Věc C‑165/14
Alfredo Rendón Marín
proti
Administración del Estado
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Supremo)
„Řízení o předběžné otázce – Občanství Unie – Články 20 a 21 SFEU – Směrnice 2004/38/ES – Právo pobytu státního příslušníka třetího státu, který má záznam v rejstříku trestů, v členském státě – Rodič, který má ve výlučné péči dvě nezletilé děti, jež jsou občany Unie – První dítě, které má státní příslušnost členského státu pobytu – Druhé dítě, které má státní příslušnost jiného členského státu – Vnitrostátní právní předpisy vylučující udělení povolení k pobytu tomuto předkovi z důvodu jeho záznamu v rejstříku trestů – Odepření pobytu, které může vést k povinnosti dětí opustit území Unie“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 13. září 2016
1. Předběžné otázky – Předložení sporu Soudnímu dvoru – Nezbytnost sporu probíhajícího před předkládajícím soudem – Návrhy vznesené v rámci původního řízení, kterým nebylo vyhověno v plném rozsahu – Odpověď Soudního dvora, jež je nadále užitečná pro řešení sporu v původním řízení
(Článek 267 SFEU)
2. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Určení relevantních ustanovení unijního práva – Přeformulování otázek
(Článek 267 SFEU)
3. Občanství Unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Směrnice 2004/38 – Oprávněné osoby – Nezletilý občan Unie, který nikdy nevyužil práva volného pohybu a vždy pobýval v členském státě, jehož má státní příslušnost – Vyloučení
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, čl. 3 odst. 1)
4. Občanství Unie – Ustanovení Smlouvy – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Směrnice 2004/38 – Omezení práva na vstup a práva pobytu z důvodů veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti – Vnitrostátní právní úprava, která automaticky vylučuje udělení povolení k pobytu státnímu příslušníkovi třetího státu, jenž je rodičem nezletilého dítěte, občana Unie, které má v péči a které s ním pobývá v hostitelském členském státě, a to jen z toho důvodu, že tento rodič má záznam v rejstříku trestů – Nepřípustnost
(Článek 21 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, článek 7 a čl. 24 odst. 2; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, čl. 28 odst. 1)
5. Občanství Unie – Ustanovení Smlouvy – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Omezení práva na vstup a práva pobytu z důvodů veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti – Vnitrostátní právní úprava, která automaticky vylučuje udělení povolení k pobytu státnímu příslušníkovi třetího státu, jenž je rodičem nezletilých dětí, občanů Unie, které má ve výlučné péči, a to jen z toho důvodu, že tento rodič má záznam v rejstříku trestů – Odepření pobytu, které může vést k povinnosti těchto dětí opustit území Unie – Nepřípustnost
(Článek 20 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, článek 7 a čl. 24 odst. 2)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 24–32)
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 33, 34)
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 40)
4. Článek 21 SFEU a směrnice 2004/38 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví automatické odmítnutí udělit povolení k pobytu státnímu příslušníkovi třetího státu, jenž je rodičem nezletilého dítěte, občana Unie se státní příslušností jiného členského státu než hostitelského členského státu, které vyživuje a jež s ním pobývá v hostitelském členském státě, jen z toho důvodu, že tento rodič má záznam v rejstříku trestů.
Unijní právo totiž brání omezení práva pobytu založenému na důvodech obecné prevence, o kterém je rozhodnuto s cílem odradit ostatní cizince, obzvláště pokud bylo takové opatření přijato automaticky v důsledku odsouzení pro trestný čin, aniž bylo přihlédnuto k osobnímu chování pachatele trestného činu nebo k nebezpečí, které představuje pro veřejný pořádek. Pro účely posouzení, zda je vyhošťovací opatření opatřením přiměřeným sledovanému legitimnímu cíli, v projednávané věci ochraně veřejného pořádku či veřejné bezpečnosti, je tudíž nutno vzít v úvahu kritéria stanovená v čl. 28 odst. 1 směrnice 2004/38, a to délku pobytu dotyčné osoby na území hostitelského členského státu, její věk, zdravotní stav, rodinné a ekonomické poměry, společenskou a kulturní integraci v hostitelském členském státě a intenzitu vazeb na zemi původu. V rámci zásady proporcionality je důležité zohlednit i stupeň závažnosti protiprávního jednání. V této souvislosti musí osobní chování dotyčného jednotlivce představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti a podmínka týkající se existence aktuálního ohrožení musí být v zásadě splněna v době přijetí předmětného opatření.
