ROZSUDEK TRIBUNÁLU (kasační senát)
8. července 2010(*)
„Kasační opravný prostředek − Veřejná služba − Přezkum rozsudku Tribunálu– Věc, ve které soudní řízení dovoluje rozhodnout“
Ve věci T‑12/08 P‑RENV‑RX,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek podaný proti usnesení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 19. října 2007, M v. EMEA (F‑23/07, Sb. rozh. s. I-0000), směřující ke zrušení tohoto usnesení,
M, bývalý dočasný zaměstnanec Evropské agentury pro léčivé přípravky, s bydlištěm v Browbourne (Spojené království), zastoupený S. Orlandim, A. Coolenem, J.-N. Louisem a É. Marchalem, avocats,
účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel),
přičemž dalším účastníkem řízení je
Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA), zastoupená V. Salvatorem a N. Rampal Olmedo, jako zmocněnci,
žalovaná v prvním stupni,
TRIBUNÁL (kasační senát),
ve složení M. Jaeger (zpravodaj), předseda, J. Azizi, N. J. Forwood, O. Czúcz a I. Pelikánová, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,
vydává tento
Rozsudek
1 Toto řízení navazuje na rozsudek Soudního dvora ze dne 17. prosince 2009, Přezkum M v. EMEA (C‑197/09 RX‑II, Sb. rozh. s. I-0000), kterým Soudní dvůr poté, co konstatoval, že rozsudek Tribunálu ze dne 6. května 2009, M v. EMEA (T‑12/08 P, Sb. rozh. s. I‑0000, dále jen „přezkoumaný rozsudek“), jehož předmětem byl kasační opravný prostředek proti usnesení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 19. října 2007, M v. EMEA (F‑23/07, Sb. rozh. s. I-0000, dále jen „napadené usnesení“), narušuje jednotu a soulad práva Společenství, zrušil body 3 a 5 výroku výše uvedeného přezkoumaného rozsudku a vrátil věc Tribunálu.
Skutkový stav a řízení v prvním stupni
2 Z přezkoumaného rozsudku, bod 1 výše, plyne, že M., dočasný zaměstnanec, který nastoupil do zaměstnání u Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA, do dne 8. prosince 2009 nesoucí název EMEA) v říjnu 1996, se v březnu 2005 stal obětí pracovního úrazu, po němž mu bylo dáno volno z důvodu nemoci. Platnost jeho smlouvy s EMA uplynula dne 15. října 2006 poté, co se ji EMA rozhodla neprodloužit.
3 Dne 17. února 2006 požádal M o ustavení výboru pro otázky invalidity, což mu EMA dopisem ze dne 31. března 2006 odmítla. Dne 3. července 2006 podal M proti tomuto odmítnutí stížnost, která byla zamítnuta rozhodnutím ze dne 25. října 2006.
4 Mezitím podal M dne 8. srpna 2006 novou žádost o ustavení výboru pro otázky invalidity, ke které přiložil lékařskou zprávu doktora W.
5 Dopisem ze dne 21. listopadu 2006 požádal M EMA o to, aby upřesnila, zda rozhodnutí ze dne 25. října 2006, potvrzující rozhodnutí o nepředložení věci výboru pro otázky invalidity, představuje zamítnutí žádosti ze dne 8. srpna 2006.
6 EMA dopisem ze dne 29. listopadu 2006 sdělila M, že ve svém rozhodnutí ze dne 25. října 2006 měla řádně za to, že žádost ze dne 8. srpna 2006 nemůže být považována za novou žádost ve smyslu čl. 59 odst. 4 služebního řádu úředníků Evropských společenství, a že v důsledku toho musí být zamítnuta z důvodů uvedených v uvedeném rozhodnutí.
7 Dopisem ze dne 25. ledna 2007 podal M stížnost, ve které požadoval zrušení rozhodnutí ze dne 25. října 2006 v rozsahu, v němž zamítá jeho žádost ze dne 8. srpna 2006. Následujícího dne krom toho zaslal EMEA žádost o náhradu majetkové a nemajetkové újmy.
8 Dopisem ze dne 31. ledna 2007 EMEA tuto stížnost i žádost zamítla.
9 Dne 7. února 2007 podal M. k Soudu pro veřejnou službu žalobu, zapsanou do rejstříku pod číslem F‑13/07, na neplatnost rozhodnutí ze dne 31. března 2006, kterým EMA zamítla jeho žádost o ustavení výboru pro otázky invalidity, a v rozsahu, v jakém to bude třeba, rozhodnutí ze dne 25. října 2006.
