STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY

ELEANOR SHARPSTON

přednesené dne 4. září 2008(1)

Věc C‑443/07 P

Isabel Clara Centeno Mediavilla a další

proti

Komisi Evropských společenství

„Kasační opravný prostředek – Úředníci Společenství – Jmenování ze seznamu kandidátů vyhotoveného před vstupem změněného služebního řádu v platnost – Méně příznivé podmínky v závislosti na datu jmenování – Legalita přechodného pravidla pro zařazení do platové třídy při přijímání – Obecné právní zásady“

1.        S účinností od 1. května 2004 byl Služební řád úředníků Evropských společenství (dále jen „služební řád“) podstatným způsobem změněn(2). Zejména byla zavedena zcela nová struktura služebního postupu. Nástupní platové třídy v nové struktuře obsahovaly často nižší platy než platové třídy ve dřívější struktuře, ale jakékoliv znevýhodnění mělo být kompenzováno většími možnostmi pro povýšení. Přechodná ustanovení se zabývala různými situacemi, včetně situace úředníků, kteří uspěli v otevřeném výběrovém řízení uspořádaném před vstupem nové struktury služebního postupu v platnost, ale byli jmenováni až poté. Projednávaná věc, ve které je podán kasační opravný prostředek proti rozsudku Soudu prvního stupně, byla podána 17 takovými úředníky, kteří jsou nespokojeni zejména se skutečností, že byli jmenováni za méně příznivých nástupních podmínek než jiní úředníci, kteří uspěli ve stejném otevřeném výběrovém řízení, ale byli přijati před 1. květnem 2004.

2.        Řízení v padesáti dalších případech před Soudem pro veřejnou službu, které se týkají v podstatě stejné záležitosti, je v současné době přerušeno a čeká se na výsledek tohoto kasačního opravného prostředku. Kromě toho se v případě rozsudku, kterým by bylo rozhodnuto, že sporná ustanovení se neměla uplatnit na dotyčné úředníky, Komise zavázala vztáhnout výhodu následného přeřazení do jiných platových tříd na všechny úředníky, kteří se nacházejí ve stejné situaci jako ti, kterých se týká takový rozsudek, včetně těch, kteří nepodali stížnost napadající jejich zařazení do platových tříd(3).

 Legislativní rámec

 Důvody, které vedly ke změnám služebního řádu

3.        Preambule nařízení č. 723/2004, které zavedlo tyto změny, obsahuje mimo jiné následující body odůvodnění:

„(7) Je nezbytné dodržovat zásadu zákazu diskriminace zakotvenou ve Smlouvě o ES, a proto je nutné dále rozvíjet personální politiku zajišťující rovné příležitosti pro všechny bez ohledu na pohlaví, fyzickou výkonnost, věk, rasovou nebo etnickou příslušnost, sexuální orientaci a rodinný stav.“

„(10) Je jednoznačně nezbytné posílit zásadu rozvoje služebního postupu podle zásluh stanovením těsnější vazby mezi výkonem a odměňováním tím, že zaměstnanci budou prostřednictvím strukturálních změn v systému řízení služebního postupu více povzbuzováni k dobrým pracovním výkonům a zároveň bude zabezpečena rovnováha průměrných kvalifikačních profilů mezi novou a starou strukturou v souladu s plánem pracovních míst a rozpočtovou kázní.“

„(12) Vyvstala potřeba vytvoření systému zaručujícího rovnováhu průměrných kvalifikačních profilů, který by jako celek spravedlivě a přiměřeně kompenzoval v prvé řadě nárůst celkového počtu platových tříd a za druhé snížení počtu stupňů v rámci každé třídy.“

„(34) Pracovní podmínky související s celkovou úrovní mezd a důchodů pro úředníky a ostatní zaměstnance si udržují[(4)] takovou úroveň, že nezávislá a na kontinuitě založená evropská veřejná služba dokáže přitáhnout a udržet ty nejlepší uchazeče ze všech členských států.“

„(37) K postupnému zavádění nových pravidel a opatření by měla být stanovena přechodná opatření, přičemž práva nabytá zaměstnanci v rámci systému Společenství před vstupem v platnost těchto změn služebního řádu by měla být respektována a jejich oprávněná očekávání vzata v úvahu.“

 Ustanovení služebního řádu před změnou a po ní

4.        Článek 1a odst. 1 znění služebního řádu před 1. květnem 2004, který byl zaveden nařízením č. 781/98(5), stanovil:

„Úředníci mají při uplatňování tohoto služebního řádu nárok na rovné zacházení bez přímé či nepřímé diskriminace na základě rasy, politického, filozofického nebo náboženského přesvědčení, pohlaví nebo sexuální orientace, aniž jsou dotčena příslušná ustanovení vyžadující zvláštní rodinný stav.“ (neoficiální překlad)      

5.        V novém znění bylo toto ustanovení přeformulováno a stalo se čl. 1d odst. 1:

„Při používání tohoto služebního řádu se zakazuje jakákoli diskriminace na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, etnického nebo sociálního původu, genetických znaků, jazyka, náboženského vyznání nebo víry, politického nebo jiného názoru, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, původu, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.

Pro účely tohoto služební řádu se jiný než manželský svazek považuje za manželství za předpokladu, že jsou splněny všechny podmínky uvedené v čl. 1 odst. 2 písm. c) přílohy VII.“

6.        Před změnami z roku 2004 stanovil článek 5 služebního řádu následující:

„1.      Pracovní místa, na která se vztahuje tento služební řád, se třídí [řadí] podle povahy a významu odpovídajících služebních povinností do čtyř kategorií označovaných v sestupném pořadí A, B, C a D.

Kategorie A zahrnuje osm platových tříd rozdělených podle služebních zařazení, obvykle zahrnujících dvě platové třídy a odpovídajících vedoucím a poradním funkcím, které vyžadují vysokoškolské vzdělání nebo odpovídající odbornou praxi.

Kategorie B zahrnuje pět platových tříd rozdělených podle služebních zařazení, obvykle zahrnujících dvě platové třídy a odpovídajících výkonným funkcím, které vyžadují vyšší odborné vzdělání nebo odpovídající odbornou praxi.

Kategorie C zahrnuje pět platových tříd rozdělených podle služebních zařazení, obvykle zahrnujících dvě platové třídy a odpovídajících nižším úřednickým funkcím, které vyžadují středoškolské vzdělání nebo odpovídající odbornou praxi.

Kategorie D zahrnuje čtyři platové třídy rozdělené podle služebních zařazení, obvykle zahrnujících dvě platové třídy a odpovídajících manuálním povoláním nebo službám, které vyžadují základní vzdělání, případně doplněné technickým školením.

[...]

2.      Pracovní místa překladatelů a tlumočníků jsou sdružena v rámci jazykové služby označené písmeny L/A, která se skládá ze šesti platových tříd odpovídajících platovým třídám 3 až 8 kategorie A a je rozdělena do služebních zařazení obvykle zahrnujících dvě platové třídy.

3.      Pro úředníky patřící do téže kategorie nebo se stejným služebním zařazením platí stejné podmínky pro přijetí a služební postup.

[...]“

7.        Po změně článek 5 nyní zní:

„1.   Pracovní místa, na která se vztahuje tento služební řád, se řadí podle povahy a významu odpovídajících služebních povinností do funkční skupiny administrátorů (dále jen ,AD‘) a do funkční skupiny asistentů (dále jen ,AST‘).

2.     Funkční skupina AD zahrnuje dvanáct platových tříd odpovídajících vedoucím, poradním, jazykovědným a vědeckým funkcím. Funkční skupina AST zahrnuje jedenáct platových tříd odpovídajícím výkonným, technickým a administrativním funkcím.

3.     Pro jmenování je nutno splnit přinejmenším tyto požadavky:

a)     ve funkční skupině AST:

i)     vzdělání na úrovni postsekundárního vzdělání, osvědčené diplomem, nebo

ii)   vzdělání na úrovni středoškolského vzdělání, osvědčené diplomem, umožňující přístup k postsekundárnímu vzdělání, a odpovídající odborná praxe v délce nejméně tří let nebo

iii) pokud je odůvodněna služebním zájmem, odborná příprava nebo odborná praxe na odpovídající úrovni.

b)     ve funkční skupině AD pro platové třídy 5 a 6:

i)     vzdělání na úrovni, která odpovídá ukončenému vysokoškolskému vzdělání v délce alespoň tří let, osvědčené diplomem, nebo

ii)   pokud je odůvodněna služebním zájmem, odborná příprava na odpovídající úrovni.

c)     ve funkční skupině AD pro platové třídy 7 až 16:

i)     vzdělání na úrovni, která odpovídá ukončenému vysokoškolskému vzdělání, osvědčené diplomem, je-li obvyklá délka vysokoškolského vzdělání nejméně čtyři roky, nebo

ii)   vzdělání na úrovni, která odpovídá ukončenému vysokoškolskému vzdělání, osvědčené diplomem, a odpovídající odborná praxe v délce nejméně jednoho roku, je-li obvyklá délka vysokoškolského vzdělání nejméně tři roky, nebo

iii) pokud je odůvodněna služebním zájmem, odborná příprava nebo odborná praxe na odpovídající úrovni.

4.     V příloze I bodu  A je tabulka uvádějící druhy pracovních míst. Každý orgán vymezí na základě této tabulky po projednání s Výborem pro služební řád povinnosti a pravomoci spojené s každým druhem pracovního místa.

5.     Na všechny úředníky náležející do stejné funkční skupiny se vztahují stejné podmínky přijímání a služebního postupu.“

8.        Platové třídy v dřívější struktuře služebního postupu obsahovaly obecně osm stupňů, z nichž každý zahrnoval zvýšení platu, zatímco platové třídy v nové struktuře služebního postupu obsahují obecně pět stupňů. Nedošlo ke změně pravidla, že úředníci mají nárok na automatický posun do dalšího stupně v jejich platové třídě každé dva roky (článek 44 služebního řádu), zatímco k povýšení do vyšší platové třídy dochází na základě rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování na základě zásluh (článek 45).

9.        Článek 7 odst. 1 služebního řádu stanoví, že orgán oprávněný ke jmenování přidělí prostřednictvím jmenování nebo přeložení, pouze v zájmu služby a bez ohledu na státní příslušnost, každého úředníka na pracovní místo v jeho kategorii (nebo od 1. května 2004 v jeho funkční skupině), která odpovídá jeho platové třídě.

10.      Článek 10 zřizuje Výbor pro služební řád, který se skládá ze zástupců orgánů Společenství a stejného počtu zástupců jejich výborů zaměstnanců. Před změnou(6) uváděl v rozsahu, který je v projednávané věci relevantní:

„Komise musí projednat každý návrh na přezkoumání služebního řádu s výborem; ten sdělí své stanovisko ve lhůtě stanovené Komisí.“

11.      Článek 31 služebního řádu se týká jmenování úředníků vybraných prostřednictvím otevřeného výběrového řízení. Před změnou čl. 31 odst. 1 stanovil, že úředníci kategorie A nebo jazykových služeb jsou jmenováni do počáteční platové třídy v jejich kategorii nebo službě a úředníci ostatních kategorií do počáteční platové třídy odpovídající pracovnímu místu, do kterého byli přijati. Článek 31 odst. 2 umožňoval, aby se orgán oprávněný ke jmenování odchýlil od těchto pravidel u jedné až dvou třetin volných míst v závislosti na platové třídě a typu volného místa.

12.      Po změnách v roce 2004 čl. 31 odst. 1 a 2 stanoví:

„1.      Vybraní kandidáti jsou jmenováni do platové třídy funkční skupiny stanovené v oznámení o výběrovém řízení, jehož se zúčastnili.

2.     Aniž je dotčen čl. 29 odst. 2[(7)], jsou úředníci přijímáni pouze do platových tříd AST 1 až AST 4 nebo AD 5 až AD 8. Platovou třídu na oznámení o výběrovém řízení určuje orgán podle těchto kritérií:

a)     cíl přijímání úředníků, kteří splňují nejvyšší nároky podle článku 27[(8)];

b)     kvalita požadované odborné praxe.

Aby se zohlednily zvláštní požadavky orgánů, mohou být při přijímání úředníků brány v úvahu také podmínky trhu práce převládající ve Společenství.“(9)      

13.      Jak před změnou, tak i po změně článek 32 stanoví, že úředník se přijímá v zásadě do prvního stupně své platové třídy, ale že orgán oprávněný ke jmenování může s přihlédnutím ke vzdělání a odborným zkušenostem uznat roky služby. Jeho odstavec 3 stanoví:

„Dočasnému zaměstnanci jmenovanému do platové třídy v souladu s kritérii jmenování do platové třídy přijatými daným orgánem se v případě, že je bezprostředně po skončení služebního poměru jmenován úředníkem stejné třídy, ponechá počet let služby, kterých jako dočasný zaměstnanec dosáhl.“

 Přechodná ustanovení

14.      Ode dne 1. května 2004 obsahuje služební řád přílohu XIII, nazvanou „Přechodná opatření pro úředníky Společenství“, jejíž články 1 a 2 zní následovně:

„Článek 1

1.      Pro období od 1. května 2004 do 30. dubna 2006 se čl. 5 odst. 1 a 2 služebního řádu nahrazují tímto:

,1.   Pracovní místa, na která se vztahuje tento služební řád, se řadí podle povahy a významu odpovídajících služebních povinností do čtyř kategorií A*, B*, C* a D*, v sestupném pořadí podle postavení.

