Spojené věci T‑458/09 a T‑171/10
Slovak Telekom a.s.
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí požadující informace – Nezbytnost vyžádaných informací – Zásada řádné správy – Povinnost uvést odůvodnění – Proporcionalita“
Shrnutí rozsudku
1. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Žádost o informace – Pravomoci Komise – Právo požadovat informace týkající se období předcházejícího přistoupení dotčeného státu k Unii
(Článek 82 ES; článek 102 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 18 odst. 1 a 3)
2. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Žádost o informace – Pravomoci Komise – Právo požadovat informace týkající se období předcházejícího přistoupení dotčeného státu k Unii – Relevantní informace
(Článek 82 ES; článek 102 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 18 odst. 1)
3. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Žádost o informace – Pravomoci Komise – Právo požadovat informace týkající se období předcházejícího přistoupení dotčeného státu k Unii – Porušení zásady řádné správy – Neexistence
(Článek 82 ES; článek 102 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 18 odst. 1)
4. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Žádost o informace – Uvedení právních základů a účelu žádosti – Dosah
(Článek 82 ES; článek 102 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 18 odst. 3)
5. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Žádost o informace – Podmínky
(Článek 82 ES; článek 102 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, článek 18)
1. V rámci řízení pro porušení unijních pravidel hospodářské soutěže má proto Komise za účelem zachování užitečného účinku čl. 18 odst. 3 nařízení č. 1/2003 právo podnikům ukládat, aby poskytly veškeré nezbytné informace týkající se skutkových okolností, které jim mohou být známy a aby jí podle potřeby předaly s nimi související dokumenty, které mají v držení, i když mohou sloužit k prokázání jejich protisoutěžního jednání nebo protisoutěžního jednání jiných podniků.
Pojem „nezbytné informace“ musí být vykládán ve vztahu k účelům, pro něž byly dotčené vyšetřovací pravomoci svěřeny Komisi. Podmínka spojitosti mezi žádostí o informace a údajným protiprávním jednáním je splněna, lze-li se v tomto stádiu řízení legitimně domnívat, že zmíněná žádost vykazuje spojitost s údajným protiprávním jednáním v tom smyslu, že Komise může mít rozumně za to, že jí tento dokument napomůže k zjištění domnělého protiprávního jednání. Komise si ostatně může vyžádat pouze sdělení informací, jež jsou s to jí umožnit ověření domněnek protiprávního jednání, jež odůvodňují provádění šetření a na něž odkazuje žádost o informace. Mimoto přísluší právě Komisi, aby vzhledem ke své široké vyšetřovací a kontrolní pravomoci posoudila nezbytnost informací, které si vyžádá od dotčených podniků. Navíc podnik, který je předmětem vyšetřovacího opatření, podléhá povinnosti aktivní spolupráce, která s sebou nese povinnost poskytnout Komisi všechny informace týkající se předmětu šetření.
Vzhledem ke znění čl. 18 odst. 1 nařízení č. 1/2003 a k jeho účelu, a v souladu s výše uvedenými zásadami, vyšetřovací pravomoci upravené tímto ustanovením podléhají pouze požadavku nezbytnosti požadovaných informací posuzovaných Komisí za účelem ověření domněnek protiprávního jednání, které odůvodňují provedení šetření a v projednávané věci zejména odhalení zneužívání dominantního postavení zakázaného článkem 82 ES a článkem 102 SFEU. A tak jakýkoli výklad čl. 18 odst. 1 nařízení č. 1/2003, v jehož důsledku by bylo Komisi v zásadě zakázáno vyžadovat od podniku informace týkající se období, během něhož se na něj unijní pravidla hospodářské soutěže nevztahovala, třebaže jsou takovéto informace nezbytné pro účely odhalení případného porušení zmíněných pravidel od okamžiku, kdy na něj použitelná byla, by toto ustanovení mohl zbavit užitečného účinku a byl by v rozporu s povinností Komise pečlivě a nestranně zkoumat veškeré relevantní okolnosti projednávané věci. Proto je třeba zamítnout argumenty, podle nichž Komise v zásadě nemohla vycházet z informací, které se týkaly jednání podniku v době před přistoupením členského státu, v němž má své sídlo, k Unii, pro posouzení slučitelnosti jeho praktik uskutečněných po zmíněném přistoupení s unijními pravidly hospodářské soutěže.
