodné svěřit kanceláři odhadce, aby provedla ocenění 3, jelikož již dříve provedla ocenění 2. Žalobkyně má za to, že kvůli zachování své profesní pověsti byla kancelář odhadce vystavena silnému tlaku, což ji údajně mělo vést k tomu, že se vyhýbala jakýmkoli opravám či změnám závěrů z ocenění 2.

95      Žalobkyně připomíná, že se na SRB vztahuje povinnost dodržovat zásadu řádné správy, jež je zakotvena v článku 41 Listiny, a požadavek nestrannosti, jehož konkrétním cílem je zabránit situacím střetu zájmů. SRB se přitom podle žalobkyně omezil na konstatování, že jmenování odhadce je v souladu s požadavky nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075, aniž zohlednil postavení, které zastávala kancelář odhadce v řešení krize, či její zdánlivou nestrannost. Podle žalobkyně nestačí, aby byly dodrženy požadavky týkající se strukturálního oddělení a významných zájmů, ale je rovněž třeba, aby byl postup zajištěn před jakýmkoli podezřením z podjatosti.

96      Žalobkyně v replice připouští, že je pravda, jak tvrdí SRB, že použitelná ustanovení, zejména článek 20 nařízení č. 806/2014, nebrání tomu, aby ocenění 2 a 3 prováděl tentýž odhadce. Žalobkyně nicméně tvrdí, že skutečnost, že kancelář odhadce provedla ocenění 2, údajně představuje okolnost, která brání tomu, aby mohla být uvedená kancelář považována za objektivního a nezávislého odhadce.

97      Žalobkyně svými argumenty v podstatě vytýká SRB, že kancelář odhadce jmenoval jakožto nezávislého odhadce k provedení ocenění 3, aniž zohlednil skutečnost, že jelikož tato kancelář již provedla ocenění 2, nelze mít za to, že splňuje požadavek nestrannosti zakotvený v čl. 41 odst. 1 Listiny, jak je vykládán v judikatuře Soudního dvora.

98      V článku 41 odst. 1 Listiny je zejména uvedeno, že každý má právo na to, aby orgány, instituce a jiné subjekty Unie jeho záležitosti řešily nestranně.

99      Podle judikatury má nestrannost, kterou musí zachovávat orgány, instituce a jiné subjekty při plnění svých úkolů, zajistit rovné zacházení, které je základem Unie. Tento požadavek má za cíl zabránit zejména situacím případného konfliktu zájmů u úředníků a zaměstnanců, kteří jednají na účet orgánů, institucí a jiných subjektů Unie. S ohledem na základní význam záruky nezávislosti a integrity, pokud jde jak o vnitřní fungování, tak o vnější obraz orgánů, institucí a jiných subjektů Unie, zahrnuje požadavek nestrannosti všechny okolnosti, na jejichž základě musí úředník nebo zaměstnanec, který se má vyjádřit ve věci, rozumně rozpoznat, že mohou v očích třetích osob ovlivnit jeho nezávislost v této oblasti (viz rozsudek ze dne 27. března 2019, August Wolff a Remedia v. Komise, C‑680/16 P, EU:C:2019:257, bod 26 a citovaná judikatura).

100    Těmto orgánům, institucím a jiným subjektům tedy přísluší naplňovat požadavek nestrannosti, a to obě jeho složky, a sice subjektivní nestrannost, tzn. že žádný člen dotyčného orgánu nesmí být podjatý nebo osobně zaujatý, a objektivní nestrannost, tzn. že tento orgán musí skýtat dostatečné záruky k vyloučení veškerých legitimních pochybností o případné zaujatosti (viz rozsudek ze dne 27. března 2019, August Wolff a Remedia v. Komise, C‑680/16 P, EU:C:2019:257, bod 27 a citovaná judikatura).

101    Jak je přitom uvedeno v bodě 87 výše, SRB přísluší, aby na základě čl. 20 odst. 16 nařízení č. 806/2014 zajistil nezávislost kanceláře odhadce s ohledem na okolnosti projednávané věci.

102    V zásadě sice nelze vyloučit, že by se v očích třetích osob skutečnost, že se kancelář odhadce účastnila řešení krize Banco Popular, když provedla ocenění 2, již před přijetím programu řešení krize, mohla jevit jako okolnost, která jí brání v tom, aby byla objektivní a nestranná při provádění ocenění 3.

103    V tomto ohledu je třeba uvést, že SRB v napadeném rozhodnutí uvedl, že řada dotčených akcionářů a věřitelů vznesla připomínky k nezávislosti kanceláře odhadce a tvrdila, že uvedená kancelář neměla provádět ocenění 3, neboť již provedla ocenění 2. V některých z těchto připomínek byla uvedena skutečnost, že ocenění 2 zahrnovalo ex ante posouzení zacházení, jehož by se dostalo jednotlivým třídám akcionářů a věřitelů v rámci běžného úpadkového řízení, a bylo v nich uváděno, že se kancelář odhadce snažila potvrdit závěry analýzy zásady, podle níž se nesmí dostat žádnému věřiteli horšího zacházení, kterou provedla v ocenění 2.

104    Je třeba nicméně uvést, že okolnosti projednávané věci předně neprokazují, že kancelář odhadce byla při provádění ocenění 3 ovlivněna skutečností, že provedla ocenění 2, a dále tyto okolnosti popírají argument žalobkyně, podle něhož kancelář odhadce mohla odůvodněně vyvolávat zdání, že postrádá objektivitu nebo nestrannost.