2.     Kategorie A* zahrnuje dvanáct platových tříd, kategorie B* zahrnuje devět platových tříd, kategorie C* zahrnuje sedm platových tříd a kategorie D* zahrnuje pět platových tříd.‘

2.     Každý odkaz na den přijetí se považuje za odkaz na den nástupu do služebního poměru.

Článek 2

1.     Dne 1. května 2004 se s výhradou článku 8 této přílohy označují dosavadní platové třídy úředníků zastávajících jedno ze správních postavení stanovených v článku 35 služebního řádu[(10)] takto:

Dřívější platová třída	Nová (proza-tímní) platová třída	Dřívější platová třída	Nová (proza-tímní) platová třída	Dřívější platová třída	Nová (proza-tímní) platová třída	Dřívější platová třída	Nová (proza-tímní) platová třída
A1	A*16
A2	A*15
A3/LA3	A*14
A4/LA4	A*12
A5/LA5	A*11
A6/LA6	A*10	B1	B*10
A7/LA7	A*8	B2	B*8
A8/LA8	A*7	B3	B*7	C1	C*6
		B4	B*6	C2	C*5
		B5	B*5	C3	C*4	D1	D*4
				C4	C*3	D2	D*3
				C5	C*2	D3	D*2
						D4	D*1

[...]“

15.      Podle článku 4 přílohy XIII se pro období od 1. května 2004 do 30. dubna 2006 nahrazují slova „funkční skupina“ slovem „kategorie“ mimo jiné v čl. 5 odst. 5 a čl. 31 odst. 1 služebního řádu, slova „funkční skupina AD“ slovy „kategorie A*“ mimo jiné v čl. 5 odst. 3 písm. c) služebního řádu a slova „funkční skupina AST“ slovy „kategorie B* a C*“ mimo jiné v čl. 5 odst. 3 písm. a) služebního řádu. Podle čl. 4 písm. n) se odkaz v čl. 5 odst. 4 služebního řádu na přílohu I bod A nahrazuje odkazem na přílohu XIII.1, která vyjmenovávala typy pracovních míst během přechodného období.

16.      Článek 12 přílohy XIII služebního řádu stanoví:

„1.   V období od 1. května 2004 do 30. dubna 2006 se odkazy na platové třídy ve funkční skupině AST a AD v čl. 31 odst. 2 a 3 služebního řádu provádějí takto:

–        AST 1 až AST 4: C*1 až C*2 a B*3 až B*4

–        AD 5 až AD 8: A*5 až A*8

–        AD 9, AD 10, AD 11, AD 12: A*9, A*10, A*11, A*12.

2.     V případě úředníků přijatých na základě seznamů vhodných kandidátů[(11)], kteří absolvovali výběrová řízení vyhlášená před 1. květnem 2004, se nepoužije čl. 5 odst. 3 služebního řádu.

3.     Úředníci, kteří byli před 1. květnem 2006 zařazeni do seznamu vhodných kandidátů a byli přijati do služebního poměru v období od 1. května 2004 do 30. dubna 2006, budou zařazeni:

–        v případě, že byl seznam sestaven pro kategorii A*, B* nebo C*, do platové třídy vyhlášené ve výběrovém řízení;

–        v případě, že byl seznam sestaven pro kategorii A, LA, B nebo C, do platové třídy v souladu s následující tabulkou:

Platová třída při výběrovém řízení	Platová třída při přijetí do služebního poměru
A8/LA8	A*5
A7/LA7 a A6/LA6	A*6
A5/LA5 a A4/LA4	A*9
A3/LA3	A*12
A2	A*14
A1	A*15
B5 a B4	B*3
B3 a B2	B*4
C5 a C4	C*1
C3 a C2	C*2

[...]“

17.      Co se týče druhého řádku výše uvedené tabulky, ze spisu ve věci v prvním stupni vyplývá, že Komise navrhla, že ti, kteří jsou na seznamu kandidátů pro dřívější služební zařazení A7/LA7 a A6/LA6, by měli být přijati do nové platové třídy A*7, a nikoli A*6. Je nesporné, že s Výborem pro služební řád, který byl zřízen článkem 10 služebního řádu, byl projednán dřívější návrh, ale nikoli pozdější nahrazení A*6 za A*7. Pro srovnání, počáteční plat v dřívější platové třídě A7/LA7 byl 4815,59 eur měsíčně; plat v nové platové třídě A*7 byl 4878,24 eur, zatímco plat v platové třídě A*6 byl 4311,55 eur(12).

 Skutkové okolnosti, které přecházely soudnímu řízení

18.      Relevantní skutkové okolnosti, které jsou uvedeny v bodech 9 až 21 rozsudku, proti kterému je podán kasační opravný prostředek(13), jsou následující:

„9.   Komise zveřejnila v Úředním věstníku Evropských společenství v období od 11. dubna 2001 do 18. června 2002 několik oznámení o otevřených výběrových řízeních za účelem vytvoření seznamů kandidátů vhodných na přijetí jako administrátoři zařazení do platové třídy A7/A6 (COM/A/6/01, COM/A/9/01, COM/A/10/01, COM/A/1/02, COM/A/3/02 a CC/A/12/02), pomocní administrátoři zařazení do platové třídy A8 (výběrové řízení COM/A/2/02) a administrativní asistenti zařazení do platové třídy B5/B4 (výběrové řízení COM B/1/02).

10.   17 žalobců bylo zapsáno před 1. květnem 2004 na jednotlivé seznamy vhodných kandidátů sestavené po skončení výběrových zkoušek.

11.   V části nazvané ,Podmínky přijetí‘ oznámení o výběrových řízeních upřesňovala, že zápis úspěšných kandidátů na seznamy vhodných kandidátů jim dává možnost být přijati podle potřeb služeb.

12.   V bodě D (,Všeobecné informace‘) in fine oznámení o výběrových řízeních COM/A/l/02 a COM/A/2/02 bylo uvedeno toto:

,Komise formálně předala Radě návrh na změnu služebního řádu. Tento návrh obsahuje mimo jiné nový systém služebního postupu. Je tedy možné, že úspěšným kandidátům tohoto výběrového řízení bude navrženo přijetí na základě nových ustanovení služebního řádu, pokud budou přijata Radou.‘

13.   Oznámení o výběrovém řízení COM/A/3/02 obsahovalo téměř totožnou formulaci, která odkazovala na ,ustanovení nového služebního řádu‘.

14.   Seznamy vhodných kandidátů, které byly sestaveny na základě výběrových řízení COM/A/6/01, COM/A/9/01 a COM/A/10/01 (dále jen ,výběrová řízení z roku 2001‘), byly zveřejněny v Úředním věstníku Evropských společenství dne 19. listopadu 2002 (výběrové řízení COM/A/6/01), dne 8. března 2003 (výběrové řízení COM/A/10/01) a dne 2. července 2003 (výběrové řízení COM/A/9/01).

15.   Dopisy, kterými byl úspěšným kandidátům výběrových řízení z roku 2001 sdělen jejich zápis na seznam vhodných kandidátů, uváděly mimo jiné, že platnost tohoto seznamu má vypršet dne 31. prosince 2003.

16.   V prosinci 2003 generální ředitelství Komise ,Personál a administrativa‘ zaslalo dopis každému z úspěšných kandidátů výběrových řízení z roku 2001, který uváděl, že platnost jednotlivých seznamů vhodných kandidátů byla prodloužena do 31. prosince 2004.

17.   Seznamy vhodných kandidátů sestavené na základě výběrových řízení COM/A/l/02, COM/A/2/02, COM/A/3/02, COM/B/1/02 a CC/A/12/02 (dále jen ,výběrová řízení z roku 2002‘) byly zveřejněny v Úředním věstníku Evropských společenství dne 19. prosince 2003 (výběrové řízení CC/A/12/02), dne 23. března 2004 (výběrová řízení COM/A/1/02 a COM/A/2/02) a dne 18. května 2004 (výběrová řízení COM/A/3/02 a COM/B/1/02).

18.   Žalobci byli jmenováni úředníky ve zkušební době rozhodnutími přijatými po 1. květnu 2004 (dále jen ,napadená rozhodnutí‘), jež nabyla účinnosti v době spadající mezi toto datum a 1. prosinec 2004.

19.   Napadenými rozhodnutími byli žalobci zařazeni do platových tříd podle čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, a sice do platové třídy B*3 (výběrové řízení COM/B/1/02), do platové třídy A*5 (výběrové řízení COM/A/2/02) nebo do platové třídy A*6 (všechna další výběrová řízení).

20.   Každý ze žalobců podal mezi 6. srpnem 2004 a 21. říjnem 2004 stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu směřující proti rozhodnutí, které ho jmenovalo úředníkem ve zkušební době, v rozsahu, v němž stanovilo podle čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu jeho zařazení do platové třídy méně příznivé, než byly platové třídy uvedené v jednotlivých oznámeních o výběrových řízeních.

21.   Rozhodnutími přijatými mezi 21. říjnem 2004 a 22. prosincem 2004 zamítl orgán oprávněný ke jmenování stížnosti podané žalobci.“

19.      Žalobci tedy spadají do tří kategorií:

–        ti, kteří by byli jmenováni před 1. květnem 2004 do platové třídy A7 (se základním počátečním platem 4815,59 eur měsíčně), která byla následně přejmenována na A*8 s platem, který zůstal na stejné úrovni, ale kteří byli ve skutečnosti jmenováni po 1. květnu 2004 do platové třídy A*6 (se základním počátečním platem 4311,55 eur měsíčně);

–        ti, kteří by byli jmenováni před 1. květnem 2004 do platové třídy A8 (se základním počátečním platem 4258,95 eur měsíčně), která byla následně přejmenována na A*7 s platem, který zůstal na stejné úrovni, ale kteří byli ve skutečnosti jmenováni po 1. květnu 2004 do platové třídy A*5 (se základním počátečním platem 3810,69 eur měsíčně);

–        ti, kteří by byli jmenováni před 1. květnem 2004 do platové třídy B5 (se základním počátečním platem 3143,24 eur měsíčně), která byla následně přejmenována na B*5 s platem, který zůstal na stejné úrovni, ale kteří byli ve skutečnosti jmenováni po 1. květnu 2004 do platové třídy B*3 (se základním počátečním platem 2976,76 eur měsíčně).(14)

 Řízení v prvním stupni

20.      Jedinou žalobou, podanou dne 3. února 2005, se 17 žalobců domáhalo, aby Soud prvního stupně:

–        zrušil napadená rozhodnutí v rozsahu, v němž stanovují jejich zařazení do platových tříd podle čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu;

–        obnovil jejich služební postup (včetně uznání jejich odborné praxe v takto opravené platové třídě, jejich práv na služební postup a jejich nároků z důchodového pojištění) od platové třídy, do níž měli být jmenováni podle oznámení o výběrovém řízení, na základě kterého byli zapsáni na seznam vhodných kandidátů, a to buď do platové třídy uvedené v tomto oznámení o výběrovém řízení, nebo do platové třídy odpovídající jejímu ekvivalentu podle zařazení stanoveného novými pravidly služebního řádu (a náležitého platového stupně podle pravidel použitelných před 1. květnem 2004), ode dne rozhodnutí o jmenování;

–        přiznal žalobcům úroky z prodlení, vypočítané podle sazby stanovené Evropskou centrální bankou, ze všech částek odpovídajících rozdílu mezi platem odpovídajícím jejich zařazení uvedenému v rozhodnutí o jmenování a zařazení, na které měli nárok, až do dne, kdy bude přijato rozhodnutí o řádném zařazení do platové třídy;

–        uložil Komisi náhradu veškerých nákladů řízení.

21.      Rada se stala vedlejší účastnicí řízení na podporu Komise.

22.      Žalobci na podporu svých návrhových žádání na zrušení tvrdili, zaprvé, že čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, na jehož základě byli zařazeni do platových tříd, je protiprávní, a zadruhé, že samotná napadená rozhodnutí porušují zásady řádné správy, ohledu na zájmy úředníků, transparentnosti, legitimních očekávání, dobré víry, rovného zacházení a rovnocennosti pracovního místa a platové třídy.

23.      Ve svém rozsudku ze dne 11. července 2007 Soud prvního stupně odmítl tyto argumenty pro zrušení napadených rozhodnutí(15), a aniž by v důsledku toho bylo třeba rozhodnout o návrhových žádáních směřujících k tomu, aby Soud obnovil jejich služební postup a aby jim přiznal nárok na úroky z prodlení z nedoplatků na odměnách, které by mohly vyplynout ze zrušení, zamítl žalobu v plném rozsahu.

24.      Měl nicméně za to, že Komise jasně a přesně neinformovala žalobce o předvídatelném konkrétním dopadu návrhu na změnu služebního řádu, který ona sama přijala, na jejich individuální situaci, a že z důvodu takto vyvolané nejistoty mohly být dotčené osoby přesvědčeny, že jsou oprávněny zpochybnit své zařazení do platových tříd. Nařídil tedy, že Komise ponese polovinu nákladů řízení vynaložených žalobci.

