Věc T‑411/22
Dexia
v.
Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB)
Rozsudek Tribunálu (osmého rozšířeného senátu) ze dne 10. dubna 2024
„Hospodářská a měnová unie – Bankovní unie – Jednotný mechanismus pro řešení krizí úvěrových institucí a některých investičních podniků (SRM) – Jednotný fond pro řešení krizí (SRF) – Rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB) o výpočtu příspěvků předem na příspěvkové období 2022 – Článek 70 odst. 2 nařízení (EU) č. 806/2014 – Nesprávné právní posouzení – Časové omezení účinků rozsudku“
1. Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Jednotný mechanismus pro řešení krizí úvěrových institucí a některých investičních podniků – Příspěvky předem do Jednotného fondu pro řešení krizí (SRF) – Roční strop kumulované částky jednotlivých příspěvků do Jednotného fondu pro řešení krizí ve výši 12,5 % konečné cílové úrovně – Oblast působnosti – Použití v počátečním období
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 806/2014, čl. 70 odst. 2 první a čtvrtý pododstavec)
(viz body 30, 38)
2. Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Jednotný mechanismus pro řešení krizí úvěrových institucí a některých investičních podniků – Příspěvky předem do Jednotného fondu pro řešení krizí (SRF) – Roční strop kumulované částky jednotlivých příspěvků do Jednotného fondu pro řešení krizí ve výši 12,5 % konečné cílové úrovně – Rozsah – Nepřekročení tohoto stropu Jednotným výborem pro řešení krizí (SRB) – Kritéria pro posouzení – Dynamický přístup ke konečné cílové úrovni
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 806/2014, čl. 69 odst. 1 a čl. 70 odst. 2 první a čtvrtý pododstavec)
(viz body 41, 45–48)
Shrnutí
Tribunál, jemuž byla předložena žaloba na neplatnost rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (dále jen „Jednotný výbor“ nebo „SRB“) o stanovení příspěvků předem na rok 2022 pro úvěrové instituce a některé investiční podniky do Jednotného fondu pro řešení krizí (dále jen „SRF“)(1), této žalobě vyhověl a uvedené rozhodnutí zrušil. Poprvé se vyjádřil k pravidlu stanovenému v čl. 70 odst. 2 prvním a čtvrtém pododstavci nařízení č. 806/2014(2), podle kterého příspěvky předem, které mají uhradit všechny instituce povolené na území všech zúčastněných členských států, nepřekročí 12,5 % konečné cílové úrovně Jednotného fondu pro řešení krizí (dále jen „strop ve výši 12,5 %“).
Žalobkyně, společnost Dexia, byla úvěrovou institucí se sídlem ve Francii. Dne 11. dubna 2022 stanovil Jednotný výbor napadeným rozhodnutím v souladu s čl. 70 odst. 2 nařízení č. 806/2014 příspěvky předem úvěrových institucí a některých investičních podniků, včetně žalobkyně, do Jednotného fondu pro řešení krizí na rok 2022. Žalobkyně se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se jí týká.
Závěry Tribunálu
Tribunál na úvod připomněl, že podle čl. 69 odst. 1 nařízení č. 806/2014 musí do konce počátečního období v délce osmi let od 1. ledna 2016 (dále jen „počáteční období“) dosáhnout dostupné finanční prostředky v Jednotném fondu pro řešení krizí konečné cílové úrovně, která činí nejméně 1 % hodnoty pojištěných vkladů všech institucí povolených na území všech zúčastněných členských států (dále jen „dotyčné instituce“). Podle čl. 69 odst. 2 nařízení č. 806/2014 se příspěvky předem musí během uvedeného období rozdělit co nejrovnoměrněji v čase, dokud není dosaženo konečné cílové úrovně, přitom se však náležitě zohlední fáze hospodářského cyklu a dopad, který mohou mít procyklické příspěvky na finanční situaci institucí. Kromě toho v souladu s čl. 70 odst. 2 prvním a čtvrtým pododstavcem nařízení č. 806/2014 Jednotný výbor každoročně vypočte jednotlivé příspěvky, aby zajistil, že příspěvky, které mají uhradit všechny dotyčné instituce, nepřekročí 12,5 % konečné cílové úrovně Jednotného fondu pro řešení krizí.
