ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (velkého senátu)
3. března 2009(*)
„Nesplnění povinnosti státem – Porušení čl. 307 druhého pododstavce ES – Nepřijetí vhodných opatření k odstranění neslučitelností mezi dvoustrannými dohodami uzavřenými s třetími zeměmi před přistoupením členského státu k Evropské unii a Smlouvou o ES – Dohody uzavřené Švédským královstvím s Argentinskou republikou, Bolívijskou republikou, Republikou Pobřeží slonoviny, Egyptskou arabskou republikou, Hongkongem, Indonéskou republikou, Čínskou lidovou republikou, Madagaskarskou republikou, Malajsií, Pákistánskou islámskou republikou, Peruánskou republikou, Senegalskou republikou, Srílanskou demokratickou socialistickou republikou, Tuniskou republikou, Vietnamskou socialistickou republikou, Jemenskou republikou a bývalou Socialistickou federativní republikou Jugoslávie v oblasti investic“
Ve věci C‑249/06,
jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 29. května 2006,
Komise Evropských společenství, zastoupená C. Tufvesson, B. Martenczukem a H. Støvlbækem, jako zmocněnci,
žalobkyně,
proti
Švédskému království, zastoupenému A. Falk a K. Wistrand, jako zmocněnkyněmi,
žalovanému,
podporovanému:
Litevskou republikou, zastoupenou D. Kriaučiūnasem, jako zmocněncem,
Maďarskou republikou, zastoupenou J. Fazekas a K. Szíjjártó, jakož i M. Fehérem, jako zmocněnci,
Finskou republikou, zastoupenou A. Guimaraes-Purokoski a J. Heliskoskim, jako zmocněnci,
vedlejšími účastnicemi řízení,
SOUDNÍ DVŮR (velký senát),
ve složení V. Skouris, předseda, P. Jann, C. W. A. Timmermans, A. Rosas, K. Lenaerts, M. Ilešič, A. Ó Caoimh a J.‑C. Bonichot (zpravodaj), předsedové senátů, G. Arestis, A. Borg Barthet, J. Malenovský, U. Lõhmus a E. Levits, soudci,
generální advokát: M. Poiares Maduro,
vedoucí soudní kanceláře: B. Fülöp, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 6. května 2008,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 10. července 2008,
vydává tento
Rozsudek
1 Svou žalobou se Komise Evropských společenství domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Švédské království tím, že nepoužilo vhodných prostředků k odstranění neslučitelností týkajících se ustanovení v oblasti převodu kapitálu obsažených v investičních dohodách uzavřených s Argentinskou republikou, Bolívijskou republikou, Republikou Pobřeží slonoviny, Egyptskou arabskou republikou, Hongkongem, Indonéskou republikou, Čínskou lidovou republikou, Madagaskarskou republikou, Malajsií, Pákistánskou islámskou republikou, Peruánskou republikou, Senegalskou republikou, Srílanskou demokratickou socialistickou republikou, Tuniskou republikou, Vietnamskou socialistickou republikou, Jemenskou republikou a bývalou Socialistickou federativní republikou Jugoslávie, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 307 druhého pododstavce ES.