105    Nejprve je třeba připomenout, že ocenění 2 se dělí na dvě části, z nichž první obsahuje prozatímní ocenění Banco Popular pro účely řešení krize a druhé spočívá v simulaci scénáře likvidace. První část obsahuje ocenění aktiv a závazků Banco Popular a jejím cílem je určit její hospodářskou hodnotu v případě použití nástroje převodu činnosti. Tuto první část zohlednil SRB pro účely přijetí programu řešení krize. Účelem simulace scénáře likvidace, jež je obsažena ve druhé části, je v souladu s čl. 20 odst. 9 nařízení č. 806/2014 odhadnout zacházení, jehož by se podle očekávání každé třídě akcionářů a věřitelů dostalo, kdyby byl subjekt, na který se vztahuje opatření k řešení krize, likvidován v běžném úpadkovém řízení podle španělských právních předpisů.

106    V ocenění 3 vychází analýza rozdílu v zacházení ze skutečného zacházení, jehož se dostalo dotčeným akcionářům a věřitelům po ukončení řešení krize. Ocenění aktiv a závazků Banco Popular pro účely řešení krize, jež je uvedeno v první části ocenění 2, nebylo zohledněno v ocenění 3, a nemohlo tedy ovlivnit kancelář odhadce při provádění posledně uvedeného ocenění.

107    Argument žalobkyně se tak týká pouze druhé části ocenění 2, která spočívá v simulaci scénáře likvidace.

108    V této souvislosti SRB v napadeném rozhodnutí zdůraznil, že použitelný právní rámec uznává, že v rámci ocenění 2 nemůže být prozatímní odhad zacházení, kterého by se dostalo dotčeným akcionářům a věřitelům, kdyby byl subjekt likvidován, natolik přesný, jako je tomu v případě ocenění 3, a to z několika důvodů, zejména kvůli časovým omezením a nedostatku údajů, jež by se dostatečně přibližovaly datu řešení krize, v rámci ocenění 2. Podle čl. 20 odst. 9 nařízení č. 806/2014 tak ocenění 2 zahrnuje „odhad“ tohoto zacházení, zatímco v čl. 20 odst. 17 téhož nařízení je stanoveno, že ocenění 3 toto zacházení „určí“. SRB uvedl, že pouhá skutečnost, že prozatímní odhad obsažený v ocenění 2 a ocenění 3 mají podobné výsledky, ale jsou založeny na odlišných předpokladech, nemůže být sama o sobě považována za dostatečný důkaz toho, že ocenění 3 nebylo provedeno v souladu s právními požadavky.

109    Zaprvé je třeba uvést, že kancelář odhadce v ocenění 2 upřesnila, že neměla k dispozici všechny nezbytné informace a údaje ani dostatek času na to, aby v daném stadiu předložila více než jen pouhý přibližný odhad. Několikrát uvedla, že simulace scénáře likvidace je založena na řadě nejistot a že budou-li k dispozici přesnější informace, bude moci zpřesnit své předpoklady a připravit „důkladnější“ a spolehlivější scénář likvidace.

110    Kancelář odhadce zejména uvedla, že „[v]zhledem k tomu, že [jí] nebyla poskytnuta podniková struktura ani rozvahy jednotlivých subjektů, byl [její] scénář likvidace vypracován na konsolidovaném základě za ilustrativním účelem“, a že „[s]kutečná likvidace podle [zákona 22/2003] by se týkala jednotlivých subjektů“. Dodala, že „[p]o obdržení těchto doplňujících informací bude s to předložit důkladnější simulaci scénáře likvidace na individuálním základě“.

111    Z toho vyplývá, že ocenění 2 předně obsahovalo četné výhrady ke spolehlivosti simulace scénáře likvidace. Dále z bodů 105 a 106 výše vyplývá, že posouzení Banco Popular podle scénáře likvidace v ocenění 3, jež se odlišuje od posouzení obsaženého v ocenění 2, nemůže zpochybnit platnost uvedeného ocenění 2.

112    Žalobkyně tedy nemůže platně tvrdit, že se kancelář odhadce za účelem ochrany své profesní pověsti domnívala, že je při provádění ocenění 3 vázána závěry uvedenými v ocenění 2 ani že by rozdíl mezi těmito dvěma oceněními mohl poškodit její profesní pověst, a tedy vést k nedostatku objektivity u kanceláře odhadce.

113    Zadruhé argument žalobkyně, podle kterého byla kancelář odhadce podněcována v tom, aby zamezila jakékoliv opravě nebo změně závěrů obsažených v ocenění 2, je v rozporu s okolnostmi, za nichž byla provedena ocenění 2 a 3.

114    V tomto ohledu SRB v odpovědi na připomínky uvedené v bodě 103 výše uvedl, že zatímco ex ante posouzení zacházení, kterého by se dostalo dotčeným akcionářům a věřitelům v hypotetickém úpadkovém řízení, jež je uvedeno v ocenění 2, bylo provedeno ve zvláštní lhůtě a vycházelo z informací, které měla k dispozici kancelář odhadce před řešením krize, a sice zejména z informací dostupných ke dni 31. března 2017, ocenění 3 vycházelo z podrobnějších informací, které byly k dispozici k okamžiku ukončení činností, tj. ke dni 6. června 2017. SRB měl za to, že s ohledem na různé informace, z nichž tato posouzení vycházela, jakož i na jejich odlišný účel mohla kancelář odhadce dospět k odlišným závěrům.

