ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)
30. června 2022(*)
„Kasační opravný prostředek – Státní podpory – Článek 107 odst. 1 SFEU – Režim příspěvků na odvod odpadních vod – Stížnost – Rozhodnutí konstatující neexistenci státní podpory – Žaloba na neplatnost – Přípustnost – Aktivní legitimace – Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU – Nařizovací akt, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření – Bezprostřední dotčení“
Ve věci C‑99/21 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podaný dne 17. února 2021,
Danske Slagtermestre, se sídlem v Odense (Dánsko), zastoupené H. Sønderby Christensenem, advokat,
účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel),
další účastníci řízení:
Evropská komise, zastoupená L. Grønfeldt a P. Němečkovou, jako zmocněnkyněmi,
žalovaná v prvním stupni,
Dánské království, zastoupené J. Nymann-Lindegrenem, jakož i V. Pasternak Jørgensen, M. Søndahl Wolff a L. Teilgård, jako zmocněnci,
vedlejší účastník v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),
ve složení C. Lycourgos (zpravodaj), předseda senátu, S. Rodin, J.-C. Bonichot, L. S. Rossi a O. Spineanu-Matei, soudci,
generální advokát: A. Rantos,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 24. února 2022,
vydává tento
Rozsudek
1 Svým kasačním opravným prostředkem se Danske Slagtermestre domáhá zrušení usnesení Tribunálu Evropské unie ze dne 1. prosince 2020, Danske Slagtermestre v. Komise (T‑486/18, nezveřejněné, dále jen „napadené usnesení“, EU:T:2020:576), kterým Tribunál odmítl jako nepřípustnou jeho žalobu znějící na zrušení rozhodnutí Komise C(2018) 2259 final ze dne 19. dubna 2018 týkajícího se státní podpory SA.37433 (2017/FC) – Dánsko (dále jen „sporné rozhodnutí“), jímž bylo po ukončení předběžné fáze zkoumání rozhodnuto, že příspěvek zavedený lov nr. 902/2013 om ændring af lov om betalingsregler for spildevandsforsyningsselskaber m.v. (Betalingsstruktur for vandafledningsbidrag, bemyndigelse til opgørelse af særbidrag for behandling af særlig forurenet spildevand m.v.) [zákon č. 902/2013, kterým se mění zákon upravující příspěvky hospodářským subjektům čistícím odpadní vody (struktura příspěvků na odvod odpadních vod povolující zavedení zvláštních příspěvků na čištění zvláště znečištěných odpadních vod atd.)] nepřiznává určitým podnikům selektivní výhodu a nepředstavuje tedy státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.
Skutečnosti předcházející sporu
2 Navrhovatel je profesním sdružením, které tvrdí, že zastupuje dánské malé jatky, velkoobchodníky, řeznictví a zpracovatelské podniky. Dne 26. září 2013 podalo toto sdružení u Evropské komise stížnost z důvodu, že Dánské království údajně poskytlo přijetím zákona č. 902/2013 státní podporu ve prospěch velkokapacitních jatek v podobě snížení příspěvků na čištění odpadních vod.
3 Před nabytím účinnosti tohoto zákona stanovila dánská právní úprava jednotný poplatek za metr krychlový vody pro všechny spotřebitele vody napojené na stejnou čistírnu odpadních vod, bez ohledu na jejich odvětví činnosti a spotřebu. Zákon č. 902/2013 však zavedl vícestupňový degresivní systém, který stanovil cenu za metr krychlový odpadních vod v závislosti na objemu vypouštěných odpadních vod (dále jen „vícestupňový systém“).
4 Vícestupňový systém má následující podobu:
– skupina 1 odpovídá roční spotřebě vody o maximálním objemu 500 m³ za nemovitost;
– skupina 2 odpovídá roční spotřebě v rozmezí od 500 m³ do 20 000 m³ za nemovitost a
– skupina 3 odpovídá roční spotřebě vody přesahující 20 000 m³ za nemovitost.
5 Provozovatelé zařízení pro čištění stanoví cenu za metr krychlový pro každou ze skupin následovně:
– cena za metr krychlový ve skupině 2 je o 20 % nižší, než je cena ve skupině 1 a
– cena za metr krychlový ve skupině 3 je o 60 % nižší, než je cena ve skupině 1.
6 V rámci vícestupňového systému spotřebitelé, kteří spadají do skupiny 3, platí nejprve cenu stanovenou pro skupinu 1, dokud jejich spotřeba vody nepřesáhne 500 m3. Poté hradí cenu stanovenou pro skupinu 2, dokud jejich spotřeba nepřesáhne 20 000 m3, a nakonec platí příspěvek za odpadní vody podle ceny stanovené pro skupinu 3.
