Žaloba podaná dne 29. listopadu 2007 - Ryanair v. Komise

(Věc T-441/07)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Ryanair Ltd (Dublin, Irsko) (zástupce: E. Vahida, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

určit v souladu s článkem 232 ES, že Komise opomněla jednat v souladu s povinnostmi, které pro ni vyplývají ze Smlouvy o ES, tím, že nezaujala stanovisko ke stížnosti žalobkyně podané Komisi dne 3. listopadu 2005, následované výzvou dopisem ze dne 2. srpna 2007;

uložit Komisi náhradu veškerých nákladů řízení, včetně nákladů řízení žalobkyně, i kdyby Komise po podání žaloby přijala opatření, v jehož důsledku by podle názoru Soudu již nebylo třeba vydávat rozhodnutí, nebo kdyby Soud žalobu odmítl jako nepřípustnou;

přijmout další opatření, která Soud může považovat za vhodná.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Hlavním uplatňovaným žalobním důvodem je skutečnost, že Komise opomněla provést důkladné a nestranné šetření stížnosti podané žalobkyní, podle níž byla údajně poskytnuta protiprávní podpora ve formě výhod přiznaných italským státem společnosti Volare prostřednictvím odpuštění dluhu ve výši kolem 20 milionů eur, které společnost Volare dlužila italským letištím, a snížení letištních poplatků a cen paliva. Podpůrně žalobkyně tvrdí, že Komise nezaujala stanovisko ke stížnosti žalobkyně o údajné diskriminaci v rozporu s pravidly hospodářské soutěže, a tedy o porušení článku 82 ES.

Žalobkyně tvrdí, že opatření, která jsou předmětem její stížnosti, představují státní podporu, která splňuje všechny podmínky uvedené v čl. 87 odst. 1 ES. Krom toho žalobkyně uvádí, že v případě, že by Soud shledal, že některé z výhod přiznaných společnosti Volare nebyly připsatelné státu, jelikož italská letiště mohla stanovit své poplatky nezávisle, představovaly by tyto výhody diskriminaci v rozporu s pravidly hospodářské soutěže, která nemůže být odůvodněna objektivními důvody, a je tedy v rozporu s článkem 82 ES.

Žalobkyně dále tvrdí, že Komise měla v souladu s ustanoveními nařízení Rady (ES) č. 1/2003¹ a nařízení Komise (ES) č. 773/2004² povinnost důkladně přezkoumat důkazní prostředky a právní argumenty, na které byla upozorněna stěžovatelkou, aby v přiměřené době rozhodla, zda má zahájit řízení, v němž by buď prokázala existenci protiprávního jednání, nebo by stížnost zamítla. Komise po obdržení stížnosti nepřijala žádné rozhodnutí, kterým by potvrdila existenci protiprávního jednání, nebo by poté, co by žalobkyni informovala podle článku 7 nařízení (ES) č. 773/2004, stížnost zamítla, nebo, konečně, by vydala plně odůvodněné rozhodnutí o neprošetření stížnosti díky nedostatku zájmu Společenství.

Žalobkyně v důsledku toho tvrdí, že došlo prima facie k porušení práva hospodářské soutěže a že Komise k tomuto závěru měla dospět, a tedy zahájit příslušné řízení dříve než za 21 měsíců. Délka trvání nečinnosti Komise proto překročila přiměřenou dobu.

____________

¹ - Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Text s významem pro EHP) (Úř. věst. L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).

² - Nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků 81 a 82 Smlouvy o ES (Text s významem pro EHP) (Úř. věst. L 123, s. 18; Zvl. vyd. 08/03, s. 81).