Věc C‑511/17
Györgyné Lintner
v.
UniCredit Bank Hungary Zrt.
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Fővárosi Törvényszék (soud hlavního města Budapešti, Maďarsko)]
Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 11. března 2020
„Řízení o předběžné otázce – Ochrana spotřebitelů – Směrnice 93/13/EHS – Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách – Smlouva o úvěru vyjádřeném v cizí měně – Článek 4 odst. 1 – Zohlednění všech ostatních smluvních ujednání pro účely posouzení zneužívající povahy napadeného ujednání – Článek 6 odst. 1 – Přezkum zneužívající povahy smluvních ujednání vnitrostátním soudem i bez návrhu – Rozsah“
1. Ochrana spotřebitelů – Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Povinnost vnitrostátního soudu zkoumat i bez návrhu zneužívající povahu smluvního ujednání obsaženého ve smlouvě, kterou posuzuje – Pojem – Povinnost zkoumat i bez návrhu zneužívající povahu všech ujednání takové smlouvy, včetně ujednání, která nebyla spotřebitelem zpochybněna – Vyloučení – Povinnost zkoumat i bez návrhu pouze ustanovení související s předmětem sporu – Zahrnutí
(Směrnice Rady 93/13, čl. 6 odst. 1)
(viz body 27, 28, 30–34, 44, výrok 1)
2. Ochrana spotřebitelů – Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Povinnost vnitrostátního soudu zkoumat i bez návrhu zneužívající povahu smluvního ujednání obsaženého ve smlouvě, kterou posuzuje – Povinnost zohlednit pouze skutkové a právní okolnosti uplatněné účastníky řízení – Neexistence – Povinnost přijmout z úřední povinnosti důkazní opatření za účelem doplnění uvedených okolností
(Směrnice Rady 93/13, čl. 6 odst. 1)
(viz body 35, 37, 38, 44, výrok 1)
3. Ochrana spotřebitelů – Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Povinnost vnitrostátního soudu zkoumat i bez návrhu zneužívající povahu ujednání obsaženého ve smlouvě, kterou posuzuje – Zohlednění všech ujednání takové smlouvy – Rozsah – Povinnost zkoumat i bez návrhu zneužívající povahu všech těchto ujednání – Neexistence
(Směrnice Rady 93/13, čl. 4 odst. 1 a čl. 6 odst. 1)
(viz body 46–49, výrok 2)
Shrnutí
V rozsudku Lintner (C‑511/17), vydaném dne 11. března 2020, se Soudní dvůr zabýval rozsahem povinností vnitrostátního soudu, které se týkají jednak přezkumu případně zneužívající povahy ujednání obsažených ve smlouvě o úvěru vyjádřeném v cizí měně, uzavřené mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem, vnitrostátním soudem i bez návrhu, a jednak přijetí důkazních opatření z úřední povinnosti v rámci tohoto přezkumu ve smyslu směrnice o zneužívajících ujednáních(1).
Tento rozsudek souvisí s žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, podanou Fővárosi Törvényszék (soud hlavního města Budapešti, Maďarsko)(2) (dále jen „předkládající soud“). Györgyné Lintner (dále jen „žalobkyně“) podala žalobu u tohoto soudu ve věci údajně zneužívající povahy určitých ujednání obsažených ve smlouvě o úvěru vyjádřeném v cizí měně, kterou uzavřela s bankovní institucí. Podle těchto ujednání měla tato bankovní instituce právo jednostranně změnit tuto úvěrovou smlouvu. Tato žaloba byla zamítnuta a věc byla v návaznosti na odvolání podané žalobkyní příslušným odvolacím soudem vrácena vnitrostátnímu soudu a byla mu uložena povinnost zkoumat i bez návrhu zneužívající povahu smluvních ujednání, která žalobkyně v původní žalobě nekritizovala a jež se týkala zejména osvědčení ve formě notářského zápisu, důvodů ukončení smlouvy a určitých poplatků nesených žalobkyní.
Zaprvé, pokud jde o rozsah povinnosti přezkumu případně zneužívající povahy smluvního ujednání i bez návrhu, jež přísluší vnitrostátnímu soudu podle uvedené směrnice, Soudní dvůr rozhodl, že tento soud není povinen zkoumat i bez návrhu a jednotlivě všechna ostatní smluvní ujednání, která nebyla tímto spotřebitelem zpochybněna, za účelem ověření, zda mohou být považována za zneužívající, ale musí zkoumat pouze ta ujednání, která souvisejí s předmětem sporu, jak byl vymezen účastníky řízení. Soudní dvůr tak upřesnil, že tento přezkum musí respektovat meze předmětu sporu chápané jako výsledek, o který účastník řízení usiluje uplatňovanými nároky, nazíranými ve světle návrhových žádání a žalobních důvodů předložených za tímto účelem účastníky řízení. Vnitrostátní soud má proto v těchto mezích zkoumat smluvní ujednání i bez návrhu, aby tak zabránil tomu, že nároky spotřebitele budou případně zamítnuty rozhodnutím zakládajícím překážku věci pravomocně rozsouzené, třebaže tyto nároky by mohly být uznány, kdyby se tento spotřebitel z důvodu nevědomosti neopomněl dovolávat zneužívající povahy tohoto ujednání. Soudní dvůr dále zdůraznil, že aby nebyl ohrožen užitečný účinek ochrany přiznané spotřebitelům na základě uvedené směrnice, nesmí vnitrostátní soud návrhy, které jsou mu předloženy, vykládat formalisticky, ale musí naopak chápat jejich obsah ve světle důvodů uplatněných na jejich podporu.
Zadruhé, co se týče provedení přezkumu zneužívající povahy ujednání i bez návrhu, Soudní dvůr rozhodl, že pokud právní a skutkové okolnosti obsažené ve spise předloženém vnitrostátnímu soudu vzbuzují vážné pochybnosti o zneužívající povaze některých ujednání, na které spotřebitel nepoukázal, ale která souvisejí s předmětem sporu, musí tento soud přijmout z úřední povinnosti důkazní opatření za účelem doplnění tohoto spisu tím, že účastníky řízení vyzve při dodržení zásady kontradiktornosti, aby mu poskytli vysvětlení a dokumenty nezbytné k tomuto účelu.
Zatřetí a nakonec Soudní dvůr rozhodl, že ačkoli platí, že při posuzování zneužívající povahy smluvního ujednání, na níž jsou založeny nároky spotřebitele, je třeba zohlednit všechna ostatní ujednání smlouvy uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a tímto spotřebitelem, toto zohlednění jako takové neobnáší povinnost vnitrostátního soudu, jemuž byla věc předložena, zkoumat i bez návrhu případnou zneužívající povahu všech těchto ujednání.