Právní rámec
2 Švédské království před svým přistoupením k Evropské unii uzavřelo dvoustranné investiční dohody, zveřejněné ve Sveriges internationella överenskommelser (dále jen „SÖ“), s Argentinskou republikou [dohoda vstoupila v platnost dne 28. září 1992 (SÖ 1992:91)], Bolívijskou republikou [dohoda vstoupila v platnost dne 3. července 1992 (SÖ 1992:19)], Republikou Pobřeží slonoviny [dohoda vstoupila v platnost dne 3. listopadu 1966 (SÖ 1966:31)], Egyptskou arabskou republikou [dohoda vstoupila v platnost dne 29. ledna 1979 (SÖ 1979:1)], Hongkongem [dohoda vstoupila v platnost dne 26. června 1994 (SÖ 1994:19)], Indonéskou republikou [dohoda vstoupila v platnost dne 18. února 1993 (SÖ 1993:68)], Čínskou lidovou republikou [dohoda vstoupila v platnost dne 29. března 1982 (SÖ 1982:28)], Madagaskarskou republikou [dohoda vstoupila v platnost dne 23. června 1967 (SÖ 1967:33)], Malajsií [dohoda vstoupila v platnost dne 6. července 1979 (SÖ 1979:17)], Pákistánskou islámskou republikou [dohoda vstoupila v platnost dne 14. června 1981 (SÖ 1981:8)], Peruánskou republikou [dohoda vstoupila v platnost dne 1. srpna 1994 (SÖ 1994:22)], Senegalskou republikou [dohoda vstoupila v platnost dne 23. února 1968 (SÖ 1968:22)], Srílanskou demokratickou socialistickou republikou [dohoda vstoupila v platnost dne 30. dubna 1982 (SÖ 1982:16)], Tuniskou republikou [dohoda vstoupila v platnost dne 13. května 1985 (SÖ 1985:25)], Vietnamskou socialistickou republikou [dohoda vstoupila v platnost dne 2. srpna 1994 (SÖ 1994:69)], Jemenskou republikou [dohoda vstoupila v platnost dne 23. února 1984 (SÖ 1983:110)] a bývalou Socialistickou federativní republikou Jugoslávie [dohoda vstoupila v platnost dne 21. listopadu 1979 (SÖ 1979:29)].
3 Tyto dohody obsahují doložku, podle které každá ze smluvních stran zaručuje investorům druhé smluvní strany bez zbytečného odkladu volný převod plateb souvisejících s investicí ve volně směnitelných měnách.
Postup před zahájením soudního řízení
4 Jelikož se Komise domnívala, že tyto dvoustranné dohody mohou znemožnit uplatnění omezení pohybu kapitálu a plateb, která může Rada Evropské unie přijmout na základě čl. 57 odst. 2 ES, článku 59 ES a čl. 60 odst. 1 ES, zaslala dne 12. května 2004 Švédskému království výzvu dopisem.
5 Tento členský stát předal Komisi dopisem ze dne 12. července 2004 své vyjádření k uvedené výzvě dopisem. Tvrdil, že sporná ustanovení dotčených investičních dohod nebrání dodržování jeho povinností vyplývajících z čl. 57 odst. 2 ES a článků 59 ES a 60 ES.
6 Jelikož se Komise domnívala, že argumenty předložené Švédským královstvím jsou nedostatečné a že tento členský stát v rozporu s požadavky čl. 307 druhého pododstavce ES nepoužil vhodných prostředků k odstranění neslučitelností týkajících se ustanovení v oblasti převodu kapitálu, obsažených v jednotlivých dotčených investičních dohodách, zaslala mu dne 21. března 2005 odůvodněné stanovisko.
7 Dopisem ze dne 19. května 2005 předalo Švédské království Komisi své vyjádření v odpověď na uvedené odůvodněné stanovisko. Trvalo na argumentech uplatněných ve svém vyjádření k výzvě dopisem.
8 Jelikož se Komise domnívala, že tyto argumenty neumožňují vyvrátit výtky uvedené v odůvodněném stanovisku, rozhodla se podat projednávanou žalobu.
K žalobě
K návrhu na znovuotevření ústní části řízení
9 Dopisem ze dne 18. července 2008 požádalo Švédské království Soudní dvůr, aby nařídil znovuotevřít ústní část řízení podle článku 61 jednacího řádu, jelikož Komise v průběhu ústní části řízení protiprávně předložila nový žalobní důvod
a jelikož stanovisko generálního advokáta následně vycházelo ze skutečností a argumentů, které nemohly být užitečně projednány mezi účastníky řízení.
10 Komise totiž poprvé uvedla, že ponechání dotčených dvoustranných investičních dohod v platnosti je neslučitelné s článkem 10 ES.
11 Generální advokát přitom v bodech 33 až 43 a 71 svého stanoviska Soudnímu dvoru navrhl, aby vytýkané nesplnění povinnosti založil na článku 10 ES, stejně tak jako na čl. 57 odst. 2 ES, článku 59 ES a čl. 60 odst. 1 ES.