(viz body 41–45, 52)
2. V rámci řízení směřujícího ke zjištění porušení článku 82 ES nebo článku 102 SFEU nemohou být informace a dokumenty z doby předcházející okamžiku přístupu státu k Unii považovány za v zásadě irelevantní k tomu, aby mohla Komise posoudit případné zneužití dominantního postavení podnikem usazeným v tomto státě, z toho důvodu, že zjištění takovýchto protiprávních jednání může vycházet pouze z objektivních údajů pocházejících z doby následující po protiprávním jednání.
Zejména informace a dokumenty, a to i z doby předcházející protiprávnímu jednání, které by byly s to prokázat vylučovací strategii podniku, mohou Komisi napomoci určit závažnost případného protiprávního jednání, a mohou tedy být považovány za nezbytné k tomu, aby Komisi umožnily splnit úkoly, které jí ukládá nařízení č. 1/2003, ve smyslu čl. 18 odst. 1 zmíněného nařízení. Proto okolnost, že pojem zneužití dominantního postavení má objektivní obsah a nepředpokládá úmysl škodit, nevede k tomu, že by se bylo možno domnívat, že by úmysl uchýlit se k jednání neslučujícímu se s hospodářskou soutěží na základě výkonnosti byl vždy irelevantní, neboť tento úmysl může být vždy zohledněn na podporu závěru, že se dotyčný podnik dopustil zneužití dominantního postavení, i když by takový závěr měl v prvé řadě spočívat na objektivním zjištění faktického uskutečňování zneužívajícího jednání. Komise má tedy právo zkoumat interní dokumentaci dotčených podniků, neboť tato dokumentace je s to prokázat, že vyloučení hospodářské soutěže bylo zamýšleno, anebo naopak naznačuje možnost jiného vysvětlení zkoumaných praktik.
(viz body 60–62)
3. Pokouší-li se Komise získat informace o chování podniku, usazeného v tomto členském státě, na trhu, s cílem prokázat porušení článku 82 ES po 1. květnu 2004 – v okamžiku, kdy nebyla povinna řídit se ustanoveními tohoto článku – neporušuje zásadu řádné správy. Komise totiž právě na základě své povinnosti zkoumat s péčí a nestranností všechny relevantní okolnosti projednávané věci musí své rozhodnutí připravit s veškerou požadovanou péčí a přijmout jej na základě veškerých údajů, které by na toto rozhodnutí mohly mít dopad. Komise má za tímto účelem pravomoc vyžádat si v souladu s čl. 18 odst. 1 nařízení č. 1/2003 od podniků veškeré nezbytné informace. Informace a dokumenty, a to i ty, jež pocházejí z doby před přistoupením státu k Unii a před obdobím protiprávního jednání, mohou totiž být pro Komisi nezbytné k tomu, aby nestranným a spravedlivým způsobem splnila úkoly, které jí ukládá zmíněné nařízení.
(viz body 70–72)
4. Článek 18 odst. 3 nařízení č. 1/2003 definuje zásadní prvky odůvodnění žádosti o informace. V tomto ustanovení se tudíž uvádí, že Komise uvede právní základ a účel žádosti, upřesní, jaké informace jsou vyžadovány, a stanoví lhůtu, ve které musí být tyto informace poskytnuty. Toto ustanovení mimoto také upřesňuje, že Komise rovněž upozorní na sankce upravené článkem 23, že upozorní na nebo uloží sankce uvedené v článku 24 a že rovněž upozorní na právo nechat rozhodnutí přezkoumat Soudním dvorem. V tomto ohledu Komise není povinna sdělovat adresátovi rozhodnutí o šetření veškeré informace, které má k dispozici o předpokládaném protiprávním jednání, ani nemusí provádět přísnou právní kvalifikaci těchto protiprávních jednání, avšak musí jasně uvést domněnky, jež zamýšlí ověřit.
(viz body 76–77)
5. Žádosti o informace, které Komise podniku zašle v rámci řízení ve věci hospodářské soutěže, musí být v souladu se zásadou proporcionality, a podniku uložená povinnost poskytnout informace nesmí pro tento podnik znamenat zátěž, která je nepřiměřená nezbytnostem šetření. Mimoto je požadavek ochrany proti svévolným nebo nepřiměřeným zásahům orgánů veřejné moci do soukromí veškerých osob, ať již fyzických či právnických, uznán coby obecná zásada unijního práva.
V tomto ohledu si Komise podle článku 18 nařízení č. 1/2003 může od podniků vyžádat informace prostou žádostí nebo rozhodnutím, aniž toto ustanovení podmiňuje přijetí rozhodnutí předchozí prostou žádostí. Je tudíž třeba mít za to, že Komise neporušila zásadu proporcionality přijetím rozhodnutí, aniž podniku zaslala takovouto předběžnou žádost.
(viz body 81, 90)