ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (velkého senátu)
11. června 2024(*)
„Kasační opravný prostředek – Hospodářská soutěž – Články 266 SFEU a 340 SFEU – Rozsudek, kterým se snižuje částka pokuty uložené Evropskou komisí – Vrácení neoprávněně získané částky Komisí – Povinnost vyplatit úroky – Kvalifikace – Paušální náhrada škody za ztrátu požitků plynoucích z neoprávněně zaplacené částky pokuty – Použitelná sazba“
Ve věci C‑221/22 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek podaný na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie dne 28. března 2022,
Evropská komise, zástupci: D. Calleja Crespo, N. Khan, B. Martenczuk, P. Rossi a L. Wildpanner, jako zmocněnci,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka),
přičemž další účastnicí řízení je:
Deutsche Telekom AG, se sídlem v Bonnu (Německo), zástupci: C. von Köckritz, P. Lohs a U. Soltész, Rechtsanwälte,
žalobkyně v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (velký senát),
ve složení: K. Lenaerts, předseda, L. Bay Larsen, místopředseda, A. Arabadžev, C. Lycourgos, E. Regan, F. Biltgen, N. Piçarra a Z. Csehi (zpravodaj), předsedové senátů, P. G. Xuereb, L. S. Rossi, N. Jääskinen, N. Wahl, I. Ziemele, J. Passer a D. Gratsias, soudci,
generální advokát: A. M. Collins,
za soudní kancelář: D. Dittert, vedoucí oddělení,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 12. července 2023,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 23. listopadu 2023,
vydává tento
Rozsudek
1 Kasačním opravným prostředkem se Evropská komise domáhá částečného zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 19. ledna 2022, Deutsche Telekom v. Komise (T‑610/19, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2022:15), kterým Tribunál uložil Komisi povinnost zaplatit společnosti Deutsche Telekom AG odškodnění ve výši 1 750 522,83 eura z titulu náhrady vzniklé škody, zrušil rozhodnutí Komise ze dne 28. června 2019 o odmítnutí zaplatit společnosti Deutsche Telekom úroky z prodlení (dále jen „sporné rozhodnutí“) a ve zbývající části žalobu společnosti Deutsche Telekom zamítl.
Právní rámec
Unijní právo
Finanční nařízení z roku 2012
2 Článek 78 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a o zrušení nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (Úř. věst. 2012, L 298, s. 1, dále jen „finanční nařízení z roku 2012“), nadepsaný „Stanovení pohledávky“, v odstavci 4 uváděl:
„Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 210, kterými stanoví podrobná pravidla týkající se stanovování pohledávek, včetně postupů a podkladů, a úroku z prodlení.“
Nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012
3 Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012 ze dne 29. října 2012 o prováděcích pravidlech k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie (Úř. věst. 2012, L 362, s. 1), bylo přijato Komisí zejména na základě čl. 78 odst. 4 finančního nařízení z roku 2012.
4 Článek 83 nařízení v přenesené pravomoci č. 1268/2012, nadepsaný „Úroky z prodlení“, stanoví:
„1. Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení, jež vyplývají z použití zvláštních odvětvových pravidel, nabíhají z pohledávky, jež není ke dni uplynutí lhůty uvedené v čl. 80 odst. 3 písm. b) uhrazena, úroky z prodlení v souladu s odstavci 2 a 3 tohoto článku.
2. V případě pohledávek, jež nejsou uhrazeny ke dni uplynutí lhůty uvedené v čl. 80 odst. 3 písm. b), se jako úroková sazba použije sazba, kterou uplatňuje Evropská centrální banka [(ECB)] na své hlavní refinanční operace, zveřejněná v řadě C Úředního věstníku Evropské unie [dále jen ‚refinanční sazba ECB‘] a platná v první kalendářní den měsíce splatnosti, zvýšená o:
a) osm procentních bodů, pokud událostí, z jejíhož titulu pohledávka vznikla, je veřejná zakázka na dodávky a služby uvedené v hlavě V;
b) tři a půl procentních bodů ve všech ostatních případech.
3. Úroky se počítají od kalendářního dne následujícího po dni, kdy uplynula lhůta uvedená v čl. 80 odst. 3 písm. b) a specifikovaná ve výzvě k úhradě, až do kalendářního dne, kdy je pohledávka uhrazena v plné výši.
Inkasní příkaz na částku odpovídající úrokům z prodlení se vystaví až po skutečném obdržení těchto úroků.
4. V případě pokut platí, že složí-li dlužník finanční jistotu, kterou účetní akceptuje namísto platby, použije se ode dne uplynutí lhůty uvedené v čl. 80 odst. 3 písm. b) úroková sazba uvedená v odstavci 2 tohoto článku, která je platná v první den měsíce, v němž bylo rozhodnutí o uložení pokuty přijato, zvýšená pouze o jeden a půl procentního bodu.“
5 Článek 90 nařízení, nadepsaný „Inkaso pokut a jiných sankcí“, stanovoval:
„1. Je-li u Soudního dvora Evropské unie podána žaloba proti rozhodnutí Komise o uložení pokuty nebo jiných sankcí podle Smlouvy o [F]EU nebo Smlouvy o Euratomu, dlužník až do okamžiku vyčerpání všech opravných prostředků buď předběžně uhradí příslušnou částku na bankovní účet určený účetním, nebo složí finanční jistotu, kterou účetní akceptuje. Jistota je nezávislá na povinnosti zaplatit pokutu, penále nebo jinou sankci a propadá po první výzvě. Tato jistota musí krýt jistinu a splatný úrok stanovený v čl. 83 odst. 4.
2. S cílem zajistit bezpečnost a likvidnost těchto předběžně přijatých částek a generovat z nich kladný výnos Komise tyto částky investuje do finančních aktiv.
[…]
4. Poté, co jsou vyčerpány všechny opravné prostředky, a v případě, že byla pokuta či sankce zrušena či snížena, je přijato některé z těchto opatření:
a) částky vybrané neoprávněně se spolu s naběhlými úroky vyplatí dotyčné třetí osobě. Je-li za příslušné období dosažen celkově záporný výnos, je předmětem vrácení nominální hodnota neoprávněně vybraných částek;
b) pokud byla složena finanční jistota, je tato jistota odpovídajícím způsobem uvolněna.“
Skutečnosti předcházející sporu
6 Dne 15. října 2014 přijala Komise rozhodnutí C(2014) 7465 final v řízení podle článku 102 SFEU a článku 54 Dohody o EHP (Věc AT.39523 – Slovak Telekom), ve znění opraveném rozhodnutím Komise C(2014) 10119 final ze dne 16. prosince 2014, jakož i rozhodnutím C(2015) 2484 final ze dne 17. dubna 2015.
