Věc T‑280/23
Oil company „Lukoil“ PAO
v.
Evropský parlament a další
Usnesení Tribunálu (třetího senátu) ze dne 25. ledna 2024
„Žaloba na neplatnost – Žalobní lhůta – Opožděné podání – Zjevná nepřípustnost“
1. Žaloba na neplatnost – Lhůty – Počátek – Oznámení – Pojem – Důkazní břemeno při prokazování oznámení
(Článek 263 šestý pododstavec SFEU)
(viz bod 7)
2. Žaloba na neplatnost – Lhůty – Počátek – Oznámení – Pojem – Podmínka platnosti oznámení rozhodnutí – Umožnění adresátovi rozhodnutí užitečně se seznámit s jeho obsahem – Zahrnutí
(Článek 263 šestý pododstavec SFEU)
(viz bod 8)
3. Žaloba na neplatnost – Lhůty – Počátek – Rozhodnutí oznámené e-mailem – Důkaz o oznámení adresátovi ke konkrétnímu datu – Podmínky – Důkazy o skutečném doručení e-mailu adresátovi a o umožnění tomuto adresátovi se užitečně seznámit s obsahem rozhodnutí – Zahrnutí
(Článek 263 šestý pododstavec SFEU)
(viz bod 9)
4. Žaloba na neplatnost – Lhůty – Počátek – Rozhodnutí oznámené e-mailem – Domněnka oznámení – Neexistence
(Článek 263 šestý pododstavec SFEU)
(viz bod 10)
Shrnutí
Tribunál, jemuž byla podána žaloba na neplatnost, kterou odmítl jako zjevně nepřípustnou z důvodu opožděnosti, poprvé použil v jiné oblasti, než je oblast veřejné služby, judikaturu vycházející z rozsudku ze dne 1. srpna 2022, Kerstens v. Komise(1), týkající se počítání lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutí oznámenému e-mailem, a dále upřesnil použití zásady jediného zápisu na základě interinstitucionální dohody o povinném rejstříku transparentnosti(2).
Žalobou, došlou kanceláři Tribunálu dne 17. května 2023, se žalobkyně, Oil company „Lukoil“ PAO se sídlem v Moskvě, domáhala zrušení rozhodnutí sekretariátu Rejstříku transparentnosti, kterým bylo rozhodnuto o jejím vymazání z rejstříku transparentnosti Evropské unie(3). Uvedený sekretariát oznámil napadené rozhodnutí žalobkyni e-mailem ze dne 6. března 2023. Žalobkyně výslovně připustila, že uvedený e-mail došel k témuž datu do e-mailových schránek dvou zástupců, které žalobkyně ustanovila při svém zápisu do rejstříku transparentnosti (dále jen „zástupci“).
Závěry Tribunálu
Tribunál připomněl, že k tomu, aby bylo rozhodnutí právoplatně oznámeno, není třeba, aby se osoba, které je určeno, skutečně seznámila s jeho obsahem, ale je třeba, aby jí bylo umožněno se s ním užitečně seznámit. V tomto ohledu může důkaz o tom, že osoba, které je rozhodnutí určeno, je nejen obdržela, ale mohla se s ním i užitečně seznámit, vyplynout z různých okolností.
V tomto smyslu za účelem prokázání, že rozhodnutí oznámené e-mailem bylo jeho adresátovi řádně oznámeno ke konkrétnímu datu, a tedy od tohoto data počala běžet lhůta pro podání žaloby, musí strana, která tvrdí, že došlo k opožděnému podání, prokázat nejen to, že toto rozhodnutí bylo osobě, které je rozhodnutí určeno, sděleno v tom smyslu, že bylo zasláno na elektronickou adresu této osoby a tato osoba je na této adrese obdržela, nýbrž i to, že uvedená osoba byla s to se k uvedenému datu s obsahem tohoto rozhodnutí užitečně seznámit, tj. že mohla e-mail obsahující dotčené rozhodnutí otevřít a tak se s ním k uvedenému datu řádně seznámit.
V této souvislosti nemůže domněnka, že osoba, které je rozhodnutí oznámené e-mailem určeno, mohla mít každopádně možnost se s jeho obsahem užitečně seznámit teprve k datu, kdy nahlédla do své e-mailové schránky, stejně jako domněnka, že osoba, které je takové rozhodnutí určeno, je s to se s jeho obsahem každopádně užitečně seznámit, jakmile je obdrží do své e-mailové schránky, vyhovět ustanovením, kterými se stanoví lhůty pro podání žaloby.
V projednávané věci Tribunál poukázal na to, že s ohledem na datum odeslání napadeného rozhodnutí dne 6. března 2023 lhůta pro podání návrhu na jeho zrušení v zásadě uplynula dne 16. května 2023, takže projednávaná žaloba je prima facie opožděná.