12 V tomto ohledu je třeba jednak připomenout, že Soudní dvůr může, bez návrhu nebo na návrh generálního advokáta nebo také na návrh účastníků řízení, nařídit znovuotevření ústní části řízení v souladu s článkem 61 svého jednacího řádu, pokud má za to, že je věc nedostatečně objasněna nebo že musí být rozhodnuta na základě argumentu, který nebyl mezi účastníky řízení projednán (viz rozsudky ze dne 14. prosince 2004, Swedish Match, C‑210/03, Sb. rozh. s. I‑11893, bod 25, a ze dne 14. září 2006, Stichting Zuid-Hollandse Milieufederatie, C‑138/05, Sb. rozh. s. I‑8339, bod 23; usnesení ze dne 4. února 2000, Emesa Sugar, C‑17/98, Recueil, s. I‑665, bod 18).
13 Dále pak je, podle čl. 222 druhého pododstavce ES, úlohou generálních advokátů předkládat veřejně, zcela nestranně a nezávisle odůvodněná stanoviska ve věcech, které podle statutu Soudního dvora vyžadují jeho účast. Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr není vázán stanoviskem generálního advokáta ani důvody, na základě kterých k němu dospěl, není nezbytné znovuotevřít ústní část řízení podle článku 61 jednacího řádu pokaždé, když generální advokát vznese právní otázku, která nebyla mezi účastníky řízení projednána.
14 Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr pokládá projednávanou věc za dostatečně objasněnou k tomu, aby mohl rozhodnout, a že tato věc nemusí být rozhodnuta na základě argumentů, které mezi účastníky řízení nebyly projednány, zejména v průběhu jednání, není namístě vyhovět návrhu na znovuotevření ústní části řízení.
K neslučitelnosti investičních dohod se Smlouvou o ES
Argumentace účastníků řízení
15 Komise se domnívá, že skutečnost, že v dotčených dohodách není žádné ustanovení výslovně vyhrazující Švédskému království možnost uplatnit opatření, o kterých by mohla Rada případně rozhodnout na základě článků 57 ES, 59 ES a 60 ES, může ztížit, či dokonce znemožnit dodržování povinností, které pro tento členský stát vyplývají z práva Společenství, a že jelikož tento členský stát nepoužil vhodných prostředků k odstranění takové neslučitelnosti, nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 307 druhého pododstavce ES.
16 Komise tvrdí, že v případě, že by Rada přijala omezení pohybu kapitálu a plateb, by lhůta nezbytná pro vypovězení dotčených dohod nebo pro opětovné jednání o dotčených dohodách měla za důsledek, že by Švédské království muselo na základě mezinárodního práva v mezidobí i nadále uplatňovat dotčené dohody, včetně jejich doložky o převodu, v souladu s tím, co ostatně stanoví čl. 307 první pododstavec ES. Z toho by vyplývalo nejednotné uplatňování opatření přijatých Radou v Evropském společenství.
17 Švédské království, podporované Maďarskou republikou a Finskou republikou, jakož i, na jednání, Litevskou republikou, se domnívá, že Komise by mohla prokázat porušení povinnosti vyplývající ze sporných ustanovení dotčených dvoustranných dohod pouze tehdy, pokud by prokázala, že Švédské království v důsledku práv, která v těchto dohodách zaručilo investorům ze třetích zemí, nemá možnost provést konkrétní omezující opatření zavedená právem Společenství.
18 Situace uvedená v čl. 307 druhém pododstavci ES by tedy nastala výhradně po skutečném přijetí opatření povolených relevantními ustanoveními a v případě, že by prostředky vyplývající z mezinárodního práva, směřující k odstranění neslučitelnosti v daném případě, neexistovaly nebo byly neúčinné. Komise tedy může podat žalobu, založenou na porušení čl. 307 druhého pododstavce ES, v souvislosti s určitým aktem Společenství pouze v případě, že uplatní konkrétní omezující opatření, skutečný rozpor mezi tímto opatřením a spornou dohodou, jakož i opatření přijatá či nepřijatá k odstranění tohoto rozporu.