115    Na jedné straně je třeba připomenout, že simulace scénáře likvidace uvedeného v ocenění 2 byla nutně založena na údajích z doby před přijetím programu řešení krize, zatímco ocenění 3 muselo zohlednit údaje dostupné ke dni řešení krize. Pokud jde o posouzení Banco Popular v hypotetickém scénáři likvidace, jež bylo provedeno v ocenění 3, nebylo tedy možné předpokládat, že by kancelář odhadce dospěla ke stejnému výsledku jako v simulaci obsažené v ocenění 2.

116    Dále žalobkyně připouští, že ocenění 2 muselo být provedeno naléhavě. Jak uvedla kancelář odhadce v ocenění 2, simulace scénáře likvidace byla založena na neověřených hypotézách, jež bylo třeba upřesnit.

117    Z toho vyplývá, že SRB byl po obdržení ocenění 2 informován o tom, že se kancelář odhadce má opírat o nové údaje v ocenění 3, a tedy změnit posouzení provedené při simulaci scénáře likvidace. Žalobkyně tedy nemůže platně tvrdit, že skutečnost, že kancelář odhadce provedla ocenění 2, měla vést SRB k pochybnostem o její objektivitě a nestrannosti.

118    Zatřetí žalobkyně nezpochybňuje, že ocenění 2 a 3 byla provedena za různými účely a podle odlišných přístupů.

119    Na jednání žalobkyně vysvětlila, že se SRB měl obrátit na jiného odhadce, aby provedl ocenění podle jiné metody, když kancelář odhadce použila v oceněních 2 a 3 stejnou metodiku, a sice ocenění podle scénáře likvidace.

120    Vzhledem k tomu, že z analýzy druhého žalobního důvodu vyplývá, že posouzení zacházení, jehož by se dostalo dotčeným akcionářům a věřitelům Banco Popular, kdyby tato společnost vstoupila do běžného úpadkového řízení, muselo být provedeno na základě scénáře likvidace, žalobkyně nemůže s úspěchem tvrdit, že výběr této metody mohl zakládat zřejmý nedostatek objektivity kanceláře odhadce. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, by musel každý jiný odhadce, který by byl jmenován k provedení ocenění 3, vycházet z hypotetického scénáře likvidace Banco Popular.

121    Mimoto je třeba uvést, že v ocenění 3 se kancelář odhadce nespokojila s potvrzením výsledku simulace uvedené v ocenění 2.

122    Tak byl například v ocenění 2 odhadnut celkový objem realizace aktiv Banco Popular pro věřitele v případě tříletého scénáře likvidace na 120,9 miliardy eur podle nejlepší hypotézy a na 116,5 miliardy eur podle hypotézy nejhorší. V ocenění 3 vedlo posouzení aktiv u tříletého scénáře likvidace k jinému výsledku, a sice k 101,546 miliardy eur podle nejlepší hypotézy a 97,593 miliardy eur podle hypotézy nejhorší.

123    Pouhá skutečnost, že kancelář odhadce dospěla ke stejnému závěru, a sice že dotčení akcionáři a věřitelé by v případě úpadku Banco Popular neobdrželi inkaso pohledávek, nepostačuje k tomu, aby bylo prokázáno, že se uvedená kancelář při provádění ocenění 3 cítila být vázána svým posouzením provedeným v ocenění 2.

124    Z výše uvedeného vyplývá, že argument směřující k prokázání zřejmého nedostatku objektivity kanceláře odhadce z toho důvodu, že provedla ocenění 2, se neopírá o žádný konkrétní důkaz a je v rozporu se samotným obsahem ocenění 3.

125    Za okolností projednávané věci tedy na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, skutečnost, že kancelář odhadce provedla ocenění 2, neumožňuje zpochybnit její nezávislost pro účely provedení ocenění 3 a její jmenování jakožto nezávislého odhadce ze strany SRB.

126    Z toho vyplývá, že první část musí být zamítnuta.

 Ke druhé části, jež se týká vazeb mezi kanceláří odhadce a Banco Santander

127    Žalobkyně tvrdí, že SRB pochybil, když při posuzování nezávislosti kanceláře odhadce nezohlednil vztahy mezi touto kanceláří a Banco Santander.

128    Zaprvé žalobkyně tvrdí, že s ohledem na služby poskytované kanceláří odhadce Banco Santander před a po řešení krize Banco Popular měl SRB konstatovat, že kancelář odhadce nesplňuje podmínky k tomu, aby mohla být považována za nezávislého odhadce, neboť má skutečné nebo potenciální významné zájmy, které by mohly ovlivnit nebo být rozumně považovány za ovlivňující její úsudek v rámci ocenění 3, ve smyslu článku 41 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075.

129    Žalobkyně v první řadě tvrdí, že SRB nezohlednil skutečnost, že kancelář odhadce byla auditorem účtů Banco Santander po dobu 25 let až do roku 2016.

130    V tomto ohledu je třeba uvést, že v rámci procesu zajištění práva být vyslechnut někteří dotčení akcionáři a věřitelé předložili připomínky, jež se týkaly nezávislosti kanceláře odhadce, která byla údajně narušena tím, že tato kancelář před přijetím programu řešením krize Banco Popular poskytovala Banco Santander auditorské služby.

