Language of document : ECLI:EU:C:2007:772

Věc C-438/05

International Transport Workers’ Federation

a

Finnish Seamen’s Union

v.

Viking Line ABP a OÜ Viking Line Eesti

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division)]

„Námořní doprava − Právo usazování − Základní práva − Cíle sociální politiky Společenství − Kolektivní akce odborové organizace namířená proti soukromému podniku – Kolektivní smlouva, která může odrazovat od registrace plavidla pod vlajkou jiného členského státu“

Shrnutí rozsudku

1.        Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Ustanovení Smlouvy – Rozsah působnosti

(Článek 43 ES)

2.        Právo Společenství – Zásady – Základní práva – Právo na kolektivní akci – Uvedení do souladu s požadavky týkajícími se základních svobod zaručených Smlouvou

(Článek 43 ES)

3.        Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Ustanovení Smlouvy – Osobní působnost

(Článek 43 ES)

4.        Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Omezení – Kolektivní akce vedená odborovými svazy s cílem přimět soukromý podnik k uzavření kolektivní smlouvy

(Článek 43 ES)

1.        Článek 43 ES musí být vykládán tak, že kolektivní akce vedená odborovým svazem či sdružením odborových svazů proti soukromému podniku s cílem přimět jej k uzavření kolektivní smlouvy, jejíž obsah může podnik odradit od využití svobody usazování, v zásadě nestojí mimo rozsah působnosti tohoto článku.

Článek 43 ES totiž neupravuje pouze činnost orgánů veřejné správy, ale vztahuje se rovněž na právní úpravy jiné povahy, jejichž cílem je upravit kolektivním způsobem závislou činnost, samostatně výdělečnou činnost a poskytování služeb. Vzhledem k tomu, že pracovní podmínky jsou v jednotlivých členských státech upraveny jak zákonnými a podzákonnými ustanoveními, tak kolektivními smlouvami a jinými akty uzavřenými nebo přijatými osobami soukromého práva, mohla by být omezením zákazů upravených v uvedeném článku na akty orgánů veřejné správy vytvořena nerovnost při jejich uplatňování.

Vzhledem k tomu, že organizování kolektivních akcí odborovými svazy zaměstnanců je součástí právní autonomie, kterou tyto organizace, které nejsou veřejnoprávními útvary, disponují z titulu odborové svobody, kterou jim přiznává zejména vnitrostátní právo, a tyto kolektivní akce jsou nerozlučně spjaté s kolektivní smlouvou, o jejíž uzavření odborové svazy usilují, spadají tyto kolektivní akce v zásadě do působnosti článku 43 ES.

(viz body 33–37, 55, výrok 1)

2.        Právo na kolektivní akci včetně práva na stávku uznávají jak různé mezinárodní instrumenty, na nichž se členské státy podílely nebo k nimž přistoupily, jako jsou Evropská sociální charta, která je ostatně výslovně uvedena v článku 136 ES, a Úmluva č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat přijatá v roce 1948 Mezinárodní organizací práce, tak nástroje vytvořené uvedenými členskými státy na úrovni Společenství nebo v rámci Evropské unie, jako jsou Charta Společenství o základních sociálních právech pracovníků, přijatá v roce 1989, rovněž uvedená v článku 136 ES, a Listina základních práv Evropské unie.

I když uvedené právo včetně práva na stávku tedy musí být uznáno za základní právo, které je nedílnou součástí základních zásad práva Společenství, jejichž dodržování zajišťuje Soudní dvůr, nemění to nic na tom, že jeho výkon může podléhat určitým omezením. Jak potvrzuje článek 28 Listiny základních práv Evropské unie, toto právo je chráněno jak podle práva Společenství, tak podle vnitrostátních předpisů a zvyklostí.

I když ochrana základních práv představuje legitimní zájem, který v zásadě odůvodňuje omezení povinností uložených právem Společenství, byť by se jednalo o povinnosti uložené na základě základní svobody zaručené Smlouvou, nestojí výkon takových práv mimo rozsah působnosti ustanovení Smlouvy a musí být v souladu s požadavky ohledně práv chráněných uvedenou Smlouvou a v souladu se zásadou proporcionality.

Z toho vyplývá, že povaha základního práva, která se pojí s právem na kolektivní akci, nemůže vyloučit z rozsahu působnosti článku 43 ES akci vedenou proti podniku s cílem přimět jej k uzavření kolektivní smlouvy, jejíž obsah může podnik odradit od využití svobody usazování.

(viz body 43–47)

3.        Článek 43 ES může soukromému podniku přiznávat práva, kterých se může dovolávat vůči odborovému svazu nebo sdružení odborových svazů.

Odstranění překážek volného pohybu osob a služeb mezi členskými státy by totiž bylo ohroženo, kdyby zrušení překážek státního původu mohlo být neutralizováno překážkami vyplývajícími z výkonu právní autonomie sdružení a organizací, které nemají veřejnoprávní povahu. Dále pak skutečnost, že některá ustanovení Smlouvy jsou formálně určena členským státům, nevylučuje, aby byla zároveň přiznána práva každému jednotlivci, který má zájem na dodržování takto vymezených povinností. Mimoto, zákaz porušit základní svobodu stanovenou kogentním ustanovením Smlouvy se vztahuje zejména na všechny úmluvy, jejichž cílem je upravit kolektivním způsobem závislou činnost..

(viz body 57–58, 66, výrok 2)

4.        Článek 43 ES musí být vykládán tak, že takové kolektivní akce, jejichž cílem je přimět soukromý podnik, jehož sídlo se nachází v určitém členském státě, aby uzavřel kolektivní smlouvu s odborovým svazem z tohoto státu a uplatňoval ustanovení této smlouvy na zaměstnance dceřiné společnosti uvedeného podniku usazené v jiném členském státě, jsou omezeními ve smyslu uvedeného článku.

Taková kolektivní akce má totiž za následek, že se pro podnik stává možnost využít práva na svobodné usazování méně přitažlivou či dokonce zbytečnou, neboť takováto kolektivní akce brání tomuto podniku v tom, aby s nimi bylo v hostitelském členském státě zacházeno stejně jako s ostatními hospodářskými subjekty v něm usazenými. Rovněž taková kolektivní akce, jejímž účelem je zabránit vlastníkům plavidel v registraci jejich plavidel v jiném státě, než je stát, jehož jsou skuteční vlastníci těchto plavidel státními příslušníky, musí být považována za kolektivní akci, která přinejmenším může omezit podnik ve výkonu jeho práva svobodného usazování.

Tato omezení v zásadě mohou být odůvodněna ochranou takového naléhavého důvodu obecného zájmu, jakým je ochrana pracovníků, za podmínky, že bude prokázáno, že jsou způsobilá zaručit uskutečnění sledovaného legitimního cíle a nepřekračují meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné.

(viz body 72–74, 90, výrok 3)