Zaprvé, pokud jde o časovou působnost požadavku na strop ve výši 12,5 %, Tribunál připomněl, že se tento požadavek použije během počátečního období. Jak totiž jasně vyplývá z ustanovení nařízení č. 806/2014, musí Jednotný výbor dodržet požadavek na strop ve výši 12,5 % každoročně, aniž jakkoli omezuje jeho časovou působnost po uplynutí počátečního období(3). Stejně tak z žádného jiného ustanovení uvedeného nařízení nevyplývá, že by se požadavek na strop ve výši 12,5 % neuplatňoval během počátečního období nebo že by se od něj Jednotný výbor mohl během tohoto období odchýlit. Tento výklad je potvrzen historií vzniku téhož nařízení, z níž vyplývá, že v návrhu nařízení Komise(4) trvalo počáteční období pro zřízení Jednotného fondu deset let. Následně se Parlament a Rada dohodly na zkrácení tohoto období na osm let a současně se rozhodly zvýšit uvedený strop na 12,5 %. Z toho vyplývá, že unijní normotvůrce stanovil souvislost mezi počtem let zahrnutých do počátečního období a procentním podílem stanoveného stropu. Strop ve výši 12,5 % se proto v průběhu počátečního období použije.
Zadruhé, pokud jde o obsah požadavku na strop ve výši 12,5 %, Tribunál připomněl, že Jednotný výbor je povinen zajistit, že příspěvky, které mají uhradit dotyčné instituce, nepřekročí 12,5 % konečné cílové úrovně(5). V tomto ohledu vychází dotčená právní úprava(6) z dynamického přístupu ke konečné cílové úrovni v tom smyslu, že tato úroveň musí být stanovena s ohledem na hodnotu pojištěných vkladů na konci počátečního období. Požadavek na strop ve výši 12,5 % se použije právě s ohledem na tuto konečnou cílovou úroveň.
Nicméně vzhledem k tomu, že výpočet příspěvků předem je každoročním úkonem založeným na definování konečné cílové úrovně, které má být dosaženo na konci počátečního období, a následně roční cílové úrovně, která má být rozdělena mezi instituce, musí Jednotný výbor pro každé příspěvkové období provést co možná nejpřesnější odhad konečné cílové úrovně s ohledem na údaje dostupné v okamžiku tohoto odhadu (dále jen „předpokládaná konečná cílová úroveň“). Z toho vyplývá, že pro účely uplatnění stropu ve výši 12,5 % je rozhodující předpokládaná konečná cílová úroveň.
Proto musí Jednotný výbor při výpočtu příspěvků předem v daném příspěvkovém období zajistit, že výše příspěvků předem, které mají uhradit všechny dotyčné instituce, nepřekročí 12,5 % předpokládané konečné cílové úrovně.
Tribunál měl za to, že tento závěr není zpochybněn argumentem Jednotného výboru, podle kterého by požadavek na strop ve výši 12,5 % měl být buď nepoužit, nebo vykládán pružně. Tribunál totiž konstatoval, že smysl příslušných ustanovení jednoznačně vyplývá z jejich samotného znění(7). A dále ustanovení, která mimo jiné stanoví, že příspěvky předem musí být rozděleny v čase co nejrovnoměrněji, dokud není dosaženo konečné cílové úrovně(8), neumožňují vykládat strop ve výši 12,5 % jako nezávazný nebo pouze indikativní.
Nakonec Tribunál zkoumal, zda Jednotný výbor v napadeném rozhodnutí dodržel požadavek na strop ve výši 12,5 %. V tomto ohledu z napadeného rozhodnutí nejprve vyplývá, že předpokládaná konečná cílová úroveň byla odhadnuta na částku 79 987 450 580 eur. Jednotný výbor byl tedy povinen zajistit, že celková výše příspěvků předem nepřekročí částku 9 998 431 322,50 eura. Jak přitom vyplývá z napadeného rozhodnutí, stanovil Jednotný výbor roční cílovou úroveň pro příspěvkové období 2022 na částku 14 253 573 821,46 eura, jež byla po některých odpočtech snížena na 13 675 366 302,18 eura.
Tribunál proto konstatoval, že napadené rozhodnutí stanovilo výši příspěvků předem, jež mají uhradit všechny dotyčné instituce, v částce, která překračovala hranici 12,5 % předpokládané konečné cílové úrovně, a že Jednotný výbor porušil čl. 70 odst. 2 první a čtvrtý pododstavec nařízení č. 806/2014. Tribunál měl za to, že toto nesprávné právní posouzení může samo o sobě odůvodnit zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká žalobkyně.
S ohledem na okolnosti projednávané věci však Tribunál zachoval účinky napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká žalobkyně, až do doby, než Jednotný výbor přijme nezbytná opatření vyplývající z tohoto zrušení, a to v přiměřené lhůtě, která nepřesáhne šest měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku.