Žaloba podaná dne 8. září 2010 - Villeroy & Boch v. Komise
(Věc T-374/10)
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Villeroy & Boch AG (Mettlach, Německo) (zástupci: M. Klusmann, advokát, a S. Thomas, Professor)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání žalobkyně
zrušit napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká žalobkyně;
podpůrně přiměřeným způsobem snížit částku pokuty uložené žalobkyni v napadeném rozhodnutí;
uložit žalované náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Žalobkyně napadá rozhodnutí Komise K(2010) 4185 v konečném znění ze dne 23. června 2010 ve věci COMP/39092 - vybavení koupelen. Napadeným rozhodnutím byly žalobkyni a dalším podnikům uloženy pokuty za porušení článku 101 SFEU, jakož i článku 53 Dohody o EHP. Žalobkyně se podle Komise účastnila trvající kartelové dohody nebo jednání ve vzájemné shodě v odvětví vybavení koupelen v Belgii, Německu, Francii, Itálii, Nizozemsku a Rakousku.
K odůvodnění své žaloby žalobkyně uplatňuje sedm žalobních důvodů.
Svým prvním žalobním důvodem žalobkyně zpochybňuje porušení článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP vyplývající z domněnky jediného komplexního protiprávního jednání. Tímto nepřípustným celkovým posouzením žalovaná porušila svou povinnost právního posouzení individuálních jednání různých adresátů rozhodnutí a provádí právně nepřípustné přičítání jednání nepřičitatelných jednání třetích osob při porušení zásady nulla poena sine lege.
V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně podpůrně uplatňuje, vycházejíc z neexistence individualizovaného odůvodnění rozhodnutí, porušení povinnosti uvést odůvodnění podle článku 296 odst. 2 SFEU.
Dále žalobkyně jakožto třetí žalobní důvod uvádí, že napadené rozhodnutí musí být zrušeno, jelikož se žalobkyně neúčastnila jí vytýkaných protiprávních jednání na věcně a místně relevantních trzích, jichž se týká zmíněné rozhodnutí a nebylo jí prokázáno porušení kartelového práva.
Ve svém čtvrtém žalobním důvodu žalobně uvádí, že žalobkyni a její mateřské společnosti byla protiprávně uložena solidární pokuta. Uložení takovéto solidární pokuty porušuje zásadu
nulla poena sine lege obsaženou v čl. 49 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie a zásadu proporcionality trestů podle čl. 49 odst. 3 ve spojení s čl. 48 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i čl. 23 nařízení (ES) č. 1/2003
1 V rámci pátého žalobního důvodu žalobkyně vytýká nesprávný výpočet pokuty. V této souvislosti uvádí, že žalovaná ve výpočtu zohlednila obrat žalobkyně, který od samého počátku nikterak nesouvisí se vznesenými výtkami.
Svým šestým žalobním důvodem žalobkyně vytýká neúměrně dlouhou dobu řízení a její nezohlednění v rámci výpočtu pokuty jakožto porušení článku 41 Listiny základních práv Evropské unie.
Sedmým žalobním důvodem je vytýkáno nesprávné posouzení v rámci výpočtu pokuty při posuzování údajného podílu žalobkyně na protiprávním jednání. Žalobkyně v této souvislosti uvádí, že i v případě, že by bývalo došlo k porušení článku 101 SFEU, jak se domnívá žalovaná, je pokuta neúměrně vysoká a disproporční. Podle názoru žalobkyně žalovaná porušila zásadu proporcionality trestů kodifikovanou v čl. 48 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie. Dále žalovaná nebyla v projednávané věci oprávněna uložit nejvyšší možnou pokutu ve výši 10 % obratu skupiny.
____________1 - Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).