7 Tímto rozhodnutím Komise uložila společnosti Deutsche Telekom pokutu ve výši 31 070 000 eur za zneužití dominantního postavení na slovenském trhu širokopásmových telekomunikačních služeb, které bylo v rozporu s článkem 102 SFEU a článkem 54 Dohody o EHP.
8 Společnost Deutsche Telekom podala žalobu na neplatnost uvedeného rozhodnutí, přičemž tuto pokutu předběžně zaplatila dne 16. ledna 2015. Rozsudkem ze dne 13. prosince 2018, Deutsche Telekom v. Komise (T‑827/14, dále jen „rozsudek Deutsche Telekom z roku 2018“, EU:T:2018:930), Tribunál žalobě společnosti Deutsche Telekom částečně vyhověl a v rámci výkonu své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci snížil uvedenou pokutu o 12 039 019 eur. Dne 19. února 2019 Komise tuto částku vrátila společnosti Deutsche Telekom.
9 Dne 12. března 2019 požádala společnost Deutsche Telekom Komisi, aby jí zaplatila úroky z prodlení odpovídající částce neoprávněně získané za období od zaplacení pokuty do data vrácení této částky (dále jen „dotčené období“).
10 Sporným rozhodnutím Komise odmítla této žádosti vyhovět. Tvrdila, že podle čl. 90 odst. 4 písm. a) nařízení v přenesené pravomoci č. 1268/2012 nesmí být nominální částka neoprávněně vybrané pokuty navýšena o úroky z prodlení z důvodu skutečnosti, že celkový výnos z investice této částky do finančních aktiv, ke které přistoupila na základě odstavce 2 tohoto článku 90, byl záporný.
11 V tomto rozhodnutí Komise rovněž přezkoumala argument společnosti Deutsche Telekom, podle kterého byla tato společnost v souladu s rozsudkem Tribunálu ze dne 12. února 2019, Printeos v. Komise (T‑201/17, EU:T:2019:81), oprávněna pobírat úroky z prodlení ve výši refinanční sazby ECB zvýšené o 3,5 procentního bodu. V odpovědi na tento argument Komise vysvětlila, že tento rozsudek nepředstavuje právní základ pro zaplacení úroků z prodlení, jejichž zaplacení Deutsche Telekom požaduje. Kromě toho tvrdila, že uvedeným rozsudkem by nemělo být dotčeno uplatňování čl. 90 odst. 4 písm. a) nařízení v přenesené pravomoci č. 1268/2012. Konečně uvedla, že podala kasační opravný prostředek proti témuž rozsudku, který tedy není konečný.
Žaloba k Tribunálu a napadený rozsudek
12 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 9. září 2019 podala společnost Deutsche Telekom k Tribunálu žalobu znějící na zrušení sporného rozhodnutí, jakož i na uložení povinnosti Komisi zaplatit odškodnění za ušlý zisk vyplývající z toho, že během dotčeného období byla zbavena požitků plynoucích z částky pokuty, která byla získána neoprávněně, nebo podpůrně náhradu škody, která jí vznikla z důvodu odmítnutí Komise uhradit z této částky úroky z prodlení.
13 Tribunál této žalobě částečně vyhověl.
14 Zaprvé Tribunál zamítl návrh společnosti Deutsche Telekom znějící na to, aby byl z titulu mimosmluvní odpovědnosti Evropské unie odškodněn její údajný ušlý zisk, který vyplýval z toho, že během dotčeného období byla zbavena požitků plynoucích z pokuty, která byla vybrána neoprávněně, a který odpovídá roční výnosnosti jí investovaného kapitálu nebo váženým průměrným nákladům jejího kapitálu.
15 Podle Tribunálu totiž společnost Deutsche Telekom nepředložila přesvědčivé důkazy o skutečné a určité povaze uplatňované újmy. Společnost Deutsche Telekom konkrétně neprokázala, že by nezbytně investovala neoprávněně vybranou částku pokuty do svých činností, ani že ji zbavení požitků z této částky vedlo k tomu, že upustila od zvláštních a konkrétních projektů, ani že neměla k dispozici alternativní zdroj financování.
16 Zadruhé Tribunál přezkoumal návrh na náhradu škody, který společnost Deutsche Telekom podala podpůrně, pro porušení čl. 266 prvního pododstavce SFEU, který stanoví povinnost pro orgány, jejichž akt byl prohlášen za neplatný rozsudkem unijního soudu, aby přijaly veškerá opatření vyplývající z tohoto rozsudku.
17 Na základě judikatury Soudního dvora vycházející z rozsudku ze dne 20. ledna 2021, Komise v. Printeos (C‑301/19 P, dále jen „rozsudek Printeos“, EU:C:2021:39), Tribunál v bodě 72 napadeného rozsudku připomněl, že pokud byly určité částky vybrány v rozporu s unijním právem, vyplývá z tohoto práva povinnost vrátit je spolu s úroky, a je tomu tak zejména tehdy, když byly částky získány na základě unijního aktu prohlášeného unijním soudem za neplatný nebo zrušený.
18 V bodě 75 napadeného rozsudku Tribunál zdůraznil, že se přiznání úroků z prodlení z neoprávněně vybrané částky jeví jako nepostradatelná součást povinnosti uvedení do původního stavu, která přísluší Komisi v návaznosti na zrušující rozsudek nebo rozsudek vydaný v rámci výkonu soudního přezkumu v plné jurisdikci.
19 Pokud jde konkrétně o přiznání takových úroků od data předběžného zaplacení dotčené pokuty, Tribunál měl v bodě 88 napadeného rozsudku za to, že cílem tohoto přiznání úroků je paušální odškodnění podniku, který tuto pokutu zaplatil, za ztrátu požitků ze svých prostředků v období od předběžného zaplacení uvedené pokuty do dne jejího vrácení.
20 V důsledku toho Tribunál v bodě 113 napadeného rozsudku rozhodl, že odmítnutí Komise zaplatit tyto úroky společnosti Deutsche Telekom představuje dostatečně závažné porušení čl. 266 prvního pododstavce SFEU, které může založit mimosmluvní odpovědnost Unie. S ohledem na existenci přímé příčinné souvislosti mezi tímto porušením a újmou, která spočívá v tom, že během dotčeného období došlo ke ztrátě úroků z prodlení z neoprávněně vybrané částky pokuty, přiznal Tribunál společnosti Deutsche Telekom odškodnění ve výši 1 750 522,38 eura, vypočtené na základě obdobného použití sazby stanovené v čl. 83 odst. 2 písm. b) nařízení v přenesené pravomoci č. 1268/2012, a sice refinanční sazby ECB platné v lednu 2015, tedy 0,05 %, zvýšené o 3,5 procentního bodu.
