Věci T-227/01 až T-229/01, T-265/01, T-266/01 a T-270/01
Territorio Histórico de Álava – Diputación Foral de Álava a další
v.
Komise Evropských společenství
„Státní podpory – Daňové výhody poskytované územně správním celkem členského státu – Sleva na dani ve výši 45 % investované částky – Rozhodnutí, kterými se režimy podpor prohlašují za neslučitelné se společným trhem a kterými se ukládá povinnost navrácení vyplacených podpor – Podnikatelské sdružení – Přípustnost – Kvalifikace jako nové či existující podpory – Zásada ochrany legitimního očekávání – Zásada právní jistoty – Zásada proporcionality“
Shrnutí rozsudku
1. Řízení – Vedlejší účastenství – Přípustnost – Nový přezkum po vydání dřívějšího usnesení, jímž bylo připuštěno vedlejší účastenství
(Statut Soudního dvora, čl. 40 druhý pododstavec)
2. Řízení – Vedlejší účastenství – Zúčastněné osoby – Zastupitelské sdružení, jehož cílem je ochrana svých členů – Přípustnost ve věcech, v nichž jde o zásadní otázky, které se mohou uvedených členů dotýkat
(Statut Soudního dvora, čl. 40 druhý pododstavec a čl. 53 první pododstavec)
3. Řízení – Návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení – Formální požadavky
(Jednací řád Soudu, čl. 116 odst. 4 druhý pododstavec)
4. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty, které se jich dotýkají bezprostředně a osobně – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje neslučitelnost režimu podpor se společným trhem – Žaloby podnikatelského sdružení bránícího a zastupujícího své členy
(Čl. 230 čtvrtý pododstavec ES)
5. Podpory poskytované státy – Pojem – Poskytnutí osvobození od daně některým podnikům veřejnými orgány – Zahrnutí
(Čl. 87 odst. 1 ES)
6. Podpory poskytované státy – Přezkum stížností – Povinnosti Komise – Odůvodnění
(Čl. 87 odst. 2 ES a článek 253 ES)
7. Podpory poskytované státy – Ovlivnění obchodu mezi členskými státy – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria pro posouzení – Celkový přezkum režimu podpor
(Článek 87 ES)
8. Podpory poskytované státy – Ovlivnění obchodu mezi členskými státy – Narušení hospodářské soutěže – Podpora v malé výši – Dočasné podpory – Nedostatek dopadu
(Čl. 87 odst. 1 ES)
9. Podpory poskytované státy – Pojem – Selektivní povaha opatření – Vnitrostátní právní úprava zavádějící slevu na dani
(Čl. 87 odst. 1 ES)
10. Podpory poskytované státy – Pojem – Podpory poskytované regionálními a místními orgány nebo subjekty – Zahrnutí
(Čl. 87 odst. 1 ES)
11. Podpory poskytované státy – Pojem – Konkrétní daňové opatření – Selektivní povaha opatření – Odůvodnění vycházející z povahy nebo struktury daňového systému – Vyloučení
(Čl. 87 odst. 1 ES)
12. Podpory poskytované státy – Zákaz – Výjimky – Podpory, které mohou být považovány za slučitelné se společným trhem – Posuzovací pravomoc Komise
(Čl. 87 odst. 3 ES)
13. Podpory poskytované státy – Existující podpory a nové podpory – Kvalifikace existující podpory – Kritéria – Opatření zavádějící podstatnou změnu existujícího režimu podpor – Vyloučení
[Články 87 ES a 88 ES; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 1 písm. b) bod ii)]
14. Podpory poskytované státy – Existující podpory a nové podpory – Kvalifikace existující podpory – Kritéria – Vývoj společného trhu
[Články 87 ES a 88 ES; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 1 písm. b) bod v)]
15. Podpory poskytované státy – Správní řízení – Právo dotčených osob předložit svá vyjádření
(Článek 88 ES; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 6 odst. 1)
16. Řízení – Vedlejší účastenství – Návrh, jehož cílem je podpora návrhových žádání jednoho z účastníků řízení
(Statut Soudního dvora, čl. 40 čtvrtý pododstavec; jednací řád Soudu, čl. 116 odst. 3)