7 Mezi 10. říjnem 2013 a 12. zářím 2017 si Komise vyměnila informace o stížnosti s navrhovatelem a Dánským královstvím. Dne 23. července 2014 a 25. února 2016 zaslal tento orgán navrhovateli dopisy o předběžném posouzení, ve kterých měl za to, že dotčené opatření neposkytuje selektivní výhodu a nepředstavuje tedy státní podporu.
8 Dne 19. dubna 2018 přijala Komise sporné rozhodnutí. Zatímco navrhovatel se domníval, že vícestupňový systém zvýhodňuje na trhu porážky zvířat velkokapacitní jatky v Dánsku tím, že jim poskytuje hospodářskou výhodu představující státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, Komise měla za to, že nový sazebník zavedený zákonem č. 902/2013 nepřiznává žádnou zvláštní výhodu určitým podnikům.
Řízení před Tribunálem a napadené usnesení
9 Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 15. srpna 2018 podal navrhovatel na základě článku 263 SFEU žalobu na neplatnost sporného rozhodnutí.
10 Dánské království podalo návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání Komise. Toto vedlejší účastenství bylo povoleno.
11 Napadeným usnesením Tribunál prohlásil žalobu za nepřípustnou z důvodu, že navrhovatel nemá aktivní legitimaci.
12 Tribunál měl v bodě 32 tohoto usnesení za to, že i když první varianta uvedená v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU, a sice aktivní legitimace každé fyzické nebo právnické osoby k podání žaloby proti aktům, které jsou jí určeny, nebyla každopádně v projednávané věci relevantní, jelikož sporné rozhodnutí bylo určeno jen Dánskému království, bylo třeba naopak zkoumat, zda je navrhovatel aktivně legitimován na základě druhé či třetí varianty uvedených v tomto ustanovení, které se týkají aktivní legitimace každé fyzické nebo právnické osoby k podání žaloby proti aktům, které se jí bezprostředně a osobně dotýkají, a aktivní legitimace takové osoby k podání žaloby proti nařizovacím aktům, které se jí bezprostředně dotýkají a nevyžadují přijetí prováděcích opatření.
13 V tomto ohledu Tribunál nejprve v bodech 24 až 26 uvedeného usnesení konstatoval, že sporné rozhodnutí se navrhovatele osobně nedotýká jakožto vyjednavače, a poté v bodech 33 až 82 téhož usnesení rozhodl, že podmínku, že navrhovatel musí být tímto rozhodnutím osobně dotčen, nelze vyvodit ani z jiných skutečností, takže žaloba podaná v projednávané věci nespadá pod druhou variantu uvedenou v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU.
14 Následně Tribunál rozhodl, že nelze použít ani třetí variantu uvedenou v tomto ustanovení.
15 V této souvislosti měl Tribunál v bodech 90 až 96 napadeného usnesení s odkazem zejména na kritéria stanovená Soudním dvorem v rozsudku ze dne 6. listopadu 2018, Scuola Elementare Maria Montessori v. Komise, Komise v. Scuola Elementare Maria Montessori a Komise v. Ferracci (C‑622/16 P až C‑624/16 P, dále jen „rozsudek Montessori“, EU:C:2018:873), za to, že sporné rozhodnutí představuje nařizovací akt.
16 Dále v bodech 97 až 104 tohoto usnesení konstatoval, že navrhovatel není tímto aktem bezprostředně dotčen.
17 V tomto ohledu Tribunál v bodě 102 uvedeného usnesení odkázal na bod 47 rozsudku Montessori, podle kterého „vzhledem k tomu, že podmínka týkající se bezprostředního dotčení vyžaduje, aby napadený akt vyvolával bezprostřední účinky na právní postavení žalobce, musí unijní soud ověřit, zda žalobce patřičným způsobem uvedl důvody, pro něž rozhodnutí Komise může způsobit, že se bude nacházet v nevýhodném soutěžním postavení, a tudíž vyvolat účinky na jeho právní postavení“.
18 V bodě 103 téhož usnesení měl Tribunál za to, že „[v] projednávané věci navrhovatel patřičným způsobem neprokázal, že jeho členové nebo někteří z nich jsou dotčeným opatřením konkrétně dotčeni, natož pak jaké jsou jeho důsledky pro jejich soutěžní postavení (viz body 71 až 77 [napadeného usnesení]). Navrhovatel tedy patřičným způsobem neprokázal, že [sporné] rozhodnutí mohlo uvést jeho členy do nevýhodného soutěžního postavení a že je tímto rozhodnutím bezprostředně dotčeno jejich právní postavení, zvláště jejich právo, aby v důsledku uvedeného opatření nebyla narušena hospodářská soutěž“.
