STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY
JULIANE KOKOTT
přednesené dne 4. dubna 2019(1)
Věc C‑104/18 P
Koton Mağazacilik Tekstil Sanayi ve Ticaret AŞ
proti
Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)
další účastník:
pan Joaquín Nadal Esteban
„Kasační opravný prostředek – Ochranná známka Evropské unie – Nařízení č. 207/2009 – Řízení o prohlášení neplatnosti – Obrazová ochranná známka se slovními prvky STYLO & KOTON – Zamítnutí návrhu na prohlášení neplatnosti – Neexistence dobré víry“
I. Úvod
1. Ochranná známka, která nebyla přihlášena v dobré víře, může být následně prohlášena za neplatnou. V čem ale spočívá neexistence dobré víry a jak ji lze určit?
2. Soudní dvůr již v této souvislosti učinil několik zásadních závěrů a Tribunál měl možnost se těmito otázkami podrobně zabývat v různých řízeních. Tyto otázky přesto dosud nebyly s konečnou platností vyjasněny. Tento kasační opravný prostředek poskytuje Soudnímu dvoru příležitost, aby svou judikaturu upřesnil.
II. Právní rámec
3. Právní rámec tohoto řízení vyplývá z nařízení OZS(2).
4. Článek 52 odst. 1 nařízení OZS (nyní čl. 59 odst. 1 nařízení 2017/1001) obsahuje absolutní důvody neplatnosti:
„Ochranná známka EU se prohlásí za neplatnou na základě návrhu podaného u úřadu nebo na základě protinávrhu v řízení o porušení práv,
a) […];
b) pokud přihlašovatel v době podání přihlášky nebyl v dobré víře.“
5. Článek 52 odst. 3 nařízení OZS (nyní čl. 59 odst. 3 nařízení 2017/1001) stanoví možnost částečné neplatnosti:
„Existuje-li důvod neplatnosti pouze ve vztahu k některým z výrobků nebo služeb, pro které byla ochranná známka EU zapsána, prohlásí se známka za neplatnou pouze pro tyto výrobky nebo služby.“
6. Článek 65 nařízení OZS (nyní čl. 72 nařízení 2017/1001) obsahuje ustanovení o soudním řízení a jeho následcích:
„1. Proti rozhodnutí odvolacího senátu o odvolání lze podat žalobu k Tribunálu.
[…]
6. Úřad přijme nezbytná opatření, aby vyhověl rozsudku Tribunálu nebo, v případě podání kasačního opravného prostředku proti tomuto rozsudku, Soudního dvora.“
III. Skutkový stav a dosavadní řízení
7. Dne 25. dubna 2011 podal J. Nadal Esteban žádost u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) o zápis níže uvedené ochranné známky pro třídu 25 (Oděvy, obuv, kloboučnické zboží), třídu 35 (Reklama, propagace; řízení obchodní činnosti; obchodní administrativa; kancelářské práce) a třídu 39 (Doprava; balení a skladování zboží; organizování cest) dle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957 v revidovaném a pozměněném znění:
8. Navrhovatelka kasačního opravného prostředku, společnost Koton Mağazacilik Tekstil Sanayi ve Ticaret AŞ (dále jen „Koton“), podala proti této přihlášce námitku na základě svých vlastních starších obrazových ochranných známek, které mají obě tuto podobu:
9. Tyto ochranné známky byly zapsány mimo jiné pro třídu 25 a třídu 35, nikoli však pro třídu 39. Pokud jde o první dvě uvedené třídy, bylo námitce vyhověno.
10. Sporná ochranná známka však byla dne 5. listopadu 2014 zapsána pod č. 9917436 pro služby spadající do třídy 39.
11. Dne 5. prosince 2014 podala společnost Koton návrh na prohlášení neplatnosti této ochranné známky s odůvodněním, že přihlašovatel nejednal v dobré víře, jak je vymezeno v čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení OZS.
