Spojené věci T‑99/09 a T‑308/09

Italská republika

v.

Evropská komise

„EFRR – Regionální operační program (ROP) 2000–2006 pro region Kampánie – Nařízení (ES) č. 1260/1999 – Článek 32 odst. 3 písm. f) – Rozhodnutí neprovést průběžné platby související s opatřením ROP týkajícím se nakládání s odpady a jejich odstraňování – Řízení pro nesplnění povinnosti proti Itálii“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (prvního senátu) ze dne 19. dubna 2013

1.      Hospodářská, sociální a územní soudržnost – Strukturální pomoc – Financování z prostředků Unie – Nařízení č. 1260/1999 – Žádosti o průběžné platby – Řízení o nesplnění povinností – Důsledek – Prozatímní nepřípustnost žádostí o průběžné platby – Kritéria pro použití – Pojem „opatření“, která jsou předmětem žádostí o platby – Vztah mezi předmětem řízení o nesplnění povinnosti a uvedenými opatřeními – Přímá spojitost – Působnost

[Nařízení Rady č. 1260/1999, čl. 32 odst. 3 první pododstavec písm. f) a čl. 39 odst. 2 a 3]

2.      Soudní řízení – Předložení nových žalobních důvodů v průběhu řízení – Žalobní důvod vznesený poprvé ve stádiu repliky – Nepřípustnost

(Jednací řád Tribunálu, čl. 48 odst. 2)

3.      Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Dosah – Rozhodnutí Komise o prozatímní nepřípustnosti žádostí o průběžné platby v rámci provádění EFRR – Odkaz na kontext uvedeného rozhodnutí – Přípustnost

(Článek 253 ES)

1.      Podle druhého předpokladu uvedeného v čl. 32 odst. 3 prvním pododstavci písm. f) nařízení č. 1260/1999 o obecných ustanoveních o strukturálních fondech má pojem „opatření“ obecný dosah spojený se strategickou prioritou definovanou prostřednictvím „priority“, pro kterou představuje prostředek provádění na víceletém základě umožňující financovat „operace“. Pluralita „operací“ může být zahrnuta pod takové „opatření“, a tím se posledně uvedenému pojmu dostává širšího dosahu než pojmu „operace“, který naopak odráží projekty nebo činnosti, které mohou mít prospěch z pomoci fondů.

K učinění závěru o nepřípustnosti žádosti o platbu vyžaduje druhý předpoklad uvedený v čl. 32 odst. 3 prvním pododstavci písm. f) nařízení č. 1260/1999 porovnání předmětu řízení pro nesplnění povinnosti zahájeného Komisí s předmětem „opatření“ – nikoli s předmětem „operací“ – „která jsou předmětem dotyčné žádosti“. Pouhá skutečnost, že žádost o platbu může odkazovat na několik konkrétních operací provedených v rámci jednoho (víceletého) opatření, totiž neumožňuje výklad contra legem jasného a přesného znění druhého předpokladu uvedeného v čl. 32 odst. 3 prvním pododstavci písm. f) nařízení č. 1260/1999 v tom smyslu, že je nezbytné provést takové porovnání ve vztahu k předmětu každé jednotlivé operace jako takové spíše než k předmětu dotčeného opatření nebo dotčených opatření. Nic to nemění na tom, že Komise musí prokázat dostatečně přímou spojitost mezi dotčeným opatřením na jedné straně a předmětem řízení pro nesplnění povinnosti na druhé straně.

Tyto úvahy odpovídají účelu relevantních ustanovení nařízení č. 1260/1999. Ačkoli druhý předpoklad uvedený v čl. 32 odst. 3 prvním pododstavci písm. f) nařízení č. 1260/1999 směřuje k předcházení tomu, aby strukturální fondy financovaly operace členských států porušující unijní právo, nevyplývá z toho, že by doprovodné nebezpečí nepřípustné ztráty finančních prostředků Společenství muselo být zvláště přičteno porušení práva nebo protiprávnímu provedení konkrétních operací (projektů nebo činností), které jsou předmětem žádosti o platbu, ani že by Komise byla povinna prokázat, že toto nebezpečí plyne právě a přímo z takových protiprávních operací zpochybněných v rámci řízení pro nesplnění povinnosti. Takový restriktivní výklad by totiž omezoval užitečný účinek dotčených ustanovení, která pouze dočasně svěřují Komisi pravomoc pozastavit platby na základě finančních závazků strukturálních fondů přijatých v rámci operačního programu, má-li za to, že přijímající členský stát údajně porušil unijní právo, které vykazuje dostatečně přímou spojitost s opatřením, které je předmětem předpokládaného financování, až do okamžiku, kdy je zjištění uvedeného porušení práva s konečnou platností potvrzeno nebo vyvráceno rozsudkem Soudního dvora.

Toto posouzení není zpochybněno ani prvním předpokladem uvedeným v čl. 32 odst. 3 prvním pododstavci písm. f) nařízení č. 1260/1999, který obdobně stanoví možnost Komise pozastavit průběžné platby prostřednictvím postupu na základě čl. 39 odst. 2 téhož nařízení, tedy mimo rámec řízení pro nesplnění povinnosti. Kromě skutečnosti, že posledně uvedené ustanovení se též netýká pojmu „operace“, první předpoklad uvedený v čl. 32 odst. 3 prvním pododstavci písm. f) nařízení č. 1260/1999 totiž podobně jako druhý předpoklad stanoví, že „[neexistence rozhodnutí] o […] pozastavení plateb“ se musí týkat „opatření, která jsou předmětem dotyčné žádosti [o platbu]“. Konečně ze znění obou předpokladů uvedených v čl. 32 odst. 3 prvním pododstavci písm. f) nařízení č. 1260/1999 jasně vyplývá, že Komisi stačí uplatnit jen jeden z uvedených předpokladů, aby mohla dočasně odmítnout vyplácení průběžných plateb.

Proto k odůvodnění prohlášení průběžných plateb za nepřípustné vzhledem k probíhajícímu řízení pro nesplnění povinnosti postačí Komisi prokázat, že předmět uvedeného řízení vykazuje dostatečně přímou spojitost s opatřeními, pod která spadají operace uvedené v dotčených žádostech o platbu.

Komise je tudíž oprávněna založit rozhodnutí o nepřípustnosti průběžných plateb na druhém předpokladu uvedeném v čl. 32 odst. 3 prvním pododstavci písm. f) nařízení č. 1260/1999 a s ohledem na jí svěřenou pravomoc dočasně odmítnout průběžné platby není povinna dodržet postup stanovený prvním předpokladem uvedeným v čl. 32 odst. 3 prvním pododstavci písm. f) nařízení č. 1260/1999, ve spojení s čl. 39 odst. 2 a 3 téhož nařízení.

(viz body 45, 46, 49-51, 53, 54)

2.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 63)

3.      Povinnost odůvodnit individuální rozhodnutí má za cíl poskytnout zúčastněné osobě dostatečné informace pro zjištění, zda je rozhodnutí opodstatněné, nebo zda je případně stiženo vadou, která umožňuje napadnout jeho platnost, a umožnit tak unijnímu soudci vykonávat jeho přezkum legality rozhodnutí. Dosah povinnosti odůvodnění závisí na povaze dotčeného aktu a na kontextu, ve kterém byl přijat. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí Komise – přijaté v rámci provádění EZRR a týkající se dočasné nepřípustnosti průběžných žádostí o platbu – má negativní finanční důsledky jak pro žádající členský stát, tak pro konečné příjemce uvedených plateb, musí odůvodnění takového rozhodnutí jasně uvádět důvody pro prohlášení nepřípustnosti. Není však požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext a s ohledem na všechna pravidla upravující dotčenou oblast.

(viz bod 71)