ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého rozšířeného senátu)

14. prosince 2022(*)

„Subvence – Dovoz bionafty pocházející z Indonésie – Prováděcí nařízení (EU) 2019/2092 – Konečné vyrovnávací clo – Článek 8 odst. 1 a 2 nařízení (EU) 2016/1037 – Cenové podbízení – Tlak na ceny – Článek 8 odst. 5 nařízení 2016/1037 – Příčinná souvislost – Článek 3 bod 1 písm. a), iv) a bod 2 nařízení 2016/1037 – Jednání spočívající v ‚pověření‘ soukromého subjektu výkonem činnosti představující poskytování finančního příspěvku nebo v ‚nařízení‘ takové činnosti – Cena nižší než přiměřená – Příjmové či cenové podpory – Článek 3 bod 2 a čl. 6 písm. d) nařízení 2016/1037 – Výhoda – Článek 3 bod 1 písm. a), i) a bod 2 nařízení 2016/1037 – Přímý převod peněžních prostředků – Článek 7 nařízení 2016/1037 – Výpočet výše výhody – Článek 8 odst. 1 a 8 nařízení 2016/1037 – Hrozba podstatné újmy – Právo na obhajobu“

Ve věci T‑143/20,

PT Pelita Agung Agrindustri, se sídlem v Medanu (Indonésie),

PT Permata Hijau Palm Oleo, se sídlem v Medanu,

zastoupené F. Graafsmou, J. Cornelisem a E. Rogiestem, advokáty,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, zastoupené P. Kienapfelem, G. Luengem a P. Němečkovou, jako zmocněnci,

žalované,

podporované

European Biodiesel Board (EBB), se sídlem v Bruselu (Belgie), zastoupenou M.-S. Diblingem a L. Amielem, advokáty,

vedlejší účastnicí,

TRIBUNÁL (čtvrtý rozšířený senát),

ve složení S. Gervasoni (zpravodaj), předseda, L. Madise, P. Nihoul, R. Frendo a J. Martín y Pérez de Nanclares, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: I. Kurme, radová,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

po jednání konaném dne 14. ledna 2022,

vydává tento

Rozsudek

1        Žalobou založenou na článku 263 SFEU se žalobkyně, společnosti PT Pelita Agung Agrindustri a PT Permata Hijau Palm Oleo, domáhají zrušení prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/2092 ze dne 28. listopadu 2019 o uložení konečného vyrovnávacího cla na dovoz bionafty pocházející z Indonésie (Úř. věst. 2019, L 317, s. 42, dále jen „napadené nařízení“) v rozsahu, v němž se jich toto nařízení týká.

 Skutečnosti předcházející sporu

2        Žalobkyně jsou indonéské společnosti, které vyrábějí a vyvážejí bionaftu do Evropské unie.

3        Dne 19. listopadu 2013 přijala Rada Evropské unie prováděcí nařízení (EU) č. 1194/2013 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímního cla uloženého na dovoz bionafty pocházející z Argentiny a Indonésie (Úř. věst. 2013, L 315, s. 2), kterým bylo žalobkyním uloženo konečné antidumpingové clo.

4        Dne 25. listopadu 2013 přijala Evropská komise nařízení (EU) č. 1198/2013 o zastavení antisubvenčního řízení týkajícího se dovozu bionafty pocházející z Argentiny a Indonésie a o zrušení nařízení (EU) č. 330/2013 o zavedení celní evidence těchto dovozů (Úř. věst. 2013, L 315, s. 67).

5        Dne 15. září 2016 Tribunál zrušil články 1 a 2 prováděcího nařízení č. 1194/2013 v rozsahu, v němž se týkalo první z žalobkyň (rozsudek ze dne 15. září 2016, PT Pelita Agung Agrindustri v. Rada, T‑121/14, nezveřejněný, EU:T:2016:500).

6        Dne 25. ledna 2018 vydala zvláštní skupina Světové obchodní organizace (WTO) na žádost Indonéské republiky zprávu týkající se antidumpingových opatření uložených prováděcím nařízením č. 1194/2013 na dovoz bionafty z Indonésie [zpráva zvláštní skupiny WTO nazvaná „Evropská unie – Antidumpingová opatření na bionaftu pocházející z Indonésie“ přijatá dne 25. ledna 2018 (WT/DS 480/R), dále jen „zpráva zvláštní skupiny ‚Eu-bionafta (Indonésie)‘ “]. Zvláštní skupina WTO dospěla k závěru, že Unie jednala v rozporu s několika ustanoveními Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) a Dohody o provádění článku VI GATT (Úř. věst. 1994, L 336, s. 103), které jsou obsaženy v příloze 1A Dohody o zřízení WTO (Úř. věst. 1994, L 336, s. 3).

7        Dne 22. října 2018 podala organizace European Biodiesel Board (EBB) Komisi podnět podle článku 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1037 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (Úř. věst. 2016, L 176, s. 55), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/825 ze dne 30. května 2018 (Úř. věst. 2018, L 143, s. 1) (dále jen „základní nařízení“). Podle tohoto podnětu byl dovoz bionafty pocházející z Indonésie subvencován, a tím působil výrobnímu odvětví Unie újmu.

8        Oznámením zveřejněným v Úředním věstníku Evropské unie dne 6. prosince 2018 (Úř. věst. 2018, C 439, s. 16) zahájila Komise antisubvenční řízení týkající se dovozu bionafty pocházející z Indonésie.

9        Výrobkem, který je předmětem šetření, jsou „monoalkylestery mastných kyselin a/nebo parafínovaný plynový olej ze syntézy a/nebo hydrotermální úpravy, nefosilního původu, obecně známé jako ‚bionafta‘, buď v čisté formě, nebo obsažené ve směsi, pocházející z Indonésie“ (dále jen „dotčený výrobek“).

10      Bionafta vyráběná v Indonésii je primárně methylester z palmového oleje (dále jen „PME“), který je získáván ze surového palmového oleje (dále jen „CPO“). Bionaftou vyráběnou v Unii je především methylester z řepkového oleje (dále jen „RME“), bionafta se však vyrábí i z jiných surovin, včetně CPO.

11      PME i RME patří do kategorie monoalkylesterů mastných kyselin. Pojem „ester“ odkazuje na transesterifikaci rostlinných olejů, konkrétně smísení oleje s alkoholem, čímž vzniká bionafta a jako vedlejší produkt glycerin. Pojem „methyl“ odkazuje na methanol, nejběžněji používaný alkohol v daném procesu. Monoalkylestery mastných kyselin se nazývají rovněž „methylestery mastných kyselin“ (dále jen „FAME“). Ačkoliv jsou PME i RME monoalkylestery mastných kyselin, mají částečně odlišné fyzikální a chemické vlastnosti, a zejména mají odlišný bod ucpání filtru za studena. Bodem ucpání filtru za studena se rozumí teplota, při níž se může filtr paliva ucpat v důsledku krystalizace nebo zrosolovatění některých složek paliva. V případě RME může být bodem ucpání filtru za studena teplota –14 °C, zatímco u PME je to přibližně 13 °C. Trh často popisuje bionaftu s konkrétním bodem ucpání filtru za studena jako FAMEX, například FAME0 nebo FAME5.

12      Šetření subvencování a újmy se týkalo období od 1. října 2017 do 30. září 2018 (dále jen „období šetření“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy zahrnovalo období od 1. ledna 2015 do konce období šetření. Komise případně posoudila i údaje po období šetření.

13      Dopisem ze dne 18. ledna 2019 žalobkyně předložily odpovědi na antisubvenční dotazník, který jim Komise zaslala a který vyplnili dne 1. března 2019. Komise provedla ve dnech 12. až 15., jakož i 22. března 2019 inspekce na místě v prostorách žalobkyň v Indonésii.

14      Dne 12. srpna 2019 přijala Komise prováděcí nařízení (EU) 2019/1344 o uložení prozatímního vyrovnávacího cla na dovoz bionafty pocházející z Indonésie (Úř. věst. 2019, L 212, s. 1, dále jen „prozatímní nařízení“). Prozatímní vyrovnávací clo platné pro žalobkyně činilo 18 %.

15      Dne 28. srpna 2019 předložily žalobkyně připomínky k dokumentům prozatímního oznámení. Jednání s Komisí se konalo dne 6. září 2019.

16      Dne 4. října 2019 Komise sdělila podstatné skutečnosti a úvahy, na jejichž základě zamýšlela uložit konečné vyrovnávací clo na bionaftu pocházející z Indonésie. Žalobkyně k nim zaslaly připomínky dne 14. října 2019. Jednání se konala dne 14. října 2019 za přítomnosti úředníka pro slyšení a dne 17. října 2019.

17      Na konci antisubvenčního řízení přijala Komise napadené nařízení, v němž potvrdila závěry, k nimž dospěla v prozatímním nařízení. Měla za to, že indonéská vláda podporovala odvětví bionafty prostřednictvím subvencí ve smyslu čl. 3 odst. 1 základního nařízení. Komise zjistila, že tato podpora probíhala prostřednictvím určitých programů. Jednalo se zejména o skutečnost, že fond na podporu pěstování palmy olejné, veřejnoprávní organizace, vyplácel výrobcům bionafty, kteří dodávali bionaftu společnostem označeným jako „subjekty Petrofuel“, rozdíl mezi referenční cenou minerální nafty placenou těmito subjekty a referenční cenou bionafty stanovenou ministrem energetiky a nerostných zdrojů. Komise tak dospěla k závěru, že indonéská vláda pověřila producenty CPO, suroviny, kterou výrobci bionafty nakupují za účelem její přeměny na bionaftu, aby tuto surovinu poskytovali za cenu nižší než přiměřenou, nebo jim nařídila, aby tak činili, a to zejména prostřednictvím vývozních omezení a cenové kontroly prostřednictvím státem vlastněné skupiny společností PT Perkebunan Nusantara (dále jen „PTPN“).

18      Konečné vyrovnávací clo platné pro žalobkyně činilo 18 %.

 Návrhová žádání účastnic řízení

19      Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

–        zrušil napadené nařízení v rozsahu, v němž se jich týká;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

20      Komise podporovaná organizací EBB navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu jako neopodstatněnou;

–        uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

21      Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňují v podstatě sedm žalobních důvodů, z nichž:

–        první vychází z porušení čl. 8 odst. 1 a 2 základního nařízení při stanovení cenového podbízení;

–        druhý vychází z porušení čl. 8 odst. 5 základního nařízení v analýze příčinné souvislosti;

–        třetí vychází ze zjevně nesprávného posouzení, kterého se Komise dopustila tím, že dospěla k závěru, že existovala subvence v podobě poskytnutí CPO za cenu nižší než přiměřenou;

–        čtvrtý vychází ze zjevně nesprávného posouzení a porušení čl. 3 bodu 1 písm. a) bodu i) a bodu 2 základního nařízení, které zpochybňuje závěr Komise o existenci subvence ve formě přímého převodu finančních prostředků;

–        pátý vychází z porušení článku 7 základního nařízení a zjevně nesprávného posouzení, kterého se Komise dopustila při výpočtu výše výhody poskytnuté režimem fondu na podporu pěstování palmy olejné;

–        šestý vychází z porušení čl. 8 odst. 1 a 8 základního nařízení při zjištění, zda hrozí podstatná újma;

–        sedmý vychází z porušení práva žalobkyň na obhajobu.

 K prvnímu žalobnímu důvodu, který vychází z porušení čl. 8 odst. 1 a 2 základního nařízení při stanovení cenového podbízení

22      První žalobní důvod se skládá ze dvou částí, se kterými Komise podporovaná organizací EBB nesouhlasí.

 K první části prvního žalobního důvodu, která vychází z nezohlednění veškerých relevantních údajů při stanovení cenového podbízení

23      V rámci první části žalobkyně tvrdí, že Komise porušila čl. 8 odst. 1 a 2 základního nařízení, jelikož výpočet cenového podbízení není založen na pozitivních důkazech a není výsledkem objektivního zkoumání. Konkrétně v rámci prvního bodu této části tvrdí, že první metoda použitá Komisí pro výpočet cenového podbízení ignoruje skutečnost, že nemůže existovat přímá hospodářská soutěž mezi PME dováženým z Indonésie a PME vyráběným v Unii, neboť první z nich se používá jako vstupní surovina pro výrobu směsi bionafty a druhý se přímo mísí s minerální naftou. V rámci druhého bodu této části žalobkyně tvrdí, že druhá metoda, která porovnává dovoz PME z Indonésie s prodejem PME vyrobeného v Unii a bionafty s bodem ucpání filtru za studena 0 °C (dále jen „FAME0“) vyrobené v Unii, rovněž nezohledňuje skutečnost, že indonéská bionafta je vstupní surovinou pro výrobu FAME0 a nemůže být použita v některých chladných oblastech Unie kvůli své vysoké hodnotě bodu ucpání filtru za studena. V rámci třetího bodu této části žalobkyně tvrdí, že třetí metoda, která porovnává celkový dovoz bionafty z Indonésie s celkovým prodejem bionafty v Unii bez úpravy cen, nezohledňuje rozdíly v cenách jednotlivých druhů bionafty podle jejich hodnoty bodu ucpání filtru za studena.

24      Úvodem je třeba připomenout, že z judikatury vyplývá, že v oblasti společné obchodní politiky a obzvláště v oblasti obchodních ochranných opatření mají unijní orgány z důvodu složitosti hospodářských a politických situací, které musí zkoumat, širokou posuzovací pravomoc (viz rozsudek ze dne 18. října 2018, Gul Ahmed Textile Mills v. Rada, C‑100/17 P, EU:C:2018:842, bod 63 a citovaná judikatura).

25      Tato široká posuzovací pravomoc se týká mimo jiné i zjišťování újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie v rámci antisubvenčního řízení. Soudní přezkum takového posouzení se proto musí omezit na ověření dodržení procesních pravidel, věcné správnosti skutkových zjištění, neexistence zjevně nesprávného posouzení těchto zjištění nebo neexistence zneužití pravomoci (obdobně viz rozsudky ze dne 10. září 2015, Bricmate, C‑569/13, EU:C:2015:572, bod 46, a ze dne 19. května 2021, China Chamber of Commerce for Import and Export of Machinery and Electronic Products a další v. Komise, T‑254/18, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2021:278, bod 149 a citovaná judikatura). Tak je tomu mimo jiné i v případě, kdy je v rámci antisubvenčního šetření zjišťováno, jaké činitele způsobují újmu výrobnímu odvětví Unie (obdobně viz rozsudek ze dne 10. září 2015, Bricmate, C‑569/13, EU:C:2015:572, bod 46 a citovaná judikatura).

26      Přezkum důkazů, na nichž unijní orgány zakládají svá zjištění, ze strany Tribunálu nepředstavuje nové posouzení skutkového stavu nahrazující posouzení těchto orgánů. Tento přezkum nezasahuje do široké posuzovací pravomoci těchto orgánů v oblasti obchodní politiky, ale omezuje se na určení, zda tyto důkazy mohou podepřít závěry vyvozené orgány. Tribunálu tedy přísluší nejen ověřit věcnou správnost uplatněných důkazů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale rovněž přezkoumat, zda tyto důkazy představují veškeré relevantní údaje, jež musí být vzaty v úvahu při posuzování komplexní situace, a zda o ně lze opřít závěry, které jsou z nich vyvozovány (rozsudek ze dne 18. října 2018, Gul Ahmed Textile Mills v. Rada, C‑100/17 P, EU:C:2018:842, bod 64).

27      Kromě toho je třeba připomenout, že podle čl. 8 odst. 1 základního nařízení musí být zjištění újmy výrobnímu odvětví Unie založeno na skutečných důkazech a zahrnovat objektivní přezkum jednak objemu dovozu subvencovaných výrobků a účinku dovozu subvencovaných výrobků na ceny obdobných výrobků na unijním trhu a jednak následného vlivu těchto dovozů na výrobní odvětví Unie. Pokud jde konkrétněji o účinek dovozu subvencovaných výrobků na ceny, čl. 8 odst. 2 základního nařízení stanoví povinnost přezkoumat, zda ve srovnání s cenou obdobného výrobku výrobního odvětví Unie existuje značné cenové podbízení ze strany dovezených subvencovaných výrobků nebo zda tyto dovozy jinak významnou měrou způsobily pokles cen nebo zabránily významnou měrou jejich růstu, ke kterému by jinak došlo (rozsudek ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑300/16, EU:T:2019:235, body 236 a 237).

28      Základní nařízení neobsahuje definici pojmu „cenové podbízení“ a nestanoví metodu jeho výpočtu (rozsudek ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑300/16, EU:T:2019:235, bod 238). Metoda použitá ke zjištění případného cenového podbízení se musí v zásadě uplatňovat na úrovni „obdobného výrobku“ ve smyslu čl. 2 písm. c) základního nařízení, i když tento výrobek může sestávat z různých typů výrobků (obdobně viz rozsudek ze dne 20. ledna 2022, Komise v. Hubei Xinyegang Special Tube, C‑891/19 P, EU:C:2022:38, body 73 a 74 a citovaná judikatura, jakož i stanovisko generálního advokáta G. Pitruzzelly ve věci Komise v. Hubei Xinyegang Special Tube, C‑891/19 P, EU:C:2021:533, bod 64, kterým se Soudní dvůr v uvedené věci řídil).

29      Výpočet cenového podbízení ze strany předmětného dovozu se v souladu s čl. 8 odst. 1 a 2 základního nařízení provádí pro účely zjištění, zda výrobnímu odvětví Unie vznikla v důsledku tohoto dovozu újma, a v širším smyslu se používá k posouzení této újmy a určení rozpětí újmy, a sice úrovně pro odstranění uvedené újmy. S povinností provést objektivní posouzení vlivu dovozu subvencovaných výrobků, jež je stanovena v uvedeném čl. 8 odst. 1, se pojí povinnost provést spravedlivé srovnání mezi cenou dotčeného výrobku a cenou obdobného výrobku uvedeného výrobního odvětví při prodeji na území Unie (rozsudek ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑300/16, EU:T:2019:235, bod 239).

30      Obecně při stanovování cenového podbízení orgány srovnávají ceny v Unii s upravenými cenami dovozů tak, aby získaly rozpětí cenového podbízení vyjádřené v procentech (obdobně viz rozsudek ze dne 25. října 2011, Transnational Company „Kazchrome“ a ENRC Marketing v. Rada, T‑192/08, EU:T:2011:619, bod 65).

31      V této souvislosti je třeba poznamenat, že analýza cenového podbízení zahrnuje posouzení složitých ekonomických situací a že široká posuzovací pravomoc Komise se vztahuje přinejmenším na rozhodnutí týkající se volby metody analýzy, údajů a důkazů, které mají být shromážděny, metody výpočtu, která se použije ke stanovení cenového podbízení, jakož i výkladu a posouzení shromážděných údajů (obdobně viz rozsudek ze dne 20. ledna 2022, Komise v. Hubei Xinyegang Special Tube, C‑891/19 P, EU:C:2022:38, body 78 a 107, a stanovisko generálního advokáta G. Pitruzzelly ve věci Komise v. Hubei Xinyegang Special Tube, C‑891/19 P, EU:C:2021:533, body 27 až 30, jimiž se Soudní dvůr v uvedené věci řídil).

32      První část prvního žalobního důvodu je třeba zkoumat s přihlédnutím k těmto úvahám.

–       K první metodě výpočtu

33      Podle bodu 234 odůvodnění napadeného nařízení první metoda výpočtu cenového podbízení „porovnávala dovoz PME z Indonésie s prodejem PME vyrobeného v Evropské unii“, přičemž „[c]enové podbízení bylo v rozmezí od 6,0 % do 11,6 %“. V bodě 235 odůvodnění napadeného nařízení se uvádí, že „přesné srovnání bylo provedeno mezi PME z Indonésie s bodem [ucpání filtru za studena] při teplotě +13 °C a PME výrobního odvětví Unie s bodem [ucpání filtru za studena] při teplotě +10 °C“, že „PME s bodem [ucpání filtru za studena] při teplotě +10 °C nebyl za účelem dosažení tohoto [bodu ucpání filtru za studena] smíchán“, že „k bionaftě byla přidána přísada, která stojí méně než 1 [euro] na MT, tj. přibližně pouze 0,1 % výrobních nákladů“, a že „Komise se nedomnívá, že je nutná úprava o tuto přísadu, jelikož by to na výpočet nemělo žádný dopad“.

34      Podle bodu 293 odůvodnění prozatímního nařízení toto porovnání zahrnovalo přibližně 20 % veškerého prodeje výrobců v Unii zařazených do vzorku.

35      Z bodu 292 odůvodnění prozatímního nařízení vyplývá, že toto porovnání se týká stejného výrobku na straně dovozu z Indonésie a výrobního odvětví Unie, tj. bionafty čistě z palmového oleje. Tento bod není žalobkyněmi zpochybněn.

36      Komise v bodě 242 odůvodnění napadeného nařízení rovněž uvedla, že nezjistila žádný cenový rozdíl mezi těmito výrobky. Kromě toho ve stejném bodě odůvodnění uvedla, že kotace po čistý PME neodkazovaly u daného výrobku na bod ucpání filtru za studena, nýbrž pouze na PME. Jelikož žalobkyně nepředložily žádné důkazy, které by tato zjištění vyvracely, Komise správně dospěla k závěru, že všechny PME byly prodávány za podobné ceny bez ohledu na jejich přesný bod ucpání filtru za studena. Pokud jde o konkurenční vztah mezi oběma výrobky, napadené nařízení v bodě 228 odůvodnění uvádí, že analýza prodeje výrobců v Unii zařazených do vzorku prokázala významný prodej čistého PME přímo rafinériím minerální nafty, který přímo soutěží s dovozem čistého PME z Indonésie. Skutečnost, že podle bodu 290 odůvodnění prozatímního nařízení čistý PME „není […] obvykle“ přimícháván k minerální naftě samotný, nýbrž obvykle je nejprve smíchán s jinou bionaftou s nižším bodem ucpání filtru za studena za účelem výroby směsi s bodem ucpání filtru za studena při teplotě + 5 °C nebo 0 °C, která se poté přimíchává do minerální nafty, nemůže vyloučit, aby se tento výrobek prodával přímo rafinériím minerální nafty.

37      Argument žalobkyň, že dovážený PME se používá jako vstupní surovina pro výrobu směsi bionafty, zatímco PME vyrobený v Unii se přímo přimíchává do minerální nafty, a že proto mezi nimi nemůže existovat přímá hospodářská soutěž, není podložený žádnými důkazy a podle všeho vychází z nesprávného výkladu napadeného nařízení.

38      Skutečnost, že bod 253 odůvodnění napadeného nařízení uvádí, že PME vyráběný v Unii je přímo prodáván ropným společnostem, totiž neznamená, že u dovezeného PME tomu tak není. Tento předpoklad je naopak výslovně uveden v bodě 228 odůvodnění napadeného nařízení, kde Komise vysvětlila existenci přímé hospodářské soutěže mezi oběma výrobky tím, že uvedla, že „[a]nalýza prodeje výrobců v Unii zařazených do vzorku prokázala významný prodej čistého PME přímo rafinériím minerální nafty, který přímo soutěží s dovozem čistého PME z Indonésie“. Jak Komise správně zdůrazňuje, bod 254 odůvodnění tohoto nařízení pouze uvádí, že „Komise nezpochybňuje, že PME je dovážen do Unie rovněž za účelem smíchání s jinou bionaftou“.