131    V napadeném rozhodnutí SRB v odpovědi na tyto připomínky konstatoval, že auditorské služby, které kancelář odhadce poskytovala Banco Santander, nemusely být zohledněny při posouzení nezávislosti, které provedl dne 23. května 2017 v okamžiku, kdy uvedenou kancelář najal, neboť toto posouzení se týkalo Banco Popular. SRB uvedl, že k tomuto datu nebylo posouzení nezávislosti kanceláře odhadce ve vztahu k potenciálním nabyvatelům provedeno, neboť předně nebylo stanoveno právním rámcem a dále se v případě oceňování jedná o postup, který je odlišný od postupu prodeje, jenž určoval nabyvatele. Kancelář odhadce zejména před přijetím programu řešení krize neměla přístup k informacím o názvech potenciálních nabyvatelů nebo o totožnosti nabyvatele.

132    SRB měl za to, že s ohledem na rozsah a účel ocenění 3 auditorské služby, jež v minulosti poskytovala kancelář odhadce Banco Santander, nezasahují v případě provedení ocenění 3 do nezávislosti uvedené kanceláře a nezakládají vznik skutečného nebo potenciálního významného zájmu, který je společný nebo protichůdný, ve smyslu článku 41 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075. Konkrétně SRB uvedl, že ocenění 3 se týkalo pouze aktiv a závazků Banco Popular před jejím prodejem Banco Santander, a nikoli aktiv a závazků Banco Santander.

133    Je tedy třeba mít za to, že ke dni jmenování kanceláře odhadce jakožto nezávislého odhadce, tedy ke dni 23. května 2017, nebyla identita nabyvatele známa, a nebylo tedy možné zohlednit vazby mezi kanceláří odhadce a Banco Santander. Navíc je třeba uvést, že k datu svého jmenování odhadcem již kancelář odhadce neposkytovala Banco Santander auditorské služby, což ostatně žalobkyně ani netvrdí.

134    Mimoto podle čl. 41 odst. 4 písm. a) nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075 je pro účely zjištění existence skutečného nebo potenciálního významného zájmu, který je společný nebo protichůdný, ve smyslu odstavce 1 tohoto článku, relevantní poskytování služeb, a to i v minulosti, nezávislým odhadcem relevantnímu subjektu a osobám uvedeným v odstavci 3, a zejména propojení mezi těmito službami a prvky relevantními pro ocenění.

135    Žalobkyně přitom nevznáší žádný argument, jehož cílem by bylo prokázat propojení auditorských služeb, jež kancelář odhadce poskytla Banco Santander, se skutečnostmi relevantními pro ocenění 3, které se týkalo pouze posuzování Banco Popular, a nikoli Banco Santander.

136    Ve druhé řadě žalobkyně tvrdí, že skutečnost, že si Banco Santander najala kancelář odhadce jakožto poradce pro operace, které vedly k uzavření dohod mezi uvedenou bankou a některými investory Banco Popular, kteří uplatnili prostředky soudní nebo mimosoudní nápravy, prokazuje existenci skutečných nebo potenciálních zájmů, které jsou společné pro kancelář odhadce a dotčený subjekt, ve smyslu článku 41 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075. Podle žalobkyně osoba, která bezprostředně po řešení krize radí nabyvateli subjektu, na kterého se řešení krize vztahuje, ve věci, jež je přímo spojena se spory vyplývajícími z řešení krize, nemůže být považována za nezávislou na osobě, která si ji najala. Podle žalobkyně si Banco Santander najala kancelář odhadce na základě toho, že uvedená kancelář měla k dispozici informace o Banco Popular díky tomu, že byla zapojena do ocenění 2.

137    V rámci procesu zajištění práva být vyslechnut někteří dotčení akcionáři a věřitelé rovněž předložili připomínky, jež se týkaly nezávislosti kanceláře odhadce, která byla údajně narušena tím, že tato kancelář v období po řešení krize Banco Popular poskytovala Banco Santander služby týkající se začlenění Banco Popular nebo poskytnutí částečné náhrady ze strany Banco Santander některým věřitelům Banco Popular.

138    V napadeném rozhodnutí SRB v odpovědi na tyto připomínky konstatoval, že uvedené služby nezakládaly vznik významných společných nebo protichůdných zájmů ve smyslu čl. 41 odst. 2 a 4 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075 s relevantní osobou ve smyslu čl. 41 odst. 3 uvedeného nařízení.

139    V první řadě měl SRB za to, že s ohledem na rozsah a účel ocenění 3 nemohou mít služby, jež kancelář odhadce poskytuje po datu řešení krize podniku, jehož činnost zůstává zachována, vliv na ocenění 3 a na prvky, jež jsou v něm obsaženy. SRB mimoto uvedl, že ocenění 3 nemůže ovlivnit postavení Banco Popular ani Banco Santander, jelikož určuje pouze to, zda má být dotčeným akcionářům a věřitelům poskytnuto odškodnění z Jednotného fondu pro řešení krizí.

140    V druhé řadě měl SRB za to, že kancelář odhadce každopádně po přijetí programu řešení krize poskytla dodatečná ujištění, aby zajistila, aby služby poskytované Banco Santander nezakládaly vznik skutečného nebo potenciálního významného zájmu, který je společný nebo protichůdný. SRB uvedl, že kancelář odhadce ve svém prohlášení ze dne 18. prosince 2019 potvrdila, že žádná ze služeb poskytovaných Banco Santander nesouvisela s posouzením aktiv nebo závazků, které jsou předmětem ocenění 3, ani s finančními informacemi, které se jich týkají. Dále uvedl, že kancelář odhadce potvrdila, že neexistoval tok informací mezi činností, jež se týkala oceňování, a jinými projekty, vzhledem k tomu, že kancelář uplatňuje ochranná opatření a postupy pro nakládání s důvěrnými informacemi.