10 Následně dne 19. března 2007 podal M. k Soudu pro veřejnou službu další žalobu, zapsanou do rejstříku pod číslem F‑23/07, jíž se domáhal jednak neplatnosti rozhodnutí ze dne 25. října 2006 a jednak toho, aby bylo EMEA uloženo zaplatit 100 000 eur jako náhradu škody za nesprávný služební postup.
11 První žaloba byla Soudem pro veřejnou službu usnesením ze dne 20. dubna 2007, L. v. EMEA (F‑13/07, Sb. rozh. s. I-0000) odmítnuta jako zjevně nepřípustná, a to z toho důvodu, že předchozí stížnost byla podána opožděně.
12 V rámci druhé žaloby vznesla EMA samostatným podáním námitku nepřípustnosti podle čl. 114 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu, vztahujícího se na Soud pro veřejnou službu až do vstupu v platnost jeho jednacího řádu, což se stalo dne 1. listopadu 2007, mutatis mutandis na základě čl. 3 odst. 4 rozhodnutí Rady 2004/752/ES, Euratom ze dne 2. listopadu 2004 o zřízení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (Úř. věst. L 333, s. 7).
13 Napadeným usnesením, přijatým podle dotčeného článku 114, odmítl Soud pro veřejnou službu žalobu jako nepřípustnou, aniž zahájil ústní část řízení a aniž spojil posuzování námitky nepřípustnosti s věcí samou.
14 Co se týče návrhových žádání směřujících ke zrušení rozhodnutí ze dne 25. října 2006 v rozsahu, ve kterém jím EMA zamítla žádost M ze dne 8. srpna 2006, měl Soud pro veřejnou službu za to, že tato návrhová žádání jsou nepřípustná, jelikož uvedené rozhodnutí je třeba posuzovat jako rozhodnutí pouze potvrzující rozhodnutí obsažené v dopise EMA ze dne 31. března 2006 a jelikož usnesením L v. EMEA, bod 11 výše, již bylo rozhodnuto, že návrhová žádání směřující proti tomuto rozhodnutí jsou nepřípustná.
15 Návrhová žádání směřující k náhradě škody byla rovněž odmítnuta jako nepřípustná zejména z důvodu úzké spojitosti existující mezi nimi a předtím posuzovanými návrhovými žádáními směřujícími ke zrušení.
Kasační opravný prostředek podaný k Tribunálu
16 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 4. ledna 2008 podal M. proti napadenému usnesení kasační opravný prostředek podle článku 9 přílohy I statutu Soudního dvora.
17 Při této příležitosti žádal M Tribunál nejen o zrušení tohoto usnesení, ale rovněž o to, aby rozhodl o meritu sporu. EMA naopak žádala, aby byl dotčený kasační opravný prostředek zamítnut jako zjevně neopodstatněný, přičemž své argumenty omezila na nepřípustnost žaloby M.
18 Poté, co Tribunál vyhověl žádosti M o to, aby byl vyslechnut v ústní části řízení, zrušil v přezkoumaném rozsudku, bod 1 výše, napadené usnesení, jelikož se domníval, že je stiženo nesprávným právním posouzením v části, v níž Soud pro veřejnou službu rozhodl, že návrhová žádání M znějící na neplatnost, jakož i jeho návrhová žádání směřující k náhradě škody jsou nepřípustná.
19 Jelikož měl Tribunál za to, že se jedná o věc, ve které soudní řízení dovoluje rozhodnout, ve smyslu čl. 13 odst. 1 přílohy I statutu Soudního dvora, ve sporu poté sám rozhodl. Rozhodl, že návrhová žádání znějící na neplatnost jsou přípustná a opodstatněná, a zrušil rozhodnutí ze dne 25. října 2006. Rovněž rozhodl, že přípustná jsou i návrhová žádání M směřující k náhradě škody, a uložil EMEA zaplatit odškodné ve výši 3 000 eur jako náhradu nemajetkové újmy, kterou M utrpěl.
20 V tomto ohledu uvedl Tribunál v bodě 100 přezkoumaného rozsudku, bod 1 výše, že ve své žalobě podané k Soudu pro veřejnou službu M tvrdil, že ho EMA tím, že trvala na svém zamítavém stanovisku k zahájení řízení o invaliditě, uvedla do stavu obav a nejistoty. V bodě 104 dotčeného rozsudku měl Tribunál za to, že M utrpěl nemajetkovou újmu, která nemůže být zrušením rozhodnutí ze dne 25. října 2006 zcela zhojena.
