ROZSUDEK TRIBUNÁLU (druhého senátu)
20. ledna 2021(*)
„Ochranná známka Evropské unie – Řízení o prohlášení neplatnosti – Obrazová ochranná známka Evropské unie MANUFACTURE PRIM 1949 – Neexistence staršího práva nabytého na základě vnitrostátního práva – Článek 52 odst. 2 písm. c) nařízení (ES) č. 40/94 [nyní čl. 60 odst. 2 písm. c) nařízení (EU) 2017/1001]“
Ve věci T‑656/18,
Hana Jareš Procházková, s bydlištěm v Praze (Česká republika),
Antonín Jareš, s bydlištěm v Praze,
zastoupení M. Kyjovským, advokátem,
žalobci,
proti
Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zastoupenému D. Gájou, jako zmocněncem,
žalovanému,
přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice v řízení před Tribunálem, je
ELTON hodinářská, a.s., se sídlem v Novém Městě nad Metují (Česká republika), zastoupená T. Matouškem, advokátem,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 7. září 2018 (věc R 1159/2017-4), týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi H. Jareš Procházkovou a A. Jarešem na jedné straně a společností ELTON hodinářská na straně druhé,
TRIBUNÁL (druhý senát),
ve složení V. Tomljenović (zpravodajka), předsedkyně, F. Schalin a I. Nõmm, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: R. Ūkelytė, radová,
s přihlédnutím k žalobě došlé soudní kanceláři Tribunálu dne 2. listopadu 2018,
s přihlédnutím k vyjádření EUIPO k žalobě došlému soudní kanceláři Tribunálu dne 8. února 2019,
s přihlédnutím k vyjádření vedlejší účastnice k žalobě došlému soudní kanceláři Tribunálu dne 10. února 2019 a k jeho doplnění došlému soudní kanceláři Tribunálu dne 18. března 2019,
s přihlédnutím k přidělení věci nové soudkyni zpravodajce,
s přihlédnutím ke změně složení senátů Tribunálu,
s přihlédnutím k tomu, že v důsledku překážky na straně jednoho z členů senátu byl k jeho doplnění určen jiný soudce,
s přihlédnutím k písemné otázce Tribunálu položené účastníkům řízení a k jejich odpovědím na tuto otázku došlým soudní kanceláři Tribunálu ve dnech 4., 13. a 14. února 2020,
po jednání konaném dne 9. září 2020,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Vedlejší účastnice, ELTON hodinářská, a.s., je majitelkou níže vyobrazené obrazové ochranné známky Evropské unie, která byla u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) přihlášena dne 31. října 2003 a zapsána dne 17. března 2005 na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1), ve znění pozdějších předpisů, které bylo nahrazeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1)]:
2 Výrobky a služby, pro které byla ochranná známka zapsána, spadají do tříd 9, 14 a 35 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:
– třída 9: „Electronic, scientific (other than for medical purposes), nautical, surveying, photographic, cinematographic, weighing, measuring, signalling, checking (supervision) life-saving and teaching apparatus and instruments; active electronic components;“ [Přístroje a nástroje elektronické, vědecké (nikoli pro lékařské účely), námořní, geodetické, fotografické, filmové, přístroje pro vážení, měření, signalizaci, kontrolu (inspekci), záchranu a přístroje a nástroje pro vyučování; aktivní elektronické komponenty;]
– třída 14: „Precious metals and their alloys other than for dental purposes; jewellery, precious stones; clock and watchmaking; chronometric instruments; chronographs, chronometers, chronoscopes, barrels (clock and watchmaking); watches for children;“ [Vzácné kovy a jejich slitiny, nikoli pro stomatologické účely; klenoty, bižuterie, drahokamy; hodinářské potřeby; chronometrické přístroje; chronografy, chronometry, chronoskopy, pérovníky (hodinářské potřeby); hodinky pro děti;]
– třída 35: „Advertising of precious metals and their alloys other than for dental purposes, jewellery, precious stones, clock and watchmaking, chronometric instruments, chronographs, chronometers, chronoscopes, barrels (clock and watchmaking) and watches for children“. [Propagační činnost a reklama v oblasti vzácných kovů a jejich slitin, nikoli pro stomatologické účely, klenotů, bižuterie, drahokamů, hodinářských potřeb, chronometrických přístrojů, chronografů, chronometrů, chronoskopů, pérovníků (hodinářských potřeb) a hodinek pro děti.]
3 Dne 16. prosince 2014 podali žalobci H. Jareš Procházková a A. Jareš návrh na prohlášení neplatnosti této ochranné známky na základě čl. 52 odst. 2 písm. c) nařízení č. 40/94 [později čl. 53 odst. 2 písm. c) nařízení č. 207/2009, nyní čl. 60 odst. 2 písm. c) nařízení 2017/1001]. Konkrétně se jakožto dědici po Jiřím Rathouském dovolávali staršího českého autorského práva a uvedli, že napadená ochranná známka obsahuje jako dominantní prvek následující slovní a grafické provedení prvku „prim“, které údajně vytvořil Jiří Rathouský:
4 Dne 7. dubna 2017 zrušovací oddělení návrh na prohlášení neplatnosti zamítlo.
5 Dne 30. května 2017 podali žalobci u EUIPO odvolání proti rozhodnutí zrušovacího oddělení na základě článků 57 až 62 nařízení č. 40/94 (později články 58 až 64 nařízení č. 207/2009, nyní články 66 až 71 nařízení 2017/1001).
6 Rozhodnutím ze dne 7. září 2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“) čtvrtý odvolací senát EUIPO odvolání žalobců zamítl.
7 Stejně jako zrušovací oddělení měl odvolací senát konkrétně za to, že důkazy, které žalobci předložili, nejsou k prokázání autorství Jiřího Rathouského dostatečné.
8 Odvolací senát rovněž dospěl k závěru, že napadená ochranná známka, nebo případně její prvek „prim“, posuzovaný samostatně, není dílem požívajícím ochrany autorským právem.
9 Odvolací senát nakonec uvedl, že i kdyby byl Jiří Rathouský autorem předmětného díla, okolnosti případu musí vést k závěru, že byl udělen tacitní nebo implicitní souhlas s jeho užitím.
Návrhová žádání účastníků řízení
10 Žalobci navrhují, aby Tribunál:
– napadené rozhodnutí zrušil,
– uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.
11 EUIPO navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl,
– uložil žalobcům náhradu nákladů řízení.
12 Vedlejší účastnice navrhuje, aby Tribunál žalobu v celém rozsahu zamítl.
Právní otázky
13 Na úvod je třeba konstatovat, že vzhledem k datu podání předmětné přihlášky, tj. 31. října 2003, které je rozhodující pro určení použitelného hmotného práva, se na skutkové okolnosti projednávané věci vztahují hmotněprávní ustanovení nařízení č. 40/94 (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 5. října 2004, Alcon v. OHIM, C‑192/03 P, EU:C:2004:587, body 39 a 40, a rozsudek ze dne 23. dubna 2020, Gugler France v. Gugler a EUIPO, C‑736/18 P, nezveřejněný, EU:C:2020:308, bod 3 a citovaná judikatura).
14 Pokud jde o hmotněprávní normy, je tedy třeba v projednávané věci vycházet z toho, že odkazy na nařízení 2017/1001 učiněné odvolacím senátem v napadeném rozhodnutí a účastníky řízení v rámci jejich argumentace míří na totožně znějící ustanovení nařízení č. 40/94.
K přípustnosti některých příloh žaloby
15 EUIPO ve svém vyjádření k žalobě tvrdí, že přílohy A.7, A.15 a A.19 žaloby jsou nepřípustné, jelikož byly předloženy poprvé až v řízení před Tribunálem, a nebyly tedy předloženy ve správním řízení před EUIPO. Tyto přílohy tvoří protokoly o jednání před Krajským soudem v Hradci Králové (Česká republika) ze dne 12. října 2018 o výsleších pánů I. B. a J. Ž. a paní M. L.-S. a ze dne 23. srpna 2018 o výslechu pana P. K., jakož i informace poskytnuté panem M. N.
16 V tomto ohledu je třeba připomenout, že účelem žaloby k Tribunálu je přezkum legality rozhodnutí odvolacích senátů EUIPO ve smyslu článku 72 nařízení 2017/1001, takže úkolem Tribunálu není znovu zkoumat skutkové okolnosti ve světle dokumentů, které byly poprvé předloženy až před ním. Přílohy A.7, A.15 a A.19 žaloby je tedy třeba odmítnout jako nepřípustné, aniž je nezbytné zkoumat jejich důkazní sílu [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 24. listopadu 2005, Sadas v. OHIM – LTJ Diffusion (ARTHUR ET FELICIE), T‑346/04, EU:T:2005:420, bod 19 a citovaná judikatura, a ze dne 18. března 2016, Karl-May-Verlag v. OHIM – Constantin Film Produktion (WINNETOU), T‑501/13, EU:T:2016:161, bod 17].
K věci samé
17 Na podporu žaloby předkládají žalobci pět žalobních důvodů, které vycházejí z porušení čl. 52 odst. 2 a 3 (čl. 52 odst. 3 nařízení č. 40/94, později čl. 53 odst. 3 nařízení č. 207/2009, nyní čl. 60 odst. 3 nařízení 2017/1001), čl. 56 odst. 5 a čl. 61 odst. 2 nařízení č. 40/94 (později čl. 57 odst. 5 a čl. 63 odst. 2 nařízení č. 207/2009, nyní čl. 64 odst. 5 a čl. 70 odst. 2 nařízení 2017/1001), jakož i čl. 27 odst. 4 a článku 55 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/625 ze dne 5. března 2018, kterým se doplňuje nařízení 2017/1001 a zrušuje nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/1430 (Úř. věst. 2018, L 104, s. 1). Žalobci v podstatě tvrdí, že odvolací senát v napadeném rozhodnutí zaprvé neúplně zjistil skutkový stav věci, jelikož na základě předložených důkazů ohledně autorství Jiřího Rathouského dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a k nesprávným právním závěrům. Zadruhé nepochopil, co je autorské dílo Jiřího Rathouského. Zatřetí odvolací senát neúplně zjistil stav věci, neprovedl žalobci navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a vůbec se nezabýval některými tvrzeními a důkazy předloženými žalobci. Začtvrté nesprávně vyložil důkaz žalobců „Zápis z porady ze dne 18. 12. 1968“ a znalecký posudek pana P. K. ze dne 14. ledna 2018. Zapáté odvolací senát chybně dovozuje udělení „nepřímo vyjádřeného nebo předpokládaného souhlasu“ majitelů autorských práv.
K systematice napadeného rozhodnutí
18 Shodně s tvrzením EUIPO je třeba uvést, že napadené rozhodnutí je založeno na třech pilířích, a sice na následujících úvahách. Zaprvé grafické provedení loga prim nepředstavuje dílo ve smyslu použitelného autorského práva. Zadruhé důkazy předložené v průběhu správního řízení nejsou dostatečné k prokázání, že je Jiří Rathouský autorem loga prim. Zatřetí, i kdyby byl Jiří Rathouský autorem loga prim, musely by okolnosti případu vést k závěru, že byl vedlejší účastnici tacitně nebo implicitně udělen souhlas s užitím napadené ochranné známky.
19 V tomto ohledu je třeba připomenout, že v souladu s judikaturou platí, že je-li výrok rozhodnutí založen na několika pilířích odůvodnění, z nichž by každý sám o sobě postačoval k odůvodnění tohoto výroku, je v zásadě namístě zrušit tento akt, pouze pokud je každý z těchto pilířů stižen protiprávností. V takovém případě vada nebo jiná protiprávnost, která postihuje pouze jediný z pilířů odůvodnění, nemůže být dostatečným důvodem ke zrušení sporného rozhodnutí, jelikož nemohla mít rozhodující vliv na výrok přijatý orgánem, který je autorem tohoto rozhodnutí [viz rozsudek ze dne 7. července 2016, Fruit of the Loom v. EUIPO – Takko (FRUIT), T‑431/15, nezveřejněný, EU:T:2016:395, bod 65 a citovaná judikatura].
20 Z toho vyplývá, že by napadené rozhodnutí mohlo být zrušeno, pouze pokud by protiprávností trpěly všechny tři pilíře, o které se opíral odvolací senát.
21 V projednávané věci se první, třetí a čtvrtý žalobní důvod týkají druhého pilíře, druhý žalobní důvod se týká prvního pilíře a pátý žalobní důvod se týká třetího pilíře.
22 Nejprve je třeba zkoumat žalobní důvody týkající se druhého pilíře. Z důvodů hospodárnosti řízení musí být čtvrtý žalobní důvod zkoumán před třetím žalobním důvodem.
Úvodní poznámky
23 Podle čl. 52 odst. 2 písm. c) nařízení č. 40/94 se ochranná známka Evropské unie prohlásí za neplatnou na základě návrhu podaného u EUIPO nebo na základě protinávrhu v řízení o porušení, může-li být její užívání zakázáno na základě jiného staršího práva, zejména práva autorského.
24 Pokud jde o procesní úpravu obsaženou v nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení č. 40/94 (Úř. věst. 1995, L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189) (nahrazeném nařízením v přenesené pravomoci 2018/625), a použitelnou v případě návrhu podaného podle čl. 52 odst. 2 nařízení č. 40/94 na základě staršího práva chráněného ve vnitrostátním právním rámci, již bylo rozhodnuto, že pravidlo 37 nařízení č. 2868/95 [nyní článek 12 nařízení v přenesené pravomoci 2018/625] stanoví, že navrhovateli přísluší, aby předložil údaje svědčící o tom, že je podle příslušných vnitrostátních právních předpisů oprávněn toto právo uplatnit (viz rozsudek ze dne 5. dubna 2017, EUIPO v. Szajner, C‑598/14 P, EU:C:2017:265, bod 35 a citovaná judikatura).
25 Toto pravidlo ukládá navrhovateli povinnost předložit EUIPO nejen údaje svědčící o tom, že splňuje podmínky požadované podle vnitrostátních právních předpisů, o jejichž použití žádá, aby mohl dát zakázat užívání ochranné známky Evropské unie na základě staršího práva, ale také údaje dokládající, co je obsahem těchto právních předpisů (viz rozsudek ze dne 30. června 2015, Gambling Commission v. OHIM, T‑404/10 RENV, nezveřejněný, EU:T:2015:445, bod 29 a citovaná judikatura).
26 V případě, kdy je návrh na prohlášení neplatnosti ochranné známky Evropské unie založen na starším právu chráněném normou vnitrostátního práva, je na příslušných odděleních EUIPO, aby posoudila, zda jsou údaje předložené navrhovatelem k doložení obsahu uvedené normy rozhodné a nakolik jsou významné. Tribunál toto posouzení přezkoumá v rámci úplného přezkumu (viz rozsudek ze dne 30. června 2015, Gambling Commission v. OHIM, T‑404/10 RENV, nezveřejněný, EU:T:2015:445, bod 30 a citovaná judikatura).
27 Mimoto za okolností, kdy EUIPO může příslušet, aby přihlédl zejména k vnitrostátním právním předpisům členského státu, ve kterém starší právo, na kterém je založen návrh na prohlášení neplatnosti, požívá ochrany, je EUIPO povinen obeznámit se z moci úřední, způsobem, který považuje za účelný, s vnitrostátními právními předpisy dotyčného členského státu, pokud je takové obeznámení nezbytné pro posouzení podmínek použití dotčeného důvodu neplatnosti, zejména věcné správnosti tvrzených skutečností nebo důkazní síly předložených písemností (viz rozsudek ze dne 30. června 2015, Gambling Commission v. OHIM, T‑404/10 RENV, nezveřejněný, EU:T:2015:445, bod 31 a citovaná judikatura).
28 Jak vyplývá z bodu 29 napadeného rozhodnutí, je v projednávané věci použitelný zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), jehož ustanovení žalobci předložili EUIPO.
K prvnímu žalobnímu důvodu, týkajícímu se zohlednění protokolu o jednání před Krajským soudem v Hradci Králové ze dne 12. října 2018 a dopisu ze dne 8. listopadu 1968 adresovaného paní D. N.
29 V rámci prvního žalobního důvodu žalobci tvrdí, že odvolací senát neúplně zjistil skutkový stav věci. Žalobci se opírají o protokol o jednání před Krajským soudem v Hradci Králové ze dne 12. října 2018 a o dopis ze dne 8. listopadu 1968 adresovaný paní D. N. a tvrdí, že grafické provedení loga prim skutečně vytvořil Jiří Rathouský a že spojení mezi právním předchůdcem vedlejší účastnice a paní D. N., manželkou Jiřího Rathouského, bylo jasně potvrzeno panem J. Ž.
30 EUIPO a vedlejší účastnice s tvrzením žalobců nesouhlasí.
31 V projednávané věci je třeba shodně s tvrzením EUIPO uvést, že argumenty žalobců jsou v podstatné míře založeny na jediném důkazu, a sice na protokolu o jednání před Krajským soudem v Hradci Králové ze dne 12. října 2018, který byl v bodě 16 výše shledán nepřípustným. Tuto písemnost tudíž nelze zohlednit.
32 Pokud jde o dopis ze dne 8. listopadu 1968 adresovaný paní D. N., který byl předložen úřadu EUIPO v průběhu správního řízení, je třeba uvést, že tento dopis neobsahuje žádné údaje o autorství loga prim ani nezmiňuje Jiřího Rathouského, ale nanejvýš dokládá, jak uvedl EUIPO na jednání, kontakty právního předchůdce vedlejší účastnice s paní D. N. Tímto dopisem byla totiž paní D. N. pozvána do podniku k projednání případné spolupráce při vypracovávání návrhů hodinek „Prim“. Jak správně uvedlo zrušovací oddělení, tento dopis neumožňuje prokázat autorství loga prim.
33 Tento žalobní důvod proto musí být zamítnut.
Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, týkajícímu se údajně nesprávného posouzení zápisu z porady ze dne 18. prosince 1968
34 Žalobci hlavně zpochybňují závěr odvolacího senátu o nulové relevanci zápisu z porady ze dne 18. prosince 1968 pro zjištění autorství Jiřího Rathouského k logu prim.
35 Tento dokument, jak vyplývá z bodu 61 napadeného rozhodnutí, byl ze strany žalobců předložen v průběhu správního řízení a týká se schůzky dvou subjektů, jejímž předmětem bylo užívání ochranné známky PRIM závodem Nové Město nad Metují. Je v něm zejména uvedeno, že zástupcům závodu bylo předloženo několik nových návrhů s uplatněním nového provedení vytvořeného Jiřím Rathouským. Stejně tak je v něm uvedeno, že užívání ochranné známky PRIM bude umožněno pouze po uzavření licenční smlouvy oběma podniky.
36 Odvolací senát v této souvislosti v bodě 65 napadeného rozhodnutí uvedl, že se jedná o pouhý „zápis z porady“, která proběhla mezi zástupci dvou podniků či výrobních závodů a týkala se zejména otázky, která ze stran je oprávněna užívat ochrannou známku PRIM. Podle odvolacího senátu bylo patrně jediným cílem tohoto dokumentu uzavření dohody mezi dvěma stranami, aby bylo možné označení užívat.
37 Odvolací senát v bodech 63 až 69 napadeného rozhodnutí uvedl pět důvodů, na základě kterých dospěl v bodě 71 napadeného rozhodnutí k závěru, že zápis z porady ze dne 18. prosince 1968 má nulovou relevanci pro zjištění autorství Jiřího Rathouského k logu prim. Zaprvé vzhledem k tomu, že dokument neobsahoval podpis, nebylo možné jej považovat za závazný a konečný. Zadruhé tento zápis neobsahoval žádné vyobrazení návrhů, na které odkazoval, takže nebylo jisté, že se jedná o vyobrazení loga prim, jak je znázorněno v bodě 4 výše. Zatřetí, jak konstatoval předseda Úřadu průmyslového vlastnictví (Česká republika) v rozhodnutí ze dne 29. července 2015, dokument se zmiňoval o „Ministerstvu průmyslu a obchodu“, které pod tímto názvem v roce 1968 neexistovalo, což dokládá, že dokument byl vytvořen později nebo byl padělán. Začtvrté se odvolací senát pozastavoval nad smyslem zasílání „filmů“ daného označení ministerstvu k posouzení. Zapáté podle něj ze znaleckého posudku pana P. K. ze dne 14. ledna 2018 vyplývá, že dokument byl padělaný, neboť byl napsán na modelu psacího stroje, který v roce 1968 neexistoval.
38 Ke zpochybnění závěrů odvolacího senátu žalobci zaprvé v souvislosti se čtvrtým důvodem týkajícím se zmiňovaných filmů vysvětlují – s odkazem na prohlášení pana M. P. – že v komunistickém Československu si grafici nechávali předlohy překopírovat na velkoformátový plochý film, aby nemuseli svým klientům prezentovat ručně zhotovený a různě retušovaný návrh.
39 Zadruhé žalobci tvrdí, že ze sdělení pana M. N., vedoucího katedry kriminalistiky na Policejní akademii České republiky, vyplývá, že v rámci Policie České republiky nebyla metoda identifikace psacích strojů na žádném pracovišti kriminalistické techniky akreditována. K závěru plynoucímu ze znaleckého posudku pana P. K., že rokem výroby psacího stroje použitého pro sepsání zápisu z porady ze dne 18. prosince 1968, byl nejdříve rok 1973, se tedy dospělo na základě nijak nekalibrované a nedatované znalecké pomůcky.
40 Pokud jde konkrétně o znalecký posudek pana P. K., žalobci tvrdí, že tento důkaz jim byl zaslán na vědomí přípisem EUIPO dne 7. března 2018, avšak žalobci se nemohli k tomuto důkazu vyjádřit ani nebyli informováni o připuštění tohoto důkazu. Kromě toho odvolacímu senátu vytýkají, že odmítl jejich návrh dalších důkazů prokazujících autorství Jiřího Rathouského k předmětnému označení.
41 Žalobci každopádně tvrdí, že zaprvé předmětná listina byla objevena ve státním archivu, kde byla založena v době, kdy neprobíhaly žádné spory o logo prim, zadruhé znalcem zkoumaná listina není originálem, ale kopií této listiny, což potvrzuje i fakt, že obsahuje zkratku „v. r.“ (vlastní rukou), a zatřetí tato listina nebyla nijak dodatečně upravována.
42 EUIPO a vedlejší účastnice s tvrzeními žalobců nesouhlasí.
43 EUIPO tvrdí, že argumenty, jimiž žalobci zpochybňují správnost metod, na jejichž základě dospěl znalec P. K. k závěru, že „Zápis z porady ze dne 18. 12. 1968“ je padělaný, jsou nepřípustné, neboť byly poprvé uplatněny až před Tribunálem. Jak podle EUIPO uvedl odvolací senát v bodě 15 napadeného rozhodnutí, žalobci měli během řízení před ním možnost se ke znaleckému posudku P. K. vyjádřit, ale neučinili tak.
44 EUIPO rovněž tvrdí, že i argument žalobců, podle kterého je předmětný dokument až později pořízenou kopií zápisu z porady ze dne 18. prosince 1968, byl poprvé uplatněn až před Tribunálem, a proto musí být prohlášen za nepřípustný.
45 V projednávané věci je nutno konstatovat, že se výhrady žalobců týkají pouze prvního, čtvrtého a pátého důvodu uvedených v bodě 37 výše, které odvolací senát vedly k odmítnutí zápisu z porady ze dne 18. prosince 1968.
46 Žalobci neuvádějí žádné argumenty, jimiž by bylo možné zpochybnit ostatní dva důvody uplatněné odvolacím senátem, a sice druhý důvod, podle kterého nebylo jisté, že se uvedený zápis týkal vyobrazení loga prim, jak je znázorněno v bodě 4 výše, neboť neobsahoval žádné vyobrazení návrhů, na které odkazoval, a třetí důvod, podle kterého je v dokumentu zmíněno ministerstvo, jehož název neexistoval v roce 1968, ale až v roce 1992. Posledně uvedený důvod se opíral o rozhodnutí předsedy českého Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 29. července 2015.
47 V tomto ohledu je třeba uvést, že rozhodnutím ze dne 29. července 2015 předseda českého Úřadu průmyslového vlastnictví potvrdil své rozhodnutí ze dne 17. října 2014, kterým vyhověl návrhu vedlejší účastnice na prohlášení neplatnosti paralelní české ochranné známky obsahující logo prim, jejímž majitelem byla společnost MPM-Quality.
48 Ke třetímu důvodu uplatněnému odvolacím senátem je třeba uvést, že co se týče zápisu z porady ze dne 18. prosince 1968, dospěl předseda českého Úřadu průmyslového vlastnictví k závěru, že tento zápis nenese formální znaky autentičnosti a že z hlediska svého obsahu není věrohodný. V souhrnu měl za to, že důkazní hodnota tohoto dokumentu je nulová. V tomto ohledu je třeba uvést, že pouhá skutečnost, že byl dokument nalezen ve státním archivu, ještě neznamená – na což v projednávané věci poukazuje EUIPO i vedlejší účastnice – že je pravý.
49 Co se týče zmínky o Ministerstvu průmyslu a obchodu, předseda českého Úřadu průmyslového vlastnictví zdůraznil, že toto ministerstvo bylo zřízeno v roce 1992 a že v době sepsání předmětného zápisu pod tímto názvem neexistovalo.
50 Pokud jde o druhý důvod uplatněný odvolacím senátem, je třeba mít podobně jako zrušovací oddělení za to, že i když se předmětný dokument zmiňuje o Jiřím Rathouském a o tom, že několik z jeho nových návrhů bylo předloženo zástupcům podniků, kteří byli na poradě přítomni, neobsahuje žádné vyobrazení těchto návrhů ani informaci, že byly následně použity. I kdyby tedy důkazní hodnota tohoto důkazu nebyla zpochybněna, nestačil by k prokázání autorství Jiřího Rathouského k logu prim.
51 S ohledem na úvahy obsažené v bodech 46 až 50 výše je nutno konstatovat, že druhý a třetí důvod uplatněné odvolacím senátem nejsou stiženy žádným pochybením a samy o sobě postačují k odůvodnění jeho závěru, že zápis z porady ze dne 18. prosince 1968 měl v projednávané věci nulovou relevanci. Není tudíž důvodné se zabývat výtkami, které žalobci uplatnili vůči prvnímu, čtvrtému a pátému důvodu.
52 Za těchto podmínek platí, že i kdyby se odvolací senát dopustil porušení práva žalobců na obhajobu tím, že je údajně nevyzval k předložení vyjádření ke znaleckému posudku pana P. K., nemohlo by takové porušení vést k prohlášení neplatnosti závěrů odvolacího senátu týkajících se zápisu z porady ze dne 18. prosince 1968, neboť odvolací senát mohl platně vycházet z ostatních důvodů, na jejichž základě tento zápis odmítl.
53 Navíc je třeba uvést, že znalecký posudek pana P. K. ze dne 14. ledna 2018 byl vyhotoven až po rozhodnutí předsedy českého Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 29. července 2015, který ohledně zápisu z porady ze dne 18. prosince 1968 dospěl k obdobnému závěru jako odvolací senát. Ke svému závěru, že zápis z porady ze dne 18. prosince 1968 nestačí k prokázání autorství Jiřího Rathouského k logu prim, tedy předseda českého Úřadu průmyslového vlastnictví dospěl, aniž se opíral o znalecký posudek pana P. K., jehož důkazní hodnotu žalobci zpochybňují.
54 S ohledem na výše uvedené postupoval odvolací senát správně, když v podstatě dovodil, že zápis z porady ze dne 18. prosince 1968 nedovoluje učinit závěr, že Jiří Rathouský je autorem loga prim, takže nezbývá než čtvrtý žalobní důvod zamítnout.
Ke třetímu žalobnímu důvodu, týkajícímu se posouzení prohlášení pánů I. B, F. Š. a M. P. a paní M. L.-S.
55 V rámci tohoto žalobního důvodu týkajícího se otázky, zda bylo prokázáno autorství Jiřího Rathouského k logu prim, žalobci zpochybňují způsob, jakým odvolací senát posoudil prohlášení pánů I. B. a F. Š., ze kterých podle žalobců vyplývá, že autorem loga prim byl Jiří Rathouský. Dále odvolacímu senátu vytýkají, že nevzal v úvahu prohlášení pana M. P. z prosince 2017 ani prohlášení paní M. L.-S. ze dne 18. února 2018 a že neuvedl, z jakých důvodů byly tyto důkazy ignorovány.
56 EUIPO a vedlejší účastnice s tvrzeními žalobců nesouhlasí.
57 Pokud jde zaprvé o tvrzení, že z prohlášení pánů I. B. a F. Š. nesporně vyplývá autorství Jiřího Rathouského k logu prim, je třeba uvést, že odvolací senát v bodech 57 až 59 napadeného rozhodnutí dovodil, že oba dokumenty jsou „pouhými názory“ založenými na stylistické analýze a že v případě prohlášení pana I. B. jsou založeny na znalosti díla Jiřího Rathouského jako takového, a nikoli na znalosti autora tohoto označení. Odvolací senát dodal, že stanovisko pana F. Š. nejde nad rámec konstatování, že obecný dojem z daného loga odpovídá stylu Jiřího Rathouského.
58 Tyto závěry nejsou stiženy pochybením a musí být potvrzeny.
59 Jak totiž vyplývá z prohlášení pana I. B., ten při popisu loga, v jehož případě je žádáno o potvrzení autorství, uvedl, že autora loga je třeba hledat mimo společnost ELTON. Následně dodal, že v této souvislosti lze vodítko nalézt v zápisu z porady ze dne 18. prosince 1968, který byl rovněž předložen jako důkaz. V tomto ohledu je třeba dodat, jak správně uvedl odvolací senát v bodě 58 napadeného rozhodnutí, že znalec provedl kritickou analýzu stylu písma a na základě toho dospěl k závěru, že existuje podobnost mezi písmeny zkoumaného loga a písmeny typu písma vytvořeného Jiřím Rathouským. Jak ale vyplývá z jeho prohlášení, sám neměl žádné povědomí o tom, kdo logo skutečně vytvořil.
60 Dále pan F. Š. ve svém prohlášení srovnával písma jako Metron, Barell a Alphapipe s písmy obsaženými v dokumentech předložených žalobci, u nichž však nebylo prokázáno, že pocházejí od Jiřího Rathouského, a učinil závěr, že obecný dojem z předmětného loga odpovídá stylu Jiřího Rathouského.
61 Je nutno konstatovat, že prohlášení pánů I. B. a F. Š. obsahují především hypotetické a spekulativní závěry, přičemž žádný z dotčených dokumentů jasně neprokazuje, že by logo prim vytvořil Jiří Rathouský.
62 Pokud jde zadruhé o tvrzení žalobců ohledně způsobu, jakým byla posouzena prohlášení pana M. P. a paní M. L.-S., je třeba uvést, že žalobci odvolacímu senátu vytýkají, že uvedené důkazy nezohlednil a své rozhodnutí v tomto ohledu neodůvodnil, čímž implicitně uplatňují porušení článku 73 a čl. 74 odst. 1 nařízení č. 40/94 (později článek 75 a čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009, nyní čl. 94 odst. 1 a čl. 95 odst. 1 nařízení 2017/1001).
63 Na prvním místě, pokud jde o tvrzení, že odvolací senát nezohlednil všechny důkazy předložené žalobci, a porušil tak svou povinnost řádné péče, je třeba připomenout, jak vyplývá z judikatury, že čl. 74 odst. 1 nařízení č. 40/94 je vyjádřením povinnosti řádné péče, podle níž je příslušný orgán povinen pečlivě a nestranně zkoumat všechny relevantní skutkové a právní okolnosti projednávané věci [viz rozsudek ze dne 21. února 2013, Laboratoire Bioderma v. OHIM – Cabinet Continental (BIODERMA), T‑427/11, nezveřejněný, EU:T:2013:92, bod 24 a citovaná judikatura].
64 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že pokud jde o předmětné důkazy, odvolací senát v bodě 15 napadeného rozhodnutí pouze uvedl, že žalobci dne 27. dubna 2018 předložili „prohlášení soukromých osob vyhotovená v březnu/dubnu 2018“, a na rozdíl od prohlášení pánů I. B., F. Š. (viz bod 57 výše) a J. Ž. a od zápisu z porady ze dne 18. prosince 1968 tato prohlášení v odůvodnění rozhodnutí individuálně neposuzoval. Tyto úvahy však samy o sobě neumožňují konstatovat, že při posuzování důkazů týkajících se autorství Jiřího Rathouského k logu prim odvolací senát nepřihlédl k prohlášením pana M. P. a paní M. L.-S.
65 Odvolací senát totiž neodmítl zohlednění těchto prohlášení. Stejně tak je třeba uvést, že obě prohlášení nejsou jedinými důkazy, které odvolací senát nezmínil v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Totéž platí i pro dopis adresovaný paní D. N. (analyzovaný v rámci prvního žalobního důvodu, viz bod 32 výše). Jak dále vyplývá z bodu 73 napadeného rozhodnutí, odvolací senát při konstatování, že nebylo prokázáno, že logo prim bylo vytvořeno Jiřím Rathouským, odkázal na všechny důkazy předložené žalobci.
66 Nelze tudíž platně tvrdit, že odvolací senát nezohlednil prohlášení pana M. P. a paní M. L.-S.; odvolací senát se tedy v projednávané věci nedopustil porušení čl. 74 odst. 1 nařízení č. 40/94.
67 Každopádně skutečnost, že odvolací senát provedl povrchní přezkum důkazů, nemůže ani v případě, že by byla prokázána, představovat porušení procesního ustanovení čl. 74 odst. 1 nařízení č. 40/94. Nesprávné posouzení důkazů předložených účastníkem řízení může případně vést k porušení hmotněprávního ustanovení použitelného v projednávané věci [rozsudek ze dne 6. listopadu 2014, Vans v. OHIM (znázornění vlnovky), T‑53/13, EU:T:2014:932, bod 17]. Jak bude přitom prokázáno níže (viz body 74 až 80 níže), závěr odvolacího senátu, že autorství Jiřího Rathouského k logu prim nebylo prokázáno, netrpí žádnou vadou.
68 Na druhém místě, pokud jde o tvrzení, že napadené rozhodnutí neobsahuje odůvodnění k údajnému odmítnutí odvolacího senátu zohlednit předmětné důkazy, je třeba konstatovat, že podle článku 73 nařízení č. 40/94 musí být rozhodnutí EUIPO odůvodněna. Takto zakotvená povinnost uvést odůvodnění má stejný dosah jako povinnost vyplývající z článku 296 SFEU. Podle ustálené judikatury musí z odůvodnění požadovaného článkem 296 SFEU jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl provést přezkum. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 296 SFEU, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. října 2004, KWS Saat v. OHIM, C‑447/02 P, EU:C:2004:649, body 63 až 65, ze dne 15. listopadu 2011, Abbott Laboratories v. OHIM (RESTORE), T‑363/10, nezveřejněný, EU:T:2011:662, bod 73, a ze dne 23. ledna 2014, Novartis v. OHIM (CARE TO CARE), T‑68/13, nezveřejněný, EU:T:2014:29, bod 27].
69 Povinnost uvést odůvodnění navíc neznamená, že by odvolací senáty musely poskytovat vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabývaly všemi argumenty účastníků sporu. Postačí uvést skutečnosti a právní úvahy, které mají zásadní význam v rámci systematiky rozhodnutí [rozsudky ze dne 15. ledna 2015, MEM v. OHIM (MONACO), T‑197/13, EU:T:2015:16, bod 19, a ze dne 7. června 2017, Mediterranean Premium Spirits v. EUIPO – G‑Star Raw (GINRAW), T‑258/16, nezveřejněný, EU:T:2017:375, bod 89].
70 V tomto ohledu je třeba připomenout, že se odvolací senát nemusí vyjadřovat ke všem argumentům uváděným účastníky řízení. Samotná skutečnost, že odvolací senát v odůvodnění svého rozhodnutí nezmínil ten či onen dokument, nemůže stačit k prokázání, že jej při celkovém posuzování návrhu na prohlášení neplatnosti nezohlednil [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. září 2017, Tamasu Butterfly Europa v. EUIPO – adp Gauselmann (Butterfly), T‑315/16, nezveřejněný, EU:T:2017:629, bod 70 a citovaná judikatura].
71 Odůvodnění mimoto může být implicitní za podmínky, že umožní zúčastněným osobám seznámit se s důvody, pro které bylo rozhodnutí odvolacího senátu přijato, a příslušnému soudu disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj přezkum [rozsudky ze dne 9. července 2008, Reber v. OHIM – Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli (Mozart), T‑304/06, EU:T:2008:268, bod 55, a ze dne 7. června 2017, GINRAW, T‑258/16, nezveřejněný, EU:T:2017:375, bod 90].
72 V projednávané věci je třeba konstatovat, že odvolací senát předmětné důkazy pouze zmínil, a to v bodě 15 napadeného rozhodnutí (viz bod 64 výše), a v bodě 73 napadeného rozhodnutí dovodil, že „[k] vyslovení závěru z posouzení všech důkazů předložených žalobci nemůže přesvědčivě ani jen s určitou pravděpodobností určit, zda Jiří Rathouský jakkoli vytvořil [logo] ‚prim‘ [napadené] ochranné známky“.
73 Je pravda, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je povšechné a stručné. Žalobcům však umožňuje pochopit důvody, proč odvolací senát považoval předložené důkazy za nedostatečné k prokázání, že jsou žalobci majiteli autorských práv k logu prim, a Tribunálu umožňuje vykonat přezkum legality napadeného rozhodnutí.
74 Na třetím místě se odvolací senát každopádně nedopustil žádného pochybení, když v bodech 15 a 73 napadeného rozhodnutí, nahlížených společně, dovodil, že soubor důkazů, který implicitně zahrnuje prohlášení pana M. P. a paní M. L.-S., neumožňuje prokázat, že Jiří Rathouský jakkoli vytvořil logo prim.
75 Zaprvé, jak vyplývá z bodu 61 výše, prohlášení pánů I. B. a F. Š. totiž jasným způsobem nedokazují, že logo prim vytvořil Jiří Rathouský.
76 Zadruhé, jak bylo uvedeno v bodě 32 výše, dopis adresovaný paní D. N. neobsahuje žádnou informaci, kterou by bylo možné zohlednit pro účely prokázání autorství k logu prim.
77 Zatřetí, pokud jde o prohlášení pana M. P., je pravda, že obsahuje vysvětlení k důvodům, proč musí být podle jeho názoru Jiří Rathouský považován za autora loga. Je však nutno konstatovat, že pan M. P. usuzuje na autorství Jiřího Rathouského na základě určitých zvláštních vlastností jiných písem, která údajně Jiří Rathouský vytvořil, ale která nejsou obsažena v logu prim. Jedná se například o tvar písmen „t“ a „o“, která jsou součástí jednoho z těchto jiných písem, ale nejsou obsažena v logu prim. Ani z ostatních skutečností, o něž se opírá – jako je technologické provedení určitých návrhů, fakt, že soubor skic a filmů obsahujících znázornění loga prim pochází z archivu nalezeného ve vile Jiřího Rathouského, a poznámka v podnikové normě č. PN01 národního podniku Elton, v níž je zmínka o nápisu, jehož grafické zpracování bylo svěřeno externímu výtvarníkovi, bez upřesnění, o koho se jedná – nelze učinit závěr, že je Jiří Rathouský autorem předmětného loga, neboť schází doplňující vysvětlení k těmto skutečnostem a k jejich spojitosti s Jiřím Rathouským.
78 Začtvrté, pokud jde o prohlášení paní M. L.-S., je třeba poznamenat, že podle jejího tvrzení je logo prim dílem Jiřího Rathouského. K tomuto závěru dospívá s poukazem nejen na osobní kontakty, které s ním udržovala, ale také na poznámku v podnikové normě č. PN01 národního podniku Elton, v níž je zmínka o nápisu, jehož grafické zpracování bylo zadáno externímu výtvarníkovi, bez upřesnění, o koho se jedná, a na grafickou podobnost tohoto loga s písmem Barell, které Jiří Rathouský vytvořil o něco později. Nicméně žádné z tvrzení paní M. L.‑S. neumožňuje s jistotou uzavřít, že autorem loga prim byl Jiří Rathouský.
79 Zapáté, jak vyplývá z bodu 54 výše, když odvolací senát v podstatě shledal, že zápis z porady ze dne 18. prosince 1968 neumožňuje usuzovat na autorství Jiřího Rathouského k logu prim, učinil tak oprávněně.
80 Z toho vyplývá, že žádný z těchto důkazů s jistotou neprokazuje, že je Jiří Rathouský autorem loga prim.
81 Závěr odvolacího senátu obsažený v bodě 73 napadeného rozhodnutí a citovaný v bodě 72 tohoto rozsudku je každopádně podpořen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. ledna 2019, jehož úplné znění vedlejší účastnice předložila k doplnění svého vyjádření k žalobě. Shora uvedeným rozsudkem vydaným ve věci, ve které se žalobci domáhali, aby byla vedlejší účastnici uložena povinnost zdržet se užití díla, konkrétně loga prim, ke kterému měli údajně autorské právo, Krajský soud v Hradci Králové odmítl důkazy předložené žalobci, mezi nimiž byly i důkazy předložené v průběhu tohoto řízení, a dospěl k závěru, že autorství Jiřího Rathouského k logu prim a vlastnictví práv žalobců k tomuto označení (body 16 a 42 až 54 rozsudku) nebylo prokázáno.
82 Vzhledem k tomu, že vedlejší účastnice, která Tribunálu předložila rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, netvrdí, že jej měl odvolací senát zohlednit, nýbrž se jej dovolává v podstatě na podporu svého argumentu, že odvolací senát nepochybil, když měl za to, že autorství Jiřího Rathouského k logu prim nebylo prokázáno, není důvodné jej považovat za nepřípustný. V tomto ohledu je třeba připomenout, že přípustnost rozsudku vnitrostátního soudu závisí zejména na tom, za jakým účelem se ho daná osoba dovolává [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 10. února 2015, Boehringer Ingelheim International v. OHIM – Lehning entreprise (ANGIPAX), T‑368/13, nezveřejněný, EU:T:2015:81, bod 20 a citovaná judikatura, ze dne 26. června 2018, Sicignano v. EUIPO – IN.PRO.DI (GiCapri ‚a giacchett’e capri‘), T‑619/16, nezveřejněný, EU:T:2018:385, bod 32, a ze dne 7. února 2019, Swemac Innovation v. EUIPO – SWEMAC Medical Appliances (SWEMAC), T‑287/17, EU:T:2019:69, bod 21 a citovaná judikatura].
83 S ohledem na okolnosti projednávané věci tedy musí být rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové prohlášen za přípustný, neboť se jej vedlejší účastnice dovolává pouze za účelem potvrzení závěru odvolacího senátu, podle něhož nebylo autorství Jiřího Rathouského k logu prim prokázáno.
84 Vzhledem k výše uvedeným úvahám je třeba třetí žalobní důvod zamítnout.
85 Vzhledem k tomu, že první, třetí a čtvrtý žalobní důvod směřující proti druhému pilíři napadeného rozhodnutí nejsou opodstatněné a že tento pilíř je sám o sobě způsobilý odůvodnit výrok napadeného rozhodnutí, je třeba s ohledem na judikaturu citovanou v bodě 19 výše druhý a pátý žalobní důvod odmítnout jako irelevantní, neboť posouzení druhého a pátého žalobního důvodu – i za předpokladu, že by byly opodstatněné – nemůže mít vliv na legalitu napadeného rozhodnutí. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobu je třeba v plném rozsahu zamítnout.
K nákladům řízení
86 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že EUIPO požadoval náhradu nákladů řízení a žalobci neměli ve věci úspěch, je důvodné uložit žalobcům náhradu nákladů řízení, které vynaložil EUIPO.
87 Vzhledem k tomu, že vedlejší účastnice nepožadovala, aby byla žalobcům uložena náhrada nákladů řízení, ponese v souladu s čl. 138 odst. 3 jednacího řádu vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (druhý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Hana Jareš Procházková a Antonín Jareš ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO).
3) Společnost ELTON hodinářská, a.s., ponese vlastní náklady řízení.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 20. ledna 2021.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |