ROZSUDEK TRIBUNÁLU (sedmého senátu)
6. září 2023(*)
„Rozhodčí doložka – Specifický program pro výzkum a vývoj v oblasti ‚Kvalita života a řízení živých zdrojů‘ – Smlouva o dotaci – Zpráva o vyšetřování OLAF, v níž byly konstatovány finanční nesrovnalosti – Vrácení vyplacených částek – Použitelné právo – Promlčení – Dopad zprávy OLAF“
Ve věci T‑748/20,
Evropská komise, zástupci: J. Estrada de Solà a M. Ilkova, jako zmocněnci, ve spolupráci s: E. Bouttier, advokát,
žalobkyně,
proti
Centre d’étude a de valorisation des algues SA (CEVA), se sídlem v Pleubian (Francie), zástupci: A. Raccah, advokát,
SELARL AJIRE, se sídlem v Rennes (Francie),
a
SELARL TCA, se sídlem v Saint-Brieuc (Francie),
žalovaným,
TRIBUNÁL (sedmý senát),
během porad ve složení: R. da Silva Passos, předseda, V. Valančius (zpravodaj) a L. Truchot, soudci,
za soudní kancelář: H. Eriksson, radová,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
po jednání konaném dne 11. listopadu 2022,
vydává tento
Rozsudek
1 Svou žalobou podanou na základě článku 272 SFEU se Evropská komise v podstatě domáhá stanovení výše své pohledávky, která odpovídá vrácení dotací vyplacených v rámci smlouvy o financování, která byla uzavřena s Centre d’étude et de valorisation des algues SA (CEVA) na provádění projektu v rámci specifického programu pro výzkum a vývoj nazvaného „Kvalita života a řízení živých zdrojů“.
Skutečnosti předcházející sporu
2 Dne 17. ledna 2001 uzavřela Komise se společností CEVA smlouvu, jejímž předmětem je provádění projektu v rámci specifického programu pro výzkum a vývoj nazvaného „Kvalita života a řízení živých zdrojů“ (dále jen „projekt Seapura“) a která stanoví vyplacení dotace ve výši 123 735 eur (dále jen „smlouva Seapura“).
3 V průběhu roku 2006 zahájil Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) vyšetřování v návaznosti na podezření z podvodu, které se týká několika projektů prováděných společností CEVA, včetně projektu, který je předmětem smlouvy Seapura.
4 Dne 11. prosince 2007 přijal OLAF svou konečnou zprávu (dále jen „zpráva OLAF“), v níž ve vztahu k plnění smlouvy Seapura konstatoval nesrovnalosti spočívající zejména v padělání pracovních výkazů zaměstnanců společnosti CEVA.
5 Dopisem ze dne 29. října 2008 Komise informovala společnost CEVA o svém záměru vydat vůči ní, z důvodu závažných finančních nesrovnalostí konstatovaných ve zprávě OLAF, výzvy k úhradě znějící na částku 123 735 eur, navýšenou o úroky, za účelem vrácení dotace vyplacené na základě smlouvy Seapura, přičemž společnost CEVA vyzvala, aby se vyjádřila.
6 Dne 13. března 2009 zaslala Komise společnosti CEVA čtyři výzvy k úhradě znějící na částku v celkové výši 168 220,16 eura (dále jen „výzvy k úhradě“).
7 Vzhledem k tomu, že společnost CEVA na výzvy k úhradě nereagovala, zaslala jí Komise dne 11. května 2009 čtyři upomínkové dopisy (dále jen „upomínky“).
8 Dne 12. června 2009 zaslala Komise společnosti CEVA z důvodu neuhrazení dlužných částek čtyři dopisy s výzvou k jejich zaplacení.
9 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 17. července 2009 podala společnost CEVA žalobu zapsanou pod číslem T‑285/09 a znějící na zrušení upomínek.
10 Rozsudkem ze dne 15. září 2011, CEVA v. Komise (T‑285/09, nezveřejněný, EU:T:2011:479) odmítl Tribunál žalobu jako nepřípustnou z důvodu, že upomínky již ze své podstaty nepředstavují správní rozhodnutí, jejichž zrušení se lze domáhat na základě článku 263 SFEU.
11 Rozsudkem tribunal correctionnel de Rennes (trestní soud v Rennes, Francie) ze dne 26. dubna 2011 byli společnost CEVA a její bývalý ředitel shledáni vinnými z podvodu, jakož i ze zneužití veřejných prostředků a odsouzení k peněžitému trestu ve výši 80 000 eur a podmíněnému trestu odnětí svobody v délce 18 měsíců.
12 V rámci adhezního řízení Tribunal correctionnel de Rennes (trestní soud v Rennes) uložil obžalovaným, z části společně a nerozdílně, povinnost zaplatit Komisi částku 303 631 eur jako náhradu majetkové újmy, kterou utrpěla zejména z důvodu finančních nesrovnalostí, ke kterým došlo při provádění smlouvy Seapura.
13 Rozsudkem ze dne 1. dubna 2014 zprostil cour d’appel de Rennes (odvolací soud v Rennes, Francie) společnost CEVA a jejího bývalého ředitele všech obvinění a občanskoprávní žalobu Komise zamítl.
14 Rozsudkem ze dne 12. listopadu 2015 zrušil trestní senát Cour de cassation (Kasační soud, Francie) na návrh procureur général près la cour d’appel de Rennes (státní zástupce při odvolacím soudu v Rennes) rozsudek uvedeného soudu ze dne 1. dubna 2014, a to stran jeho výroků, kterými obžalované zprostil obžaloby ze zneužití veřejných prostředků, a vrátil věc v této části cour d’appel de Caen (odvolací soud v Caen, Francie).
15 Rozsudkem ze dne 22. června 2016 zahájil tribunal de commerce de Saint-Brieuc (obchodní soud v Saint-Brieuc, Francie) řízení o sanaci společnosti CEVA a ustavil společnost SELARL TCA jako soudního zmocněnce (dále jen „TCA“).
16 Dne 15. září 2016 přihlásila Komise v rámci tohoto řízení pohledávku za společností TCA odpovídající celkové částce požadované ve výzvách k úhradě, které byly vydány za účelem vrácení dotací vyplacených mimo jiné na základě smlouvy Seapura, a to na jistinu ve výši 289 012,95 eura navýšenou o úroky z prodlení, celkem tedy 431 002,18 eura.
17 Dne 6. prosince 2016 zpochybnila společnost TCA pohledávku Komise.
18 Rozsudkem ze dne 21. července 2017 přijal tribunal de commerce de Saint-Brieuc (obchodní soud v Saint-Brieuc) plán sanace společnosti CEVA a ustavil společnost SELARL AJIRE zmocněncem pro dozor nad prováděním plánu sanace (dále jen „AJIRE“).
19 Rozsudkem ze dne 23. srpna 2017, který nabyl právní moci, cour d’appel de Caen (odvolací soud v Caen) po vrácení věci poté, co byl jeho rozsudek kasačním soudem zrušen, zprostil společnost CEVA obžaloby ze zneužití veřejných prostředků a odsoudil jejího bývalého ředitele k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce jednoho roku a k peněžitému trestu ve výši 20 000 eur za zneužití veřejných prostředků.
20 Usnesením ze dne 11. září 2017 zamítl insolvenční soudce ustavený pro řízení o sanaci pohledávku Komise v plném rozsahu (dále jen „usnesení insolvenčního soudce“).
21 Komise podala proti usnesení insolvenčního soudce odvolání.
22 Rozsudkem ze dne 24. listopadu 2020 zrušil cour d’appel de Rennes (odvolací soud v Rennes) usnesení insolvenčního soudce a konstatoval existenci dvou závažných námitek týkajících se promlčení a opodstatněnosti výzev k úhradě, přičemž měl za to, že o těchto námitkách musí rozhodnout příslušný soud a je na Komisi, aby se na něj obrátila.
Návrhová žádání účastnic řízení
23 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– uložil společnosti CEVA, aby jí zaplatila částku 234 491,02 eura, a sice jistinu ve výši 168 220,16 eura navýšenou o 66 270,86 eura z titulu úroků z prodlení;
– uložil společnosti CEVA náhradu nákladů řízení.
24 Společnost CEVA navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení ve výši 30 000 eur.
25 Vzhledem k tomu, že společnosti TCA a AJIRE nepředložily žalobní odpověď ve lhůtě stanovené v článku 81 jednacího řádu Tribunálu, Komise na základě čl. 123 odst. 1 uvedeného jednacího řádu navrhla, aby Tribunál vydal rozsudek pro zmeškání v rozsahu, v němž svůj návrh směřovala proti společnostem TCA a AJIRE.