12. Zrušovací oddělení EUIPO tento návrh zamítlo a stejně rozhodl i odvolací senát, který zamítl odvolání proti tomuto rozhodnutí. Napadeným rozsudkem ze dne 30. listopadu 2017, Koton Mağazacilik Tekstil Sanayi ve Ticaret v. EUIPO – Nadal Esteban (STYLO & KOTON) (T‑687/16, nezveřejněn, EU:T:2017:853), nakonec i Tribunál zamítl žalobu podanou proti rozhodnutí odvolacího senátu.
13. Všechna tři rozhodnutí byla založena na úvaze, že se ochranné známky společnosti Koton nevztahují na služby, pro které byla zapsána sporná ochranná známka.
IV. Návrhová žádání
14. Dne 13. února 2018 podala společnost Koton tento kasační opravný prostředek, kterým se domáhá, aby Soudní dvůr
1. zrušil napadený rozsudek,
2. zrušil napadené rozhodnutí,
3. rozhodl, že sporná ochranná známka Evropské unie č. 9917436 je neplatná, a
4. uložil Joaquínu Nadalu Estebanovi a EUIPO náhradu nákladů řízení.
15. EUIPO navrhuje, aby Soudní dvůr
1. vyhověl kasačnímu opravnému prostředku a
2. uložil EUIPO a panu Joaquínu Nadalu Estebanovi náhradu nákladů řízení.
16. Pan Joaquín Nadal Esteban naopak navrhuje, aby Soudní dvůr
1. kasační opravný prostředek zamítl a
2. uložil společnosti Koton náhradu nákladů řízení.
17. Účastníci řízení předložili písemná vyjádření a zúčastnili se jednání konaného dne 6. prosince 2018.
V. Právní posouzení
18. Nejprve je třeba konstatovat, že návrhové žádání, kterým se společnost Koton domáhá, aby Soudní dvůr rozhodl, že je sporná ochranná známka neplatná, není přípustné. Zaprvé společnost Koton toto návrhové žádání nevznesla v řízení před Tribunálem, a tudíž by toto návrhové žádání už jen z tohoto důvodu rozšířilo předmět sporu. Zadruhé podle čl. 65 odst. 1 nařízení OZS může být předmětem řízení před soudy Evropské unie pouze rozhodnutí odvolacího senátu.
19. Společnost Koton a EUIPO však napadenému rozsudku vytýkají především poměrně zjevný odklon od dosavadní judikatury. Tímto odklonem se budu zabývat nejdříve (v rámci bodu A) a následně budu zkoumat, zda nemohou přesto existovat i jiné důvody, jež by odůvodňovaly napadený rozsudek (v rámci bodu B). Rozhodnutí o předmětném kasačním opravném prostředku tudíž závisí na tom, zda je další argument, který předložil EUIPO a který nebyl dosud zohledněn, součástí předmětu řízení, nebo zda byl vznesen opožděně (k tomu viz bod C). Nakonec se vyjádřím k žalobě předložené Tribunálu (k tomu viz bod D).
A. Předpoklad užívání ochranné známky pro totožné nebo podobné výrobky či služby
20. Společnost Koton v rámci jediného důvodu, který uplatňuje v kasačním opravném prostředku, Tribunálu vytýká, že v bodech 44 a 60 napadeného rozsudku porušil čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení OZS. EUIPO se k tomuto tvrzení připojuje.
21. Článek 52 odst. 1 písm. b) nařízení OZS stanoví, že se ochranná známka Evropské unie prohlásí za neplatnou na základě návrhu podaného u úřadu, pokud přihlašovatel v době podání přihlášky nebyl v dobré víře.
22. V bodě 44 napadeného rozsudku potvrdil Tribunál názor odvolacího senátu, totiž že předpokladem pro absenci dobré víry na straně přihlašovatele ve smyslu čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení OZS je, aby třetí osoba používala pro totožný nebo podobný výrobek nebo pro totožnou nebo podobnou službu totožné nebo podobné označení, které lze zaměnit s označením, pro něž se zápis požaduje.
23. Poté, co Tribunál odmítl další argumentaci společnosti Koton, která se týkala otázky, zda společnost Koton požívá ochrany vyplývající z práva ochranných známek ve vztahu k podobným nebo totožným službám, rozhodl následně v bodě 60 napadeného rozsudku, že odvolací senát správně konstatoval, že J. Nadal Esteban jednal při zápisu napadené ochranné známky v dobré víře, jelikož tato ochranná známka byla zapsána pro služby, které se lišily od služeb, pro něž byly zapsány starší ochranné známky společnosti Koton.