 Kasační opravný prostředek

25.      Všech 17 žalobců v prvním stupni podalo společný kasační opravný prostředek dne 21. září 2007.

26.      V úvodních bodech se vyjádřili v tom smyslu, že Soud prvního stupně i) je všechny posuzoval paušálně, aniž by zohlednil konkrétní situaci každého z nich, a že ii) své rozhodnutí založil na jimi popíraném předpokladu, podle kterého může být legalita jejich zařazení do platových tříd posuzována teprve od okamžiku jejich jmenování.

27.      Navrhovatelé poté předložili dva důvody kasačního opravného prostředku.

28.      Zaprvé tvrdí, že se Soud prvního stupně dopustil nesprávného posouzení, když došel k závěru, že čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu je v souladu s právem. Stručně řečeno tvrdí, že Soud prvního stupně i) porušil článek 10 dřívějšího služebního řádu tím, že ho vykládal tak, že odůvodňuje neuskutečnění nového projednání s Výborem pro služební řád; ii) porušil zásadu nabytých práv tím, že posuzoval, zda existovalo nabyté právo na jmenování, namísto toho, aby posuzoval, zda existovalo nabyté právo na zařazení do určité platové třídy v případě jmenování; iii) porušil zásadu rovného zacházení tím, že činil rozdíl mezi úspěšnými kandidáty výběrových řízení jmenovanými před 1. květnem 2004 a těmi, kteří byli jmenováni po tomto datu; iv) porušil zásadu legitimního očekávání a zkreslil důkazy; a v) nesprávně vyložil rozsah působnosti článků 5, 7 a 31 služebního řádu, a tím porušil svou povinnost uvést odůvodnění.

29.      Zadruhé, navrhovatelé popírají zjištění, že nesplnění povinnosti poskytnut informace Komisí nemůže samo o sobě způsobit protiprávnost napadených rozhodnutí. Tvrdí v tomto ohledu, že Soud prvního stupně porušil zásady řádné správy, ohledu na zájmy úředníků, transparentnosti, legitimního očekávání, dobré víry, rovného zacházení a rovnocennosti mezi pracovním místem a platovou třídou.

 Přípustnost kasačního opravného prostředku

30.      Rada, i když netvrdí, že kasační opravný prostředek je nepřípustný jako celek, tvrdí, že mnoho argumentů navrhovatelů nesplňuje požadavky článku 58 statutu Soudního dvora, jelikož neidentifikují žádné porušení práva Společenství Soudem prvního stupně, ale snaží se pouze o nové posouzení svých argumentů v prvním stupni.

31.      Je ustálenou judikaturou, že „kasační opravný prostředek je nepřípustný, jestliže se omezuje, aniž by vůbec obsahoval argumentaci směřující specificky k identifikaci nesprávného právního posouzení, jímž má být postižen napadený rozsudek, na opakování nebo doslovné převzetí žalobních důvodů a argumentů, které již byly uplatněny před Soudem. Naproti tomu, jestliže navrhovatel zpochybňuje výklad nebo použití práva Společenství Soudem, právní otázky přezkoumané v prvním stupni mohou být v řízení o kasačním opravném prostředku znovu projednány. Jestliže by totiž navrhovatel nemohl tímto způsobem založit svůj kasační opravný prostředek na žalobních důvodech a argumentech již použitých před Soudem, uvedené řízení by bylo zčásti zbaveno svého smyslu“.(16)

32.      V projednávané věci je podle mého názoru zjevné, že navrhovatelé pro každý důvod kasačního opravného prostředku identifikovali nesprávná právní posouzení, o kterých mají za to, že se jich Soud prvního stupně dopustil v jednotlivých částech svého rozsudku. Skutečnost, že v tomto kontextu nutně připomínají některé z argumentů, které předložili v prvním stupni, nemůže tudíž nijak ovlivnit přípustnost jejich důvodů kasačního opravného prostředku.

 Základ kasačního opravného prostředku

 První důvod kasačního opravného prostředku: protiprávnost čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu

 První část: porušení článku 10 služebního řádu

–       Rozsudek, proti kterému byl podán kasační opravný prostředek

33.      Na prvním stupni žalobci argumentovali, že nahrazení platové třídy A*7 třídou A*6 v tabulce v čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu je stiženo vadou, jelikož nedošlo k projednání této věci s Výborem pro služební řád.(17)

34.      V bodech 35 až 43 svého rozsudku Soud prvního stupně odmítl tento argument v zásadě s následujícím odůvodněním.

35.      S Výborem pro služební řád musí být projednány nejenom formální návrhy, ale i podstatné změny již přezkoumaných návrhů, ledaže takové změny odpovídají změnám navrženým Výborem. Dojde-li tedy při projednání v Radě ke změnám, které podstatným způsobem mění obsah návrhu na přezkoumání služebního řádu, dotčená právní ustanovení musí být před přijetím znovu projednána s Výborem. U dílčích změn s omezeným účinkem však taková povinnost neexistuje – to by znamenalo přílišné omezení práva provádět změny v rámci legislativního procesu. To, zda je změna podstatná, nebo nikoli, musí být posouzeno z hlediska jejího předmětu a postavení v celém navrženém textu, a nikoliv z hlediska individuálních důsledků, které může mít na osoby, jež jí mohou být dotčeny.

36.      V projednávaném případě měla navrhovaná nová struktura služebního postupu za bezprostřední následek snížení platových tříd při přijímání nových úředníků, spojené do budoucna s rozšířením jejich vyhlídek na služební postup. Nahrazení platové třídy A*7 platovou třídou A*6 zapadlo do celkové struktury a perspektivy takové postupné restrukturalizace. Jednalo se o dílčí úpravu přechodných ustanovení, jejichž obecná systematika ani samotná podstata nebyly dotčeny touto úpravou natolik, aby bylo odůvodněno nové projednání s Výborem pro služební řád.

37.      Komise tudíž tím, že nahrazení platové třídy znovu neprojednala s Výborem, i když dotčené nahrazení, k němuž došlo po projednání s Výborem, mělo bezprostředně nezanedbatelný finanční dopad na počáteční zařazení a počáteční plat dotyčných úředníků, neporušila článek 10 služebního řádu.

–       Argumenty

38.      Navrhovatelé souhlasí s první částí tohoto odůvodnění, ale nikoli i) s názorem, že otázka, zda je změna podstatná, nemůže být posouzena z hlediska individuálních důsledků, které může mít na osoby, jež jí mohou být dotčeny, nebo tedy ii) se závěrem, že dotčené nahrazení nebylo podstatnou změnou.

39.      Bez toho, aby dále rozvinuli první bod, navrhovatelé zdůrazňují důležitost důsledků v projednávané věci pro „velký“ počet úředníků – nejde pouze o nižší počáteční plat, ale rovněž zpoždění celého služebního postupu o jednu platovou třídu ve srovnání s jejich situací, pokud by byli jmenováni do vyšší platové třídy –, ke kterým se Výbor pro služební řád mohl chtít vyjádřit.

40.      Srovnávají nahrazení platových tříd v projednávané věci se změnou provedenou v nařízení č. 2688/95(18) během legislativního procesu. Původní návrh, který byl s Výborem pro služební řád projednán, obsahoval úpravu týkající se předčasného důchodu pro úředníky všech orgánů, ale znění nakonec přijaté omezilo tuto úpravu na úředníky Parlamentu. V rozsudku Losch(19) měl Soud prvního stupně za to, že se jednalo o podstatnou změnu, která měla být s Výborem znovu projednána.

41.      Navrhovatelé mají mimo jiné za to, že Soud prvního stupně dostatečně neodůvodnil svůj závěr, že nahrazení platové třídy A*7 platovou třídou A*6 „zapadá do celkové struktury a perspektivy postupné transformace struktur služebních postupů“, zejména vzhledem k tomu, že rovněž uznal, že tabulka v čl. 12 odst. 3 přílohy XIII se liší od tabulky v čl. 2 odst. 1 této přílohy, která převádí platové třídy úředníků na pracovních místech před 1. květnem 2004 na nové prozatímní platové třídy.

42.      Komise má za to, že dotčené nahrazení nemá žádný vliv na jednotnost veřejné služby Společenství, kterou má Výbor pro služební řád za úkol chránit. Skutečnost, že se Výbor mohl chtít vyjádřit, nemůže zakládat povinnost, aby s ním byla věc projednána. Mimoto, Soud prvního stupně dostatečně odůvodnil svůj závěr; tvrzení navrhovatelů se spíše týkají nesplnění povinnosti zákonodárce uvést dostatečné důvody, a jelikož tato skutečnost nebyla vznesena v prvním stupni, je nepřípustné ji projednávat v řízení o kasačním opravném prostředku.

43.      Rada dodává, že změna dotčená v rozsudku Losch zamezila tomu, aby zaměstnanci všech ostatních orgánů, kromě Parlamentu, využili úpravy týkající se předčasného důchodu, zatímco projednávaná změna je méně významnou úpravou přechodného ustanovení, která má dopad na omezený počet úředníků. Jednalo se o logickou změnu zapadající do celkového rámce, jelikož platová třída A7 byla druhou platovou třídou v dřívější struktuře služebního postupu v kategorii A a A*6 odpovídá AD 6, druhé platové třídě v nové funkční skupině AD. A vzhledem k tomu, že Výbor pro služební řád se již předtím vyjádřil k systému převodů obecně, dalšími jednáními o tomto konkrétním bodu by se ničeho nedosáhlo.

–       Posouzení

44.      Zaprvé, argumenty navrhovatelů týkající se důležitosti dotčeného nahrazení se všechny vztahují k jeho důsledkům pro dotčené jednotlivce. Mohou být tudíž relevantní pouze tehdy, pokud se prokáže buď a), že Soud prvního stupně došel k nesprávnému rozhodnutí, že změna návrhu musí být posouzena z hlediska svého předmětu a postavení v celém navrženém textu, a nikoliv z hlediska individuálních důsledků, které může mít na osoby, jež jí mohou být dotčeny, nebo b), že změna byla podstatná rovněž z hlediska svého předmětu a postavení v celém navrženém textu.

45.      Zdá se mi, že ani jedno z toho prokázáno nebylo.

46.      Navrhovatelé nepředložili žádný argument na podporu svého tvrzení, že základní přístup byl z právního hlediska nesprávný. Tento přístup se ani nezdá nepřiměřený. Jednoznačně, každá drobná změna návrhu nemusí být znovu projednána s Výborem pro služební řád, neboť jinak by legislativní proces mohl být ochromen. Je samozřejmě možné, že každá změna, i když malá, může mít konkrétní důsledky pro větší či menší počet úředníků. Za těchto okolností se zdá rozumné posoudit, zda taková změna je dostatečně podstatná, aby ospravedlňovala další projednání, nikoli na základě těchto samotných důsledků, ale vzhledem ke své objektivní důležitosti v celkovém systému návrhu, který je posuzován.

47.      Z tohoto posledně uvedeného hlediska si nemyslím, že je opodstatněné tvrdit, že dotčená změna je podstatná.

48.      Budu vycházet z toho, že relevantním „návrhem, který je posuzován“, není reforma služebního řádu jako celku, ale jsou jím přechodná opatření, a konkrétněji systému převodů mezi platovou třídou při výběrovém řízení a platovou třídou při přijetí stanovený v tabulce v čl. 12 odst. 3 přílohy XIII. (Pokud by se návrh měl definovat z širšího hlediska, důležitost změny v celkovém sytému by se samozřejmě snížila.)

49.      Pokud se podívám na tuto tabulku a na počáteční platy před 1. květnem 2004 a po tomto datu(20), všímám si, že kromě dvou výjimek je počáteční plat v nové platové třídě při přijímání nižší než v dřívější platové třídě nebo služebním zařazení, pro které se konalo výběrové řízení. Výjimkami jsou dvě nejvyšší platové třídy, v zásadě pro ředitele a generální ředitele, kde přijímání často probíhá bez výběrového řízení(21). Pro všechny ostatní dotyčné platové třídy je nová platová třída při přijímání (C*1 až A*12) nižší než dřívější platová třída při výběrovém řízení (C5 až A3/LA3). Celkově tedy v návrhu, který byl původně s Výborem pro služební řád projednán, byl pouze v platové třídě při přijímání A*7 počáteční plat o něco vyšší než v odpovídajícím služebním zařazení při výběrovém řízení (A7/LA7 a A6/LA6). Nahrazení platové třídy A*7 třídou A*6 bylo tudíž v souladu s celkovým systémem převodní tabulky.

50.      V tomto světle se zdá být odůvodnění Soudu prvního stupně, které jsem shrnula v bodech 36 a 37 výše, jasné a dostatečné. Otázka rozdílu mezi převodními tabulkami v čl. 2 odst. 1 a čl. 12 odst. 3 přílohy XIII se týká, jak Komise a Rady uvedly, důvodů uvedených zákonodárcem v nařízení č. 723/2004, nikoli důvodů uvedených Soudem prvního stupně v jeho rozsudku.

51.      První část prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelů bych tedy zamítla.

 Druhá část: porušení zásady nabytých práv

–       Rozsudek, proti kterému byl podán kasační opravný prostředek

52.      Žalobci v prvním stupni tvrdili, že jejich zapsáním na seznam kandidátů nabyli právo být jmenováni do platových tříd, na které odkazovala příslušná oznámení o výběrových řízeních. Článek 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu porušuje toto právo.