26 V návrhu na zahájení řízení Komise upřesnila, že podle článku L.622‑22 a čl. L.626‑25 druhého pododstavce francouzského obchodního zákoníku jí přísluší do projednávané věci zahrnout soudního zmocněnce a zmocněnce pro dozor nad prováděním plánu sanace společnosti CEVA, tj. společnosti TCA a AJIRE, a proto tyto společnosti označila za žalované vedle společnosti CEVA.
27 Na jednání konaném dne 11. listopadu 2022 uvedla Komise v odpověď na otázku Tribunálu, že nepožaduje, aby byla žalovaným uložena povinnost plnit, nýbrž aby byla stanovena výše její pohledávky, což bylo zaznamenáno do protokolu z jednání. Rovněž upřesnila, že svým návrhem nesměřuje na společností TCA a AJIRE, a tudíž nenavrhuje, aby Tribunál určil, že jsou tyto společnosti povinny vrátit částky vyplacené v rámci plnění smlouvy Seapura.
Právní otázky
28 Podle článku 272 SFEU má Soudní dvůr Evropské unie pravomoc rozhodovat na základě rozhodčí doložky obsažené ve veřejnoprávní nebo v soukromoprávní smlouvě uzavřené Evropskou unií nebo na její účet. V souladu s čl. 256 odst. 1 SFEU je Tribunál příslušný rozhodovat v prvním stupni ve věcech uvedených v článku 272 SFEU.
29 V projednávané věci je třeba uvést, že čl. 5 odst. 2 smlouvy Seapura obsahuje rozhodčí doložku, podle níž všechny spory týkající se této dohody budou předloženy Soudnímu dvoru Evropské unie. Tribunál je tedy příslušný o projednávané žalobě rozhodnout.
K promlčení návrhu Komise
30 Ve své žalobní odpovědi namítá společnost CEVA nepřípustnost žaloby z důvodu, že žaloba podaná Komisí je jak podle belgického práva, tak podle unijního práva promlčena.
31 Komise zaprvé tvrdí, že námitka nepřípustnosti vznesená společností CEVA je nepřípustná z důvodu, že se námitka promlčení netýká přípustnosti, nýbrž věci samé, a zadruhé, že promlčecí lhůta dosud ani podle belgického práva, ani podle unijního práva neuplynula.
32 V projednávané věci čl. 5 odst. 1 smlouvy Seapura stanoví, že se „smlouva řídí belgickým právem“.
33 Komise však ve své odpovědi na písemnou otázku Tribunálu, kterou potvrdila na jednání, tvrdí, že nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. 2002, L 248, s. 1; Zvl. vyd. 01/04, s. 74), ve znění nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1995/2006 ze dne 13. prosince 2006 (Úř. věst. 2006, L 390, s. 1), bylo použitelné ke dni vydání výzev k úhradě, tj. ke dni 13. března 2009.
34 Společnost CEVA tvrdí, že finanční nařízení, kterých se dovolává Komise, nelze použít na situaci, která předcházela jejich vstupu v platnost.
35 Společnost CEVA vysvětluje, že ke dni podpisu smlouvy Seapura, tedy ke dni 17. ledna 2001, použitelným zněním finančního nařízení bylo finanční nařízení ze dne 21. prosince 1977 o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. 1977, L 356, s. 1), ve znění nařízení Rady (ES, ESUO, Euratom) č. 2548/98 ze dne 23. listopadu 1998 (Úř. věst. 1998, L 320, s. 1, dále jen „finanční nařízení č. 2548/98“), a že toto znění finančního nařízení neobsahovalo pravidla promlčení.
36 Pokud jde o znění finančního nařízení použitelné na skutkové okolnosti projednávané věci, je třeba uvést, že ke dni uzavření smlouvy Seapura použitelné znění finančního nařízení, tj. finanční nařízení č. 2548/98 nestanovilo žádné zvláštní ustanovení o promlčecí lhůtě ani o možnostech stavení běhu promlčecí lhůty.
37 V projednávané věci jsou tedy použitelná pravidla o promlčení stanovena právem, kterým se řídí smlouva, a sice belgickým právem.
