USNESENÍ PŘEDSEDY SOUDU
27. dubna 2010
Věc T‑103/10 P(R)
Evropský parlament
v.
U
„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Rozhodnutí o propuštění – Usnesení předsedy Soudu pro veřejnou službu Evropské unie vydané v řízení o předběžných opatřeních – Nedostatek naléhavosti“
Předmět: Kasační opravný prostředek proti usnesení předsedy Soudu pro veřejnou službu Evropské unie ze dne 18. prosince 2009, U v. Parlament (F‑92/09 R, Sb. VS s. I‑A‑1‑511 a II‑A‑1‑2771), který zní na zrušení tohoto usnesení.
Rozhodnutí: Usnesení předsedy Soudu pro veřejnou službu Evropské unie ze dne 18. prosince 2009, U v. Parlament (F‑92/09 R, Sb. VS s. I‑A‑1‑511 a II‑A‑1‑2771), se zrušuje. Návrh na předběžné opatření podaný U se zamítá. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Shrnutí
1. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Zkreslení důkazů – Věcná nesprávnost skutkových zjištění vyplývající z písemností ve spisu – Neúplný přezkum skutkového stavu – Přípustnost
(Článek 256 SFEU; statut Soudního dvora, příloha I, čl. 10 odst. 2)
2. Řízení o předběžných opatřeních – Odklad výkonu – Předběžná opatření – Podmínky přiznání – Naléhavost – Vážná a nenapravitelná újma – Důkazní břemeno
(Články 278 SFEU a 279 SFEU; jednací řád Tribunálu, čl. 104 odst. 2)
3. Řízení o předběžných opatřeních – Podmínky přípustnosti – Žaloba – Formální požadavky – Popis žalobních důvodů odůvodňující prima facie nařízení požadovaných opatření – Předložení dodatečného spisu za účelem odstranění nedostatků – Neslučitelnost s řízením o předběžných opatřeních
[Články 278 SFEU a 279 SFEU; jednací řád Tribunálu, čl. 44 odst. 1 písm. c), čl. 104 odst. 2 a 3 a článek 109; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 35 odst. 1 písm. d) a čl. 102 odst. 2 a 3]
4. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Zkreslení důkazů – Věcná nesprávnost skutkových zjištění vyplývající z písemností ve spisu – Důkazní břemeno
(Článek 256 SFEU)
1. Ve fázi kasačního opravného prostředku je přípustný důvod, že spis v řízení v prvním stupni neumožňuje odůvodnit závěr ohledně existence naléhavosti, což znamená, že je tvrzeno, že nesprávnost tohoto závěru vyplývá z písemností ve spisu a je předsedovi Soudu pro veřejnou službu vytýkáno, že provedl neúplný přezkum skutkového stavu.
(viz bod 32)
Odkazy: Tribunál, 30. září 2009, Skaraby v. Komise, T‑193/08 P, Sb. VS. s. I‑B‑1‑83 a II‑B‑1‑515, bod 48 a citovaná judikatura
2. Článek 278 SFEU zakotvuje zásadu, že žaloby nemají odkladný účinek, vzhledem k tomu, že pro akty přijaté unijními orgány platí domněnka legality. Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních může tedy nařídit odklad výkonu aktu napadeného před soudem rozhodujícím ve věci samé nebo nařídit předběžná opatření pouze výjimečně.
Naléhavý charakter návrhu na předběžné opatření musí být posouzen ve vztahu k nutnosti předběžně rozhodnout za tím účelem, aby účastníku řízení, který navrhuje předběžné opatření, nebyla způsobena vážná a nenapravitelná újma, přičemž je třeba upřesnit, že s výhradou výjimečných okolností nemůže být na finanční újmu nahlíženo jako na nenapravitelnou újmu nebo obtížně napravitelnou újmu, jelikož tato újma obecně může být později finančně nahrazena.