53.      V bodech 52 až 58 svého rozsudku Soud prvního stupně odmítl tento argument v zásadě s následujícím odůvodněním.

54.      Zapsání na seznam kandidátů na základě otevřeného výběrového řízení přiznává pouze možnost být jmenován. K nabytí práva na zařazení do platové třídy nedojde, dokud neproběhlo formální jmenování jednostranným rozhodnutím orgánu oprávněného ke jmenování, kterým se stanoví datum, kdy toto jmenování nabývá účinnosti, a pracovní místo, na které je úředník jmenován. Až poté se může úspěšný kandidát dovolávat postavení úředníka a domáhat se použití služebního řádu.

55.      Když čl. 12 odst. 3 přílohy XIII tohoto řádu vstoupil v platnost dne 1. května 2004, žalobci ještě nebyli předmětem takového rozhodnutí. Toto ustanovení tedy neporušilo žádné právo na zařazení do jedné z dřívějších platových tříd uvedených v oznámeních o výběrových řízeních. Úředník se může dovolávat nabytého práva pouze tehdy, pokud okolnosti vedoucí k jeho vzniku nastaly za určitého režimu, který byl následně změněn(22).

–       Argumenty

56.      Navrhovatelé především zpochybňují předpoklad, že jejich nárok na zařazení do konkrétní platové třídy nebyl nabytý až do té doby, než změny služebního řádu vstoupily v platnost. Souhlasí s tím, že jejich zapsání na seznam kandidátů jim nepřiznávalo právo být jmenováni, ale tvrdí, že jim přiznávalo právo být zařazeni, v případě jmenování, do platové třídy uveřejněné v oznámení o výběrovém řízení.

57.      Uvádějí judikaturu v tom smyslu, že orgán oprávněný ke jmenování je vázán ustanoveními oznámení o výběrovém řízení. V rozsudku Spachis(23) žalobkyně uspěla ve dvou otevřených výběrových řízeních a byla jmenována nejprve na lingvistické pracovní místo, na které neměla žádnou odpovídající odbornou praxi, a posléze, na základě druhého výběrového řízení, na administrativní pracovní místo, na které měla devět let odpovídající praxe. Komise nezohlednila tyto zkušenosti při stanovení její platové třídy při druhém jmenování a jmenovala ji do stejné platové třídy jako v jazykové službě. Soudní dvůr měl za to, že se jedná o porušení virtuálního práva(24), které nabyla tím, že prošla dotčeným výběrovém řízením.

58.      Mimoto navrhovatelé tvrdí, že okolnosti vedoucí ke vzniku jejich práva vyplývají z dřívějšího služebního řádu: jejich účast ve výběrovém řízení, jejich zařazení na seznam kandidátů a v některých případech rozhodnutí, kterým jim bylo nabídnuto pracovní místo, a dopis, který uváděl nabídku místa. A Soud prvního stupně sám uznal, že až po jejich jmenování byli žalobci přímo informováni o novém systému zařazení do platových tříd, kterým došlo ke snížení jejich platových tříd při přijetí ve vztahu k platovým třídám uvedeným v oznámeních o výběrových řízeních. Konečně nejsou to pouze úředníci, kteří se mohou dovolávat služebního řádu – je ustálenou judikaturou, že i osoby domáhající se tohoto statutu tak mohou také činit.

59.      Komise má za to(25), že nemůže existovat nabyté právo, pokud okolnosti vedoucí k jeho vzniku nenastaly podle ustanovení, které platilo předtím, než byly zavedeny změny. Služební řád nemůže být měněn se zpětnou účinností k újmě úředníků, ale může být změněn nepříznivým způsobem do budoucna. Mimoto, právo nemůže být „nabyto“, dokud nebylo stanoveno právní postavení, a toto postavení již nezávisí na budoucím rozhodnutí s diskrečním prvkem. V projednávané věci byla postavení navrhovatelů ještě závislá na takových rozhodnutích, která byla přijata po 1. květnu 2004.

60.      Argument navrhovatelů je nelogický, když tvrdí, že úspěch v otevřeném výběrovém řízení nepřiznává žádné právo na jmenování, ale přiznává právo na jmenování do konkrétní platové třídy, což je důsledkem jmenování. Rozsudek Spachis implicitně potvrzuje, že přiznává pouze možnost jmenování do konkrétní platové třídy – žalobkyně mohla být jmenována do kterékoliv ze dvou platových tříd v dotyčném služebním zařazení, ale Soudní dvůr shledal, že její relevantní praxe musí být zohledněna při určení její odpovídající platové třídy.

61.      Co se týče argumentu, že v některých případech měly rozhodnutí o nabídce pracovního místa a dopis uvádějící, že pracovní místo bude nabídnuto, datum, které předcházelo dni 1. května 2004, rozhodný může být pouze okamžik, kdy bylo přijato formální rozhodnutí o jmenování, nikoli okamžik, kdy záměr ho přijmout byl zformulován a sdělen. V každém případě, tento argument nebyl vznesen v prvním stupni a je nepřípustný v řízení o kasačním opravném prostředku.

62.      Konečně, ustanovení oznámení o výběrovém řízení jsou závazná pro orgán oprávněný ke jmenování, pokud jde o podmínky, které mají kandidáti splňovat, ale nikoli, pokud jde o obsah rozhodnutí o jmenování úspěšného kandidáta, které musí být v souladu s použitelnými pravidly služebního řádu v době, kdy je přijato.

63.      Rada tvrdí, že navrhovatelé nenabyli žádná práva nebo povinnosti vůči jakémukoliv orgánu Společenství do doby, než bylo přijato rozhodnutí o jejich jmenování. Zapsání na seznam kandidátů nenabízí žádnou záruku a neukládá žádnou povinnost. Rozsudek Spachis se netýká změny služebního řádu, a nelze z něho tedy vyvozovat žádný závěr. Oznámení o výběrovém řízení skutečně zavazuje orgán oprávněný ke jmenování, ale nebrání změně právního rámce, ve kterém musí tento orgán jednat. V projednávaném případě nikdo nemohl být jmenován do dřívějších platových tříd, které přestaly existovat dnem 1. května 2004, ale zákonodárce ponechal možnost jmenovat ty, kteří byli na stávajících seznamech kandidátů, tím, že stanovil převodní tabulku s novými platovými třídami.

–       Posouzení

64.      Argumenty navrhovatelů jsou založeny ve značném rozsahu na judikatuře vyznívající v tom smyslu, že orgán oprávněný ke jmenování je vázán ustanoveními oznámení o výběrovém řízení. Oznámení o výběrovém řízení však podléhá služebnímu řádu. Orgán oprávněný ke jmenování nemůže být při přijímání jakéhokoliv rozhodnutí podle tohoto oznámení vázán něčím, co je v rozporu s ustanovením služebního řádu, které je jak legální, tak i použitelné v době rozhodnutí. V projednávaném kontextu jsou relevantní pouze argumenty týkající se legality čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu.

65.      Komise souhlasí s tím (co je i zjevné z judikatury Soudního dvora), že zákonodárce může změnit služební řád do budoucna, ale přitom se musí vyvarovat toho, aby zasáhl do práv, která již byla nabyta podle nezměněné verze. Otázkou tedy je, zda Soud prvního stupně došel ke správnému rozhodnutí, že osoby, jejichž jména se objevila na seznamu kandidátů, ale které ještě nebyly před 1. květnem 2004 jmenovány, nenabyly žádné právo na jmenování do konkrétní platové třídy.

66.      Je nesporné, že takové osoby nenabyly žádné právo na skutečné jmenování. Je rovněž nezpochybnitelné, že jejich skutečná platová třída a stupeň při jmenování nebyly jisté do doby, než tyto osoby byly skutečně jmenovány. Ve většině případů byla výběrová řízení vyhlášena na pracovní místa ve služebním zařazení obsahujícím dvě platové třídy (a oznámení o výběrových řízeních pouze specifikovala, že jmenování proběhne „v zásadě“ do nižší platové třídy) a ve všech případech článek 32 služebního řádu umožňoval, aby se při určení platového stupně zohlednily vzdělání a praxe.

67.      Za těchto okolností nevím, jak by navrhovatelé mohli nabýt jakékoliv právo na jmenování do specifické platové třídy a stupně nebo jakým způsobem by mohl být kritizován závěr Soudu prvního stupně, že nenabyli žádné takové právo.

68.      V judikatuře tohoto Soudního dvora (nebo Soudu prvního stupně nebo Soudu pro veřejnou službu) není až dosud uveden žádný podrobný popis toho, co je nabyté právo, které by mohlo být porušeno změnou služebního řádu. Je pouze uvedeno, že okolnosti vedoucí k jeho vzniku musí nastat za platnosti předchozího režimu. Komise dodává, že právo se musí stát na základě toho režimu rovněž určitým v tom smyslu, že již není třeba přijmout žádné další diskreční rozhodnutí. Souhlasím – i přes „virtuální“ nabyté právo, na které odkazoval Soudní dvůr v rozsudku Spachis, kde se nejednalo o změnu použitelných pravidel. V projednávané věci dne 1. května 2004 stále zbýval určitý počet rozhodnutí, která měla být přijata (nebo nemusela být přijata) a která mohla vést k jmenování do různých platových tříd nebo stupňů (nebo k vůbec žádnému jmenování), i kdyby byla dřívější struktura služebního postupu zachována. Osoby nacházející se v situaci navrhovatelů tedy nemohly mít žádné nabyté právo na jmenování do konkrétní platové třídy nebo stupně.

69.      Je zajímavé si všimnout, že Správní soud Mezinárodní organizace práce(26) definoval nabytá práva spíše úžeji. V rozsudku z nedávné doby, ve kterém vycházel ze své dlouholeté judikatury, sahající až do roku 1961(27), uvedl: „[...] nabyté právo je porušeno pouze tehdy, pokud [...] změna nepříznivě zasahuje do rovnováhy smluvních povinností tím, že mění základní podmínky zaměstnání, na základě kterých úředník přijal jmenování nebo které ho následně přiměly zůstat“.

70.      Ačkoli úředníci Společenství nejsou ve smluvním vztahu s orgány, které je zaměstnávají, pojem „základní podmínky zaměstnání, na základě kterých úředník přijal jmenování nebo které ho následně přiměly zůstat“ může být snadno – a podle mého názoru užitečně – přenesen do kontextu Společenství. V projednávané věci nikdo z úředníků, kterých se týkala tabulka v čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, již pojmově nemohl přijmout jmenování předtím, než tato příloha vstoupila v platnost. Nemohli ani nabýt žádné právo z dřívějších ustanovení služebního řádu na základě mylného předpokladu (ať již by k němu dospěli jakkoli), že se tato ustanovení i nadále použijí.

71.      Druhou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku bych tedy zamítla.

 Třetí část: rovné zacházení

–       Rozsudek, proti kterému byl podán kasační opravný prostředek

72.      Na prvním stupni žalobci argumentovali, že čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu zachází s jednou kategorií osob – úspěšnými kandidáty jednoho výběrového řízení – odlišně podle toho, zda byli přijati před 1. květnem 2004, nebo po tomto datu. Toto datum nebylo podle nich objektivním kritériem odlišení, protože datum jmenování závisí na skutečnostech, které nejsou objektivní a jež úředník nemůže ovlivnit. Jediným objektivním datem bylo datum, kdy byli informováni o svém zapsání na seznam kandidátů. V rozsudku Monaco(28) Soud prvního stupně uvedl, že zásada rovného zacházení vyžaduje, aby se všemi úspěšnými kandidáty výběrového řízení bylo zacházeno stejně, nezávisle na případném zavedení nových pravidel před jmenováním některých z nich.

73.      Dalším následkem v případech žalobců bylo, že jim byla přidělena „vyšší“ pracovní místa s „nižšími“ platovými třídami. Vzhledem k tomu, že již měli značnou kvalifikaci a praxi, byli v rozporu s článkem 1d služebního řádu diskriminováni z důvodu věku, protože neměli stejné vyhlídky na služební postup jako jiní mladší úředníci, kteří byli zařazeni stejně. Kromě toho někteří z nich měli předtím postavení dočasných nebo pomocných zaměstnanců a byli přiděleni na stejná pracovní místa se stejnými, nebo dokonce náročnějšími služebními povinnostmi, ale se zařazením do nižší platové třídy.

74.      V bodech 75 až 91 svého rozsudku Soud prvního stupně odmítl tento argument v zásadě s následujícím odůvodněním.

75.      Obecná zásada rovného zacházení vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně, není-li taková odlišnost objektivně odůvodněna. Otázkou tedy bylo, zda všichni úspěšní kandidáti výběrového řízení tvořili jednu kategorii, bez ohledu na datum jmenování.

76.      Jak bylo zjevné z úvah o nabytých právech, žalobci mohli být legálně zařazeni do platových tříd pouze podle kritérií platných v době přijetí rozhodnutí o jejich jmenování. Mimoto tím, že se dovolávali použití článku 1d služebního řádu, implicitně připustili, že se na ně vztahují nová ustanovení. Naopak úspěšní kandidáti ze stejných výběrových řízení, kteří byli jmenováni před 1. květnem 2004, museli být zařazeni do platových tříd na základě dřívějších kritérií, stále platných v den jejich jmenování. Tyto dvě skupiny tedy nemohou být považovány za skupiny spadající do stejné kategorie.