19 Tribunál tak v bodech 104 až 106 napadeného usnesení rozhodl, že z důvodu neexistence bezprostředního dotčení musí být žaloba odmítnuta jako nepřípustná, aniž je třeba zkoumat podmínku týkající se neexistence prováděcích opatření ke spornému rozhodnutí.
Návrhová žádání účastníků řízení
20 Svým kasačním opravným prostředkem se navrhovatel domáhá toho, aby Soudní dvůr napadené usnesení zrušil.
21 Komise navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a uložil navrhovateli náhradu nákladů řízení.
22 Dánské království navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a potvrdil napadené usnesení.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
K přípustnosti
23 Komise tvrdí, že návrhová žádání předložená navrhovatelem nejsou v souladu s čl. 170 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, jelikož směřují pouze ke zrušení napadeného usnesení, aniž zamýšlejí situaci, ve které bude kasačnímu opravnému prostředku vyhověno.
24 V tomto ohledu je třeba uvést, že podle tohoto čl. 170 odst. 1 platí, že „[n]ávrhové žádání v kasačním opravném prostředku musí směřovat k tomu, aby v případě, že bude kasační opravný prostředek prohlášen za opodstatněný, bylo úplně nebo částečně vyhověno návrhovému žádání, které bylo vzneseno v prvním stupni“.
V projednávané věci se navrhovatel formálně domáhá toho, aby Soudní dvůr zrušil napadené usnesení. I když jeho návrhová žádání nesměřují výslovně k tomu, aby bylo vyhověno návrhovým žádáním předloženým v prvním stupni, či dokonce zrušeno sporné rozhodnutí, nelze na ně nahlížet jinak než jako na návrhová žádání směřující v podstatě k témuž výsledku (obdobně viz rozsudek ze dne 16. července 2020, Inclusion Alliance for Europe v. Komise, C‑378/16 P, EU:C:2020:575, bod 59).
25 Námitka nepřípustnosti vycházející z porušení jednacího řádu předložená Komisí musí být tedy zamítnuta.
K věci samé
26 Na podporu kasačního opravného prostředku předkládá navrhovatel pět důvodů. První a druhý důvod kasačního opravného prostředku, které je třeba zkoumat společně, vycházejí z nesprávného použití podmínky, podle níž musí být žalobce dotčeným aktem bezprostředně dotčen ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, a ze záměny této podmínky s podmínkou, podle níž musí být žalobce dotčeným aktem dotčen osobně. Třetí důvod kasačního opravného prostředku vychází z toho, že kritéria vyvozená v rozsudku Montessori týkající se podmínky bezprostředního dotčení jsou v projednávané věci splněna, čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku z toho, že Tribunál měl nesprávně za to, že navrhovatel neprokázal, že jeho členové byli vystaveni narušené hospodářské soutěži, a pátý, že závěry Tribunálu ohledně podmínky, že navrhovatel musí být osobně dotčen sporným rozhodnutím, jsou ze skutkového i právního hlediska nesprávné.
K prvnímu a druhému důvodu kasačního opravného prostředku
– Argumentace účastníků řízení
27 Navrhovatel Tribunálu vytýká, že na něj ohledně bezprostředního dotčení kladl požadavky, které překračují rámec požadavků vyplývajících z výkladu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU podaného Soudním dvorem v rozsudku Montessori.
28 Tribunál sice v bodě 102 napadeného usnesení citoval rozsudek Montessori, avšak v bodě 103 tohoto usnesení nezohlednil závěry, které z něj vyplývají, neboť požadoval, aby navrhovatel prokázal, kteří z jeho členů jsou sporným rozhodnutím konkrétně dotčeni, a na podporu svého posouzení, podle kterého navrhovatel není tímto rozhodnutím bezprostředně dotčen, odkázal na body 71 až 77 uvedeného usnesení, i když se tyto body netýkají podmínky bezprostředního dotčení, ale požadavku, podle něhož musí být navrhovatel dotčen osobně.
29 Podle názoru Komise jsou tyto výtky neopodstatněné. Tribunál v bodě 102 napadeného usnesení věrně převzal relevantní kritérium obsažené v rozsudku Montessori, načež měl v bodě 103 tohoto usnesení za to, že žaloba toto kritérium nesplňuje. Tímto postupem se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení.
