Věc C‑589/10
Janina Wencel
v.
Zakład Ubezpieczeń Społecznych w Białymstoku
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sąd Apelacyjny w Białymstoku)
„Článek 45 SFEU – Nařízení (EHS) č. 1408/71 – Článek 10 – Dávky ve stáří – Obvyklý pobyt ve dvou různých členských státech – Nárok na pozůstalostní důchod v jednom tomto členském státě a na starobní důchod v druhém – Odnětí jedné z těchto dávek – Vymáhání údajně neoprávněně obdržených dávek“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 16. května 2013
1. Sociální zabezpečení – Migrující pracovníci – Nařízení č. 1408/71 – Aplikace ratione temporis
(Nařízení Rady č. 1408/71)
2. Sociální zabezpečení – Migrující pracovníci – Nařízení č. 1408/71 – Věcná působnost
(Nařízení Rady č. 1408/71)
3. Sociální zabezpečení – Migrující pracovníci – Osoba mající současně dvě místa obvyklého bydliště na území dvou různých členských států – Nepřípustnost
(Nařízení Rady č. 1408/71, článek 10)
4. Sociální zabezpečení – Migrující pracovníci – Plnění – Vnitrostátní pravidla o zákazu souběhu – Nárok na pozůstalostní důchod v jednom členském státě a na starobní důchod v jiném členském státě – Zrušení nároku na starobní důchod se zpětnou účinností a požadavek na vrácení údajně neoprávněně vyplacených důchodových dávek – Nepřípustnost – Snížení výše starobního důchodu do výše dávek přiznaných v jiném členském státě – Přípustnost
[Nařízení Rady č. 1408/71, čl. 12 odst. 2, čl. 46 písm. a)]
5. Sociální zabezpečení – Migrující pracovníci – Plnění – Vnitrostátní pravidla o zákazu souběhu – Snížení výše starobního důchodu do výše dávek přiznaných v jiném členském státě – Přípustnost – Podmínky – Ověření, jež přísluší provést předkládajícímu soudu
(Článek 45 SFEU)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 30–34)
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 35–40)
3. Článek 10 nařízení č. 1408/71, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením č. 118/97, pozměněným naposledy nařízením č. 592/2008, musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely aplikace uvedeného nařízení nemůže mít osoba současně dvě místa obvyklého bydliště na území dvou různých členských států.
Jelikož však článek 10 neumožňuje odpovědět na otázku, zda toto nařízení umožňuje existenci dvou obvyklých bydlišť ve dvou různých členských státech, uvedené nařízení zavádí systém koordinace vnitrostátních režimů sociálního zabezpečení a v hlavě II stanoví pravidla pro určení použitelné právní úpravy. Cílem těchto ustanovení je nejen zabránit, aby dotčené osoby zůstaly bez ochrany v oblasti sociálního zabezpečení, neexistuje-li právní úprava, která by se na ně vztahovala, ale i to, aby dotčené osoby podléhaly systému sociálního zabezpečení pouze jediného členského státu, a zabránilo se tak souběhu použitelných vnitrostátních právních předpisů a komplikacím, které by z něho mohly vyplynout.
Jelikož přitom systém zavedený nařízením č. 1408/71 používá bydliště jako hraniční určovatel pro účely určení použitelné právní úpravy, není možné, aby měla osoba pro účely uvedeného nařízení současně několik domicilů v různých členských státech, jinak by výše uvedená ustanovení pozbyla užitečného účinku.
(viz body 45, 46, 48, 51, 73 a výrok)
4. Na základě ustanovení nařízení č. 1408/71, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením č. 118/97, pozměněným naposledy nařízením č. 592/2008, a konkrétně čl. 12 odst. 2 a 46a, nemůže příslušný orgán členského státu se zpětnou účinností zrušit nárok příjemce na starobní důchod a požadovat vrácení údajně neoprávněně vyplacených důchodových dávek z důvodu, že má nárok na pozůstalostní důchod v jiném členském státě, na jehož území měl také bydliště. Tento starobní důchod vyplácený v prvním členském státě však může být snížen do výše dávek přiznaných v tomto jiném členském státě na základě případného vnitrostátního pravidla o zákazu souběhu.
Podle čl. článku 12 odst. 1 nařízení č. 1408/71 totiž toto nařízení nemůže v zásadě ani přiznat, ani zachovávat nárok na pobírání několika dávek stejného druhu za jednu a tutéž dobu povinného pojištění.
Z článku 12 odst. 2 uvedeného nařízení dále vyplývá, že ustanovení snižující dávky stanovené právními předpisy členského státu se použijí – není-li v tomto nařízení stanoveno jinak – na osoby mající nárok na dávku od tohoto členského státu, mají-li nárok na jiné dávky sociálního zabezpečení, a to i v případě, že tyto dávky získaly na základě právních předpisů jiného členského státu. Nařízení č. 1408/71 tudíž nebrání tomu, aby se použila vnitrostátní právní úprava, která snižuje částku důchodu, na nějž má pojištěnec nárok, z důvodu, že pobírá dávku ve stáří v jiném členském státě, s tím, že tak musí být učiněno v mezích daných tímto nařízením.
(viz body 57, 59, 60, 73 a výrok)
5. Článek 45 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání rozhodnutí, jímž se na základě případného pravidla o zákazu souběhu ukládá snížení starobního důchodu vypláceného v prvním členském státě do výše dávek přiznaných v druhém členském státě, pokud uvedené rozhodnutí neznevýhodňuje příjemce těchto dávek v porovnání s osobou, v jejíž situaci není dán cizí prvek, a v případě, že se zjistí takové znevýhodnění, pokud je toto rozhodnutí objektivně odůvodněno a je přiměřené cíli legitimně sledovanému vnitrostátním právem, což přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu.
(viz bod 73 a výrok)