Věc T‑620/11

GFKL Financial Services AG

v.

Evropská komise

„Státní podpory – Německé daňové právní předpisy o převodu ztrát do budoucích zdaňovacích období (Sanierungsklausel) – Rozhodnutí prohlašující podporu za neslučitelnou s vnitřním trhem – Žaloba na neplatnost – Osobní dotčení – Přípustnost – Pojem,státní podpora‘ – Selektivní povaha – Povaha a struktura daňové soustavy – Veřejné prostředky – Povinnost uvést odůvodnění – Legitimní očekávání“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (devátého senátu) ze dne 4. února 2016

1.      Žaloba na neplatnost – Fyzické a/nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Osobní dotčení obecně závazným aktem – Podmínky – Rozhodnutí Komise, jímž je zakázán odvětvový režim podpor – Žaloba podniku, který na základě uvedeného režimu nabyl práva na daňovou úsporu – Přípustnost

(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU)

2.      Žaloba na neplatnost – Fyzické a/nebo právnické osoby – Právní zájem na podání žaloby – Rozhodnutí Komise konstatující neslučitelnost podpory s vnitřním trhem – Pozastavení uplatňování dotčeného režimu podpor v návaznosti na rozhodnutí Komise zahájit formální vyšetřovací řízení – Žaloba podaná příjemcem uvedeného režimu podpor – Přípustnost

(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU)

3.      Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí Komise v oblasti státních podpor

(Článek 107 SFEU a článek 296 SFEU)

4.      Podpory poskytované státy – Pojem – Selektivní charakter opatření – Opatření spočívající v daňové úlevě – Kritéria pro posouzení – Odůvodnění vycházející z obecné povahy nebo struktury daňové soustavy

(Článek 107 odst. 1 SFEU)

5.      Podpory poskytované státy – Rozhodnutí Komise – Soudní přezkum – Meze – Posuzování legality v závislosti na informacích, které byly k dispozici v okamžiku přijetí rozhodnutí – Žalobní důvod založený na skutečnostech, které nebyly uvedeny při správním řízení – Přípustnost

(Článek 108 SFEU a článek 263 SFEU)

6.      Podpory poskytované státy – Pojem – Selektivní charakter opatření – Opatření spočívající v daňové úlevě – Daňové opatření umožňující převod ztrát v případě nabytí podniku v obtížích za účelem jeho restrukturalizace – Zahrnutí – Odůvodnění vycházející z obecné povahy nebo struktury daňové soustavy – Neexistence

(Článek 107 SFEU)

7.      Podpory poskytované státy – Pojem – Podpory pocházející ze státních prostředků – Vzdání se, ze strany členského státu, daňových příjmů, umožňující investorům nabytí účastí v některých podnicích za daňově výhodnějších podmínek – Zahrnutí

(Článek 107 odst. 1 SFEU)

8.      Podpory poskytované státy – Navrácení protiprávní podpory – Podpora poskytnutá v rozporu s procesními pravidly dle článku 108 SFEU – Zásada ochrany legitimního očekávání – Oblast působnosti – Vnitrostátní orgán, který sdělil závaznou informaci, jež je v rozporu s unijní právní úpravou – Neexistence legitimního očekávání příjemců – Existence údajně podobných opatření v jiných členských státech – Nedostatek relevance

(Článek 108 SFEU; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 14 odst. 1 druhá věta)

1.      Podnikem podaná žaloba na neplatnost rozhodnutí Komise, jímž je zakázán režim podpor v určitém odvětví, v zásadě nemůže být přípustná, jestliže je tímto rozhodnutím podnik dotčen pouze z důvodu své příslušnosti k dotčenému odvětví a svého postavení potenciálního příjemce uvedeného režimu. Naopak pokud se toto rozhodnutí Komise dotýká skupiny osob, jež byly nebo mohly být známy v okamžiku přijetí tohoto aktu na základě kritérií, která jsou členům této skupiny vlastní, mohou být tyto osoby tímto aktem osobně dotčeny coby osoby patřící k omezenému okruhu hospodářských subjektů.