Přezkum ze strany Soudního dvora
21 Na základě návrhu první generální advokátky na přezkum přezkoumaného rozsudku, bod 1 výše, rozhodl zvláštní senát upravený článkem 123b jednacího řádu Soudního dvora rozhodnutím ze dne 24. června 2009 (C‑197/09 RX, Sb. rozh. s. I-0000), že je třeba provést přezkum tohoto rozsudku. Cílem tohoto přezkumu bylo, jak plyne z bodu 2 výroku rozhodnutí Soudního dvora ze dne 24. června 2009, stanovit, zda přezkoumaný rozsudek, bod 1 výše, narušuje jednotu nebo soulad práva Společenství tím, že Tribunál, jakožto soud rozhodující o kasačním opravném prostředku, vyložil pojem „věc, ve které soudní řízení dovoluje rozhodnout“ ve smyslu článku 61 statutu Soudního dvora a čl. 13 odst. 1 přílohy I uvedeného statutu tak, že mu to umožnilo rozhodnout, že věc sám projedná a rozhodne ve věci samé bez ohledu na skutečnost, že kasační opravný prostředek, který mu byl předložen, se týká přezkumu toho, jak bylo v řízení v prvním stupni zacházeno s námitkou nepřípustnosti, a že o aspektu sporu, který byl předmětem tohoto rozhodnutí o projednání, neproběhla ani před ním, ani před Soudem pro veřejnou službu, jakožto soudem rozhodujícím v prvním stupni, jakákoliv kontradiktorní diskuze.
22 V rozsudku Přezkum M v. EMEA, bod 1 výše, Soudní dvůr především uvedl, že z jeho rozhodnutí ze dne 24. června 2009 plyne, že přezkum se týká pouze skutečnosti, že EMA bylo uloženo zaplatit žalobci odškodnění ve výši 3 000 eur jako náhradu tvrzené nemajetkové újmy, zatímco zrušení rozhodnutí ze dne 25. října 2006 a zamítnutí žaloby ve zbývající části předmětem přezkumného řízení nejsou (rozsudek Přezkum M v. EMEA, bod 1 výše, bod 26).
23 Následně pokud jde o pojem „věc, ve které soudní řízení dovoluje rozhodnout“, připomněl Soudní dvůr, že o věc, ve které soudní řízení nedovoluje rozhodnout o meritu žaloby podané k soudu rozhodujícímu v prvním stupni, jde v zásadě tehdy, pokud tento soud žalobu odmítl jako nepřípustnou, když vyhověl námitce nepřípustnosti, aniž spojil její posuzování s věcí samou (rozsudek Přezkum M v. EMEA, bod 1 výše, bod 29). Upřesnil, že jinak tomu může být pouze za zvláštních okolností, které ovšem v projednávané věci nebyly dány (rozsudek Přezkum M v. EMEA, bod 1 výše, body 30 až 33).
24 Soudní dvůr proto v bodech 34 až 37 rozsudku Přezkum M v. EMEA, bod 1 výše, konstatoval, že Tribunál nesprávně vyložil pojem „věc, ve které soudní řízení dovoluje rozhodnout“ ve smyslu článku 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora a čl. 13 odst. 1 přílohy uvedeného statutu a porušil posledně uvedené ustanovení tím, že měl za to, že v projednávaném případě se jedná o věc, ve které soudní řízení dovoluje rozhodnout o návrhových žádáních směřujících k náhradě nemajetkové újmy tvrzené M.
25 Kromě toho Soudní dvůr konstatoval, že Tribunál tím, že rozhodl o návrhových žádáních směřujících k náhradě nemajetkové újmy, aniž by EMA umožnil předložit k nim vyjádření, porušil zásadu kontradiktornosti (rozsudek Přezkum M v. EMEA, bod 1 výše, body 38 až 59).
26 Soudní dvůr měl za to, že vady zjištěné v přezkoumaném rozsudku, bod 1 výše, narušují jednotu a soulad práva Společenství, zrušil dotčený rozsudek v tom rozsahu, v jakém Tribunál v bodech 3 a 5 jeho výroku uložil EMA zaplacení náhrady škody M ve výši 3 000 eur, jakož i náhradu nákladů řízení před Soudem pro veřejnou službu a před Tribunálem.
27 Vzhledem k tomu, že narušení jednoty a souladu práva Společenství vyplývalo v projednávaném případě z nesprávného výkladu pojmu „věc, ve které soudní řízení dovoluje rozhodnout“ a z nerespektování zásady kontradiktornosti, měl Soudní dvůr za to, že nemůže sám rozhodnout s konečnou platností podle poslední věty prvního pododstavce článku 62b statutu Soudního dvora.
28 V důsledku toho Soudní dvůr, ač rozhodl o nákladech souvisejících s přezkumným řízením, vrátil věc Tribunálu, co se týče návrhových žádání směřujících k náhradě nemajetkové újmy, kterou údajně M utrpěl, v souladu s článkem 62b statutu Soudního dvora tak, aby bylo EMA umožněno uplatnit své argumenty k opodstatněnosti těchto návrhových žádání (rozsudek Přezkum M v. EMEA, bod 1 výše, bod 71).
