Language of document : ECLI:EU:T:2019:763

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (osmého senátu)

24. října 2019 (*)

„Ochranná známka Evropské unie – Námitkové řízení – Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie Happy Moreno choco – Starší národní obrazové ochranné známky MORENO – Relativní důvod pro zamítnutí zápisu – Nebezpečí záměny – Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001] – Nahrazení seznamu výrobků, na které se vztahují starší národní obrazové ochranné známky – Oprava rozhodnutí odvolacího senátu – Článek 102 odst. 1 nařízení 2017/1001 – Právní základ – Dřívější rozhodovací praxe – Právní jistota – Legitimní očekávání“

Ve věci T‑498/18,

ZPC Flis sp.j., se sídlem v Radziejowice (Polsko), zastoupená M. Kondratem, advokátem,

žalobkyně,

proti

Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zastoupenému K. Kompari a H. O’Neillem, jako zmocněnci,

žalovanému,

přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice v řízení před Tribunálem, je

Aldi Einkauf GmbH & Co. OHG, se sídlem v Essenu (Německo), zastoupená N. Lützenrathem, U. Rademacherem, C. Fürsenem a M. Minknerem, advokáty,

jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 31. května 2018 (věc R 1464/2017-1), týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Aldi Einkauf a ZPC Flis,

TRIBUNÁL (osmý senát),

ve složení A. M. Collins, předseda, R. Barents a J. Passer (zpravodaj), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: R. Ūkelytė, rada,

s přihlédnutím k žalobě došlé soudní kanceláři Tribunálu dne 20. srpna 2018,

s přihlédnutím k vyjádření EUIPO k žalobě došlému soudní kanceláři Tribunálu dne 30. listopadu 2018,

s přihlédnutím k vyjádření vedlejší účastnice k žalobě došlému soudní kanceláři Tribunálu dne 22. listopadu 2018,

s přihlédnutím k výzvě k předložení dokumentů, kterou Tribunál zaslal EUIPO dne 5. února 2019,

s přihlédnutím k písemné otázce Tribunálu položené účastníkům řízení a odpovědím na tuto otázku došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 20. února 2019,

po jednání konaném dne 4. července 2019,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Dne 22. ledna 2016 podala žalobkyně, ZPC Flis sp.j., u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) přihlášku ochranné známky Evropské unie na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1), ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1)].

2        Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je níže vyobrazené obrazové označení:

Image not found

3        Výrobky a služby, pro které byl zápis požadován, náležejí do tříd 30 a 35 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:

–        třída 30: „Cukroví, cukrovinky (bonbóny), vaflové pečivo, oplatkové trubičky, sladké pečivo a cukrářské výrobky“;

–        třída 35: „Maloobchodní nebo velkoobchodní prodej cukrovinek, formiček na cukroví, oplatek, oplatkových trubiček, velkoobchodní a maloobchodní prodej cukrovinek, formiček na cukroví, oplatek, oplatkových trubiček prostřednictvím internetu“.

4        Přihláška ochranné známky byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Evropské unie č. 59/2016 ze dne 30. března 2016.

5        Dne 23. června 2016 podala vedlejší účastnice, společnost Aldi Einkauf GmbH & Co. OHG, proti zápisu přihlášené ochranné známky pro výrobky uvedené v bodě 3 výše námitky na základě článku 41 nařízení č. 207/2009 (nyní článek 46 nařízení 2017/1001).

6        Námitky byly založeny na starších německých obrazových ochranných známkách zapsaných původně pro „kávu, náhražky kávy; kávové výrobky; nápoje na bázi kávy; čaj, kakao; kakaové výrobky; nápoje na bázi kakaa; nápoje na bázi čokolády; všechny výše uvedené výrobky rovněž v instantní formě“, náležející do třídy 30 (dále jen „původní seznam výrobků“). V návaznosti na rozhodnutí Deutsches Patent- und Markenamt (Úřad pro patenty a ochranné známky, Německo) ze dne 29. září 2008 o částečném zrušení byl zápis starších německých obrazových ochranných známek omezen na výrobky „káva, výrobky a nápoje na bázi kávy obsahující kávu; prášek pro výrobu nápojů na bázi kakaa“, náležející do třídy 30 (dále jen „pozměněný seznam výrobků“). Tyto starší ochranné známky jsou následující:

–        starší německá obrazová ochranná známka, přihlášená dne 17. ledna 2007 a zapsaná dne 29. března 2007 pod číslem 30702839, jež je vyobrazena níže:

Image not found

–        starší německá obrazová ochranná známka, přihlášená dne 17. ledna 2007 a zapsaná dne 29. března 2007 pod číslem 30702840, jež je vyobrazena níže:

Image not found

7        Důvodem uplatněným na podporu námitek byl důvod uvedený v čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001].

8        Rozhodnutím ze dne 10. května 2017 zamítlo námitkové oddělení námitky, přičemž své rozhodnutí založilo na pozměněném seznamu výrobků, na něž se vztahují starší ochranné známky.

9        Dne 6. července 2017 podala vedlejší účastnice u EUIPO proti rozhodnutí námitkového oddělení odvolání na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009 (nyní články 66 až 71 nařízení 2017/1001).

10      Rozhodnutím ze dne 31. května 2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“) první odvolací senát EUIPO částečně zrušil rozhodnutí námitkového oddělení.

11      V tomto ohledu měl odvolací senát za to, že relevantním územím je Německo a relevantní veřejnost odpovídá široké veřejnosti, která je poměrně dobře informovaná a přiměřeně pozorná a obezřetná s průměrnou úrovní pozornosti.

12      Pokud jde o srovnání dotčených výrobků a služeb, odvolací senát shledal, že „cukroví, cukrovinky (bonbóny), vaflové pečivo, oplatkové trubičky, sladké pečivo a cukrářské výrobky“, náležející do třídy 30, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, a výrobky náležející do původního seznamu výrobků, na které se vztahují starší ochranné známky, jsou totožné nebo podobné. Odvolací senát měl rovněž v podstatě za to, že služby, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, jsou podobné výrobkům náležejícím do původního seznamu, na které se vztahují starší ochranné známky, s výjimkou služeb „maloobchodní nebo velkoobchodní prodej formiček na cukroví, velkoobchodní a maloobchodní prodej formiček na cukroví prostřednictvím internetu“, které jsou odlišné.

13      Pokud jde o srovnání kolidujících označení, odvolací senát měl v podstatě za to, že rozlišujícím prvkem uvedených označení je společný výraz „moreno“ a tato označení jsou ze vzhledového hlediska podobná a z fonetického hlediska velmi podobná, či dokonce totožná, přičemž pojmové hledisko nehraje při srovnání kolidujících označení žádnou roli.

14      Odvolací senát proto dospěl k závěru o existenci nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 pro všechny výrobky a služby, s výjimkou služeb náležejících do třídy 35, jež odpovídají následujícímu popisu: „Maloobchodní nebo velkoobchodní prodej formiček na cukroví, velkoobchodní a maloobchodní prodej formiček na cukroví prostřednictvím internetu“.

15      Dne 15. listopadu 2018 odvolací senát přijal na základě článku 102 nařízení 2017/1001 rozhodnutí nadepsané „oprava“, které bylo oznámeno dne 11. prosince 2018 (dále jen „oprava ze dne 15. listopadu 2018“). Odvolací senát tak nahradil původní seznam výrobků pozměněným seznamem výrobků, na které se vztahují starší ochranné známky.

16      Bod 1 výroku napadeného rozhodnutí nebyl opravou ze dne 15. listopadu 2018 změněn.

 Návrhová žádání účastníků řízení

17      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc zpět EUIPO k novému posouzení;

–        nebo změnil napadené rozhodnutí tak, „že prohlásí, že nejsou dány relativní důvody pro zamítnutí zápisu [přihlášené] ochranné známky pro všechny výrobky a služby ve třídách 30 a 35 a že ochranná známka musí být zapsána“;

–        „pokud jde o náklady řízení, rozhodl v [její] prospěch“.

18      EUIPO navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu,

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

19      Vedlejší účastnice navrhuje, aby Tribunál:

–        prohlásil žalobu za nepřípustnou,

–        zamítl žalobu,

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

20      Žalobkyně na podporu své žaloby uvádí, že oprava ze dne 15. listopadu 2018 byla přijata mimo oblast působnosti čl. 102 odst. 1 nařízení 2017/1001, a vznáší jediný žalobní důvod vycházející z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009. V tomto rámci žalobkyně tvrdí, že došlo k porušení zásady ochrany legitimního očekávání a zásady právní jistoty.

 K přípustnosti žaloby

21      Vedlejší účastnice namítá nepřípustnost žaloby, aniž vznáší námitku nepřípustnosti podle článku 130 jednacího řádu Tribunálu, neboť návrhové žádání žalobkyně je v rozporu se zásadou, podle níž musí být návrhové žádání „jasné a jednoznačné“. Podle ní není v projednávané věci možné zjistit, jaké je návrhové žádání žalobkyně.

22      V projednávané věci je nutno konstatovat, že žaloba splňuje požadavky jasnosti a přesnosti stanovené v čl. 177 odst. 1 písm. e) jednacího řádu, jelikož je naprosto srozumitelné, že žalobkyně navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a případně jeho změnu.

23      Žaloba musí být tedy prohlášena za přípustnou.

 K přípustnosti příloh A.3 až A.27 žaloby předložených poprvéTribunálu

24      EUIPO tvrdí, že důkazy poskytnuté žalobkyní týkající se užívání výrazu „moreno“ na trhu jsou nepřípustné, jelikož jsou nové, neboť odvolací senát neměl při přijetí napadeného rozhodnutí uvedené důkazy k dispozici.

25      Vedlejší účastnice výslovně vznáší námitku nepřípustnosti, jelikož žalobkyně předložila dokumenty obsažené v přílohách A.3 až A.27 žaloby poprvé až u Tribunálu.

26      Z ustálené judikatury vyplývá, že účelem žaloby k Tribunálu je přezkum legality rozhodnutí odvolacích senátů EUIPO ve smyslu článku 65 nařízení č. 207/2009, takže funkcí Tribunálu není znovu zkoumat skutkové okolnosti ve světle dokumentů, které byly poprvé předloženy až před Tribunálem [rozsudek ze dne 12. března 2014, Tubes Radiatori v. OHIM – Antrax It (Radiátor), T‑315/12, nezveřejněný, EU:T:2014:115, bod 27; v tomto smyslu viz též rozsudek ze dne 24. listopadu 2005, Sadas v. OHIM – LTJ Diffusion (ARTHUR ET FELICIE), T‑346/04, EU:T:2005:420, bod 19 a citovaná judikatura].

27      V projednávané věci předložila žalobkyně výtisky výňatků z několika databází, jako např. databáze EUIPO (přílohy A.3, A.11 a A.21 až A.24), databáze německého úřadu pro patenty a ochranné známky (přílohy A.4 a A.5), databáze Lietuvos Respublikos valstybinis patentų biuras (Národní patentový úřad Litevské republiky, Litva) (příloha A.19) a databáze Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) (přílohy A.6, A.16 až A.18, A.20 a A.25 až A.27), výtisky z internetových slovníků (přílohy A.7 až A.9), výtisk stránky z internetové encyklopedie Wikipedia (příloha A.10), jakož i výtisky internetových stránek (přílohy A.12 až A.15).

28      Je přitom nutno konstatovat, že z písemností ve spise nijak nevyplývá, že žalobkyně předložila výše uvedené dokumenty během řízení před odděleními EUIPO k prokázání existence nebezpečí záměny, takže byly poprvé předloženy až před Tribunálem, a v důsledku toho musí být prohlášeny za nepřípustné, s výjimkou těch, které jsou obsaženy v přílohách A.3 až A.6.

29      Dokumenty obsažené v přílohách A.3 až A.6 sice představují nové důkazy, žalobkyni však nelze vytýkat, že předložila výňatky z databází EUIPO (příloha A.3), německého úřadu pro patenty a ochranné známky (přílohy A.4 a A.5) a WIPO (příloha A.6), aby tvrdila, že napadené rozhodnutí je stiženo vadou, pokud jde o srovnání výrobků a služeb, jakož i o nebezpečí záměny s ohledem na seznam výrobků, pro které byly starší ochranné známky zapsány, tedy vadou, jež nebyla odhalitelná před přijetím napadeného rozhodnutí.

30      Z toho vyplývá, že přílohy A.3 až A.6 žaloby musí být prohlášeny za přípustné.

 K nahrazení seznamu výrobkůnapadeném rozhodnutíopravě ze dne 15. listopadu 2018

31      Žalobkyně v podstatě tvrdí, že odvolací senát zmiňuje původní seznam výrobků, na které se vztahují starší ochranné známky, ačkoli ve výňatcích z databází WIPO a německého úřadu pro patenty a ochranné známky se objevuje pozměněný seznam výrobků, což podle ní představuje porušení ustanovení nařízení č. 207/2009. Ve své odpovědi ze dne 20. února 2019 na otázku položenou Tribunálem žalobkyně tvrdí, že odvolací senát nemohl přijetí opravy ze dne 15. listopadu 2018 opřít o článek 102 nařízení 2017/1001. Žalobkyně tvrdí, že nahrazení seznamu výrobků nelze považovat za chybu nebo zjevné opomenutí, že ovlivňuje správnost analýzy odvolacího senátu, má dopad na odůvodnění a opodstatněnost napadeného rozhodnutí a že bylo přijato mimo oblast působnosti článku 102 nařízení 2017/1001.

32      EUIPO uznává, že zohlednil původní seznam výrobků, a nikoliv seznam výrobků, pro které byly starší ochranné známky zapsány, po jeho omezení. EUIPO však tvrdí, že tato věcná chyba, napravená opravou ze dne 15. listopadu 2018, nemá žádný dopad na úvahy ani na závěry odvolacího senátu, jelikož „kávové výrobky“ jsou zahrnuty stejným způsobem v původním seznamu výrobků, na které se vztahují starší ochranné známky, i v pozměněném seznamu výrobků.

33      Vedlejší účastnice v odpovědi na organizační procesní opatření připouští, že původní seznam výrobků a pozměněný seznam výrobků se liší. Vedlejší účastnice však tvrdí, že tato vada nemění úvahy ani závěr odvolacího senátu.

34      Článek 102 odst. 1 nařízení 2017/1001 stanoví, že z vlastního podnětu nebo na žádost účastníka řízení opraví EUIPO veškeré jazykové chyby nebo překlepy a zjevná přehlédnutí ve svých rozhodnutích nebo technické chyby, k nimž došlo při zápisu ochranné známky EU nebo zveřejnění jejího zápisu a které jsou EUIPO přičitatelné.

35      V projednávané věci je třeba uvést, že důvody týkající se vymezení území, určení relevantní veřejnosti, jakož i ty, které se vztahují ke srovnání označení, nebyly opravou ze dne 15. listopadu 2018 nijak pozměněny.

36      Opravou ze dne 15. listopadu 2018 byl totiž do bodu 3 napadeného rozhodnutí vložen pouze odkaz na omezení seznamu výrobků, na něž se vztahují starší ochranné známky, a uvedenou opravou byl nahrazen pouze výčet výrobků, jež skutečně odpovídají pozměněnému seznamu výrobků, v rámci srovnání výrobků a služeb v bodech 18, 19 a 25 napadeného rozhodnutí, jakož i v rámci nebezpečí záměny v bodě 40 uvedeného rozhodnutí.

37      Je nutno zaprvé konstatovat, že nahrazení seznamu výrobků náležejících do třídy 30, na které se vztahují starší ochranné známky, nelze označit za jazykovou chybu ani za překlep, neboť co se týče posledně zmíněné chyby, odvolací senát přezkoumal totožnost nebo podobnost dotčených výrobků z hlediska původního seznamu výrobků, na něž se vztahují starší ochranné známky. Oprava ze dne 15. listopadu 2018 kromě toho neodstranila z napadeného rozhodnutí veškeré zmínky týkající se původního seznamu výrobků. O tom svědčí odkaz na takové výrobky, jako je čaj, obsažený v bodě 20 napadeného rozhodnutí, když odvolací senát uvádí, že při přípravě výrobků, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, může být použit vylouhovaný čaj, jakož i odkaz na přílohy 7 a 8 pojednávající o čokoládě a týkající se důkazů, které žalobkyně předložila k prokázání totožnosti nebo podobnosti mezi dotčenými výrobky a službami.

38      Zadruhé a na rozdíl od toho, co tvrdily EUIPO a vedlejší účastnice na jednání, chyba, která vedla k nahrazení seznamu výrobků, na něž se vztahují starší ochranné známky, neodpovídá ani zjevnému přehlédnutí, jelikož odvolací senát přezkoumal totožnost nebo podobnost dotčených výrobků s ohledem na všechny výrobky tvořící znění původního seznamu výrobků, jako je čaj (viz bod 37 výše).