Předběžné opatření je odůvodněno i v případě čistě finanční újmy, pokud se jeví, že v případě, že toto opatření nebude přijato, účastník řízení, který je navrhuje, se ocitne v situaci, která může ohrozit jeho finanční životaschopnost, neboť nebude disponovat částkou, která mu běžně musí umožnit čelit nezbytným výdajům k zajištění uspokojení svých základních potřeb do doby, než bude rozhodnuto o žalobě v hlavním řízení.
Nicméně k tomu, aby bylo možné posoudit, zda údajná újma má vážný a nenapravitelný charakter, a odůvodňuje tedy výjimečně odklad výkonu napadeného rozhodnutí, musí ve všech případech soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních, mít k dispozici konkrétní a přesné údaje podložené podrobnými dokumenty, z nichž je zřejmá finanční situace účastníka řízení, který navrhuje předběžné opatření a které umožňují posoudit důsledky, k nimž by pravděpodobně došlo v případě, že by navrhovaná opatření nebyla nařízena.
V každém případě je věcí účastníka řízení, který navrhuje odklad výkonu napadeného rozhodnutí, aby předložil důkaz o tom, že nemůže čekat na výsledek hlavního řízení, aniž by mu vznikla vážná a nenapravitelná újma.
Z výše uvedeného vyplývá, že účastník řízení, který navrhuje předběžné opatření, musí za účelem odůvodnění navrhovaného odkladu výkonu poskytnout prostřednictvím předložených písemností věrný a ucelený popis své finanční situace a dále, že soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních, který musí rovněž zohlednit zpochybňující tvrzení druhého účastníka řízení, nemůže vyhovět návrhu na předběžné opatření tak, že se omezí na pouhá nepodložená tvrzení účastníka řízení, který tento návrh činí. Vzhledem ke striktně výjimečnému charakteru přiznání předběžných opatření, mohou být totiž taková opatření nařízena pouze tehdy, pokud jsou tato tvrzení založena na přesvědčivých důkazech.
(viz body 34 až 39)
Odkazy: Soudní dvůr, 22. ledna 1988, Top Hit Holzvertrieb v. Komise, 378/87 R, Recueil, s. 161, bod 18; Soudní dvůr, 18. října 1991, Abertal a další v. Komise, C‑213/91 R, Recueil, s. I‑5109, bod 18; Soudní dvůr, 11. dubna 2001, Komise v. Cambridge Healthcare Supplies, C‑471/00 P(R), Recueil, s. I‑2865, bod 113
Tribunál, 2. dubna 1998, Arbeitsgemeinschaft Deutscher Luftfahrt-Unternehmen a Hapag-Lloyd v. Komise, T‑86/96 R, Recueil, s. II‑641, body 64, 65 a 67; Tribunál, 16. července 1999, Hortiplant v. Komise, T‑143/99 R, Recueil, s. II‑2451, bod 18; Tribunál, 3. července 2000, Carotti v. Účetní dvůr, T‑163/00 R, Recueil FP, s. I‑A‑133 a II‑607, bod 8; Tribunál, 15. června 2001, Bactria v. Komise, T‑339/00 R, Recueil, s. II‑1721, bod 94; Tribunál, 7. května 2002, Aden a další v. Rada a Komise, T‑306/01 R, Recueil, s. II‑2387, bod 94; Tribunál, 18. října 2001, Aristoteleio Panepistimio Thessalonikis v. Komise, T‑196/01 R, Recueil, s. II‑3107, bod 32; Tribunál, 15. listopadu 2001, Duales System Deutschland v. Komise, T‑151/01 R, Recueil, s. II‑3295, bod 187; Tribunál, 3. prosince 2002, Neue Erba Lautex v. Komise, T‑181/02 R, Recueil, s. II‑5081, body 82 a 84; Tribunál 13. října 2006, Vischim v. Komise, T‑420/05 R II, Sb. rozh. s. II‑4085, body 83 a 84; Tribunál, 25. dubna 2008, Vakakis v. Komise, T‑41/08 R, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 52; Tribunál 17. prosince 2009, Vereniging Milieudefensie a Stichting Stop Luchtverontreiniging Utrecht v. Komise, T‑396/09 R, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 31 a citovaná judikatura
3. Věrný a ucelený popis finanční situace účastníka řízení, který navrhuje předběžné opatření, musí být poskytnut tímto účastníkem ve fázi podání návrhu na předběžné opatření. Jak totiž vyplývá z čl. 35 odst. 1 písm. d) ve spojení s čl. 102 odst. 2 a 3 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu, jakož i s čl. 44 odst. 1 písm. c) a čl. 104 odst. 2 a 3 jednacího řádu Tribunálu, musí návrh na předběžné opatření sám o sobě umožnit žalované straně, aby si připravila své vyjádření, a soudci příslušnému pro rozhodování o předběžných opatřeních, aby o návrhu rozhodl, a to případně aniž by potřeboval další doplňující informace, neboť zásadní skutkové a právní poznatky, na kterých je tento návrh založen, musí vyplývat ze samotného textu návrhu na předběžné opatření.