141    Pokud jde konkrétně o služby týkající se začlenění Banco Popular, SRB uvedl, že kancelář odhadce dostatečně vysvětlila, že i když Banco Santander poskytovala poradenské služby, uvedené služby nesouvisely se službami poskytovanými SRB, netýkaly se žádné z otázek, jež by souvisely se službami oceňování, které byly poskytnuty SRB, a nezahrnovaly ani služby v oblasti oceňování či právní služby související s Banco Popular.

142    Pokud jde o služby týkající se poskytnutí náhrady ze strany Banco Santander některým věřitelům Banco Popular, SRB v bodě 93 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že kancelář odhadce upřesnila, že tyto služby nejsou spojeny s právním poradenstvím nebo poradenstvím v souvislosti s těmito nároky. Kancelář odhadce byla najata k tomu, aby navrhla a zavedla řešení spočívající v jednotném koordinačním centru pro shromažďování informací, jež se týkaly vyřizování mimosoudních a soudních nároků, za účelem zvýšení efektivity a zkrácení času potřebného k vyřizování uvedených nároků. Úkoly kanceláře odhadce spočívaly konkrétně ve službách, jež se týkaly sledování a evidence administrativních informací a přípravy pravidelných zpráv. Kancelář odhadce k tomu uvedla, že se nepodílela na činnostech právní obhajoby, neboť Banco Santander se obrátila na externí advokátní kanceláře, aby tyto nároky vyřizovaly, a dále podotkla, že nestanovila ani nevypočítala výši náhrad, které Banco Santander nabídla klientům Banco Popular.

143    Je třeba uvést, že během celého postupu řešení krize Banco Popular bděl SRB, jak byla ostatně jeho povinnost, nad tím, aby kancelář odhadce splňovala požadavky nezávislosti, a zejména požadavky týkající se neexistence střetu zájmů, jež jsou stanoveny v článku 41 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075.

144    Je totiž skutečností, že během výběrového řízení, které vedlo k uzavření zvláštní smlouvy s kanceláří odhadce, předložila uvedená kancelář dne 18. května 2017 SRB prohlášení o neexistenci střetu zájmů ve vztahu k Banco Popular. Dne 23. května 2017, kdy byla jmenována odhadcem, rovněž předložila v souladu s nařízením v přenesené pravomoci 2016/1075 prohlášení o své nezávislosti, ve kterém zejména uvádí, že je obeznámena s právními požadavky a že v případě potřeby byla přijata vhodná opatření k zajištění toho, aby uvedená kancelář ani žádný člen jejího týmu navrženého pro plnění zvláštní smlouvy neměli významný zájem, jak je vymezen v článku 41 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075. Zavázala se zavést veškerá nezbytná opatření, aby zajistila, aby jakákoli služba, kterou by v budoucnu poskytla dalším stranám, neohrozila její nezávislost. Uvedla, že jakékoli doplnění nových členů do jejího týmu bude podmíněno dodržením požadavků nezávislosti, jakož i schválením ze strany SRB.

145    Po svém jmenování odhadcem poskytla kancelář odhadce ve dnech 21. září 2017 a 11. dubna 2019 dodatečná prohlášení o své nezávislosti poté, co byl její tým, který vypracovával ocenění 3, rozšířen o nové členy. Navíc kancelář odhadce dne 18. prosince 2019 předložila prohlášení o neexistenci střetu zájmů, v němž potvrdila, že dne 15. listopadu 2019 byla a je s ohledem na své systémy a kontroly nezávislá pro účely ocenění 3 a že si není vědoma střetů zájmů v souvislosti s jinou činností, kterou vykonávala, ani individuálních střetů zájmů.

146    Je třeba uvést, že v prohlášení ze dne 18. prosince 2019, které bylo učiněno v reakci na žádost SRB v návaznosti na připomínky dotčených akcionářů a věřitelů, které byly vzneseny v rámci procesu zajištění práva být vyslechnut, uvedla kancelář odhadce služby, které poskytla Banco Santander, a upřesnila, že neexistovala souvislost mezi těmito službami a službami, jež poskytovala SRB za účelem vypracování ocenění 3 nebo objasňujícího dokumentu. Dodala, že neposkytla služby týkající se posouzení nebo účetního výkaznictví, pokud jde o aktiva a závazky, jichž se týká ocenění 3.

147    Vysvětlení kanceláře odhadce převzal SRB v bodě 93 odůvodnění napadeného rozhodnutí, který je zmíněn v bodě 142 výše. SRB tak konstatoval, že v prohlášení ze dne 18. prosince 2019 poskytla kancelář odhadce dodatečné záruky, aby zajistila, že služby poskytované Banco Santander týkající se poskytnutí náhrady některým věřitelům Banco Popular v období po řešení krize nezakládají skutečný nebo potenciální významný zájem, který je společný nebo protichůdný, ve smyslu čl. 41 odst. 2 a odst. 4 písm. a) nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075.

148    Žalobkyně přitom nevysvětluje, jak by tyto služby mohly ovlivnit úsudek kanceláře odhadce při provádění ocenění 3 ve smyslu čl. 41 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075.

149    Z toho vyplývá, že argumenty žalobkyně nemohou zpochybnit posouzení SRB, podle něhož služby, jež kancelář odhadce poskytovala Banco Santander, nezakládaly existenci skutečných nebo potenciálních významných zájmů, které by mohly ovlivnit nebo být rozumně považovány za ovlivňující úsudek kanceláře odhadce, ve smyslu článku 41 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075.