21 Zatřetí, pokud jde o návrh na zrušení sporného rozhodnutí, Tribunál vyhověl tomuto návrhu ze stejných důvodů, které jej v rámci přezkumu návrhu na náhradu škody vedly k závěru, že Komise porušila čl. 266 první pododstavec SFEU tím, že odmítla zaplatit společnosti Deutsche Telekom úroky z prodlení z neoprávněně vybrané částky pokuty za dotčené období.
Návrhová žádání účastnic řízení před Soudním dvorem
22 Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek v rozsahu, v němž vyhověl žalobě společnosti Deutsche Telekom;
– sám rozhodl o nevyřešených bodech sporu;
– podpůrně, aby vrátil věc v rozsahu, v němž ještě není rozhodnuta, Tribunálu k novému rozhodnutí;
– uložil společnosti Deutsche Telekom náhradu všech nákladů tohoto řízení a řízení před Tribunálem.
23 Společnost Deutsche Telekom navrhuje, aby Soudní dvůr:
– kasační opravný prostředek zamítl a
– uložil Komisi, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Deutsche Telekom v souvislosti s řízeními před Tribunálem a Soudním dvorem.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
24 Na podporu svého kasačního opravného prostředku Komise uplatňuje dva důvody, z nichž první vychází z nesprávného právního posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit tím, že měl za to, že článek 266 SFEU ukládá Komisi absolutní a bezpodmínečnou povinnost zaplatit se zpětnou účinností „úroky z prodlení, které mají povahu sankce“ ode dne předběžného zaplacení pokuty, a druhý vychází z nesprávného právního posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit tím, že měl za to, že sazba úroků z prodlení, které je Komise povinna zaplatit, odpovídá obdobně sazbě stanovené v čl. 83 odst. 2 písm. b) nařízení v přenesené pravomoci č. 1268/2012, tedy refinanční sazbě ECB zvýšené o 3,5 procentního bodu.
K přípustnosti kasačního opravného prostředku
25 Společnost Deutsche Telekom tvrdí, že kasační opravný prostředek je nepřípustný v plném rozsahu, jelikož ve skutečnosti nesměřuje proti napadenému rozsudku, ale proti rozsudku Printeos, který nabyl právní moci. Deutsche Telekom také tvrdí, že jednotlivé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku, jakož i druhý důvod kasačního opravného prostředku jsou nepřípustné, jelikož představují pouze opakování argumentů předložených před Tribunálem nebo jelikož byly poprvé uplatněny až ve fázi kasačního opravného prostředku. Pokud jde konkrétně o první důvod kasačního opravného prostředku, nepřípustnost tohoto důvodu vyplývá rovněž ze skutečnosti, že Komise v rozporu s požadavkem uvedeným v čl. 169 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora neoznačila body odůvodnění napadeného rozsudku, z nichž vyplývá, že povinnost zaplatit úroky má sankční povahu.
26 Komise má za to, že její kasační opravný prostředek je zcela přípustný.
27 V tomto ohledu z článku 256 SFEU, čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, čl. 168 odst. 1 písm. d) a článku 169 jednacího řádu Soudního dvora vyplývá, že kasační opravný prostředek musí přesným způsobem uvádět kritizované části rozsudku, jehož zrušení se navrhovatel domáhá, jakož i právní argumenty, kterými je tento návrh konkrétně podpořen. Podle ustálené judikatury tomuto požadavku neodpovídá kasační opravný prostředek, který se omezuje na zopakování žalobních důvodů a argumentů, které již byly předloženy Tribunálu, ač sám neobsahuje argumentaci směřující specificky k identifikaci vady spočívající v nesprávném právním posouzení, jíž je stižen rozsudek Tribunálu. Takový kasační opravný prostředek totiž ve skutečnosti představuje návrh směřující k dosažení prostého nového přezkumu žaloby podané Tribunálu, což je mimo pravomoc Soudního dvora (rozsudek ze dne 15. července 2021, DK v. ESVČ, C‑851/19 P, EU:C:2021:607, bod 32 a citovaná judikatura).
28 Pakliže navrhovatel zpochybňuje výklad nebo použití unijního práva Tribunálem, mohou být právní otázky zkoumané v prvním stupni znovu projednány v rámci kasačního opravného prostředku. Kdyby navrhovatel nemohl svůj kasační opravný prostředek takto opřít o důvody a argumenty již použité před Tribunálem, ztrácelo by řízení o kasačním opravném prostředku částečně smysl (rozsudek ze dne 15. července 2021, DK v. ESVČ, C‑851/19 P, EU:C:2021:607, bod 33 a citovaná judikatura).
29 Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že navrhovatel může podat kasační opravný prostředek tak, že uvede důvody vyplývající z napadeného rozsudku a směřující ke zpochybnění jeho právní opodstatněnosti (rozsudek ze dne 26. února 2020, ESVČ v. Alba Aguilera a další, C‑427/18 P, EU:C:2020:109, bod 54, jakož i citovaná judikatura).
30 Komise si konečně stejně jako každý jiný účastník řízení o kasačním opravném prostředku musí zachovat možnost zpochybnit právní zásady, které Tribunál uplatnil v rozsudku, jehož zrušení je navrhováno, i když tyto zásady byly rozvinuty v rozsudcích, které nemohou nebo již nemohou být předmětem kasačního opravného prostředku.
31 V projednávaném případě směřuje kasační opravný prostředek, jak poznamenala Komise v úvodu tohoto kasačního opravného prostředku, k tomu, aby Soudní dvůr znovu přezkoumal judikaturu vycházející z rozsudku Printeos, na které je napadený rozsudek z velké části založen a která nepřihlíží k judikatuře předcházející tomuto rozsudku Printeos. Argumentace předložená Komisí dostatečně přesně identifikuje kritizované části napadeného rozsudku, jakož i důvody, pro které je tento rozsudek podle ní stižen nesprávným právním posouzením, a neomezuje se tedy, na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Deutsche Telekom, na pouhé zopakování nebo převzetí argumentů předložených tímto orgánem před Tribunálem.
32 Námitka nepřípustnosti vznesená společností Deutsche Telekom tedy musí být zamítnuta.
K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastnic řízení
33 V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že článek 266 SFEU ukládá Komisi absolutní a bezpodmínečnou povinnost zaplatit zpětně „úroky z prodlení, které mají sankční povahu“, ode dne předběžného zaplacení pokuty.
34 Tento první důvod kasačního opravného prostředku se dělí na šest částí.
35 V první části prvního důvodu Komise zpochybňuje, že se dopustila dostatečně závažného porušení čl. 266 prvního pododstavce SFEU tím, že nezaplatila úroky z prodlení ve výši částky požadované společností Deutsche Telekom.