Nicméně posoudil celou řadou argumentů, které žalobkyně předložila za účelem zpochybnění opožděnosti žaloby.
Odmítl zaprvé argument vycházející z doručení e-mailu mimo pracovní dobu. Podle pravidel pro počítání lhůt totiž platí, že „ [j]e-li pro lhůtu vyjádřenou ve dnech, týdnech, měsících nebo letech rozhodující okamžik, kdy událost nastala nebo kdy byl úkon proveden, pak se den, během nějž tato událost nastala, nebo tento úkon byl proveden, do dotyčné doby nezapočítá“(4).
Tribunál přitom poznamenal, že dopisem ze dne 31. března 2023 zaslaným sekretariátu Rejstříku transparentnosti předložili právní zástupci žalobkyně, v reakci na napadené rozhodnutí připojené k e-mailu ze dne 6. března 2023, žádost o obnovení šetření, k jejímuž posouzení může dojít ve lhůtě nejvýše 20 pracovních dnů po oznámení rozhodnutí dotčeným stranám(5).
Dále Tribunál uvedl, že za účelem odůvodnění toho, že žádost o obnovení šetření ve vztahu k žalobkyni byla podána ve lhůtě 20 pracovních dnů, zmínili právní zástupci žalobkyně v posledním odstavci dopisu ze dne 31. března 2023 výslovně skutečnost, že lhůta 20 pracovních dnů počala běžet dne 7. března 2023 a uplynula dne 3. dubna 2023.
Tribunál z toho vyvodil, že takto přesnou informaci pocházející od vlastních právních zástupců žalobkyně nelze vyložit jinak než jako uznání z jejich strany, že e-mail obsahující napadené rozhodnutí byl zástupcům žalobkyně skutečně sdělen dne 6. března 2023, že uvedený e-mail došel k témuž datu do e-mailových schránek těchto zástupců a tito zástupci se o něm dozvěděli nebo byli přinejmenším s to se s ním užitečně seznámit v týž den, kdy byl e‑mail sdělen a obdržen. Tribunál tedy dospěl k závěru, že e-mail obsahující napadené rozhodnutí byl uvedeným zástupcům „řádně oznámen“ dne 6. března 2023.
Tribunál zadruhé odmítl argument žalobkyně, že e-mail obsahující napadené rozhodnutí byl dne 6. března 2023 sdělen pouze zástupcům její belgické dceřiné společnosti, a nikoli žalobkyni samotné, a že se s ním tedy v tento den nemohla seznámit.
V této souvislosti zejména připomněl, že podle pokynů vypracovaných sekretariátem Rejstříku transparentnosti týkajících se uvedeného rejstříku určených žadatelům o registraci a registrovaným platí, že aby bylo zajištěno jednotné uplatňování uvedené dohody (dále jen „pokyny“), je třeba, aby zástupci zájmových skupin fungujících ve více než jedné zemi (např. nadnárodní podniky) v zájmu zabránění vícerým zápisům a urychlení administrativního vyřízení žádosti nebo zápisu zapsali svou činnost do rejstříku pouze jednou a tímto pokryli ostatní subjekty sítě, korporátní skupiny a podobně(6). Pokyny upřesňují, že v praxi zápis obyčejně přísluší pobočce nebo kanceláři zastupující zájmy subjektu ve vztahu k orgánům EU.
Tribunál přitom konstatoval, že z výpisu z rejstříku transparentnosti vyplývá, že do uvedeného rejstříku byla zapsána pouze žalobkyně. Belgická dceřiná společnost žalobkyně totiž nebyla vůbec samostatně zapsána a byla zmíněna pouze jako „kancelář odpovědná za vztahy s Unií“. V souladu s interinstitucionální dohodou(7) a v souladu se zásadou jediného zápisu zakotvenou v pokynech(8) tak uvedení žalobkyně jako jediné organizace zapsané v rejstříku transparentnosti pokrylo všechny podniky skupiny, do které patřila ve všech zemích, kde byla tato skupina přítomna, včetně belgické dceřiné společnosti.
Tribunál dále konstatoval, že bez ohledu na jejich funkci v uvedené dceřiné společnosti žalobkyně tím, že ve výpisu z rejstříku uvedla jména dvou ředitelů této dceřiné společnosti s upřesněním „osoba, která nese právní odpovědnost za subjekt“ a „osoba odpovědná za vztahy s Unií“, souhlasila s tím, aby tyto osoby jednaly jejím jménem a jako zástupci odpovědní za její vztahy se sekretariátem Rejstříku transparentnosti(9).