Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato (Itálie) dne 9. února 2021 – Airbnb Ireland UC, Airbnb Payments UK Ltd v. Agenzia delle Entrate

(Věc C-83/21)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Consiglio di Stato

Účastnice původního řízení

Navrhovatelky: Airbnb Ireland UC, Airbnb Payments UK Ltd

Odpůrkyně: Agenzia delle Entrate

Předběžné otázky

Jaký je výklad výrazů „technický předpis“ pro služby informační společnosti a „předpis pro služby“ informační společnosti uvedených ve směrnici 2015/1535/EU¹ , a zejména musí být tyto výrazy vykládány v tom smyslu, že zahrnují i daňová opatření, která nejsou přímo zaměřena na regulaci konkrétní služby informační společnosti, ale v každém případě upravují její konkrétní výkon v členském státě, zejména tím, že zatěžují všechny poskytovatele služeb zprostředkování nemovitostí – včetně neusazených provozovatelů, kteří poskytují své služby online – doplňkovými a instrumentálními povinnostmi pro účinný výběr daní splatných pronajímateli, kterými jsou:

a)    shromažďování a následné sdělování údajů týkajících se krátkodobých nájemních smluv uzavřených v důsledku činnosti zprostředkovatele daňovým orgánům členského státu;

b)    srážková daň splatná daňovým orgánům z částek zaplacených nájemci pronajímatelům a následná výplata těchto částek daňovým orgánům.

a)    Brání zásada volného pohybu služeb uvedená v článku 56 SFEU, jakož i podobné zásady, jsou-li použitelné v projednávané věci, které lze odvodit ze směrnic 2006/123/ES² a 2000/31/ES³ , takovému vnitrostátnímu opatření, které ukládá zprostředkovatelům nemovitostí působícím v Itálii – tedy včetně neusazených provozovatelů, kteří poskytují své služby online – povinnosti shromažďování údajů týkajících se krátkodobých nájemních smluv uzavřených jejich prostřednictvím a následné sdělení finanční správě, a to pro účely související s výběrem přímých daní splatných uživateli služby?

b)    Brání zásada volného pohybu služeb uvedená v článku 56 SFEU, jakož i podobné zásady, jsou-li použitelné v projednávané věci, které lze odvodit ze směrnic 2006/123/ES a 2000/31/ES, takovému vnitrostátnímu opatření, které ukládá zprostředkovatelům nemovitostí působícím v Itálii – tedy včetně neusazených provozovatelů, kteří poskytují své služby online – kteří zasahují do platební fáze krátkodobých nájemních smluv uzavřených jejich prostřednictvím, povinnost uplatnit, pro účely související s výběrem přímých daní splatných uživateli služby, srážkovou daň z těchto plateb s následnou platbou daňovým orgánům?

c)    V případě kladné odpovědi na výše uvedené otázky, může být zásada volného pohybu služeb uvedená v článku 56 SFEU, jakož i podobné zásady, jsou-li použitelné v projednávané věci, které lze odvodit ze směrnic 2006/123/ES a 2000/31/ES, omezeny způsobem, který je v souladu s [unijním] právem, vnitrostátními opatřeními, jako jsou opatření popsaná výše v písmenech a) a b), při zohlednění toho, že jinak by výběr daně týkající se přímých daní splatných uživateli služby nebyl účinný?

d)    Může být zásada volného pohybu služeb uvedená v článku 56 SFEU, jakož i podobné zásady, jsou-li použitelné v projednávané věci, které lze odvodit ze směrnic 2006/123/ES a 2000/31/ES, omezeny způsobem, který je v souladu s [unijním] právem, vnitrostátním opatřením, které ukládá zprostředkovatelům nemovitostí, kteří nejsou usazeni v Itálii, povinnost jmenovat daňového zástupce, který je povinen jménem a na účet neusazeného zprostředkovatele splnit vnitrostátní opatření uvedená výše v písm. b), vzhledem k tomu, že jinak by výběr daně týkající se přímých daní splatných uživateli služby nebyl účinný?

Musí být čl. 267 třetí pododstavec SFEU vykládán v tom smyslu, že pokud existuje otázka výkladu [unijního] práva (primárního nebo sekundárního) vznesená jedním z účastníků řízení a doprovázená přesným uvedením znění otázky, si soud přesto zachovává možnost přistoupit k autonomnímu formulování samotné otázky, přičemž podle svého uvážení a podle nejlepšího vědomí a svědomí určí prameny [unijního] práva, vnitrostátní ustanovení, která s nimi mohou být v rozporu, a znění žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, je-li to v mezích oblasti předmětu sporu, anebo je povinen přijmout otázku formulovanou účastníkem řízení?

____________

¹ Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasi technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (Úř. věst. 2015, L 241, s. 1).

² Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (Úř. věst. 2006, L 376, s. 36).

³ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“) (Úř. věst. 2000, L 178, s. 1).