77.      Bod 37 odůvodnění v preambuli nařízení č. 723/2004 upřesňuje, že přechodná ustanovení respektují práva nabytá zaměstnanci v rámci systému Společenství před vstupem nových pravidel v platnost, a tím potvrzuje toto odlišení.

78.      Myšlenka, podle níž se všichni úředníci přijatí na základě stejného výběrového řízení nacházejí ve srovnatelné situaci, byla v rozsudku Monaco použita pouze pro účely konstatování, že je protiprávní, aby zaměstnávající orgán použil své vlastní přísnější interní směrnice o zařazení do platové třídy přijaté poté, co byl kandidát zapsán na seznam kandidátů, když kritéria služebního řádu týkající se zařazení zůstala nezměněna. Zde to byl zákonodárce při výkonu svého nezpochybnitelného práva, kdo se rozhodl změnit kritéria služebního řádu týkající se zařazení do platových tříd při přijímání. Zákonodárce může v jakémkoliv okamžiku provést do budoucna takové změny služebního řádu, o nichž má za to, že jsou v souladu se zájmem služby, i když jsou méně příznivé(29).

79.      Vzhledem k tomu, že pracovní místo, na které je úředník jmenován, je určeno v rozhodnutí o jmenování, které se musí opírat o ustanovení platná v den jeho přijetí, nemůže být diskriminační zařadit některé úředníky podle nových pravidel do nižší platové třídy, dokonce i když byli jmenováni na stejné pracovní místo jako bylo pracovní místo, které zastávali před 1. květnem 2004 jako zaměstnanci, kteří nebyli jmenováni úředníky, a i když vykonávají stejné, nebo dokonce náročnější služební povinnosti než dříve.

80.      Konečně, nejednalo se zde o diskriminaci z důvodu věku ve smyslu článku 1d služebního řádu, jelikož nová kritéria týkající se zařazení do platové třídy zjevně nijak nezohledňují věk dotčených osob.

–       Argumenty

81.      Navrhovatelé zaprvé tvrdí, že ve skutečnosti nabyli právo na jmenování do konkrétní platové třídy (jak tvrdili s ohledem na předcházející část důvodu kasačního opravného prostředku), a že tudíž byli ve stejné kategorii jako ti, kteří byli jmenováni ze stejných seznamů kandidátů před 1. květnem 2004, kteří nabyli stejné právo. Bod 37 odůvodnění v preambuli nařízení, kterým byly zavedeny změny, nemůže tuto skutečnost změnit.

82.      Dále tvrdí, že Soud prvního stupně nesprávně rozlišoval mezi legislativní změnou služebního řádu a změnou interních prováděcích pravidel orgánu. Rozsudek Monaco nepodporuje takovou analýzu, která vyjímá legislativní změnu z dosahu zásady rovného zacházení. Jedná se o nepřijatelné porušení pravidel právního státu. V právním řádu Společenství se zásada rovného zacházení použije stejně na výkonnou, zákonodárnou i soudní moc.

83.      Soud prvního stupně ve skutečnosti nepřezkoumal, zda všichni úspěšní kandidáti v rámci jednoho výběrového řízení tvořili srovnatelnou skupinu, která má nárok na rovné zacházení, a neřídil se svým vlastním odůvodněním v rozsudku Ryan. V této věci stanovil, aniž by se vymezil vůči rozsudku Monaco, že i) diskreční pravomoc orgánů Společenství změnit služební řád podléhá zásadě rovného zacházení, ii) povaha pozměňujícího aktu je irelevantní a iii) zásada rovného zacházení vyžaduje, aby den vstupu nových pravidel v platnost s sebou nenesl diskriminaci.

84.      Soud prvního stupně tím, že se odchýlil od své předchozí judikatury, porušil svou povinnost uvést dostatečné odůvodnění pro své rozhodnutí. Nepřezkoumal možné odůvodnění rozdílů mezi dřívějšími a novými pravidly a vstup posledně uvedených pravidel v platnost.

85.      Mimoto se jedná o argumentaci v kruhu, je-li tvrzeno, že úředníci přijatí před 1. květnem 2004 a úředníci přijatí po tomto datu tvoří odlišné skupiny, jelikož se na ně vztahují různá pravidla, takže se nejedná o protiprávní diskriminaci.

86.      Odůvodnění týkající se diskriminace z důvodu věku je rovněž z právního hlediska nesprávné. Zakázaná diskriminace může být jak nepřímá, tak i přímá. V projednávané věci se jednalo o diskriminaci nepřímou v tom, že úředníci přijatí na základě výběrových řízení vyžadujících odbornou praxi byli jmenováni do platových tříd, které odpovídaly osobám, kterým taková praxe chyběla.

87.      Podle Komise není rozsudek Soudu prvního stupně postaven na myšlence, že zákonodárce není vázán zásadou rovného zacházení. Ve skutečnosti jde o „mezičasový dosah“ zásady: když je s jednotlivci zacházeno méně příznivě po datu zavedení nového pravidla než před tímto datem, porušuje to zásadu rovného zacházení? Judikatura podporuje názor, že tomu tak není.

88.      Zaprvé, v rozsudku Belgie v. Komise(30) měl Soudní dvůr za to, že nařízení Komise neporušuje zásadu zákazu diskriminace tím, že zachovává dříve schválené systémy podpor, zatímco zavádí značně přísnější režim pro nové systémy. Ačkoli se jednalo o nerovné zacházení mezi systémy, které byly dříve prohlášeny za slučitelné, a těmi, které vznikly v souladu s novými podmínkami, bylo to objektivně odůvodněno. Komisi nemohlo být bráněno, aby stanovila přísnější podmínky, pokud to vyžaduje vývoj, ani nemohla jednostranně uvést existující systémy podpor do souladu s novými podmínkami, což by znamenalo přiznat zmíněnému nařízení zpětné účinky, čímž by byla narušena právní jistota a legitimní očekávání.

89.      Zadruhé, zákonodárce je oprávněn přijmout do budoucna ustanovení služebního řádu, která jsou méně příznivá pro úředníky, pokud má za to, že jsou v souladu se zájmy služby(31), a úředníci nemohou mít žádné nezcizitelné právo na zachování výhody, kterou využívali v dané době(32). Nová právní úprava se může legálně použít na budoucí účinky situací vzniklých za působnosti dřívějších pravidel. Použití konkrétního data jako odlišujícího kritéria, které odůvodňuje rozdíl v zacházení, bylo mimo jiné uznáno přinejmenším v německé judikatuře na základě toho, že právní úprava zavádějící nová pravidla by nemohla jinak dosáhnout svého cíle.

90.      Je pravda, že v rozsudku Ryan bylo uvedeno, že je možné, že datum, od kterého se použije nová právní úprava, představuje protiprávní diskriminaci, ale zaprvé, tento případ se týkal data, které nebylo součástí legislativní změny (data změny ve statutu Účetního dvora podle Smlouvy o ES), zatímco projednávaná věc se týká data, které je součástí samotné změny, a zadruhé, legislativní změna v rozsudku Ryan zpětně překlasifikovala situaci, která nastala podle dřívějších pravidel, a nedefinovala jenom znovu její budoucí účinky. Rozsudek Monaco (o jehož správnosti má Komise každopádně určité pochybnosti) nebyl založen na povaze opatření, kterým se měnila pravidla, ale na skutečnosti, že to byl orgán, a nikoli zákonodárce, který je změnil.

91.      Rada má za to, že kandidáti přijatí před 1. květnem 2004 a ti, kteří byli přijati od tohoto data, se nacházejí v různých právních situacích, jelikož jejich přijetí se řídí rozdílnými ustanoveními. Nová ustanovení byla zavedena ze zcela odůvodnitelných důvodů stanovených v preambuli nařízení č. 723/2004. Soud prvního stupně nevyjmul legislativu z dosahu zásady rovného zacházení, ale důkladně přezkoumal, zda tato zásada byla dodržena. Přijmout přístup navrhovatelů by ve skutečnosti znamenalo vytvořit neodůvodnitelnou diskriminaci mezi úředníky přijatými od 1. května 2004 v závislosti na tom, zda byli úspěšní ve výběrovém řízení zahájeném před tímto datem, nebo po něm. Konečně, tvrzení navrhovatelů o diskriminaci z důvodu věku je založeno na tvrzení, že ti s většími pracovními zkušenostmi musí být nutně starší, což je ze skutkového hlediska nesprávné.

–       Posouzení

92.      Zaprvé, podle mého názoru je otázka rovného zacházení oddělená od otázky nabytých práv. Pokud by všichni úspěšní kandidáti v daném výběrovém řízení získali podmíněné právo být jmenováni do konkrétní platové třídy, potom by toto bylo vskutku společným faktorem, který by umožnil, aby byli zařazeni do jedné kategorie, jejíž všichni členové by měli využívat rovného zacházení. Vzhledem k tomu, že jsem došla k závěru, že nenabývají takové právo, mám za to, že se navrhovatelé nemohou na tomto základě domáhat rovného zacházení s ostatními úředníky přijatými ze stejného seznamu kandidátů. Neznamená to však, že se nemohou domáhat rovného zacházení na odlišeném základě.

93.      Zadruhé – a odhlédnu-li tudíž od takových argumentů a úvah, které směřují k propojení osudu důvodu kasačního opravného prostředku založeného na rovném zacházení s osudem důvodu založeného na nabytých právech – shledávám, že odůvodnění Soudu prvního stupně je, jak tvrdí navrhovatelé, nedostatečné.

94.      Soud správně uvádí, že zásada rovného zacházení vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně, není-li taková odlišnost objektivně odůvodněna, a správně identifikuje první relevantní otázku, zda všichni úspěšní kandidáti výběrového řízení tvoří jednu kategorii – jinak řečeno, jsou ve srovnatelných situacích – bez ohledu na datum jejich jmenování (body 75 a 76 rozsudku, proti kterému byl podán kasační opravný prostředek).

95.      Odpovídá na tuto otázku záporně na základě – ve skutečnosti jediného – důvodu, že osoby jmenované před 1. květnem 2004 musely být zařazeny v souladu s dřívějšími ustanoveními, zatímco osoby jmenované k tomu datu nebo pod tomto datu musí být zařazeny v souladu s novými ustanoveními (body 77 až 80), a posléze podporuje toto zjištění různými dalšími úvahami.

96.      Základní odůvodnění se zdá být argumentací v kruhu – ve skutečnosti se zdá, že i Komise to na jednání připustila. Kritérium, na které se Soud odvolává, aby odůvodnil zařazení těchto dvou posuzovaných skupin do odlišných kategorií, je tím samým kritériem, které údajně porušuje zásadu rovného zacházení. Toto odůvodnění zdá se znamená, že pokud právní úprava Společenství zachází s dvěma skupinami osob odlišně, nejedná se o žádnou diskriminaci, jelikož nutně spadají do dvou odlišných kategorií z důvodu odlišnosti v zacházení. A to, jak navrhovatelé uvádí, znamená, že právní úprava Společenství je vyjmuta z dosahu zásady rovného zacházení – čemuž, jak Soudní dvůr opakovaně rozhodl, tak není(33).

97.      Nepřesvědčily mě ani ostatní úvahy, jimiž Soud prvního stupně podporuje své zjištění.

98.      Odkaz na nabytá práva, konkrétně tak jak jsou uvedena v bodě 37 odůvodnění v preambuli nařízení č. 723/2004, není podle mého názoru relevantní pro otázku rovného zacházení. V každém případě, bod 37 odůvodnění je součástí nařízení a jakékoliv odvolávání se na něj by bylo opět argumentací v kruhu.

99.      Způsob, jakým se Soud prvního stupně vymezuje vůči svému předchozímu rozsudku Monaco, je podle mně neuspokojivý. Nic v relevantních bodech tohoto rozsudku nenaznačuje, že vyjádřená zásada – že je protiprávní diskriminací přijímat ze stejného výběrového řízení některé úředníky na základě dřívějších, příznivějších pravidel a ostatní na základě pozdějších, méně příznivých pravidel – se omezuje na případy, ve kterých jsou nová pravidla interními ustanoveními přijatými zaměstnávajícím orgánem, s vyloučením samotných ustanovení služebního řádu, přijatých zákonodárcem Společenství. Takový názor by patrně ani nebylo jednoduché hájit. Zásada rovného zacházení je základní zásadou práva, která musí být dodržována jakýmkoliv opatřením přijatým jakýmkoliv orgánem Společenství na jakékoliv úrovni.

100. Odkaz na pravomoc zákonodárce v jakémkoliv okamžiku provést do budoucna takové změny služebního řádu, o nichž má za to, že jsou v souladu se zájmem služby, i když jsou méně příznivé, nepovažuji za případný. Je nepochybně pravda, že zákonodárce má takovou pravomoc, ale na co si navrhovatelé od samého počátku stěžují, není to, že od 1. května 2004 byla zavedena nová struktura služebního postupu, ale že na úředníky přijaté ze stejných seznamů kandidátů byly v tomto ohledu použity dva rozdílné soubory přechodných ustanovení podle toho, zda vstoupili do služebního poměru před tímto datem, nebo po něm.