38 Podle belgického práva čl. 2262a odst. 1 belgického občanského zákoníku, který se použije na žaloby ze smluv, stanoví, že „[v]šechny žaloby na plnění se promlčují ve lhůtě deseti let“.
39 Kromě toho je třeba poznamenat, že v souladu s článkem 2257 belgického občanského zákoníku začíná promlčecí lhůta u žalob na plnění běžet dnem následujícím po dni, kdy se pohledávka stane splatnou.
40 Na jedné straně je nesporné, že projednávaný spor má smluvní povahu. Je třeba poznamenat, že čl. 3 odst. 5 přílohy II smlouvy Seapura stanoví, že „[p]o dni dokončení smlouvy nebo po ukončení smlouvy nebo účasti některé ze smluvních stran je Komise s přihlédnutím k případu oprávněna žádat či žádá smluvního partnera, v návaznosti na podvody nebo závažné finanční nesrovnalosti konstatované v rámci auditu, o vrácení celkové částky příspěvků Společenství, které mu byly vyplaceny“.
41 Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že se strany smlouvy Seapura dohodly, že je vrácení celkové částky příspěvků Unie – vyplacených společnosti CEVA – v důsledku podvodu nebo závažných finančních nesrovnalostí konstatovaných v rámci auditu podmíněno předchozí žádostí Komise o vrácení.
42 Za tímto účelem zaslala Komise dne 13. března 2009 společnosti CEVA čtyři výzvy k úhradě s cílem domoci se uspokojení své pohledávky. Je tedy třeba mít za to, že Komise k tomuto datu od společnosti CEVA požadovala vrácení částek, které tato společnost obdržela na základě smlouvy Seapura.
43 Za těchto okolností se v souladu s ustanoveními čl. 3 odst. 5 přílohy II smlouvy Seapura pohledávka Komise stala dne 13. března 2009 splatnou.
44 Dále je třeba konstatovat, že společnost CEVA nepředložila žádný konkrétní argument, který by umožnil prokázat, že se pohledávka stala splatnou před 13. březnem 2009.
45 Desetiletá lhůta, během níž Komise mohla proti společnosti CEVA podat žalobu, tak začala běžet v den následující po dni splatnosti závazku, a sice 14. března 2009, v souladu s článkem 2257 belgického občanského zákoníku uvedeným v bodě 39 výše.
46 V důsledku toho je třeba mít za to, že promlčecí lhůta v zásadě uplynula dne 14. března 2019.
47 V projednávané věci Komise tvrdí, že byla promlčecí lhůta dvakrát pozastavena, zaprvé při uplatnění jejího nároku jako poškozené v adhezním řízení před tribunal correctionnel de Rennes (trestní soud v Rennes) dne 26. dubna 2011 a zadruhé při jejím přihlášení pohledávky dne 15. září 2016 v rámci řízení o sanaci týkajícího se společnosti CEVA.
48 V tomto ohledu je třeba se omezit na přezkum toho, zda mohla být promlčecí lhůta platně pozastavena přihlášením pohledávky předložené Komisí v rámci řízení o sanaci týkajícího se společnosti CEVA, aniž je nutné zkoumat rovněž účinky uplatnění jejího nároku jako poškozené v adhezním řízení před tribunal correctionnel de Rennes (trestní soud v Rennes).
49 Komise totiž tvrdí, že její pohledávka byla přihlášena u společnosti TCA dne 15. září 2016 a že podle judikatury belgického Cour de cassation (kasační soud) přihláška pohledávky staví běh promlčecí lhůty až do skončení úpadkového řízení.
50 Komise dodává, že je oprávněna se dovolávat využití francouzských řízení, aby mohla uplatnit „pozastavení“ běhu promlčecí lhůty na základě belgického práva.
51 Společnost CEVA zpochybňuje argumentaci Komise a tvrdí, že řízení o sanaci, které bylo zahájeno ve Francii, je nezávislé na dotčených smluvních vztazích, neboť pohledávka Komise je sporná a nebyla soudně uznána.
52 V projednávané věci je třeba připomenout, že dne 22. června 2016 zahájil tribunal de commerce de Saint-Brieuc (obchodní soud v Saint-Brieuc) řízení o sanaci týkající se společnosti CEVA. Dne 15. září 2016 přihlásila Komise v rámci tohoto řízení svou pohledávku u společnosti TCA.