39      Zatřetí označení za technickou chybu, jež by odůvodňovalo použití článku 102 nařízení 2017/1001, musí být rovněž odmítnuto, jelikož v projednávané věci se chyba netýká zápisu nebo zveřejnění ochranné známky Evropské unie, ale nesprávného zohlednění seznamu výrobků, pro něž byly starší ochranné známky skutečně zapsány, v rámci posouzení nebezpečí záměny.

40      Z toho vyplývá, že oprava ze dne 15. listopadu 2018 byla přijata mimo případy stanovené v čl. 102 odst. 1 nařízení 2017/1001, kdy odvolací senáty mohou svá rozhodnutí opravit. Předmětná oprava proto postrádala jakýkoli právní podklad [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. listopadu 2011, mPAY24 v. OHIM – Ultra (MPAY24), T‑275/10, nezveřejněný, EU:T:2011:683, bod 25].

41      S ohledem na tato zjištění je třeba přezkoumat legalitu napadeného rozhodnutí bez ohledu na změny, které v něm byly provedeny opravou ze dne 15. listopadu 2018.

42      Pokud jde o argument uplatněný EUIPO na jednání, podle něhož i v případě, že by se odvolací senát dopustil v napadeném rozhodnutí chyby, nevedla by tato chyba ke zrušení uvedeného rozhodnutí, neboť neměla žádný vliv na výsledek [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. června 2015, Giovanni Cosmetics v. OHIM – Vasconcelos & Gonçalves (GIOVANNI GALLI), T‑559/13, EU:T:2015:353, bod 135 a citovaná judikatura], je třeba jej odmítnout, a to z následujících důvodů.

43      Káva a nápoje na bázi kávy jsou totiž obsaženy v obou seznamech výrobků v totožné formulaci a kávové výrobky jsou obsaženy v obou těchto seznamech v podobné formulaci, takže vyjádřené úvahy, provedené posouzení a závěr ohledně uvedených výrobků v napadeném rozhodnutí jsou rovněž totožné. Pokud jde konkrétně o „prášek pro výrobu nápojů na bázi kakaa“, který se objevuje v pozměněném seznamu výrobků, je třeba uznat, že tento seznam seskupuje část výrobků vztahujících se k „nápojům na bázi kakaa“ a kakau v instantní formě (myslí se tím pro nápoje).

44      Z toho vyplývá, že pozměněný seznam výrobků je omezenější a je plně zahrnut v původním seznamu výrobků obsaženém v napadeném rozhodnutí.

45      Vzhledem k tomu, že odvolací senát založil své posouzení na všech výrobcích uvedených v původním seznamu, rozhodl ultra petita, když při posuzování nebezpečí záměny zohlednil jiné výrobky, než pro které byly starší ochranné známky zapsány, a sice „náhražky kávy; čaj, kakao; kakaové výrobky; nápoje na bázi čokolády; všechny výše uvedené výrobky rovněž v instantní formě“, s výjimkou kakaa, pokud jde o posledně uvedené výrobky.

46      Z toho vyplývá, že napadené rozhodnutí musí být zrušeno v rozsahu, v němž shledává existenci nebezpečí záměny pro jiné výrobky, než pro které byly starší ochranné známky zapsány.

47      Kromě toho je třeba žalobní důvod vznesený žalobkyní, vycházející z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, posoudit pouze s ohledem na výrobky, pro něž byly starší ochranné známky skutečně zapsány.

 K žalobnímu důvodu vycházejícímuporušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009

48      Podle čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 se přihlášená ochranná známka na základě námitek majitele starší ochranné známky nezapíše, pokud z důvodu totožnosti nebo podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti na území, na kterém je starší ochranná známka chráněna. Nebezpečí záměny zahrnuje i nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou. Kromě toho se podle čl. 8 odst. 2 písm. a) bodu ii) nařízení č. 207/2009 „staršími ochrannými známkami“ rozumějí ochranné známky zapsané v některém členském státě s dřívějším datem podání přihlášky, než je datum podání přihlášky ochranné známky Evropské unie.

49      Podle ustálené judikatury představuje nebezpečí záměny nebezpečí, že se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od stejného podniku či od podniků hospodářsky propojených. Podle téže judikatury musí být nebezpečí záměny posuzováno celkově podle toho, jak relevantní veřejnost vnímá dotčená označení a výrobky nebo služby, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu, zejména vzájemná závislost mezi podobností označení a podobností výrobků nebo služeb, na které se vztahuje ochranná známka [viz rozsudek ze dne 9. července 2003, Laboratorios RTB v. OHIM – Giorgio Beverly Hills (GIORGIO BEVERLY HILLS), T‑162/01, EU:T:2003:199, body 30 až 33 a citovaná judikatura].

50      Je třeba konstatovat, že žalobkyně nezpochybňuje posouzení odvolacího senátu uvedená v bodě 11 výše, týkající se vymezení území, které je třeba vzít v úvahu, jakož i vymezení relevantní veřejnosti.

 Ke srovnání dotčených výrobků a služeb

51      Žalobkyně tvrdí, že odvolací senát nezohlednil při přezkumu srovnání výrobků všechny relevantní faktory, a proto nesprávně dospěl k závěru o totožnosti nebo podobnosti výrobků náležejících do třídy 30. Tvrdí, že výrobky se liší jednak v tom, že výrobky, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, jsou určeny k jídlu, kdežto výrobky, na které se vztahují starší ochranné známky, jsou určeny k pití, a jednak v tom, že vaflové pečivo, sladké pečivo a cukrářské výrobky a cukroví se mohou skládat z několika složek, z nichž kakao nebo káva nejsou hlavními složkami. Podle žalobkyně odvolací senát nezohlednil odůvodnění rozhodnutí námitkového oddělení, v němž bylo poukázáno zejména na rozdíly v povaze a účelu výrobků. Dále tvrdí, že dotčené výrobky jsou odlišné, neboť přidání kakaa nebo ochucovadla na bázi kakaa nebo kávy do hotových výrobků, jako je vaflové pečivo, cukroví nebo sladké pečivo a cukrářské výrobky, nevede automaticky k tomu, že uvedené výrobky budou uváděny na trh pod přihlášenou ochrannou známkou. Takováto domněnka by zacházela nad rámec čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009. Žalobkyně konečně dodává, že dotčené výrobky jsou zcela odlišné potraviny, které se nenacházejí ve vzájemné bezprostřední blízkosti, zejména v regálech supermarketů, a že výrobky a služby mohou buď sdílet stejné distribuční kanály, nebo využívat různé distribuční kanály.

52      EUIPO a vedlejší účastnice s těmito argumenty nesouhlasí.

53      Podle ustálené judikatury je při posouzení podobnosti mezi dotčenými výrobky nebo službami třeba přihlédnout ke všem relevantním faktorům, které charakterizují vztah mezi nimi. Tyto faktory zvláště zahrnují jejich povahu, účel, jejich užívání a jejich konkurenční nebo komplementární charakter. Mohou být zohledněny i jiné faktory, jako jsou například distribuční kanály dotyčných výrobků [viz rozsudek ze dne 11. července 2007, El Corte Inglés v. OHIM – Bolaños Sabri (PiraÑAM diseño original Juan Bolaños), T‑443/05, EU:T:2007:219, bod 37 a citovaná judikatura].

54      Kromě toho bylo judikováno, že pokud výrobky, na které se vztahuje starší ochranná známka, zahrnují výrobky, na které se vztahuje přihláška ochranné známky, jsou tyto výrobky považovány za totožné (viz rozsudek ze dne 24. listopadu 2005, ARTHUR ET FELICIE, T‑346/04, EU:T:2005:420, bod 34 a citovaná judikatura).

55      V judikatuře bylo též upřesněno, že skutečnost, že jsou dotčené výrobky často prodávány ve stejných specializovaných prodejních místech, může usnadnit vnímání úzkých vazeb mezi nimi dotyčným spotřebitelem a posílit dojem, že odpovědnost za jejich výrobu nese tentýž podnik (v tomto smyslu viz rozsudek de ze dne 11. července 2007, PiraÑAM diseño original Juan Bolaños, T‑443/05, EU:T:2007:219, bod 50).

–       Ke srovnání výrobků náležejících do třídy 30

56      Pokud jde o podobnost mezi výrobky náležejícími do třídy 30, na které se vztahují kolidující označení, odvolací senát dospěl v bodě 22 napadeného rozhodnutí k závěru, že jsou zčásti totožné a zčásti podobné.