K věci vrácené po přezkumu
Řízení
29 Dopisem ze dne 22. prosince 2009 vyzvala v souladu s čl. 121c odst. 1 jednacího řádu kancelář Tribunálu účastníky řízení k tomu, aby do jednoho měsíce od doručení rozsudku Přezkum M v. EMEA, bod 1 výše, předložili svá písemná vyjádření k závěrům, které je třeba dovodit z tohoto rozsudku pro vyřešení sporu.
30 EMA své vyjádření předložila kanceláři Tribunálu dne 21. ledna 2010.
31 Žádostí došlou kanceláři Tribunálu dne 8. ledna 2010 požádal M Tribunál, aby mu pro účely tohoto řízení byla poskytnuta právní pomoc podle článku 95 jednacího řádu.
32 Usnesením ze dne 11. března 2010 Tribunál (kasační senát) právní pomoc M poskytl.
33 M předložil své vyjádření k rozsudku Přezkum M v. EMEA, bod 1 výše, dne 25. března 2010.
Právní otázky
34 Jak plyne z bodu 2 výroku rozsudku Přezkum M v. EMEA, bod 1 výše, a z bodu 26 jeho odůvodnění, zrušeny byly pouze body 3 a 5 výroku přezkoumaného rozsudku týkající se uložení povinnosti agentuře EMA zaplatit odškodnění ve výši 3 000 eur k náhradě tvrzené nemajetkové újmy a nákladů řízení, zatímco ostatní body výroku přezkoumaného rozsudku, které zrušily napadené usnesení, jakož i rozhodnutí EMA ze dne 25. října 2006 v tom rozsahu, v jakém jím byla zmítnuta žádost M ze dne 8. srpna 2006, a ve zbytku žalobu zamítly, nabyly účinky věci rozsouzené.
35 Ve vyjádřeních ze dne 21. ledna a 25. března 2010 předložených účastníky v rámci tohoto řízení podle čl. 121c odst. 1 jednacího řádu se M i EMA vyslovili zejména k otázce, zda okolnosti projednávaného případu umožňují mít za to, že nemajetkovou újmu, které se M dovolává, lze oddělit od protiprávnosti, která způsobila neplatnost rozhodnutí ze dne 25. října 2006, a mělo by za ni tudíž být poskytnuto odškodnění.
36 Tribunál poznamenává, že za předpokladu, že skutečnost, že M i EMA předložili po přezkumu vyjádření, postačuje k nápravě porušení zásady kontradiktornosti konstatovaného Soudním dvorem v rozsudku Přezkum M v. EMEA, bod 1 výše, nic to nemění na tom, že v dotčeném rozsudku Soudní dvůr rovněž konstatoval, že přezkoumaný rozsudek, bod 1 výše, trpí tím, že Tribunál nesprávně vyložil pojem „věc, ve které soudní řízení dovoluje rozhodnout.“
37 Pokud jde přitom o otázku, zda je projednávaný spor věcí, ve které soudní řízení dovoluje Tribunálu rozhodnout, vyplývá z bodu 30 rozsudku Přezkum M v. EMEA, bod 1 výše, že za určitých podmínek může soud rozhodující o kasačním opravném prostředku rozhodnout o meritu žaloby, přestože se řízení v prvním stupni omezilo na námitku nepřípustnosti, které soud rozhodující v prvním stupni vyhověl. Tak tomu může být jednak tehdy, když zrušení napadeného rozsudku nebo usnesení nutně znamená určité řešení merita dotčené žaloby, nebo dále tehdy, když se přezkum merita žaloby na neplatnost opírá o argumenty, které si účastníci řízení vyměnili v rámci řízení o kasačním opravném prostředku na základě úvah soudu rozhodujícího v prvním stupni.
38 Jak však vyplývá z bodů 32 až 34, 36 a 37 rozsudku Přezkum M v. EMEA, bod 1 výše, nejsou takové zvláštní okolnosti v projednávané věci dány, takže spor není věcí, ve které soudní řízení dovoluje rozhodnout, ve smyslu článku 61 statutu Soudního dvora a čl. 13 odst. 1 přílohy dotčeného statutu. Tribunál proto může věc toliko vrátit Soudu pro veřejnou službu s tím, aby o návrhových žádáních směřujících k náhradě nemajetkové újmy, kterou údajně M utrpěl, rozhodl poté, co EMA uplatní argumenty k opodstatněnosti dotčených návrhových žádání.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (kasační senát)
rozhodl takto:
1) Věc se vrací Soudu pro veřejnou službu Evropské unie, aby rozhodl o návrhových žádáních směřujících k náhradě nemajetkové újmy, kterou M údajně utrpěl.
2) O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 8. července 2010.
Podpisy.