24. Přestože vzal Tribunál v úvahu i další hlediska, kterými se budu zaobírat níže (v bodě B), dopustil se v obou těchto bodech napadeného rozsudku nesprávného právního posouzení, a to závažné povahy.
25. Používání totožného nebo podobného označení pro totožný nebo podobný výrobek nebo totožnou či podobnou službu, které lze zaměnit s označením, pro něž se požaduje zápis, je totiž, jak Tribunál sám správně uvádí v bodech 32 a 40 napadeného rozsudku(3), pouze jedním z faktorů, přičemž tento faktor je třeba obzvláště zohlednit(4). Pro posouzení otázky, zda přihlašovatel jednal v dobré víře či nikoliv, je však soud povinen vzít v úvahu všechny relevantní faktory, které se týkají projednávaného případu a které existují v době podání přihlášky k zápisu označení jako ochranné známky Společenství(5).
26. Tuto judikaturu Soudního dvora nelze rovněž zpochybnit, což níže podrobně doložím pěti argumenty.
27. Zaprvé jak společnost Koton a EUIPO správně zdůrazňují, pro uplatnění důvodu neplatnosti podle čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení OZS není nutné, aby byl navrhovatel majitelem ochranné známky k totožným nebo podobným výrobkům či službám. Návrh na prohlášení neplatnosti ochranné známky z důvodu neexistence dobré víry může ve skutečnosti podat v zásadě kdokoli.
28. Zadruhé nutnost zohlednit všechny relevantní faktory nevyhnutelně vyplývá ze subjektivní povahy absence dobré víry. Subjektivní stránku příslušného jednání je možno určit pouze na základě objektivních okolností daného případu(6). Proto i ustanovení související s právem ochranných známek, která se týkají registrace doménových jmen, při níž žadatel o registraci nejednal v dobré víře, a která by v některých jazykových zněních mohla být skutečno chápána tak, že obsahují taxativní výčet okolností, za nichž žadatel o registraci nejedná v dobré víře, vyložil Soudní dvůr v tom smyslu, že výčet těchto okolností není taxativní(7).
29. Zatřetí požadavek, aby byly v široké míře zohledněny všechny relevantní faktory, vyplývá i z předmětu jednání při absenci dobré víry.
30. Soudní dvůr – stejně jako zákonodárce – dosud nezformuloval komplexní definici pojmu „neexistence dobré víry(8)“. Tato zdrženlivost je pochopitelná, jelikož lze jen stěží předvídat, jaké případy se v budoucnu vyskytnou a stanou se předmětem posouzení.
31. Při posuzování otázky, zda přihlašovatel jednal v dobré víře či nikoli, však může poskytnout určité vodítko judikatura, která se zabývá otázkou, za jakých okolností lze konstatovat, že dochází ke zneužívajícímu jednání(9). Takové jednání se vyznačuje objektivní a subjektivní stránkou. Pokud jde o objektivní stránku, musí z celkového posouzení objektivních okolností vyplývat, že i přes formální dodržení podmínek stanovených příslušnými unijními právními předpisy není dosaženo cíle, který tyto předpisy sledují. V případě subjektivní stránky musí být z celé řady objektivních skutečností zřejmé, že hlavním účelem předmětného jednání je získání neoprávněné výhody. Zákaz zneužití se totiž neuplatní, pokud dotčená jednání mohou mít jiné vysvětlení než pouhé dosažení (neoprávněné) výhody(10). Záleží tedy rovněž na podrobném posouzení relevantních faktorů.
32. Chápeme-li neexistenci dobré víry ve smyslu čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení OZS jako formu zákazu zneužívajícího jednání, pak je při stanovení hlavního cíle ochrany vyplývající z ochranné známky a možné neoprávněné výhody nutno vzít v úvahu především hlavní funkci ochranné známky. Podstatou této funkce je poskytnout spotřebiteli nebo koncovému uživateli záruku totožnosti původu příslušného výrobku či služby tím, že mu ochranná známka umožní takový výrobek nebo službu odlišit od výrobku či služby jiného původu, aniž by hrozila jejich záměna(11).