30 Použití slovesa „prokázat“ v tomto bodě 103 podle názoru Komise správně odráží výraz „uv[ést] patřičným způsobem“ obsažený v bodě 47 rozsudku Montessori.
31 Situace dotčená ve věci, v níž byl vydán rozsudek Montessori, se navíc podle názoru Komise liší od situace v projednávané věci. Komise poznamenává, že tato první věc se týkala osvobození jasně identifikovaných subjektů od daně ve specifickém odvětví služeb. To vysvětluje, proč měl Soudní dvůr v bodě 50 uvedeného rozsudku za to, že okolnost, že žalobci tvrdili a předložili podpůrné důkazy, že se jejich zařízení nacházejí v bezprostřední blízkosti zařízení provozovaných příjemci údajné podpory na stejném trhu se službami, postačuje k tomu, aby bylo možné dospět k závěru, že rozhodnutí dotčené v uvedené věci mohlo uvést navrhovatele do nevýhodného soutěžního postavení. Naopak v projednávané věci se sporné rozhodnutí týká opatření spadajícího do obecného daňového režimu, které se vztahuje na činnosti všech osob vypouštějících odpadní vody. Navrhovatel neuvedl ani nedoložil, v čem tento režim staví jeho členy do nevýhodného soutěžního postavení ve srovnání s ostatními podniky, na které se vztahuje toto opatření. Neoznačil ani relevantní trh, jelikož jeho popis relevantních výrobků nebo služeb byl příliš vágní.
32 Pokud jde o odkaz v bodě 103 napadeného usnesení na jeho body 71 až 77, Komise poznamenává, že Tribunál v těchto bodech zkoumal, zda sporné rozhodnutí mohlo uvést členy navrhovatele do nevýhodného soutěžního postavení. Skutečnost, že toto posouzení bylo relevantní v rámci analýzy podmínky, podle níž musí být navrhovatel dotčeným aktem osobně dotčen, nijak nebrání tomu, aby stejná konstatování byla relevantní i pro posouzení podmínky, podle které musí být navrhovatel tímto aktem bezprostředně dotčen.
33 Z uvedených bodů 71 až 77 každopádně vyplývá, že navrhovatel patřičným způsobem neuvedl, jak by sporné rozhodnutí mohlo uvést jeho členy do nevýhodného soutěžního postavení.
34 Podpůrně Komise navrhuje, kdyby Soudní dvůr dospěl k závěru, že se Tribunál dopustil při zkoumání podmínky bezprostředního dotčení nesprávného právního posouzení, aby nahradil odůvodnění napadeného usnesení konstatováním, že sporné rozhodnutí je nařizovacím aktem, který vyžaduje přijetí prováděcích opatření, takže podmínka v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU vyžadující neexistenci takových opatření není splněna.
35 V tomto ohledu Komise poznamenává, že z bodu 105 napadeného usnesení vyplývá, že se Tribunál k této podmínce nevyjádřil. Sporné rozhodnutí přitom vyžaduje přijetí prováděcích opatření. Na rozdíl od věci, ve které byl vydán rozsudek Montessori, se totiž projednávaná věc týká opatření, které jak příjemcům údajné podpory, tak jejich konkurentům ukládá poplatek. Konkurenti tedy mohou stejně tak jako příjemci údajné podpory podat k vnitrostátním soudům žalobu proti svým daňovým výměrům, což by těmto soudům umožnilo podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU.
36 Komise dále poznamenává, že zákon č. 902/2013 ukládá části provozovatelů zařízení pro čištění povinnost každoročně stanovit sazebník pro tři skupiny vícestupňového systému. Z toho vyplývá, že fungování tohoto systému vyžaduje následné provedení v dánském právu. Tento předpis navíc vyžaduje, aby byl tento sazebník v každé obci schválen obecní radou. Tím je přijat správní akt, který lze napadnout u vnitrostátních soudů z důvodu, že sazebník je v rozporu s unijním právem. I v této situaci mohl tedy navrhovatel přimět tyto soudy k tomu, aby položily Soudnímu dvoru na základě článku 267 SFEU předběžnou otázku. Kromě toho mohou členové navrhovatele podat u dánských soudů určovací žalobu za účelem zpochybnění slučitelnosti zákona č. 902/2013 s unijním právem.
37 Dánské království stejně jako Komise tvrdí, že Tribunál správně odmítl žalobu jako nepřípustnou.
38 Podle tohoto členského státu navrhovatel svým výkladem rozsudku Montessori zmírňuje důkazní požadavky, které v něm Soudní dvůr stanovil. V bodě 50 rozsudku Montessori Soudní dvůr konstatoval bezprostřední dotčení s ohledem na skutečnost, že žalobci předložili důkazy o své zeměpisné blízkosti s příjemci údajné podpory, a na výkon podobných činností na témže trhu. V projednávané věci přitom navrhovatel neposkytl relevantní informace umožňující konstatovat, že by mohlo být dotčeno soutěžní postavení jeho členů.
39 Dánské království dodává, že kdyby Soudní dvůr shledal, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení při použití podmínky bezprostředního dotčení, bylo by nicméně nutné kasační opravný prostředek zamítnout, neboť sporné rozhodnutí vyžaduje přijetí prováděcích opatření.
– Závěry Soudního dvora
40 Přípustnost žaloby podané na základě článku 263 čtvrtého pododstavce SFEU fyzickou či právnickou osobou proti aktu, který jí není určen, je podmíněna tím, že bude uznána její aktivní legitimace, která je dána ve dvou případech. Zaprvé může být takováto žaloba podána za podmínky, že se tento akt dané osoby bezprostředně a osobně dotýká. Zadruhé může takováto osoba podat žalobu proti nařizovacímu aktu, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření, pokud se jí bezprostředně dotýká (rozsudek ze dne 20. ledna 2022, Deutsche Lufthansa v. Komise, C‑594/19 P, EU:C:2022:40, bod 29 a citovaná judikatura).
41 Podmínky přípustnosti stanovené v tomto ustanovení musí být vykládány ve světle základního práva na účinnou právní ochranu, jak je uvedeno v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, avšak nesmí vést k vyloučení těchto podmínek výslovně stanovených ve Smlouvě o FEU (rozsudek ze dne 3. prosince 2020, Changmao Biochemical Engineering v. Distillerie Bonollo a další, C‑461/18 P, EU:C:2020:979, bod 55, jakož i citovaná judikatura).
42 Tento kasační opravný prostředek se týká poslední varianty upravené v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU, která přiznává aktivní legitimaci v případě, že napadený akt je nařizovacím aktem, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření a který se navrhovatele bezprostředně dotýká. V tomto ohledu Tribunál v bodech 94 až 96 napadeného usnesení konstatoval, že sporné rozhodnutí, kterým Komise nekvalifikovala jako státní podporu režim degresivního výběru příspěvků na čištění odpadních vod zavedený dánským zákonodárcem, představuje nařizovací akt. V bodech 97 až 104 tohoto usnesení však rovněž rozhodl, že se tento akt navrhovatele bezprostředně nedotýká. Tribunál z toho v bodech 105 a 106 uvedeného usnesení vyvodil, že žaloba je nepřípustná, aniž je třeba určit, zda uvedený akt vyžaduje přijetí prováděcích opatření.
43 Je tedy třeba zkoumat, zda se Tribunál, jak tvrdí navrhovatel, dopustil nesprávného právního posouzení při použití podmínky bezprostředního dotčení.
44 Tato podmínka vyžaduje, aby byla kumulativně splněna dvě kritéria, a sice aby napadené opatření zaprvé vyvolávalo bezprostřední účinky na právní postavení žalobce a zadruhé neponechávalo adresátům pověřeným jeho provedením žádnou posuzovací pravomoc, přičemž toto provedení je čistě automatické povahy a vyplývá výlučně z unijní právní úpravy, aniž je třeba použít další zprostředkující předpisy (rozsudek ze dne 13. ledna 2022, Německo a další v. Komise, C‑177/19 P až C‑179/19 P, EU:C:2022:10, bod 72, jakož i citovaná judikatura).
45 Pokud jde o druhé z těchto kritérií, Tribunál v bodě 98 napadeného usnesení konstatoval, aniž je to zpochybněno v rámci projednávaného kasačního opravného prostředku, že jelikož bylo ve sporném rozhodnutí uvedeno, že vícestupňový systém zavedený Dánským královstvím v rámci jeho režimu příspěvků na čištění odpadních vod neobsahuje prvek podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, mělo toto rozhodnutí čistě automaticky a pouze na základě unijní právní úpravy za následek, že členský stát mohl tento systém uplatňovat bez použití dalších zprostředkujících předpisů.
46 Stran prvního kritéria uvedeného v bodě 45 tohoto rozsudku, které se týká bezprostředního dotčení, Soudní dvůr v bodě 43 rozsudku Montessori připomněl, že skutečnost, že rozhodnutí Komise v oblasti státních podpor zachovává v plném rozsahu účinky vnitrostátního opatření, v souvislosti s nímž stěžovatel ve stížnosti určené tomuto orgánu uvedl, že není slučitelné s cílem ochrany hospodářské soutěže a způsobuje, že je v nevýhodném soutěžním postavení, umožňuje dospět k závěru, že tímto rozhodnutím je bezprostředně dotčeno jeho právní postavení, zvláště jeho právo vyplývající z ustanovení Smlouvy o FEU v oblasti státních podpor, aby v důsledku tohoto vnitrostátního opatření nebyla narušena hospodářská soutěž.
47 V tomto ohledu Soudní dvůr v bodech 46 a 47 rozsudku Montessori upřesnil, že i když bezprostřední dotčení právního postavení žalobce nelze vyvozovat z pouhé skutečnosti, že mezi žalobcem a příjemci údajné podpory může existovat konkurenční vztah, musí být tato podmínka naproti tomu považována za splněnou, pokud žalobce patřičným způsobem uvedl důvody, pro něž rozhodnutí Komise v oblasti státních podpor může způsobit, že se bude nacházet v nevýhodném soutěžním postavení. Ověření, které je Tribunál povinen v tomto ohledu provést, však nemusí vést k tomu, aby se ve fázi zkoumání přípustnosti žaloby vyslovil s konečnou platností k existenci konkurenčních vztahů mezi žalobcem a příjemci údajné podpory.
48 Soudní dvůr tak formuloval výklad podmínky bezprostředního dotčení, jež umožňuje osobě, která podala Komisi stížnost v oblasti státních podpor, obrátit se na Tribunál, aby ověřil legalitu rozhodnutí přijatého Komisí o vnitrostátním opatření, jehož se týká tato stížnost, avšak za předpokladu, že tato osoba před Tribunálem patřičným způsobem uvede, že jí hrozí, že z důvodu tohoto rozhodnutí utrpí konkurenční nevýhodu.
49 V projednávané věci navrhovatel vystupoval před Tribunálem jako profesní sdružení dánských malých jatek, velkoobchodníků, řeznictví a zpracovatelských podniků. Tribunál musel tedy zkoumat, zda toto sdružení patřičným způsobem uvedlo důvody, proč sporné rozhodnutí, podle kterého vícestupňový systém zavedený Dánským královstvím v rámci režimu příspěvků na čištění odpadních vod nevykazuje prvky státní podpory, může uvést jeho členy nebo alespoň jejich významnou část do nevýhodného soutěžního postavení.
50 Z bodu 103 napadeného usnesení vyplývá, že Tribunál založil své posouzení, že tato podmínka není splněna, na úvaze, že „navrhovatel neprokázal, že jeho členové, či někteří z nich jsou dotčeným opatřením konkrétně dotčeni, natož pak jaké jsou jeho důsledky pro jejich soutěžní postavení (viz body 71 až 77 [napadeného usnesení])“.
51 Tím, že Tribunál vyžadoval, aby navrhovatel „prokázal“, jaké protisoutěžní účinky „konkrétně“ vyvolalo dotčené vnitrostátní opatření, a tedy sporné rozhodnutí, které dotčenému členskému státu umožňuje toto opatření použít, podřídil Tribunál, jak uvedl generální advokát v bodě 27 svého stanoviska, podmínku bezprostředního účinku požadavku, který překračuje rámec požadavku, který vyplývá z výkladu této podmínky podaného Soudním dvorem v rozsudku Montessori. Podle vyvážení provedeného Soudním dvorem k zajištění účinné právní ochrany totiž stačí, aby osoba, která podala stížnost, uvedla patřičným způsobem možnost nevýhodného soutěžního postavení.
52 Vzhledem k tomu, že Tribunál použil ohledně podmínky bezprostředního dotčení požadavek, který neodpovídá jejímu rozsahu vymezenému v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv, dopustil se nesprávného právního posouzení.
53 Existence tohoto pochybení je potvrzena odkazem v bodě 103 napadeného usnesení na jeho body 71 až 77, v nichž Tribunál navrhovateli vytkl, že na podporu přípustnosti své žaloby neuvedl konkrétní údaje týkající se zejména podílů držených jeho členy a příjemci údajné podpory na relevantním trhu, obratů a příjmů jeho členů a dopadu poplatků za čištění odpadních vod na ceny, které mohou jeho členové skutečně účtovat svým zákazníkům. Navrhovatel tak podle bodu 77 tohoto usnesení „neprokázal konkrétní účinek údajné podpory na své členy a na jejich soutěžní postavení na dotčeném trhu“.
54 Tím, že měl Tribunál za to, že takové důkazy jsou nezbytné k prokázání bezprostředního dotčení navrhovatele, překročil rámec požadavku, který vyplývá z rozsudku Montessori. Jak totiž plyne z bodů 46 a 47 tohoto rozsudku, zkoumání bezprostředního dotčení se musí opírat nikoliv o důkladnou analýzu konkurenčních vztahů na relevantním trhu, která umožňuje přesně určit rozsah narušení hospodářské soutěže, ale o posouzení prima facie rizika, že rozhodnutí Komise, podle kterého dotčené vnitrostátní opatření nepředstavuje státní podporu neslučitelnou s vnitřním trhem, uvede navrhovatele nebo jeho členy do nevýhodného soutěžního postavení.
55 Z toho vyplývá, že první a druhý důvod kasačního opravného prostředku jsou opodstatněné.
56 Stran judikatury, na kterou odkazují Komise a Dánské království, podle které platí, že pokud odůvodnění rozsudku Tribunálu vykazuje porušení unijního práva, ale výrok se jeví jako opodstatněný z jiných právních důvodů, nemůže takové porušení vést ke zrušení tohoto rozsudku a je třeba odůvodnění nahradit (viz zejména rozsudek ze dne 6. října 2021, Banco Santander v. Komise, C‑52/19 P, EU:C:2021:794, bod 105 a citovaná judikatura), je nutno konstatovat, že tuto judikaturu nelze v projednávané věci použít.
57 Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise a Dánské království, se totiž napadené usnesení, kterým Tribunál prohlásil žalobu za nepřípustnou, nejeví jako opodstatněné z jiných právních důvodů, než jsou ty, které uvedl.
58 Pokud jde v tomto ohledu o podmínku, na kterou poukazuje tento orgán a tento členský stát a která se týká neexistence prováděcích opatření, Soudní dvůr v bodech 63 až 66 rozsudku Montessori upřesnil, že i když ve vztahu k příjemcům režimu podpor představují vnitrostátní ustanovení zavádějící tento režim a akty provádějící tato ustanovení, jako je daňový výměr, prováděcí opatření, která vyžaduje rozhodnutí prohlašující uvedený režim za neslučitelný s vnitřním trhem nebo prohlašující tentýž režim za slučitelný s tímto trhem s výhradou, že budou dodrženy závazky přijaté dotčeným členským státem, nelze tento výklad vztáhnout na situaci konkurentů příjemců vnitrostátního opatření, které bylo považováno za nepředstavující státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Takový konkurent totiž nesplňuje podmínky stanovené tímto opatřením k tomu, aby se na něj toto opatření vztahovalo. Za těchto podmínek by bylo vykonstruované, aby tento konkurent musel u vnitrostátních orgánů požádat o prospěch z tohoto opatření, zpochybnit akt odmítající vyhovět této žádosti u vnitrostátního soudu a dosáhnout toho, aby se tento soud obrátil na Soudní dvůr ohledně platnosti rozhodnutí Komise týkajícího se uvedeného opatření.
59 Údajný prospěch, který měla Komise podle navrhovatele kvalifikovat v projednávané věci jako státní podporu, spočívá v zavedení degresivního systému sazeb, který vede podle tvrzení navrhovatele k tomu, že velkokapacitní jatky spadají v rámci vícestupňového systému popsaného v bodech 4 a 5 tohoto rozsudku do výhodnějšího cenového pásma než toho, který se vztahuje na malé jatky. Za těchto podmínek, jak v podstatě uvedl generální advokát v bodech 59 a 60 svého stanoviska, by bylo obdobně k tomu, co Soudní dvůr konstatoval v rozsudku Montessori, vykonstruované a navíc v rozporu se zájmem na řádném výkonu spravedlnosti, pokud by navrhovatel nebo jatky, které jsou jeho členy, museli požadovat po vnitrostátních orgánech provádějících tento režim sazeb, aby se na malé jatky vztahovala výhodná sazební skupina použitelná na velkokapacitní jatky, ačkoli je jim známo, že na ni nemají nárok, a to výlučně za účelem zpochybnění aktu o zamítnutí této žádosti u vnitrostátního soudu s cílem přimět tento soud, aby se dotázal Soudního dvora na platnost sporného rozhodnutí týkajícího se uvedeného režimu.
60 S ohledem na výše uvedené je třeba prvnímu a druhému důvodu kasačního opravného prostředku vyhovět a napadené usnesení zrušit.
Ke třetímu až pátému důvodu kasačního opravného prostředku
61 Vzhledem k tomu, že napadené usnesení bylo zrušeno na základě prvního a druhého důvodu kasačního opravného prostředku, není nutné zkoumat třetí až pátý důvod kasačního opravného prostředku.
K žalobě před Tribunálem
62 V souladu s čl. 61 prvním pododstavcem druhou větou statutu Soudního dvora Evropské unie může Soudní dvůr v případě, že zruší rozhodnutí Tribunálu, vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje.
63 Soudní dvůr není v této fázi řízení schopen rozhodnout o meritu žaloby podané k Tribunálu, jelikož by to znamenalo zkoumat skutkové otázky na základě skutečností, které nebyly posouzeny Tribunálem ani projednány před Soudním dvorem.
64 Soudní dvůr má naopak k dispozici skutečnosti nezbytné k posouzení přípustnosti této žaloby. Za těchto podmínek je třeba vydat konečné rozhodnutí o tomto procesním aspektu (obdobně viz zejména rozsudky ze dne 17. července 2008, Athinaïki Techniki v. Komise, C‑521/06 P, EU:C:2008:422, bod 66; ze dne 27. února 2014, Stichting Woonpunt a další v. Komise, C‑132/12 P, EU:C:2014:100, bod 66, jakož i ze dne 21. února 2018, LL v. Parlament, C‑326/16 P, EU:C:2018:83, body 31 a 32).
65 V této souvislosti je třeba zaprvé uvést, že sporné rozhodnutí představuje nařizovací akt ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU. Jak totiž Soudní dvůr upřesnil v bodech 28, 31 a 32 rozsudku Montessori, pod tento pojem spadají nelegislativní akty Komise, jejichž cílem je povolit nebo zakázat vnitrostátní režim v oblasti státních podpor.
66 Zadruhé je třeba konstatovat, že sporné rozhodnutí nelze z důvodů uvedených v bodech 59 a 60 tohoto rozsudku považovat za rozhodnutí vyžadující přijetí prováděcích opatření.
67 Pokud jde zatřetí o podmínku bezprostředního dotčení, ta vyžaduje, jak bylo připomenuto v bodě 45 tohoto rozsudku, aby byla kumulativně splněna dvě kritéria, a sice aby napadené opatření zaprvé vyvolávalo bezprostřední účinky na právní postavení žalobce a zadruhé neponechávalo adresátům pověřeným jeho provedením žádnou posuzovací pravomoc.
68 Sporné rozhodnutí, podle kterého vícestupňový systém zavedený Dánským královstvím v rámci jeho režimu příspěvků na čištění odpadních vod neobsahuje prvek státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, vyvolává právní účinky čistě automaticky pouze na základě unijní právní úpravy a bez použití dalších zprostředkujících předpisů. Žaloba tedy splňuje druhé ze dvou kritérií připomenutých v předchozím bodě.
69 Pokud jde o první kritérium uvedené v bodě 68 tohoto rozsudku, je třeba konstatovat, že navrhovatel před Tribunálem tvrdil a předložil podpůrné dokumenty, že několik členů, které zastupuje, vykonává stejnou činnost jako podnik, který má dominantní postavení na trhu porážky skotu a prasat v Dánsku a že se na tento podnik vztahuje podle vícestupňového sazebníku zavedeného zákonem č. 902/2013 z důvodu vysokého objemu odpadních vod povinnost platit nižší příspěvek, než je ten, jehož odvod si mohou nárokovat podniky, které jsou členy navrhovatele. Kromě toho podloženým způsobem vylíčil, že zátěž na jedno poražené zvíře je pro posledně uvedené podniky podstatně vyšší než pro dominantní podnik, jelikož nemohou spadat do stejné skupiny vícestupňového systému.
70 Navrhovatel tak patřičným způsobem uvedl důvody, proč sporné rozhodnutí může uvést přinejmenším značnou část jeho členů, a sice malé jatky, do nevýhodného soutěžního postavení.
71 Sporné rozhodnutí vyvolává tedy bezprostřední účinky na právní postavení navrhovatele, takže žaloba splňuje rovněž první ze dvou kritérií uvedených v bodě 68 tohoto rozsudku.
72 Z toho vyplývá, že žaloba v prvním stupni je přípustná. Věc je proto třeba vrátit Tribunálu, aby rozhodl ve věci samé.
K nákladům řízení
73 Vzhledem k tomu, že se věc vrací Tribunálu, je třeba rozhodnout o nákladech řízení později.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:
1) Usnesení Tribunálu Evropské unie ze dne 1. prosince 2020, Danske Slagtermestre v. Komise (T‑486/18, nezveřejněné, EU:T:2020:576) se zrušuje.
2) Žaloba v prvním stupni je přípustná.
3) Věc se vrací Tribunálu Evropské unie, aby rozhodl ve věci samé.
4) O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Podpisy.