36 Podle tohoto orgánu je totiž pojem „úroky z prodlení“ takové povahy, jako jsou úroky požadované společností Deutsche Telekom a přiznané Tribunálem, předpokládá, že dlužník je přinejmenším z nedbalosti v prodlení s platbou. Tribunál ostatně v rozsudku ze dne 8. června 1995, Siemens v. Komise (T‑459/93, EU:T:1995:100, bod 101), definoval úroky z prodlení jako úroky „z prodlení při plnění povinnosti navrácení“. V projednávané věci Komise v návaznosti na rozsudek Deutsche Telekom z roku 2018 okamžitě vrátila neoprávněně získanou částku pokuty, a tudíž nikdy nebyla „v prodlení“ s platbou. Úroky z prodlení, které je Komise povinna zaplatit na základě rozsudku Printeos a napadeného rozsudku, pro ni představují neodůvodněnou sankci.
37 V rámci druhé části tohoto důvodu Komise tvrdí, že napadený rozsudek nepřihlíží k judikatuře předcházející rozsudku Printeos.
38 Podle Komise úroky, s nimiž musí být spojeno vrácení neoprávněně získaných peněžních částek, nejsou „úroky z prodlení, které mají sankční povahu“ a musí být zaplaceny se zpětnou účinností, ale kompenzační úroky určené k zabránění bezdůvodnému obohacení dlužníka, jak vyplývá zejména z rozsudku ze dne 5. září 2019, Evropská unie v. Guardian Europe a Guardian Europe v. Evropská unie (C‑447/17 P a C‑479/17 P, EU:C:2019:672). Komise uvádí, že i když Soudní dvůr v tomto rozsudku kvalifikoval úroky, které mají být zaplaceny, jako „úroky z prodlení“, upřesnil, že se tyto úroky řídí ustanoveními nařízení v přenesené pravomoci č. 1268/2012. Ve skutečnosti se jedná o kompenzační úroky odpovídající úrokům z investic, které Komise provedla na základě článku 90 tohoto nařízení v přenesené pravomoci. Z uvedeného rozsudku, na který odkazuje bod 73 napadeného rozsudku, tedy nelze vyvodit, že Komise měla zaplatit společnosti Deutsche Telekom úroky z prodlení, které tato požadovala a které jí Tribunál přiznal napadeným rozsudkem.
39 Na základě této judikatury Komise připouští, že podle čl. 266 prvního pododstavce SFEU má povinnost v případě, že pokuty, které uložila, byly později zrušeny nebo sníženy unijním soudem, vrátit neoprávněně vybranou částku pokut, jakož i naběhlé úroky, v souladu s článkem 90 nařízení v přenesené pravomoci č. 1268/2012. Zákaz bezdůvodného obohacení, zakotvený v judikatuře v takových případech, jí totiž zakazuje ponechat si úroky plynoucí z těchto pokut. Komise je nicméně toho názoru, že by se měl použít čl. 90 odst. 4 tohoto nařízení v přenesené pravomoci, který jí ukládá povinnost vrátit dotčeným podnikům v návaznosti na rozsudek, kterým byla zrušena nebo snížena předběžně vybraná pokuta, „částky vybrané neoprávněně […] spolu s naběhlými úroky“. Naproti tomu, pokud byl výnos investice částek odpovídajících této pokutě celkově záporný, je povinna vrátit pouze „nominální hodnotu neoprávněně vybraných částek“.
40 Použití zásad stanovených v napadeném rozsudku by v současném hospodářském kontextu vedlo k bezdůvodnému obohacení dotčených podniků z důvodu uznání absolutního a bezpodmínečného nároku na platbu úroků v sazbě odpovídající refinanční sazbě ECB zvýšené o 3,5 procentního bodu.
41 Ve třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že článek 90 nařízení v přenesené pravomoci č. 1268/2012 upravuje úroky, které mají být zaplaceny za účelem splnění povinností vyplývajících z rozsudků unijních soudů.
42 Zpochybňuje zejména opodstatněnost bodu 97 napadeného rozsudku, v němž měl Tribunál za to, že pokud je částka naběhlých úroků ve smyslu čl. 90 odst. 4 nařízení v přenesené pravomoci č. 1268/2012 nižší než částka úroků z prodlení, je Komise povinna zaplatit rozdíl mezi těmito dvěma částkami. Tento výklad Tribunálu by měl za následek, že toto ustanovení by nebylo de facto nikdy použitelné. Úroky naběhlé prostřednictvím bezpečné investice totiž nemohou být nikdy vyšší než úroky z prodlení, jejichž sazba odpovídá refinanční sazbě ECB zvýšené o 3,5 procentního bodu.
43 Ve čtvrté části prvního důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že podmínky vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie ve smyslu článku 340 SFEU nejsou splněny.
44 Tribunál tím, že Komisi uložil povinnost zaplatit se zpětnou účinností úroky z prodlení běžící ode dne předběžného zaplacení pokuty, nesprávně postavil pouhé stanovení pokuty, jejíž výše je později snížena unijním soudem, na roveň dostatečně závažnému porušení právní normy. Společnost Deutsche Telekom před Tribunálem ani neprokázala, že utrpěla škodu. V tomto ohledu nemůže být odmítnutí Komise zaplatit úroky ve výši refinanční sazby ECB zvýšené o 3,5 procentního bodu považováno za ztrátu způsobenou společnosti Deutsche Telekom. Bylo by tedy rozporuplné vytýkat Komisi závažné porušení práva z důvodu takových faktorů, jako je délka soudních řízení, které jsou mimo její kontrolu.
45 V páté části prvního důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že účinek ex tunc rozsudků unijních soudů nezakládá povinnost zaplatit úroky z prodlení běžící ode dne předběžného zaplacení pokuty.
46 Komise v tomto ohledu tvrdí, že i když zrušení určitého aktu unijním soudem má za následek, že tento akt je se zpětnou účinností odstraněn z unijního právního řádu, nic to nemění na tom, že před rozsudkem Deutsche Telekom z roku 2018 neměla žádnou povinnost pokutu vrátit, a to tím spíše že se na její rozhodnutí vztahuje domněnka platnosti. Komise zdůrazňuje, že ex tunc účinek rozsudku, kterým se ruší nebo snižuje pokuta, jí nemůže ukládat povinnost zaplatit úroky běžící od předběžného zaplacení této pokuty, když ke dni tohoto zaplacení nebyla ani povinna, ani nemohla uvedenou pokutu vrátit.
47 Komise dodává, že na rozdíl od toho, co rozhodl Tribunál, hlavní pohledávka, tedy neoprávněně vybraná částka pokuty, nebyla k tomuto datu v žádném případě „jistá, pokud jde o její maximální výši, nebo alespoň určitelná na základě prokázaných objektivních skutečností“ ve smyslu rozsudku Printeos (bod 55).
