Kasační opravný prostředek, který podal dne 14. září 2023 Aldo D’Agostino proti usnesení Tribunálu (čtvrtého senátu) vydanému dne 25. července 2023 ve věci T-90/23, Aldo D’Agostino v. Evropská centrální banka (ECB)
(Věc C-571/23 P)
Jednací jazyk: italština
Účastníci řízení
Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel): Aldo D’Agostino (zástupce: M. De Siena, advokát)
Další účastnice řízení: Evropská centrální banka
Návrhová žádání
Navrhovatel se domáhá zrušení usnesení vydaného Tribunálem dne 25. července 2023 ve věci T-90/23, v níž podal žalobu Aldo D’Agostino proti Evropské centrální bance, a v důsledku toho vyhovění žalobním návrhům předloženým v žalobě v prvním stupni, a tedy navrhuje, aby Soudní dvůr:
I. určil, že Evropská centrální banka, zastoupená prezidentkou Christine Lagarde, je mimosmluvně odpovědná, neboť:
I. a) způsobila propad hodnoty cenných papírů SI FTSE.CPERP vlastněných Aldem D’Agostinem, jež jsou připojeny v příloze k žalobě v prvním stupni, s finanční ztrátou 841 809,34 eur dosahující 99,47 % celkové hodnoty investovaného kapitálu ve výši 846 198,90 eur, když Christine Lagardeová ve funkci prezidentky ECB pronesla dne 12. března 2020 nechvalně známou větu „Nejsme zde proto, abychom snižovali spready, to není funkce ani poslání ECB“, a tím vyvolala výrazný pokles hodnoty cenných papírů na burzách po celém světě a na burze cenných papírů v Miláně o 16,92 %, což byl nevídaný pokles v historii této instituce, a to tím, že uvedenou větou, pronesenou na tiskové konferenci, celému světu oznámila, že ECB již nebude podporovat hodnotu cenných papírů emitovaných zeměmi v obtížích, a tedy informovala o celkové změně orientace měnové politiky přijaté ECB v době, kdy jí předsedal předcházející prezident, který ukončil svůj mandát v listopadu 2019;
I.b) tímto jednáním a v důsledku výše uvedeného prudkého poklesu indexu milánské burzy způsobila pokles hodnoty majetku navrhovatele;
I.c) způsobila majetkovou újmu ve výši 841 809,34 eur spočívající ve skutečné škodě a 998 683,90 eur spočívající v ušlém zisku;
I.d) způsobila majetkovou újmu v celkové výši 1 840 493,24 eur;
I.e) způsobila nemajetkovou újmu v důsledku psychického utrpení navrhovatele a jeho rodiny, újmy na cti, dobrém jméně a osobní a profesionální identitě vyčíslenou na 1 000 000,00 eur;
V důsledku toho:
II) uložil Evropské centrální bance, v zastoupení prezidentky pro tempore, náhradu majetkové újmy spočívající ve skutečné škodě a ušlém zisku, nemajetkové újmy a újmy v důsledku ztráty příležitosti ve prospěch navrhovatele Alda D’Agostina, odhadnuté podle kritérií uvedených v příslušných kapitolách a bodech této žaloby, zaplacením následujících částek:
II.1. 1 840 493,24 eur jako majetkové újmy,
II.2. 1 000 000,00 eur jako nemajetkové újmy;
II.3. a tedy zaplacením celkové částky 2 840 493,24 eur;
II.4. částky, kterou Soudní dvůr bude považovat za spravedlivou, jako náhradu újmy v důsledku ztráty příležitosti;
II.5. zaplacením úroků z prodlení, počítaných od 12. března 2020, tj. ode dne vzniku újmy až do skutečné náhrady škody;
III) podpůrně uložil ECB, v zastoupení prezidentky pro tempore, náhradu výše uvedené újmy ve prospěch navrhovatele zaplacením částek, které budou stanoveny v průběhu řízení, ve výši považované za spravedlivou;
IV) uložil úhradu úroků z prodlení, počítaných od 12. března 2020, tj. ode dne vzniku újmy až do skutečné náhrady škody;
V) uložil odpůrkyni náhradu nákladů řízení.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Na podporu svého kasačního opravného prostředku navrhovatel zaprvé a úvodem tvrdí, že se Tribunál nevyjádřil k otázce, zda předsednictví ECB prohlášením ze dne 12. března 2020 porušilo pravidla uvedená v žalobě, když se omezil na tvrzení, že cílem uvedených pravidel není přiznat práva jednotlivcům, a tudíž uvedl nedostatečné a neúplné odůvodnění.
