USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhého senátu)
17. října 2007
Věc F-63/06
Luigi Mascheroni
v.
Komise Evropských společenství
„Veřejná služba – Úředníci – Povinnost poskytnout pomoc příslušející správě – Článek 24 služebního řádu – Psychické obtěžování nadřízeným – Šetření IDOC – Článek 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudu prvního stupně“
Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se L. Mascheroni domáhá zvláště zrušení rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 14. července 2005 o zamítnutí jeho žádosti o pomoc ze dne 26. března 2004, založené na údajném šikanózním a pomlouvačném jednání jeho nadřízeného V. H.
Rozhodnutí: Žaloba se zčásti zamítá jako zjevně neopodstatněná a zčásti se odmítá jako zjevně nepřípustná. Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Žaloba – Předmět – Soudní příkaz správě – Nepřípustnost
(Služební řád, článek 91)
2. Úředníci – Povinnost poskytnout pomoc příslušející správě – Rozsah
(Služební řád, článek 24)
3. Řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální náležitosti
[Statut Soudního dvora, článek 21; jednací řád Soudu prvního stupně, čl. 44 odst. 1 písm. c)]
1. Soudu nepřísluší, aby v rámci žaloby podané na základě článku 91 služebního řádu orgánům Společenství ukládal příkazy nebo činil zásadní prohlášení.
(viz bod 23)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 9. června 1994, X v. Komise, T‑94/92, Recueil FP, s. I‑A‑149 a II‑481, bod 33; 2. července 1997, Chew v. Komise, T‑28/96, Recueil FP, s. I‑A‑165 a II‑497, bod 17; 11. července 2000, Skrzypek v. Komise, T‑134/99, Recueil FP, s. I‑A‑139 a II‑633, bod 16; 2. března 2004, Di Marzio v. Komise, T‑14/03, Recueil FP, s. I‑A‑43 a II‑167, bod 63
2. Na základě povinnosti poskytnout pomoc stanovené v čl. 24 prvním pododstavci služebního řádu musí správa v případě incidentu neslučitelného s pořádkem a klidným chodem služby zasáhnout se vší potřebnou energií a odpovědět s rychlostí a pečlivostí vyžadovanými okolnostmi daného případu za účelem prokázání skutkového stavu a vyvodit z toho patřičné důsledky se znalostí věci. Za tímto účelem stačí, že úředník, který po svém orgánu požaduje ochranu, poskytne neúplný důkaz o tom, že skutečně došlo k útokům, jejichž cílem se údajně stal. V případě existence takových skutečností přísluší dotčenému orgánu přijmout vhodná opatření, zejména tím, že ve spolupráci se stěžovatelem provede šetření za účelem prokázání skutkového základu stížnosti.
V tomto ohledu konečná zpráva Úřadu pro vyšetřování a disciplinární opatření, útvaru, který je v rámci Komise pověřen prováděním správních šetření, jejichž účelem je prokázat skutečnosti, na jejichž základě může orgán oprávněný ke jmenování rozhodovat se znalostí věci o žádosti o poskytnutí pomoci, nepředstavuje přijetí rozhodnutí o žádosti o poskytnutí pomoci, ale odpověď na žádost o provedení šetření skutečností, která mu byla zaslána tímto orgánem.
(viz body 36, 40 a 41)
Odkazy:
Soudní dvůr: 26. ledna 1989, Koutchoumoff v. Komise, 224/87, Recueil, s. 99, body 15 a 16
Soud prvního stupně: 21. dubna 1993, Tallarico v. Parlament, T‑5/92, Recueil, s. II‑477, bod 31; 5. prosince 2000, Campogrande v. Komise, T‑136/98, Recueil FP, s. I‑A‑267 a II‑1225, bod 42
3. Na základě čl. 21 prvního pododstavce statutu Soudního dvora, použitelného na řízení u Soudu pro veřejnou službu podle čl. 7 odst. 1 přílohy 1 uvedeného statutu a na základě čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudu prvního stupně, musí žaloba uvádět zejména předmět sporu a obsahovat stručný popis uplatňovaných žalobních důvodů. Tyto údaje musí být dostatečně jasné a přesné pro to, aby umožnily žalovanému připravit svou obranu a Soudu rozhodnout o žalobě případně i bez dalších informací. Za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je třeba pro to, aby byla žaloba přípustná, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly, přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně, z textu samotné žaloby.
Žalobce se tak nemůže omezit na abstraktní uvedení svých žalobních důvodů, zejména tím, že se omezí na tvrzení, že napadený akt porušuje dané ustanovení statutu, aniž by podrobněji toto tvrzení podložil tím, že by vysvětlil, v čem spočívá žalobní důvod, na kterém je žaloba založena.
V tomto ohledu, ačkoliv obsah žaloby lze podpořit a doplnit v konkrétních bodech odkazy na výňatky z písemností, které tvoří její přílohu, obecný odkaz na ostatní písemná vyjádření, třebaže jsou přílohou žaloby, nemůže zhojit neexistenci základních prvků právní argumentace, které musejí být uvedeny v žalobě. Soudu nepřísluší, aby v přílohách vyhledával a určoval žalobní důvody a argumenty, které by mohl pokládat za tvořící základ žaloby.
(viz body 52, 53, 56 a 57)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 18. listopadu 1992, Rendo a další v. Komise, T‑16/91, Recueil, s. II‑2417, bod 130; 16. března 1993, Blackman v. Parlament, T‑33/89 a T‑74/89, Recueil, s. II‑249, body 64 a 65; 28. dubna 1993, De Hoe v. Komise, T‑85/92, Recueil, s. II‑523, bod 20; 17. března 1994, Hoyer v. Komise, T‑43/91, Recueil FP, s. I‑A‑91 a II‑297, bod 22; 21. května 1999, Asia Motor France a další v. Komise, T‑154/98, Recueil, s. II‑1703, bod 49; 15. června 1999, Ismeri Europa v. Účetní dvůr, T‑277/97, Recueil, s. II‑1825, bod 29; 8. prosince 2005, Just v. Komise, T‑91/04, Sb. VS s. I‑A‑395 a II‑1801, bod 35; 8. prosince 2005, Moren Abat v. Komise, T‑92/04, Sb. VS s. I‑A‑399 a II‑1817, bod 31; 5. prosince 2006, Angelidis v. Parlament, T‑424/04, Sb. VS s. I-A-2-323 a II-A-2-1649, body 39 až 42