150    Zadruhé žalobkyně tvrdí, že vazby mezi kanceláří odhadce a Banco Santander vyvolávají v očích třetích osob podezření z podjatosti, což brání tomu, aby byla považována za nezávislého odhadce. Nestrannost předpokládá neexistenci předsudků nebo zvýhodňování. Žalobkyně má v této souvislosti za to, že ocenění 3 by mohlo mít negativní účinky na Banco Santander, poškodit její postavení ve sporech souvisejících s řešením krize Banco Popular nebo by mohlo bývalým akcionářům Banco Popular umožnit uplatnění návrhů na odškodnění.

151    Je třeba uvést, že v souladu s judikaturou citovanou v bodech 99 a 100 výše se požadavek nestrannosti, jež se použije na kancelář odhadce, vztahuje na všechny okolnosti, které by se mohly v očích třetích osob jevit tak, že mohou ovlivňovat nezávislost uvedené kanceláře. K prokázání porušení tohoto požadavku musí vazby mezi kanceláří odhadce a Banco Santander představovat okolnost, která může vyvolat legitimní pochybnost o případné zaujatosti.

152    K tomu, aby bylo možné konstatovat, že SRB měl zohlednit zřejmý nedostatek objektivity nebo nestrannosti kanceláře odhadce z důvodu jejích vazeb s Banco Santander, je třeba prokázat, že pokud kancelář odhadce v ocenění 3 dospěla k tomu, že dotčeným akcionářům a věřitelům by se v běžném úpadkovém řízení nedostalo lepšího zacházení, než jakého se jim dostalo v rámci řešení krize, měla tím v úmyslu protěžovat řešení krize.

153    V napadeném rozhodnutí přitom SRB uvedl, že s ohledem na cíl ocenění 3, kterým je určit, zda by se dotčeným akcionářům a věřitelům dostalo v rámci hypotetického běžného úpadkového řízení lepšího zacházení, nemůže mít toto ocenění vliv na prodej Banco Popular a nemůže ovlivnit postavení Banco Santander. SRB měl za to, že ocenění 3 vyvolává účinky pouze vůči němu, neboť v případě rozdílu v zacházení by měl povinnost vyplatit odškodnění z Jednotného fondu pro řešení krizí.

154    V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že v ocenění 3 oceňovala kancelář odhadce hodnotu aktiv a závazků Banco Popular v rámci hypotetického běžného úpadkového řízení a měla za to, že dotčení akcionáři a věřitelé by neobdrželi inkaso svých pohledávek, kdyby společnost Banco Popular byla k datu řešení krize likvidována. Na základě srovnání výsledku tohoto posouzení se skutečnou situací dotčených akcionářů a věřitelů vyplývající z řešení krize dospěl SRB k závěru, že nemají nárok na jakékoli odškodnění podle čl. 76 odst. 1 písm. e) nařízení č. 806/2014.

155    Přitom i za předpokladu, že by kancelář odhadce dospěla v ocenění 3 k závěru, že by se dotčeným akcionářům a věřitelům dostalo v případě likvidace Banco Popular lepšího zacházení, než jakého se jim dostalo v důsledku řešení krize, odškodnění, které by z toho mohlo vyplývat, by vyplácel Jednotný fond pro řešení krizí, a nikoli Banco Santander.

156    Zadruhé je třeba poznamenat, že hypotéza, podle níž by ocenění provedené na základě čl. 20 odst. 16 až 18 nařízení č. 806/2014 ukázalo, že by se akcionářům a věřitelům subjektu dostalo lepšího zacházení, než jaké vyplývá z řešení krize tohoto subjektu, je nedílnou součástí fungování mechanismu řešení krize stanoveného nařízením č. 806/2014, neboť zavádí mechanismus odškodnění na základě zásady, podle níž se žádnému věřiteli nesmí dostat horšího zacházení, jež je zakotvena v čl. 15 odst. 1 písm. g) uvedeného nařízení.

157    Mimoto je třeba zdůraznit, že skutečnost, že dotčení akcionáři a věřitelé by mohli obdržet úhradu části svých pohledávek v rámci běžného úpadkového řízení, neznamená, že rozhodnutí o uplatnění režimu řešení krize na dotčenou banku bylo nesprávné, ani že tento postup nebyl nezbytný a odůvodněný, neboť řešení krize mělo za cíl zabránit tomu, aby banka systémového významu byla likvidována.

158    Na rozdíl od toho, co tvrdila žalobkyně na jednání, tak výsledek ocenění 3 nemá vliv na legalitu ani legitimitu rozhodnutí o uplatnění režimu řešení krize na Banco Popular, ani na výsledek tohoto řešení krize, a sice její prodej společnosti Banco Santander.

159    Navíc je třeba připomenout, že ocenění 2 mělo jiný účel než ocenění 3, a sice odhadnout hodnotu celé Banco Popular pro případného nabyvatele v rámci použití nástroje převodu činnosti. Odhad hodnoty aktiv Banco Popular v rámci hypotetického běžného úpadkového řízení, jenž byl proveden v ocenění 3, tak nemůže zpochybnit posouzení provedené v ocenění 2, a tudíž ani prodej Banco Popular společnosti Banco Santander za cenu jednoho eura.