53 Z článku L.622‑24 francouzského obchodního zákoníku totiž vyplývá, že ode dne zveřejnění rozhodnutí o zahájení řízení o sanaci všichni věřitelé, jejichž pohledávka vznikla před vydáním rozhodnutí o zahájení řízení, s výjimkou zaměstnanců, zašlou přihlášku svých pohledávek soudnímu zmocněnci. Právě na základě tohoto ustanovení tedy Komise v rámci řízení o sanaci zahájeného vůči společnosti CEVA přihlásila u společnosti TCA svou pohledávku.
54 Kromě toho článek L.622‑25‑1 francouzského obchodního zákoníku stanoví: „Přihlášení pohledávky staví běh promlčecí lhůty až do skončení řízení; zprošťuje povinnosti zaslat jakoukoli výzvu k plnění a je považováno za procesní úkon.“
55 V tomto ohledu je třeba nejprve konstatovat, jak uvedla Komise v odpovědi na otázku položenou v rámci organizačních procesních opatření, že zahájení řízení o sanaci ve Francii s sebou nese přímou použitelnost nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení (Úř. věst. 2000, L 160, s. 1; Zvl. vyd. 19/01, s. 191), které bylo v té době platné, a že toto nařízení určilo francouzské právo jako lex concursus.
56 Je třeba uvést, že podle čl. 4 odst. 2 písm. f) nařízení č. 1346/2000 „[p]rávo státu, který řízení zahájil, určuje podmínky pro zahájení tohoto řízení, jeho vedení a skončení“, a zejména „účinky úpadkového řízení na řízení zahájená jednotlivými věřiteli“. Článek 16 odst. 1 téhož nařízení uvádí, že „[r]ozhodnutí o zahájení úpadkového řízení učiněné soudem členského státu, který je příslušný podle článku 3, je uznáváno ve všech ostatních členských státech od okamžiku, kdy nabude účinku ve státě, který řízení zahájil“. Podle čl. 17 odst. 1 tohoto nařízení „[r]ozhodnutí o zahájení úpadkového řízení podle čl. 3 odst. 1 má bez dalších formálních náležitostí v kterémkoli jiném členském státě stejné účinky jako podle práva státu, který řízení zahájil, pokud toto nařízení nestanoví jinak a dokud ve výše uvedeném členském státě není zahájeno řízení podle čl. 3 odst. 2“.
57 Na základě výše uvedených ustanovení z toho vyplývá, že je třeba mít za to, že zahájení řízení o sanaci společnosti CEVA ve Francii a následné přihlášení pohledávky učiněné Komisí v rámci tohoto řízení o sanaci vyvolaly podle francouzského práva, a zejména podle článku L.622‑25‑1 francouzského obchodního zákoníku, účinky podle práva belgického, a sice přihlášením pohledávky došlo k pozastavení běhu desetileté promlčecí lhůty stanovené tímto právem. Účinky spojené se zahájením řízení o sanaci zahájeného vůči společnosti CEVA by totiž nebyly přiznány, pokud by přihláška pohledávky učiněná Komisí ve Francii dne 15. září 2016 nevedla podle belgického práva k pozastavení běhu promlčecí lhůty.
58 Vzhledem k tomu, že byl projednávaný návrh podán dne 19. prosince 2020, je třeba za těchto podmínek konstatovat, že v projednávané věci promlčení nenastalo.
59 Námitku promlčení vznesenou společností CEVA je tudíž třeba zamítnout.
K opodstatněnosti návrhu
60 Na podporu svého návrhu Komise požaduje vrácení všech částek vyplacených společnosti CEVA v rámci smlouvy Seapura, navýšených o úroky z prodlení.
61 V tomto ohledu je třeba připomenout, že Tribunál, v rozsahu, v němž je mu předložen spor na základě rozhodčí doložky podle článku 272 SFEU, musí tento spor rozhodnout podle vnitrostátního hmotného práva, jímž se řídí daná smlouva (rozsudek ze dne 1. března 2017, Universiteit Antwerpen v. REA, T‑208/15, nezveřejněný, EU:T:2017:136, bod 53).
62 V projednávané věci je třeba připomenout, že podle čl. 5 odst. 1 smlouvy Seapura je vnitrostátním hmotným právem použitelným na uvedenou smlouvu belgické právo.