57      Zaprvé v bodě 18 napadeného rozhodnutí měl odvolací senát nejprve za to, že se specifikace týkající se kávových výrobků a kakaových výrobků v přihlášce k zápisu vztahuje i na konečné potravinářské výrobky, jejichž hlavní složkou je káva nebo čokoláda, dále že „cukroví, cukrovinky (bonbóny), vaflové pečivo, oplatkové trubičky, sladké pečivo a cukrářské výrobky“, jejichž hlavní složkou je káva nebo kakao, mohou být považovány za kakao nebo kakaové výrobky, a konečně že specifikace kávových výrobků a kakaových výrobků zahrnuje výrobky, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, jejichž hlavní složkou je káva nebo kakao, a že v tomto rozsahu mohou být tyto výrobky považovány za totožné.

58      Je sice pravda, že „kávové výrobky“ jsou základními složkami „cukroví, cukrovinek (bonbónů), vaflového pečivo, oplatkových trubiček, sladkého pečiva a cukrářských výrobků“ [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. září 2018, Eddy’s Snack Company v. EUIPO – Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli (Eddy’s Snackcompany), T‑652/17, nezveřejněný, EU:T:2018:564, body 34 a 35], jelikož mohou být přidány při jejich přípravě k získání určité chuti, i když nejsou jejich hlavní složkou, je však třeba dovodit, že „kávové výrobky“ zahrnují „cukroví, cukrovinky (bonbóny), vaflové pečivo, oplatkové trubičky, sladké pečivo a cukrářské výrobky“ pouze tehdy, pokud jejich hlavní složkou je káva, neboť prvně zmíněné výrobky jsou obecným názvem nebo širší kategorií než druhé zmíněné výrobky.

59      Z toho vyplývá, že odvolací senát správně dospěl k závěru, že tyto výrobky, na které se vztahují kolidující označení, jsou totožné, jelikož výrobky, na které se vztahují starší ochranné známky, zahrnují výrobky, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka.

60      Zadruhé odvolací senát v bodě 19 napadeného rozhodnutí shledal, že ostatní výrobky, na které se vztahují starší ochranné známky a odpovídají nápojům nebo výrobkům užívaným při přípravě nápojů nebo jako ingredience umožňující dodat potravinám určité aroma nebo určitou chuť, jsou podobné výrobkům, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, a to z důvodu, že jsou komplementární, jelikož jsou často konzumovány, prodávány nebo servírovány společně a relevantní veřejnost je bude velmi často nakupovat současně.

61      V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že komplementárními výrobky nebo službami jsou takové výrobky nebo služby, mezi kterými existuje úzký vztah v tom smyslu, že jeden je nezbytný nebo důležitý pro užití druhého, takže si mohou spotřebitelé myslet, že odpovědnost za výrobu těchto výrobků nebo za poskytování těchto služeb nese stejný podnik. Z podstaty věci nemohou mít výrobky určené různým skupinám veřejnosti komplementární povahu [viz rozsudek ze dne 22. ledna 2009, Commercy v. OHIM – easyGroup IP Licensing (easyHotel), T‑316/07, EU:T:2009:14, body 57 a 58 a citovaná judikatura].

62      Odvolací senát měl zajisté v bodě 19 napadeného rozhodnutí právem za to, že výrobky, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, se vzhledem ke své povaze a účelu liší od výrobků, na které se vztahují starší ochranné známky. Jsou-li totiž „cukroví, cukrovinky (bonbóny), vaflové pečivo, oplatkové trubičky, sladké pečivo a cukrářské výrobky“ tuhými potravinářskými výrobky, jež jsou konzumovány k zahnání hladu nebo při chuti na sladké výrobky, káva, nápoje na bázi kávy nebo prášek pro přípravu nápojů na bázi kakaa jsou tekutými potravinářskými výrobky nebo jsou užívány k přípravě tekutých potravinových výrobků, jež jsou konzumovány k uhašení žízně nebo při potřebě kofeinu nebo chuti na kakao, obsažené v nápojích na bázi kakaa [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. října 2015, Monster Energy v. OHIM – Home Focus (MoMo Monsters), T‑736/14, nezveřejněný, EU:T:2015:809, body 23 a 25].

63      Pokud jde o komplementaritu těchto výrobků, je třeba uvést, že cukroví, cukrovinky (bonbóny), vaflové pečivo, oplatkové trubičky, sladké pečivo a cukrářské výrobky mohou sice být doprovázeny nápoji, jejich použití není však nezbytné ani důležité pro spotřebu kávy, nápojů na bázi kávy nebo prášku pro přípravu nápojů na bázi kakaa nebo naopak, i když by je relevantní veřejnost mohla konzumovat společně (rozsudek ze dne 28. října 2015, MoMo Monsters, T‑736/14, nezveřejněný, EU:T:2015:809, body 28 a 29).

64      Nicméně, co se týče distribučních kanálů, je třeba konstatovat, jak uvádí EUIPO, že žalobkyně připouští, že dotčené výrobky mohou sdílet stejné distribuční kanály, a nezpochybňuje, že jsou určeny týmž spotřebitelům. Kromě toho výrobky, na které se vztahují dotčené ochranné známky, jsou zpravidla umístěny, zejména v supermarketech, ve stejných nebo blízkých regálech, takže se relevantní veřejnost může domnívat, že pocházejí od stejných výrobců [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. dubna 2016, Franmax v. EUIPO – Ehrmann (Dino), T‑21/15, nezveřejněný, EU:T:2016:241, bod 27].

65      Z toho vyplývá, že posouzení odvolacího senátu obsahující závěr o podobnosti výrobků „cukroví, cukrovinky (bonbóny), vaflové pečivo, oplatkové trubičky, sladké pečivo a cukrářské výrobky“ a „káva, nápoje na bázi kávy nebo prášek pro přípravu nápojů na bázi kakaa“ musí být potvrzeno.

–       Ke srovnání výrobků náležejících do třídy 30 a služeb náležejících do třídy 35

66      Pokud jde o podobnost mezi službami náležejícími do třídy 35, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, a výrobky náležejícími do třídy 30, na které se vztahují starší ochranné známky, měl odvolací senát v bodě 25 napadeného rozhodnutí za to, že mezi službami „maloobchodní nebo velkoobchodní prodej cukrovinek, oplatek, oplatkových trubiček; velkoobchodní a maloobchodní prodej cukrovinek, oplatek, oplatkových trubiček prostřednictvím internetu“ a „kávovými výrobky; kakaovými výrobky“ existuje nízký stupeň podobnosti, neboť posledně zmíněné výrobky zahrnují výrobky, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, jejichž hlavní složkou nebo chutí je káva či kakao.

67      Je třeba připomenout, že podle čl. 21 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 177 odst. 1 písm. d) jednacího řádu musí žaloba uvádět dovolávané žalobní důvody a argumenty, jakož i stručný popis uvedených žalobních důvodů. Tyto údaje musí vyplývat ze samotného znění žaloby a být dostatečně jasné a přesné pro to, aby žalovanému umožnily připravit si obranu a Tribunálu rozhodnout o žalobě, případně i bez dalších podpůrných informací [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. června 2017, Biogena Naturprodukte v. EUIPO (ZUM wohl), T‑236/16, EU:T:2017:416, bod 11 a citovaná judikatura].

68      Je však třeba konstatovat – jak to učinil EUIPO –  že žalobkyně obecně tvrdí, že mezi dotčenými výrobky a službami neexistuje žádná podobnost, aniž na podporu svého tvrzení uvádí jakýkoli argument, který by mohl zpochybnit posouzení odvolacího senátu s ohledem zejména na srovnání služeb, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, s výrobky, na které se vztahují starší ochranné známky.

69      Z toho vyplývá, že toto tvrzení nesplňuje požadavky stanovené jednacím řádem, a tudíž musí být tato výtka prohlášena za nepřípustnou ve smyslu judikatury citované v bodě 67 výše.

 Ke srovnání kolidujících označení

70      Globální posouzení nebezpečí záměny, co se týče vzhledové, fonetické nebo pojmové podobnosti kolidujících označení, musí být založeno na celkovém dojmu, kterým tato označení působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišujícím a dominantním prvkům. Vnímání ochranných známek průměrným spotřebitelem dotčených výrobků nebo služeb hraje rozhodující úlohu v globálním posouzení uvedeného nebezpečí. V tomto ohledu průměrný spotřebitel vnímá obvykle ochrannou známku jako celek a nezabývá se jejími jednotlivými detaily (viz rozsudek ze dne 12. června 2007, OHIM v. Shaker, C‑334/05 P, EU:C:2007:333, bod 35 a citovaná judikatura).

71      Posouzení podobnosti mezi dvěma ochrannými známkami se nemůže omezit na to, že se zohlední pouze jedna složka kombinované ochranné známky a srovná se s jinou ochrannou známkou. Naopak je namístě provést srovnání, při kterém budou dotčené ochranné známky posuzovány každá ve svém celku, což nevylučuje, že celkovému dojmu, který kombinovaná ochranná známka vyvolává v paměti relevantní veřejnosti, může za určitých okolností dominovat jedna nebo více jejích složek (viz rozsudek ze dne 12. června 2007, OHIM v. Shaker, C‑334/05 P, EU:C:2007:333, bod 41 a citovaná judikatura). Posoudit podobnost pouze na základě dominantního prvku je možné pouze v případě, že všechny ostatní složky ochranné známky jsou zanedbatelné (rozsudky ze dne 12. června 2007, OHIM v. Shaker, C‑334/05 P, EU:C:2007:333, bod 42, a ze dne 20. září 2007, Nestlé v. OHIM, C‑193/06 P, nezveřejněný, EU:C:2007:539, bod 43). Tak tomu může být zejména v případě, kdy je tato složka sama o sobě způsobilá dominovat představě této ochranné známky, kterou si relevantní veřejnost uchovává v paměti, takže všechny ostatní složky ochranné známky jsou v celkovém dojmu vyvolávaném touto ochrannou známkou zanedbatelné (rozsudek ze dne 20. září 2007, Nestlé v. OHIM, C‑193/06 P, nezveřejněný, EU:C:2007:539, bod 43).

72      Právě ve světle těchto úvah je třeba posoudit srovnání kolidujících označení.

73      V projednávané věci obsahuje přihlášená ochranná známka čtyři mírně stylizované slovní prvky, a sice „flis“ ve zlaté barvě, „happy“ ve žluté barvě, jakož i „moreno“ a „choco“ v bílé barvě. Předmětné označení se rovněž skládá z obrazových prvků, jako je pozadí v barevné škále hnědé barvy, se světlejším odstínem v horní části a tmavším odstínem ve spodní části, jakož i koruna zlaté barvy, jež je umístěna nad slovním prvkem „flis“ a nalevo od slova „happy“.

74      Starší ochranné známky obsahují jediný slovní prvek „moreno“. Starší ochranná známka č. 30702839 obsahuje uvedený slovní prvek v šedé barvě na černém pozadí olemovaném šedým okrajem. Pokud jde o starší ochrannou známku č. 30702840, ta obsahuje tentýž slovní prvek, jehož první a poslední písmena „m“ a „o“ jsou větší než ostatní písmena, jakož i dva obrazové prvky představující dvě svislé čáry umístěné na okrajích.

–       K určení rozlišujících a dominantních prvků přihlášené ochranné známky

75      Žalobkyně v podstatě tvrdí, že dominantním prvkem není slovní prvek „moreno“, ale koruna zlaté barvy, která se nachází ve středu přihlášeného označení, neboť uvedená koruna rovněž požívá ochrany plynoucí ze dvou obrazových ochranných známek Evropské unie zapsaných jménem žalobkyně, přičemž jedna v téže barvě a druhá v černé barvě. Žalobkyně tvrdí, že tato koruna není zanedbatelným prvkem, ale je naopak rozlišujícím prvkem označení, který odkazuje na jeho majitele, tedy žalobkyni, a že nad to, že je dominantním prvkem, vyniká koruna svou zlatou barvou na tmavém černohnědém pozadí.

76      EUIPO a vedlejší účastnice s těmito argumenty nesouhlasí.

77      Pro účely posouzení rozlišovací způsobilosti prvku, který tvoří ochrannou známku, je třeba posoudit více či méně velkou způsobilost tohoto prvku přispět k identifikaci výrobků nebo služeb, pro které byla ochranná známka zapsána, jako pocházejících od určitého podniku, a tedy tyto výrobky nebo služby odlišit od výrobků či služeb jiných podniků. Při tomto posuzování je třeba zohlednit zejména vnitřní vlastnosti dotčeného prvku s ohledem na otázku, zda tento prvek postrádá či nepostrádá jakoukoli způsobilost popisovat výrobky nebo služby, pro které byla ochranná známka zapsána [rozsudek ze dne 8. listopadu 2016, For Tune v. EUIPO – Gastwerk Hotel Hamburg (fortune), T‑579/15, nezveřejněný, EU:T:2016:644, bod 34].

78      Kromě toho v případě, kdy se ochranná známka skládá ze slovních a obrazových prvků, je slovním prvkům v zásadě přiznávána větší rozlišovací způsobilost než prvkům obrazovým, jelikož průměrný spotřebitel si dotčený výrobek nebo službu vybaví snadněji na základě vyslovení názvu, než na základě popisu obrazového prvku ochranné známky [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. března 2014, Borrajo Canelo v. OHIM – Tecnoazúcar (PALMA MULATA), T‑381/12, nezveřejněný, EU:T:2014:119, bod 38 a citovaná judikatura].

79      Pokud jde o posouzení dominantní povahy jedné nebo více určitých složek kombinované ochranné známky, je třeba zohlednit zejména vlastnosti každé z těchto složek jejich porovnáním s vlastnostmi ostatních složek. Kromě toho může být podpůrně zohledněno příslušné umístění jednotlivých složek v konfiguraci kombinované ochranné známky [rozsudek ze dne 23. října 2002, Matratzen Concord v. OHIM – Hukla Germany (MATRATZEN), T‑6/01, EU:T:2002:261, bod 35].

80      V první řadě je třeba konstatovat, jak to učinil odvolací senát, že výraz „moreno“ je rozlišujícím prvkem přihlášeného označení, neboť toto slovo nemá v němčině žádný význam. Argument žalobkyně, že má slovní prvek „moreno“ určitý význam ve španělštině, který by měla široká německy hovořící veřejnost vyvodit z uvedeného slovního prvku, nemůže tento závěr zpochybnit, jelikož, jak připouští žalobkyně, široká německy hovořící veřejnost nezná španělštinu a uvedený argument není ničím podložen. V tomto ohledu je třeba připomenout, že jak bylo konstatováno v bodě 28 výše, důkazy předložené žalobkyní na podporu jejího argumentu byly prohlášeny za nepřípustné.

81      Kromě toho je třeba potvrdit posouzení odvolacího senátu obsažené v bodě 33 napadeného rozhodnutí, které žalobkyně nezpochybňuje, podle něhož bude relevantní veřejnost chápat slovo „happy“ jako potěšení z konzumace výrobků, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, a slovo „choco“ (odkazující na německé slovo „Schokolade“) jako hlavní složku nebo hlavní chuť dotčených výrobků. Je proto třeba dospět k závěru, že slovní prvek „choco“ navozuje domněnku, že se jasně vztahuje na čokoládu nebo na zkratku slova čokoláda [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. ledna 2017, Sun System Kereskedelmi és Szolgáltató v. EUIPO – Hollandimpex Kereskedelmi és Szolgáltató (Choco Love), T‑325/15, nezveřejněný, EU:T:2017:29, bod 57], a dále že prvek „ happy“ má nízkou rozlišovací způsobilost.

82      Pokud jde o obrazové prvky, je nutno konstatovat, že pozadí jak geometrickým tvarem, tak barevnou škálou hnědé barvy, i když tato barva může odkazovat na barvu kávy nebo čokolády, je banální a nemůže upoutat pozornost relevantní veřejnosti.

83      Kromě toho argument žalobkyně, který má v zásadě prokázat, že koruna má rozlišovací způsobilost z důvodu, že byla předmětem dvou dřívějších zápisů jako obrazových ochranných známek Evropské unie č. 008328346 a č. 015001266, nemůže obstát.

84      Je totiž třeba podotknout, že se obrazové ochranné známky č. 008328346 a č. 015001266 skládají ze slovního prvku „flis“, tj. části obchodní firmy žalobkyně, a obrazového prvku, jakým je koruna černé barvy a koruna zlaté barvy.

