Věc T‑24/11
Bank Refah Kargaran
v.
Rada Evropské unie
„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vůči Íránu s cílem zabránit šíření jaderných zbraní – Zmrazení finančních prostředků – Povinnost uvést odůvodnění – Právo na obhajobu – Právo na účinnou soudní ochranu“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 6. září 2013
1. Soudní řízení – Rozhodnutí, které v průběhu řízení nahrazuje napadené rozhodnutí, jež bylo v mezidobí zrušeno autorem – Přípustnost nových návrhových žádání – Meze – Hypotetické akty, které ještě nebyly přijaty
2. Soudní řízení – Akty, které v průběhu řízení ruší a nahrazují napadené akty – Žádost o úpravu návrhových žádání znějících na zrušení podaná v průběhu řízení – Přípustnost
(Článek 263 SFEU)
3. Právo Evropské unie – Základní práva – Osobní působnost – Právnické osoby, které jsou odnoží třetího státu – Zahrnutí – Odpovědnost třetího státu za dodržování základních práv na vlastním území – Neexistence vlivu
(Listina základních práv Evropské unie)
4. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo organizací podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo je podporujících – Povinnost sdělit odůvodnění dotyčné osobě – Meze – Bezpečnost Unie nebo jejích členských států či jejich zahraniční politika – Jediný žalobní důvod neobsahující bližší údaje o převzetí neoprávněných bankovních operací žalobkyní – Porušení povinnosti uvést odůvodnění
(Článek 296 druhý pododstavec SFEU; rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP, čl. 24 odst. 3; nařízení Rady č. 423/2007, čl. 15 odst. 3, č. 961/2010, čl. 36 odst. 3, a č. 267/2012, čl. 46 odst. 3)
5. Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Účinky – Omezení Soudním dvorem – Omezující opatření vůči Íránu – Zrušení dvou aktů obsahujících totožná omezující opatření ve dva různé okamžiky – Nebezpečí závažného narušení právní jistoty – Zachování účinků prvního z těchto aktů do okamžiku, kdy nastanou účinky zrušení druhého aktu
(Článek 264 druhý pododstavec SFEU; statut Soudního dvora, čl. 56 první pododstavec, a čl. 60 druhý pododstavec; rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP, příloha II; nařízení Rady č. 267/2012, příloha IX)
6. Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Účinky – Částečné zrušení nařízení a rozhodnutí týkajících se přijetí omezujících opatření vůči Íránu – Vznik účinků zrušení nařízení dnem, kdy uplyne lhůta k podání kasačního opravného prostředku, nebo dnem jeho zamítnutí – Použití této lhůty na vznik účinků zrušení rozhodnutí
(Článek 264 druhý pododstavec SFEU a 280 SFEU; statut Soudního dvora, čl.. 56 první pododstavec, a čl. 60 druhý pododstavec; rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP, příloha II; nařízení Rady č. 961/2010, příloha VIII, č. 1245/2011 a č. 267/2012, příloha IX)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 31, 32)
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 47, 49)
3. Listina základních práv Evropské unie, ani Smlouvy neobsahují ustanovení, jež by právnickým osobám, které jsou odnoží státu, upírala ochranu jejich základních práv. V tomto ohledu je článek 34 Evropské úmluvy o lidských právech procesním ustanovením, které se nevztahuje na řízení před unijním soudem, a cílem tohoto ustanovení je zabránit tomu, aby stát, který je smluvní stranou této úmluvy, byl před uvedeným soudem zároveň žalobcem a žalovaným. Kromě toho skutečnost, že stát ručí za dodržování základních práv na vlastním území, je irelevantní pro rozsah práv, jež mohou právnickým osobám, které jsou odnoží téhož státu, svědčit na území třetích států. Konečně skutečnost, že stát vlastní většinový podíl kapitálu právnické osoby, ani skutečnost, že jí poskytované bankovní služby jsou nezbytné pro fungování státního hospodářství, těmto činnostem nedává charakter veřejné služby ani neznamená, že se taková právnická osoba podílí na výkonu veřejné moci.
(viz body 57, 59, 61, 65)
4. Pokud naléhavé důvody související s bezpečností Unie nebo jejích členských států či jejich zahraniční politikou nebrání sdělení určitých poznatků, je Rada povinna seznámit subjekt, vůči němuž jsou namířena omezující opatření, se specifickými a konkrétními důvody, pro něž má za to, že tato opatření musela být přijata. Není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož dostatečnost odůvodnění musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast.
Za těchto podmínek jediný důvod zařazení žalobkyně na seznam subjektů zapojených do šíření jaderných zbraní, které mělo za následek zmrazení jejích finančních prostředků a hospodářských zdrojů, a sice důvod spočívající v tvrzení, že žalobkyně převzala bankovní operace jiné právnické osoby, která již byla zapsána na takové seznamy a na kterou se rovněž vztahují taková omezující opatření, není dostatečně přesný, jelikož nespecifikuje, co je třeba považovat za takové „převzetí“, ani které operace této banky žalobkyně převzala, ani které třetí strany měly mít z dotčených operací prospěch.
(viz body 72, 73, 77, 80)
5. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 86, 89, 90)
6. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 87, 88)