63 Pokud jde o pravidla upravující plnění a výklad smluv v belgickém právu, čl. 1134 třetí pododstavec belgického občanského zákoníku, který byl v té době v platnosti, stanoví, že „[smlouvy uzavřené v souladu se zákonem] musí být plněny v dobré víře“.
64 Podle tehdy platného článku 1147 belgického občanského zákoníku je dlužník povinen, je-li to nutné, nahradit škodu včetně úroků z prodlení v případě nesplnění závazku nebo prodlení při jeho plnění, neprokáže-li, že nesplnění závazku bylo způsobeno vnější příčinou, za niž jej nelze činit odpovědným, a že se z jeho strany nejednalo o zlý úmysl.
65 Ve světle těchto ustanovení je třeba přezkoumat, zda se společnost CEVA dopustila nesrovnalostí při plnění smlouvy Seapura, jak tvrdí Komise.
Ke zprávě OLAF
66 Komise svůj návrh opírá o ustanovení tehdy platného článku 1147 belgického občanského zákoníku a čl. 3 odst. 5 přílohy II smlouvy Seapura uvedeného v bodě 40 výše.
67 Tvrdí, že zpráva OLAF konstatovala existenci závažných finančních nesrovnalostí ze strany společnosti CEVA při plnění smlouvy Seapura.
68 Na základě čl. 3 odst. 5 přílohy II smlouvy Seapura je tak oprávněna požadovat vrácení celé částky dotace, kterou vyplatila společnosti CEVA.
69 Společnost CEVA tuto argumentaci zpochybňuje a uvádí, že zaprvé se vyšetřování OLAF netýkalo projektu vztahujícího se ke smlouvě Seapura a zadruhé zpráva OLAF nespojila zjištěné nesrovnalosti se smlouvou Seapura.
70 V tomto ohledu je třeba nejprve uvést, jak správně tvrdí Komise, že vyšetřování OLAF týkající se společnosti CEVA sestávalo ze dvou oblastí, z nichž první se týkala přímých nákladů a druhá strukturálních fondů.
71 Dále je třeba upřesnit, že vyšetřování OLAF spočívalo především na dvou druzích jednání, která vyvolala podezření, a sice zaprvé na padělání pracovních výkazů zaměstnanců a zadruhé na plagiátorství vědeckých dokumentů v různých projektech společnosti CEVA.
72 V projednávané věci zpráva OLAF výslovně dospěla k závěru, že existují závažné finanční nesrovnalosti týkající se všech projektů společnosti CEVA, včetně smlouvy Seapura. Jak dále správně tvrdí Komise, horizontální povaha oblasti vyšetřování OLAF nutně smlouvu Seapura zahrnovala.
73 Argument společnosti CEVA, podle kterého se vyšetřování a zpráva OLAF netýkaly projektu Seapura, tedy nemůže obstát.
74 Pokud jde konečně o závažné finanční nesrovnalosti konstatované ve zprávě OLAF, je třeba, jak tvrdí společnost CEVA, uvést, že jelikož údajně plagiované dokumenty nebyly označeny, zpráva OLAF tvrzení o plagiátorství vědeckých dokumentů týkajících se projektu Seapura neprokázala.
75 Naproti tomu, pokud jde o tvrzení o padělání pracovních výkazů zaměstnanců, zpráva OLAF prokazuje, že společnost CEVA vypracovala několik verzí evidence pracovní doby pro projekty, u nichž měla povinnost dokládat náklady, což nasvědčuje manipulacím v pracovní době zaměstnanců společnosti, zejména u evropských projektů, s cílem uvolnit co nejvíce prostředků z fondů přidělených na každý projekt.
76 Kromě toho, jak tvrdí Komise, zpráva OLAF uvádí anomálie nejen v mechanismu výpočtu odpracovaných hodin, ale také v rozpisu těchto hodin na různé projekty, mezi něž patřil i projekt Seapura. Z této zprávy totiž vyplývá, že vyšetřovatelé provedli křížovou studii dokumentů, které pocházely z různých projektů a spadaly do téhož období, aby měli k dispozici komplexní zhodnocení, což jim umožnilo určit pravdivost výkazů pracovní doby pro všechny probíhající projekty. V tomto ohledu je třeba zejména uvést, že zpráva OLAF opakovaně odkazuje na projekt Seapura za účelem přezkoumání všech hodin odpracovaných každým členem týmu zaměstnanců.