85      V tomto ohledu je třeba uvést, že označení tvořící výše uvedené obrazové ochranné známky je plně zahrnuto v přihlášené ochranné známce. Výraz „flis“, který je umístěn pod korunou, sice není jasně vnímatelný, takže relevantní veřejnost mu nebude věnovat žádnou zvláštní pozornost, je však třeba uvést, že rozlišovací způsobilost koruny zlaté barvy musí být posuzována z hlediska celkového dojmu vyvolávaného označením, jehož zápis je v projednávané věci požadován. Jak přitom uvádí EUIPO, relevantní veřejnost bude uvedenou korunu vnímat jako pochvalnou, a nikoli jako označení obchodního původu výrobků a služeb jako pocházejících od určitého podniku.

86      Je tedy třeba potvrdit posouzení odvolacího senátu obsažené v bodech 32 a 33 napadeného rozhodnutí, podle kterého je zaprvé v podstatě slovní prvek „moreno“ rozlišujícím prvkem, výraz „choco“ je aluzí a slovní prvek „happy“ má nízkou rozlišovací způsobilost, a zadruhé obrazové prvky postrádají rozlišovací způsobilost, s výjimkou prvku znázorňujícího korunu zlaté barvy, který však má pochvalný charakter, a tudíž nemá zvláštní rozlišovací způsobilost. Je mimoto třeba podotknout, že výraz „flis“ nebude v celkovém dojmu vyvolávaném přihlášeným označením vnímatelný.

87      V druhé řadě je třeba potvrdit posouzení odvolacího senátu obsažené v bodech 33 a 34 napadeného rozhodnutí, podle něhož je výraz „moreno“ dominantním prvkem přihlášeného označení, a to z důvodu jednak ústředního postavení, které zaujímá v označení, a jednak větší velikosti jeho písmen, než je velikost ostatních prvků „happy“ a „choco“. Kromě toho nejsou obrazové prvky takové povahy, aby tento závěr zpochybnily, jelikož v celkovém dojmu z označení se pozadí v barevné škále hnědé barvy jeví jako zanedbatelné a koruna nacházející se v horní levé části označení se jeví jako podružná.

88      Napadené rozhodnutí je tudíž v tomto ohledu bezvadné.

–       Ke vzhledové podobnosti

89      Žalobkyně tvrdí, že kolidující označení nejsou podobná, neboť se liší svými vlastnostmi, strukturou, stylizací, jakož i kombinací barev, přestože mají společný slovní prvek „moreno“. V tomto ohledu tvrdí, že přítomnost v přihlášeném označení slov „happy“ a „choco“ a koruny zlaté barvy, použití hnědé, černé, bílé, zlaté a žluté barvy, jakož i stylizace písmene „m“ ve slovním prvku „moreno“ odlišují toto označení od starších ochranných známek.

90      EUIPO a vedlejší účastnice s těmito argumenty nesouhlasí.

91      V projednávané věci se starší ochranné známky skládají pouze z výrazu „moreno“, zatímco přihlášená ochranná známka obsahuje čtyři slovní prvky, a sice „flis“, „happy“, „moreno“ a „choco“, zahrnující prvek společný se staršími označeními.

92      Kolidující označení tedy sdílejí stejný sled písmen umístěných ve stejném pořadí, a sice „m“, „o“, „r“, „e“, „n“ a „o“, takže tato částečná totožnost může u relevantní veřejnosti vyvolat určitý dojem podobnosti ze vzhledového hlediska [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. prosince 2018, Tomasz KawałkoTrofeum v. EUIPO – Ferrero (KINDERPRAMS), T‑115/18, nezveřejněný, EU:T:2018:882, bod 48 a citovaná judikatura].

93      V tomto ohledu je třeba uvést, že jestliže přítomnost několika písmen v témže pořadí v každém z kolidujících označení může mít určitý význam při posuzování vzhledové podobnosti mezi dvěma kolidujícími označeními [rozsudek ze dne 20. října 2016, Clover Canyon v. EUIPO – Kaipa Sportswear (CLOVER CANYON), T‑693/15, nezveřejněný, EU:T:2016:620, bod 29], skutečnost, že starší označení je zcela zahrnuto v přihlášeném označení, posiluje vzhledovou podobnost uvedených označení [rozsudek ze dne 15. června 2011, Graf-Syteco v. OHIM – Teco Electric & Machinery (SYTECO), T‑229/10, nezveřejněný, EU:T:2011:273, bod 34].

94      Okolnosti, že se přihlášená ochranná známka skládá z odlišného počtu slov a výraz „moreno“ se nachází uprostřed výrazu „flis happy moreno choco“, nejsou totiž dostatečné k neutralizaci jakékoli vzhledové podobnosti, a to z důvodu shody šesti písmen výrazu „moreno“ a začlenění jediného slovního prvku starších ochranných známek do přihlášené ochranné známky. Kromě toho slovní prvek „flis“, který je umístěn pod korunou zlaté barvy, je sotva vnímatelný a bude přehlížen.

95      S ohledem na celkový dojem z každého z kolidujících označení nemohou obrazové prvky toto posouzení zpochybnit. Zaprvé, pozadí v barevné škále hnědé barvy, jež se vyskytuje v přihlášené ochranné známce, jakož i černé pozadí, jež se vyskytuje výlučně ve starší ochranné známce č. 30702839, která je uvedena v bodě 6 první odrážce výše, jsou zanedbatelná a nemají vliv na relevantní veřejnost, neboť se jedná o běžné tvary a barvy, jež nevykazují žádnou originalitu. Zadruhé, na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, se koruna zlaté barvy jeví jako podružná z důvodu její poměrně malé velikosti oproti ostatním slovním a obrazovým prvkům a umístění v levé horní části přihlášené ochranné známky, přičemž relevantní veřejnost věnuje navíc větší pozornost slovním prvkům. Zatřetí, pokud jde o posledně zmíněné prvky, je nutno konstatovat, že šedá a bílá barva ani typ písma nejsou obzvláště pozoruhodné.

96      Z toho vyplývá, že posouzení odvolacího senátu obsažené v bodech 35 a 37 napadeného rozhodnutí, podle něhož jsou kolidující označení ze vzhledového hlediska podobná, musí být potvrzeno z důvodu, že jednak shoda slovního prvku „moreno“ nemůže být vyvážena rozdíly ozdobné povahy mezi označeními, a jednak že dominantní prvek přihlášené ochranné známky přebírá jediný slovní prvek starších ochranných známek.

97      Odvolací senát tedy právem dospěl k závěru o vzhledové podobnosti kolidujících označení.

–       K fonetické podobnosti

98      Žalobkyně tvrdí, že kolidující označení nejsou z fonetického hlediska podobná, neboť přihlášená ochranná známka obsahuje tři slova, sedm slabik a šestnáct písmen, zatímco starší ochranné známky obsahují jediné slovo, tři slabiky a šest písmen. Podle žalobkyně má tento rozdíl vliv na rytmus a intonaci názvu v označeních.

99      EUIPO a vedlejší účastnice s těmito argumenty nesouhlasí.

100    Je třeba připomenout, že fonetická reprodukce kombinovaného označení odpovídá fonetické reprodukci všech jeho slovních prvků, bez ohledu na jejich grafické zvláštnosti, které spadají spíše pod analýzu označení po stránce vzhledové. Při srovnání kolidujících označení z fonetického hlediska není tedy namístě přihlížet k obrazovým prvkům staršího označení [viz rozsudek ze dne 15. října 2015, Wolverine International v. OHIM – BH Stores (cushe), T‑642/13, nezveřejněný, EU:T:2015:781, bod 62 a citovaná judikatura].

101    Ačkoli mají kolidující označení různou délku a skládají se z různého počtu slov, celkový dojem, který vyvolávají, vede k závěru, že vzhledem k jejich společnému prvku vykazují fonetickou podobnost [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. října 2011, COR Sitzmöbel Helmut Lübke v. OHIM – El Corte Inglés (COR), T‑214/09, nezveřejněný, EU:T:2011:612, bod 63].

102    Okolnost, že počet slabik v kolidujících označeních je odlišný, nestačí k vyvrácení podobnosti mezi ochrannými známkami, neboť tato podobnost musí být posuzována na základě celkového dojmu vyvolaného při jejich úplném vyslovení [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. října 2010, Farmeco v. OHIM – Allergan (BOTUMAX), T‑131/09, nezveřejněný, EU:T:2010:458, bod 39 a citovaná judikatura; rozsudek ze dne 13. června 2012, XXXLutz Marken v. OHIM – Meyer Manufacturing (CIRCON), T‑542/10, nezveřejněný, EU:T:2012:294, bod 50].