39      Proto žalobkyně nepředložily důkazy dostatečné k tomu, aby vyvrátily věrohodnost posouzení skutečností uvedeného v prozatímním nařízení a potvrzeného v napadeném nařízení. K prokázání, že se daný orgán dopustil zjevně nesprávného posouzení, které může odůvodnit zrušení aktu, se přitom takový důkaz vyžaduje (viz rozsudek ze dne 11. září 2014, Gold East Paper a Gold Huasheng Paper v. Rada, T‑444/11, EU:T:2014:773, bod 62 a citovaná judikatura).

40      Z výše uvedeného vyplývá, že Komise při první metodě výpočtu zohlednila druh a fyzikální vlastnosti srovnávaných výrobků, jakož i jejich použití a jejich konkurenční vztah. Provedla tedy spravedlivé srovnání mezi cenou dotčeného výrobku a cenou obdobného výrobku výrobního odvětví Unie při prodeji na území Unie, jak to vyžaduje judikatura uvedená výše v bodě 29.

41      Argumenty žalobkyň týkající se první metody výpočtu je proto třeba odmítnout.

–       Ke druhé metodě výpočtu

42      Podle bodu 245 odůvodnění napadeného nařízení druhá metoda výpočtu cenového podbízení „rozšířila množství bionafty vyrobené v Unii, která byla porovnána s dovozem z Indonésie, neboť do srovnání byl zahrnut prodej bionafty FAME0 uskutečněný výrobci v Unii zařazenými do vzorku“.

43      Body 246 až 248 odůvodnění napadeného nařízení uvádějí:

„(246)      K porovnání prodeje FAME0 v Unii s celostátním dovozem PME z Indonésie byla cena prodeje FAME0 v Unii upravena a snížena na úroveň ceny prodeje PME v Unii, aby se zohlednila tržní hodnota rozdílu ve fyzikálních vlastnostech.

(247)      Za účelem objasnění výpočtu se na žádost subjektů, které předložily připomínky, uvádí, že hodnota výše uvedeného snížení byla v rozmezí od 100 [eur] do 130 [eur] za metrickou tunu. K objasnění výpočtu se rovněž uvádí, že 55 % veškerého prodeje výrobního odvětví Unie, jehož se toto srovnání týká, zahrnuje PME i FAME0 […].

(248)      Celostátní rozpětí cenového podbízení zjištěné podle této metody činilo 7,4 %.“

44      Z napadeného nařízení vyplývá, že Komise rozšířila rozsah srovnání provedeného v první metodě výpočtu tak, aby zahrnoval jak PME, tak FAME0 na straně prodeje výrobního odvětví Unie. Za tímto účelem byly ceny FAME0 upraveny směrem dolů na úroveň prodejní ceny PME, aby se zohlednila tržní hodnota rozdílů ve fyzikálních vlastnostech.

45      Žalobkyně tvrdí, že Komise nezohlednila skutečnost, že indonéská bionafta je vstupní surovinou pro výrobu bionafty s bodem ucpání filtru za studena při teplotě 0 °C a že ji nelze používat v některých chladných oblastech Unie z důvodu vysoké úrovně bodu ucpání filtru za studena. Na podporu svých tvrzení odkazují na zprávy zvláštní skupiny WTO, zejména na zprávu zvláštní skupiny „EU-Bionafta (Indonésie)“, která v bodě 7.158 poukazuje na „složitost konkurenčního vztahu mezi PME a směsnou bionaftou s bodem ucpání filtru za studena při teplotě 0 stupňů vzhledem k tomu, že indonéský PME je vstupní surovinou pro směsnou bionaftu, včetně směsné bionafty s bodem ucpání filtru za studena při teplotě 0 stupňů“.

46      V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle judikatury nemohou výklady Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních obsažené v příloze 1 A Dohody o zřízení WTO (Úř. věst. 1994, L 336, s. 156; Zvl. vyd. 11/21, s. 80, dále jen „dohoda SCM“), které přijal tento orgán, vázat Tribunál při posuzování platnosti napadeného nařízení (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudky ze de 1. března 2005, Van Parys, C‑377/02, EU:C:2005:121, bod 54, ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑300/16, EU:T:2019:235, bod 103, a ze dne 19. května 2021, China Chamber of Commerce for Import and Export of Machinery and Electronic Products a další v. Komise, T‑254/18, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2021:278, bod 419).

47      Soudní dvůr nicméně rovněž zdůrazňuje, že zásada obecného mezinárodního práva spočívající v dodržování smluvních závazků (pacta sunt servanda), zakotvená v článku 26 Vídeňské úmluvy o smluvním právu ze dne 23. května 1969, znamená, že unijní soud musí pro účely výkladu a použití dohody SCM zohlednit výklad jednotlivých ustanovení této dohody, který provedl orgán WTO pro řešení sporů (obdobně viz rozsudek ze dne 20. ledna 2022, Komise v. Hubei Xinyegang Special Tube, C‑891/19 P, EU:C:2022:38, bod 32, a stanovisko generálního advokáta Pitruzzelly ve věci Komise v. Hubei Xinyegang Special Tube, C‑891/19 P, EU:C:2021:533, bod 24, se kterým se Soudní dvůr v uvedené věci ztotožnil). Nic tedy nebrání tomu, aby na něj Tribunál odkázal, jde-li o výklad ustanovení základního nařízení, která odpovídají ustanovením dohody SCM (rozsudek ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑300/16, EU:T:2019:235, bod 103).

48      V každém případě předně Komise v bodech 251 a 252 odůvodnění napadeného nařízení správně poukázala na změnu struktury výrobního odvětví Unie, které nyní vyrábí také PME. Situace na trhu se tedy změnila oproti situaci, která byla důvodem analýzy ve zprávě zvláštní skupiny „EU-bionafta (Indonésie)“, uvedené v bodě 45 výše.

49      Dále v rozporu s tvrzeními žalobkyň z bodu 246 odůvodnění napadeného nařízení vyplývá, že Komise při úpravě prodejní ceny FAME0 v Unii za účelem srovnání zohlednila tržní hodnotu rozdílů ve fyzikálních vlastnostech. Žalobkyně kromě toho nezpochybňují úpravu ceny FAME0, kterou provedla Komise. Tuto úpravu naopak používají jako výchozí bod pro návrh vlastního výpočtu cenového podbízení pro celkový prodej bionafty v Unii.

50      Konečně v bodě 254 odůvodnění napadeného nařízení Komise rovněž uvedla, že dovážený indonéský PME byl použit jako „vstupní surovina“ a byl smíchán s jinými druhy bionafty, například s FAME0, a dodala, že „[m]nožství dováženého PME je však ovlivněno cenou tohoto dovozu, jakož i fyzikálními vlastnostmi, a proto cena dováženého PME vyvíjí cenový tlak i na směsi“. Komise dodala, že „PME patří k nejlevnějším druhům bionafty, které lze použít ve směsích, jako je FAME0 a FAME+5, jež jsou vhodné pro použití na významné části trhu Unie během celého roku“, a že „[d]ovoz PME tudíž přímo soutěží s jinými druhy bionafty vyráběnými v EU, které by jinak byly smíchány ve větších množstvích za účelem dosažení stejné výsledné směsi“. V bodě 297 odůvodnění prozatímního nařízení Komise dále vysvětlila, že FAME0 často zahrnuje až 20 % PME.

51      Jeví se tedy, že Komise ve své analýze řádně zohlednila jak použití výrobků, tak jejich konkurenční vztah.

52      Žalobkyně proto neprokázaly, že cenové podbízení vyplývající z druhé metody je zjevně nesprávné.

–       Ke třetí metodě výpočtu

53      Podle bodu 256 odůvodnění napadeného nařízení třetí metoda výpočtu cenového podbízení „porovnávala celostátní dovoz bionafty z Indonésie s veškerým prodejem bionafty uskutečněným výrobci v Unii zařazenými do vzorku“, přičemž „[c]elostátní rozpětí cenového podbízení zjištěné podle této metody činilo 17,1 %“.

54      Komise v bodě 270 odůvodnění napadeného nařízení upřesnila, že tento výpočet představuje srovnání indonéského PME s bodem ucpání filtru za studena při teplotě 13 °C s veškerým prodejem vlastní výroby výrobního odvětví Unie v EU, který zahrnuje rovněž PME, a že nebyla předložena žádná odůvodněná a vyčíslená žádost o takovou úpravu.

55      Žalobkyně tvrdí, že tato metoda výpočtu zcela opomíjí rozdíl v úrovních bodu ucpání filtru za studena mezi indonéskou bionaftou a bionaftou prodávanou unijními výrobci, a zdůrazňují, že je důležité, aby odvolací orgán a zvláštní skupina WTO provedly nezbytné úpravy, aby bylo zajištěno smysluplné srovnání cen.

56      V tomto ohledu je třeba připomenout, že v souladu s judikaturou uvedenou výše v bodech 46 a 47 nemohou výklady dohody SCM přijaté těmito orgány zavázat Tribunál při posuzování platnosti napadeného nařízení, i když je unijní soud musí zohlednit.

57      Zvláštní skupina WTO ostatně uvedla, že „srovnávané ceny se musí týkat srovnatelných výrobků a transakcí, pokud mají poskytnout spolehlivý údaj o existenci a rozsahu cenového podbízení dumpingovými nebo subvencovanými dovozy ve srovnání s cenou domácího obdobného výrobku, o který se lze následně opřít při posuzování příčinné souvislosti mezi předmětnými dovozy a újmou způsobenou domácímu výrobnímu odvětví“. Dodala, že „diskreční pravomoc orgánu byla kromě toho omezena obecnou povinností […], podle níž stanovení újmy ‚musí být založeno na pozitivních důkazech a zahrnovat objektivní zkoumání‘ “ a že „porovnání cen, které nebyly srovnatelné, by podle našeho názoru nesplňovalo požadavek, aby vyšetřující orgán provedl ‚objektivní zkoumání pozitivních důkazů‘ “. Zvláštní skupina zdůrazňuje, že prodejní cenu v dané transakci určuje několik faktorů, a proto musí být zajištěna srovnatelnost cen s ohledem na různé charakteristiky srovnávaných výrobků a transakcí. Základním faktorem určujícím cenu jsou tedy fyzikální vlastnosti výrobku, a pokud vyšetřující orgán „provádí cenové srovnání na základě ‚koše‘ výrobků nebo prodejních transakcí, musí zajistit, aby porovnávané skupiny výrobků nebo transakcí, které tvoří obě strany rovnice, byly dostatečně podobné, aby bylo možné důvodně tvrdit, že všechny cenové rozdíly jsou výsledkem ‚cenového podbízení‘, a nikoli pouze rozdíly ve složení obou porovnávaných košů“, s tím, že „[v] případě rozdílu musí orgán provést úpravy, aby zohlednil a napravil příslušné rozdíly ve fyzikálních nebo jiných vlastnostech výrobku“ [zpráva zvláštní skupiny WTO s názvem „Čína – antidumpingová a vyrovnávací cla vztahující se na výrobky z brojlerů ze Spojených států“, přijatá dne 2. srpna 2013 (WT/DS 427/R, body 7.475, 7.476, 7.480 a 7.483)].

58      Je nesporné, že Komise ve třetí metodě výpočtu cenového podbízení neprovedla žádné úpravy. Proto je třeba přezkoumat, zda je srovnání ceny dotčeného výrobku s cenou obdobného výrobku výrobního odvětví Unie spravedlivé ve smyslu judikatury uvedené výše v bodě 29 a zda Komise nepřekročila meze své posuzovací pravomoci při analýze cenového podbízení, která zahrnuje posouzení složitých ekonomických situací podle judikatury uvedené výše v bodě 31.

59      V tomto ohledu je třeba poznamenat, že Komise v žalobní odpovědi uvedla, že obdobný výrobek výrobního odvětví Unie, který byl pro toto srovnání vzat v úvahu, měl hodnotu bodu ucpání filtru za studena v rozmezí od –20 °C do 10 °C. Komise se domnívá, že mezi cenou a bodem ucpání filtru za studena neexistuje žádný vzájemný vztah, podle něhož by rozdíl ve stupních vedl ke změně ceny v eurech za tunu. Ačkoli Komise byla schopna odhadnout tržní hodnotu rozdílů ve fyzikálních vlastnostech mezi prodejem FAME0 v Unii a dovozem PME z Indonésie a odpovídajícím způsobem upravit cenu prodeje FAME0 v Unii, Komise tvrdí, že nenalezla rozumný způsob, jak provést další úpravy s ohledem na jiné druhy bionafty, například mezi bionaftou na bázi PME a bionaftou s bodem ucpání filtru za studena při teplotě –14 °C.

60      Mezi účastnicemi řízení není sporu o tom, že v letních měsících a v teplejších oblastech lze prodávat bionaftu s vyšší úrovní bodu ucpání filtru za studena, zatímco v zimních měsících a v chladnějších oblastech se u bionafty vyžaduje nižší úroveň bodu ucpání filtru za studena. Množství PME použité v této směsi tedy závisí na ročním období a zeměpisné poloze v Evropě.

61      Komise konstatovala, že trh s bionaftou je velmi složitý. Nesdílí analýzu žalobkyň, že úroveň bodu ucpání filtru za studena má v každém případě vliv na ceny. Úroveň bodu ucpání filtru za studena totiž má dopad na ceny tehdy, když si na daném trhu mohou v závislosti na ročním období a zeměpisné poloze konkurovat různé úrovně bodu ucpání filtru za studena. Například bionafta s bodem ucpání filtru za studena při teplotě 13 °C v několika jihoevropských regionech celoročně konkuruje bionaftě s bodem ucpání filtru za studena při teplotě 10 °C. Taková konkurence však automaticky nevede k cenovému rozdílu. Komise tak zdůrazňuje, že unijní prodej PME s bodem ucpání filtru za studena při teplotě 10 °C mohl být srovnáván s dovozem indonéského PME s bodem ucpání filtru za studena při teplotě 13 °C, aniž bylo nutné provést úpravu pro zohlednění případných rozdílů v úrovni bodu ucpání filtru za studena. Na druhou stranu za určitých klimatických podmínek, např. v zimě v severní Evropě, nemůže bionafta s bodem ucpání filtru za studena při teplotě 13 °C konkurovat bionaftě s bodem ucpání filtru za studena při teplotě –10 °C, a to bez ohledu na jakýkoli cenový rozdíl, protože bionafta s bodem ucpání filtru za studena při teplotě 13 °C se v těchto zimních podmínkách nemůže používat. Komise z toho vyvodila, že zatímco úprava ceny na základě zjištěné tržní hodnoty byla považována za nezbytnou u FAME0, který je nejvíce prodávaným výrobkem výrobci v Unii, u ostatních druhů bionafty s nízkou úrovní bodu ucpání filtru za studena, které nemusí nutně přímo cenově konkurovat druhům bionafty s vyšší úrovní bodu ucpání filtru za studena, tomu tak není.

62      Z vysvětlení poskytnutých Komisí vyplývá, že rozhodnutí neprovádět úpravy cen v rámci třetí metody výpočtu bylo založeno na objektivních skutečnostech, konkrétně na složitosti konkurenčních vztahů mezi druhy bionafty s různými úrovněmi bodu ucpání filtru za studena, na rozdílech v tržních podmínkách pro druhy bionafty s různými úrovněmi bodu ucpání filtru za studena a na neexistenci přímé souvislosti mezi úrovní bodu ucpání filtru za studena a cenou. Tyto skutečnosti mohou poskytovat věrohodný základ pro závěry Komise, která v projednávané věci nepřekročila široký prostor pro uvážení při definování přesné metody analýzy cenového podbízení.

63      V této souvislosti žalobkyně neprokázaly, že požadovaná úprava byla nezbytná k tomu, aby cena dotčeného výrobku byla srovnatelná s cenou obdobného výrobku výrobního odvětví Unie, jak vyžaduje judikatura (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 16. února 2012, Rada a Komise v. Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP, C‑191/09 P a C‑200/09 P, EU:C:2012:78, bod 58).

64      Tento závěr nemůže být zpochybněn alternativním výpočtem cenového podbízení, který žalobkyně navrhly v replice. Na základě informací poskytnutých Komisí v rámci její žalobní odpovědi navrhují žalobkyně výpočet cenového podbízení, který při použití poměru 10 nebo 13 eur na tunu (tj. stejného rozdílu na jednotku, jaký Komise zjistila mezi cenami bionafty s bodem ucpání filtru za studena při teplotě 0 °C a cenami bionafty s bodem ucpání filtru za studena při teplotě 10 °C) pro zohlednění každého stupně rozdílu bodu ucpání filtru za studena vede k průměrnému cenovému podbízení ve výši pouze – 0,27 %.

65      Je třeba konstatovat, jak žalobkyně na jednání připustily, že tato metoda výpočtu je založena na předpokladu, že úprava ceny mezi výrobkem s bodem ucpání filtru za studena při teplotě 0 °C a výrobkem s bodem ucpání filtru za studena při teplotě 10 °C, kterou Komise použila při druhé metodě výpočtu, může sloužit jako základ pro úpravy pro každý stupeň rozdílu v bodu ucpání filtru za studena. Jak však Komise správně uvádí v duplice, žalobkyně nevysvětlují, na základě čeho by rozdíl mezi bodem ucpání filtru za studena při teplotě 0 °C a bodem ucpání filtru za studena při teplotě 10 °C vydělený deseti byl reprezentativní pro každý cenový rozdíl na stupeň. Takovou domněnku totiž nelze přijmout pro úrovně bodu ucpání filtru za studena, které se pohybují mezi – 20 °C a 10 °C, jež jsou zahrnuty do výpočtu navrhovaného žalobkyněmi, aniž by žalobkyně poskytly vysvětlení relevantnosti svého přístupu.

66      Žalobkyně rovněž tvrdí, že jednak byly Komisi navrženy odůvodněné žádosti o úpravy a jednak že nepředložení dalších výpočtů bylo způsobeno tím, že jim Komise neposkytla pro tyto účely nezbytné informace. Žalobkyně však ve svých písemnostech netvrdí, že by v důsledku tohoto nedostatku informací došlo k porušení jejich práva na obhajobu.

67      V tomto ohledu je třeba poznamenat, že pokud jde o první bod vznesený žalobkyněmi, z dokumentů, na které se odvolávají, vyplývá, že jejich návrh na úpravu, stejně jako návrh indonéské vlády, se týkaly první metody výpočtu podbízení a srovnání mezi PME s bodem ucpání filtru za studena při teplotě 13 °C a PME s bodem ucpání filtru za studena při teplotě 10 °C. Tyto návrhy se tedy netýkaly třetí metody výpočtu a žalobkyně nevysvětlily, proč by měly být v této souvislosti relevantní.

68      Pokud jde o druhý bod vznesený žalobkyněmi, je mezi účastnicemi řízení nesporné, že Komise během šetření nezpřístupnila rozpětí prodeje výrobního odvětví Unie podle úrovně bodu ucpání filtru za studena, ačkoli o to žalobkyně žádaly.

69      V tomto ohledu je třeba poznamenat, že prozatímní nařízení již poskytlo informace o prodeji výrobního odvětví Unie podle úrovně bodu ucpání filtru za studena. Podle bodů 295 a 296 odůvodnění prozatímního nařízení a bodu 247 odůvodnění napadeného nařízení se tedy 20 % prodejů v Unii týká bodu ucpání filtru za studena při teplotě 10 °C a 35 % prodejů v Unii se týká bodu ucpání filtru za studena při teplotě 0 °C (součet druhé metody, tj. 55 %, mínus procentní podíl odpovídající PME s bodem ucpání filtru za studena při teplotě 10 °C, tj. 20 %). Z těchto informací již vyplynulo, že prodej v Unii kromě prodeje týkajícího se bodu ucpání filtru za studena při teplotě 10 °C a bodu ucpání filtru za studena při teplotě 0 °C činil přibližně 45 %. Z vysvětlení uvedených v bodě 247 odůvodnění napadeného nařízení a bodu 295 odůvodnění prozatímního nařízení lze navíc vyvodit, že velká část z těchto 45 % by se týkala záporných úrovní bodu ucpání filtru za studena, jak žalobkyně ostatně uvádějí v žalobě. Žalobkyně tak měly k dispozici informace, které jim umožnily pochopit výpočty Komise a na jejich základě předložit alternativy k těmto výpočtům. Jejich argument proto musí být odmítnut.

70      Za předpokladu, že by se potvrdila kritika třetí metody, kterou žalobkyně vznesly z důvodu, že Komise nesprávně neprovedla úpravy, které vyplývají z rozdílů mezi výrobky, zůstává zjištění Komise o cenovém podbízení, jak vyplývá z první a druhé metody, jejichž výsledky nebyly zpochybněny, opodstatněné. Ve světle výše uvedených úvah je třeba argumenty žalobkyně, a tedy i celou první část prvního žalobního důvodu, v každém případě zamítnout.

 Ke druhé části prvního žalobního důvodu vycházející z toho, že nebylo stanoveno cenové podbízení pro výrobek výrobního odvětví Unie jako celek a že byl neprávem učiněn závěr o existenci tlaku na ceny

71      V rámci druhé části, která se skládá ze dvou bodů, žalobkyně v rámci prvního bodu tvrdí, že Komise neprokázala cenové podbízení pro výrobek výrobního odvětví Unie jako celek. V rámci druhého bodu této části žalobkyně uvádějí, že dovoz bionafty z Indonésie nevyvíjí cenový tlak na unijní trh.

–       Ke stanovení cenového podbízení pro výrobek jako celek

72      Je třeba poznamenat, že z článku 1 základního nařízení nadepsaného „Zásady“, který v odstavci 1 odkazuje na „[jakýkoli výrobek], jehož propuštění do volného oběhu v Unii působí újmu“, vyplývá, že antisubvenční šetření se týká konkrétního výrobku. Tento „posuzovaný výrobek“ je definován orgány Unie v době zahájení tohoto šetření. Článek 2 písm. c) tohoto nařízení tak „obdobný výrobek“ definuje jako výrobek, který je shodný, tj. podobný ve všech ohledech posuzovanému výrobku, nebo, není-li takový výrobek, jiný výrobek, který, ačkoliv není obdobný ve všech ohledech, má vlastnosti úzce se podobající vlastnostem posuzovaného výrobku.

73      Účinek subvencovaného dovozu na ceny obdobných výrobků na trhu Unie, který je nezbytný pro zjišťování újmy podle čl. 8 odst. 1 písm. a) základního nařízení, se stanoví na základě „posuzovaného výrobku“. Pro určení tohoto účinku čl. 8 odst. 2 uvedeného nařízení stanoví, že se mimo jiné posuzuje, „zda ve srovnání s cenou obdobného výrobku výrobního odvětví Unie existuje značné cenové podbízení ze strany dovezených subvencovaných výrobků“.

74      Právě na základě definice „posuzovaného výrobku“, na nějž odkazuje pojem „obdobný výrobek“, jak ji navrhly unijní orgány při zahájení šetření, se vypočítává cenové podbízení (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 5. dubna 2017, Changshu City Standard Parts Factory a Ningbo Jinding Fastener v. Rada, C‑376/15 P a C‑377/15 P, EU:C:2017:269, bod 57).