77 Za těchto podmínek měli vyšetřovatelé za to, že celkové náklady na zaměstnance vykázané za období mezi lety 2001 a 2005 nejsou spolehlivé. V důsledku toho se domnívali, že se závažné finanční nesrovnalosti, kterými byly stiženy předložené pracovní výkazy zaměstnanců společnosti CEVA, týkají veškerých projektů, zejména projektu Seapura.
78 Kromě toho ze zjištění a zhodnocení uvedených ve zprávě OLAF vyplývá, že lidské zdroje společnosti CEVA nepostačovaly k tomu, aby mohla plnit své smluvní povinnosti vyplývající z veškerých projektů, které získala, a že pro téhož zaměstnance, v rámci téhož projektu a v témže roce existovalo až osm různých verzí evidence pracovní doby, což potvrzuje, že bylo s pracovními výkazy manipulováno u všech projektů, a nutně i u projektu Seapura. OLAF rovněž dospěl k závěru, že z důvodu jednání bývalého ředitele společnosti CEVA došlo k takovému padělání záměrně a systematicky.
79 Argument společnosti CEVA, podle kterého neexistuje spojitost mezi konstatovanými nesrovnalostmi a projektem Seapura, tudíž nemůže obstát.
80 V rozsahu, v němž zpráva OLAF konstatovala závažné finanční nesrovnalosti ve smyslu čl. 3 odst. 5 přílohy II smlouvy Seapura, je návrh Komise na vrácení veškerých částek, které byly společnosti CEVA vyplaceny v souvislosti s plněním smlouvy Seapura, oprávněný.
K trestním řízením před francouzskými soudy
81 Společnost CEVA tvrdí, že Komise nemůže svůj návrh opírat o údajně podvodný způsob řízení dotace, která jí byla poskytnuta, když před francouzskými trestními soudy byla nakonec zproštěna všech svých obvinění.
82 Svým rozsudkem ze dne 1. dubna 2014 ostatně cour d’appel de Rennes (odvolací soud v Rennes) zdůraznil správnost řízení a skutečnost, že provádění dotčených projektů po stránce vědecké nikdy nevyvolalo ze strany unijních orgánů výhrady. Společnost CEVA tak tvrdí, že Tribunál nemůže vyhovět požadavkům Komise na základě údajně podvodné povahy spáchaných jednání.
83 Komise zpochybňuje argumentaci společnosti CEVA a tvrdí, že podle zásady závaznosti smluv, uvedené v tehdy platném článku 1134 belgického občanského zákoníku, je čl. 3 odst. 5 přílohy II smlouvy Seapura pro strany závazný, takže vrácení vyplacených částek není podmíněno odsouzením společnosti CEVA vnitrostátním trestním soudem, nýbrž prokázáním podvodu nebo závažných finančních nesrovnalostí zjištěných v rámci finančního auditu.
84 Komise dodává, že společnost CEVA nemůže doplnit podmínku ke smluvnímu ustanovení, které není předmětem žádného výkladu.
85 V tomto ohledu je třeba mít za to, že v rámci smlouvy, jako je smlouva v projednávané věci, postačuje pouhý závěr o existenci podvodů nebo závažných finančních nesrovnalostí konstatovaných v rámci auditu k založení nároku Komise požadovat vrácení částek, které poskytla (obdobně viz rozsudek ze dne 3. května 2018, Sigma Orionis v. Komise, T‑48/16, EU:T:2018:245, body 121 až 125).
86 V projednávané věci, jak bylo uvedeno v bodech 78 a 80 výše, padělání pracovních výkazů zaměstnanců představuje přinejmenším závažnou finanční nesrovnalost ve smyslu čl. 3 odst. 5 přílohy II smlouvy Seapura.
87 Článek 3 odst. 5 přílohy II smlouvy Seapura přitom podmiňuje vrácení dotčeného příspěvku Společenství pouhým závěrem o existenci podvodů nebo závažných finančních nesrovnalostí učiněným v rámci auditu, aniž toto vrácení závisí na odsouzení nebo trestněprávní kvalifikaci dotčených skutků.
88 Za těchto podmínek je třeba mít za to, že zproštění obvinění z podvodu nebo zneužití veřejných prostředků, trestním soudem, nemá vliv na použití čl. 3 odst. 5 přílohy II smlouvy Seapura.