48 V šesté části prvního důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že zaplacení úroků z prodlení uložené napadeným rozsudkem zasahuje do odrazujícího účinku pokut.
49 Komise má za to, že tento účinek musí být zohledněn při stanovení výše pokuty. V tomto ohledu uvádí, že jelikož nemůže předem určit výsledek případných žalob podaných proti jejím rozhodnutím o uložení pokuty a délku odpovídajících soudních řízení, nemůže při stanovení výše pokuty vyvažovat uvedený odrazující účinek a výši úroků z prodlení, které by mohla být případně povinna zaplatit. Nepřiměřená povaha těchto úroků, které by podle Komise mohly dosáhnout více než poloviny výše pokut, by ohrožovala jejich odrazující účinek.
50 Společnost Deutsche Telekom zpochybňuje argumentaci Komise v plném rozsahu a má za to, že první důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut.
Závěry Soudního dvora
51 Z článku 266 prvního pododstavce SFEU vyplývá, že orgán, jehož akt byl prohlášen za neplatný, je povinen přijmout opatření vyplývající z rozsudku, kterým byl tento akt prohlášen za neplatný s účinkem ex tunc. To vede zejména k vyplacení částek neoprávněně vybraných na základě uvedeného aktu, jakož i k platbě úroků (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 12. února 2015, Komise v. IPK International, C‑336/13 P, EU:C:2015:83, bod 29, jakož i ze dne 5. září 2019, Evropská unie v. Guardian Europe a Guardian Europe v. Evropská unie, C‑447/17 P a C‑479/17 P, EU:C:2019:672, bod 55).
52 Z ustálené judikatury rovněž vyplývá, že úhrada úroků představuje opatření ke splnění povinností vyplývajících ze zrušujícího rozsudku ve smyslu čl. 266 prvního pododstavce SFEU, jelikož slouží k paušální náhradě ztráty požitků plynoucích z pohledávky, a dále po vyhlášení tohoto zrušujícího rozsudku podněcuje dlužníka, aby tomuto rozsudku vyhověl v co nejkratší lhůtě (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 12. února 2015, Komise v. IPK International, C‑336/13 P, EU:C:2015:83, bod 30, a ze dne 10. října 2001, Corus UK v. Komise, T‑171/99, EU:T:2001:249, body 53 a 54, jakož i citovaná judikatura).
53 Z článku 266 prvního pododstavce SFEU tak vyplývá, že v případě, že unijní soud zruší nebo sníží s účinkem ex tunc pokutu uloženou rozhodnutím Komise za porušení pravidel hospodářské soutěže, je tento orgán povinen vrátit celou předběžně zaplacenou pokutu nebo její část spolu s úroky za období ode dne předběžného zaplacení této pokuty až do dne jejího vrácení.
54 Povinnost vrátit neoprávněně vybrané peněžní částky spolu s úroky se ostatně nevztahuje pouze na orgány, instituce a jiné subjekty Unie, ale i na orgány členských států.
55 V tomto ohledu podle ustálené judikatury platí, že každý adresát veřejné správy, kterému vnitrostátní orgán uložil povinnost zaplatit daň, clo, poplatek nebo jiný odvod v rozporu s unijním právem, má na základě unijního práva nárok získat od dotyčného členského státu nejen neoprávněně vybranou peněžitou částku, ale i úroky, které mají kompenzovat nedostupnost této částky [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 9. listopadu 1983, San Giorgio, 199/82, EU:C:1983:318, bod 12; ze dne 8. března 2001, Metallgesellschaft a další, C‑397/98 a C‑410/98, EU:C:2001:134, bod 84; ze dne 19. července 2012, Littlewoods Retail a další, C‑591/10, EU:C:2012:478, body 24 až 26; ze dne 9. září 2021, Hauptzollamt B (Fakultativní snížení daně), C‑100/20, EU:C:2021:716, body 26 a 27, jakož i ze dne 28. dubna 2022, Gräfendorfer Geflügel- und Tiefkühlfeinkost Produktions a další, C‑415/20, C‑419/20 a C‑427/20, EU:C:2022:306, body 51 a 52].
56 Jestliže byly peněžní částky vybrány v rozporu s unijním právem, ať již vnitrostátním orgánem nebo orgánem, institucí nebo jiným subjektem Unie, musí být tyto peněžní částky vráceny a toto vrácení musí být navýšeno o úroky za celé období od data zaplacení těchto peněžních částek do data jejich vrácení, což je výrazem obecné zásady vracení neoprávněně vybrané částky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. dubna 2022, Gräfendorfer Geflügel- und Tiefkühlfeinkost Produktions a další, C‑415/20, C‑419/20 a C‑427/20, EU:C:2022:306, bod 53, jakož i citovaná judikatura).
57 Tribunál se tedy nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 111 napadeného rozsudku na základě úvah opírajících se zejména o rozsudek Printeos rozhodl, že Komise porušila čl. 266 první pododstavec SFEU tím, že odmítla zaplatit společnosti Deutsche Telekom úroky z částky pokuty neoprávněně vybrané za dotčené období. Stejně jako v tomto rozsudku Printeos Tribunál pouze zopakoval zásady připomenuté v bodech 51 až 56 tohoto rozsudku, které vyplývají z ustálené judikatury, kterou není třeba revidovat.
58 V tomto kontextu je třeba zdůraznit, že na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, náhrada škody, jejíž zaplacení jí Tribunál napadeným rozsudkem uložil ve prospěch společnosti Deutsche Telekom, neodpovídá „úrokům z prodlení, které mají sankční povahu“. Před vyhlášením rozsudku Deutsche Telekom z roku 2018 nebyla Komise nijak povinna vrátit částku pokuty společnosti Deutsche Telekom, ať už částečně nebo v plném rozsahu, zaprvé s ohledem na vykonatelnost rozhodnutí Komise, která ukládají peněžitý závazek jiným osobám než členským státům, zadruhé vzhledem k neexistenci odkladného účinku podle článku 278 SFEU žalob podaných k unijnímu soudu a zatřetí s ohledem na presumpci platnosti rozhodnutí Komise, dokud nejsou zrušena nebo vzata zpět (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. června 2010, Lafarge v. Komise, C‑413/08 P, EU:C:2010:346, bod 81 a citovaná judikatura). Komise proto nesla povinnost vrácení až od tohoto data a mohlo se v případě, že nedojde k okamžitému vrácení neoprávněně vybrané pokuty, mít za to, že je v prodlení při plnění této povinnosti. V projednávané věci je však mezi účastnicemi řízení nesporné, že po vyhlášení rozsudku Deutsche Telekom z roku 2018 vrátila Komise společnosti Deutsche Telekom neoprávněně vybranou částku pokuty.