101. Co se týče zacházení Soudu prvního stupně s argumenty žalobců, které se týkají diskriminace z důvodu věku a diskriminace ve formě „degradování“ ve srovnání s platovými třídami, které někteří z nich měli jakožto dočasní zaměstnanci, zdá se mi, že taková tvrzení jednoduše nemají žádný vztah k otázce, zda oba soubory přechodných ustanovení odlišují odůvodněně mezi dvěma kategoriemi úředníků v odlišných situacích nebo neodůvodněně mezi úředníky ve srovnatelných situacích. Tudíž, i když mám za to, že Soud prvního stupně tyto argumenty v tomto kontextu správně odmítl, neovlivňuje to můj názor, že odůvodnění s ohledem na odlišné zacházení je nedostatečné.

102. Z obdobných důvodů mě nepřesvědčily argumenty uplatněné Komisí a Radou. Otázkou není, zda legislativní změna zavádějící nová pravidla použitelná na situace, které nastaly po určitém datu, může porušit zásadu rovného zacházení, ale zda se v projednávané věci v rozporu s touto zásadou používají na úředníky ve srovnatelných situacích odlišná přechodná ustanovení upravující přechod z dřívějších pravidel na nová.

103. Přezkoumám tuto otázku následovně.

104. Úspěšní kandidáti ve stejném výběrovém řízení jsou v zásadě ve srovnatelných situacích a mají nárok na rovné zacházení. V případě neexistence jakékoli změny služebního řádu mají všichni nárok na přijetí na základě stejných podmínek, kromě případů, kdy rozlišování může být odůvodněno objektivními důvody – jako například jejich dřívější odbornou praxí. Vzhledem k tomu, že všichni, kteří jsou na daném seznamu kandidátů, nemohou být v praxi jmenováni najednou, nutně to znamená, že ti, kteří budou přijati později, mají nárok, na základě zásady rovného zacházení, a nikoli z titulu nabytých práv, být jmenováni za stejných podmínek jako ti, kteří byli přijati dříve. Říci, že ti, kteří nebyli k určitému datu ještě jmenováni, jsou objektivně v odlišné situaci od těch, kteří již jmenováni byli, a může být tedy s nimi být zacházeno odlišně, by omezovalo rovné zacházení pouze na ty, kteří byli přijati ve stejný den.

105. Na rozdíl od otevřených skupin všech úředníků přijatých před 1. květnem 2004 nebo od tohoto data tvoří každý seznam kandidátů uzavřenou skupinu, jejíž členové jsou definitivně určeni v okamžiku, kdy je vyhotoven, a mají tudíž nárok na rovné zacházení, s výhradou jakéhokoli interního rozlišování, které může být odůvodněno objektivními důvody. Tudíž, jakékoliv nové pravidlo, které se dotýká tohoto zacházení – ať už interní prováděcí ustanovení zaměstnávajícího orgánu nebo legislativní ustanovení služebního řádu – musí v zásadě respektovat tuto jednotnost a rovnost. Vnější okolnosti by patrně mohly rozdělit původní skupinu na dvě skupiny, které již nejsou ve srovnatelných situacích, a tudíž vyžadují odlišné zacházení, ale změna použitelných pravidel nemůže sama o sobě najednou způsobit jak rozdělení, tak i stanovit odlišné zacházení bez toho, aby byla porušena zásada rovného zacházení.

106. Nicméně rozlišování, o které se jedná v projednávané věci, je založeno nejenom na pouhém datu 1. května 2004, ale také na vztahu mezi tímto datem a, pro každého člena uzavřené skupiny úspěšných kandidátů v daném výběrovém řízení, datem nástupu do služebního poměru.

107. Ale ani toto posledně uvedené datum, ani vztah mezi těmito dvěma daty nemůže představovat podle mého názoru objektivní důvod pro rozlišování mezi úspěšnými kandidáty. Pořadí a datum přijetí jednotlivých kandidátů z daného seznamu kandidátů mohou záviset na mnoha faktorech, které nejsou relevantní pro jakékoliv rozlišování s ohledem na podmínky přijímání – například na dostupnosti rozpočtových zdrojů nebo délce výpovědi, kterou kandidát musí dát, aby mohl odejít ze stávajícího zaměstnání. Ve vztahu k otázce nabytých práv Komise zdůraznila, zejména při jednání, že navrhovatelé nemohli nabýt právo na jmenování do konkrétní platové třídy před 1. květem 2004, jelikož v té době zbývalo přijmout další diskreční rozhodnutí. V tomto ohledu některé z faktorů, které se zohledňují, mohou být dokonce subjektivní. Zaměstnávající orgán může urychlit nebo oddálit přijetí konkrétního kandidáta z různých důvodů týkajících se vhodnosti, nebo dokonce přednosti. Navrhovatelé odkazovali na důkazy, že určití kandidáti, kteří již byli dočasnými zaměstnanci, byli jmenováni zrychleným řízením krátce před 1. květnem 2004, což byla možnost, která nebyla dostupná kandidátům, kteří dříve nepracovali pro orgány, nebo pomocným zaměstnancům(34). Bez toho, aby bylo třeba jakkoli posuzovat tyto důkazy jako takové, mám za to, že ustanovení, které dává možnost takového diskrečního rozlišování mezi kandidáty, kteří jsou v zásadě všichni ve srovnatelné situaci, nemůže být považováno za slučitelné se zásadou rovného zacházení.

108. Zdůrazňuji, že nepopírám možnost, aby zákonodárce zavedl novou strukturu služebního postupu, která má za následek méně příznivé počáteční podmínky pro nové úředníky, s účinností od určitého data.

109. Avšak na různé úředníky přijímané na základě téhož výběrového řízení zamýšleného pro dřívější strukturu služebního postupu se nemohou vztahovat odlišná přechodná ustanovení, pokud nejsou založena na objektivním rozlišování, které není součástí samotné legislativní změny ani neponechává možnost jakékoli diskreční manipulace ze strany zaměstnávajícího orgánu.

110. Ve světle všech těchto úvah bych třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelů vyhověla. Na tomto základě a bez ohledu na osud jejich dalších tvrzení by rozsudek, proti kterému byl podán kasační opravný prostředek, měl být zrušen.

 Čtvrtá část: porušení legitimního očekávání – zkreslení důkazů

–       Rozsudek, proti kterému byl podán kasační opravný prostředek

111. Na prvním stupni žalobci tvrdili, že čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu porušuje jejich legitimní očekávání, že s nimi bude zacházeno v souladu s podmínkami stanovenými v oznámeních o výběrových řízeních.

112. V bodech 95 až 99 svého rozsudku Soud prvního stupně odmítl tento argument v zásadě s následujícím odůvodněním.

113. Úředník se nemůže dovolávat zásady ochrany legitimního očekávání k tomu, aby zpochybňoval legalitu nového právního ustanovení, zejména proto, že zákonodárce má širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o nezbytnost reformy služebního řádu. Tato zásada se použije pouze tehdy, pokud správa Společenství žalobci poskytla konkrétní ujištění tím, že mu podala přesné, nepodmíněné a shodující se informace z oprávněných a spolehlivých zdrojů, a vyvolala tak u něj podložené očekávání. V projednávané věci spis neobsahoval žádný dokument, který by mohl vyvolat legitimní očekávání, že dřívější kritéria týkající se zařazení do platových tříd při přijímání budou zachována. Z oznámení o výběrových řízeních a z dopisů Komise vyplývá, že úspěšným kandidátům může být nabídnuto přijetí na základě nových ustanovení služebního řádu. Žalobci se ani nemohou dovolávat podstatné změny situace vzniklé za dřívějšího služebního řádu, jelikož jejich zapsání na seznam kandidátů je neopravňovalo k tomu, aby z takové situace měli prospěch.

–       Argumenty

114. Navrhovatelé tvrdí, že Soud prvního stupně zkreslil důkazy, když uvedl, že spis neobsahuje žádný dokument, který by mohl vyvolat legitimní očekávání, že dřívější kritéria týkající se zařazení do platových tříd při přijímání budou zachována. Spis ve skutečnosti obsahoval dokumenty, které prokazovaly, že čtyřem navrhovatelům byly podány z oprávněných a spolehlivých zdrojů přesné, nepodmíněné a shodující se informace v tom smyslu, že jmenování proběhne do platové třídy oznámené v oznámeních o výběrových řízeních nebo jejího ekvivalentu. Tyto dokumenty zahrnují nabídky zaměstnání učiněné a přijaté před 1. květnem 2004, bez uvedení, že se jedná o pracovní místo s nižší úrovní platu nebo seniority. Co se týče zbylých navrhovatelů, kterým nebylo nabídnuto zaměstnání do tohoto data, některým nebyla podána žádná informace ve formě nabídky zaměstnání a někteří se zúčastnili výběrových řízení, která nezmiňovala jakoukoliv možnou změnu služebního řádu.

115. Komise a Rada tvrdí zaprvé, že podle ustálené judikatury(35) jednotlivci nemají důvod legitimně očekávat, že bude zachován existující stav, který může být změněn v rámci posuzovací pravomoci orgánů Společenství.

116. Zadruhé, ujištění daná správním orgánem nemohou mít vliv na legalitu legislativních opatření. Skutková tvrzení navrhovatelů jsou tudíž irelevantní ve vztahu k důvodu týkajícímu se protiprávnosti a Soud prvního stupně správně uvedl, že spis neobsahuje žádný dokument, který by mohl vyvolat legitimní očekávání, že dřívější kritéria týkající se zařazení do platové třídy budou zachována.

117. Zatřetí, sliby, které nezohledňují použitelná ustanovení, nemohou vyvolat legitimní očekávání u dotyčné osoby(36), takže dokonce i s ohledem na legalitu jmenování, a nikoli sporného ustanovení, se slibu učiněného v kontextu nezměněného služebního řádu nelze dovolávat poté, co vstoupily v platnost změny.

118. Konečně, Soud prvního stupně nezkreslil důkazy. Jeho tvrzení věrně odrážejí skutečnost, že různí žalobci byli v různých situacích, pokud jde o informace, které jim byly sděleny.

–       Posouzení

119. Je nesporné, že různým navrhovatelům byly sděleny různé informace, ze kterých mohli usoudit, že budou jmenováni do jedné z platových tříd, pro kterou bylo uspořádáno výběrové řízení, ve kterém uspěli. Nenacházím nicméně žádné pochybení v závěru Soudu prvního stupně, že nebyli oprávněni vyvodit si jakékoli legitimní očekávání z těchto informací – jakkoli přesné, nepodmíněné a shodující mohly být a jakkoli oprávněný a spolehlivý byl jejich zdroj.

120. Jak připomenul Soud prvního stupně, jednotlivci se nemohou dovolávat zásady ochrany legitimních očekávání k tomu, aby zpochybňovali legalitu nového právního ustanovení, zejména v oblasti, ve které má zákonodárce širokou posuzovací pravomoc.(37)

121. Mimoto, souhlasím s Komisí, že ujištění poskytnuté správním orgánem nemůže v žádném případě vyvolat legitimní očekávání, které by omezovalo rozsah působnosti akce zákonodárce. Jakékoli legitimní očekávání, které by mohlo být vyvozeno z informací daných navrhovatelům, by bylo tudíž relevantní pouze ohledně platnosti rozhodnutí o jmenování nebo, jak Komise uvedla na jednání, možného žalobního důvodu týkajícího se náhrady škody, ale nikoli co se týče legality čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu.

122. Avšak platnost těchto rozhodnutí závisí na prvním místě na legalitě ustanovení, na kterém byla založena a se kterým musí být nutně v souladu. Pokud, jak navrhuji, je toto ustanovení protiprávní, jelikož porušuje zásadu rovného zacházení, rozhodnutí o jmenování musí být v každém případě zrušena bez ohledu na jakékoliv porušení legitimních očekávání a nová rozhodnutí musí být přijata na správném právním základě.

123. Jsem tudíž toho názoru, že čtvrté části prvního důvodu kasačního opravného prostředku by nemělo být vyhověno.

 Pátá část: porušení článku 31 služebního řádu

–       Rozsudek, proti kterému byl podán kasační opravný prostředek

124. Na prvním stupni žalobci tvrdili, že čl. 12 odst. 3 přílohy XIII je v rozporu se změněným čl. 31 odst. 1 služebního řádu, podle něhož jsou kandidáti přijati do platové třídy stanovené v oznámení o výběrovém řízení, jehož se zúčastnili. Měli by tedy být přijati do těchto platových tříd, převedených na nové prozatímní platové třídy podle čl. 2 odst. 1 přílohy XIII.

125. V bodech 108 až 116 svého rozsudku Soud prvního stupně odmítl tento argument v zásadě s následujícím odůvodněním.

126. Podle čl. 31 odst. 1 služebního řádu jsou úspěšní kandidáti jmenováni do platové třídy stanovené v oznámení o výběrovém řízení. Z úvah, které se vztahovaly k otázce rovného zacházení, nicméně vyplývá, že rozhodnutí Komise o důležitosti obsazovaných pracovních míst a podmínkách jmenování úspěšných kandidátů na tato pracovní místa, provedená podle ustanovení dřívějšího služebního řádu, nemohou trvat déle než do 1. května 2004, kdy vstoupila v platnost nová struktura služebního postupu.

127. Situace kandidátů zapsaných na seznam kandidátů před 1. květnem 2004, ale jmenovaných k tomuto datu nebo po něm, se tedy řídila čl. 12 odst. 3 přílohy XIII. Je pravda, že tabulka v tomto ustanovení se liší od tabulky v čl. 2 odst. 1 téže přílohy, v níž jsou dřívější platové třídy úředníků ve služebním poměru před 1. květnem 2004 převedeny na nové prozatímní platové třídy. Zákonodárce je nicméně oprávněn přijmout do budoucna změny ustanovení služebního řádu, i když budou méně příznivá než dřívější ustanovení.

128. Takovému přechodnému ustanovení je vlastní, že s sebou nese výjimku z určitých pravidel, jejichž použití je nutně dotčeno změnou systému. V projednávaném případě výjimka nejde nad rámec toho, co vyplývá z toho, že osoby vybrané na základě výběrových řízení zahájených a ukončených za působnosti dřívějších ustanovení jsou jmenovány podle nových pravidel.

–       Argumenty

129. Navrhovatelé tvrdí, že odůvodnění Soudu prvního stupně s ohledem na čl. 31 odst. 1 služebního řádu musí být v souladu s jeho odůvodněním týkajícím se zásady rovného zacházení. Tato zásada by byla splněna přechodným ustanovením, podle něhož by se v případě, že jeden nebo více úspěšných kandidátů v konkrétním výběrovém řízení již byli jmenováni na základě dřívějších kritérií, tato kritéria uplatnila na všechny tyto kandidáty. Cíl „postupného zavádění nových pravidel a opatření“ by mohl být splněn tím, že by se čl. 12 odst. 3 uvedl do souladu s čl. 2 odst. 1 přílohy XIII služebního řádu. Odůvodnění v rozsudku, proti kterému byl podán kasační opravný prostředek, je tedy vadné.

130. Poukazují rovněž na to, že čl. 12 odst. 3 přílohy XIII ve skutečnosti vyvolává konečné, a nikoli přechodné nebo postupné účinky a že v rozsudku Economidis(38) Soud pro veřejnou službu rozhodl, že žádné z přechodných opatření v příloze XIII se netýká článku 31 služebního řádu.

131. Komise odpovídá v zásadě pouze na dva poslední body. Tvrdí, že rozhodnutí přijaté na základě přechodného ustanovení může mít konečné účinky a že rozsudek Economidis se netýkal článku 31 služebního řádu.

132. Rada tvrdí, že argumenty navrhovatelů jsou založeny na mylném předpokladu, že čl. 31 odst. 1 služebního řádu je norma s vyšší právní silou než čl. 12 odst. 3 přílohy XIII – jejich vztah je spíše vztahem mezi lex generalis a lex specialis. Co se týče dostatečnosti odůvodnění, navrhovatelé znovu zaměňují odůvodnění Soudu prvního stupně s odůvodněním zákonodárce, ale v každém případě se čl. 2 odst. 1 a čl. 12 odst. 3 přílohy XIII zabývají dvěma objektivně odlišnými situacemi – situací úředníků, kteří nabyli práva na základě dřívějšího služebního řádu, a situací úspěšných kandidátů, kteří je nenabyli. Co se týče rozsudku Economidis, Rada uvádí v podstatě totéž, co Komise.

–       Posouzení

133. Ačkoli je odůvodnění Soudu prvního stupně v tomto ohledu založeno převážně na jeho odůvodnění s ohledem na rovné zacházení a ačkoli považuji posledně uvedené odůvodnění za chybné, nesouhlasím s navrhovateli, že závěr ohledně článku 31 služebního řádu je rovněž neplatný.

134. Soud prvního stupně rovněž přesvědčivě poukázal na to, že po zavedení nové struktury služebního postupu nebylo již technicky možné jmenovat kandidáty do platových tříd uvedených v oznámeních o výběrových řízeních vyhotovených podle dřívější struktury služebního postupu. Přechodná opatření byla tudíž nezbytná a byla přijata v čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu. Souhlasím zde s Radou, že vztah mezi článkem 31 služebního řádu a čl. 12 odst. 3 přílohy XIII je vztahem mezi lex generalis a lex specialis.

135. Soud prvního stupně si povšiml rozdílu mezi těmito dvěma soubory přechodných ustanovení – čl. 2 odst. 1 a čl. 12 odst. 3 přílohy XIII –, ale měl za to, že rozdíl je v souladu s možností zákonodárce přijmout nová ustanovení do budoucna. I když nesouhlasím s tímto názorem z důvodů, které jsem uvedla ve vztahu k rovnému zacházení, nemyslím si, že to má na projednávanou věc nějaký vliv. Článek 2 odst. 1 přílohy XIII, který se zabývá převodem platových tříd v dřívější struktuře služebního postupu na platové třídy v nové struktuře, nemá žádný vztah k článku 31 služebního řádu, který se týká platové třídy při jmenování, které následuje po úspěchu v otevřeném výběrovém řízení.

136. Co se týče obou vedlejších bodů, Komise správně poznamenává, že přechodná ustanovení mohou mít konečné účinky, a ze znění rozsudku Economidis je zjevné, že všechny skutkové okolnosti věci nastaly po 1. květnu 2004, takže tvrzení Soudu pro veřejnou službu musí být vykládáno v tomto kontextu (nemůže být v žádném případě vykládáno doslovně, jako že se čl. 12 odst. 1 přílohy XIII výslovně dotýká čl. 31 odst. 2 a 3 služebního řádu).

137. Pátou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku bych tedy zamítla.

 Šestá část: porušení článků 5 a 7 služebního řádu a zásady rovnocennosti

–       Rozsudek, proti kterému byl podán kasační opravný prostředek

138. Na prvním stupni žalobci tvrdili, že čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu porušuje zásady rovnocennosti mezi pracovním místem a platovou třídou a totožnosti podmínek přijímání a služebního postupu pro úředníky ve stejné funkční skupině, zakotvené v článcích 5 a 7 služebního řádu.

139. V bodech 124 až 132 svého rozsudku Soud prvního stupně odmítl tento argument v zásadě s následujícím odůvodněním.

140. Z analýzy žalobního důvodu týkajícího se rovného zacházení vyplývá, že neexistuje žádný základ pro uplatňování porušení zásady totožnosti podmínek přijímání a služebního postupu pro úředníky ve stejné funkční skupině. Na ty, kteří byli přijati před 1. květnem 2004, a na ty, kteří byli přijati po tomto datu, se uplatní různá ustanovení. Příloha XIII, a zejména její čl. 4 písm. n)(39) a čl. 12 odst. 3 tvoří lex specialis mající po určitou dobu přednost před ustanoveními článků 5 a 7 služebního řádu.

–       Argumenty

141. Navrhovatelé tvrdí, že odůvodnění s ohledem na tento žalobní důvod musí být v souladu s odůvodněním týkajícím se zásady rovného zacházení. Mimoto, pokud by se zde uplatněné odůvodnění dovedlo do svého logického závěru, znamenalo by, že přechodné ustanovení se může odchýlit od obecné zásady práva, což je zcela absurdní. Dotčená zásada rovnocennosti je základní zásadou, která musí být dodržena.

142. Komise a Rada v podstatě tvrdí, že z rozsudku, proti kterému byl podán kasační opravný prostředek, je zjevné, že Soud prvního stupně správně rozhodl, že články 5 a 7 služebního řádu byly zcela dodrženy zavedením přechodných ustanovení, která měla dočasně přednost před některými jeho ustanoveními.

–       Posouzení

143. Znovu nesouhlasím s tvrzením navrhovatelů, že závěr v tomto bodě musí být v souladu s odůvodněním ohledně rovného zacházení. Závěr Soudu prvního stupně je založen i na jiném odůvodnění, které je, jak uvádí Komise a Rada, platné. Dotčené přechodné ustanovení tvoří lex specialis, které má dočasně přednost před lex generalis článků 5 a 7 služebního řádu. Co se týče reductio ad absurdum, o které se navrhovatelé pokoušejí, je zjevné, že čl. 12 odst. 3 přílohy XIII se v žádném případě neodchyluje od zásady rovnocennosti nebo shody mezi pracovním místem a platovou třídou, ale pouze stanoví na přechodné bázi nová kritéria pro určení rovnocennosti, která jsou ve větším souladu s novou strukturou služebního postupu.

144. Poslední část prvního důvodu kasačního opravného prostředku bych tedy zamítla.

 Druhý důvod kasačního opravného prostředku: porušení zásad řádné správy, transparentnosti, ochrany legitimního očekávání, dobré víry, rovného zacházení, zákazu diskriminace a rovnocennosti mezi pracovním místem a platovou třídou

–       Rozsudek, proti kterému byl podán kasační opravný prostředek

145. Na prvním stupni žalobci tvrdili, že napadená rozhodnutí na rozdíl od ustanovení, na kterém jsou založena, sama o sobě porušují požadavky na řádnou správu, transparentnost, ochranu legitimního očekávání, rovné zacházení a zákaz diskriminace, rovnocennost pracovního místa a platové třídy, dobrou víru a ohled na zájmy úředníků.

146. V bodech 147 až 155 svého rozsudku Soud prvního stupně odmítl tento důvod v zásadě s následujícím odůvodněním.

147. Žalobci byli přímo informováni o novém systému zařazení do platových tříd a o snížení svých platových tříd při přijetí ve vztahu k platovým třídám uvedeným v oznámeních o výběrových řízeních až po svém nástupu do služebního poměru. Mimoto většina napadených rozhodnutí neodkazuje na čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, ačkoliv to byl základ pro určení platové třídy při přijetí.

148. Nicméně, i když by toto mohlo tvořit základ žaloby na náhradu škody, nemůže to samo o sobě způsobit protiprávnost napadených rozhodnutí. Legalita individuálního aktu musí být posuzována v závislosti na skutkových a právních okolnostech, které existovaly ke dni, kdy byl akt přijat(40). Avšak vzhledem k tomu, že žádné z napadených rozhodnutí nebylo přijato před 1. květnem 2004, Komise musela zařadit žalobce do platových tříd podle čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, jehož protiprávnost nebyla prokázána. Jakékoliv nesrovnalosti, kterých se Komise mohla dopustit v rozporu se zásadami dovolávanými žalobci, v důsledku toho nemohou mít žádný dopad na legalitu jejich zařazení do platové třídy.

149. Konkrétně, i kdyby Komise, v rozporu se zásadou zákazu diskriminace, dala přednost přijetí některých úspěšných kandidátů před 1. květnem 2004, nemůže to mít vliv na legalitu napadených rozhodnutí. Zásada rovného zacházení musí být v souladu se zásadou legality: nikdo nemůže ve svůj prospěch uplatňovat protiprávnost, k níž došlo ve prospěch jiné osoby(41).

–       Argumenty

150. Navrhovatelé tvrdí, že zamítnutí jejich druhého žalobního důvodu v prvním stupni nemůže obstát, pokud by se prokázalo, jak tvrdí, že čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu je protiprávní.

151. Co se týče otázky přednostního přijímání určitých kandidátů před 1. květnem 2004(42), tvrdí, že neuplatňovali argument, že taková přijímání byla protiprávní, ale spíše že bylo v rozporu se zásadou rovného zacházení, že nemohli získat stejnou výhodu. Soud prvního stupně tudíž neuvedl odpovídající odůvodnění pro svůj závěr.

152. Co se týče povinnosti brát ohled na zájmy úředníků, navrhovatelé uvádí, že byli jmenováni na pracovní místa na základě uznání svých zásluh, ale za plat nižší, než o kterém byli informováni během přijímacího řízení, že několik z nich vykovávalo stejné úkoly před jmenováním úředníkem i po něm, a že dva z nich byli dokonce zařazeni, jakožto dočasní zaměstnanci, v souladu s čl. 2 odst. 1 přílohy XIII služebního řádu předtím, než byli při jmenování úředníky „degradováni“ do platové třídy stanovené v souladu s čl. 12 odst. 3 téže přílohy. To je v rozporu s povinností orgánů brát ohled na zájmy úředníků, která znamená, že plat úředníka by neměl být snížen při jmenování na vyšší pracovní místo na základě uznání osobních zásluh(43). Soud prvního stupně porušil tuto zásadu tím, že se domníval, že ji Komise dodržela.

153. Komise tvrdí, že odůvodnění v rozsudku, proti kterému byl podán kasační opravný prostředek, se dostatečně vyjadřuje ke všem otázkám a že rozsudek Da Silva není relevantní, jelikož se týká úředníka, který byl jmenován již před 1. květnem 2004, a tedy nabyl práva na základě dřívějších ustanovení. Soud prvního stupně nepovažoval přednostní přijímání za protiprávní; jeho tvrzení byla zjevně založena na pouhé hypotéze.

154. Rada se nijak nevyjádřila k tomuto důvodu kasačního opravného prostředku, který se týká pouze legality rozhodnutí Komise.

–       Posouzení

155. Zdá se mi, že tento druhý důvod kasačního opravného prostředku je každopádně nadbytečný nebo neúčinný. Buď je čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu platný, nebo musí být prohlášen za protiprávní, jelikož porušuje zásadu rovného zacházení. Pokud by byl platný, Komise by byla povinna jmenovat navrhovatele v souladu s jeho ustanoveními, a jelikož se netvrdí, že čl. 12 odst. 3 sám o sobě porušuje zásady zde dovolávané, těchto zásad by nebylo možné se dovolávat za účelem toho, aby Komise přijala rozhodnutí v rozporu s těmito ustanoveními. Pokud by byl prohlášen za protiprávní, rozhodnutí o jmenování přijatá na jeho základě by musela být v každém případě zrušena a musela by být přijata nová rozhodnutí v souladu se zásadou rovného zacházení. Tato nová rozhodnutí musí být samozřejmě v souladu se všemi zásadami dovolávanými v souvislosti s tímto důvodem kasačního opravného prostředku, ale je v tomto ohledu irelevantní, zda tyto zásady byly dodrženy u prvních rozhodnutí.

156. Je pravda, jak uvedl Soud prvního stupně, že navrhovatelé se mohli nezávisle domáhat (nebo se stále mohou domáhat) náhrady škody na základě porušení přinejmenším některé ze zásad, kterých se dovolávají, a to i tehdy, pokud by rozhodnutí o jmenování a ustanovení, na kterých byla založena, byla sama o sobě legální. Nicméně žádný takový žalobní důvod týkající se náhrady škody není součástí jejich žaloby v prvním stupni nebo, v důsledku toho, jejich kasačního opravného prostředku – jejich žalobní důvody týkající se obnovení jejich služebních postupů a úroků z prodlení jsou závislé na zrušení rozhodnutí, kterými byli jmenováni.

157. Druhý důvod kasačního opravného prostředku bych tudíž zamítla jako neúčinný.

 Procesní důsledky

158. Došla jsem k závěru, že příloha XIII služebního řádu je v rozporu se zásadou rovného zacházení v rozsahu, ve kterém stanoví dva rozdílné soubory přechodných ustanovení – čl. 2 odst. 1 a čl. 12 odst. 3 –, které se mají vztahovat na úspěšné kandidáty v jednom a tomtéž otevřeném výběrovém řízení, a to z důvodů, které nejsou objektivní v tom, že odlišující kritérium je částečně stanoveno samotnými ustanoveními, a částečně podléhá možné diskreční změně ze strany zaměstnávajícího orgánu.

159. Rozsudek, proti kterému byl podán kasační opravný prostředek, by měl být tudíž zrušen v rozsahu, ve kterém se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že došel k opačnému závěru.

160. Vzhledem k tomu by napadená rozhodnutí měla být zrušena v rozsahu, ve kterém jsou založena na protiprávních diskriminačních ustanoveních přílohy XIII služebního řádu. Není nezbytné věc za tímto účelem vrátit Soudu prvního stupně.

161. Vyvstává však otázka obnovení služebního postupu a úroků z prodlení, o kterých Soud prvního stupně nerozhodl.

162. Co se týče návrhu, aby Komisi bylo nařízeno obnovit služební postupy navrhovatelů, je ustálenou judikaturou, že soudy Společenství nemají pravomoc vydávat orgánům takové příkazy(44).

163. Podle čl. 233 prvního pododstavce ES však po zrušení napadených rozhodnutí z důvodu, který navrhuji, musí zákonodárce Společenství přijmout nezbytná opatření, aby bylo dosaženo rovného zacházení s úředníky přijatými na základě stejného výběrového řízení, a Komise musí znovu přezkoumat zařazení navrhovatelů do platových tříd s účinností ode dne jejich jmenování. Nicméně je na Soudním dvoru, aby určil úrokovou sazbu, která se použije na případné nedoplatky odměn navrhovatelů, které by mohly vzniknout jakožto výsledek tohoto přezkoumání(45). Sazba stanovená Evropskou centrální bankou se jeví být v tomto kontextu vhodnou sazbou.

 K nákladům řízení

164. Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Navrhovatelé náhradu nákladů řízení požadovali a měli by podle mého názoru mít ve věci úspěch. Komise by tedy měla nést náklady řízení jak v prvním stupni, tak i co se týče kasačního opravného prostředku. Rada jakožto vedlejší účastník řízení musí nést vlastní náklady řízení v obou stupních v souladu s čl. 69 odst. 4 jednacího řádu.

 Závěry

165. S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr:

–        zrušil rozsudek Soudu prvního stupně ve věci T‑58/05 v rozsahu, ve kterém shledává, že přechodná ustanovení, na kterých byla založena napadená rozhodnutí, dodržovala zásadu rovného zacházení;

–        zrušil napadená rozhodnutí v rozsahu, ve kterém stanoví zařazení navrhovatelů do platových tříd na základě těchto přechodných ustanovení;

–        určil, že nedoplatky odměn navrhovatelů, které mohou vzniknout jakožto výsledek tohoto zrušení, mají být vyplaceny s úroky ode dne jejich splatnosti, přičemž úrokovou sazbou bude sazba stanovená Evropskou centrální bankou;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení v prvním stupni a v řízení o kasačním opravném prostředku, kromě nákladů řízení Rady, které Rada musí nést sama.

1 – Původní jazyk: angličtina.

2 – Služební řád byl původně přijat nařízením Rady č. 31 (EHS), 11 (ESAE), kterým se stanoví služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii (Úř. věst. 1962, s. 1385), a byl několikrát změněn. Změny, o které se jedná v projednávané věci, byly zakotveny v nařízení Rady (ES, Euratom) č. 723/2004 ze dne 22. března 2004, kterým se mění služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství (Úř. věst. L 124, s. 1; Zvl. vyd. 01/02 s. 130).

3 – Viz správní sdělení č. 59‑2005 ze dne 20. července 2005 „Zařazení do platových tříd při přijímání do zaměstnání dne 1. května 2004 a po tomto datu“ a usnesení Soudu pro veřejnou službu ze dne 21. dubna 2008, Boudová a další v. Komise, F‑78/07, Sb. rozh. s. II-0000, body 6 a 27.

4 – Francouzsky „sont maintenues“, což může více naznačovat záměr.

5 – Nařízení Rady (ES, ESUO, Euratom) č. 781/98 ze dne 7. dubna 1998, kterým se mění služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství, pokud jde o rovné zacházení (Úř. věst. L 113, s. 4).

6 – V roce 2004 nebyl tento článek podstatným způsobem změněn.

7 – Článek 29 odst. 2 umožňuje zvláštní postup při přijímání na nejvyšší stupně (ředitel a generální ředitel).

8 – Konkrétně, „s nejvyšší úrovní způsobilosti, výkonnosti a bezúhonnosti, vybraných na co nejširším zeměpisném základě ze státních příslušníků členských států Společenství“.

9 – Článek 31 odst. 3 umožňuje uspořádat výběrové řízení rovněž v určitých dalších platových třídách za předpokladu, že jmenování na tomto základě nepřekročí 20 % z celkového počtu všech jmenování do funkční skupiny AD uskutečněných v dotyčném roce.

10 – Konkrétně, činná služba, dočasné přidělení, pracovní volno z osobních důvodů, dočasná výslužba, volno z důvodu vojenské služby a rodičovská dovolená nebo pracovní volno z rodinných důvodů.

11 – Rovněž běžně nazývaných jako „seznamy kandidátů“.

12 – Platy jsou převzaty z článku 66 služebního řádu, naposledy pozměněného před 1. květnem 2004 nařízením Rady (ES, Euratom) č. 2182/2003 ze dne 8. prosince 2003, kterým se od 1. ledna 2004 upravují odměny a důchody úředníků a ostatních zaměstnanců Evropských společenství a koeficienty použitelné na tyto odměny a důchody (Úř. věst. L 327, s. 3; Zvl. vyd. 01/02, s. 125), a s účinností od 1. května 2004 ve znění nařízení č. 723/2004.

13 – Rozsudek ze dne 11. července 2007, Centeno Mediavilla a další v. Komise, T‑58/05, Sb. rozh. s. II-2523.

14 – Platy odpovídají prvnímu stupni v relevantní platové třídě. Viz poznámka pod čarou 12 výše.

15 – Odůvodnění Soudu prvního stupně uvedu tak podrobně, jak to bude nezbytné, při postupném uvádění důvodů kasačního opravného prostředku.

16 – Viz, z poslední doby, rozsudek Soudního dvora ze dne 29. listopadu 2007, De Bustamente Tello v. Rada, C‑10/06 P, Sb. rozh. s. I-10381, bod 28.

17 – Viz bod 17 výše. Ze spisu ve věci se zdá, že žalobci původně tvrdili, že s Výborem nebyla projednána žádná část ustanovení, které se později stalo čl. 12 odst. 3, ale později, ve světle důkazů předložených Komisí, omezili své tvrzení na nahrazení platové třídy A*7 třídou A*6.

18 – Nařízení Rady (ES, Euratom, ESUO) č. 2688/95 ze dne 17. listopadu 1995, kterým se zavádějí zvláštní opatření týkající se definitivního skončení služebního poměru úředníků Evropských společenství v důsledku přistoupení Rakouska, Finska a Švédska (Úř. věst. 1995, L 280, s. 1).

19 – Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 30. září 1998, Losch v. Soudní dvůr, T‑13/97, Recueil FP, s. I‑A-543 a II‑1633, zejména v bodech 151 až 172.

20 – Viz poznámka pod čarou 12 výše.

21 – Viz čl. 29 odst. 2 služebního řádu.

22 – Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. března 1975, Gillet v. Komise, 28/74, Recueil, s. 463, bod 5.

23 – Rozsudek Soudního dvora ze dne 20. června 1985, Spachis v. Komise, 138/84, Recueil, s. 1939, zejména v bodě 12.

24 – „Droit virtuel“ ve francouzštině, která byla jednacím jazykem a jazykem, ve kterém Soudní dvůr sepsal svůj rozsudek. Anglické znění „substantive right“ je zjevně špatným překladem a právní zástupce navrhovatelů se dopustil pochybení, když se při jednání snažil založit argument na této verzi.

25 – Přičemž vychází ze stanoviska generálního advokáta Capotortiho ve věci 127/80, Grogan v. Komise, Recueil, s. 869, bod 898.

26 – Který rozhoduje spory zaměstnanců pro více než 50 mezinárodních organizací.

27 – Rozsudek č. 2682 ze dne 6. února 2008, bod 6.

28 – Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 9. července 1997, Monaco v. Parlament, T‑92/96, Recueil FP, s. I‑A‑195 a II‑573, bod 55.

29 – Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 30. září 1998, Ryan v. Účetní dvůr, T‑121/97, Recueil, s. II‑3885, bod 98.

30 – Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. dubna 2005, C‑110/03, Sb. rozh. s. I‑2801, body 70 až 75.

31 – Rozsudek Ryan, uvedený v poznámce pod čarou 29, body 98 a 104.

32 – Rozsudek Soudního dvora ze dne 27. září 1979, Eridania, 230/78, Recueil, s. 2479, bod 22.

33 – Viz, například, rozsudky Soudního dvora ze dne 7. června 1972, Sabbatini v. Parlament, 20/71, Recueil, s. 345; ze dne 17. února 1998, Grant, C‑249/96, Recueil, s. I‑621, bod 45, a ze dne 9. září 2003, Rinke, C‑25/02, Recueil, s. I‑8349, body 25 až 28.

34 – Příloha A.6 žaloby v prvním stupni; na tuto přílohu odkazuje bod 154 rozsudku, proti kterému byl podán kasační opravný prostředek, ale nezabývá se jí. Viz rovněž bod 151 níže.

35 – Rozsudek Soudního dvora ze dne 7. září 2006, Španělsko v. Rada, C‑310/04, Sb. rozh. s. I‑7285, bod 81 a citovaná judikatura.

36 – Rozsudek Soudního dvora ze dne 6. února 1986, Vlachou v. Účetní dvůr, 162/84, Recueil, s. 481, bod 6.

37 – Soud prvního stupně odkázal na svůj rozsudek ze dne 11. února 2003, Leonhardt v. Parlament, T‑30/02, Recueil FP, s. I‑A‑41 a II‑265, bod 55; viz rovněž, například v oblasti obchodní politiky, rozsudek Soudního dvora ze dne 19. listopadu 1998, Španělsko v. Rada, C‑284/94, Recueil, s. I‑7309, bod 43.

38 – Rozsudek Soudu pro veřejnou službu ze dne 14. prosince 2006, Economidis v. Komise, F‑122/05, Sb. rozh. s. II-0000.

39 – Viz bod 15 výše.

40 – Rozsudek Soudního dvora ze dne 17. května 2001, IECC v. Komise, C‑449/98 P, Recueil, s. I‑3875, bod 87, a rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 25. května 2004, W v. Parlament, T‑69/03, Sb. rozh. VS, s. I‑A‑153 a II‑687, bod 28.

41 – Rozsudek Soudního dvora ze dne 4. července 1985, Williams v. Účetní dvůr, 134/84, Recueil, s. 2225, bod 14.

42 – O jejíž existenci svědčí určité důkazy ve formě emailových zpráv předložených v příloze A.6 žaloby v prvním stupni.

43 – Rozsudek Soudu pro veřejnou službu ze dne 28. června 2007, Da Silva v. Komise, F‑21/06, Sb. rozh. s. II-0000.

44 – Viz například rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 5. prosince 2000, Campogrande v. Komise, T‑136/98, Recueil FP, s. I‑A‑267 a II‑1225, bod 67, a rozsudek Soudního dvora ze dne 23. dubna 2002, Campogrande v. Komise, C‑62/01 P, Recueil, s. I‑3793, bod 43.

45 – Rozsudek Soudního dvora ze dne 20. března 1984, Razzouk a Beydoun v. Komise, spojené věci 75/82 a 117/82, Recueil, s. 1509, body 18 a 19.