Věc T‑409/21
Spolková republika Německo
v.
Evropská komise
Rozsudek Tribunálu (osmého rozšířeného senátu) ze dne 24. ledna 2024
„Státní podpory – Podpory poskytnuté některými ustanoveními německého pozměněného zákona o kombinované výrobě tepla a elektřiny – Reforma režimu podpory na kombinovanou výrobu tepla a elektřiny – Rozhodnutí prohlašující podpory za slučitelné s vnitřním trhem – Pojem ‚státní podpora‘ – Státní prostředky“
1. Podpory poskytované státy – Pojem – Podpory pocházející ze státních prostředků – Pojem „státní prostředky“ – Finanční prostředky pocházející z daně nebo jiných povinných odvodů podle vnitrostátních právních předpisů, které jsou spravovány a rozdělovány v souladu s těmito právními předpisy – Částky, které zůstávají neustále pod veřejnou kontrolou a jsou k dispozici příslušným vnitrostátním orgánům – Alternativní kritéria
(Článek 107 odst. 1 SFEU)
(viz body 34–36)
2. Podpory poskytované státy – Pojem – Podpory pocházející ze státních prostředků – Pojem „státní prostředky“ – Zákonná povinnost provozovatelů elektrické soustavy vyplácet finanční podporu provozovatelům zařízení na kombinovanou výrobu tepla a elektřiny – Pouhá možnost provozovatelů soustav přenést na své zákazníky dodatečné náklady vyplývající z této povinnosti prostřednictvím poplatku – Zahrnutí – Podmínky – Finanční podpora pocházející z daně nebo jiných povinných odvodů podle vnitrostátních právních předpisů, které jsou spravovány a rozdělovány v souladu s těmito právními předpisy – Nesplněná podmínka
(Článek 107 odst. 1 SFEU)
(viz body 56–90)
3. Podpory poskytované státy – Pojem – Podpory pocházející ze státních prostředků – Pojem „státní prostředky“ – Zákonná povinnost provozovatelů elektrické soustavy vyplácet finanční podporu provozovatelům zařízení na kombinovanou výrobu tepla a elektřiny – Zahrnutí – Podmínky – Částky, které zůstávají neustále pod veřejnou kontrolou a jsou k dispozici příslušným vnitrostátním orgánům – Nesplněná podmínka
(Článek 107 odst. 1 SFEU)
(viz body 95–100)
4. Podpory poskytované státy – Pojem – Podpory pocházející ze státních prostředků – Pojem „státní prostředky“ – Zákonná povinnost provozovatelů elektrické soustavy vyplácet finanční podporu provozovatelům zařízení na kombinovanou výrobu tepla a elektřiny – Finanční prostředky, které přecházejí ze soukromých subjektů na soukromé subjekty a zachovávají si po celou dobu soukromou povahu – Neexistence převodu státních prostředků
(Článek 107 odst. 1 SFEU)
(viz body 101–118)
5. Podpory poskytované státy – Pojem – Podpory pocházející ze státních prostředků – Pojem „státní prostředky“ – Zákonná povinnost provozovatelů elektrické soustavy vyplácet finanční podporu provozovatelům zařízení na kombinovanou výrobu tepla a elektřiny – Pouhá možnost provozovatelů soustav přenést na své zákazníky dodatečné náklady vyplývající z této povinnosti prostřednictvím poplatku – Zastropování poplatku ve prospěch výrobců vodíku – Neexistence vzdání se státních prostředků
(Článek 107 odst. 1 SFEU)
(viz body 121–126)
Shrnutí
Poté, co Spolková republika Německo podala k Tribunálu žalobu na neplatnost, zrušil Tribunál rozhodnutí Evropské komise, kterým kvalifikuje jako státní podpory některá opatření přijatá tímto členským státem na podporu výroby elektřiny v zařízeních na kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (dále jen „CHP“)(1). Tribunál tak upřesňuje podmínku stanovenou v čl. 107 odst. 1 SFEU, podle níž pouze státní zásahy nebo zásahy za použití státních prostředků mohou být kvalifikovány jako státní podpory ve smyslu tohoto ustanovení.
V letech 2019 až 2021 oznámila Spolková republika Německo Komisi legislativní změny, které stanovily jednak opatření finanční podpory provozovatelům kogeneračních zařízení a jiných zařízení spojených s kombinovanou výrobou tepla a elektřiny (dále jen společně „provozovatelé CHP“), a jednak zastropování poplatku, který může být v této souvislosti uložen výrobcům vodíku.
V napadeném rozhodnutí Komise dospěla k závěru, že tato opatření představují státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, které jsou nicméně slučitelné s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU.
Na podporu své kvalifikace oznámených opatření jako státní podpory měla Komise zejména za to, že tato opatření byla poskytnuta ze státních prostředků. Svou žalobou na neplatnost Spolková republika Německo tento závěr Komise zpochybňuje.
Závěry Tribunálu
Tribunál připomněl, že kvalifikace opatření jako státní podpora ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU předpokládá splnění několika podmínek, včetně podmínky existence státního zásahu nebo zásahu za použití státních prostředků.
Podle judikatury lze za státní prostředky kvalifikovat jednak finanční prostředky pocházející z daně nebo jiných povinných odvodů podle vnitrostátních právních předpisů, které jsou spravovány a rozdělovány v souladu s těmito právními předpisy (první kritérium), a jednak částky, které zůstávají neustále pod veřejnou kontrolou, a jsou tedy k dispozici příslušným vnitrostátním orgánům (druhé kritérium). Tato dvě kritéria představují alternativní kritéria týkající se pojmu „státní prostředky“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.
Zaprvé, pokud jde o opatření finanční podpory určené provozovatelům CHP, Komise měla v napadeném rozhodnutí za to, že tato opatření jsou financována z příjmů z povinného příspěvku uloženého de iure státem, které jsou spravovány a rozdělovány v souladu s ustanoveními právních předpisů (první kritérium).
V tomto ohledu Tribunál uvedl, že opatření na podporu provozovatelů CHP oznámená Spolkovou republikou Německo se vyznačují existencí „dvou úrovní“ v řetězci dodávek elektřiny, přičemž „první úroveň“ se týká vztahu mezi provozovateli CHP na straně jedné a provozovateli soustav na straně druhé a „druhá úroveň“ se týká vztahu mezi těmito provozovateli soustav a jejich zákazníky.
V rámci „první úrovně“ dodavatelského řetězce stanoví oznámená opatření zákonnou povinnost provozovatelů soustav, kteří jsou soukromými subjekty, vyplácet finanční podporu provozovatelům CHP. V rámci „druhé úrovně“ mohou provozovatelé soustav, aniž jsou povinni podle zákona tak učinit, přenést finanční zátěž vyplývající z jejich povinnosti vyplatit finanční podporu na své zákazníky prostřednictvím poplatku.
S ohledem na tato upřesnění Tribunál konstatoval, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když měla za to, že povinnost provozovatelů soustav zaplatit provozovatelům CHP částky na „první úrovni“ dodavatelského řetězce stačí ke konstatování existence daně nebo jiného povinného odvodu, které mohou představovat použití státních prostředků, aniž je třeba určit další povinný příspěvek na jiné „úrovni“ dodavatelského řetězce, jelikož poplatek na „druhé úrovni“ uvedeného řetězce nepředstavuje zákonem stanovený povinný odvod.
Existence daně nebo jiného povinného odvodu na základě zákona je totiž svázána s původem prostředků použitých k poskytnutí výhody v tom smyslu, že umožňuje konstatovat, že k financování této výhody byly použity státní prostředky Nelze ji zaměňovat s přidělením těchto prostředků v souladu se zákonem. Zákonná povinnost provozovatelů soustav na „první úrovni“ dodavatelského řetězce se přitom týká pouze určení finančních prostředků v souladu se zákonem, ale nevypovídá o zdroji finančních prostředků, které provozovatelé soustav použili k plnění své povinnosti.
V této souvislosti nemůže Komise tvrdit, že si stát přivlastňuje zdroje provozovatelů soustav, jelikož tito provozovatelé nejsou nutně konečnými poplatníky v souvislosti s finanční zátěží, která vyplývá z opatření na podporu provozovatelů CHP.
Mimoto skutečnost, že německý zákon stanoví podrobně podmínky pro přidělení finanční podpory provozovatelům CHP, tedy nemůže znamenat, že se jedná o převod státních prostředků, ale pouze znamená, že tato opatření na podporu jsou přičitatelná státu.
Tribunál proto dospěl k závěru, že Komise nesprávně vycházela z prvního výše uvedeného kritéria týkajícího se existence daně nebo jiných povinných poplatků, když měla za to, že opatření na podporu provozovatelů byla CHP financována ze státních prostředků.
Tribunál rovněž konstatoval, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení tím, že vyloučila použití judikatury vycházející z rozsudku ze dne 13. března 2001, PreussenElektra(2).
V napadeném rozhodnutí Komise vyloučila použití této judikatury z důvodu, že opatření na podporu provozovatelů CHP nepředstavují opatření „pouhé regulace cen“. Nicméně na rozdíl od toho, co měla Komise za to, není rozhodující skutečností pro vyloučení existence převodu státních prostředků podle judikatury vycházející z rozsudku PreussenElektra to, zda dotčená opatření představují opatření „pouhé regulace cen“, ale skutečnost, že dotčené soukromé subjekty byly státem pověřeny, aby spravovaly státní prostředky.
Aby tak Komise vyloučila použití judikatury vycházející z rozsudku PreussenElektra, měla prokázat, že výhodu ve prospěch provozovatelů CHP neposkytli provozovatelé soustav z jejich finančních zdrojů, ale že tito provozovatelé byli státem zmocněni ke správě státních prostředků, což neprokázala.
Kromě toho se Komise nemohla platně dovolávat užitečného účinku čl. 107 odst. 1 SFEU za účelem omezení použití judikatury vycházející z rozsudku PreussenElektra na případ „pouhé regulace cen“, neboť tento článek nelze použít na jednání státu, které nespadá do jeho působnosti, jako je v projednávané věci opatření, o němž rozhodl stát, ale které bylo financováno soukromými podniky.
Zadruhé, pokud jde o zastropování poplatku, které může být uloženo výrobcům vodíku, měla Komise za to, že představuje vzdání se státních prostředků, které lze kvalifikovat jako převod státních prostředků.
Tribunál nicméně připomněl, že dotčený poplatek nepředstavuje státní prostředky podle výše uvedeného prvního kritéria, jelikož není povinným poplatkem stanoveným zákonem. Z toho vyplývá, že ani snížení tohoto poplatku pro výrobce vodíku nemůže představovat vzdání se státních prostředků.
S ohledem na výše uvedené vyhověl Tribunál žalobě na neplatnost v rozsahu, v němž Komise nesprávně konstatovala, že všechna opatření oznámená Spolkovou republikou Německo představují státní podpory financované ze státních prostředků.