ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(druhý senát)
24. září 2009
Věc F-37/05
Michael Brown
v.
Komise Evropských společenství
„Veřejná služba – Vnitřní výběrové řízení v rámci orgánu – Podmínky pro připuštění – Pomocní zaměstnanci – Zamítnutí kandidatury“
Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, jejíž podstatou je návrh M. Browna na zrušení rozhodnutí výběrové komise pro „vnitřní výběrové řízení pro přechod z kategorie C do kategorie B“ COM/PB/04, organizované s cílem vytvořit seznam kandidátů vhodných ke přijetí na místa pomocných asistentů, pomocných administrativních asistentů a pomocných technických asistentů zařazených do platové třídy B 4/B 5, ze dne 19. července 2004, jímž bylo na základě přezkoumání potvrzeno rozhodnutí ze dne 22. června 2004, kterým žalobce nebyl připuštěn ke zkouškám sporného výběrového řízení.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Rozhodnutí přijaté po přezkoumání předchozího rozhodnutí
(Služební řád úředníků, čl. 90 odst. 2 a čl. 91 odst. 1)
2. Úředníci – Přijímání zaměstnanců – Výběrové řízení – Vnitřní výběrové řízení – Podmínky a způsob pořádání
(Služební řád úředníků, článek 27 a čl. 29 odst. 1; pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 12 odst. 1)
3. Úředníci – Pracovní řád ostatních zaměstnanců – Úředník a dočasný zaměstnanec – Pomocný zaměstnanec – Rozlišovací kritérium
(Služební řád úředníků, články 5, 6, čl. 27 první pododstavec a článek 32; pracovní řád ostatních zaměstnanců, články 3, 8, 9 a čl. 12 odst. 1)
4. Úředníci – Přijímání zaměstnanců – Vnitřní výběrové řízení v rámci orgánu – Právo na účast rozšířené na pomocné zaměstnance – Povinnost – Neexistence
1. Žádá-li kandidát, jehož žádost o připuštění do výběrového řízení Společenství byla zamítnuta, o přezkum tohoto rozhodnutí na základě konkrétního ustanovení, kterým je administrativa vázána, je aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení ve smyslu čl. 90 druhého pododstavce nebo popřípadě čl. 91 odst. 1 služebního řádu, a to ve znění účinném před 1. květnem 2004 i ve znění účinném po tomto datu, právě rozhodnutí přijaté výběrovou komisí po předchozím přezkumu. Od tohoto rozhodnutí přijatého po přezkumu rovněž počíná běžet lhůta pro podání stížnosti nebo žaloby, aniž je nutné ověřovat, zda může být uvedené rozhodnutí za takové situace považováno za čistě potvrzující akt.
(viz bod 28)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 7. června 2005, Cavallaro v. Komise, T‑375/02, Sb. VS s. I‑A‑151 a II‑673, bod 58; 31. ledna 2006, Giulietti v. Komise, T‑293/03, Sb. VS s. I‑A‑2‑5 a II‑A‑2‑19, body 27 a 28; 13. prosince 2006, Heus v. Komise, T‑173/05, Sb. VS s. I‑A‑2‑329 a II‑A‑2‑1695, bod 19
2. Aby bylo možno dosáhnout cíle stanoveného v článku 27 služebního řádu ve všech přijímacích řízeních, a sice „zajistit si služby úředníků s nejvyšší úrovní způsobilosti, výkonnosti a bezúhonnosti“, je nutno přijímat úředníky na co nejširším základě. Výraz „vnitřní výběrové řízení v rámci orgánu“ se tudíž v zásadě týká všech osob, které jsou v jakémkoli pracovním poměru k danému orgánu. Služební řád však přiznává orgánům širokou posuzovací pravomoc ke stanovení kriterií schopností potřebných k výkonu zaměstnání a na jejich základě obecněji, v zájmu služby, ke stanovení podmínek a pravidel organizace výběrového řízení. Výkon této posuzovací pravomoci však musí být v souladu zejména s kogentními ustanoveními čl. 27 prvního pododstavce a čl. 29 odst. 1 služebního řádu, a tudíž musí být vždy prováděn s ohledem na požadavky obsazovaných míst a obecněji v zájmu služby. V důsledku toho se kontrola prováděná soudy Společenství musí omezit na zkoumání otázky, zda se daný orgán pohybuje v přiměřených mezích a svou posuzovací pravomoc neužil zjevně nesprávným způsobem. Tato kontrola neznamená, že by zmíněné soudy mohly posuzovací pravomoc orgánů nahradit svou posuzovací pravomocí.