33. Soudní dvůr proto již v minulosti rozhodl, že pokud není ochranná známka přihlašována za účelem, aby byla používána v souladu se svou hlavní funkcí, pak přihlašovatel pravděpodobně nejedná v dobré víře(12). Absence dobré víry může být dána zejména tehdy, pokud přihlašovatel nemá vůbec v úmyslu používat ochrannou známku jako takovou(13), ale i tehdy, pokud hodlá ochrannou známku používat s cílem uvést spotřebitele v omyl ohledně původu příslušných výrobků nebo služeb.
34. Začtvrté si lze tedy snadno představit další možné případy, kdy přihlašovatel nejedná v dobré víře, přičemž se přihláška sporné ochranné známky nemusí nutně překrývat s již existující přihláškou. Tak tomu je například v případě, že přihlašovatel přihlásí ochrannou známku jen proto, aby zabránil ostatním podat přihlášku této ochranné známky v budoucnu („squatting ochranné známky“)(14).
35. Zapáté Soudní dvůr již v minulosti rovněž uznal, že pokud přihlašovatel přihlásil ochrannou známku s cílem vytvořit předpoklady pro následné nabytí práva k popisnému doménovému jménu, pak pravděpodobně nejednal v dobré víře(15). Vůbec přitom nezáleží na tom, zda již byly přihlášeny ochranné známky pro totožné či podobné výrobky nebo služby.
36. K předpokladu, že přihlašovatel nejednal v dobré víře, tedy není nezbytné, aby třetí osoba používala totožné nebo podobné označení pro totožný nebo podobný výrobek nebo totožnou či podobnou službu, které lze zaměnit s označením, pro něž se požaduje zápis.
37. Na tomto závěru se nic nezmění ani tehdy, když platí, že neexistenci dobré víry lze na rozdíl od zneužívajícího jednání konstatovat nejen tehdy, když přihlašovatel jednal v rozporu s účelem přihlášky ochranné známky a s cílem získat neoprávněnou výhodu, nýbrž vždy, když se dopustil jednání, které se odchyluje od uznávaných zásad etického chování nebo poctivých zvyků v průmyslu a obchodě, jak uvedla ve svém stanovisku generální advokátka E. Sharpston(16). I v případě, že bychom vycházeli z tohoto předpokladu, bylo by nutno vzít v úvahu všechny relevantní faktory.
B. K faktickému posouzení věci Tribunálem
38. Ze závěru o výše zmíněném nesprávném právním posouzení však ještě nutně nevyplývá, že by měl být napadený rozsudek zrušen. Navzdory závěrům, které učinil v bodech 44 a 60 napadeného rozsudku, vzal totiž Tribunál v úvahu i další faktory.
39. V bodech 54 až 57 napadeného rozsudku se totiž Tribunál zaobírá skutečností, že J. Nadal Esteban udržoval před několika lety se společností Koton obchodní vztahy, a proto musel znát její ochrannou známku, a dále tím, že J. Nadal Esteban podal námitku proti zápisu ochranné známky společnosti Koton ve Španělsku. Tyto skutečnosti však podle názoru Tribunálu k prokázání neexistence dobré víry nestačily.
40. Z výše uvedeného vyplývá, že Tribunál – v rozporu se svými vlastními závěry, které učinil v bodě 44 a 60 napadeného rozsudku – nepovažoval totožnost nebo podobnost služeb chráněných ochrannou známkou za nezbytný předpoklad pro to, aby mohl konstatovat, že přihlašovatel nejednal v dobré víře.
41. Následně Tribunál podrobně vyhodnotil argumenty předložené společností Koton. V odůvodnění napadeného rozsudku však zůstává rozpor.