K zásadě procesní autonomie
89 Společnost CEVA tvrdí, že podle zásady procesní autonomie zakotvené v judikatuře Soudního dvora se při neexistenci harmonizace práva na evropské úrovni práva a postupy členských států omezují na vnitrostátní právní systémy, takže se jednotlivci nemohou dovolávat práva jednoho členského státu před soudem jiného členského státu.
90 V projednávané věci se podle společnosti CEVA nemůže Komise dovolávat řízení zahájených ve Francii na základě francouzského práva, když se smlouva Seapura řídí belgickým právem a přiznává příslušnost k rozhodnutí projednávaného sporu Tribunálu.
91 Komise tuto argumentaci zpochybňuje.
92 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že se Komise v projednávané věci obrátila na Tribunál na základě článku 272 SFEU bez ohledu na to, zda existují normy unijního práva upravující dotčenou smlouvu, či nikoli.
93 Je třeba připomenout, že z judikatury citované v bodě 61 výše vyplývá, že Tribunál, kterému je předložen spor na základě rozhodčí doložky podle článku 272 SFEU, musí tento spor rozhodnout podle vnitrostátního hmotného práva, jímž se řídí daná smlouva. Z odůvodnění uvedeného v bodech 52 až 57 výše přitom vyplývá, že pokud se na smlouvu použije belgické právo, není tím dotčena přímá použitelnost nařízení č. 1346/2000, podle kterého mají některá ustanovení francouzského obchodního zákoníku své účinky v belgickém právu. Z toho vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí společnost CEVA, byla Komise oprávněna, aniž jí mohlo být vytýkáno porušení zásady procesní autonomie, dovolávat se na základě nařízení č. 1346/2000 účinků řízení zahájených ve Francii v belgickém právu.
94 Argumentace společnosti CEVA vycházející z porušení zásady procesní autonomie tudíž musí být odmítnuta.
95 Je tedy třeba vyhovět návrhu Komise a konstatovat, že pohledávka Komise vůči společnosti CEVA činí částku 168 220,16 eura navýšenou o úroky dlužné na základě čl. 3 odst. 5 přílohy II smlouvy.
K návrhu Komise, aby Tribunál vydal rozsudek pro zmeškání ve vztahu ke společnostem TCA a AJIRE
96 Ve svém vyjádření k dalšímu průběhu řízení ze dne 14. června 2021 navrhla Komise, aby Tribunál vydal rozsudek pro zmeškání ve vztahu ke společnostem TCA a AJIRE podle čl. 123 odst. 1 jednacího řádu.
97 Je třeba uvést, že v souladu se svými návrhovými žádáními pozměněnými na jednání již Komise svůj návrh nesměřuje vůči společnostem TCA a AJIRE, a tedy implicitně, ale nutně nepožaduje, aby Tribunál určil, že jsou tyto společnosti povinny vrátit částky vyplacené v rámci plnění smlouvy Seapura.
98 Z bodů 60 až 95 výše vyplývá, že v rozsahu, v němž zpráva OLAF konstatovala závažné finanční nesrovnalosti ve smyslu čl. 3 odst. 5 přílohy II smlouvy Seapura, je návrh Komise na vrácení veškerých částek, které byly společnosti CEVA vyplaceny v souvislosti s plněním smlouvy Seapura, oprávněný.
99 Vzhledem k tomu, že bylo návrhovým žádáním Komise, která se týkají výlučně společnosti CEVA, v plném rozsahu vyhověno, není namístě rozhodovat o jejím návrhu, aby Tribunál vydal rozsudek pro zmeškání ve vztahu ke společnostem TCA a AJIRE.
K nákladům řízení
100 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
101 Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a společnost CEVA neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (sedmý senát)
rozhodl takto:
1) Pohledávka Evropské komise vůči Centre d’étude et de valorisation des algues SA (CEVA) činí částku 168 220,16 eura navýšenou o úroky z prodlení ode dne vyplacení neoprávněně získaných částek, ve výši roční sazby rovnající se sazbě stanovené Evropskou centrální bankou (ECB) pro hlavní refinanční operace, zvýšené o 2 procentní body.
2) Společnost CEVA ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí.
da Silva Passos | Valančius | Truchot |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 6. září 2023.
Podpisy