Žalobce, který je tak povinen poskytnout prostřednictvím předložených písemností věrný a ucelený popis své finanční situace, musí soudci příslušnému pro rozhodování o předběžných opatřeních poskytnout informace o případné možnosti získat, či nikoliv, dávky sociální pomoci nebo rovnocenné dávky, jakož i předložit osvědčení o své majetkové situaci.
Není namístě umožnit účastníku řízení, který navrhuje předběžné opatření, aby ve fázi kasačního opravného prostředku předložil doplňující důkazy, které nepředložil předsedovi Soudu pro veřejnou službu. Návrh na předběžné opatření totiž v zásadě nemůže být užitečně doplněn za účelem nápravy nedostatků pozdějším spisem, vzhledem k tomu, že taková možnost „nápravy“ je neslučitelná nejen s rychlostí požadovanou v řízeních o předběžných opatřeních, ale také a především s duchem článku 109 jednacího řádu Tribunálu, podle něhož v případě zamítnutí návrhu na předběžné opatření, může účastník řízení, který tento návrh činí, podat další návrh pouze tehdy, pokud je tento návrh založen na nových skutečnostech.
(viz body 40, 44, 50 a 58)
Odkazy: Tribunál, 15. ledna 2001, Stauner a další v. Parlament a Komise, T‑236/00 R, Recueil, s. II‑15, bod 34; výše uvedený rozsudek Aden a další v. Rada a Komise, body 52 a 101 až 115; Tribunál, 23. května 2005, Dimos Ano Liosion a další v. Komise, T‑85/05 R, Sb. rozh. s. II‑1721, bod 37; Tribunál, 23. ledna 2009, Pannon Hőerőmű v. Komise, T‑352/08 R, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 31; Tribunál, 24. dubna 2009, Nycomed Danmark v. EMEA, T‑52/09 R, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 62; Tribunál, 4. února 2010, Portugalsko v. Transnáutica a Komise, T‑385/05 TO R, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 11 až 13
4. Tím, že měl předseda Soudu pro veřejnou službu za to, že podmínka naléhavosti je splněna, přestože orgán Společenství v řízení v prvním stupni zdůraznil, že žalobce nepředložil žádný důkaz o své finanční situaci a že tato situace není příčinou naléhavosti, přiznal pouhým jednostranným tvrzením žalobce přednost před výslovným odmítnutím těchto skutečností ze strany uvedeného orgánu, přičemž opomenul skutečnost, že žalobce neprokázal bezprostřednost vážné a nenapravitelné újmy, ohledně níž nese důkazní břemeno. Předseda Soudu pro veřejnou službu tedy provedl neúplný přezkum skutkového stavu, takže napadené usnesení je stiženo vadou spočívající ve věcné nesprávnosti provedených zjištění, která vyplývá z písemností ve spisu.
(viz bod 51)
Odkazy: výše uvedený rozsudek Skareby v. Komise, bod 87 a citovaná judikatura