C. K dalšímu faktoru, na který poukázal EUIPO
42. EUIPO nicméně zakládá svůj kasační opravný prostředek na dalším faktoru, který Tribunál nezohlednil.
43. Joaquín Nadal Esteban totiž původně skutečně přihlásil svoji ochrannou známku i pro totožné výrobky a služby, a sice pro třídu 25 a třídu 35. Jeho přihláška však byla ve vztahu k těmto třídám zamítnuta na základě námitky, kterou podala společnost Koton. Ochranné známky společnosti Koton a sporná ochranná známka se tudíž ve vztahu k předmětným výrobkům a službám již nepřekrývaly jen z toho důvodu, že při zápisu podala společnost Koton tuto námitku.
44. Během ústního jednání se společnost Koton připojila k tomuto tvrzení.
45. V této souvislosti vyvstávají dvě otázky: Zaprvé, zda je vůbec přípustné, aby EUIPO toto tvrzení přednesl, a zadruhé – jestliže to přípustné je – o jak důležitý faktor se jedná.
1. K přípustnosti tvrzení EUIPO
46. Společnost Koton v rámci své argumentace před Tribunálem ani ve svém kasačním opravném prostředku výslovně neuvedla, že se původní přihláška překrývala s jejími staršími ochrannými známkami, na jejichž základě požívá ochrany. Zdůraznila pouze, že J. Nadal Esteban, jakožto bývalý obchodní partner, musel její ochranné známky znát a že se jeho ochranná známka těmto ochranným známkám velmi podobá. Navíc upozornila na právní spor s J. Nadalem Estebanem, který probíhal ve Španělsku a v němž J. Nadal Esteban napadl jednu z jejích ochranných známek.
47. Je tudíž sporné, zda k tomu, aby mohlo být tvrzení o překrývání výrobků a služeb uplatněno v řízení o kasačním opravném prostředku, postačuje, že je EUIPO vznesl v kasační odpovědi.
48. Podle článku 174 jednacího řádu Soudního dvora musí návrhové žádání v kasační odpovědi směřovat k úplnému nebo částečnému vyhovění kasačnímu opravnému prostředku, nebo k jeho úplnému nebo částečnému odmítnutí či zamítnutí. Kromě toho v souladu s článkem 176 tohoto jednacího řádu mohou účastníci řízení oprávnění předložit kasační odpověď předložit samostatným podáním odděleně od kasační odpovědi vedlejší kasační opravný prostředek, který musí podle čl. 178 odst. 1 a 3 věty druhé uvedeného jednacího řádu směřovat k úplnému nebo částečnému zrušení napadeného rozhodnutí, přičemž dovolávané právní důvody a argumenty se musí lišit od důvodů a argumentů uplatněných v kasační odpovědi. Z posouzení těchto ustanovení jako celku vyplývá, že kasační odpověď nemůže směřovat ke zrušení napadeného rozsudku z důvodů, které se liší od důvodů uplatněných v kasačním opravném prostředku, nebo z důvodů samostatných, neboť takové důvody lze předkládat pouze v rámci vedlejšího kasačního opravného prostředku(17).
49. Pokud bychom tedy dospěli k závěru, že společnost Koton v rámci své argumentace neuvedla, že se předmětné ochranné známky u dotčených výrobků a služeb původně překrývaly, muselo by být příslušné tvrzení přednesené EUIPO odmítnuto jako nepřípustné.
50. Takové vyhodnocení tvrzení přednesených společností Koton bych však považovala za příliš přísné.
51. To, že se předmětné ochranné známky ve vztahu ke třídám 25 a 35 původně překrývaly, patřilo totiž ve skutečnosti v řízení před Tribunálem a před Soudním dvorem od samotného počátku k nesporným skutkovým okolnostem(18). Tuto skutečnost zahrnul Tribunál do svého popisu skutkového stavu přinejmenším v tom ohledu, že v bodech 3 a 8 napadeného rozsudku uvádí, že přihláška byla ve vztahu k třídě 35 zamítnuta(19). Tribunál se dokonce v bodě 39 napadeného rozsudku odvolává na závěry učiněné v námitkovém řízení, které bylo v této souvislosti vedeno, přičemž konstatuje, že starší ochranné známky společnosti Koton se na třídu 39 nevztahují.
52. Účastníci řízení tudíž argument, že se předmětné ochranné známky ve vztahu k dotčeným výrobkům a službám původně překrývaly, v řízeních vedených před Tribunálem a Soudním dvorem skutečně uplatnili. Tato skutečnost musí být následně zohledněna při posuzování otázky, zda přihlašovatel jednal v dobré víře či nikoli.
2. K důležitosti argumentu, že se přihláška původně překrývala s výrobky a službami chráněnými ochrannými známkami společnosti Koton
53. Tribunál tedy při posuzování otázky, zda přihlašovatel jednal v dobré víře či nikoli, nezohlednil jeden faktor.
54. Tento faktor je rovněž podstatný, neboť je na jeho základě možné dovodit, s jakými úmysly J. Nadal Esteban svou spornou ochrannou známku přihlašoval. Tyto záměry jsou důležité pro posouzení otázky, zda jednal v dobré víře či nikoli, neboť podle čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení OZS se ochranná známka EU prohlásí za neplatnou na základě návrhu podaného u úřadu nebo na základě protinávrhu v řízení o porušení práv, pokud přihlašovatel v době podání přihlášky nebyl v dobré víře(20).
55. Společnost Koton a EUIPO v tomto ohledu s odvoláním na rozhodnutí Tribunálu(21) argumentují, že je vyloučeno, aby byla přihláška pro účely posouzení otázky, zda přihlašovatel jednal v dobré víře či nikoli, rozdělena tak, že by se mělo za to, že přihlašovatel nebyl v dobré víře jen ve vztahu k jedné její části, v tomto případě té, která se týkala tříd 25 a 35, přičemž u druhé části, která se týkala třídy 39, by se naopak mělo za to, že přihlašovatel v dobré víře jednal.
56. Tato otázka je v současnosti rovněž předmětem ještě jiného řízení, které se vyznačuje poněkud jiným skutkovým stavem. Týká se toho, zda lze neexistenci dobré víry vztáhnout k celé přihlášce, pokud přihlašovatel hodlal danou ochrannou známku používat pro některé z výrobků či služeb uvedených v přihlášce, ale u ostatních výrobků či službám tak činit nehodlal(22). Vzhledem k dřívější praxi, kdy byly ochranné známky přihlašovány ve vztahu k celým třídám výrobků a služeb(23), které přihlašovatelé často vůbec nemohli, ba ani nechtěli, v plném rozsahu obsáhnout, jsou se zodpovězením této otázky spojeny dalekosáhlé důsledky, které mohou zásadně otřást dosavadním stavem.
57. Pro možnost rozdělit přihlášku ochranné známky v případě, že přihlašovatel nejednal v dobré víře pouze ve vztahu k některé její části, hovoří čl. 52 odst. 3 nařízení OZS, který stanoví, že je možné prohlásit ochrannou známku Evropské unie za neplatnou pouze ve vztahu k některým výrobkům nebo službám, pro které byla zapsána(24).
58. Na rozdíl od jiných důvodů neplatnosti ovšem neexistence dobré víry nevyvěrá z ochranné známky samotné, ale vyplývá z okolností, za kterých byla přihlášena(25). U vad ochranné známky si lze velmi snadno představit, že se tyto vady vztahují pouze k určitým výrobkům nebo službám, přičemž však nebrání použití této ochranné známky pro jiné výrobky či služby. Naproti tomu je mnohem problematičtější uznat, že žádost, kterou se žadatel domáhá udělení výlučného práva na označování určitých výrobků či služeb určitým označením, podává žadatel v dobré víře, pokud o udělení stejného práva žádá i u jiných výrobků či služeb, ve vztahu k nimž však v dobré víře nejedná.
59. Možnost rozdělit přihlášku na část, která nebyla podána v dobré víře, a část, která v dobré víře podána byla, by navíc vedlo k tomu, že by byly ochranné známky přihlašovány pro širší okruh výrobků a služeb, než by odpovídalo skutečným záměrům přihlašovatele ohledně používání dané ochranné známky. Majitel ochranné známky, kterou fakticky používá, by se nemusel obávat nepříznivých následků, pokud by vyšlo najevo, že známka nebyla přihlášena v dobré víře. Prohlášení, které učinil J. Nadal Esteban během ústního jednání, toto nebezpečí potvrzuje: Tvrdí totiž, že spornou ochrannou známku přihlásil pro třídy 25 a 35 jen proto, že za tuto přihlášku nemusel platit žádné poplatky navíc. Jistě by tak neučinil, pokud by věděl, že by v případě, kdyby vyšlo najevo, že přihlášku ve vztahu k těmto třídám nepodal v dobré víře, byla zároveň zneplatněna i jeho přihláška pro třídu 39.