17. Podpory poskytované státy – Přezkum Komisí – Přezkumné řízení předcházející vstupu nařízení č. 659/1999 v platnost – Neuplatnění zvláštních lhůt – Omezení – Dodržování požadavků právní jistoty – Povinnost ukončení předběžného přezkumu zahájeného v důsledku stížnosti v přiměřené lhůtě
(Článek 88 ES; nařízení Rady č. 659/1999)
18. Podpory poskytované státy – Navrácení protiprávní podpory – Podpora poskytnutá v rozporu s procesními předpisy článku 88 ES – Případné legitimní očekávání příjemců – Ochrana – Podmínky a omezení
(Čl. 88 odst. 2 první pododstavec ES)
19. Podpory poskytované státy – Záměry podpor – Přezkum Komisí – Předběžná část a sporná část řízení – Dodržení přiměřené lhůty
(Čl. 88 odst. 2 a 3 ES)
20. Podpory poskytované státy – Navrácení protiprávní podpory – Porušení zásady proporcionality – Neexistence
(Čl. 88 odst. 2 první pododstavec ES)
1. Skutečnost, že Soud dřívějším usnesením vyhověl návrhu na vstup vedlejšího účastníka do řízení na podporu návrhových žádání účastníka řízení, nebrání tomu, aby byl proveden nový přezkum přípustnosti jeho vedlejšího účastenství.
(viz bod 81)
2. Přijetí extenzivního výkladu práva vstupu zastupitelských sdružení, jejichž cílem je ochrana jejich členů ve věcech, v nichž vyvstávají zásadní otázky, které se mohou těchto členů dotknout, do řízení jako vedlejších účastníků, má umožnit lepší posouzení rámce věcí a současně zamezuje četnosti individuálních vedlejších účastenství, která by ohrožovala efektivitu a řádný průběh řízení.
Právní zájem na vedlejším účastenství v řízeních o žalobách na neplatnost podaných proti rozhodnutím Komise, jimiž se režimy osvobození od daně prohlašují za protiprávní a neslučitelné se společným trhem a kterými se ukládá povinnost navrácení vyplacených podpor, je proto prokázán v případě meziodvětvové konfederativní profesní organizace, jejímž cílem je zejména zastupování a obrana zájmů podniků, z nichž některé jsou skutečnými příjemci podpor poskytnutých v rámci uvedených daňových režimů, a která se krom toho účastnila správního řízení, v němž byla dotčená rozhodnutí přijata.
(viz body 83–90)
3. Návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení, který musí v souladu s čl. 116 odst. 4 druhým pododstavcem jednacího řádu Soudu obsahovat stručný popis důvodů a argumentů vedlejšího účastníka, musí – stejně jako návrh na zahájení řízení – být dostatečně jasný a přesný, aby umožnil žalovanému připravit si svou obranu a Soudu rozhodnout o žalobě případně i bez dalších podpůrných informací.
Za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je třeba stejně jako v případě návrhu na zahájení řízení, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení založen, vyplývaly, přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně, z jeho samotného textu. V tomto ohledu, ačkoliv obsah návrhu lze podepřít a doplnit v konkrétních bodech odkazy na výňatky z písemností, které tvoří jeho přílohu, obecný odkaz na ostatní písemnosti, a to i přiložené k návrhu, nemůže zhojit nedostatek základních prvků právní argumentace, které musejí být uvedeny v návrhu. Mimoto Soudu nepřísluší v přílohách vyhledávat a označovat důvody a argumenty, které by mohl pokládat za důvody a argumenty představující základ návrhu, neboť přílohy mají čistě důkazní a pomocnou funkci.
Těmto požadavkům neodpovídá návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení, který obsahuje souhrnný odkaz na žaloby předložené ve věcech spojených s žalobou, na jejíž podporu byl podán návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení, jestliže ze samotného návrhu na vstup vedlejšího účastníka do řízení nevyplývají, i když jen stručně či jen v podstatných rysech, některé z podstatných skutkových a právních okolností, na kterých je založen.
(viz body 94–97, 100–101)
4. Sdružení pověřené obranou kolektivních zájmů podniků může podat žalobu na neplatnost proti konečnému rozhodnutí Komise v oblasti státních podpor v zásadě pouze tehdy, pokud jsou tyto podniky, nebo některé z nich aktivně legitimovány jednotlivě, nebo pokud toto sdružení může uplatnit vlastní právní zájem.
Fyzická nebo právnická osoba může tvrdit, že je osobně dotčena, pouze tehdy, je-li sporným aktem zasažena z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ni zvláštní, nebo faktické situace, která ji vymezuje vůči všem ostatním osobám, a tím ji individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát aktu. V tomto ohledu, i když nemohou být případní příjemci v rámci režimu podpor považováni za osobně dotčené rozhodnutím Komise, kterým se konstatuje neslučitelnost tohoto režimu se společným trhem, pouze z důvodu této vlastnosti, nalézá se v odlišném postavení podnik, který je dotčen daným rozhodnutím nejen jakožto podnik, který může být případně příjemcem v rámci režimu sporných podpor, ale rovněž ve svém postavení skutečného příjemce individuální podpory, která byla poskytnuta na základě tohoto režimu a jejíž navrácení Komise nařídila. Krom toho, pokud toto rozhodnutí ukládá členskému státu povinnost přijmout nezbytná opatření, aby příjemci dotčené podpory navrátili, musí být podniky, které byly příjemci těchto podpor, považovány za bezprostředně dotčené tímto rozhodnutím.
V důsledku toho je k podání žaloby proti rozhodnutím Komise, kterými se konstatuje protiprávnost a neslučitelnost režimů podpor se společným trhem a kterými se ukládá povinnost zrušení a navrácení vyplacených podpor, aktivně legitimováno sdružení, které je pověřené obranou zájmů podniků, o nichž je prokázáno, i když jen v rámci ústní části řízení, že jsou skutečnými příjemci individuální podpory, která byla poskytnuta na základě uvedených režimů, a že jsou jako takové samy o sobě aktivně legitimovány.
(viz body 107–118)
5. Pojem „podpora“ ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES zahrnuje nejen pozitivní plnění, jako jsou dotace, ale rovněž různé formy opatření, které snižují náklady, jež obvykle zatěžují rozpočet podniku, a které tak, aniž by byly dotacemi v užším slova smyslu, mají tutéž povahu a stejné účinky.
Opatření, kterým veřejné orgány členského státu poskytují určitým podnikům osvobození od daně, které sice není spojeno s převodem státních prostředků, ale staví příjemce do příznivější finanční situace oproti ostatním poplatníkům, je státní podporou ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES.
Tak je tomu v případě slev na dani zaměřených na podporu investic, které tím, že přinášejí podnikům, které jsou jejich příjemci, snížení jejich daňového zatížení ve výši odpovídající procentnímu podílu investované částky, ze které lze slevu poskytnout, a umožňují jim tak neuhradit celou konečnou částku splatné daně, je staví do příznivějšího postavení, než je postavení ostatních poplatníků. Skutečnost, že účelem uvedených slev na dani je podpora investic s cílem následného vytvoření příjmů, je v tomto ohledu nerelevantní, jelikož cíl, který opatření sleduje, nemůže vést k vyloučení kvalifikace tohoto opatření jako státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES.
(viz body 124–126,130,184)
6. Odůvodnění vyžadované článkem 253 ES musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech projednávaného případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání vysvětlení.
Rozhodnutí Komise, kterým se prohlašuje režim podpor ve formě slev na dani za neslučitelný se společným trhem, obsahuje dostatečné odůvodnění ohledně účinků uvedených podpor na obchod a hospodářskou soutěž, jestliže je v něm konstatováno, že z důvodu navenek otevřené a exportně orientované povahy ekonomiky dotčeného členského státu tyto účinky jednak posilují postavení podniků-příjemců vůči ostatním konkurenčním podnikům v rámci obchodu uvnitř Společenství, a tedy ovlivňují tento obchod, a jednak zlepšují výnosnost týchž podniků-příjemců, jelikož zvyšují jejich čistý příjem (zisk po zdanění) a umožňují jim konkurovat podnikům, které uvedené slevy na dani nezískaly.
(viz body 136–138)
7. Pokud finanční podpora poskytnutá státem nebo ze státních prostředků posiluje postavení podniku vůči jiným konkurenčním podnikům v rámci obchodu uvnitř Společenství, musí být tento obchod považován za ovlivněný danou podporou, přestože se podnik, který je jejím příjemcem, sám o sobě na vývozu nepodílí. Komise je povinna nikoliv zjistit skutečný dopad tohoto opatření na obchod mezi členskými státy a skutečné narušení hospodářské soutěže, ale pouze přezkoumat, zda toto opatření může tento obchod ovlivnit a narušit hospodářskou soutěž.
V případě režimu podpor se může Komise omezit na zkoumání obecných charakteristických znaků dotčeného režimu, aniž by byla povinna přezkoumat každý konkrétní případ použití, přičemž nebyl-li tento režim oznámen, není nutné, aby odůvodnění v tomto ohledu obsahovalo aktuální posouzení jeho účinků na hospodářskou soutěž a ovlivnění obchodu mezi členskými státy.
(viz body 142–143)
8. Skutečnost, že daňová zvýhodnění jsou dočasné povahy, že jejich vliv je omezený a není rozhodující, nebo také že nepředstavují jediný faktor, který je třeba vzít v úvahu, nemůže zpochybnit jejich kvalifikaci jako státních podpor ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, jelikož judikatura nevyžaduje, aby narušení hospodářské soutěže, nebo možnost takového narušení, a ovlivnění obchodu uvnitř Společenství byly citelné nebo podstatné.
(viz bod 148)
9. Specificita opatření státu, totiž jeho selektivní povaha, je jedním z charakteristických znaků pojmu „státní podpora“ ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES. Proto je důležité ověřit, zda opatření přináší výhody výhradně určitým podnikům nebo určitým odvětvím, či nikoliv.
Zvýhodnění selektivní povahy, která „zvýhodňují určité podniky“ ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, představují daňové režimy, v jejichž rámci jsou ve formě slev na dani poskytována zvýhodnění pouze podnikům, které uskutečňují investice překračující určitý práh a které tedy mají k dispozici značné finanční zdroje, s vyloučením všech ostatních podniků, i když uskutečňují investice, a které krom toho ponechávají správním orgánům diskreční posuzovací pravomoc, která jim umožňuje přizpůsobovat částku nebo podmínky přiznání daňového zvýhodnění v závislosti na charakteristických znacích investičních projektů, které jim byly předloženy k posouzení.
(viz body 158–162, 166–168)
10. Skutečnost, že územně správní celek má daňovou autonomii, která je uznána a chráněna Ústavou členského státu, v žádném případě tento celek nezbavuje povinnosti dodržovat ustanovení Smlouvy v oblasti státních podpor. Článek 87 odst. 1 ES, když zmiňuje podpory poskytované „v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků“, se vztahuje na jakoukoli podporu financovanou z veřejných prostředků. Z toho vyplývá, že opatření přijatá územně správními celky (decentralizovanými, federalizovanými, regionálními či jinými) členských států, bez ohledu na jejich právní status a označení, spadají stejně jako opatření přijatá v rámci federální či centrální pravomoci do oblasti působnosti čl. 87 odst. 1 ES, pokud jsou splněny podmínky tohoto ustanovení.
(viz bod 178)
11. V rámci posuzování opatření státu jakožto státní podpory může být selektivní povaha této podpory za určitých podmínek odůvodněna „povahou nebo vnitřní strukturou systému“. Je-li tomu tak, čl. 87 odst. 1 ES se na takové opatření nevztahuje. V případě konkrétního daňového opatření, které je odůvodněno vnitřní logikou daňového systému – jako je progresivní povaha daně, která je odůvodněna svým účelem spočívajícím v přerozdělování, je proto použití čl. 87 odst. 1 ES vyloučeno.
Skutečnost, že se daňová opatření zakládají na objektivních kritériích a jsou horizontální povahy, nemůže být dostatečná ke zpochybnění jejich selektivní povahy, ani dostatečně neumožňuje mít za to, že jsou opatřeními odůvodněnými vnitřní logikou dotčeného daňového systému, jelikož z nich mají prospěch pouze podniky, které uskutečňují investice překračující určitý práh, a mají tedy k dispozici značné finanční zdroje, s vyloučením všech ostatních podniků, i když uskutečňují investice. Stejně tak, cíl sledovaný dotčenými opatřeními neumožňuje vyloučit kvalifikaci těchto opatření jako státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, jinak by stačilo, aby se veřejné orgány odvolávaly na legitimitu cílů sledovaných přijetím opatření podpory, aby toto opatření mohlo být považováno za obecné opatření, ve vztahu k němuž je použití čl. 87 odst. 1 ES vyloučeno. Toto ustanovení přitom nerozlišuje na základě příčin či cílů státních opatření, ale vymezuje je v závislosti na jejich účincích.
(viz body 179–180, 184–185)
12. Komise v oblasti čl. 87 odst. 3 ES disponuje rozsáhlou posuzovací pravomocí. Přezkum prováděný soudem Společenství se tedy musí omezit na ověření dodržení procesních pravidel a povinnosti odůvodnění, jakož i věcné správnosti skutkových zjištění a toho, zda nedošlo k zjevně nesprávnému posouzení nebo zneužití pravomoci. Soudu Společenství nepřísluší nahrazovat hospodářské posouzení Komise svým vlastním.
V oblasti režimů podpor se Komise může omezit na zkoumání obecných charakteristických znaků dotčeného režimu, aniž by byla povinna provést přezkum každého konkrétního případu použití.
(viz body 198–199)
13. Smlouva zavádí odlišná řízení podle toho, zda se jedná o podpory existující, nebo nové. Zatímco nové podpory musí být v souladu s čl. 88 odst. 3 ES předem oznámeny Komisi a nemohou být provedeny před tím, než je řízení ukončeno vydáním konečného rozhodnutí, mohou být existující podpory v souladu s čl. 88 odst. 1 ES právoplatně provedeny, pokud Komise nekonstatovala jejich neslučitelnost. Existující podpory tedy mohou být případně pouze předmětem rozhodnutí o neslučitelnosti zakládajícího účinky do budoucna.
Podle čl. 1 písm. b) bodu i) nařízení č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 88 ES, představují existující podporu zejména „všechny podpory existující v jednotlivých členských státech před vstupem Smlouvy v platnost, to znamená režimy podpor a jednotlivé podpory, které byly zavedeny před vstupem Smlouvy v platnost a zůstávají použitelné i po něm“.
Za existující podporu ve smyslu uvedených ustanovení nelze považovat daňový režim slev na dani zavedený v dotčeném členském státě po vstupu Smlouvy v platnost, u něhož se jeví, že podmínky jeho použití, a tedy okruh oprávněných osob, základ a výše procentuálního podílu, jakož i doba jeho uplatňování, se podstatně liší od režimu existujícího před vstupem této Smlouvy v platnost.
(viz body 228–234)
14. Pojem „vývoj společného trhu“ uvedený v čl. 1 písm. b) bodu v) nařízení č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 88 ES, lze chápat jako změnu hospodářského a právního kontextu v odvětví, jehož se dotčené opatření týká. Taková změna může zejména vyplývat z liberalizace trhu, na němž byla původně hospodářská soutěž vyloučena.
Uvedený pojem se naproti tomu nevztahuje na případ, v němž Komise změní své posouzení pouze na základě důslednějšího uplatnění pravidel Smlouvy v oblasti státních podpor.
Z toho vyplývá, že i za předpokladu, že by byla změna doktrinálního postoje Komise, pokud jde o kritéria selektivity uplatňovaná v rámci jejího posouzení uvedeného opatření z hlediska čl. 87 odst. 1 ES, po přijetí dotčeného opatření považována za prokázanou, nemůže tato změna dokládat „vývoj společného trhu“ ve smyslu čl. 1 písm. b) bodu v) nařízení č. 659/1999.
(viz body 245, 247, 250)
15. Článek 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 88 ES, stanoví, že v rámci formálního vyšetřovacího řízení mají zúčastněné strany možnost předložit své připomínky Komisi. Uvedené ustanovení dále uvádí, že uvedené připomínky musí být předloženy ve stanovené lhůtě, která může být v řádně odůvodněných případech prodloužena, ale nestanoví možnost, aby zúčastněná strana Komisi z vlastního podnětu a po uplynutí lhůty stanovené za tímto účelem předložila nové připomínky.
Z toho vyplývá, že skutečnost, že Komise nevzala v úvahu doplňující připomínky zúčastněné strany z důvodu, že jí došly po uplynutí lhůty a že uvedená zúčastněná strana nikdy nepředložila žádost o prodloužení lhůty stanovené podle čl. 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999, nemůže při neexistenci konkrétních ujištění v tom smyslu, že doplňující připomínky, i když opožděné, budou vzaty v úvahu bez žádosti o prodloužení lhůty, zakládat porušení zásad ochrany legitimního očekávání nebo řádné správy.
Právo domáhat se zásady ochrany legitimního očekávání se totiž vztahuje na každého jednotlivce, u něhož orgán Společenství vyvolal podložené naděje, a nikdo se nemůže dovolávat porušení této zásady v případě, že mu správní orgány neposkytly konkrétní ujištění.
Krom toho, k zárukám poskytnutým právním řádem Společenství ve správním řízení patří zejména zásada řádné správy, s níž je spojena povinnost příslušného orgánu zkoumat pečlivě a nestranně všechny relevantní okolnosti projednávané věci. Článek 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999 představuje převedení uvedených zásad do rámce řízení o přezkumu státních podpor. V rámci řízení o přezkumu státních podpor si zúčastněné strany nemohou samy o sobě činit nárok na účast na takovém kontradiktorním jednání s Komisí, jako je jednání zahájené ve prospěch členského státu odpovědného za poskytnutí podpory, a nemohou se domáhat práv ve stejném rozsahu, jako je právo na obhajobu jako takové. Obecné právní zásady, jako je zásada řádné správy, nemohou soudu Společenství umožnit, aby rozšířil procesní práva poskytnutá zúčastněným stranám v rámci řízení o přezkumu státních podpor Smlouvou a sekundárním právem.
(viz body 259–272)
16. I když čl. 40 čtvrtého pododstavce statutu Soudního dvora, který je použitelný ve vztahu k Soudu na základě článku 53 uvedeného statutu, a čl. 116 odst. 3 jednacího řádu Soudu nebrání tomu, aby vedlejší účastník uváděl argumenty odlišné od argumentů účastníka řízení, jehož podporuje, je tomu tak nicméně za podmínky, že tyto argumenty nemění rámec sporu a že vedlejší účastenství směřuje nadále k podpoře návrhových žádání předložených posledně uvedeným účastníkem řízení.
Je přípustná výtka uplatněná vedlejším účastníkem, která – jakkoliv je odlišná od výtek žalobce – souvisí s předmětem sporu tak, jak jím byl vymezen, a jejímž účinkem tedy není změna rámce tohoto sporu.
(viz body 292–294)
17. I když Komise až do dne vstupu nařízení č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 88 ES, v platnost nepodléhala při přezkumu opatření podpor zvláštním lhůtám, měla nicméně povinnost dbát na to, aby donekonečna neodkládala výkon svých pravomocí, aby dostála základnímu požadavku právní jistoty.
V rozsahu, v němž má Komise výlučnou pravomoc posuzovat slučitelnost státních podpor se společným trhem, je totiž povinna v zájmu řádného uplatňování základních pravidel Smlouvy týkajících se státních podpor provést pečlivý a nestranný přezkum stížnosti, kterou se oznamuje existence podpory neslučitelné se společným trhem. Z toho vyplývá, že Komise nemůže donekonečna prodlužovat předběžný přezkum státních opatření, jež byla předmětem stížnosti. Přiměřenost délky přezkumu stížnosti musí být posouzena v závislosti na zvláštních okolnostech každé věci, a zvláště na kontextu této věci, na jednotlivých fázích řízení, které musí Komise vést, a na složitosti věci.
Doba třiceti osmi měsíců, která uplynula mezi okamžikem, v němž se Komise obeznámila s režimy podpor, a okamžikem zahájení formálního vyšetřovacího řízení podle čl. 88 odst. 2 ES, není s ohledem na kontext, v němž jsou uvedené režimy zasazeny, nepřiměřenou lhůtou představující vadu předběžného přezkoumání spočívající v porušení zásady právní jistoty, a v důsledku toho ani vadu spočívající v porušení zásady řádné správy, jelikož jednak vyžadovala dotčená opatření podrobný přezkum dotčených vnitrostátních právních předpisů, a jednak je délka řízení přinejmenším z části přičitatelná vnitrostátním orgánům, které zejména požádaly o prodloužení lhůty stanovené pro odpověď na žádosti Komise o informace.
(viz body 296–309)
18. Legitimního očekávání ohledně souladu podpory s právními předpisy se lze dovolávat pouze tehdy, pokud tato podpora byla poskytnuta v souladu s postupem stanoveným v článku 88 ES. S řádnou péčí postupující regionální orgán a hospodářský subjekt totiž musí být obvykle schopny se ujistit, zda byl tento postup dodržen. Tyto zásady jsou použitelné i v případě režimů podpor vzhledem k tomu, že článek 88 ES nerozlišuje v závislosti na tom, zda se jedná o režimy podpor nebo individuální podpory.
Nelze však vyloučit možnost příjemců podpory, která je protiprávní z důvodu, že nebyla oznámena, dovolávat se výjimečných okolností, které v nich mohly oprávněně vyvolat očekávání ohledně souladu této podpory s právními předpisy, aby zabránili jejímu navrácení.
(viz body 310–314)
19. Přiměřenost délky řízení o přezkumu státních podpor, ať již se jedná o fázi předběžného přezkoumání, či formálního vyšetřovacího řízení, se posuzuje v závislosti na zvláštních okolnostech každé věci, a zejména jejím kontextu, na jednotlivých fázích řízení, které Komise vedla, na chování účastníků během řízení, na složitosti věci, jakož i na její důležitosti pro jednotlivé zúčastněné strany.
Přezkumné řízení trvající ve svém celku pět let a jeden měsíc, přičemž 38 měsíců trvala fáze předběžného přezkoumání a 23 měsíců formální vyšetřovací řízení, není vzhledem ke kontextu, složitosti dotčených opatření a důležitosti věci, a s ohledem na skutečnost, že vnitrostátní orgány svým chováním, přinejmenším částečně, přispěly k průtahům přezkumného řízení, nepřiměřené povahy. Tato délka řízení nepředstavuje výjimečnou okolnost, která mohla vyvolat legitimní očekávání ohledně souladu podpor s právními předpisy.
(viz body 336–342, 347)
20. Zrušení protiprávní podpory prostřednictvím jejího vybrání zpět je logickým důsledkem konstatování její protiprávnosti. V důsledku toho nemůže být navrácení protiprávně poskytnuté státní podpory s cílem obnovení dřívějšího stavu v zásadě považováno za nepřiměřené opatření vzhledem k cílům ustanovení Smlouvy v oblasti státních podpor.
Navrácením podpory příjemce pozbude zvýhodnění, ze kterého měl na trhu prospěch ve srovnání se svými konkurenty, a obnoví se stav, který předcházel poskytnutí podpory. Z této funkce navrácení podpory rovněž vyplývá, že Komise zpravidla nemůže, vyjma výjimečných okolností, překročit svou diskreční pravomoc, pokud po členském státu žádá, aby zajistil navrácení částek poskytnutých jako protiprávní podpory, jelikož pouze zajišťuje obnovení dřívějšího stavu.
Zásada proporcionality sice vyžaduje, aby akty orgánů Společenství nepřekročily meze toho, co je vhodné a nezbytné k dosažení sledovaného cíle, přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi několika vhodnými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření.
Navrácení protiprávních podpor, pokud je jeho cílem obnovení dřívějšího stavu, nicméně nemůže být v zásadě považováno za nepřiměřené opatření vzhledem k cílům ustanovení Smlouvy v oblasti státních podpor. Takové opatření, i když je provedeno dlouho poté, co byly dotčené podpory poskytnuty, nemůže představovat sankci, která není stanovena právem Společenství.
(viz body 372–375)