Zadruhé navrhovatel zpochybňuje závěry Tribunálu uvedené v bodech 15 až 28 napadeného usnesení, podle nichž ECB není mimosmluvně odpovědná, jelikož v projednávané věci ECB neporušila právní normu, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům. Navrhovatel tvrdí, že ustanovení, kterých se dovolává, jsou institucionálními pravidly, která stanoví příslušnost jednotlivých orgánů ECB a svěřují jim zvláštní pravomoci. Přiznávají jednotlivcům práva a konkrétně právo jednotlivců na to, aby jednotlivé orgány jednaly v souladu s institucionálními pravomocemi, které jim zákon svěřuje, v souladu se zásadou legitimního očekávání.
Zatřetí navrhovatel podpůrně tvrdí, že v případě, že by cílem pravidel porušených prezidentkou ECB nebylo přiznat práva jednotlivcům, jak uvedl Tribunál, odůvodnění Tribunálu nelze přijmout, jelikož vychází z restriktivního výkladu článku 340 SFEU. Toto ustanovení, stejně jako článek 2043 italského občanského zákoníku, nerozlišuje mezi pravidly, jejichž cílem je přiznat práva jednotlivcům, oproti ostatním pravidlům, tím, že by právo poškozeného na náhradu škody vzniklo výlučně porušením pravidel spadajících do první kategorie. Odůvodnění je mimoto v rozporu se zásadami uvedenými v rozsudku Tribunálu Evropské unie ve věci T-868/16, v němž bylo konstatováno, že mimosmluvní odpovědnost Unie může vzniknout v případě jakéhokoli protiprávního jednání, které vede ke vzniku škody a které může založit tuto odpovědnost.
Začtvrté navrhovatel zpochybňuje závěr Tribunálu uvedený v bodě 32 usnesení, podle kterého navrhovatel, když tvrdil, že se prezidentka ECB dopustila zneužití pravomoci, tento argument ve své žalobě konkrétně nerozvedl a předložil jej pouze jako důsledek porušení ustanovení uvedených v žalobě, jejichž předmětem není přiznání práv jednotlivcům. Navrhovatel tvrdí, že zneužitím pravomoci je „využití pravomoci způsobem, který není v souladu s legislativním předpisem“ a dochází k němu v případě, kdy se unijní orgán odchýlí od obecných zásad, jako je spravedlnost, dobrá víra a řádná péče. Není pochyb o tom, že prezidentka ECB sporným prohlášením porušila zásadu spravedlnosti a řádné péče.
Zapáté navrhovatel zpochybňuje závěr Tribunálu, podle kterého nebyla prokázána existence příčinné souvislosti mezi napadenými prohlášeními prezidentky ECB a poklesem burzovního indexu, přičemž tvrdí, že tento důkaz vyplývá z žaloby a jejích příloh. Zdůrazňuje, že ze zpravodajství sdělovacích prostředků týkajícího se tiskové konference poskytnuté prezidentkou ECB dne 12. března 2020, z komentářů v italských a mezinárodních novinách, jakož i z prohlášení prezidenta Italské republiky vyplývalo, že bylo obecným přesvědčením, že pokles hodnoty na burzách byl způsoben výlučně napadeným prohlášením prezidentky ECB. Kromě toho iniciativa prezidentky ECB omluvit se a opravit učiněné prohlášení svědčí o jejím vlastním uznání, že toto prohlášení mělo mimořádně škodlivé důsledky na trzích. Tento důkaz byl rovněž poskytnut v obsahu, zjištěních a přílohách posudku poradce jmenovaného navrhovatelem.
Zašesté navrhovatel zpochybňuje závěr Tribunálu uvedený v bodě 33 napadeného usnesení, podle kterého je důkazní hodnota technického posudku značně omezená, neboť byl vypracován poradcem jmenovaným navrhovatelem. Navrhovatel tvrdí, že Tribunál nezohlednil skutečnost, že se jednalo o místopřísežné prohlášení poradce před příslušným soudním orgánem, který vyslechl následující přísahu: „Přísahám, že jsem řádně a věrně plnil úkony, které mi byly svěřeny, pouze za účelem informování soudu o pravdě“.
____________