60. V tomto řízení však není v konečném důsledku nezbytně nutné s konečnou platností stanovit, zda je v každém případě možné, nebo dokonce nutné rozdělit přihlášku na část, která nebyla podána v dobré víře, a na část, která v dobré víře podána byla. Skutečnost, že ochranná známka byla původně přihlášena pro výrobky a služby, ve vztahu k nimž byly již dříve zapsány totožné či podobné ochranné známky, přičemž přihlašovatel o této skutečnosti věděl či vědět musel, může být totiž v každém případě chápána jako důležitá okolnost svědčící o tom, že ani přihláška této ochranné známky pro jiné výrobky nebo služby nebyla podána v dobré víře.
61. Přinejmenším na základě této další okolnosti je přihlašovatel, J. Nadal Esteban, povinen vyvrátit pochybnosti o tom, zda přihlášku podal v dobré víře. Pro vyvrácení těchto pochybností má zásadní význam, zda je přihlašovatel schopen prokázat, že přihláškou sledoval srozumitelný a – přinejmenším z hlediska toho, co bylo přihlašovateli známo – oprávněný hospodářský účel, resp. „hospodářskou logiku“(26)(27).
62. Napadený rozsudek však neobsahuje nic, co by naznačovalo, že by někdo takovou hospodářskou logikou argumentoval nebo že by byla předmětem posouzení.
63. Napadený rozsudek je tedy nutno zrušit, jelikož v něm nebyly zohledněny všechny faktory, které jsou relevantní pro posouzení případné neexistence dobré víry.
D. K žalobě před Tribunálem
64. Podle článku 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie může posledně jmenovaný v případě, že zruší rozhodnutí Tribunálu, sám vydat konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo vrátit věc Tribunálu k rozhodnutí.
65. V projednávané věci Tribunál neposoudil ani skutečnost, že J. Nadal Esteban původně přihlásil spornou ochrannou známku pro dvě třídy výrobků či služeb, jež jsou chráněny ochrannými známkami, které náleží společnosti Koton, ani případné vyjádření pana Nadala Estebana k hospodářské logice své přihlášky. Proto by bylo třeba vrátit věc Tribunálu za účelem doplnění posouzení skutkového stavu(28).
66. Účastníci řízení nicméně nerozporují, že byla sporná přihláška podána pro obě dvě další třídy, a pan Nadal Esteban vysvětlil důvody pro podání přihlášky zejména během ústního jednání před Soudním dvorem. Společnost Koton toto zdůvodnění sice zpochybňuje. Tyto pochybnosti by se však jistě jen prohloubily, kdyby tyto důvody ospravedlňovaly přihlášku sporné ochranné známky. Jelikož tomu však tak není, jde pouze o právní kvalifikaci těchto skutečností, která spadá do pravomocí Soudního dvora(29).
67. Podle výše uvedených úvah závisí posouzení otázky, zda J. Nadal Esteban jednal v dobré víře či nikoli, rozhodujícím způsobem na tom, zda jmenovaný dokáže vyvrátit pochybnosti týkající se toho, zda přihlášku podal v dobré víře, tím, že vysvětlí její hospodářskou logiku.
68. Argumenty přednesené v této souvislosti musí vyhovět přísným nárokům. Již jen samotná skutečnost, že přihlašovatel ví nebo musí vědět, že někdo jiný používá totožné nebo podobné označení jako ochrannou známku, byť pro jiné výrobky či služby, vzbuzuje pochybnosti o tom, zda byla přihláška podána v dobré víře. Proč by měl přihlašovatel vědomě vytvářet riziko, že si spotřebitelé spojí jeho vlastní výrobky nebo služby s jiným tržním subjektem?
69. Tyto pochybnosti značně zesílí, pokud se přihlašovatel, jako v tomto případě J. Nadal Esteban, dokonce vědomě pokusí takové označení pro výrobky nebo služby navíc přihlásit i pro výrobky a služby, které chrání ochranné známky jiných osob.
70. Hospodářská logika, kterou argumentoval J. Nadal Esteban, nedokáže tyto pochybnosti v plné míře vyvrátit. J. Nadal Esteban se v zásadě odvolává na to, že měl v úmyslu nabízet určité služby a v této souvislosti hodlal používat tašky, na nichž se sporná ochranná známka již nacházela. Jedinou motivací pana Nadala Estebana tedy byla pohodlnost. Přihlašovatel však vůbec nepoukazuje na oprávněný zájem na tom, aby byla zohledněna rizika, že si spotřebitelé mohou spojit jeho služby se společností Koton nebo že podnikání společnosti Koton může být v budoucnu ztíženo.
71. Tudíž je nutno předpokládat, že sporná ochranná známka nebyla přihlášena v dobré víře. Rozhodnutí odvolacího senátu proto musí být zrušeno.
72. Návrhové žádání, kterým se společnost Koton domáhala, aby Tribunál nařídil EUIPO, aby prohlásil spornou ochrannou známku za neplatnou, bylo naopak nepřípustné. Tribunál ani Soudní dvůr nemohou EUIPO nic nařizovat. EUIPO je ve skutečnosti v souladu s čl. 65 odst. 6 nařízení OZS povinen vyvodit příslušné důsledky z výroku a odůvodnění rozsudků vydaných soudy Společenství a provést na jejich základě příslušná opatření(30).
VI. K nákladům řízení
73. Článek 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení. Podle čl. 138 odst. 1, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle čl. 190 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu tyto náklady zahrnují nutné výdaje vynaložené účastníky řízení v souvislosti s řízením před odvolacím senátem.
74. V projednávané věci nebylo vyhověno ani jednomu z návrhových žádání pana Nadala Estebana.
75. EUIPO sice uspěl se svým návrhovým žádáním v kasačním řízení, ale na základě svých rozhodnutí v projednávané věci a vzhledem k tomu, že požadoval, aby Tribunál žalobu zamítl, nese rovněž odpovědnost za to, že bylo vůbec nutné kasační opravný prostředek podávat. Je tedy logické, že žádá, aby mu Soudní dvůr uložil náhradu nákladů řízení.
76. Společnost Koton sice neuspěla se svými návrhovými žádáními, kterými se domáhala, aby byla sporná ochranná známka prohlášena za neplatnou, případně aby bylo nařízeno EUIPO, aby prohlásil spornou ochrannou známku za neplatnou, v projednávané věci však byla v plném rozsahu úspěšná, neboť EUIPO je stejně povinen provést nezbytná opatření, aby vyhověl rozsudku vydanému v tomto řízení.
77. Joaquínu Nadalu Estebanovi a EUIPO musí být tedy uložena náhrada nákladů řízení, které vznikly společnosti Koton, přičemž jsou povinni nést i své vlastní náklady.
VII. Závěry
78. Navrhuji tedy, aby Soudní dvůr rozhodl takto:
„1. Rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 30. listopadu 2017, Koton Mağazacilik Tekstil Sanayi ve Ticaret v. EUIPO – Nadal Esteban (STYLO & KOTON) (T‑687/16, nezveřejněn, EU:T:2017:853), se zrušuje.
2. Ve zbývající části se kasační opravný prostředek podaný společností Koton Mağazacilik Tekstil Sanayi ve Ticaret zamítá.
3. Rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 14. června 2016 (věc R 1779/2015-2) se zrušuje.
4. Ve zbývající části se žaloba podaná společností Koton Mağazacilik Tekstil Sanayi ve Ticaret zamítá.
5. Joaquín Nadal Esteban a EUIPO ponesou vlastní náklady řízení a dále jsou povinni společně a nerozdílně uhradit náklady, které vznikly společnosti Koton Mağazacilik Tekstil Sanayi ve Ticaret v řízení před odvolacím senátem, Tribunálem a Soudním dvorem.“