59 Je pravda, že Tribunál podobně jako judikatura, z níž vycházel, v napadeném rozsudku opakovaně kvalifikoval úroky dlužné Komisí v projednávané věci jako „úroky z prodlení“, což je pojem, který odkazuje na existenci prodlení dlužníka s platbou, jakož i na úmysl jej sankcionovat.
60 Taková kvalifikace, jakkoli může být sporná s ohledem na účel dotčených úroků, však nemůže s ohledem na zásady připomenuté v bodech 51 až 56 tohoto rozsudku, zpochybnit platnost úvahy, na jejímž základě měl Tribunál za to, že Komise byla povinna doplnit vrácení neoprávněně získané částky o úroky, jejichž cílem je paušální odškodnění dotčeného podniku z důvodu ztráty požitků z této částky.
61 Pokud jde o okolnost vznesenou Komisí, že úroky, jejichž zaplacení jí Tribunál uložil v napadeném rozsudku, se vztahují k období od předběžného zaplacení pokuty do data vrácení neoprávněně vybrané částky v návaznosti na rozsudek, kterým byla tato pokuta snížena, a že se tak týkají období z velké části předcházejícího tomuto rozsudku, je tato okolnost důsledkem účinku ex tunc, který se váže k takovému rozsudku, a povinnosti Komise, vyplývající z čl. 266 prvního pododstavce SFEU, a sice vyhovět tomuto rozsudku tím, že obnoví situaci dotyčného podniku, ve které by se nacházel, kdyby nebyl po celou tuto dobu připraven o možnost využít částku odpovídající této neoprávněně vybrané částce. V tomto ohledu je vzhledem k existujícímu právu na podání žaloby proti jakémukoli rozhodnutí Komise, kterým se ukládá pokuta, nesporné, že pokud byla pokuta dotyčným podnikem předběžně zaplacena, může být Komise případně povinna přijmout opatření vyplývající z rozsudku, kterým se takové rozhodnutí zcela nebo zčásti zrušuje, jak jsou připomenuta v bodech 51 až 53 tohoto rozsudku.
62 Stejně tak nemůže uspět argumentace Komise, podle které v projednávaném případě nedošlo k dostatečně závažnému porušení právní normy ani k dostatečnému prokázání škody utrpěné společností Deutsche Telekom. Pokud je totiž Komise na základě čl. 266 prvního pododstavce SFEU povinna spojit vrácení určité peněžní částky s úroky, nemá žádný prostor pro uvážení, pokud jde o možnost zaplatit tyto úroky, takže pouhé porušení unijního práva spočívající v odmítnutí zaplatit tyto úroky postačuje k prokázání existence dostatečně závažného porušení tohoto práva, které může založit mimosmluvní odpovědnost Unie (v tomto smyslu viz rozsudek Printeos, body 103 a 104). V projednávané věci byla přitom Komise v souladu s tímto ustanovením povinna v návaznosti na rozsudek Deutsche Telekom z roku 2018 spojit vrácení neoprávněně vybrané částky pokuty s úroky, jak Tribunál správně rozhodl v bodě 112 napadeného rozsudku. Vzhledem k tomu, že tyto úroky mají „paušální“ povahu, jak vyplývá z judikatury připomenuté v bodě 52 tohoto rozsudku, nemůže se Komise této povinnosti vyhnout z důvodu, že společnost Deutsche Telekom dostatečně neprokázala existenci škody.
63 Za těchto podmínek musí být první, druhá, čtvrtá a pátá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku zamítnuty.
64 Stejně tak se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když odmítl argumenty Komise vycházející z ustanovení článku 90 nařízení v přenesené pravomoci č. 1268/2012. Jak totiž správně uvedl v bodě 98 napadeného rozsudku, pokud jsou „naběhlé“ úroky uvedené v čl. 90 odst. 4 tohoto nařízení v přenesené pravomoci nižší než úroky splatné na základě povinnosti paušální náhrady škody, nebo dokonce pokud neexistují naběhlé úroky, jelikož výnos investovaného kapitálu byl záporný, je Komise přesto povinna, na základě čl. 266 prvního pododstavce SFEU zaplatit dotčené osobě rozdíl mezi výší případných „naběhlých úroků“ ve smyslu čl. 90 odst. 4 uvedeného nařízení v přenesené pravomoci a výší úroků dlužných za období ode dne zaplacení dotčené částky do dne jejího vrácení (v tomto smyslu viz rozsudek Printeos, body 75 a 76).
65 Jak uvedla v tomto ohledu sama Komise a rovněž zdůraznil generální advokát v bodě 77 svého stanoviska, povinnost tohoto orgánu zaplatit dotyčnému podniku „naběhlé úroky“, která vyplývá z čl. 90 odst. 4 nařízení v přenesené pravomoci č. 1268/2012, má především zabránit bezdůvodnému obohacení Unie. Touto případnou povinností však není dotčena povinnost, kterou má v každém případě uvedený orgán podle čl. 266 prvního pododstavce SFEU, paušálně odškodnit tento podnik za ztrátu požitků vyplývající z převodu peněžité částky odpovídající neoprávněně zaplacené pokutě na Komisi, a to i v případě, že investice částky pokuty předběžně zaplacené uvedeným podnikem nedosáhla výnosu vyššího, než je refinanční sazba ECB zvýšená o 3,5 procentního bodu.
66 Je sice pravda, že v souladu s čl. 90 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci č. 1268/2012 Komise dohlíží na zachování předběžně vybraných částek tím, že je investuje do finančních aktiv, a zajišťuje tak bezpečnost a likviditu prostředků a zároveň usiluje o kladný výnos z investic, avšak z tohoto ustanovení rovněž vyplývá, že podnik, který předběžně zaplatil pokutu, která mu byla uložena, nemá žádný vliv na podmínky, za kterých je částka této pokuty investována. Komisi se přitom nepodařilo vysvětlit důvody, proč by za takových okolností měl rizika, jimž jsou takové investice vystaveny, nést podnik, který předběžně zaplatil pokutu uloženou na základě částečně nebo zcela protiprávního aktu.