19 Maďarská republika a Finská republika zdůrazňují vážné důsledky, které mohou vyplývat ze stanoviska Komise, jež by umožňovalo konstatovat nesplnění povinnosti na základě čl. 307 druhého pododstavce ES pokaždé, kdy se smlouva uzavřená s třetí zemí buď před vstupem Smlouvy v platnost, nebo před přistoupením dotčeného členského státu vztahuje na oblast, ve které Společenství ještě nevykonalo pravomoc, kterou má na základě Smlouvy, to znamená na oblast, ve které ještě nepřijalo právní předpisy. Takový výklad by čl. 307 druhému pododstavci ES přiznal neomezený rozsah působnosti, což je sporné jak z hlediska právní jistoty, tak z hlediska dělby pravomocí mezi Společenství a členské státy, a narušoval by rovnováhu vytvořenou čl. 307 prvním a druhým pododstavcem ES.
20 Budoucí případná neslučitelnost smlouvy uzavřené s třetí zemí se sekundárním právem Společenství nespadá do působnosti článku 307 ES a může být případně konstatována pouze tehdy, jestliže Rada skutečně vykoná svoji pravomoc v této oblasti.
21 Švédské království v tomto ohledu tvrdí, že opatřením omezujícím pohyb kapitálu přijatým vůči Republice Pobřeží slonoviny a bývalé Socialistické federativní republice Jugoslávie investiční dohody uzavřené mezi těmito státy a Švédským královstvím nebránily, což Komise ostatně nezpochybňuje.
22 Maďarská republika se mimoto zabývá důsledky postupu Komise, vzhledem k tomu, že členské státy s třetími zeměmi uzavřely přibližně 1 000 dvoustranných investičních dohod obsahujících srovnatelné doložky v oblasti převodů, jejichž slučitelnost s právem Společenství nebyla Komisí nikdy zpochybněna.
23 Švédské království, Litevská republika, Maďarská republika a Finská republika se na rozdíl od tvrzení Komise domnívají, že ochranná opatření uvedená v čl. 57 odst. 2 ES, článku 59 ES a čl. 60 odst. 1 ES mohou být provedena pouze v přesně definovaných výjimečných případech, které při uzavírání dotčených dohod nemohly být přesně stanoveny. Švédské království tak v případě, kdy by Společenství přijalo ochranná opatření na základě těchto ustanovení Smlouvy, může pro dočasné pozastavení platnosti ustanovení týkajících se volného převodu uplatnit zásadu rebus sic stantibus.
24 Členské státy, které předložily vyjádření, tvrdí, že Komise existenci tvrzeného nesplnění povinnosti neprokázala a že na základě judikatury Soudního dvora nemůže vycházet z domněnek.
Závěry Soudního dvora
25 Jednotlivé dotčené investiční dohody uzavřené Švédským královstvím obsahují rovnocenná ustanovení, která zajišťují volný převod plateb souvisejících s investicí ve volně směnitelných měnách bez zbytečného odkladu.
26 Jsou tak zaručeny zejména volný převod prostředků pro účely provedení investice a její správy a rozšiřování, volná repatriace příjmů plynoucích z této investice, jakož i volný převod prostředků nezbytných pro splácení půjček a prostředků pocházejících z likvidace nebo postoupení uvedené investice.
27 Tyto dohody jsou v tomto ohledu v souladu se zněním čl. 56 odst. 1 ES, podle kterého „[...] jsou zakázána všechna omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi“, a se zněním čl. 56 odst. 2 ES, podle kterého „[...] jsou zakázána všechna omezení plateb mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi“, a směřují k cíli, který tento článek sleduje.
28 Je pravda, že ustanovení Smlouvy, kterých se týká projednávaná žaloba Komise, přiznávají Radě pravomoc za určitých okolností omezit pohyby kapitálu a platby mezi členskými státy a třetími zeměmi, mezi něž patří i pohyby, kterých se týkají dotčené doložky o převodu.
29 Dotčená ustanovení, uvedená v čl. 57 odst. 2 ES, článku 59 ES a čl. 60 odst. 1 ES, za účelem ochrany obecného zájmu Společenství a proto, aby Společenství umožnila případné plnění jeho mezinárodních závazků a závazků členských států, zavádějí výjimky ze zásady volného pohybu kapitálu a plateb mezi členskými státy, jakož i mezi těmito členskými státy a třetími zeměmi.