103    Úvodem je třeba uvést, že jak vyplývá z bodu 85 výše, slovní prvek „flis“ nebude relevantní veřejností vysloven z důvodu jeho obtížné vnímatelnosti.

104    V projednávané věci obsahují ostatní slovní prvky přihlášené ochranné známky, posuzované jako celek, celkem sedm slabik seskupených do tří slov, a sice „hap“, „py“, „mo“, „re“, „no“, „cho“ a „co“, zatímco starší ochranné známky obsahují tentýž jediný slovní prvek sestávající ze tří slabik, a sice „mo“, „re“ a „no“.

105    Je třeba konstatovat, že i když kolidující označení mají odlišnou slabičnou strukturu, jelikož obsahují odlišný počet slov, jsou podobná, neboť jediný slovní prvek „moreno“, který tvoří starší ochranné známky, je zahrnut v přihlášené ochranné známce a bude vyslovován totožně a se stejnou intonací, takže slovní prvky „happy“ a „choco“, jež jsou přítomny v přihlášené ochranné známce, nejsou způsobilé neutralizovat tuto fonetickou podobnost [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 8. listopadu 2016, fortune, T‑579/15, nezveřejněný, EU:T:2016:644, bod 49 a citovaná judikatura, a ze dne 17. října 2018, Szabados v. EUIPO – Sociedad Española de Neumología y Cirugía Torácica (Separ) (MicroSepar), T‑788/17, nezveřejněný, EU:T:2018:691, body 31 a 32].

106    Odvolací senát měl tedy správně v bodech 36 a 37 napadeného rozhodnutí za to, že kolidující označení jsou z fonetického hlediska velmi podobná.

–       K pojmové podobnosti

107    Žalobkyně tvrdí, že i když výraz „moreno“ nemá v němčině zvláštní význam, průměrný německý spotřebitel velmi dobře pochopí, že slovo „moreno“ znamená ve španělštině „hnědý“, a odkazuje tak na hnědou barvu kakaových nebo kávových výrobků, na které se vztahují starší ochranné známky. V tomto ohledu žalobkyně na podporu své argumentace uvádí, že jednak je španělština jedním z nejpoužívanějších jazyků na světě a jednak průměrný německý spotřebitel má určitou znalost španělštiny, například v rámci svého profesního prostředí, volnočasových aktivit, s ohledem na jeho všeobecný rozhled nebo jeho zájmy.

108    EUIPO a vedlejší účastnice s těmito argumenty nesouhlasí.

109    V projednávané věci je nesporné, že výraz „moreno“ nemá v němčině žádný význam a že slovní prvek „happy“ má nízkou rozlišovací způsobilost a slovní prvek „choco“ je aluzí, takže posouzení odvolacího senátu učiněné v podstatě v bodech 36 a 37 napadeného rozhodnutí je v tomto ohledu bezvadné.

110    Kromě toho argument žalobkyně, v němž tvrdí, že relevantní veřejnost je s to pochopit, že výraz „moreno“ znamená ve španělštině „hnědý“, a učiní si tak spojitost s výrobky, na které se vztahují starší ochranné známky, nemůže obstát.

111    Zaprvé je totiž třeba připomenout, že přílohy A.9 a A.10 žaloby, jež odpovídají výtiskům z internetového španělsko-anglického slovníku a výtisku stránky z internetové encyklopedie Wikipedia, byly z důvodů uvedených v bodě 28 výše prohlášeny za nepřípustné. Vzhledem k tomu, že tyto doklady byly odstraněny, bez ohledu na jejich důkazní sílu, je třeba uvést, že žalobkyně dostatečně neprokazuje, že by relevantní veřejnost složená z německého průměrného spotřebitele měla dostatečnou znalost španělštiny, aby výraz „moreno“ chápala jako znamenající „hnědý“.

112    Zadruhé není prokázáno, že by relevantní veřejnost vnímala slovní prvek „moreno“ tak, že má v kolidujících označeních jasný význam, a tím vytváří spojitost mezi tímto výrazem a na straně jedné výrobky či službami, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, a na straně druhé výrobky, na které se vztahují starší ochranné známky.

113    Z toho vyplývá, že v projednávané věci nelze provést žádné pojmové srovnání.

114    Ze všech výše uvedených poznatků vyplývá, že kolidující označení jsou podobná.

 K nebezpečí záměny

115    Žalobkyně tvrdí, že vzhledové, fonetické a pojmové rozdíly mezi kolidujícími označeními vylučují jakékoli nebezpečí záměny ze strany spotřebitele, a zdůrazňuje, že srovnání musí být rovněž provedeno v závislosti na rozlišujících a dominantních prvcích. V tomto ohledu má za to, že starší ochranné známky postrádají rozlišovací způsobilost, což odvolací senát při posuzování nebezpečí záměny očividně přehlédl, neboť tím, že na podporu své argumentace uvedl některé příklady, tvrdí, že předmětný slovní prvek je běžně používán jinými výrobci k označení druhu cukroví nebo výrobků a služeb náležejících do tříd 30 a 35. Dodává, že kdyby Tribunál napadené rozhodnutí potvrdil, vedlejší účastnice by byla oprávněna podat žalobu k soudu proti hospodářským subjektům, které užívají výraz „moreno“ k označení potravinářského výrobku. Kromě toho tvrdí, že odvolací senát nezohlednil důkazy, které žalobkyně předložila, a neuvedl dostatečné odůvodnění, proč bylo námitkám vyhověno.

116    EUIPO a vedlejší účastnice s těmito argumenty nesouhlasí.

117    Globální posouzení nebezpečí záměny předpokládá určitou vzájemnou závislost mezi zohledněnými faktory, a zejména mezi podobností ochranných známek a podobností výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje. Nízký stupeň podobnosti mezi výrobky nebo službami, na které se ochranná známka vztahuje, tak může být vyvážen vysokým stupněm podobnosti mezi ochrannými známkami a naopak [rozsudky ze dne 29. září 1998, Canon, C‑39/97, EU:C:1998:442, bod 17, a ze dne 14. prosince 2006, Mast-Jägermeister v. OHIM – Licorera Zacapaneca (VENADO s rámečkem a další), T‑81/03, T‑82/03 a T‑103/03, EU:T:2006:397, bod 74].

118    V projednávané věci přiznání nízké rozlišovací způsobilosti starším ochranným známkám nebrání tomu, aby byla shledána existence nebezpečí záměny. Ačkoliv musí být rozlišovací způsobilost starších ochranných známek zohledněna při posouzení nebezpečí záměny (obdobně viz rozsudek ze dne 29. září 1998, Canon, C‑39/97, EU:C:1998:442, bod 24), je tato rozlišovací způsobilost pouze jednou ze skutečností přicházejících v úvahu v rámci tohoto posouzení. Nebezpečí záměny tak může existovat i v případě starší ochranné známky s nízkou rozlišovací způsobilostí, zejména z důvodu podobnosti označení a výrobků nebo služeb, na které se označení vztahují [viz rozsudek ze dne 13. prosince 2007, Xentral v. OHIM – Pages jaunes (PAGESJAUNES.COM), T‑134/06, EU:T:2007:387, bod 70 a citovaná judikatura].

119    Pokud jde konkrétně o rozlišovací způsobilost starších ochranných známek, je třeba připomenout, že v rámci námitkového řízení a za tím účelem, aby nedošlo k porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, je třeba uznat, že národní ochranná známka uplatněná na podporu námitek proti zápisu ochranné známky Evropské unie má určitý stupeň rozlišovací způsobilosti (rozsudek ze dne 24. května 2012, Formula One Licensing v. OHIM, C‑196/11 P, EU:C:2012:314, bod 47). V tomto ohledu je třeba konstatovat, že charakteristika označení jako popisného či druhového znamená popření jeho rozlišovací způsobilosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. května 2012, Formula One Licensing v. OHIM, C‑196/11 P, EU:C:2012:314, bod 41).

120    Posouzení odvolacího senátu obsažené v bodě 35 napadeného rozhodnutí, podle kterého je výraz „moreno“ rozlišujícím prvkem starších ochranných známek, který v němčině nemá žádný význam, zatímco obrazové prvky se jeví být zanedbatelné nebo podružné, musí být tedy potvrzeno, aniž může být zpochybněno argumentací žalobkyně, jejímž cílem je prokázat, že starší ochranné známky postrádají rozlišovací způsobilost.