67 Za těchto podmínek musí být třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku zamítnuta.
68 Pokud jde o argumentaci Komise, podle které skutečnost, že je jí uložena povinnost zaplatit úroky ode dne předběžného výběru pokuty, narušuje odrazující účinek pokut, Soudní dvůr se ztotožňuje s úvahami Tribunálu uvedenými v bodech 93 a 94 napadeného rozsudku, podle kterých musí být odrazující funkce pokut v souladu s požadavky na účinnou soudní ochranu. Tyto požadavky přitom znamenají, že v případě zrušení nebo snížení pokuty předběžně zaplacené dotčeným podnikem, rozsudkem unijního soudu tento podnik obdrží, s ohledem jak na čl. 266 první pododstavec SFEU, tak na účinek ex tunc takového rozsudku, paušální náhradu za ztrátu požitků z částky odpovídající částce neoprávněně vybrané Komisí za období ode dne této předběžné platby do dne vrácení této částky tímto orgánem. Odrazujícího účinku pokut se každopádně nelze dovolávat v kontextu pokut, které byly zrušeny nebo sníženy unijním soudem, jelikož Komise se nemůže pro účely odrazení dovolávat aktu prohlášeného za protiprávní.
69 Za těchto podmínek musí být šestá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku rovněž zamítnuta.
70 S ohledem na výše uvedené je třeba první důvod kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněný.
K druhému důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastnic řízení
71 V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodech 114 až 138 napadeného rozsudku za to, že sazba použitelná na úroky, které je Komise povinna zaplatit, činí obdobně s čl. 83 odst. 2 písm. b) nařízení v přenesené pravomoci č. 1268/2012 refinanční sazbu ECB zvýšenou o 3,5 procentního bodu.
72 Komise připomíná, že Soudní dvůr v rozsudku ze dne 5. září 2019, Evropská unie v. Guardian Europe a Guardian Europe v. Evropská unie (C‑447/17 P a C‑479/17 P, EU:C:2019:672, bod 56), rozhodl, že pro určení úroků, které mají být zaplaceny v návaznosti na zrušení pokuty, je třeba použít sazbu stanovenou ustanoveními nařízení v přenesené pravomoci č. 1268/2012, avšak není identifikováno přesné ustanovení tohoto nařízení v přenesené pravomoci, na které je třeba odkázat.
73 Rozsudek Printeos, na který odkazuje bod 121 napadeného rozsudku, vyložil rozsudek ze dne 5. září 2019, Evropská unie v. Guardian Europe a Guardian Europe v. Evropská unie (C‑447/17 P a C‑479/17 P, EU:C:2019:672), v tom smyslu, že tento rozsudek odkazuje na článek 83 uvedeného nařízení v přenesené pravomoci. Tribunál z toho v bodech 133 a 134 napadeného rozsudku vyvodil, že je třeba obdobně použít čl. 83 odst. 2 písm. b) téhož nařízení v přenesené pravomoci, který ukládá povinnost zaplatit úroky v refinanční sazbě ECB zvýšené o 3,5 procentního bodu.
74 Podle Komise zaprvé takové obdobné použití není odůvodněné, jelikož článek 83 nařízení v přenesené pravomoci č. 1268/2012 upravuje úroky z prodlení dlužné dlužníky Komise v případě opožděné platby tím, že stanoví zvláštní postup za tímto účelem.
75 Zadruhé z rozsudku Printeos nelze vyvodit, že Soudní dvůr, který se vyjádřil k výpočtu složených úroků, chtěl použít obdobně sazbu uvedenou v čl. 83 odst. 2 písm. b) nařízení v přenesené pravomoci č. 1268/2012 pro výpočet úroků z prodlení. Ostatně ani Tribunál v rozsudku ze dne 12. února 2019, Printeos v. Komise (T‑201/17, EU:T:2019:81), ani Soudní dvůr rozhodující o kasačním opravném prostředku v této věci nepřiznali v rozsudku Printeos úroky z prodlení v sazbě stanovené tímto ustanovením.
76 Pokud by však měl Soudní dvůr za to, že je třeba použít úrokovou sazbu stanovenou v článku 83 nařízení v přenesené pravomoci č. 1268/2012, je Komise toho názoru, že nemá-li být stanovena jiná přiměřená úroková sazba, je třeba použít obdobně s čl. 83 odst. 4 tohoto nařízení v přenesené pravomoci refinanční sazbu ECB zvýšenou o 1,5 procentního bodu, používanou Komisí v případě, kdy osoba, jíž je určeno rozhodnutí o uložení pokuty, zřídila bankovní záruku namísto předběžného zaplacení této pokuty. Tato situace je dostatečně srovnatelná se situací v projednávaném případě, neboť v obou případech úroky kompenzují skutečnost, že Komise v prvním případě a dotčený podnik v druhém případě nemohou po dobu trvání soudního řízení volně nakládat s částkou pokuty.
77 Společnost Deutsche Telekom zpochybňuje argumentaci Komise a má za to, že druhý důvod kasačního opravného prostředku musí být rovněž zamítnut.
Závěry Soudního dvora
78 Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že pro účely stanovení výše úroků, které musí být zaplaceny podniku, který uhradil pokutu uloženou Komisí, v návaznosti na zrušení nebo snížení této pokuty, musí tento orgán použít sazbu stanovenou za tím účelem nařízením v přenesené pravomoci č. 1268/2012 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. září 2019, Evropská unie v. Guardian Europe a Guardian Europe v. Evropská unie (C‑447/17 P a C‑479/17 P, EU:C:2019:672, bod 56). Soudní dvůr upřesnil, že se nejedná o odkaz na článek 90 tohoto nařízení v přenesené pravomoci, který neuvádí žádnou konkrétní úrokovou sazbu, nýbrž na článek 83 uvedeného nařízení v přenesené pravomoci, který stanoví úrokovou sazbu pro pohledávky, jež nejsou uhrazeny ke dni uplynutí lhůty (v tomto smyslu viz rozsudek Printeos, bod 81).
79 Článek 83 nařízení v přenesené pravomoci č. 1268/2012, který obsahoval prováděcí pravidla k tehdy platnému finančnímu nařízení z roku 2012, stanovil pro tento účel několik úrokových sazeb, které všechny odpovídaly refinanční sazbě ECB zvýšené o různé procentní body. V souladu s čl. 83 odst. 2 písm. a) a b) tohoto nařízení v přenesené pravomoci činila navýšení 8 procentních bodů, pokud událostí, z jejíhož titulu pohledávka vznikla, je veřejná zakázka na dodávky a služby a 3,5 procentního bodu ve všech ostatních případech. Pokud dlužník složil finanční jistotu přijatou účetním namísto zaplacení pokuty, čl. 83 odst. 4 uvedeného nařízení v přenesené pravomoci stanovil zvýšení o 1,5 procentního bodu.
80 V projednávaném případě Tribunál nepoužil žádnou ze dvou úrokových sazeb týkajících se zvláštních případů uvedených v čl. 83 odst. 2 písm. a) a čl. 83 odst. 4 nařízení v přenesené pravomoci č. 1268/2012. Použil sazbu stanovenou podpůrně pro „všechny ostatní případy“ v čl. 83 odst. 2 písm. b) tohoto nařízení v přenesené pravomoci.
81 Tribunál v bodě 136 napadeného rozsudku pro účely stanovení paušální náhrady škody společnosti Deutsche Telekom za ztrátu požitků z jejích finančních prostředků použil na základě analýzy, kterou provedl v bodech 125 až 135 tohoto rozsudku, jako sazbu použitelnou obdobně, sazbu stanovenou v čl. 83 odst. 2 písm. b) nařízení v přenesené pravomoci č. 1268/2012, a sice refinanční sazbu ECB zvýšenou o 3,5 procentního bodu.
82 Tribunál v bodě 137 uvedeného rozsudku přiznal společnosti Deutsche Telekom z titulu náhrady škody, která jí byla způsobena dostatečně závažným porušením čl. 266 prvního pododstavce SFEU, náhradu škody, jejíž částka ve výši 1 750 522,83 eura odpovídá ušlým úrokům v sazbě 3,55 % z neoprávněně vybrané částky pokuty, za dotčené období.
83 Je pravda, jak tvrdila Komise, že čl. 83 odst. 2 písm. b) nařízení v přenesené pravomoci č. 1268/2012 nestanoví sazbu úroků odpovídajících paušální náhradě škody takové povahy, jako je náhrada dotčená v projednávané věci. Toto ustanovení se totiž týká případu prodlení s platbou, který není relevantní pro projednávanou věc, a sice případu, kdy pohledávka není uhrazena ve stanovené lhůtě. Právě skutečnost, že ani tento článek 83, ani žádné jiné ustanovení tohoto nařízení v přenesené pravomoci nestanovilo tuto sazbu, vedla Tribunál k tomu, že při uplatňování jeho prostoru pro uvážení použil „obdobně“ čl. 83 odst. 2 písm. b) uvedeného nařízení v přenesené pravomoci.
84 Z toho však nevyplývá, že se Tribunál tím, že použil sazbu stanovenou tímto ustanovením, která se nejeví jako nerozumná nebo nepřiměřená s ohledem na účel dotčených úroků, dopustil nesprávného právního posouzení při výkonu pravomoci, která je mu přiznána v rámci řízení o určení mimosmluvní odpovědnosti Unie.
85 V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že Komise nemůže v situaci, kdy Tribunál snížil výši pokuty, kterou uložila společnosti Deutsche Telekom a kterou jí tento podnik předběžně zaplatil, být v příznivějším postavení, než ve kterém by se nacházela společnost Deutsche Telekom, kdyby její žaloba byla zamítnuta poté, co se rozhodla namísto takové předběžné platby zřídit bankovní záruku do doby, než bude rozhodnuto o výsledku soudního řízení zahájeného podáním její žaloby. V této posledně uvedené situaci by byla přitom společnost Deutsche Telekom vystavena úrokové zátěži vypočítané na základě sazby 1,55 % v souladu s čl. 83 odst. 4 nařízení v přenesené pravomoci č. 1268/2012, k níž by se přidaly náklady na zřízení této bankovní záruky.
86 Z těchto důvodů nelze přijmout argumentaci Komise směřující podpůrně k tomu, aby byla výše úroků dlužných společnosti Deutsche Telekom omezena na tuto sazbu ve výši 1,55 %.
87 K tomu se připojuje skutečnost, jak Tribunál správně uvedl v bodech 127 a 131 napadeného rozsudku, že situace podniku, který sice podal žalobu proti rozhodnutí Komise, kterým mu byla uložena pokuta, ale tuto pokutu předběžně zaplatil, se liší od situace podniku, který zřídil bankovní záruku do vyčerpání opravných prostředků. V případě, že podnik zřídil bankovní záruku, a tím získal odklad platby, nepřevedl na rozdíl od podniku, který předběžně zaplatil pokutu, Komisi peněžitou částku odpovídající výši uložené pokuty, takže Komise nemůže být povinna mu vrátit neoprávněně získanou částku. Jediná finanční újma, kterou dotyčný podnik případně utrpěl, vyplývá z jeho vlastního rozhodnutí o zřízení bankovní záruky.
88 Je sice pravda, jak zdůraznila Komise, že Soudní dvůr v rozsudku Printeos nepřiznal úroky ve výši refinanční sazby ECB zvýšené o 3,5 procentního bodu z částky pokuty, která má být vrácena, avšak je to z důvodu, že žalobkyně v prvním stupni ve věci, ve které byl vydán uvedený rozsudek, požadovala v souvislosti s takovou částkou pouze použití refinanční sazby ECB zvýšené o 2 procentní body.
89 Dále je třeba zdůraznit, že pokud by Komise měla mít za to, že stávající právní předpisy náležitě nezohledňují takovou situaci, jako je situace, o jakou se jedná v projednávané věci, bylo by na ní, nebo případně na unijním normotvůrci, aby provedli nezbytné úpravy v zájmu právní jistoty a předvídatelnosti jednání Komise.
90 S ohledem na skutečnost, že povinnost Komise spojit úroky s vrácením pokuty, kterou unijní soud zcela nebo částečně zrušil, vyplývá z čl. 266 prvního pododstavce SFEU, musí však každá nová metoda nebo způsob výpočtu těchto úroků respektovat cíle sledované takovými úroky. Sazba použitelná na tyto úroky se proto nemůže omezit na kompenzaci měnového znehodnocení, ke kterému došlo v období, za které musí být úroky zaplaceny, aniž by se pokryla paušální náhrada škody, na kterou má podnik, který tuto pokutu zaplatil, nárok z důvodu, že mu byly po určitou dobu upřeny požitky z finančních prostředků odpovídajících částce, kterou Komise neoprávněně vybrala.
91 S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když stanovil paušální náhradu škody společnosti Deutsche Telekom tím, že s ohledem na účel dotčených úroků a povinnost Komise nahradit škodu, která této společnosti vznikla, použil obdobně úrokovou sazbu stanovenou v čl. 83 odst. 2 písm. b) nařízení v přenesené pravomoci č. 1268/2012. Druhý důvod kasačního opravného prostředku musí být tudíž rovněž zamítnut.
92 Vzhledem k tomu, že žádnému z důvodů uplatněných Komisí na podporu jejího kasačního opravného prostředku nebylo vyhověno, je třeba tento kasační opravný prostředek zamítnout v plném rozsahu.
K nákladům řízení
93 Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu platí, že není-li kasační opravný prostředek opodstatněný, rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení.
94 V souladu s čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 uvedeného jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
95 Vzhledem k tomu, že společnost Deutsche Telekom požadovala náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné uložit posledně uvedené náhradu nákladů tohoto řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:
1) Kasační opravný prostředek se zamítá.
2) Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.
Podpisy