Podnik, který na základě vnitrostátní právní úpravy, kterou rozhodnutí zakazující režim podpor v určitém odvětví kvalifikuje jako státní podporu, nabyl práva na daňovou úsporu, musí být považován za součást uzavřeného kruhu hospodářských subjektů, jež byly nebo alespoň mohly být známy v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí, ve smyslu rozsudku ze dne 15. července 1963, Plaumann v. Komise, 25/62. Tento závěr není vyvrácen tím, že v návaznosti na rozhodnutí Komise o zahájení formálního vyšetřovacího řízení a poté rozhodnutí zakazující režim podpor v určitém odvětví přijaly vnitrostátní orgány opatření směřující k tomu, aby dotčená vnitrostátní právní úprava nebyla uplatňována.

Kromě toho skutečnosti, na nichž judikatura zakládá osobní dotčení ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, se neshodují nutně s prvky zakládajícími státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(viz body 55, 56, 64, 65, 70, 71)

2.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 76–80)

3.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 86–97)

4.      Kvalifikace vnitrostátního daňového opatření jako „selektivního“ nejprve předpokládá, že bude identifikován a přezkoumán obecný nebo „obvyklý“ daňový režim, který se v dotčeném členském státě používá. Ve srovnání s tímto obecným nebo „obvyklým“ daňovým režimem je poté třeba posoudit a prokázat případnou selektivní povahu výhody poskytnuté dotčeným daňovým opatřením, spočívající v tom, že se toto opatření odchyluje od uvedeného obecného režimu v rozsahu, v němž zavádí rozlišování mezi hospodářskými subjekty, které se s ohledem na cíl sledovaný uvedeným režimem nacházejí ve srovnatelné skutkové a právní situaci, což musí prokázat Komise. Po skončení těchto prvních dvou etap přezkumu může být opatření kvalifikováno jako prima facie selektivní.

Tuto podmínku selektivity však nesplňuje opatření, které – přestože představuje pro příjemce zvýhodnění – je odůvodněno obecnou povahou nebo strukturou systému, do něhož spadá, což musí prokázat příslušný členský stát. Po skončení této případné třetí etapy přezkumu je opatření kvalifikováno jako selektivní.

Pokud jde o odůvodnění vnitrostátního daňového opatření obecnou povahou nebo strukturou daňové soustavy, je nutno rozlišovat mezi cíli konkrétní daňové soustavy, které této soustavě nejsou vlastní, a mezi mechanismy vlastními samotné daňové soustavě, které jsou nezbytné k uskutečnění takových cílů, přičemž tyto cíle a mechanismy jakožto základní nebo řídící principy dotčené daňové soustavy mohou takové odůvodnění podporovat.

(viz body 100–102, 153)

5.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 110)

6.      Opatření spočívající v daňové úlevě, které jako výjimka z pravidla omezujícího možnost převodu ztrát v případě nabytí nejméně 25 % podílu ve společnosti umožňuje, za určitých podmínek, převod ztrát, pokud je účelem nabytí podniku v obtížích jeho restrukturalizace, je prima facie selektivní, jelikož se nevztahuje na všechny podniky, v jejichž vlastnické struktuře došlo k podstatné změně, nýbrž vztahuje se na jasně stanovenou kategorii podniků, a sice podniky, které jsou v okamžiku nabytí podílů v platební neschopnosti nebo jsou nadměrně zadlužené, nebo jsou těmito jevy ohroženy. Toto opatření, jehož některé podmínky nesouvisí s cílem zabránit zneužití a které nepokrývá všechny podniky, které se nacházejí ve srovnatelné skutkové a právní situaci s ohledem na cíl dotčeného daňového režimu, zvýhodňuje podniky v obtížích. Komise se tedy nedopustila pochybení, když měla za to, že uvedené opatření zavádí rozlišování mezi subjekty nacházejícími se s ohledem na cíl daňové soustavy ve srovnatelné skutkové a právní situaci.

Toto daňové opatření není odůvodněno ani obecnou povahou nebo strukturou daňové soustavy, jelikož jeho hlavní cíl usnadnit restrukturalizaci podniků v obtížích nespadá pod základní nebo řídící principy daňové soustavy, a není jí tedy vlastní, nýbrž leží mimo ni, aniž je třeba ověřovat, zda je sporné opatření přiměřené sledovanému cíli.

(viz body 138, 139, 141, 142, 159, 160)

7.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 175–183)

8.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 186–192)