75      Podle judikatury ze samotného základního nařízení nevyplývá, že by pojem „výrobek považovaný za dumpingový“ nutně odkazoval na výrobek chápaný jako stejnorodý celek tvořený obdobnými výrobky (obdobně viz rozsudek ze dne 17. března 2016, Portmeirion Group, C‑232/14, EU:C:2016:180, bod 42). Definice „posuzovaného výrobku“ při zahájení řízení nezakazuje unijním orgánům, aby dotčený výrobek rozdělily na druhy nebo modely a vycházely z několika srovnání mezi cenou výrobku na trhu Unie a dovozní cenou, podle jednotlivých modelů nebo druhů (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 5. dubna 2017, Changshu City Standard Parts Factory a Ningbo Jinding Fastener v. Rada, C‑376/15 P a C‑377/15 P, EU:C:2017:269, bod 59).

76      Žalobkyně tvrdí, že povinnost Komise stanovit cenové podbízení pro „posuzovaný výrobek“ jako celek může vycházet z obdobného uplatnění závěrů plynoucích z rozsudku ze dne 5. dubna 2017, Changshu City Standard Parts Factory a Ningbo Jinding Fastener v. Rada (C‑376/15 P a C‑377/15 P, EU:C:2017:269, bod 60).

77      Nicméně poučení z rozsudku ze dne 5. dubna 2017, Changshu City Standard Parts Factory a Ningbo Jinding Fastener v. Rada (C‑376/15 P a C‑377/15 P, EU:C:2017:269), týkajícího se výkladu čl. 2 odst. 11 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (Úř. věst. 2016, L 176, s. 21), nelze přenést na analýzu dopadu dumpingového dovozu na ceny výrobního odvětví Unie stanovenou v čl. 3 odst. 2 a 3 uvedeného nařízení, přičemž ekvivalentem v základním antisubvenčním nařízení je čl. 8 odst. 1 a 2. Je totiž potřeba poukázat na zásadní rozdíl mezi určováním dumpingového rozpětí a analýzou následného vlivu dumpingového dovozu na ceny výrobního odvětví Unie prováděnou za účelem zjištění újmy, který souvisí s tím, že v rámci této analýzy dochází k porovnání prodejů nikoli jednoho a téhož podniku, jako je tomu v případě určování dumpingového rozpětí, které se počítá na základě údajů od dotyčného vyvážejícího výrobce, ale několika podniků, a to vyvážejících výrobců zařazených do vzorku a podniků patřících do výrobního odvětví Unie, které jsou zahrnuty do vzorku (rozsudek ze dne 20. ledna 2022, Komise v. Hubei Xinyegang Special Tube, C‑891/19 P, EU:C:2022:38, body 150 až 159, a stanovisko generálního advokáta G. Pitruzzelly ve věci Komise v. Hubei Xinyegang Special Tube, C‑891/19 P, EU:C:2021:533, body 136 až 139, kterým se Soudní dvůr v této věci řídil). Stejný závěr platí obdobně při stanovení cenového podbízení podle základního antisubvenčního nařízení. Poučení z rozsudku ze dne 5. dubna 2017, Changshu City Standard Parts Factory a Ningbo Jinding Fastener v. Rada (C‑376/15 P a C‑377/15 P, EU:C:2017:269), proto nelze přenést na tento spor.

78      V projednávané věci odkazuje bod 27 odůvodnění napadeného nařízení, pokud jde o definici dotčeného výrobku, na body 31 až 37 odůvodnění prozatímního nařízení (viz body 9 až 11 výše).

79      Žalobkyně tvrdí, že podle první metody výpočtu Komise zjistila cenové podbízení pouze u 20 % celkového prodeje výrobců v Unii zařazených do vzorku. Kromě toho je podle druhé metody výpočtu analýza cenového podbízení chybná, protože nezohledňuje vysokou složitost konkurenčního vztahu mezi těmito výrobky a zahrnuje pouze 55 % celkového prodeje výrobců v Unii zařazených do vzorku, zatímco třetí metoda postrádá smysl. Takový přístup umožňuje situace, kdy je existence cenového podbízení u malého procentního podílu prodeje výrobního odvětví Unie extrapolována na zbytek prodeje výrobního odvětví Unie.

80      Je třeba konstatovat, že výchozím bodem pro tuto argumentaci žalobkyň je předpoklad, že třetí metoda výpočtu cenového podbízení porovnávající dovoz bionafty z Indonésie s celkovým prodejem bionafty výrobců v Unii zařazených do vzorku je chybná a že při druhé metodě výpočtu, která je údajně chybná, zahrnuje analýza cenového podbízení pouze 55 % celkového prodeje výrobců v Unii zařazených do vzorku. Argumenty žalobkyň v tomto smyslu však byly odmítnuty odůvodněním Tribunálu při přezkumu první části prvního žalobního důvodu. Je totiž třeba konstatovat, že Komise vypočítala cenové podbízení nejprve pro 20 % prodeje výrobců v Unii, poté pro 55 % prodeje výrobců v Unii a nakonec pro celý prodej výrobců v Unii. Jak tedy Komise správně zdůrazňuje, nebyla provedena žádná extrapolace ze zjištění založených na 20 % prodeje v Unii.

81      Tento bod musí být tedy zamítnut. Pokud by Komise nesprávně vycházela z třetí metody výpočtu cenového podbízení, nemohla by být úspěšná ani argumentace žalobkyň. Použití dvou dalších metod totiž Komisi umožnilo posoudit rozsah cenového podbízení u 55 % prodeje výrobců v Unii, tj. u většiny prodeje, který je reprezentativní pro situaci na celém trhu. Žalobkyně, které nebyly schopny prokázat, že tato analýza je zjevně chybná, proto nemohou oprávněně tvrdit, že výpočet cenového podbízení je zjevně chybný v tom, že je založen na zneužívající extrapolaci údajů, které jsou příliš dílčí nebo představují malý procentní podíl prodeje.

–       K cenovému tlaku

82      Žalobkyně tvrdí, že Komise nesprávně uvedla, že dovoz bionafty z Indonésie mohl vyvíjet cenový tlak, neboť PME představuje pouze 20 % bionafty s bodem ucpání filtru za studena při teplotě 0 °C a že 35 % až 45 % bionafty prodávané na trhu Unie má bod ucpání filtru za studena nižší než nula. Z tabulky 2 napadeného nařízení kromě toho vyplývá, že pouze 13 % poklesu nákladů v období po šetření bylo přeneseno na odběratele, což dokazuje, že dovoz z Indonésie nevyvíjí žádný cenový tlak na prodej v Unii. Analýza prvků obsažených v tabulce 2 napadeného nařízení a v tabulce 11 prozatímního nařízení ukazuje, že ziskové rozpětí výrobců v Unii se snížilo z –1,8 % na 0,4 %.

83      Úvodem je třeba poznamenat, že čl. 8 odst. 1 písm. a) základního nařízení nevyžaduje posouzení účinku cenového podbízení jako takového na ceny Unie [v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 12. prosince 2014, Crown Equipment (Suzhou) a Crown Gabelstapler v. Rada, T‑643/11, EU:T:2014:1076, bod 174 (nezveřejněný)], nýbrž globálnější dopad subvencovaného dovozu na ceny obdobných výrobků na trhu Unie.

84      V každém případě Komise na základě údajů obsažených v tabulce 11 prozatímního nařízení, které jsou uvedeny v bodě 325 odůvodnění prozatímního nařízení, v bodě 328 odůvodnění prozatímního nařízení uvedla, že cenové podbízení ve výši přibližně 10 % vyvíjelo značný tlak na snižování cen, což mělo za následek, že výrobní odvětví Unie nebylo schopno využít poklesu výrobních nákladů v období šetření, jelikož tento pokles nákladů muselo plně přenést na své odběratele, aby zabránilo ještě většímu úbytku podílu na trhu.

85      V tomto ohledu je třeba vzít v úvahu údaje uvedené v tabulce 2 v bodě 325 odůvodnění napadeného nařízení a v tabulce 11 v bodě 325 odůvodnění prozatímního nařízení:

Výrobní odvětví Unie (před obdobím šetření, v jeho průběhu a po něm)
	2015	2016	2017	Období šetření	Říjen 2018 –červen 2019
Průměrné jednotkové prodejní ceny v Unii na celkovém trhu (v EUR za tunu)	715	765	832	794	790
Jednotkové výrobní náklady (v EUR za tunu)	728	767	827	791	760

86      Z těchto údajů vyplývá, že během období šetření a po něm je prodejní cena v Unii vyšší než výrobní náklady. To však nevylučuje existenci cenového tlaku ze strany indonéského dovozu. Z těchto údajů totiž rovněž vyplývá, že zatímco pokles výrobních nákladů (o 4,35 % mezi rokem 2017 a obdobím šetření) umožnil zabránit ztrátě v porovnání s náklady, ceny výrobního odvětví Unie se snížily ještě více (o 4,56 % mezi rokem 2017 a obdobím šetření), což potvrzuje závěr Komise uvedený v bodě 399 odůvodnění napadeného nařízení, že výrobní odvětví Unie nebylo schopno využít poklesu nákladů v období šetření. Kromě toho je třeba konstatovat, že údaje v tabulkách uvedených výše v bodě 85 se týkají celkového prodeje v Unii, a nikoli pouze procentního podílu jejího prodeje, jak tvrdí žalobkyně.

87      Jelikož tedy tyto údaje mohou odůvodnit závěry Komise, je třeba mít za to, že se Komise v projednávaném případě nedopustila zjevně nesprávného posouzení ve smyslu judikatury uvedené v bodě 25 výše.

88      S ohledem na výše uvedené úvahy musí být tento bod, a tudíž i první žalobní důvod, v plném rozsahu zamítnuty.

 Ke druhému žalobnímu důvodu, který vychází z toho, že napadené nařízení při analýze příčinné souvislosti porušuje čl. 8 odst. 5 základního nařízení

89      V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise založila analýzu příčinné souvislosti mezi údajně subvencovaným dovozem a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie na nesprávném závěru ohledně cenového podbízení. Porušení čl. 8 odst. 1 a 2 základního nařízení, jehož se dopustila Komise při určování cenového podbízení, tedy vedlo k porušení čl. 8 odst. 5 tohoto nařízení.

90      V tomto ohledu postačí uvést, že druhý žalobní důvod vychází z předpokladu, že prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 8 odst. 1 a 2 základního nařízení při výpočtu cenového podbízení bude vyhověno. Vzhledem k tomu, že tento žalobní důvod byl v plném rozsahu zamítnut, nelze Komisi vytýkat, že zohlednila cenové podbízení konstatované v napadeném nařízení za účelem posouzení jeho účinků na výrobní odvětví Unie.

91      Druhý žalobní důvod je tedy třeba zamítnout.

 Ke třetímu žalobnímu důvodu, který vychází ze zjevně nesprávného posouzení, kterého se Komise dopustila tím, že dospěla k závěru, že existovala subvence v podobě poskytnutí CPO za cenu nižší než přiměřenou

92      Třetí žalobní důvod se skládá ze tří částí, které Komise podporovaná EBB zpochybňuje.

 K první části třetího žalobního důvodu, která vychází z porušení čl. 3 bodu 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení a ze zjevně nesprávného posouzení v rozsahu, v němž Komise dospěla k závěru, že indonéská vláda pověřila dodavatele CPO, nebo jim nařídila, aby poskytovali své výrobky za cenu nižší než přiměřenou

93      V rámci první části tohoto žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise dospěla neprávem k závěru, že indonéská vláda pověřila dodavatele CPO, nebo jim nařídila, aby poskytovali své výrobky za cenu nižší než přiměřenou jednak prostřednictvím omezení vývozu a jednak prostřednictvím transparentního „stanovení cen“ PTPN, výrobcem CPO vlastněným ze 100 % indonéskou vládou.

94      Úvodem je třeba připomenout, že článek 3 základního nařízení stanoví, že se má za to, že subvence byla poskytnuta, jsou-li splněny podmínky stanovené v bodech 1 a 2 tohoto článku, konkrétně pokud některá vláda v zemi původu nebo vývozu poskytla „finanční příspěvek“ a pokud je tím poskytnuta „výhoda“.

95      Široká posuzovací pravomoc, kterou mají unijní orgány v oblasti obchodních ochranných opatření, zahrnuje podle judikatury (viz bod 24 výše) rovněž určení, zda byl poskytnut finanční příspěvek ve smyslu čl. 3 bodu 1 základního nařízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. října 2012, Novatex v. Rada, T‑556/10, nezveřejněný, EU:T:2012:537, body 34 a 35).

96      Podle čl. 3 bodu 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení se o „finanční příspěvek“ jedná, pokud vláda „pověří soukromý subjekt výkonem jedné nebo více funkcí uvedených v bodech i), ii) a iii), které by jinak byly svěřeny vládě“, nebo „jejich výkon takovému subjektu nařídí a jejich výkon se v žádném smyslu neliší od jednání obvykle prováděného vládou“.

97      Pojmy „pověřit“ nebo „nařídit“ nejsou v základním nařízení definovány.

98      Podle ustálené judikatury musí být význam a dosah výrazů, které unijní právo nijak nedefinuje, určeny v souladu s jejich obvyklým smyslem v běžném jazyce, s přihlédnutím ke kontextu, ve kterém jsou použity, a cílům, které sleduje právní úprava, jejíž jsou součástí (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 3. září 2014, Deckmyn a Vrijheidsfonds, C‑201/13, EU:C:2014:2132, bod 19, a ze dne 5. dubna 2017, Changshu City Standard Parts Factory a Ningbo Jinding Fastener v. Rada, C‑376/15 P a C‑377/15 P, EU:C:2017:269, bod 52).

99      V tomto ohledu je třeba poznamenat, že cílem článku 3 základního nařízení je definovat pojem „subvence“, která je napadnutelná.

100    Konkrétně účelem čl. 3 bodu 1 písm. a) základního nařízení je vymezit pojem „finanční příspěvek“ tak, aby z něj byla vyloučena opatření vlády, která nespadají do jedné z kategorií uvedených v tomto ustanovení. Právě z tohoto hlediska vyjmenovává čl. 3 bod 1 písm. a) v bodech i) až iii) základního nařízení konkrétní situace, na něž musí být nahlíženo tak, že představují finanční příspěvek vlády, a sice přímý nebo nepřímý převod peněžních prostředků, prominutí veřejných příjmů a dodání zboží či služeb nebo nákup zboží, zatímco čl. 3 bod 1 písm. a) bod iv) základního nařízení v druhé odrážce stanoví, že skutečnost, že vláda pověří soukromý subjekt výkonem jedné nebo více funkcí vyjmenovaných v bodech i), ii) a iii), nebo jejich výkon takovému subjektu nařídí, je třeba považovat za poskytnutí finančního příspěvku touto vládou ve smyslu čl. 3 bodu 1 písm. a) základního nařízení (rozsudek ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑300/16, EU:T:2019:235, bod 106).

101    V tomto kontextu je čl. 3 bod 1 písm. a) bod iv) druhá odrážka základního nařízení v podstatě ustanovením zamezujícím obcházení, jehož účelem je zajistit, že vlády třetích zemí nebudou moci obcházet pravidla v oblasti subvencování tím, že by přijímaly opatření, jež by stricto sensu zdánlivě nespadala do působnosti čl. 3 bodu 1 písm. a) bodů i) až iii) tohoto nařízení, ale ve skutečnosti by měla rovnocenné účinky (rozsudek ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑300/16, EU:T:2019:235, bod 107). Stejným způsobem vykládá odvolací orgán WTO čl. 1.1 písm. a), 1, bod iv) dohody SCM, jehož obsah je podobný jako obsah čl. 3 bodu 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení [viz zpráva odvolacího orgánu WTO nazvaná „Spojené státy – Šetření o uložení vyrovnávacího cla na čipy dynamické paměti (DRAM) s libovolným přístupem z Korey“, přijatá dne 27. června 2005 (WT/DS 296/AB/R, bod 113)].

102    Podle obvyklého smyslu v běžném jazyce znamená výraz „pověřit“ „dát funkci nebo úřad, svěřit, delegovat, ustanovit“. Aby plně zaručila užitečný účinek čl. 3 bodu 1 písm. a) bodu iv) druhé odrážky základního nařízení, vyložila judikatura tento výraz jako „jakoukoli činnost vlády, která vede přímo nebo nepřímo k tomu, že soukromému subjektu bude svěřena odpovědnost za výkon funkce typu uvedeného v čl. 3 bodě 1 písm. a) bodech i) až iii) uvedeného nařízení“ (rozsudek ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑300/16, EU:T:2019:235, bod 108). Z toho vyplývá, že výraz „nařídit“, který podle svého obvyklého smyslu v běžném jazyce znamená „přikázat, rozkázat, nadiktovat, uložit, předepsat, nakázat“ zahrnuje jakoukoli činnost vlády, která spočívá v přímém nebo nepřímém výkonu jejích pravomocí vůči soukromému subjektu s cílem přimět tento subjekt k výkonu funkce takového druhu, které jsou uvedeny v čl. 3 bodu 1 písm. a) bodech i) až iii) základního nařízení.

103    Kromě toho ze souřadicí spojky „nebo“ mezi slovy „pověřit“ a „nařídit“, která značí alternativu, jasně vyplývá, že tyto dvě činnosti mohou probíhat nezávisle na sobě, ale také společně. Z výkladu čl. 3 bodu 1 písm. a) bodu iv) druhé odrážky základního nařízení, který neomezuje povahu nebo předmět „pověření“ nebo „nařízení“, jakož i z judikatury citované výše v bodě 102, která bere v úvahu „jakoukoli činnost vlády“, navíc vyplývá, že tato činnost nemusí být nutně výsledkem přijatého aktu nebo opatření posuzovaného odděleně, ale může být také výsledkem kombinovaného účinku několika opatření.

104    Ve světle těchto úvah je třeba analyzovat závěr Komise, že indonéská vláda se prostřednictvím takových opatření, jako je vývozní daň a dávka a kontrola de facto domácích cen CPO prostřednictvím PTPN, snažila získat od výrobců CPO dodávky tohoto výrobku na indonéský trh za cenu nižší než přiměřenou.

–       K vývozní dani a dávce

105    V rámci prvního bodu této části žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise dospěla neprávem k závěru, že vývozní daň, která byla během období šetření stanovena na nulu, a vývozní dávka, která byla od prosince 2018 stanovena na nulu, vedly k „pověření“ dodavatelů CPO nebo k nařízení těmto subjektům, aby dodávali své výrobky za cenu nižší než přiměřenou. Cílem těchto opatření navíc nebylo udržet ceny CPO na nízké úrovni, aby se podpořilo odvětví bionafty. Takový výsledek byl pouze vedlejším efektem opatření, jejichž hlavním cílem bylo zajistit stabilní ceny kuchyňského oleje a financovat fond na podporu pěstování palmy olejné.

106    Z bodů 113 až 117 odůvodnění prozatímního nařízení vyplývá, že indonéská vláda zavedla v projednávaném případě vývozní daň a dávku na CPO.

107    Podle bodů 87 a 88 odůvodnění prozatímního nařízení byla vývozní daň poprvé zavedena v roce 1994 a v roce 2016 sestávala z progresivních sazeb u CPO a dalších výrobků, včetně bionafty (u níž byla sazba trvale nižší než u CPO). Indonéští vývozci hradili při vývozu CPO klouzavou daň spojenou s referenční cenou indonéské vlády. Pokud se tudíž referenční vývozní cena indonéské vlády zvýšila, zvýšilo se i vývozní clo. Byla-li referenční cena nižší než 750 amerických dolarů (USD) za tunu, činila platná vývozní daň 0 %. V období šetření byla cena CPO nižší než prahová hodnota ve výši 750 USD za tunu, a proto nebyla vývozní daň splatná.

108    Podle bodu 89 odůvodnění prozatímního nařízení uložila indonéská vláda v roce 2015 na CPO a navazující produkty rovněž vývozní dávku. V období šetření byla vývozní dávka u CPO stanovena ve výši 50 USD za tunu a u bionafty ve výši 20 USD za tunu.

109    Za účelem prokázání existence finančního příspěvku v prozatímním nařízení, jehož závěry jsou potvrzeny napadeným nařízením (v bodech 102 až 161 odůvodnění), provedla Komise analýzu založenou na relevantní judikatuře WTO.

110    Na základě této analýzy měla Komise v bodech 111 až 157 odůvodnění prozatímního nařízení za to, že jednání indonéské vlády ve vztahu k výrobcům CPO bylo jednáním, které je „pověřovalo“ nebo jim „nařizovalo“ dodávat jejich výrobky domácím uživatelům za cenu nižší než přiměřenou s cílem vytvořit v Indonésii domácí trh s uměle nízkými cenami. Komise v bodě 160 odůvodnění tohoto nařízení dále uvedla, že všechny indonéské producenty CPO je třeba považovat za soukromé subjekty, a v bodech 162 a 169 odůvodnění téhož nařízení uvedla, že tyto podniky dodávaly CPO na domácí trh za cenu nižší než přiměřenou. Konečně v bodě 170 odůvodnění téhož nařízení měla Komise za to, že poskytování CPO nacházejícího se na indonéské půdě indonéskému odvětví výroby bionafty představuje funkci, která je obvykle svěřena vládě. Ve stejném bodě odůvodnění totiž Komise konstatovala, že stanovení regulačních podmínek pro poskytování surovin nacházejících se v dané zemi vnitrostátním společnostem je funkce, která je obvykle svěřena vládě, jež má svrchovanost nad svými přírodními zdroji.

111    Na základě předmětné analýzy Komise prokázala, jak vyplývá z bodu 134 odůvodnění napadeného nařízení, že prostřednictvím vývozní daně a dávky ve spojení s dalšími opatřeními, jak je uvedeno v bodech 103, 146 a 157 odůvodnění napadeného nařízení, se indonéská vláda snaží přimět producenty CPO, aby poskytovali CPO na indonéský trh za cenu nižší než přiměřenou. Uvedená vláda totiž zavedla systém vývozních omezení, v jehož důsledku se stal vývoz CPO komerčně neatraktivním.

112    Skutečnost, že indonéská vláda takový systém vytvořila a zavedla, dokládají různé skutečnosti, které Komise uvádí v napadeném nařízení a v prozatímním nařízení a které žalobkyně nezpochybnily.

113    V bodě 116 odůvodnění prozatímního nařízení bylo uvedeno, že indonéská vláda přímo spojila systém vývozní daně s mezinárodními cenami CPO, a nikoli s jinými aspekty (jako jsou objemy výroby nebo dopad na životní prostředí), aby ovlivnila ceny placené vyvážejícími výrobci. Z tabulky 1 v tomto bodě odůvodnění vyplývá, že indonéská vláda sledovala vývoj mezinárodních cen a v souladu s nimi upravovala výši vývozních daní, což vedlo ke snížení ziskovosti vývozu.

114    Komise v bodě 119 odůvodnění prozatímního nařízení rovněž uvedla, že Indonéské generální ředitelství pro cla a spotřební daně v roce 2015 veřejně prohlásilo, že cílem vývozních cel je zajistit dostupnost surovin a podpořit růst domácích odvětví navazujících na odvětví palmového oleje, jehož nedílnou součástí je i výroba bionafty.

115    Co se týče vývozní dávky, Komise v bodě 117 odůvodnění prozatímního nařízení zdůraznila, že její zavedení v roce 2015 se časově shodovalo s obdobím, kdy byly indonéské ceny téměř stejné jako světové ceny, a umožňovalo výrobcům bionafty nakupovat CPO za nižší ceny, než by byly jinak dostupné. Kromě toho v bodě 114 odůvodnění napadeného nařízení Komise vysvětlila, že tato dávka financuje fond na podporu pěstování palmy olejné a fakticky podporuje výhradně odvětví výroby bionafty, a to prostřednictvím subvencí.