Co se dále týče případného vyhoštění dotyčného státního příslušníka třetího státu, je třeba vzít v úvahu základní práva, jejichž dodržování Soudní dvůr zajišťuje, zejména právo na respektování soukromého a rodinného života stanovené v článku 7 Listiny základních práv Evropské unie, a také dodržet zásadu proporcionality. Tento článek 7 Listiny musí být vykládán ve spojení s povinností zohlednit nejvlastnější zájem dítěte, uznaný v čl. 24 odst. 2 Listiny.
(viz body 61, 62, 65–67, 88 a výrok)
5. Článek 20 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní právní úpravě, která stanoví automatické odmítnutí udělit povolení k pobytu státnímu příslušníkovi třetího státu, jenž je rodičem nezletilých dětí, občanů Unie, které má ve výlučné péči, jen z toho důvodu, že tento rodič má záznam v rejstříku trestů, brání, jestliže by tyto děti musely v důsledku tohoto odmítnutí opustit území Evropské unie.
Přestože článek 20 SFEU nemá dopad na možnost členských států dovolávat se výhrady související s ochranou veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti, je totiž vzhledem k tomu, že situace tohoto státního příslušníka spadá do působnosti unijního práva, nutno tuto situaci posuzovat s ohledem na právo na respektování soukromého a rodinného života stanovené v článku 7 Listiny základních práv Evropské unie, přičemž tento článek musí být vykládán ve spojení s povinností zohlednit nejvlastnější zájem dítěte, uznaný v čl. 24 odst. 2 Listiny. Kromě toho je pro účely odůvodnění výjimky z práva pobytu občanů Unie či jejich rodinných příslušníků nutno pojmy „veřejný pořádek“ a „veřejná bezpečnost“ vykládat restriktivně tak, že jejich rozsah nemohou členské státy určovat jednostranně bez kontroly ze strany unijních orgánů.
Pojem „veřejný pořádek“ předpokládá v každém případě kromě narušení společenského pořádku, které představují všechna porušení práva, existenci skutečného, aktuálního a dostatečně závažného ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Pojem „veřejná bezpečnost“ zahrnuje vnitřní i vnější bezpečnost členského státu a veřejná bezpečnost může být dotčena zásahem do funkčnosti základních institucí a veřejných služeb, jakož i přežití obyvatelstva, stejně jako nebezpečím vážného narušení vnějších vztahů nebo mírového soužití národů anebo zásahem do vojenských zájmů. Za těchto okolností platí, že pokud se nepřiznání práva pobytu zakládá – s ohledem na trestnou činnost páchanou státním příslušníkem třetího státu, který má ve výlučné péči děti, jež jsou občany Unie – na skutečném, aktuálním a dostatečně závažném ohrožení veřejného pořádku či veřejné bezpečnosti, bude takové odepření v souladu s unijním právem.
Tento závěr nelze ovšem dovodit automaticky jen na základě toho, že dotyčná osoba má záznam v rejstříku trestů. Vyplynout případně může jen z konkrétního posouzení vnitrostátního soudu, týkajícího se všech aktuálních okolností relevantních pro daný případ, z hlediska zásady proporcionality, nejvlastnějšího zájmu dítěte a základních práv, jejichž dodržování zajišťuje Soudní dvůr. Při tomto posuzování tedy bude třeba vzít v úvahu zejména osobní chování dotyčné osoby, délku a legálnost pobytu dotyčné osoby na území dotčeného členského státu, povahu a závažnost spáchaného trestného činu, aktuální stupeň společenské nebezpečnosti dotyčné osoby, věk a zdravotní stav dotyčných dětí, jakož i jejich rodinné a ekonomické poměry.
(viz body 81–88 a výrok)