121    S ohledem na seznam výrobků, pro které byly starší ochranné známky skutečně zapsány, dospěl tedy odvolací senát, s přihlédnutím k zásadě vzájemné závislosti připomenuté v bodě 117 výše, právem k závěru, že mezi kolidujícími označeními existuje nebezpečí záměny, s výjimkou služeb náležejících do třídy 35, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka a které odpovídají následujícímu popisu: „Maloobchodní nebo velkoobchodní prodej formiček na cukroví; velkoobchodní a maloobchodní prodej formiček na cukroví prostřednictvím internetu“. Relevantní veřejnost se totiž může domnívat, že dotčené výrobky a služby pocházejí od stejného podniku, nebo přinejmenším od podniků hospodářsky propojených, jelikož zaprvé jsou dotčené výrobky a služby zčásti totožné a zčásti podobné a zadruhé kolidující označení jako celek vykazují podobnosti po stránce vzhledové a fonetické.

122    Argument žalobkyně, že odvolací senát nezohlednil důkazy, které předložila ve své žalobě, nemůže obstát, jelikož tyto důkazy byly předloženy poprvé až před Tribunálem a byly prohlášeny za nepřípustné, jak vyplývá z bodu 28 výše. Kromě toho je na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, třeba uvést, že odvolací senát dostatečně vysvětlil důvody, proč dospěl k závěru o existenci nebezpečí záměny mezi dotčenými ochrannými známkami.

 K výtce vycházející z porušení zásady ochrany legitimního očekávání a zásady právní jistoty

123    Žalobkyně v podstatě tvrdí, že rozhodovací praxe EUIPO je zásadní z důvodu, že umožňuje předvídat postupy EUIPO a odhadnout naději na úspěch přihlášky k zápisu. Tvrdí, že v projednávané věci má napadené rozhodnutí za následek, že v budoucnu již nebude moci být zapsána žádná ochranná známka obsahující slovní prvek „moreno“, jelikož existuje nebezpečí záměny se staršími ochrannými známkami. V tomto směru uvádí žalobkyně dva příklady námitkových řízení (č. B 2 706 78 a č. B 2 734 861), ve kterých EUIPO rozhodl zamítnout námitky v plném rozsahu z důvodu nedostatku rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky, za účelem prokázání, že starší rozhodovací praxe EUIPO svědčí ve prospěch zápisu přihlášené ochranné známky, s ohledem na zásadu ochrany legitimního očekávání a zásadu právní jistoty.

124    EUIPO a vedlejší účastnice s těmito argumenty nesouhlasí.

125    Podle ustálené judikatury rozhodnutí týkající se zápisu označení jako ochranné známky Evropské unie, která odvolací senáty musejí přijímat na základě nařízení č. 207/2009, jsou přijímána v rámci přesně stanovené pravomoci, a nikoli diskreční pravomoci. Způsobilost označení k tomu, aby bylo zapsáno jako ochranná známka Evropské unie, tedy musí být posuzována pouze na základě tohoto nařízení tak, jak je vykládáno soudem Evropské unie, a nikoli na základě dřívější praxe odvolacích senátů [viz rozsudek ze dne 14. listopadu 2017, Claranet Europe v. EUIPO – Claro (claranet), T‑129/16, nezveřejněný, EU:T:2017:800, bod 96 a citovaná judikatura].

126    Dále je třeba uvést, že ačkoli musí EUIPO zohlednit již přijatá rozhodnutí a se zvláštní pozorností se zabývat otázkou, zda je třeba rozhodnout v tomtéž smyslu či nikoli, dodržení zásady legality vyžaduje, aby průzkum každé přihlášky k zápisu byl striktní a úplný a byl proveden v každém konkrétním případě, neboť zápis označení jako ochranné známky závisí na specifických kritériích, která lze uplatnit v rámci skutkových okolností projednávané věci (rozsudek ze dne 16. ledna 2019, Polsko v. Stock Polska sp. z o.o. a EUIPO, C‑162/17 P, nezveřejněný, EU:C:2019:27, bod 60).

127    Vzhledem k tomu, že v projednávané věci provedl odvolací senát úplný a konkrétní přezkum existence nebezpečí záměny mezi kolidujícími označeními, aby tak částečně zamítl zápis přihlášené ochranné známky, nemůže se žalobkyně účelně dovolávat dřívějších rozhodnutí EUIPO s cílem vyvrátit závěr, že zápis přihlášené ochranné známky je neslučitelný s nařízením č. 207/2009 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. listopadu 2017, claranet, T‑129/16, nezveřejněný, EU:T:2017:800, bod 97 a citovaná judikatura).

128    Ze všech výše uvedených poznatků vyplývá, že žalobu je třeba zamítnout, pokud jde o pozměněný seznam výrobků, na něž se vztahují starší ochranné známky.

 K druhému bodu návrhových žádání směřujícímu ke změně napadeného rozhodnutí

129    Je třeba připomenout, že pravomoc změnit rozhodnutí přiznaná Tribunálu na základě čl. 72 odst. 3 nařízení 2017/1001 neznamená, že by měl pravomoc provést posouzení v otázce, ke které se odvolací senát ještě nevyjádřil. Výkon pravomoci změnit rozhodnutí se proto musí v zásadě omezovat na situace, kdy je Tribunál po přezkumu posouzení provedeného odvolacím senátem schopen určit na základě prokázaných skutkových a právních okolností, jaké rozhodnutí měl odvolací senát přijmout [viz rozsudek ze dne 16. května 2017, Airhole Facemasks v. EUIPO – sindustrysurf (AIR HOLE FACE MASKS YOU IDIOT), T‑107/16, EU:T:2017:335, bod 45 a citovaná judikatura].

130    V projednávané věci je třeba podotknout, že odvolací senát zaujal v napadeném rozhodnutí stanovisko k existenci nebezpečí záměny mezi kolidujícími označeními s ohledem na původní seznam výrobků, na které se vztahují starší ochranné známky, takže Tribunál má pravomoc v tomto ohledu uvedené rozhodnutí změnit.

131    Z úvah vyjádřených v bodech 12 až 14 a 48 až 128 výše přitom vyplývá, že odvolací senát byl povinen určit, že na rozdíl od toho, k čemu dospělo námitkové oddělení, existovalo nebezpečí záměny mezi kolidujícími označeními u relevantní veřejnosti pro všechny výrobky a služby, pro které byl zápis požadován, s výjimkou služeb náležejících do třídy 35, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka a které odpovídají následujícímu popisu: „Maloobchodní nebo velkoobchodní prodej formiček na cukroví; velkoobchodní a maloobchodní prodej formiček na cukroví prostřednictvím internetu“.

132    S ohledem na vše výše uvedené je třeba dospět k závěru, že podmínky pro výkon pravomoci Tribunálu změnit rozhodnutí jsou splněny a že námitkám musí být vyhověno pro všechny výrobky a služby, pro které byl zápis požadován, s výjimkou služeb uvedených v bodě 131 výše.

 K nákladům řízení

133    Článek 134 odst. 3 jednacího řádu stanoví, že pokud měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení. Jeví-li se to však vzhledem k okolnostem v projednávané věci jako odůvodněné, může Tribunál rozhodnout, že účastník řízení ponese vlastní náklady řízení a nahradí část nákladů řízení vynaložených druhým účastníkem řízení.

134    V projednávané věci žalobkyně, EUIPO a vedlejší účastnice neměly ve věci částečně úspěch, neboť napadené rozhodnutí je částečně zrušeno. Je proto důvodné rozhodnout, že každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (osmý senát)

rozhodl takto:

1)      Rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 31. května 2018 (věc R 1464/2017-1) se zrušuje v rozsahu, v němž zamítá zápis přihlášené ochranné známky pro následující výrobky: „náhražky kávy; čaj, kakao; kakaové výrobky; nápoje na bázi čokolády; všechny výše uvedené výrobky rovněž v instantní formě“, s výjimkou kakaa, pokud jde o posledně uvedené výrobky.

2)      Námitkám se vyhovuje pro všechny výrobky a služby, na které se vztahuje přihláška ochranné známky, s výjimkou služeb náležejících do třídy 35 a odpovídajících následujícímu popisu: „Maloobchodní nebo velkoobchodní prodej formiček na cukroví; velkoobchodní a maloobchodní prodej formiček na cukroví prostřednictvím internetu“.

3)      Ve zbývající části se žaloba zamítá.

4)      Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

Collins

Barents

Passer

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 24. října 2019.

Podpisy.


*Jednací jazyk: angličtina.