160    Mimoto podle čl. 85 odst. 4 posledního pododstavce směrnice 2014/59 nemůže případné zrušení rozhodnutí o řešení krize vést ke změně podmínek prodeje Banco Popular společnosti Banco Santander. Bez ohledu na výsledek ocenění 3 proto nelze zpochybnit prodej Banco Popular společnosti Banco Santander za cenu jednoho eura.

161    Zatřetí na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, posouzení provedené v ocenění 3 nemůže zakládat vznik nároku na odškodnění dotčených akcionářů a věřitelů od Banco Santander.

162    V tomto ohledu stačí uvést, že Soudní dvůr konstatoval, že jak žaloba na náhradu škody, tak žaloba na prohlášení neplatnosti totiž znamenají, že se od úvěrové instituce nebo investičního podniku v režimu řešení krize, nebo od právního nástupce těchto subjektů požaduje, aby akcionářům nahradily ztráty vzniklé v důsledku toho, že orgán příslušný k řešení krize vykonal pravomoc k odpisu a konverzi závazků této instituce nebo tohoto podniku, nebo aby částky investované při upsání akcií, které byly odepsány z důvodu tohoto postupu řešení krize, vrátily v plné výši. Takové žaloby by zpochybňovaly celé ocenění, na kterém je založeno rozhodnutí o řešení krize, neboť složení kapitálu je součástí objektivních údajů tohoto ocenění. Jak uvedl generální advokát Richard de la Tour v bodech 82 a 95 svého stanoviska, samotný postup řešení krize, jakož i cíle sledované směrnicí 2014/59 by tedy byly zmařeny [rozsudek ze dne 5. května 2022, Banco Santander (Řešení krize Banco Popular), C‑410/20, EU:C:2022:351, bod 43].

163    Z výše uvedeného vyplývá, že kancelář odhadce nemohla ocenění 3 protežovat, neboť uvedené ocenění, ať již je jeho výsledek jakýkoli, nemohlo ovlivnit postavení Banco Santander. Vazby mezi kanceláří odhadce a Banco Santander tudíž nemohou vyvolávat legitimní pochybnosti o existenci případné zaujatosti ani z nich nelze dovozovat nedostatek objektivity či nestrannosti kanceláře odhadce. Tyto vazby nezakládaly okolnost, která by mohla zpochybnit nezávislost kanceláře odhadce za účelem provedení ocenění 3 a jejího jmenování jakožto nezávislého odhadce ze strany SRB.

164    Z toho vyplývá, že druhou část prvního žalobního důvodu, a tudíž i celý první žalobní důvod je třeba zamítnout.

 Ke třetímu žalobnímu důvodu, který vychází z toho, že se ocenění 3 opírá o nesprávný základ, pokud jde o finanční situaci Banco Popular v okamžiku uplatnění řešení krize

165    Ve třetím žalobním důvodu žalobkyně v podstatě navrhovala, aby Tribunál nařídil prostřednictvím důkazního opatření Juzgado Central de instrucción n^o 4 de l’Audiencia Nacional (Ústřední vyšetřovací soud č. 4 Vrchního soudu s celostátní působností, Španělsko) předložit znalecký posudek Španělské centrální banky ze dne 8. dubna 2019 týkající se Banco Popular.

166    Podáním došlým Tribunálu dne 2. září 2022 předložila žalobkyně tento posudek jakožto nový důkazní návrh na základě čl. 85 odst. 3 jednacího řádu. Žalobkyně uvedla, že z tohoto důvodu bere zpět svůj návrh na provedení důkazů.

167    Na jednání žalobkyně tvrdila, že ve znaleckém posudku Španělské centrální banky byl uveden přehled majetku Banco Popular bezprostředně před řešením krize a že uvedený posudek umožňoval posoudit možnosti banky spravovat její aktiva a závazky, kdyby pokračovala ve své činnosti. Žalobkyně vysvětlila, že tento posudek je zásadní, aby bylo možné uplatnit kritérium podniku, jehož činnost zůstává zachována, a na základě tohoto kritéria provést jiné ocenění než ocenění 3.

168    SRB a Španělské království tvrdí, že tento posudek není relevantní, neboť se týká hodnoty Banco Popular v prosinci 2016. SRB zejména tvrdí, že se uvedený posudek týká skutečností, které nejsou relevantní pro účely posouzení srovnávacího scénáře zacházení nebo srovnání provedeného v ocenění 3 a jež v napadeném rozhodnutí nebyly posouzeny.

169    Jak uvedlo Španělské království, tento znalecký posudek byl vypracován v rámci trestního řízení týkajícího se odpovědnosti Banco Popular a jejích vedoucích pracovníků při navýšení kapitálu v rozpočtovém roce 2016, jež byla dovozována z toho, že účetní a finanční výkazy, které byly investorům sděleny prostřednictvím prospektů emise, neodrážely skutečnou hospodářskou situaci banky.

170    Je třeba uvést, že ve znaleckém posudku Španělské centrální banky jsou uvedeny tyto hlavní závěry: zaprvé příčinou řešení krize Banco Popular byly tři okamžiky, během nichž došlo k odlivu vkladů ve druhém čtvrtletí roku 2017; zadruhé roční účetní závěrka uvedená v prospektu k navýšení kapitálu z roku 2016 nebyla v souladu s některými aspekty předpisů o účetnictví, zejména s klasifikací refinancovaných operací jakožto nespolehlivých, a zatřetí některé předpoklady, jež byly uplatněny pro odhady obsažené v prospektu, byly příliš optimistické.

171    Žalobkyně v žalobě tvrdí, že znalecký posudek Španělské centrální banky uvádí, že ztráty, jež investorům vznikly, nebyly způsobeny nedostatkem majetku Banco Popular pro absorpci ztrát, ale nemožností uspokojit vysoké požadavky na výběr vkladů. Podle žalobkyně je v tomto posudku uvedeno, že podle roční účetní závěrky za rok 2016 měla Banco Popular kladná čistá aktiva ve výši 11,088 miliardy eur a dosahovala zisku, dále že řešení krize Banco Popular bylo zapříčiněno výběrem vkladů, že ke zvláště velkému výběru vkladů došlo dne 23. května 2017 po rozhovoru předsedkyně SRB na televizním kanálu Bloomberg, že Banco Popular mohla dne 5. června 2017 využít nouzového poskytnutí likvidity Španělskou centrální bankou ve výši 9,5 miliardy eur a že správní rada Banco Popular požádala ECB dopisem ze dne 6. června 2017, aby prohlásila, že je banka v selhání nebo je její selhání pravděpodobné, nicméně dále je v uvedeném posudku rovněž uvedeno, že je třeba pokračovat v hledání soukromoprávního řešení. Z tohoto posudku podle žalobkyně vyplývá, že ač Banco Popular měla závažný problém s likviditou, její kapitál byl před řešením krize kladný, a to i s přihlédnutím k účetním úpravám, které měly být provedeny, a navzdory možnému nedodržení solventnostních poměrů stanovených právními předpisy.

172    V tomto ohledu stačí připomenout, že posouzení rozdílu v zacházení, jež bylo provedeno v ocenění 3, spočívalo v porovnání skutečného zacházení, kterého se dostalo akcionářům a věřitelům v důsledku řešení krize Banco Popular, a zacházení, kterého by se jim dostalo, kdyby subjekt v okamžiku přijetí programu řešení krize vstoupil do běžného úpadkového řízení. Znalecký posudek Španělské centrální banky se přitom týká událostí, které nastaly před řešením krize Banco Popular, a sice navýšení kapitálu v roce 2016 a odlivu vkladů v prvním čtvrtletí roku 2017, které nebyly relevantní pro provedení ocenění 3.

173    Žalobkyně mimoto nevysvětluje, proč by měly být v ocenění 3 nebo v napadeném rozhodnutí zohledněny události analyzované ve znaleckém posudku Španělské centrální banky, které se týkaly situace Banco Popular před řešením krize. Rovněž ani neoznačuje, jaké z argumentů vznesených v žalobě nebo replice má tento znalecký posudek podpořit.

174    Je přitom třeba uvést, že žalobkyně požadovala předložení tohoto posudku, aby mohla provést vlastní ocenění. Na jednání žalobkyně upřesnila, že tento posudek je nezbytný k provedení ocenění Banco Popular jakožto podniku, jehož činnost zůstává zachována.

175    V tomto ohledu stačí připomenout, že z analýzy druhého žalobního důvodu vyplývá, že ocenění 3 mělo zohlednit scénář likvidace. Ocenění, jež navrhuje provést na základě znaleckého posudku Španělské centrální banky žalobkyně, je tak každopádně irelevantní a nemůže prokázat existenci zjevného pochybení v ocenění 3.

176    Je tedy třeba mít za to, že nový důkazní návrh žalobkyně předložený dne 2. září 2022, a sice znalecký posudek Španělské centrální banky, není relevantní pro účely posouzení legality napadeného rozhodnutí, aniž je třeba zkoumat, zda žalobkyně odůvodnila jeho opožděné předložení.

177    Pokud jde o argumenty vznesené v žalobě, s výjimkou návrhu na předložení znaleckého posudku Španělské banky se žalobkyně omezuje na tvrzení, že jelikož o řešení krize Banco Popular bylo rozhodnuto z důvodu nedostatku likvidity, a nikoli z důvodu majetkové nerovnováhy, je zarážející, že ocenění 3 neodkazuje na hodnotu burzovní kapitalizace Banco Popular v okamžiku řešení krize, jež by představovala minimální hodnotu pro ocenění jakékoli kotované společnosti. Ke dni řešení krize činila tržní kapitalizace Banco Popular 1,33 miliardy eur s poslední uzavírací cenou akcií ve výši 0,317 eura.

178    Stačí konstatovat, že žalobkyně nevysvětluje, jaká by byla užitečnost zohlednění hodnoty tržní kapitalizace Banco Popular pro určení zacházení s akcionáři a věřiteli v rámci běžného úpadkového řízení při provedení ocenění podle scénáře likvidace. V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 4 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2018/344 je metodika pro provedení tohoto ocenění omezena na určení diskontované výše očekávaných peněžních toků v běžném úpadkovém řízení.

179    Tento argument musí být tedy odmítnut jako irelevantní.

180    Z toho vyplývá, že třetí žalobní důvod musí být zamítnut, a proto musí být zamítnuta v plném rozsahu i žaloba.

 K nákladům řízení

181    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neměly ve věci úspěch a SRB požadoval náhradu nákladů řízení, je důvodné rozhodnout, že žalobkyně ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené SRB.

182    Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Španělské království ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (třetí rozšířený senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Laura Molina Fernández ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Jednotným výborem pro řešení krizí (SRB).

3)      Španělské království ponese vlastní náklady řízení.

van der Woude De Baere Steinfatt

Kecsmár       Kingston

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 22. listopadu 2023.

Podpisy

*      Jednací jazyk: španělština.