30 Článek 57 odst. 2 ES umožňuje Radě na návrh Komise kvalifikovanou většinou přijímat určitá omezující opatření týkající se pohybu kapitálu, zejména pokud jde o přímé investice do a ze třetích zemí. Představují-li tato opatření v právu Společenství „krok zpět“, pokud jde o liberalizaci pohybu kapitálu do třetích zemí či z nich, je vyžadována jednomyslnost.
31 Článek 59 ES opravňuje Radu na návrh Komise a po konzultaci s Evropskou centrální bankou přijmout ochranná opatření, pokud pohyb kapitálu do či ze třetích zemí „způsobuje nebo hrozí způsobit vážné poruchy fungování hospodářské a měnové unie“, za podmínky, že tato opatření jsou naprosto nezbytná a že se vztahují na dobu „nepřekračující šest měsíců“.
32 Článek 60 odst. 1 ES umožňuje Radě na návrh Komise za účelem provádění společných postojů nebo společných akcí v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky přijmout „nezbytná okamžitá opatření“ v oblasti pohybu kapitálu a plateb. Taková činnost se může zdát nezbytná například pro provedení rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů.
33 Je nesporné, že dotčené dohody neobsahují žádné ustanovení, které by vyhrazovalo tyto možnosti omezení pohybu prostředků souvisejících s investicemi Společenstvím. Je tedy třeba přezkoumat, zda Švédské království bylo z tohoto důvodu povinno použít vhodných prostředků, na které odkazuje čl. 307 druhý pododstavec ES.
34 Podle čl. 307 prvního pododstavce ES práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy uzavřené přede dnem přistoupení členského státu mezi tímto členským státem a třetím státem nejsou Smlouvou dotčeny. Účelem tohoto ustanovení je v souladu se zásadami mezinárodního práva upřesnit, že uplatňování Smlouvy se nedotýká závazku dotyčného členského státu dodržovat práva třetích států vyplývající z dřívější smlouvy a plnit své povinnosti (viz rozsudky ze dne 14. října 1980, Burgoa, 812/79, Recueil, s. 2787, bod 8; ze dne 4. července 2000, Komise v. Portugalsko, C‑84/98, Recueil, s. I‑5215, bod 53, jakož i ze dne 18. listopadu 2003, Budĕjovický Budvar, C‑216/01, Recueil, s. I‑13617, body 144 a 145).
35 Článek 307 druhý pododstavec ES ukládá členským státům povinnost použít všech vhodných prostředků k odstranění zjištěných neslučitelností mezi smlouvami uzavřenými před jejich přistoupením a právem Společenství. Podle tohoto ustanovení si členské státy v případě potřeby poskytnou vzájemnou pomoc k dosažení tohoto cíle a zaujmou případně společný postoj.
36 Ustanovení čl. 57 odst. 2 ES, článku 59 ES a čl. 60 odst. 1 ES přiznávají Radě pravomoc k tomu, aby v určitých přesně stanovených případech omezila pohyb kapitálu a platby mezi členskými státy a třetími státy.
37 Pro zajištění užitečného účinku uvedených ustanovení je nezbytné, aby opatření omezující volný pohyb kapitálu mohla být v případě, že budou Radou přijata, okamžitě uplatňována vůči státům, jichž se týkají a mezi nimiž mohou být i některé státy, které podepsaly jednu z dotčených dohod se Švédským královstvím.
38 V důsledku toho z těchto pravomocí Rady, spočívajících v jednostranném přijetí omezujících opatření vůči třetím státům v oblasti totožné nebo související s oblastí upravenou dřívější dohodou uzavřenou mezi členským státem a třetím státem, vyplývá neslučitelnost s uvedenou dohodou tehdy, jestliže tato dohoda neobsahuje žádné ustanovení umožňující dotyčnému členskému státu vykonávat svá práva a plnit své povinnosti jakožto člen Společenství a jestliže to neumožňuje ani žádný mechanismus mezinárodního práva.
39 Přitom se na rozdíl od tvrzení Švédského království nezdá, že by opatření, která tento stát uvádí a která mu podle něj mohou umožnit plnit jeho povinnosti vyplývající z práva Společenství, zaručila, aby tomu tak bylo.