Orgán neužil svou posuzovací pravomoc nesprávným způsobem, jestliže jako podmínku účasti ve vnitřním výběrovém řízení, jež v zásadě slouží k přechodu z kategorie C do kategorie B, požadoval, aby byl kandidát úředníkem nebo dočasným zaměstnancem, a z účasti vyloučil pomocné zaměstnance. Úředníci a dočasní zaměstnanci museli totiž na rozdíl od pomocných zaměstnanců při svém původním přijetí do zaměstnání prokázat nejvyšší úroveň způsobilosti, výkonnosti a bezúhonnosti v souladu s čl. 27 prvním pododstavcem služebního řádu a čl. 12 odst. 1 pracovního řádu ostatních zaměstnanců.
Vyloučení pomocných zaměstnanců nepředstavuje porušení zásady rovného zacházení, neboť jejich právní postavení není srovnatelné s právním postavením dočasných zaměstnanců a úředníků, a to z důvodu existujících rozdílů v administrativním postavení těchto dvou kategorií a v požadavcích na přijímání a podmínkách pro přijímání platných pro uvedené kategorie. O porušení zásady rovného zacházení se totiž jedná pouze tehdy, jestliže je se dvěma kategoriemi osob, jejichž právní a skutkové postavení nevykazuje zásadní rozdíl, zacházeno odlišně, nebo je-li s odlišnými situacemi zacházeno stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno.
(viz body 54 až 58, 60, 64, 66, 71, 72 a 76)
Odkazy:
Soudní dvůr: 31. března 1965, Rauch v. Komise, 16/64, Recueil, s. 179; 9. října 2008, Chetcuti v. Komise, C‑16/07 P, Sb. rozh. s. I‑7469, body 40 až 50 a bod 77
Soud prvního stupně: 8. listopadu 1990, Bataille a další v. Parlament, T‑56/89, Recueil, s. II‑597, bod 42; 5. února 1997, Ibarra Gil v. Komise, T‑207/95, Recueil FP, s. I‑A‑13 a II‑31, bod 66; 21. listopadu 2000, Carrasco Benítez v. Komise, T‑214/99, Recueil FP, s. I‑A‑257 a II‑1169, bod 53; 15. listopadu 2001, Van Huffel v. Komise, T‑142/00, Recueil FP, s. I‑A‑219 a II‑1011, bod 52; 23. ledna 2003, Angioli v. Komise, T‑53/00, Recueil FP, s. I‑A‑13 a II‑73, bod 50; 15. února 2005, Pyres v. Komise, T‑256/01, Sb. VS s. I‑A‑23 a II‑99, bod 36; 8. listopadu 2006, Chetcuti v. Komise, T‑357/04, Sb. VS s. I‑A‑2‑255 a II‑A‑2‑1323, body 48 až 51, 53, 56 a 62
3. Z ustanovení služebního řádu a pracovního řádu ostatních zaměstnanců vyplývá, že existují rozdíly mezi administrativním postavením, požadavky na přijímání a podmínkami pro přijímání pomocných zaměstnanců a administrativním postavením, požadavky na přijímání a podmínkami pro přijímání úředníků a dočasných zaměstnanců. Z těchto rozdílů vyplývá, že pomocní zaměstnanci nejsou přijímáni za účelem plnění trvalého poslání u orgánů Společenství. Naopak charakteristickým znakem, kterým se vyznačuje smlouva pomocného zaměstnance, je její dočasnost, vzhledem k tomu, že tato smlouva může být využívána pouze k zajištění dočasné náhrady nebo k výkonu administrativních úkolů přechodné nebo naléhavé povahy nebo jasně nedefinovaných úkolů. Pomocní zaměstnanci proto představují odlišnou kategorii zaměstnanců, která odpovídá různým potřebám orgánů, jež je zaměstnávají.
(viz body 58 a 74)
Odkazy:
Soudní dvůr: výše uvedený rozsudek Chetcuti v. Komise, bod 42
4. I když má orgán oprávněný ke jmenování pravomoc připustit účast pomocných zaměstnanců ve vnitřním výběrovém řízení v rámci orgánu, není povinen otevřít každé vnitřní výběrové řízení všem osobám, které pro něj pracují. Taková povinnost by ohrozila širokou posuzovací pravomoc, která je přiznána orgánům Společenství při organizaci jejich vnitřní struktury, a zejména při určování, ve služebním zájmu, druhu výběrového řízení a jeho podmínek.
(viz body 55 a 68)
Odkazy:
Soudní dvůr: výše uvedené rozsudky Rauch v. Komise; Chetcuti v. Komise, body 71 až 74, 76 a 77
Soud prvního stupně: výše uvedené rozsudky Bataille a další v. Parlament, bod 42; Ibarra Gil v. Komise, bod 66; Carrasco Benítez v. Komise, bod 52; Van Huffel v. Komise, bod 51; Pyres v. Komise, bod 36; Chetcuti v. Komise, bod 49