116    Napadené nařízení v bodech 128 a 129 odůvodnění rovněž odkazuje na dva články v tisku z období po skončení šetření, které potvrzují závěry Komise týkající se tohoto období. V článku ze dne 19. prosince 2018 generální tajemník indonéského sdružení palmového oleje předpokládal, že vývoz CPO může stoupnout po snížení vývozní dávky na nulu. V článku ze dne 6. prosince 2018 nezávislá analytička předpokládá, že zrušení vývozní dávky zvýší konkurenceschopnost indonéských vývozců palmového oleje díky dosaženým úsporám, jejichž převážná většina se pravděpodobně vrátí indonéským zemědělcům, a to prostřednictvím vyšších cen CPO na domácím trhu.

117    Na základě těchto úvah mohla Komise v bodě 118 odůvodnění napadeného nařízení oprávněně dospět k závěru, že „celkový systém vývozních omezení zavedený indonéskou vládou má zvýhodnit odvětví výroby bionafty udržováním cen surového palmového oleje na domácím trhu na uměle nízké úrovni“.

118    V tomto ohledu žalobkyně zaprvé na základě judikatury WTO tvrdí, že tato vývozní omezení nespadají do působnosti čl. 3 odst. 1 písm. a) základního nařízení, jelikož jejich účelem bylo zajistit místní poptávku a stabilitu cen kuchyňského oleje (v případě vývozní daně) a financovat fond na podporu pěstování palmy olejné (v případě vývozní dávky) a jelikož dopad, který mohla mít na ceny CPO, byl pouze vedlejším účinkem této právní úpravy. Indonéská vláda plnila pouze povzbuzující úlohu tím, že jednoduše vykonávala činnost spočívající ve výběru veřejných zdrojů.

119    Předně, pokud jde o argument žalobkyň, že indonéská vláda nehrála aktivnější úlohu než pouhé povzbuzování, je třeba konstatovat, že přijetím předmětných vývozních omezení v konkrétním kontextu, kdy na jedné straně byla vývozní daň spojena s mezinárodními cenami CPO a zvyšovala se, když se tyto ceny zvyšovaly, a na druhé straně byla vývozní dávka zavedena v období, kdy indonéské ceny byly téměř totožné se světovými cenami, indonéská vláda omezila rozhodovací svobodu těchto podniků, když prakticky omezila jejich schopnost rozhodovat o tom, na kterém trhu budou své produkty prodávat (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑300/16, EU:T:2019:235, bod 124).

120    A dále nemůže obstát argument žalobkyň, že indonéská vláda pouze vykonávala činnost spočívající ve výběru veřejných zdrojů, přičemž dopad, který tato činnost mohla mít na ceny CPO, byl pouze vedlejším účinkem. Jak totiž vyplývá z výše uvedených bodů 111 až 116, dotčená vývozní omezení byla spolu s dalšími opatřeními zavedena s cílem zajistit dodávky CPO na indonéský trh za cenu nižší než přiměřenou, a za účelem dosažení tohoto výsledku byla dokonce upravena v souladu s mezinárodními cenami. Skutečnost, že dotčená právní úprava tento účel výslovně neuvádí, není dostatečným důvodem pro zneplatnění tohoto závěru.

121    Konečně je třeba odmítnout argumenty, které žalobkyně v tomto ohledu vyvozují z judikatury orgánu WTO pro řešení sporů, a zejména ze zprávy zvláštní skupiny orgánu WTO pro řešení sporů nazvané „Spojené státy – Opatření, která s vývozními omezeními nakládají jako se subvencemi“, přijaté dne 23. srpna 2001 (WT/DS 194/R). Tato věc se totiž – aniž je dotčena judikatura citovaná v bodech 46 a 47 výše – týkala otázky, zda jsou právní předpisy Spojených států v oblasti vyrovnávacích cel, které – jak tvrdí Kanada – staví regulační opatření vlády omezující vývoz zboží, tedy vývozní omezení, na roveň „finančnímu příspěvku“ ve smyslu čl. 1.1 písm. a) 1) dohody SCM, slučitelné s touto dohodou. Tento spor se tedy netýkal konkrétních vývozních omezení, která jsou součástí řady opatření se stejným cílem a která jsou zkoumána s ohledem na prohlášení Indonéské generální ředitelství pro cla a spotřební daně týkající se cíle zajistit dostupnost surovin a stimulovat růst určitého odvětví, jak je uvedeno výše v bodě 114 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑300/16, EU:T:2019:235, bod 134).

122    Zadruhé žalobkyně tvrdí, že vývozní omezení nezbavila dodavatele CPO možnosti racionálního rozhodování a neovlivnila jejich schopnost vyvážet, protože více než 70 % indonéského CPO bylo vyvezeno.

123    S tímto argumentem nelze souhlasit. Skutečnost, že 70 % indonéského CPO bylo vyvezeno, totiž neznamená, že se výrobci CPO mohli svobodně racionálně rozhodnout pro vývoz svého výrobku a získat za něj odpovídající odměnu. Naopak, jak Komise správně zdůrazňuje, výrobci CPO nejprve uspokojovali domácí poptávku, která podle veřejných zdrojů uvedených v bodě 153 odůvodnění napadeného nařízení odpovídala 30 % výroby, a teprve poté přistupovali k vývozu. Z toho vyplývá, že tito výrobci se nesnažili vyvážet větší část své produkce tam, kde byly ceny vyšší, protože potenciální dodatečné zisky z vývozu byly omezeny vývozními omezeními uloženými indonéskou vládou.

124    Zatřetí žalobkyně tvrdí, že vývozní daň, která byla během období šetření stanovena na nulu, a vývozní dávka, která byla od prosince 2018 stanovena na nulu, nemohly umožnit pověření dodavatelů CPO nebo těmto subjektům nařídit, aby dodávali své výrobky za cenu nižší než přiměřenou.

125    Jak bylo uvedeno výše v bodech 106 a 113, indonéská vláda přímo spojila systém vývozní daně s mezinárodními cenami CPO. Z toho vyplývá, že skutečnost, že vývozní daň byla během období šetření nulová, byla způsobena zvláštní situací na trhu, jak zdůrazňuje bod 113 odůvodnění napadeného nařízení. Nízká úroveň mezinárodních cen byla totiž sama o sobě dostatečná k tomu, aby přiměla producenty CPO uspokojovat přednostně domácí poptávku. Jak správně zdůrazňuje Komise, pokud by indonéská vláda měla v úmyslu přestat tuto daň vybírat, zrušila by ji.

126    Pokud jde o vývozní dávku, je nesporné, že byla vybírána během období šetření a že byla stanoven u CPO ve výši 50 USD za tunu a u bionafty ve výši 20 USD za tunu. Skutečnost, že tato dávka byla podle tvrzení žalobkyň pozastavena po období šetření, tj. v prosinci 2018, nemá vliv na platnost závěrů, které Komise pro toto období vyvodila v napadeném nařízení.

127    Začtvrté žalobkyně tvrdí, že Komise rovněž porušila čl. 15 odst. 1 druhý pododstavec základního nařízení tím, že uložila vyrovnávací opatření navzdory skutečnosti, že vývozní daň a vývozní dávka byly v době přijetí antisubvenčních opatření „skončeny“ nebo již neposkytovaly dotčeným vývozcům žádné výhody ve smyslu tohoto článku.

128    V tomto ohledu je třeba připomenout, že článek 15 základního nařízení v odst. 1 druhém pododstavci stanoví, že se žádné vyrovnávací opatření nepřijme, jestliže se prokáže, že subvence skončily nebo že již nepředstavují žádnou výhodu pro dotčené vývozce.

129    Ze znění tohoto článku vyplývá, že argumentace žalobkyň je založena na jeho nesprávném výkladu. I kdyby totiž byly vývozní daň a dávka „skončeny“, jak tvrdí žalobkyně, neznamenalo by to nic jiného než zánik jednoho z nástrojů, které má indonéská vláda k dispozici pro dodávky CPO za nižší než přiměřenou odměnu, spolu s určováním cen prostřednictvím PTPN a subvencemi pro výrobce CPO. Takový zánik tedy neznamená skončení subvence, která kromě dodávek CPO za cenu nižší než přiměřenou (body 102 až 187 odůvodnění napadeného nařízení) měla podobu přímého převodu finančních prostředků prostřednictvím fondu na podporu pěstování palmy olejné (body 28 až 101 odůvodnění napadeného nařízení), jakož i osvobození od dovozního cla na strojní zařízení dovážené do celních zón (body 188 až 193 odůvodnění napadeného nařízení). Nelze mít ani za to, že tyto subvence již neposkytovaly dotčeným vývozcům výhodu, neboť tato výhoda nezávisí na výši vývozních cel, ale na jejich odrazujícím účinku a na skutečnosti, že výrobci CPO byli prostřednictvím řady opatření, včetně vývozních omezení, „pověřeni“, nebo jim bylo nařízeno dodávat CPO za cenu nižší než přiměřenou.

130    První bod této části žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout.

–       K cenové kontrole ze strany PTPN

131    V rámci druhého bodu této části žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise porušila čl. 3 odst. 1 písm. a) bod iv) základního nařízení a dopustila se zjevně nesprávného posouzení, když dospěla k závěru, že indonéská vláda prostřednictvím transparentního „stanovení cen“ PTPN vykonávala „pověření“ nebo „nařízení“ ve vztahu k dodavatelům CPO.

132    Úvodem je třeba připomenout, jak vyplývá z bodů 91 až 99 a 126 odůvodnění prozatímního nařízení a z bodů 120 a 123 odůvodnění napadeného nařízení, že Komise použila vzhledem k nedostatečné spolupráci dodavatelů CPO a PTPN ustanovení čl. 28 odst. 1 základního nařízení a své závěry založila na dostupných údajích.

133    Článek 28 základního nařízení podle judikatury povoluje orgánům vycházet z dostupných údajů s cílem neohrozit účinnost obchodních ochranných opatření v Unii pokaždé, když se unijní orgány potýkají s odmítnutím nebo nedostatkem spolupráce v rámci šetření (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 26. ledna 2017, Maxcom v. City Cycle Industries, C‑248/15 P, C‑254/15 P a C‑260/15 P, EU:C:2017:62, bod 67), avšak nezavazuje je k použití nejlepších dostupných údajů (rozsudek ze dne 11. září 2014, Gold East Paper a Gold Huasheng Paper v. Rada, T‑444/11, EU:T:2014:773, bod 94). Z toho vyplývá, že široká posuzovací pravomoc Komise v oblasti obchodních ochranných opatření se v souladu s judikaturou uvedenou výše v bodě 24 použije také při uplatňování článku 28 základního nařízení.

134    Na prvním místě žalobkyně vytýkají Komisi, že se dopustila zjevně nesprávného posouzení, když dospěla k závěru, že PTPN stanovila své ceny CPO na uměle nízké úrovni. Tvrdí, že PTPN neurčovala své ceny, protože zaprvé byly tyto ceny určovány prostřednictvím každodenních aukcí a zadruhé se domácí trh vyznačoval značnou kupní silou odběratelů CPO.

135    V tomto ohledu vyplývá z bodů 128 až 131 odůvodnění prozatímního nařízení, že PTPN je skupina společností zcela ve vlastnictví státu, která je přímo ovládaná indonéskou vládou a která vyrábí různé komodity, včetně CPO.

136    V bodech 132 a 133 odůvodnění prozatímního nařízení je vysvětleno, a mezi účastníky řízení je to nesporné, že PTPN organizuje každodenní aukce za účelem prodeje svého CPO. Před zahájením denního nabídkového řízení určí PTPN pro daný den „cenovou představu“, nemá však povinnost odmítnout nabídky nižší, než je tato „cenová představa“.

137    Komise vycházela z řady dostupných údajů a dospěla k závěru, že PTPN stanovuje své ceny CPO na uměle nízké úrovni. Zaprvé z bodu 151 odůvodnění napadeného nařízení vyplývá, že indonéská vláda ovlivňuje rozhodnutí PTPN, pokud jde o cenovou politiku PTPN. Pokud totiž byla cena nabídnutá za CPO nižší než „cenová představa“ stanovená pro daný den, mohlo představenstvo PTPN, v němž byla zastoupena pouze indonéská vláda, rozhodnout o přijetí nabídky, k čemuž pravidelně docházelo. Zadruhé z bodu 125 odůvodnění napadeného nařízení a z bodu 135 odůvodnění prozatímního nařízení vyplývá, že dostupné informace ukázaly, že PTPN, řídící se příkazy indonéské vlády, vykazovala v posledních letech ztráty. Zatřetí, jak vyplývá z bodů 122 až 124 odůvodnění napadeného nařízení, Komise nemohla získat žádný důkaz o tom, že „cenová představa“ odráží tržní cenu vyplývající z konkurenčního nabídkového řízení. Naopak domácí cena CPO byla nižší než kterákoli z mezinárodních referenčních hodnot.

138    Na základě výše uvedených skutečností je třeba konstatovat, že se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když na základě dostupných údajů dospěla k závěru, že PTPN nejednala na trhu jako racionální hospodářský subjekt a stanovila cenu CPO pod referenční hodnotou.

139    Pokud jde o argument žalobkyň týkající se nerovnováhy na trhu, je zajisté třeba uvést, že trh se vyznačuje takovou nerovnováhou ve prospěch odběratelů CPO, což jsou velké podniky s „vyrovnávací kupní silou“. Komise to připustila v bodě 146 odůvodnění prozatímního nařízení. Tato okolnost však nemůže zpochybnit závěr, že indonéská vláda mohla prostřednictvím PTPN zavést mechanismus určování cen. Jak totiž Komise uvedla v tomtéž bodě odůvodnění, aniž to bylo zpochybněno, další charakteristikou trhu s CPO, tentokrát na straně nabídky, je jeho roztříštěnost mezi velký počet malých podniků, zejména jednotlivých zemědělců. V takové souvislosti, jakmile PTPN stanovila cenu pro daný den, bylo pro dodavatele CPO s malým podílem na trhu velmi obtížné stanovit vyšší prodejní ceny pro odběratele s významnou kupní silou. Tvrzení žalobkyň, že struktura trhu bránila PTPN stanovovat ceny, je proto třeba odmítnout. Naopak se zdá, že tato struktura trhu byla faktorem, který umožnil PTPN stanovovat ceny CPO.

140    Mimoto je třeba odmítnout tvrzení žalobkyň, že Komise porušila povinnost uvést odůvodnění.

141    Podle ustálené judikatury totiž nedostatek nebo nedostatečnost odůvodnění je žalobním důvodem vycházejícím z porušení podstatných formálních náležitostí, který se jako takový liší od žalobního důvodu vycházejícího z nesprávnosti odůvodnění rozhodnutí, jehož přezkum spadá do přezkumu opodstatněnosti tohoto rozhodnutí [rozsudky ze dne 19. června 2009, Qualcomm v. Komise, T‑48/04, EU:T:2009:212, bod 175, a ze dne 18. října 2016, Crown Equipment (Suzhou) a Crown Gabelstapler v. Rada, T‑351/13, nezveřejněný, EU:T:2016:616, bod 110]. Z odůvodnění požadovaného podle čl. 296 druhého pododstavce SFEU musí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak, aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonat přezkum [obdobně viz rozsudky ze dne 30. září 2003, Eurocoton a další v. Rada, C‑76/01 P, EU:C:2003:511, bod 88, a ze dne 12. prosince 2014, Crown Equipment (Suzhou) a Crown Gabelstapler v. Rada, T‑643/11, EU:T:2014:1076, bod 129 (nezveřejněný)].

142    V projednávané věci však body odůvodnění napadeného nařízení a prozatímního nařízení analyzované v bodech 135 až 139 výše jasně uvádějí důvody, proč se Komise domnívala, že PTPN nejednala na trhu jako racionální hospodářský subjekt a stanovila cenu CPO pod referenční hodnotou. Tato vysvětlení umožnila žalobkyním seznámit se s odůvodněním přijatého opatření za účelem ochrany jejich práv a umožnila unijnímu soudu provést přezkum, jak vyplývá výše z bodu 134 a následujících.

143    Na druhém místě žalobkyně tvrdí, že Komise dospěla nesprávně k závěru, že indonéská vláda transparentním zveřejněním denních cen CPO stanovených PTPN „pověřila“ ostatní dodavatele CPO nebo jim „nařídila“, aby dodávali své výrobky na domácí trh za cenu nižší než přiměřenou. Ceny nezávislých dodavatelů CPO byly určeny na základě konkrétních faktických okolností, struktury trhu a uplatnění svobody rozhodování účastníků trhu. Chování dodavatelů CPO je „pouhý neočekávaný důsledek“ transparentnosti ze strany PTPN.

144    Z bodu 160 odůvodnění napadeného nařízení vyplývá, že „pověření“ nebo „nařízení“ spočívá v projednávaném případě v tom, že indonéská vláda jedná prostřednictvím PTPN jako tvůrce cen na indonéském domácím trhu a že se všichni nezávislí dodavatelé CPO řídí těmito cenovými ukazateli. Komise totiž především zjistila, a žalobkyně tato zjištění platně nezpochybňují, jak vyplývá z výše uvedených bodů 135 až 137, že PTPN stanovuje ceny CPO na uměle nízké úrovni. Následně Komise v bodech 140 a 141 odůvodnění prozatímního nařízení uvedla, že PTPN zveřejňuje výsledek denního nabídkového řízení na své on-line platformě vždy v 15:30 hod. v den konání nabídkového řízení a že uvádí přesnou přiřknutou jednotkovou cenu CPO a dále že se každodenní jednání mezi jinými dodavateli CPO, než je PTPN, a odběrateli CPO, při kterých jsou počáteční cenou denní ceny stanovené PTPN, obvykle uskutečňují, jakmile jsou známy výsledky nabídkových řízení PTPN. Denní cena CPO na domácím trhu úzce odráží přiřknutou jednotkovou cenu každodenní aukce organizované PTPN a jednotková cena placená vyvážejícími výrobci státem nevlastněným producentům CPO byla navíc během období šetření vždy stejná nebo nižší než cena PTPN pro daný den. Konečně, jak vyplývá z bodu 138 odůvodnění napadeného nařízení, k těmto událostem došlo v situaci, kdy indonéská vláda přijala opatření omezující možnosti dodavatelů vyvážet jejich CPO.

145    V takovém kontextu se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že činnost indonéské vlády představovala pověření nebo nařízení ve vztahu k dodavatelům CPO prostřednictvím transparentního „stanovování cen“ PTPN ve smyslu judikatury citované výše v bodech 101 až 103.

146    Z těchto důvodů nelze přijmout argumenty žalobkyň, a proto musí být celá první část třetího žalobního důvodu zamítnuta.

 Ke druhé části třetího žalobního důvodu, která vychází z porušení čl. 3 bodu 1 písm. b) základního nařízení a ze zjevně nesprávného posouzení v rozsahu, v němž Komise dospěla k závěru, že indonéská vláda poskytla příjmovou nebo cenovou podporu

147    Komise má za to, že druhá část třetího žalobního důvodu musí být zamítnuta, jelikož žalobkyně v žalobě odkazují na příjmovou či cenovou podporu pro „dodavatele CPO“, kdežto závěry Komise se týkají podpory pro výrobce bionafty. Komise rovněž tvrdí, že upřesnění žalobkyň v tomto ohledu, která byla učiněna ve fázi repliky, jsou nepřípustná ve smyslu čl. 84 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu.

148    V tomto ohledu je třeba uvést, že ve smyslu čl. 76 písm. d) jednacího řádu musí žaloba obsahovat předmět sporu a stručný popis žalobních důvodů, přičemž údaje musí být jasné a přesné, aby umožnily žalovanému připravit si argumentaci a aby unijní soud mohl vykonat přezkum (rozsudek ze dne 3. května 2018, Sigma Orionis v. Komise, T‑48/16, EU:T:2018:245, bod 54). Komise byla zjevně schopna porozumět kritice, kterou žalobkyně vznesly proti napadenému nařízení, vzhledem k argumentaci, kterou uvedla v žalobní odpovědi a v duplice. Kromě toho hlavní skutkové a právní okolnosti, na nichž je tato část založena, vyplývají uceleně a srozumitelně z textu samotné žaloby, navzdory údaji v názvu této části, že cenová či příjmová podpora je poskytována „dodavatelům CPO“, a navzdory chybnému odkazu na bod 172 odůvodnění prozatímního nařízení, který se ve skutečnosti týká existence finančního příspěvku podle čl. 3 bodu 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. července 2018, Transtec v. Komise, T‑616/15, EU:T:2018:399, bod 46). Žaloba tudíž splňuje požadavky čl. 76 písm. d) jednacího řádu.

149    Článek 84 jednacího řádu navíc stanoví, že nové důvody nelze předkládat v průběhu řízení, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení. Podle judikatury žalobní důvod, který je rozšířením důvodu dříve přímo nebo implicitně uvedeného v žalobě a je s ním úzce spjat, musí být prohlášen za přípustný. Analogické řešení platí i ve vztahu k výtce dovolávané na podporu žalobního důvodu (rozsudek ze dne 19. března 2013, In ’t Veld v. Komise, T‑301/10, EU:T:2013:135, bod 97).

150    Druhá část třetího žalobního důvodu týkající se závěrů Komise ohledně příjmové či cenové podpory však již byla uplatněna v žalobě. Upřesnění, která žalobkyně poskytly v replice v reakci na tvrzení uvedená v žalobní odpovědi, představují pouhé rozšíření této části, které je proto třeba považovat za přípustné.

151    Žalobkyně tvrdí, že Komise přijala příliš široký výklad pojmu „příjmové či cenové podpory“ ve smyslu čl. 3 bodu 1 písm. b) základního nařízení, což je v rozporu s judikaturou WTO. Tento pojem zahrnuje pouze přímý zásah vlády do trhu s cílem stanovit cenu výrobku na určité úrovni. Opatření s pouze nepřímým dopadem na trh, jako jsou v projednávané věci vývozní omezení a zpřístupnění cen ze strany PTPN, pod tento pojem nespadají. Ani ostatní opatření, která Komise zohlednila, nevedla k příjmové či cenové podpoře.

152    V tomto ohledu je třeba konstatovat, že žalobkyně v rámci této části nezpochybňují existenci řady opatření přijatých indonéskou vládou, jak je Komise vyložila v bodech 188 až 190 odůvodnění prozatímního nařízení, jehož závěry byly potvrzeny v bodě 169 odůvodnění napadeného nařízení, ale jejich kvalifikaci jako „příjmové či cenové podpory“ ve smyslu čl. 3 bodu 1 písm. b) základního nařízení.

153    Vzhledem k tomu, že tento výraz není v základním nařízení definován, musí být v souladu s judikaturou uvedenou výše v bodě 98 vykládán v souladu s jeho obvyklým smyslem v běžném jazyce s přihlédnutím ke kontextu, ve kterém je použit, a cílům, které sleduje právní úprava, jejíž je součástí.

154    Cílem článku 3 základního nařízení je definovat pojem „subvence“, která odůvodňuje uložení vyrovnávacího cla. Konkrétně čl. 3 bod 1 uvedeného nařízení v písm. a) stanoví, že se má za to, že subvence byla poskytnuta, pokud byl poskytnut „finanční příspěvek“, „nebo“, v písm. b), pokud se vyskytuje „jakákoli forma příjmové či cenové podpory ve smyslu článku XVI GATT 1994“. Z toho vyplývá, že cílem čl. 3 bodu 1 písm. b) základního nařízení je stanovit alternativní formu subvence k formě uvedené v písm. a), jak jasně vyplývá z použití souřadicí spojky „nebo“ vyjadřující alternativu za účelem rozšíření okruhu případů, na něž toto ustanovení dopadá.

155    Toto ustanovení se používá v souvislosti s určením existence subvence a pro svůj výklad výslovně odkazuje na článek XVI GATT, z čehož vyplývá úmysl unijního normotvůrce omezit si rozhodovací prostor při uplatňování pravidel GATT a WTO (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. července 2015, Komise v. Rusal Armenal, C‑21/14 P, EU:C:2015:494, body 40 a 41 a citovaná judikatura). Tento článek odkazuje na „subvenci, včetně jakékoli formy příjmové nebo cenové podpory, která má přímý nebo nepřímý účinek na zvýšení vývozu výrobku z území uvedené smluvní strany nebo na snížení dovozu tohoto výrobku na její území“. Z toho vyplývá, že ve smyslu tohoto ustanovení je „příjmová či cenová podpora“ formou subvence a že se toto ustanovení zaměřuje na účinky této subvence na vývoz a dovoz.

156    Podle svého obvyklého smyslu v běžném jazyce slovo „podpora“ znamená „pomoc“, „oporu“, „ochranu“, „výpomoc“ nebo „podpěru“ a činnost „podporovat“ znamená „zachovávat, nést, podpírat“ nebo „pomáhat, protěžovat, povzbuzovat, podpírat“. Ze znění čl. 3 bodu 1 písm. b) základního nařízení, jakož i z článku XVI GATT vyplývá, že taková činnost může mít „jakoukoli formu“ nebo „jakoukoli podobu“, což je formulace, která ponechává otevřený prostor pro „vzhled“, „podobu“, „uspořádání“ nebo „způsob či formu jednání nebo postupu“. Pojem „příjmová či cenová podpora“ je tedy třeba vykládat tak, že zahrnuje jakoukoli činnost vlády, která přímo či nepřímo vede k udržení stability příjmů nebo cen nebo k jejich růstu. Ze skutečnosti, že čl. 3 bod 1 písm. b) základního nařízení odkazuje na článek XVI GATT, vyplývá, že by měly být zváženy také účinky této činnosti na vývoz a dovoz.

157    V projednávaném případě Komise za účelem prokázání existence příjmové nebo cenové podpory v prozatímním nařízení, jehož závěry jsou potvrzeny v bodě 169 odůvodnění napadeného nařízení, zjistila, že prostřednictvím řady opatření, konkrétně systému omezení vývozu CPO, faktického stanovování cen CPO na domácím trhu na uměle nízké úrovni a přímých subvencí producentům CPO, které je měly přimět k plnění vládních cílů, posuzovaných v širším kontextu podpory rozvoje výrobního odvětví bionafty, zejména prostřednictvím povinného přimíchávání, jakož i zřízení fondu na podporu pěstování palmy olejné ve prospěch výrobců bionafty, měla indonéská vláda v úmyslu zasahovat na trhu, aby zajistila konkrétní výsledek, a sice že výrobci bionafty budou mít prospěch z uměle nízkých cen za dodávky CPO, tedy suroviny, která tvoří přibližně 90 % jejich výrobních nákladů.

158    Komise dospěla v bodě 191 odůvodnění prozatímního nařízení k závěru, že tato opatření indonéské vlády poskytla výrobcům bionafty příjmovou podporu tím, že jim umožnila přístup k hlavní surovině a prvku nákladů za cenu, která je nižší než světová tržní cena, což se poté promítá do uměle vyšších zisků plynoucích především z vývozu na třetí trhy. Komise rovněž zaznamenala výrazný nárůst vývozu bionafty v roce 2018, jak je uvedeno v tabulce 2 v bodě 192 odůvodnění prozatímního nařízení. Tato analýza byla v plném rozsahu potvrzena napadeným nařízením (viz bod 169 odůvodnění napadeného nařízení).

159    Z těchto zjištění s ohledem na vývody obsažené výše v bodech 154 až 156 vyplývá, že Komise neporušila čl. 3 bod 1 písm. b) základního nařízení a nedopustila se zjevně nesprávného posouzení, když dospěla k závěru, že opatření zavedená indonéskou vládou lze kvalifikovat jako příjmovou či cenovou podporu ve prospěch výrobců bionafty.

160    Aniž je dotčena judikatura citovaná výše v bodech 46 a 47, nelze tento závěr zpochybnit úvahami obsaženými ve zprávě zvláštní skupiny WTO s názvem „Čína – Vyrovnávací a antidumpingová cla na válcovanou elektroocel s orientovanou strukturou, původem ze Spojených států“, přijaté dne 15. června 2012 (WT/DS 414/R), kterých se žalobkyně dovolávají. V dané věci měla zvláštní skupina za to, že věta „jakákoli podoba […] podpory […] cen“, uvedená v prvním článku odst. 1.1 písm. a) bodu 2 dohody SCM nemá dostatečně široký rozsah působnosti, aby zahrnovala dobrovolné dohody o omezení dovozu oceli do Spojených států, které by mohly mít na ceny pouze vedlejší sekundární účinek nejistého významu. Proto se tento spor netýkal řady opatření, která měla tentýž účel a tutéž povahu jako opatření zkoumaná napadeným nařízením, zejména zvláštních vývozních omezení a faktického určování cen prostřednictvím podniku vlastněného ze 100 % indonéskou vládou.

161    Druhou část třetího žalobního důvodu je tudíž třeba zamítnout.

 Ke třetí části třetího žalobního důvodu, která vychází z porušení čl. 3 bodu 2 a čl. 6 písm. d) základního nařízení a ze zjevně nesprávného posouzení v rozsahu, v němž Komise dospěla k závěru, že indonéským výrobcům byla poskytnuta výhoda

162    Ve třetí části třetího žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise tím, že zjistila existenci výhody a použila nesprávné referenční ceny pro výpočet uvedené výhody, porušila čl. 3 bod 2 a čl. 6 písm. d) základního nařízení.

163    V tomto ohledu je nutno poznamenat, že článek 3 základního nařízení stanoví, že se má za to, že subvence byla poskytnuta, pokud existuje „finanční příspěvek“ nebo „příjmová či cenová podpora“ ze strany vlády a je-li tím poskytnuta „výhoda“. Články 6 a 7 uvedeného nařízení stanoví podrobné podmínky pro výpočet poskytnuté „výhody“. Pokud jde o finanční příspěvek nebo příjmovou či cenovou podporu spočívající v dodávání zboží vládou, čl. 6 písm. d) základního nařízení v podstatě stanoví, že dodáváním je poskytnuta výhoda, uskutečňuje-li se za cenu nižší než přiměřenou (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑300/16, EU:T:2019:235, body 195 a 196).

164    Článek 6 uvedeného nařízení stanoví pravidla pro určení, zda lze v závislosti na druhu dotčeného opatření považovat toto opatření za „výhodu poskytnutou příjemci“. Podle těchto pravidel se o výhodu jedná, pokud příjemce obdržel finanční příspěvek, který mu umožňuje získat výhodnější podmínky, než jaké by měl na trhu. Pokud jde konkrétně o dodání zboží, čl. 6 písm. d) základního nařízení stanoví, že o výhodu se jedná pouze tehdy, pokud „zboží bylo dodáno za cenu nižší než přiměřenou“, přičemž „[p]řiměřenost odměny se určuje s ohledem na podmínky převládající na trhu s danými výrobky a službami v zemi dodání výrobků, poskytnutí služeb nebo nákupu výrobků (včetně ceny, jakosti, dostupnosti, prodejnosti, dopravy a ostatních nákupních nebo prodejních podmínek)“. Z tohoto znění vyplývá, že se určení „výhody“ provádí srovnáním, které vzhledem k tomu, že jím má být posouzena přiměřenost zaplacené ceny ve vztahu k obvyklým podmínkám na trhu, v zásadě v zemi dodání, musí vzít v úvahu všechny nákladové prvky, jež musí nést příjemce v souvislosti s přijetím zboží dodaného vládou. Z tohoto ustanovení tedy vyplývá, že metoda použitá Komisí při výpočtu výhody musí v co největší možné míře umožnit promítnutí výhody skutečně poskytnuté příjemci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑300/16, EU:T:2019:235, body 208 až 210).

165    V projednávaném případě vyplývá z bodů 170 a 171 odůvodnění napadeného nařízení, že Komise určila existenci výhody tím, že jako referenční cenu pro účely srovnání použila ceny FOB (free on board) CPO při vývozu z Indonésie do ostatních částí světa, jak jsou uvedeny v indonéské vývozní statistice, a že vypočítala výhodu poskytnutou příjemci jako součet rozdílů mezi těmito referenčními cenami CPO vypočítanými pro jednotlivé měsíce období šetření a cenami placenými za CPO pořizovaný na domácím trhu. Konkrétněji, podle bodů 199 až 201 odůvodnění prozatímního nařízení Komise vypočítala průměr světových cen FOB při vývozu z Indonésie pro jednotlivé měsíce období šetření a poté porovnala ceny CPO hrazené na domácím trhu indonéskými výrobci bionafty s touto cenou. Komise měla za to, že celková výše rozdílu představuje „úspory“ získané indonéskými výrobci bionafty, kteří nakupují CPO na indonéském trhu, v porovnání s cenou, kterou by zaplatili, kdyby ceny na indonéském trhu zkresleny nebyly, a že tato částka představuje výhodu, kterou indonéským výrobcům poskytla v období šetření indonéská vláda.

166    Z těchto důvodů zaprvé vyplývá, že argument žalobkyň, že Komise nesprávně použila mezinárodní ceny jako referenční ceny, je založen na nesprávném výkladu prozatímního nařízení a napadeného nařízení a musí být odmítnut. Z bodu 198 odůvodnění prozatímního nařízení a z bodu 182 odůvodnění napadeného nařízení totiž vyplývá, že Komise nepoužila jako referenční cenu mezinárodní ceny, ale ceny FOB při vývozu z Indonésie do ostatních částí světa.

167    Zadruhé, argumenty žalobkyň, jejichž cílem je zpochybnit závěr Komise, že ceny CPO na indonéském trhu byly zkresleny zásahem indonéské vlády, již byly odmítnuty v první části tohoto žalobního důvodu. Proto se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že pro výpočet výhody, kterou příjemce získal dodáním zboží za cenu nižší než přiměřenou, je třeba stanovit vhodnou referenční cenu.

168    Zatřetí z bodu 198 odůvodnění prozatímního nařízení vyplývá, že Komise měla za to, že ceny FOB při vývozu CPO z Indonésie do ostatních částí světa představují vhodnou referenční hodnotu, jelikož jsou stanoveny podle zásad volného trhu, odrážejí převládající tržní podmínky v Indonésii a nejsou zkresleny zásahy vlády, a jsou proto nejlepším ukazatelem toho, jaká by byla indonéská domácí cena, kdyby nedošlo k narušení v důsledku zásahu indonéské vlády. Žalobkyně ve vztahu k této analýze tvrdí, že i kdyby byly ceny CPO na indonéském domácím trhu zkreslené, není vývozní cena FOB platnou referenční cenou, protože je sama zkreslená vývozními omezeními. Žalobkyně tento argument podpořily na jednání a poukázaly na to, že cena, která zahrnuje vývozní dávku ve výši 50 USD za tunu, která se z podstaty věci platí pouze za vyvážený výrobek, nemůže být použita jako referenční cena pro cenu, která by byla nezkreslená na domácím trhu. Komise sama v rámci žalobní odpovědi připustila, že rozdíl mezi domácími cenami CPO a vývozními cenami CPO víceméně odpovídá výši vývozní dávky.

169    Tento argument je třeba odmítnout. V první řadě skutečnost, že cena FOB při vývozu CPO z Indonésie zahrnuje účinky vývozní dávky, jak upřesňuje Komise v bodech 173 a 181 odůvodnění napadeného nařízení, nutně neznamená, že je tato cena zkreslená. Naopak vzhledem k tomu, že cena CPO na domácím trhu byla v důsledku řady opatření, včetně vývozní daně a dávky a stanovování cen PTPN, nižší než přiměřená, odpovídala vývozní cena CPO po zaplacení vývozní dávky, jak Komise správně zdůrazňuje, vývozní ceně nabízené prodejci, kterou kupující byli ochotni zaplatit na mezinárodním trhu.

170    Dále Komise v bodě 173 odůvodnění napadeného nařízení vysvětlila, že výchozím bodem argumentů žalobkyň je předpoklad, že domácí ceny CPO nejsou uměle nízké, ale že vývozní ceny jsou příliš vysoké z důvodu vývozní dávky. Je totiž nesporné, že argument žalobkyň je založen na srovnání ceny na domácím trhu a vývozní ceny CPO. Komise však – aniž se dopustila zjevně nesprávného posouzení – prokázala, že CPO byl výrobci bionafty prodáván za uměle nízkou cenu v důsledku souboru opatření přijatých indonéskou vládou, z nichž vývozní dávka byla pouze jednou složkou. Z toho vyplývá, že argument žalobkyň je založený na chybném předpokladu.

171    A konečně, ačkoli je vývozní dávka jedním z opatření, která podněcují dodavatele CPO k prodeji na domácím trhu za ceny nižší než přiměřené, neznamená to, že je v jejím důsledku indonéská vývozní cena FOB nevhodná jako referenční cena pro výpočet výhody.

172    Komise tedy měla za to, aniž se dopustila zjevně nesprávného posouzení, že tato cena v souladu s pravidlem stanoveným v čl. 6 písm. d) základního nařízení a judikaturou citovanou výše v bodě 164 v co největší možné míře umožňuje promítnutí výhody skutečně poskytnuté příjemci.

173    S ohledem na tyto úvahy musí být třetí část třetího žalobního důvodu zamítnuta, a v důsledku toho musí být třetí žalobní důvod zamítnut v plném rozsahu.

 Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, který vychází z toho, že se Komise tím, že dospěla k závěru, že se jedná o subvenci ve formě přímého převodu finančních prostředků, dopustila zjevně nesprávného posouzení a porušila čl. 3 bod 1 písm. a) bod i) a bod 2 základního nařízení

174    Čtvrtý žalobní důvod se skládá ze dvou částí, se kterými Komise podporovaná organizací EBB nesouhlasí.

 K první části čtvrtého žalobního důvodu, která vychází z porušení čl. 3 bodu 1 písm. a) bodu i) základního nařízení a ze zjevně nesprávného posouzení v rozsahu, v němž Komise kvalifikovala platby prováděné fondem na podporu pěstování palmy olejné jako subvence

175    V rámci první části čtvrtého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že platby prováděné fondem na podporu pěstování palmy olejné nepředstavují přímý převod finančních prostředků ve formě subvence, ale platbu za nákup bionafty.

176    Je třeba připomenout, že čl. 3 bod 1 písm. a) bod i) základního nařízení stanoví, že subvence byla poskytnuta, pokud „některá vláda v zemi původu nebo vývozu poskytla finanční příspěvek“, tedy pokud „jednání vlády zahrnuje přímý převod peněžních prostředků (například dary, půjčky, účasti na základním kapitálu)“.

177    Účelem článku 3 základního nařízení je definovat pojem „subvence“, který by odůvodňoval uložení vyrovnávacího cla, a pojem „finanční příspěvek“ tak, aby z něj byla vyloučena opatření vlády, která nespadají do jedné z kategorií uvedených v tomto ustanovení (viz výše body 99 a 100).

178    Z článku 3 bodu 1 písm. a) bodu i) základního nařízení, a zejména z formulace „jednání vlády“, vyplývá, že přímý převod finančních prostředků musí být přičitatelný vládě. Toto ustanovení však neobsahuje žádné upřesnění o původu převedených prostředků. Tento článek v bodě 1 písm. a) bodě i) zahrnuje pod pojem „finanční příspěvek“ „jednání vlády“, které zahrnuje přímý převod peněžních prostředků, aniž uvádí požadavky na původ těchto peněžních prostředků. Skutečnost, že původ finančních prostředků není pro kvalifikaci jednání vlády jako „finančního příspěvku vlády“ relevantní, jasně vyplývá ze situace, kterou upravuje čl. 3 bod 1 písm. a) bod iv) ve druhé odrážce, kdy vláda pověří soukromý subjekt výkonem jedné nebo více funkcí, jako je přímý převod finančních prostředků, nebo mu jejich výkon nařídí, aniž uvádí, jakého původu mají být použité finanční prostředky. Z těchto ustanovení vyplývá, že pojem „finanční příspěvek vlády“ zahrnuje všechny peněžní prostředky, které může vláda skutečně použít. Kromě toho, aby bylo možné posoudit, zda přímý převod finančních prostředků může odůvodnit uložení vyrovnávacího cla, musí být zohledněna neexistence protiplnění nebo rovnocenného protiplnění ze strany podniku, který převod přijímá.

179    V projednávaném případě z bodů 30 až 33 odůvodnění napadeného nařízení vyplývá, a není to zpochybňováno, že fond na podporu pěstování palmy olejné je veřejnoprávní subjekt. Tento subjekt slouží k podpoře nákupu bionafty ze strany subjektů určených státními orgány a pověřil agenturu, konkrétně agenturu pro správu fondu na podporu pěstování palmy olejné (dále jen „agentura pro správu fondu“) výběrem vývozních dávek uložených na výrobky z palmového oleje, které tvoří finanční prostředky fondu (body 41 až 43 odůvodnění prozatímního nařízení).

180    Podle bodů 45 až 50 odůvodnění prozatímního nařízení (rovněž bod 37 odůvodnění napadeného nařízení) byl postup, který Komise kvalifikovala jako „přímý převod peněžních prostředků“, následující:

„(45)      Konkrétně nařízení prezidenta č. 26/2016 v čl. 9 odst. 1 stanoví, že ‚generální ředitel [Generálního ředitelství pro nové obnovitelné zdroje energie a úspory energie] ustanoví subjekt Petrofuel, který bude pořizovat bionaftu ve smyslu článku 4 v rámci financování ze strany agentury pro správu […], přičemž bude dodržovat politiku řídícího výboru agentury pro správu […]‘, a v následujícím čl. 9 odst. 8 se stanoví, že ‚na základě schválení ministra podle odstavce 7 generální ředitel [Generálního ředitelství pro nové obnovitelné zdroje energie a úspory energie] jménem ministra určí: a) výrobce bionafty, kteří se budou podílet na pořizování bionafty, a b) objem bionafty přidělený každému výrobci bionafty‘. […]

(46)      Výrobci bionafty, kteří se rozhodli zúčastnit a kterým byla přidělena kvóta podle uvedeného nařízení, mají povinnost prodat měsíčně stanovené množství bionafty tzv. subjektu ‚Petrofuel‘. Indonéská vláda dosud jako subjekt Petrofuel jmenovala:

a)      PT Pertamina (dále jen ‚Pertamina‘), ropnou a plynárenskou společnost ve vlastnictví státu, a

b)      PT AKR Corporindo Tbk (dále jen ‚AKR‘), soukromou ropnou a plynárenskou společnost.

(47)      Fond [na podporu pěstování palmy olejné] předpokládá zvláštní mechanismus plateb, na jehož základě společnost Pertamina (a u určitých malých objemů společnost AKR) platí výrobcům bionafty referenční cenu nafty (na rozdíl od skutečné ceny bionafty, která by během období šetření byla vyšší), přičemž rozdíl mezi touto referenční cenou nafty a referenční cenou bionafty placenou výrobcům bionafty hradí agentura pro správu fondu z fondu [na podporu pěstování palmy olejné].

(48)      Referenční cenu nafty a bionafty stanoví ministerstvo energetiky a nerostných zdrojů […] takto:

a) Referenční cena nafty je založena na cenách ropy vykazovaných společností Platts Singapore […] a nákladech na výrobu bionafty v Indonésii.

b)      […] je referenční cena založena na ceně surového palmového oleje na domácím trhu, k níž jsou připočítány náklady na zpracování […].

(49)      Konkrétně každý výrobce bionafty – včetně všech vyvážejících výrobců – fakturuje společnosti Pertamina (nebo případně společnosti AKR) objem bionafty, který musí kupující použít v rámci povinnosti týkající se přimíchávání, [podle které mají hospodářské subjekty u řady použití, například veřejné dopravě, zákonnou povinnost používat jako palivo směs minerální nafty a bionafty, která obsahuje nejméně 20 % bionafty] a společnost Pertamina (nebo AKR) hradí výrobci referenční cenu nafty pro dané období. […]

(50)      K získání úhrady cenového rozdílu mezi cenou, kterou hradí společnosti Pertamina a AKR (na základě referenční ceny nafty), a referenční cenou bionafty zašle výrobce bionafty agentuře pro správu fondu pro stejný objem další fakturu, k níž je připojen seznam dokumentů. Jakmile agentura pro správu fondu obdrží fakturu a ověří údaje, které jsou v ní obsaženy, zaplatí příslušnému výrobci bionafty rozdíl mezi referenční cenou nafty (hrazenou společnostmi Pertamina nebo případně AKR) a referenční cenou bionafty stanovenou pro dané období.“

181    Žalobkyně na prvním místě tvrdí, že Komise nesprávně kvalifikovala platby prováděné fondem na podporu pěstování palmy olejné jako přímý převod peněžních prostředků ve formě subvence, a nikoli jako platby prováděné za prodej bionafty společnosti PT Pertamina (dále jen „Pertamina“), jelikož společnost Pertamina je rovněž veřejnoprávním subjektem a je součástí indonéského státu, a v každém případě tvoří spolu s agenturou pro správu součást jediného hospodářského subjektu.

182    V tomto ohledu je zaprvé třeba poznamenat, že z bodu 46 odůvodnění prozatímního nařízení vyplývá, že společnost Pertamina je vlastněná indonéským státem. Kromě skutečnosti, že společnost Pertamina a agentura pro správu jsou ve vlastnictví indonéského státu, však žalobkyně neuvádějí žádné skutkové ani právní okolnosti na podporu svého tvrzení, že v souladu s judikaturou, na kterou se odvolávají (rozsudek ze dne 16. února 2012, Rada a Komise v. Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP, C‑191/09 P a C‑200/09 P, EU:C:2012:78, body 52 až 55), tyto subjekty jednají v rámci skupiny tvořené společnostmi s odlišnou právní subjektivitou, která takto organizuje veškeré činnosti prováděné v jiných případech subjektem, který je jediný rovněž z právního hlediska. Naopak je nesporné, že soukromá společnost bez vazby na stát, PT AKR Corporindo Tbk (dále jen „AKR“), vykonává stejné funkce jako společnost Pertamina.

183    Zadruhé i za předpokladu, že by společnost Pertamina byla veřejnoprávním subjektem, na rozdíl od závěrů Komise uvedených v bodech 48 a 49 odůvodnění napadeného nařízení, se jedná o subjekt oddělený od fondu na podporu pěstování palmy olejné a od agentury pro správu fondu a nic nenasvědčuje tomu, že by společnost Pertamina jednala jako jediný kupující bionafty s agenturou pro správu fondu a indonéskou vládou prostřednictvím „kombinovaných akcí“ několika veřejných subjektů, jak tvrdí žalobkyně. Jak totiž Komise správně zdůrazňuje, společnost Pertamina nebyla agenturou, kterou vláda pověřila výkonem pouze určitých funkcí, ale ropnou a plynárenskou společností, která vykonávala stejné funkce jako soukromá ropná a plynárenská společnost AKR, jak vyplývá z bodu 46 odůvodnění prozatímního nařízení a z bodu 55 odůvodnění napadeného nařízení, což žalobkyně nezpochybňují. Argument žalobkyň předložený na jednání, že ze skutečností obsažených ve spise předložených Komisí vyplývá, že společnosti Pertamina a AKR byly pověřeny indonéskou vládou dodávkami bionafty, nemůže tento závěr změnit.

184    S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba poznamenat, že i kdyby byla tvrzení žalobkyň, že společnost Pertamina je veřejnoprávním subjektem, správná, odůvodňovalo by takové nesprávné posouzení ze strany Komise zrušení napadeného nařízení pouze tehdy, pokud by mohlo zpochybnit jeho legalitu tím, že vyvrátí celkovou analýzu orgánů týkající se existence subvence (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 25. října 2011, Transnational Company „Kazchrome“ a ENRC Marketing v. Rada, T‑192/08, EU:T:2011:619, bod 119), čemuž tak v projednávaném případě není.

185    Žalobkyně na druhém místě předkládají řadu argumentů s cílem prokázat, že pokud má Tribunál za to, že společnost Pertamina není veřejnoprávním subjektem a netvoří jediný hospodářský subjekt s indonéskou vládou, je potom zapotřebí mít za to, že tato společnost byla indonéskou vládou „pověřena“ nebo jí byl touto vládou „nařízen“ nákup bionafty ve smyslu čl. 3 bodu 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení.

186    V tomto ohledu je třeba konstatovat, že Komise považovala za „přímý převod peněžních prostředků“ nikoli platbu referenční ceny nafty společností Pertamina jako protihodnoty za nákup bionafty, nýbrž vyplácení rozdílu mezi referenční cenou nafty a referenční cenou bionafty stanovenou pro dané období dotčenému výrobci bionafty ze strany agentury pro správu fondu, která je veřejnoprávním subjektem. Článek 3 bod 1 písm. a) bod iv) základního nařízení, který se týká jednání soukromých subjektů (viz výše bod 96), se proto nepoužije.

187    Žalobkyně na třetím místě tvrdí, že mezi nimi a fondem na podporu pěstování palmy olejné existoval smluvní vztah, který podmiňoval platbu ze strany tohoto fondu dodávkou bionafty společnosti Pertamina. Jednalo se o nákup, u kterého není nutné, aby subjekt, který za zboží platí, je také získal do vlastnictví.

188    K tomuto bodu je třeba poznamenat, že v bodě 38 odůvodnění napadeného nařízení Komise zjistila, že „vyplacení finančních prostředků z fondu [na podporu pěstování palmy olejné] ve prospěch výrobců bionafty nelze považovat za platby splatné na základě kupní smlouvy mezi indonéskou vládou a výrobci bionafty, nýbrž že se jedná o přímý převod finančních prostředků“.

189    Ze skutkových okolností případu, jak jsou uvedeny v bodech 45 až 50 odůvodnění prozatímního nařízení a v bodě 37 odůvodnění napadeného nařízení (viz výše bod 180) a které žalobkyně nezpochybňují, vyplývá, že v rámci systému vytvořeného nařízením prezidenta č. 26/2016 agentura pro správu fondu nezasahovala do transakce mezi výrobci bionafty a společnostmi Pertamina a AKR. Generální ředitel Generálního ředitelství pro nové obnovitelné zdroje energie a úspory energie totiž určil jednak subjekty odpovědné za nákup bionafty (v souladu s politikou definovanou řídícím výborem agentury pro správu fondu) a jednak, jménem ministra, výrobce bionafty, kteří se podílejí na pořizování bionafty, a také objem bionafty přidělený každému výrobci. Referenční cenu nafty i bionafty stanovil ministr energetiky a nerostných zdrojů. Poté každý výrobce fakturoval společnosti Pertamina nebo AKR objem bionafty, který tyto podniky musely použít v rámci pověření k přimíchávání, a tyto podniky zaplatily výrobci referenční cenu nafty. Teprve po skončení této transakce zaslali výrobci bionafty agentuře pro správu fondu dodatečnou fakturu na stejný objem bionafty, aby jim byl vyplacen rozdíl mezi referenční cenou nafty a referenční cenou bionafty, přičemž k této faktuře byla přiložena kopie rozhodnutí Generálního ředitelství pro nové obnovitelné zdroje energie a úspory energie, které potvrzovalo, že jsou oprávněni pořizovat bionaftu, a uvádělo příslušné přidělené kvóty bionafty, kopii kupní smlouvy na bionaftu uzavřené se společností Pertamina nebo AKR, osvědčení podepsané společností Pertamina nebo AKR a dotčeným výrobcem bionafty opatřené razítkem indonéské vlády a obsahující informace o místě dodání, objemu a druhu bionafty a výši nákladů na dopravu, jakož i kopii dohody uzavřené mezi agenturou pro správu fondu a dotčeným výrobcem bionafty.

190    Kromě toho měla Komise v bodech 67 a 69 odůvodnění napadeného nařízení rovněž za to – ani žalobkyně to nezpochybnily –, že referenční cena bionafty hrazené nezávislým dodavatelům neodráží poptávku a nabídku za běžných tržních podmínek bez zásahu vlády a že výše nákladů na přeměnu vypočítaná indonéskou vládou v rámci vzorce používaného k výpočtu referenční ceny bionafty je příliš vysoká. Komise z této situace v bodě 68 odůvodnění napadeného nařízení dovodila, že bez těchto plateb by byly ceny bionafty v Indonésii nižší. Platby, které agentura pro správu fondu vyplácí výrobcům bionafty, nelze považovat za příplatek k ceně, na který by měli výrobci nárok za své dodávky společnosti Pertamina nebo AKR, jelikož jsou vypočítány na základě referenční ceny bionafty, která nevychází z běžných tržních podmínek.

191    Na základě těchto skutkových okolností a s ohledem na širokou posuzovací pravomoc, která je přiznána Komisi k posuzování existence finančního příspěvku ve smyslu čl. 3 bodu 1 základního nařízení a v souladu s judikaturou citovanou výše v bodě 95, se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když v bodě 37 odůvodnění napadeného nařízení měla za to, že finanční prostředky vyplacené fondem na podporu pěstování palmy olejné „[tudíž nejsou] protiplněním na základě smluvního vztahu (jako je nákup bionafty vládou za určitou cenu)“. Z prezentovaných skutečností totiž nevyplývá, že fond na podporu pěstování palmy olejné zasahoval do transakce mezi výrobci bionafty a „subjekty Petrofuel“, konkrétně společnostmi Pertamina a AKR, ani že uvedený fond získával jakékoli protiplnění za platby, které prováděl. Povaha transakce tak neumožňuje učinit závěr, že platby prováděné uvedeným fondem byly součástí systému vzájemných povinností.

192    V tomto kontextu je argument žalobkyň, že pojem podmíněných subvencí musí být vykládán restriktivně, irelevantní.

193    V důsledku toho musí být první část čtvrtého žalobního důvodu v celém rozsahu zamítnuta.

 Ke druhé části čtvrtého žalobního důvodu vycházející z porušení čl. 3 bodu 2 základního nařízení a zjevně nesprávného posouzení, kterého se dopustila Komise, když dospěla k závěru o existenci výhody

194    Ve druhé části čtvrtého žalobního důvodu žalobkyně zpochybňují závěr Komise, že platby z fondu na podporu pěstování palmy olejné představují výhodu.

195    V prvním bodě této části žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise vycházela ze zjevně nesprávného hypotetického srovnávacího scénáře, když dospěla k závěru, že pokud by neexistoval fond na podporu pěstování palmy olejné a jeho platby, nemohli by výrobci bionafty prodávat svůj výrobek na indonéském trhu a ceny bionafty by byly nižší. Fond na podporu pěstování palmy olejné a povinnost týkající se přimíchávání jsou dva samostatné právní nástroje s různými cíli. Pokud by první z nich neexistoval, druhý by stále existoval a výrobci směsí by byli nuceni nakupovat bionaftu, aby splnili povinnost přimíchávání.

196    Jak bylo připomenuto v bodě 163 výše, článek 3 základního nařízení stanoví, že se má za to, že subvence byla poskytnuta, pokud existuje „finanční příspěvek“ ze strany vlády a je-li tím poskytnuta „výhoda“. Články 6 a 7 uvedeného nařízení stanoví podrobné podmínky pro výpočet „poskytnuté výhody“. Podle judikatury se o výhodu pro příjemce jedná tehdy, jestliže na tom bude příjemce lépe než bez režimu subvence. Z článku 3 bodu 1 a 2 základního nařízení navíc vyplývá, že pouze v případě, kdy finanční příspěvek vlády skutečně poskytuje vyvážejícímu výrobci výhodu, se má za to, že tomuto vyvážejícímu výrobci byla poskytnuta subvence (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑300/16, EU:T:2019:235, body 195 a 210).

197    V projednávaném případě měla Komise v bodě 65 odůvodnění napadeného nařízení za to, že správným hypotetickým srovnávacím scénářem není ten, že by v případě neexistence fondu na podporu pěstování palmy olejné výrobci směsí platili referenční cenu bionafty. Komise zastává názor, že bez pověření k přimíchávání, bez fondu na podporu pěstování palmy olejné a bez jeho plateb by výrobci směsí neměli vůbec žádnou pobídku k nákupu bionafty a výrobci bionafty by neobdrželi dodatečné finanční prostředky odpovídající rozdílu mezi referenční cenou nafty a referenční cenou bionafty stanovenou indonéskou vládou. Komise měla rovněž za to – jak je uvedeno výše v bodě 190 –, že referenční cena bionafty hrazené nezávislým dodavatelům je příliš vysoká.

198    Z prozatímního nařízení vyplývá, že pověření k přimíchávání bylo zavedeno nařízením ministerstva energetiky a nerostných zdrojů č. 12/2015 (bod 189 odůvodnění). V témže roce 2015 byl vytvořen fond na podporu bionafty, který je součástí fondu na podporu pěstování palmy olejné, a to nařízením prezidenta č. 61/2015 (bod 40 odůvodnění), a agentura pro správu fondu byla pověřena výběrem vývozních dávek z vývozu výrobků z palmového oleje tvořících finanční prostředky fondu na podporu pěstování palmy olejné (body 41 a 42 odůvodnění). Tímtéž ustanovením (čl. 1 odst. 4 nařízení prezidenta č. 61/2015) udělila indonéská vláda agentuře pro správu fondu právo využívat vývozní dávky a vývozní daně uložené na CPO a jeho deriváty a uložila jí povinnost pořizovat a používat bionaftu (bod 60 odůvodnění). Finanční prostředky na úhradu rozdílu mezi referenční cenou nafty a referenční cenou bionafty výrobcům bionafty pocházely z prostředků takto přidělených agentuře pro správu fondu.

199    Jeví se, že zavedení pověření k přimíchávání v systému vytvořeném indonéskou vládou záviselo na financování ze strany agentury pro správu fondu. Jedná se o komplexní systém zavedený indonéskou vládou k podpoře nákupů bionafty ze strany subjektů jmenovaných vládními orgány, jak vyplývá z nařízení prezidenta č. 24/2016 a č. 26/2016 (bod 44 odůvodnění prozatímního nařízení). Scénář existence pověření k přimíchávání bez financování ze strany agentury pro správu fondu je tedy čistě hypotetický a Komisi nelze vytýkat, že na něm svou analýzu nezaložila.

200    Komise se tedy nedopustila zjevně nesprávného posouzení ve smyslu judikatury citované výše v bodech 24 a 25, která se vztahuje i na určení existence výhody poskytnuté příjemci subvence, když posoudila tento systém jako jeden celek a když v bodě 71 odůvodnění napadeného nařízení dospěla k závěru, že jeho existence zajišťuje, že se výrobci bionafty nacházejí v lepší situaci, než v jaké by byli jinak, a poskytuje jim tudíž výhodu.

201    Žalobkyně dále nezpochybnily zjištění Komise, že v rámci tohoto režimu byla výše nákladů na zpracování ve vzorci použitém pro stanovení referenční ceny bionafty příliš vysoká (viz výše bod 197). Jak tedy Komise správně zdůrazňuje, referenční cena bionafty, kterou agentura pro správu fondu zohledňuje při určování výše plateb výrobcům bionafty, neodráží cenu, která by se uplatnila za tržních podmínek. Komise se tedy nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když dospěla k závěru, že příjemci byli v důsledku tohoto finančního příspěvku ze strany indonéské vlády v lepší situaci, než kdyby tento příspěvek neobdrželi, a to i v případě srovnávacího scénáře navrženého žalobkyněmi.

202    První bod této části žalobního důvodu žalobkyň je tudíž třeba zamítnout.

203    Ve druhém bodu této části žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že i kdyby byla poskytnuta výhoda, byla plně přenesena na výrobce směsí, společnosti Pertamina a AKR. Podle žalobkyň byl režim fondu na podporu pěstování palmy olejné navržen tak, aby podporoval výrobce směsí při nákupu bionafty a zajišťoval, že tito výrobci za tento výrobek zaplatí cenu, která je nižší než tržní referenční cena, a nikoli aby zvýhodňoval výrobce bionafty.

204    V tomto ohledu je třeba konstatovat, že argumenty žalobkyň zpochybňující existenci finančního příspěvku, který by jim poskytoval výhodu, byly odmítnuty (body 181 až 192 a body 195 až 201 výše). Je rovněž nesporné, že dotčené platby odpovídající rozdílu mezi referenční cenou nafty a referenční cenou bionafty byly vyplaceny agenturou pro správu fondu výrobcům bionafty, včetně žalobkyň. Žalobkyně nepředložily dostatečné důkazy svědčící o tom, že část těchto částek nebo výhod vyplývajících z jejich zaplacení byla převedena na společnosti AKR a Pertamina. K prokázání toho, že se unijní orgán dopustil zjevně nesprávného posouzení, které může odůvodnit zrušení aktu, se přitom takový důkaz vyžaduje (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. září 2014, Gold East Paper a Gold Huasheng Paper v. Rada, T‑444/11, EU:T:2014:773, bod 62). Skutečnost, že z programu indonéské vlády mohly mít prospěch také společnosti AKR a Pertamina, neznamená, že výhoda poskytnutá příjemcům byla přenesena na tyto podniky. Kromě toho, i kdybychom předpokládali, že výrobci směsí měli výhodné podmínky pro nákup bionafty tím, že ji získávali za referenční cenu nafty, nikoli za referenční cenu bionafty, tato okolnost nevylučuje možnost, že v rámci téhož režimu měli výrobci bionafty jinou výhodu vyplývající z plateb prováděných agenturou pro správu fondu.

205    Vzhledem k výše uvedeným úvahám je třeba zamítnout druhý bod této části žalobního důvodu, a v důsledku toho druhou část čtvrtého žalobního důvodu v plném rozsahu.

206    Vzhledem k tomu, že všechny argumenty předložené v rámci čtvrtého žalobního důvodu byly zamítnuty, je třeba tento žalobní důvod zamítnout.

 K pátému žalobnímu důvodu, který vychází z porušení článku 7 základního nařízení a zjevně nesprávného posouzení, kterého se Komise dopustila při výpočtu výše výhody poskytnuté režimem fondu na podporu pěstování palmy olejné

207    Argumentace žalobkyň v rámci pátého žalobního důvodu může být rozdělena do dvou vytýkaných skutečností. První z nich se týká zjevně nesprávného posouzení, kterého se Komise údajně dopustila při výpočtu výše zvýhodnění poskytnutého v rámci režimu fondu na podporu pěstování palmy olejné tím, že od výše subvence neodečetla vývozní dávky zaplacené do fondu na podporu pěstování palmy olejné a náklady na dopravu. Druhá vytýkaná skutečnost vychází ze zjevně nesprávného posouzení, kterého se Komise údajně dopustila při stejném výpočtu, když platby z fondu na podporu pěstování palmy olejné přepočetla podle celkového obratu u bionafty.

208    Komise podporovaná organizací EBB tento žalobní důvod zpochybňuje.

 K neodečtení vývozních dávek a nákladů na dopravu od výše subvence

209    Článek 7 odst. 1 základního nařízení stanoví následující:

„[…] Při určování [výše napadnutelných subvencí] mohou být z celkové výše subvence odečteny tyto prvky:

a)      poplatky za podání žádosti nebo jiné náklady, které byly nezbytně vynaloženy, aby vznikl nárok na poskytnutí subvence nebo aby byla získána;

b)      vývozní daně, cla nebo jiné poplatky, které byly uloženy na výrobky vyvážené do Unie zvláště k tomu účelu, aby se vyrovnala subvence.

Žádá-li účastník řízení o odpočet, musí prokázat, že je jeho žádost oprávněná.“

210    Úvodem je třeba zdůraznit, že z čl. 7 odst. 1 základního nařízení, a zejména z formulace „mohou být […] odečteny“, jasně vyplývá, že Komise má při uplatňování tohoto ustanovení široký prostor pro uvážení v souladu s judikaturou citovanou výše v bodě 24. Odpočet těchto prvků od výše napadnutelných subvencí vyžaduje, aby zúčastněný prokázal, že je jeho žádost o odpočet oprávněná. Po předložení tohoto důkazu musí Komise požadovaný odpočet provést.

211    Žalobkyně na prvním místě tvrdí, že Komise měla od výše napadnutelné subvence odečíst vývozní dávky zaplacené do Fondu pro pěstování palmy olejné, jelikož tyto dávky jsou jiné povahy než běžné daně a jsou spojeny s odvětvím bionafty, neboť jsou součástí jeho hodnotového řetězce.

212    Je třeba konstatovat, že žalobkyně nepředložily žádný důkaz, který by v souladu s jejich důkazním břemenem podle čl. 7 odst. 1 posledního pododstavce základního nařízení a judikaturou uvedenou výše v bodě 204 umožnil prokázat, že dotyčné vývozní dávky byly konkrétně určeny ke kompenzaci subvence. Z bodu 89 odůvodnění prozatímního nařízení naopak jasně vyplývá, a žalobkyně to nezpochybnily, že vývozní dávka se vztahuje nejen na bionaftu, ale i na „surový palmový olej a navazující produkty“, včetně bionafty. Žalobkyně nevysvětlují, jak má vývozní dávka týkající se několika výrobků konkrétně kompenzovat subvenci na jeden z těchto výrobků. Kromě toho skutečnost, že z těchto dávek je financován fond na podporu pěstování palmy olejné a vstupují do hodnotového řetězce bionafty, nepostačuje k prokázání, že byly konkrétně určeny ke kompenzaci subvence, a že tedy Komise nesprávně pochopila rozsah působnosti čl. 7 odst. 1 písm. a) základního nařízení nebo se ve své analýze dopustila zjevného pochybení.

213    Tento argument žalobkyň je tudíž třeba odmítnout.

214    Žalobkyně na druhém místě tvrdí, že náklady na dopravu byly ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. a) základního nařízení nezbytné k dodání bionafty, a tedy k obdržení platby z fondu na podporu pěstování palmy olejné, a měly být odečteny od výše napadnutelné subvence. Komise se nesprávně opírala o své sdělení o výpočtu výše subvencí v rámci antisubvenčních šetření (Úř. věst. 1998, C 394, s. 6, dále jen „pokyny pro výpočet výše subvencí“), dokument, který nemá závaznou povahu, pro účely neodečtení nákladů na dopravu jako nepovinných nákladů, které byly uhrazeny soukromým společnostem.

215    V tomto ohledu je třeba uvést, že pokyny představují právní nástroj, který je při dodržování norem vyšší právní síly určený k upřesnění kritérií, jež Komise použije v rámci výkonu své posuzovací pravomoci při výpočtu výše napadnutelných subvencí (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 15. března 2006, Daiichi Pharmaceutical v. Komise, T‑26/02, EU:T:2006:75, bod 49). Z toho vyplývá, že při přijímání pokynů nemůže Komise pominout znění právního předpisu vyšší právní síly, jehož kritéria uplatňování upřesňuje.

216    Kromě toho se podle judikatury přijetím takových pravidel chování, jež mají mít externí účinky, jak je tomu v případě pokynů, které se vztahují na hospodářské subjekty, a zveřejněním oznámení, že je napříště použije na případy jimi dotčené, dotčený orgán omezuje při výkonu své posuzovací pravomoci a nemůže se od těchto pravidel odchýlit, pod hrozbou zrušení jeho rozhodnutí případně z důvodu porušení obecných právních zásad, jako je zásada rovného zacházení nebo ochrana legitimního očekávání. Nemůže tedy být vyloučeno, že taková obecně závazná pravidla chování mohou za určitých podmínek a v závislosti na jejich obsahu způsobovat právní následky (obdobně viz rozsudek ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, EU:C:2005:408, body 210 a 211).

217    Pokyny pro výpočet výše subvencí stanoví v části „G. Prvky odečitatelné od výše subvence“, že „jediné výdaje a náklady, které lze obvykle odečíst, jsou ty, které jsou zaplaceny přímo vládě během období šetření“, že „musí být prokázáno, že tyto platby jsou povinné pro získání subvence“ a že „platby soukromým osobám, jako jsou právníci nebo účetní, v souvislosti s žádostí o subvenci nejsou odečitatelné“.

218    Tato upřesnění jsou v souladu s předpisem vyšší právní síly, který mají ozřejmit. Zaprvé je upřesnění, že musí být prokázáno, že odečitatelné výdaje a náklady jsou „povinné pro získání subvence“, v souladu s podmínkou stanovenou v čl. 7 odst. 1 písm. a) základního nařízení, a sice že odečitatelné náklady a výdaje musí být „nezbytně vynaloženy“, aby bylo možné subvenci získat. Zadruhé je s tímto ustanovením v souladu i upřesnění, že „jediné výdaje a náklady, které lze obvykle odečíst, jsou ty, které jsou zaplaceny přímo vládě během období šetření“. S ohledem na široký prostor pro uvážení, který Komise v této oblasti má podle judikatury citované výše v bodě 24, Komise neomezila odečitatelné výdaje a náklady nesprávně, jak tvrdí žalobkyně, když v pokynech upřesnila, že „poplatky za podání žádosti nebo jiné náklady, které byly nezbytně vynaloženy, aby vznikl nárok na poskytnutí subvence“ uvedené v čl. 7 odst. 1 písm. a) základního nařízení jsou ty, „které jsou zaplaceny přímo vládě během období šetření“.

219    Komise proto v bodech 87 až 92 odůvodnění napadeného nařízení správně aplikovala pokyny pro výpočet výše subvencí na žádost o odpočet nákladů na dopravu.

220    V pojednávaném případě však žalobkyně zaprvé netvrdí, že výdaje na dopravu bionafty byly během období šetření zaplaceny přímo indonéské vládě. Zadruhé nelze přijmout jejich argument, že platby z fondu na podporu pěstování palmy olejné byly podmíněny dodávkou bionafty, a že proto byly související náklady na dopravu „nezbytně vynaloženy, aby vznikl nárok na poskytnutí subvence“ ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. a) základního nařízení. Tyto náklady totiž souvisely výhradně s plněním kupní smlouvy mezi žalobkyněmi a společnostmi Pertamina nebo AKR. Skutečnost, že výrobci bionafty museli za účelem obdržení plateb od agentury pro správu fondu ke svým fakturám přiložit řadu podpůrných dokumentů, včetně informací o místě dodání, objemu a druhu dodané bionafty a výši výdajů na dopravu, neznamená, že tyto výdaje byly „povinné pro získání subvence“ ve smyslu pokynů pro výpočet výše subvencí, a nemění nic na tomto závěru.

221    Tyto argumenty je proto třeba odmítnout.

 K přepočtu výše subvence podle celkového obratu u bionafty

222    Článek 7 odst. 2 základního nařízení stanoví, že „[p]okud se subvence neposkytuje podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků, určí se výše napadnutelné subvence tak, že celková výše subvence se přiměřeně přepočítá na množství výrobků, které byly v posuzovaném období vyrobeny, prodány nebo vyvezeny“.

223    Z ustanovení pokynů pro výpočet výše subvencí uvedených pod nadpisem „b) Jmenovatel použitý pro přepočet výše subvence“, který je sám nadepsán „F. Období posuzované pro výpočet subvence: připsání oproti přepočtu“, vyplývá, že: „ii) Pro nevývozní subvence se jako jmenovatel použije celkový prodej (domácí prodej i vývoz), protože tyto subvence se poskytují jak na domácí prodej, tak na prodej na vývoz“.

224    V projednávané věci Komise v bodě 81 odůvodnění prozatímního nařízení, potvrzeném v bodě 100 odůvodnění napadeného nařízení, přepočetla částky subvence podle celkového obratu dosaženého prodejem bionafty vyvážejícími výrobci během období šetření, přičemž uvedený obrat zahrnuje domácí prodej i prodej na vývoz.

225    Žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když přepočetla výši plateb, které obdržel fond na podporu pěstování palmy olejné, podle celkového obratu z jejich prodeje bionafty. Podle jejich názoru měly být tyto částky přepočteny pouze podle prodeje bionafty na indonéském domácím trhu, který jediný by odůvodňoval příjem plateb z fondu na podporu pěstování palmy olejné.

226    Zaprvé, jelikož subvence nebyly poskytnuty podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků, splnila Komise přepočtem částek subvencí poskytnutých během období šetření podle celkového obratu z prodeje dotčeného výrobku, tj. bionafty, požadavky čl. 7 odst. 2 základního nařízení. Zadruhé, jelikož v projednávané věci dotčené subvence nejsou vývozními subvencemi, postupovala Komise v souladu s pokyny pro výpočet výše subvencí, když jako jmenovatel použila celkový prodej (domácí prodej i prodej na vývoz) tohoto výrobku. Jak Komise správně zdůrazňuje, neomezoval se účinek plateb z fondu na podporu pěstování palmy olejné na indonéský domácí trh, ale tyto platby představovaly podporu pro výrobce bionafty a mohly jim také poskytnout výhodu při prodeji pro účely vývozu. Argument žalobkyň uvedený v jejich písemnostech a na jednání v tom smyslu, že pokud by se měla uplatnit zásada, že peníze jsou zastupitelným aktivem, musela by se výhoda přepočítat podle všech prodejů, tento závěr nemůže změnit, ale spíše jej může podpořit. Takový argument se totiž rovná souhlasu s tím, že by se přepočet měl provádět na širším základě než jen podle prodeje bionafty na domácím trhu.

227    Z toho vyplývá, že přístup spočívající v zohlednění celkového obratu z prodeje bionafty je vhodný, a proto se nejeví jako zjevně nesprávný.

228    Žalobkyně mimoto tvrdí, že Komise tím, že v napadeném nařízení neodpověděla na jejich argument, že výše subvence měla být přepočtena podle jejich celkového obratu, porušila povinnost uvést odůvodnění.

229    Podle ustálené judikatury Komise není povinna vyjádřit se ke všem argumentům, jichž se před ní dovolávají zúčastněné osoby, ale stačí, aby vyložila skutečnosti a právní úvahy, které mají zásadní význam pro strukturu rozhodnutí (rozsudek ze dne 6. března 2003, Westdeutsche Landesbank Girozentrale a Land Nordrhein-Westfalen v. Komise, T‑228/99 a T‑233/99, EU:T:2003:57, bod 280). Komise tedy není povinna v odůvodnění prozatímního nebo konečného nařízení odpovědět na všechny skutkové a právní otázky, které vznesli zúčastnění během správního řízení (obdobně viz rozsudek ze dne 25. října 2011, Transnational Company „Kazchrome“ a ENRC Marketing v. Rada, T‑192/08, EU:T:2011:619, bod 256 a citovaná judikatura). Kromě toho Komise není povinna v nařízení o uložení konečného vyrovnávacího cla konkrétně odůvodnit nezohlednění jednotlivých argumentů uplatněných účastníky řízení v průběhu správního řízení. Postačuje, aby toto nařízení obsahovalo jasné odůvodnění hlavních prvků, které se vyskytly v analýze, pokud toto odůvodnění může objasnit důvody, pro které Komise vyloučila příslušné argumenty uplatněné z tohoto hlediska účastníky v rámci správního řízení (obdobně viz rozsudek ze dne 1. června 2017, Changmao Biochemical Engineering v. Rada, T‑442/12, EU:T:2017:372, bod 90).

230    Pokud však v antisubvenčním řízení zúčastněné strany v průběhu správního řízení trvají na získání odpovědí nebo vysvětlení týkajících se podstatných prvků výpočtů provedených orgány, je třeba mít za to, že orgány jsou tím spíše povinny uvést odůvodnění svého rozhodnutí tak, aby zúčastněné strany byly schopny takto provedeným výpočtům porozumět (obdobně viz rozsudek ze dne 11. července 2017, Viraj Profiles v. Rada, T‑67/14, nezveřejněný, EU:T:2017:481, bod 127). Odůvodnění aktu musí být kromě toho obsaženo v samotném textu tohoto aktu a s výjimkou mimořádných okolností nemůže vycházet z písemných nebo ústních vysvětlení poskytnutých později, tedy v době, kdy je proti danému aktu již podána žaloba k unijnímu soudu (rozsudek ze dne 1. června 2017, Changmao Biochemical Engineering v. Rada, T‑442/12, EU:T:2017:372, bod 91).

231    V projednávaném případě je nesporné, že jedna ze žalobkyň ve správním řízení podpůrně namítala, že výše subvence by měla být přepočtena podle jejího celkového obratu, který zahrnuje jak bionaftu, tak jiné výrobky, a že napadené nařízení se tímto argumentem výslovně nezabývá. Z bodu 81 odůvodnění prozatímního nařízení, jehož analýza byla potvrzena napadeným nařízením, však jasně vyplývá, že k přepočtu došlo v souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení, který stanoví přepočet hodnoty celkové subvence podle množství výrobků, které byly vyrobeny, prodány nebo vyvezeny, přičemž tímto výrobkem je v projednávané věci bionafta.

232    Jeví se, že toto odůvodnění může objasnit důvody, proč Komise v souladu s judikaturou citovanou výše v bodě 229 odmítla argumenty předložené účastníky v tomto ohledu během správního řízení.

233    Způsob přepočtu výše subvence kromě toho právně dostačujícím způsobem vyplývá z bodu 100 odůvodnění napadeného nařízení a bodu 81 odůvodnění prozatímního nařízení, což žalobkyním umožnilo seznámit se s odůvodněním přijatého opatření za účelem ochrany jejich práv a unijnímu soudu umožnilo provést přezkum, jak vyplývá z bodu 225 a bodů následujících výše. Tento argument je tudíž třeba v souladu s judikaturou citovanou výše v bodě 141 odmítnout.

234    Vytýkaná skutečnost vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění musí být tudíž zamítnuta.

235    Vzhledem k tomu, že všechny vytýkané skutečnosti předložené v rámci pátého žalobního důvodu byly zamítnuty, je třeba tento žalobní důvod zamítnout.

 K šestému žalobnímu důvodu, který vychází z porušení čl. 8 odst. 1 a 8 základního nařízení při zjištění, zda hrozí podstatná újma

236    V rámci šestého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise porušila čl. 8 odst. 1 a 8 základního nařízení, když dospěla k závěru, že existuje hrozba podstatné újmy, aniž přezkoumala určité faktory stanovené v čl. 8 odst. 8 základního nařízení a aniž vzala v úvahu všechny předložené důkazy.

237    V projednávaném případě dospěla Komise v bodech 319 a 320 odůvodnění napadeného nařízení k závěru, že výrobní odvětví Unie neutrpělo v období šetření podstatnou újmu, třebaže uvedené výrobní odvětví nebylo silné. Měla však za to, že v projednávaném případě existuje hrozba podstatné újmy uvedenému výrobnímu odvětví.

238    V tomto ohledu je třeba úvodem připomenout, že čl. 2 písm. d) základního nařízení definuje pojem „újma“ tak, že se jím rozumí, není-li stanoveno jinak, zejména podstatná újma výrobnímu odvětví Unie nebo hrozba podstatné újmy takovému výrobnímu odvětví, a pro výklad tohoto pojmu odkazuje na ustanovení článku 8.

239    Článek 8 odst. 1 tohoto nařízení upravuje zjišťování újmy. To musí zahrnovat objektivní posouzení jednak objemu dovozu subvencovaných výrobků a účinku tohoto dovozu na ceny obdobných výrobků na trhu Unie a jednak následného vlivu tohoto dovozu na výrobní odvětví Unie.

240    Článek 8 odst. 8 základního nařízení upravuje „zjištění, zda hrozí podstatná újma“. Je blíže uvedeno, že toto zjištění musí vycházet ze skutečností, a nikoli pouze z tvrzení, domněnek nebo vzdálené možnosti a že změna okolností, jež by přivodila stav, v němž by subvence působila újmu, musí být zřetelně předvídatelná a musí hrozit bezprostředně. Z toho vyplývá, že zjištění hrozící újmy musí jasně vyplývat ze skutkových okolností projednávané věci. Z toho rovněž vyplývá, že újma, která je předmětem hrozby, musí nastat brzy (obdobně viz rozsudek ze dne 29. ledna 2014, Hubei Xinyegang Steel v. Rada, T‑528/09, EU:T:2014:35, bod 54).

241    Toto ustanovení indikativně stanoví faktory, které je třeba zohlednit při zjišťování hrozby podstatné újmy (obdobně viz stanovisko generálního advokáta P. Mengozziho ve spojených věcech ArcelorMittal Tubular Products Ostrava a další v. Rada a Rada v. Hubei Xinyegang Steel, C‑186/14 P a C‑193/14 P, EU:C:2015:767, bod 44), a tedy faktory jako:

„a)      druh dané subvence nebo subvencí a jejich pravděpodobné účinky na obchod;

b)      významná míra zvýšení objemu dovozu subvencovaných výrobků na trh Unie, naznačující pravděpodobné podstatné zvýšení dovozu;

c)      zda má vývozce dostatečnou volně dostupnou kapacitu nebo bezprostředně očekává podstatné zvýšení své kapacity, naznačující pravděpodobné podstatné zvýšení dovozu subvencovaných výrobků do Unie, přičemž je nutno vzít v úvahu, do jaké míry mohou dodatečný vývoz vstřebat ostatní vývozní trhy;

d)      dovoz uskutečňovaný za ceny, které by významnou měrou způsobily pokles cen nebo zabránily výrazně jejich růstu, ke kterému by jinak došlo, a které zřejmě zvýší poptávku po dalším dovozu;

e)      zásoby výrobku, který je předmětem šetření.“

242    Článek 8 odst. 8 základního nařízení rovněž stanoví, že žádný z těchto faktorů není sám o sobě nezbytně rozhodující, ale souhrn posuzovaných faktorů musí vést k závěru, že bezprostředně hrozí další subvencovaný vývoz a bez zavedení ochranných opatření vznikne podstatná újma.

243    Mimoto Soudní dvůr již upřesnil, že existence hrozící újmy, stejně jako existence újmy, musí být prokázána ke dni přijetí antidumpingového opatření s ohledem na stav výrobního odvětví Unie k tomuto datu. Unijní orgány totiž mohou zjistit, zda bezprostřední zvýšení budoucího dumpingového dovozu způsobí v případě, že nebude přijato žádné obchodní ochranné opatření, tomuto odvětví podstatnou újmu, pouze na základě tohoto stavu. Unijní orgány jsou však oprávněny za určitých okolností zohlednit údaje z doby po období šetření (obdobně viz rozsudek ze dne 4. února 2021, eurocylinder systems, C‑324/19, EU:C:2021:94, body 40 a 41).

244    V tomto ohledu je v souladu s judikaturou citovanou výše v bodě 24 třeba připomenout, že v oblasti společné obchodní politiky, konkrétně v oblasti obchodních ochranných opatření, disponují unijní orgány vzhledem ke složitosti hospodářských, politických a právních situací, které musí přezkoumávat, širokou posuzovací pravomocí. V tomto kontextu je třeba mít za to, že přezkum hrozby újmy předpokládá posouzení složitých hospodářských otázek, a soudní přezkum tohoto posouzení proto musí být omezen na ověření dodržení právních a procesních pravidel, věcné správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě se napadená volba provádí, a neexistence zjevně nesprávných posouzení skutkového stavu nebo neexistence zneužití pravomoci. Tento omezený soudní přezkum neznamená, že by se unijní soud zdržel přezkumu výkladu údajů hospodářské povahy ze strany orgánů (obdobně viz rozsudek ze dne 29. ledna 2014, Hubei Xinyegang Steel v. Rada, T‑528/09, EU:T:2014:35, bod 53). Tribunálu konkrétně přísluší nejen ověřit věcnou správnost uplatněných důkazů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale rovněž přezkoumat, zda tyto důkazy představují veškeré relevantní údaje, jež musí být vzaty v úvahu při posuzování komplexní situace, a zda o ně lze opřít závěry, které jsou z nich vyvozovány (obdobně viz rozsudek ze dne 18. října 2018, Gul Ahmed Textile Mills v. Rada, C‑100/17 P, EU:C:2018:842, bod 64).

245    Závěr Komise týkající se stavu výrobního odvětví Unie, který byl stanoven v rámci analýzy podstatné újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie ve smyslu čl. 8 odst. 4 základního nařízení, navíc zůstává v zásadě relevantní v rámci analýzy podstatné újmy hrozící tomuto výrobnímu odvětví ve smyslu čl. 8 odst. 8 tohoto nařízení (obdobně viz rozsudek ze dne 4. února 2021, eurocylinder systems, C‑324/19, EU:C:2021:94, bod 42).

246    Ve světle těchto zásad je třeba přezkoumat, zda Komise porušila čl. 8 odst. 1 a 8, když v bodě 405 odůvodnění napadeného nařízení dospěla k závěru, že v období šetření představoval dovoz z Indonésie pro výrobní odvětví Unie hrozbu podstatné újmy.

 K situaci výrobního odvětví Unie

247    Závěr, že výrobní odvětví Unie nebylo během období šetření silné, opřela Komise v bodech 309 až 340 odůvodnění prozatímního nařízení i o několik mikroekonomických a makroekonomických ukazatelů a tuto analýzu potvrdila v bodech 279 až 317 odůvodnění napadeného nařízení, v němž v bodech 321 až 341 odůvodnění rovněž zkoumala hospodářské ukazatele po období šetření.

248    Žalobkyně, ač nezpochybňují pravdivost údajů použitých Komisí, tvrdí, že vzhledem k mikroekonomickým a makroekonomickým ukazatelům, které vykazují určité pozitivní trendy, Komise nesprávně tvrdí, že se výrobní odvětví Unie nacházelo v obtížné situaci.

249    Na prvním místě, pokud jde o makroekonomické ukazatele, žalobkyně zaprvé tvrdí, že výroba v Unii, výrobní kapacita a využití kapacity se během období šetření zvýšily.

250    V tomto ohledu je třeba poznamenat, že z tabulky 3 v bodě 268 odůvodnění prozatímního nařízení vyplývá, že po nárůstu mezi lety 2015 a 2017 zůstala výroba v Unii mezi rokem 2017 a obdobím šetření téměř stabilní (nárůst z 13 071 053 na 13 140 582 tun při stabilním indexu 111), zatímco se spotřeba Unie výrazně zvýšila, jak je uvedeno v tabulce 4 v bodě 271 odůvodnění prozatímního nařízení (z 14 202 128 na 15 634 102 tun, což představuje nárůst o 10,08 %). Z toho vyplývá, že výroba v Unii nenásledovala nárůst spotřeby v Unii, a tedy ani nárůst poptávky. Z tabulky 8 v bodě 309 odůvodnění prozatímního nařízení navíc vyplývá, že výrobní kapacita Unie se mírně zvýšila mezi rokem 2017 a obdobím šetření (z 16 594 853 tun na 17 031 230 tun), zatímco využití kapacity se po zvýšení v letech 2015, 2016 a 2017 mezi rokem 2017 a obdobím šetření mírně snížilo.

251    Na základě těchto údajů měla Komise v bodě 310 odůvodnění prozatímního nařízení za to, že nárůst výrobní kapacity výrobního odvětví Unie byl výrazně nižší než nárůst poptávky, neboť uvedené výrobní odvětví mohlo z růstu trhu těžit pouze ve velmi omezené míře v důsledku výrazného nárůstu subvencovaného dovozu, zvláště během období šetření.

252    Vzhledem k tomu, že toto zjištění je v souladu s analyzovanými údaji a může podpořit závěr, že výrobní odvětví Unie bylo v obtížné situaci, je třeba první argument žalobkyň odmítnout.

253    Zadruhé žalobkyně tvrdí, že se zvýšil objem prodeje.

254    Z tabulky 9 v bodě 314 odůvodnění prozatímního nařízení však jasně vyplývá, že zatímco objem prodeje na trhu Unie se v letech 2015 až 2017 zvýšil, mezi rokem 2017 a obdobím šetření se tento prodej snížil, přičemž jde o období, které odpovídá, jak Komise uvádí v bodě 317 odůvodnění prozatímního nařízení, zrušení cla na dovoz z Indonésie. Tento argument žalobkyň je proto třeba odmítnout.

255    Zatřetí žalobkyně tvrdí, že výrobní odvětví Unie si udrželo vysoký podíl na trhu v rozmezí od 81 % do 95 %.

256    Je však třeba konstatovat, že z tabulky 9 v bodě 314 odůvodnění prozatímního nařízení vyplývá, že podíl výrobního odvětví Unie na trhu se mezi rokem 2017 a obdobím šetření výrazně snížil (z 91,6 % na 81,5 %). Komise v bodě 317 odůvodnění uvedeného nařízení vysvětluje, a žalobkyně tento bod nezpochybňují, že toto snížení lze vysvětlit zrušením cel na dovoz z Indonésie, které změnilo situaci na trhu v březnu 2018, během období šetření. S ohledem na tyto údaje je třeba tento argument žalobkyň odmítnout.

257    Začtvrté žalobkyně tvrdí, že vývoj zaměstnanosti a produktivity je pozitivní.

258    Z tabulky 10 v bodě 319 odůvodnění prozatímního nařízení totiž vyplývá, že počet zaměstnanců výrobního odvětví Unie se mezi rokem 2015 a obdobím šetření mírně zvýšil (o 78 zaměstnanců). Produktivita se však mezi rokem 2017 a obdobím šetření snížila (z 4 782 tun na zaměstnance na 4 625 tun na zaměstnance). Z toho vyplývá, že mírný nárůst počtu zaměstnanců sám o sobě nestačí k tomu, aby vyvrátil závěry Komise vyvozené ze všech makroekonomických ukazatelů. Podle judikatury musí sice zkoumání ze strany orgánů vést k závěru, že hrozba újmy je značná, ale nevyžaduje se, aby všechny relevantní hospodářské činitele a ukazatele vykazovaly negativní trend (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 23. dubna 2018, Shanxi Taigang Stainless Steel v. Komise, T‑675/15, nezveřejněný, EU:T:2018:209, bod 93 a citovaná judikatura).

259    Z toho vyplývá, že tyto argumenty žalobkyň je třeba odmítnout.

260    Na druhém místě, pokud jde o mikroekonomické ukazatele, žalobkyně zaprvé tvrdí, že prodejní ceny v Unii se zvýšily.

261    Je však třeba konstatovat, že z tabulky 11 v bodě 325 odůvodnění prozatímního nařízení vyplývá, že po nárůstu mezi lety 2015 a 2017, kdy existovala cla na dovoz z Indonésie, se ceny mezi rokem 2017 a obdobím šetření snížily z 832 eur za tunu na 794 eura. Tento argument žalobkyň je proto třeba odmítnout.

262    Zadruhé žalobkyně tvrdí, že výrobní náklady se od roku 2017 snížily.

263    Z tabulky 11 v bodě 325 odůvodnění prozatímního nařízení totiž vyplývá, že výrobní náklady se mezi rokem 2017 a obdobím šetření snížily z 827 eur za tunu na 791 euro za tunu. Ze všech údajů v této tabulce, zvláště z poklesu prodejní ceny, však vyplývá, že výrobní odvětví Unie nemohlo mít z tohoto poklesu nákladů prospěch, protože muselo přenést celý tento pokles na své odběratele, jak Komise správně poznamenává v bodě 328 odůvodnění prozatímního nařízení. Tento argument žalobkyň je proto třeba odmítnout.

264    Zatřetí žalobkyně tvrdí, že se pozitivně vyvíjely peněžní toky, ziskovost prodejů a návratnost investic.

265    V tomto ohledu je třeba konstatovat, že z tabulky 14 v bodě 334 odůvodnění prozatímního nařízení vyplývá, že peněžní toky se mezi lety 2015 a 2017 zvýšily (s prudkým nárůstem mezi lety 2016 a 2017) a poté klesly zpět na úroveň roku 2016. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, tedy není možné usuzovat na pozitivní vývoj.

266    Pokud jde o návratnost investic, ta se mezi lety 2015 a 2016 výrazně zvýšila a poté zůstala poměrně stabilní (18 % v roce 2016, 16 % v roce 2017 a 17 % během období šetření). Tato stabilizace návratnosti investic stejně jako stabilizace ziskovosti prodejů v Unii nezávislým odběratelům na úrovni 0,8 % v roce 2017 a v období šetření, což je úroveň nízká, přitom nezpochybňují závěry Komise ohledně situace výrobního odvětví Unie založené na všech relevantních důkazech v tomto ohledu.

267    Pokud jde o údaje získané po období šetření, žalobkyně tvrdí, že nejsou reprezentativní a nelze z nich vyvozovat platné závěry.

268    V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle judikatury je oprávnění zohlednit za určitých okolností údaje z doby po období šetření odůvodněné v rámci šetření, jejichž předmětem je nikoli konstatování újmy, ale určení hrozící újmy, která z povahy věci vyžaduje prospektivní analýzu. Tyto údaje mohou být použity k potvrzení nebo vyvrácení předpovědí uvedených v nařízení Komise o uložení prozatímního antidumpingového cla a v prvně uvedeném případě umožňují uložení konečného antidumpingového cla. Použití údajů z doby po období šetření unijními orgány se však nemůže vymykat přezkumu unijního soudu (obdobně viz rozsudek ze dne 4. února 2021, eurocylinder systems, C‑324/19, EU:C:2021:94, bod 41).

269    V projednávaném případě Komise v bodech 321 až 341 odůvodnění napadeného nařízení přezkoumala údaje týkající se období od října 2018 do června 2019 (dále jen „doba po období šetření“) a dospěla k závěru, že v době po období šetření se hospodářská situace výrobního odvětví Unie ještě zhoršila.

270    Žalobkyně vytýkají Komisi, že použila nereprezentativní údaje, protože zaprvé napadené nařízení uvádí, že u čtyř z devíti měsíců období následujícího po období šetření byly údaje zkresleny v důsledku mimořádných okolností, jež nastaly u jednoho výrobce, a zadruhé bod 322 odůvodnění napadeného nařízení uvádí, že „[ú]daje pro období šetření nejsou […] přímo srovnatelné s údaji pro období následující po období šetření“.

271    Tato tvrzení žalobkyň jsou neopodstatněná. Komise totiž pečlivě specifikovala okolnosti, které umožňují posoudit reprezentativnost údajů získaných po období šetření nebo odůvodnit jejich relevantnost. Zaprvé v bodě 331 odůvodnění napadeného nařízení vysvětlila, že vyšší zisky v zimním období 2018–2019 byly výjimečné, neboť je vykázala jedna společnost zařazená do vzorku, která byla schopna využít dočasný nedostatek dodávek ve svém regionu, který jí umožnil zvýšit v tomto období ceny, a tudíž i zisky. Zadruhé Komise v bodě 322 odůvodnění uvedeného nařízení zdůraznila, že údaje pro období šetření nejsou přímo srovnatelné s údaji pro období následující po období šetření. Komise proto konstatovala, že na jedné straně bylo z důvodu časových omezení šetření možné analyzovat některé makroekonomické ukazatele pouze pro výrobce v Unii zařazené do vzorku. Na druhé straně porovnávala dvanáct měsíců období šetření s devíti měsíci období následujícího po období po šetření, protože údaje pro dvanáct měsíců období následujícího po období šetření ještě nebyly k dispozici.

272    Z toho vyplývá, že tyto údaje mohou být použity k potvrzení nebo vyvrácení předpovědí uvedených v nařízení Komise o uložení prozatímního vyrovnávacího cla, aby bylo možné uložit konečné vyrovnávací clo v souladu s judikaturou uvedenou výše v bodě 268.

273    S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti je třeba argumenty žalobkyň odmítnout, aniž je třeba rozhodnout o otázce jejich přípustnosti, kterou se implicitně zabývala Komise, podle níž byly tyto argumenty poprvé vzneseny ve fázi repliky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. dubna 2017, Francie v. Komise, T‑344/15, EU:T:2017:250, bod 92).

 K povaze dotčených subvencí a účinkům na obchod, které mohou vyvolat

274    Žalobkyně tvrdí, že Komise nezohlednila důkazy poskytnuté žalobkyněmi a dalšími účastníky ohledně povahy a účinků dotčených subvencí. Tyto důkazy by prokázaly jednak, že údajné dodávky CPO za cenu nižší než přiměřenou by již neměly účinky na obchod, neboť vývozní daň a vývozní dávka přestaly platit v prosinci 2018, a jednak, že platby v rámci programu fondu na podporu pěstování palmy olejné se v období od září do prosince 2018 snížily na nulu a od ledna 2019 pak byly obnoveny na nižší úrovni a neměly již ani obchodní účinky na vývozní činnosti indonéských výrobců bionafty. Kromě toho by se veškeré výhody získané z fondu na podporu pěstování palmy olejné měly přepočítat pouze na prodej bionafty na domácím trhu.

275    V tomto ohledu je třeba připomenout, že argumenty žalobkyň směřující k vyvrácení závěrů Komise o cenovém podbízení, dodávkách CPO za cenu nižší než přiměřenou a existenci subvence ve formě přímého převodu finančních prostředků z fondu na podporu pěstování palmy olejné byly odmítnuty v rámci prvního, třetího a čtvrtého žalobního důvodu. Argumenty týkající se přepočtu výše subvence podle celkového obratu u bionafty byly odmítnuty v rámci pátého žalobního důvodu.

276    Za těchto okolností skutečnosti uváděné žalobkyněmi, které se týkají stanovení nulové vývozní daně, pozastavení vývozní dávky od prosince 2018 a kolísání plateb v rámci programu fondu na podporu pěstování palmy olejné a jež se všechny vztahují na období po šetření, nemohou vyvrátit závěr Komise, že indonéská vláda prostřednictvím řady opatření narušila domácí trh s CPO v Indonésii a uměle udržovala nízkou cenu CPO ve prospěch navazujícího odvětví bionafty (viz body 80, 162, 172, 190 a 203 odůvodnění prozatímního nařízení).

277    Proto se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když v bodě 343 odůvodnění napadeného nařízení, stejně jako v bodě 349 odůvodnění prozatímního nařízení, konstatovala, že dotčené subvence byly takové povahy, že udržovaly vývoz indonéské bionafty na cenové úrovni, která ovlivnila výrobní odvětví Unie ještě negativněji, čímž potvrdila (bod 351 odůvodnění napadeného nařízení) posouzení uvedené v bodě 350 odůvodnění prozatímního nařízení, podle něhož opatření přijatá indonéskou vládou ovlivňují hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie.

 K míře zvýšení subvencovaného dovozu

278    Žalobkyně tvrdí, že údaje, jež se vztahují na období po šetření, neprokazují zvýšení dovozu indonéské bionafty na trh Unie, a proto je nepravděpodobné, že by k takovému zvýšení v budoucnu došlo.

279    Je však třeba konstatovat, a žalobkyně správnost těchto údajů nezpochybňují, že z tabulky 4 v bodě 353 odůvodnění napadeného nařízení vyplývá, že dovozy z Indonésie byly vyšší ve třech čtvrtletích období po skončení šetření (581 078 tun) než ve čtyřech čtvrtletích období šetření (516 068 tun). Argument žalobkyň, že čtvrtletní objem dovozu v období po šetření byl nižší než objem dovozu ve třetím čtvrtletí roku 2018, nemůže zpochybnit závěry Komise o míře nárůstu dovozu. Jak totiž Komise správně zdůrazňuje v bodě 355 odůvodnění napadeného nařízení, první tři čtvrtletí následující po období šetření nejsou přímo srovnatelná s posledními třemi čtvrtletími období šetření z důvodu sezónních výkyvů a vrchol v roce 2018, tj. 263 678 tun ve třetím čtvrtletí, nelze srovnávat s výsledkem třetího čtvrtletí roku 2019, neboť dovoz v posledně uvedeném čtvrtletí byl ovlivněn uložením prozatímních cel.

280    Tvrzení žalobkyň, že údaje, jež se vztahují na období po šetření, neprokazují žádný nárůst dovozu, je proto třeba zamítnout.

281    Žalobkyně rovněž tvrdí, že přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (Úř. věst. 2018, L 328, s. 82) omezuje dovoz PME.

282    V tomto ohledu je třeba konstatovat, že tato směrnice byla přijata po období šetření a lhůta pro její provedení uplynula v souladu s čl. 36 odst. 1 až dne 30. června 2021. Kromě toho se podle čl. 26 odst. 2 uvedené směrnice od 31. prosince 2023 postupně zavádí úplné omezení dovozu „biopaliv, biokapalin nebo paliv z biomasy vyrobených z potravinářských a krmných plodin, u nichž je zjištěno značné rozšíření oblasti produkce na půdu s velkou zásobou uhlíku, spojených s riziky nepřímé změny ve využívání půdy“, v souladu s čl. 26 odst. 2 téže směrnice. Komise se tedy nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když v bodě 360 odůvodnění napadeného nařízení měla za to, že dopad této směrnice nelze předvídat a že „neovlivňuje stávající analýzu hrozby újmy, kterou indonéský dovoz představuje pro výrobní odvětví Unie v blízké budoucnosti“.

283    Argumenty žalobkyň je tedy třeba odmítnout.

 K tomu, zda má vývozce dostatečnou volně dostupnou kapacitu

284    Pokud jde o volně dostupnou výrobní kapacitu indonéských vývozců, žalobkyně tvrdí, že Komise obdržela od indonéské vlády a organizace EBB vzájemně si odporující informace a rozhodla se vycházet z informací, které obdržela od organizace EBB, a ze zprávy „US GAIN z Jakarty“ z roku 2019, která se týká indonéských biopaliv. Za těchto okolností měla Komise dospět k závěru, že dostupné důkazy o této otázce nejsou přesvědčivé.

285    V tomto ohledu je třeba připomenout, že v souladu s judikaturou citovanou ve výše uvedeném bodě 244 Tribunálu přísluší, aby nejen ověřil věcnou správnost uplatněných důkazů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale rovněž aby přezkoumal, zda tyto důkazy představují veškeré relevantní údaje, jež musí být vzaty v úvahu při posuzování komplexní situace, a zda o ně lze opřít závěry, které jsou z nich vyvozovány.

286    V tomto rámci je třeba konstatovat, že pokud orgány vyhodnocují hrozbu podstatné újmy pro výrobní odvětví Unie s přihlédnutím k výrobním kapacitám a kapacitám vývozu v zemi vývozu, musí vzít v úvahu nejen existenci jiných vývozních trhů, ale rovněž případný vývoj vnitrostátní spotřeby v zemi vývozu (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 29. ledna 2014, Hubei Xinyegang Steel v. Rada, T‑528/09, EU:T:2014:35, bod 81).

287    V projednávané věci žalobkyně nezpochybňují zjištění Komise uvedená v bodech 353 a 354 odůvodnění prozatímního nařízení, která vycházejí z informací poskytnutých indonéskou vládou, že výrobní kapacita indonéských výrobců bionafty výrazně převyšuje domácí poptávku o přibližně 300 % a že volná kapacita indonéských výrobců během období šetření se odhaduje na přibližně 40 % spotřeby Unie. Nezpochybňují ani zjištění Komise uvedené v bodě 373 odůvodnění napadeného nařízení, že podle zprávy „US GAIN z Jakarty“ z roku 2019 se indonéská výrobní kapacita bionafty se v letech 2019 až 2021 podle očekávání zvýší z 11,5 miliardy litrů na 13 miliard litrů.

288    Žalobkyně tvrdí, že indonéská vláda poskytla informace, podle nichž se pro rok 2019 očekává využití kapacity ve výši 85 %. Z argumentů indonéské vlády ze dne 6. září 2019, na něž se žalobkyně odvolávají, však vyplývá, že využití kapacity ve výši 85 % pro rok 2019 je výsledkem extrapolace údajů dostupných za období leden až květen 2019 a týká se části výroby využívané domácí i zahraniční poptávkou. Žalobkyně přesně nevysvětlují, jak tyto údaje zpochybňují závěry Komise. Navíc by i v případě, který uvádí žalobkyně, v roce 2019 zůstalo nevyužito 15 % výrobní kapacity.

289    Žalobkyně rovněž tvrdí, že indonéská vláda poskytla informace, které mají prokázat, že Indonésie v roce 2020 přejde z tzv. pověření k přimíchávání „B20“, tj. mísení bionafty a minerální nafty obsahující 20 % bionafty, na povinné přimíchávání „B30“ s obsahem bionafty ve výši 30 %, což pojme celou volně dostupnou kapacitu indonéských výrobců. Komise se proto nesprávně postavila na stranu organizace EBB, která tvrdila, že zavedení požadavku na přimíchávání „B20“ způsobilo problémy a změna pověření k přimíchávání „B20“ na pověření k přimíchávání „B30“ by mohla způsobit podobné problémy.

290    Žalobkyně konkrétně tvrdí, že ze zprávy „US GAIN z Jakarty“ z roku 2019 vyplývá, že pověření k přimíchávání „B20“ bylo rozšířeno na odvětví dopravy, na které se nevztahují závazky veřejné služby, až v září 2018, což vedlo k nárůstu místní spotřeby bionafty o 54 % v roce 2019, a že míra přimíchávání se od roku 2017 exponenciálně zvýšila (z 8,2 % v roce 2017 na 12,7 % v roce 2018 a v roce 2019 dosáhla 19,9 %). V prohlášeních obsažených v uvedené zprávě se uvádí, že provedení pověření k přimíchávání „B30“ je plánováno na rok 2020.

291    Z bodů 374 až 376 odůvodnění napadeného nařízení vyplývá, že Komise vzala na vědomí připomínky indonéské vlády ke změně pověření k přimíchávání z pověření k přimíchávání „B20“ na pověření k přimíchávání „B30“.

292    Komise však v bodě 382 odůvodnění napadeného nařízení uvedla, že podle zprávy „US GAIN z Jakarty“ z roku 2019 pověření k přimíchávání „B20“, které představovalo závazný cíl již pro rok 2016, bude pravděpodobně poprvé splněno až v roce 2019, tj. tři roky po stanovené lhůtě. Žalobkyně ve svých písemnostech uznávají, že tyto informace jsou správné.

293    Z bodu 376 odůvodnění napadeného nařízení rovněž vyplývá, že Komise vzala v úvahu údaje poskytnuté indonéskou vládou v souvislosti s informacemi, které organizace EBB poskytla ve svých připomínkách ze dne 29. dubna 2019, z nichž vyplývá, že indonéské hospodářské subjekty se při plnění pověření „B20“ potýkají s problémy v oblasti distribuce a dostupností infrastruktury pro skladování a přimíchávání a že účelem zvýšení pověření je omezení dovozu minerální nafty, a nikoli snížení vývozu bionafty na jiné trhy. V bodě 377 odůvodnění napadeného nařízení Komise rovněž zohlednila informace poskytnuté organizací EBB, které ukazují, že zavedení pověření k přimíchávání „B30“ potrvá určitý čas.

294    Pokud jde o možnost zvýšit míru přimíchávání na 30 % během jednoho roku, Komise v bodě 383 odůvodnění napadeného nařízení uvedla, že s ohledem na nárůst míry přimíchávání od roku 2011 se zvýšení z 19,9 % na 30 % jeví jako mimořádně ambiciózní.

295    V tomto ohledu je třeba konstatovat, že, jak tvrdí žalobkyně (viz výše bod 290), k nejvýraznějšímu nárůstu míry smíšení došlo v letech 2018 až 2019, kdy se míra přimíchávání zvýšila z 12,7 % na 19,9 %. Toto zvýšení o 7,2 procentního bodu však bylo výrazně nižší než 10 procentních bodů, které jsou nutné k dosažení pověření k přimíchávání „B30“ během jednoho roku.

296    S ohledem na výše uvedené připomínky Komise splnila svou povinnost pečlivě a nestranně přezkoumat všechny relevantní okolnosti případu (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 10. března 2009, Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP v. Rada, T‑249/06, EU:T:2009:62, bod 53), a nedopustila se zjevně nesprávného posouzení, když v bodě 384 odůvodnění napadeného nařízení dospěla k závěru, že je nepravděpodobné, že pověření „B30“ bude splněno v blízké budoucnosti a že v dohledné době významně ovlivní volnou kapacitu v Indonésii.

297    Je třeba konstatovat, že žalobkyně nepředložily důkazy dostatečné k tomu, aby vyvrátily věrohodnost posouzení skutečností uvedených v napadeném nařízení, které se týkají pověření k přimíchávání. Vzhledem k tomu, že k prokázání, že se unijní orgán dopustil zjevně nesprávného posouzení, které může odůvodnit zrušení aktu, se přitom takový důkaz vyžaduje (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. září 2014, Gold East Paper a Gold Huasheng Paper v. Rada, T‑444/11, EU:T:2014:773, bod 62), tyto okolnosti postačují k odmítnutí těchto argumentů žalobkyň.

 K cenové úrovni subvencovaného dovozu

298    Žalobkyně tvrdí, že pokud jde o cenovou úroveň subvencovaných dovozů, Komise pouze odkázala na své závěry o cenovém podbízení, které jak bylo údajně prokázáno v rámci prvního žalobního důvodu, nesplňují požadavky čl. 8 odst. 1 a 2 základního nařízení. Dovoz z Indonésie navíc nevyvolává tlak na ceny v Unii.

299    V tomto ohledu je třeba připomenout, že argumenty, které žalobkyně uvedly v prvním žalobním důvodu, aby prokázaly, že Komise porušila čl. 8 odst. 1 a 2 základního nařízení, když konstatovala cenové podbízení, a že Komise nesprávně uvedla, že dovoz bionafty z Indonésie vyvíjel tlak na ceny v Unii, byly v plném rozsahu odmítnuty. Kromě toho podle tabulky 7 v bodě 283 odůvodnění prozatímního nařízení, kterou žalobkyně nezpochybnily, činila dovozní cena bionafty z Indonésie během období šetření 671 EUR za tunu, zatímco jak je uvedeno v tabulce 11 v bodě 325 odůvodnění prozatímního nařízení, průměrná jednotková prodejní cena v Unii se mezi rokem 2017 a obdobím šetření snížila z 832 EUR za tunu na 794 EUR za tunu.

300    Tyto argumenty žalobkyň, a v důsledku toho i celý šestý žalobní důvod je nutno zamítnout.

 K sedmému žalobnímu důvodu, který vychází z porušení práva žalobkyň na obhajobu

301    V rámci sedmého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že jim byly určité informace sděleny až v napadeném nařízení, čímž jim byla odňata možnost se k nim vyjádřit. Podle žalobkyň nelze vyloučit, že kdyby mohly k těmto informacím předložit připomínky, mohlo řízení vést k jinému výsledku.

302    Úvodem je třeba připomenout, že z ustálené judikatury vyplývá, že dodržování práva na obhajobu v každém řízení vedeném vůči osobě, které může vést k přijetí aktu nepříznivě zasahujícího do jejího právního postavení, je základní zásadou unijního práva, která musí být zaručena, i když neexistuje žádná právní úprava týkající se dotčeného řízení (viz rozsudek ze dne 1. října 2009, Foshan Shunde Yongjian Housewares & Hardware v. Rada, C‑141/08 P, EU:C:2009:598, bod 83 a citovaná judikatura).

303    Na základě uvedené zásady musí být zúčastněným podnikům v průběhu správního řízení umožněno, aby užitečně sdělily své stanovisko k reálnosti a relevanci tvrzených skutečností a okolností a k důkazům, které Komise použila na podporu svého tvrzení o praxi poskytování subvencí a z toho vzniklé újmy (obdobně viz rozsudky ze dne 16. února 2012, Rada a Komise v. Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP, C‑191/09 P a C‑200/09 P, EU:C:2012:78, bod 76, a ze dne 28. října 2004, Shanghai Teraoka Electronic v. Rada, T‑35/01, EU:T:2004:317, bod 289 a citovaná judikatura).

304    I když je pravda, že dodržování práva na obhajobu má v antisubvenčních šetřeních zásadní význam (obdobně viz rozsudek ze dne 16. února 2012, Rada a Komise v. Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP, C‑191/09 P a C‑200/09 P, EU:C:2012:78, bod 77 a citovaná judikatura), existence pochybení, pokud jde o dodržování tohoto práva, může vést ke zrušení nařízení, kterým se stanoví vyrovnávací clo, pouze existuje-li možnost, že správní řízení mohlo z důvodu tohoto pochybení vést k odlišnému výsledku, čímž by bylo konkrétně dotčeno právo dotyčné strany na obhajobu (viz rozsudek ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑300/16, EU:T:2019:235, bod 77 a citovaná judikatura).

305    Jak uvádí judikatura, nelze žalobkyni uložit povinnost prokázat, že rozhodnutí orgánů by bylo odlišné, ale pouze, že taková hypotéza není zcela vyloučena, jelikož žalobkyně by si mohla lépe zajistit obhajobu, kdyby nedošlo k procesnímu pochybení zasahujícímu takto konkrétně do práva na obhajobu (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 16. února 2012, Rada a Komise v. Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP, C‑191/09 P a C‑200/09 P, EU:C:2012:78, body 78 a 79).

306    Ve světle těchto zásad je třeba přezkoumat, zda bylo během vyšetřovacího řízení porušeno právo žalobkyň na obhajobu.

307    Zaprvé žalobkyně vytýkají Komisi, že v bodech 230 až 233 odůvodnění napadeného nařízení učinila nová konstatování týkající se nízké míry pružnosti poptávky po bionaftě vůči cenovým změnám na unijním trhu s bionaftou, přičemž tvrdí, že levná bionafta nevede k vyšší spotřebě, a cenová soutěž proto představuje hru s nulovým součtem, a to bez ohledu na použité suroviny.

308    Tento argument je nutno odmítnout. Zjištěními uvedenými v bodech 230 až 233 odůvodnění napadeného nařízení Komise objasnila rozsah vysvětlení uvedených nejprve v bodě 289 odůvodnění prozatímního nařízení, a sice že „ve většině případů není konečný odběratel pořizující bionaftu informován o surovině, která byla při výrobě použita, ani se o ni nezajímá, nýbrž požaduje výrobek, který splňuje určitou maximální úroveň filtrovatelnosti za studena“, dále v bodě 299 odůvodnění téhož nařízení, a sice že „dovoz PME z Indonésie za subvencované ceny vede k snížení ceny většiny směsí prodávaných na trhu Unie“, a konečně v bodě 328 odůvodnění téhož nařízení, že „cenové podbízení ve výši přibližně 10 % [vyvíjí] značný tlak na snižování cen“. Žalobkyně tedy nemohou tvrdit, že body 230 až 233 odůvodnění napadeného nařízení obsahují nové prvky, které mění dosavadní analýzu provedenou Komisí a ke kterým měly mít možnost se vyjádřit.

309    Zadruhé žalobkyně Komisi vytýkají, že v bodech 251 až 254 odůvodnění napadeného nařízení uvedla nová zjištění týkající se změn na unijním trhu od předchozího šetření a skutečnosti, že dovoz PME konkuroval jiným druhům bionafty.

310    Tento argument je nutno odmítnout. Žalobkyně nemohly nevědět, že výrobní odvětví Unie nyní vyrábí PME. Toto konstatování bylo totiž uvedeno v bodech 292 až 294 odůvodnění prozatímního nařízení. Komisi proto nelze vytýkat, že porušila právo žalobkyň na obhajobu tím, že je neinformovala o skutečnosti, že výrobní odvětví Unie vyrábí PME.

311    Komise tudíž v prozatímním nařízení v průběhu správního řízení, které končí přijetím konečného nařízení (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 21. listopadu 2002, Kundan a Tata v. Rada, T‑88/98, EU:T:2002:280, bod 131), uvedla svůj postoj ke skutečnostem, na které se odvolávají žalobkyně, uvedeným v bodech 307 a 309 výše. Z toho vyplývá, že žalobkyně měly již ve fázi zveřejnění prozatímního nařízení možnost předložit stanoviska k těmto bodům.

312    S ohledem na výše uvedené je třeba sedmý žalobní důvod, a tudíž i žalobu v plném rozsahu, zamítnout.

 K nákladům řízení

313    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise a organizace EBB požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměly ve věci úspěch, je důvodné rozhodnout, že žalobkyně ponesou vlastní nálady řízení a ukládá se jim náhrada nákladů řízení vynaložených Komisí a organizací EBB.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (čtvrtý rozšířený senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Společnostem PT Pelita Agung Agrindustri a PT Permata Hijau Palm Oleo se ukládá náhrada nákladů řízení.

Gervasoni Madise Nihoul

Frendo       Martín y Pérez de Nanclares

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 14. prosince 2022.

Podpisy.

Obsah

*–      Jednací jazyk: angličtina