40 Zaprvé, lhůty související s jakýmkoli mezinárodním jednáním, které jsou nutné k novému projednání dotčených dohod, jsou svou povahou neslučitelné s užitečným účinkem těchto opatření.
41 Zadruhé, možnost použití jiných prostředků nabízených mezinárodním právem, jako je pozastavení dohody, případně vypovězení dotčených dohod nebo určitých jejich ustanovení, má příliš nejisté účinky k tomu, aby zaručila, že opatření přijatá Radou budou moci být užitečně uplatňována.
42 Přitom je nesporné, že v případech uvedených Komisí Švédské království ve lhůtě stanovené Komisí v jejím odůvodněném stanovisku nepodniklo žádné kroky vůči dotčeným třetím státům, aby odstranilo nebezpečí kolize s opatřeními, jež může Rada přijmout na základě čl. 57 odst. 2 ES, článku 59 ES a čl. 60 odst. 1 ES, která může vzniknout při uplatňování investičních dohod uzavřených s těmito třetími státy.
43 Je třeba doplnit, že jak vyplývá z rozsudku vydaného dnešního dne ve věci Komise v. Rakousko (C‑205/06, Sb. rozh. s. I-0000), neslučitelnosti se Smlouvou, ke kterým vedou investiční dohody uzavřené s třetími státy, které brání uplatňování omezení pohybu kapitálu a plateb, která může Rada přijmout na základě čl. 57 odst. 2 ES, článku 59 ES a čl. 60 odst. 1 ES, se neomezují na členský stát žalovaný v projednávané věci.
44 Proto je třeba uvést, že podle čl. 307 druhého pododstavce ES si členské státy v případě potřeby poskytnou vzájemnou pomoc k odstranění zjištěných neslučitelností a zaujmou případně společný postoj. V rámci odpovědnosti dbát na provádění Smlouvy, která Komisi přísluší podle článku 211 ES, jí náleží přijmout veškerou iniciativu umožňující zjednodušit vzájemnou pomoc mezi dotyčnými členskými státy, jakož i zaujetí společného postoje uvedenými členskými státy.
45 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba určit, že Švédské království tím, že nepoužilo vhodných prostředků k odstranění neslučitelností týkajících se ustanovení v oblasti převodu kapitálu obsažených v investičních dohodách uzavřených s Argentinskou republikou, Bolívijskou republikou, Republikou Pobřeží slonoviny, Egyptskou arabskou republikou, Hongkongem, Indonéskou republikou, Čínskou lidovou republikou, Madagaskarskou republikou, Malajsií, Pákistánskou islámskou republikou, Peruánskou republikou, Senegalskou republikou, Srílanskou demokratickou socialistickou republikou, Tuniskou republikou, Vietnamskou socialistickou republikou, Jemenskou republikou a bývalou Socialistickou federativní republikou Jugoslávie, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 307 druhého pododstavce ES.
K nákladům řízení
46 Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Švédské království nemělo ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení. Podle čl. 69 odst. 4 prvního pododstavce ponesou Litevská republika, Maďarská republika a Finská republika, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastnice, vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:
1) Švédské království tím, že nepoužilo vhodných prostředků k odstranění neslučitelností týkajících se ustanovení v oblasti převodu kapitálu obsažených v investičních dohodách uzavřených s Argentinskou republikou, Bolívijskou republikou, Republikou Pobřeží slonoviny, Egyptskou arabskou republikou, Hongkongem, Indonéskou republikou, Čínskou lidovou republikou, Madagaskarskou republikou, Malajsií, Pákistánskou islámskou republikou, Peruánskou republikou, Senegalskou republikou, Srílanskou demokratickou socialistickou republikou, Tuniskou republikou, Vietnamskou socialistickou republikou, Jemenskou republikou a bývalou Socialistickou federativní republikou Jugoslávie, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 307 druhého pododstavce ES.
2) Švédskému království se ukládá náhrada nákladů řízení.
3) Litevská republika, Maďarská republika a Finská republika ponesou vlastní náklady řízení.
Podpisy.