Žaloba podaná dne 8. září 2010 - Hansa Metallwerke a další v. Komise

(Věc T-375/10)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Hansa Metallwerke AG (Stuttgart, Německo), Hansa Nederland BV (Nijkerk, Nizozemsko), Hansa Italiana Srl (Castelnuovo del Garda, Itálie), Hansa Belgium Sprl (Asse, Belgie), Hansa Austria GmbH (Salzburk, Rakousko) (zástupce: H. J. Hellmann, Rechtsanwalt)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobkyň

Zrušit rozhodnutí Evropské komise ze dne 23. června 2010 v řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/39092 - Sanitární zařízení) v rozsahu, v němž se týká žalobkyň, kterým bylo toto rozhodnutí doručeno dne 30. června 2010;

podpůrně, snížit pokuty uložené žalobkyním;

uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně se obrací proti rozhodnutí Komise K(2010) 4185 v konečném znění ze dne 23. června 2010 ve věci COM//39092 - Sanitární zařízení. V napadeném rozhodnutí byly žalobkyním a jiným podnikům uloženy pokuty z důvodu porušení článku 101 SFEU, jakož i článku 53 Dohody o EHP. Podle názoru Komise se žalobkyně účastnily dohody nebo pokračujícího jednání ve vzájemné shodě v odvětví sanitárního zařízení v Belgii, Německu, Francii, Itálii, Nizozemsku a Rakousku.

K odůvodnění své žaloby žalobkyně zaprvé uvádějí, že pokuty udělené žalobkyním přesahují nepřípustným způsobem nejvyšší přípustnou výši podle čl. 23 odst. 2 druhé věty nařízení (ES) č. 1/2003¹, neboť žalovaná založila své rozhodnutí na nesprávném celosvětovém obratu společnosti Hansa Metallwerke AG.

Zadruhé vytýkají porušení zásady legitimního očekávání. Žalobkyně zastávají názor, že žalovaná se v rámci správního řízení dopustila závažných procesních chyb, a tím znevýhodnila žalobkyně vůči ostatním účastníkům řízení. K zohlednění této okolnosti, jež v průběhu řízení žalovaná přislíbila, v napadeném rozhodnutí nedošlo.

Zatřetí žalobkyně tvrdí, že žalovaná porušila čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 z důvodu nesprávného vyměření pokut s ohledem na sdělení o shovívavosti². Žalobkyně Komisi vytýkají, že ačkoliv s ní spolupracovaly, nebylo jim žádné snížení uložených pokut přiznáno.

Začtvrté žalobkyně uvádějí, že použití pokynů pro výpočet pokut³ na skutkové stavy, které nastaly dávno před jejich zveřejněním, porušuje zákaz retroaktivity.

Dále tvrdí, že na praxi ukládání pokut žalované se nevztahuje zmocňující ustanovení čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003. Žalobkyně v této souvislosti vytýkají, že napadené rozhodnutí porušuje zásadu rovného zacházení a zásadu proporcionality. Způsob, jakým uplatňuje žalovaná čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 v rámci své praxe při ukládání pokut porušuje zásadu přiměřenosti trestů podle článku 7 EÚLP a článku 49 Listiny základních práv Evropské unie.

Konečně žalobkyně vytýkají nesprávné použití čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 a pokynů pro výpočet pokut z důvodu nespočetných pochybení při jejich použití a při uplatnění posuzovací pravomoci v neprospěch žalobkyň. Zejména tvrdí, že dokazování a hodnocení důkazů žalovanou je ve vztahu k individuálním jednáním žalobkyň nesprávné.

____________

¹ - Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).

² - Oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. C 45, s. 3; Zvl. vyd. 08/02, s. 155).

³ - Pokyny pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 (Úř. Věst. C 210, s. 2).