ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(třetí senát)
13. dubna 2011
Věc F‑73/09
Viktor Sukup
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Odměňování a příspěvky – Příspěvek na vyživované dítě – Příspěvek na vzdělání – Zpětné přiznání“
Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se V. Sukup v podstatě domáhá zrušení rozhodnutí Komise, kterým mu bylo oznámeno, že mu nemůže být se zpětnou účinností přiznán příspěvek na vyživované dítě ani příspěvek na vzdělání.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobce ponese veškeré náklady řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Akt, který může být objektivně považován za konečné rozhodnutí
(Služební řád úředníků, čl. 90 odst. 1)
2. Úředníci – Odměňování – Rodinné přídavky – Příspěvek na vyživované dítě a příspěvek na vzdělání – Zpětné vyplácení – Přípustnost
(Služební řád úředníků, příloha VII, články 2 a 3)
3. Úředníci – Odměňování – Rodinné přídavky – Příspěvek na vyživované dítě a příspěvek na vzdělání – Zpětné vyplácení po stanovení nároků úředníka za dotčené období dřívějším záporným rozhodnutím – Vyloučení
(Služební řád úředníků, příloha VII, články 2 a 3)
4. Úředníci – Správní akty – Zpětná účinnost – Podmínky
5. Úředníci – Žaloba – Žádost ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu – Žádost o zpětnou platbu příspěvků – Dodržení přiměřené lhůty
(Služební řád úředníků, čl. 90 odst. 1)
1. I když zamítavé stanovisko, které správa přijme po podání žádosti úředníka ohledně možnosti zpětné platby příspěvku pro případ, že by o ni požádal, má být provedeno až později, je možné mít za to, že toto stanovisko v zásadě stanoví odmítnutí zpětné platby příspěvku. Z tohoto důvodu se jeví být aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení uvedeného úředníka a není třeba určit, zda musí být jeho žádost považována za žádost ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu nebo za pouhou žádost o informace.
(viz bod 42)
Odkazy:
Soudní dvůr: 1. února 1979, Deshormes v. Komise, 17/78, body 9 až 12
2. I když možnost zpětné platby příspěvku na vyživované dítě a příspěvku na vzdělání není výslovně ve služebním řádu stanovena, ze žádného ustanovení služebního řádu nevyplývá, že úředník, jehož situace odpovídá podmínkám stanoveným služebním řádem pro přiznání dotčených příspěvků, nemůže požádat o jejich platbu za uplynulá období, ani že správa může tuto žádost zamítnout jen z důvodu, že má zpětnou povahu. Taková platba by se totiž omezovala na vyvození důsledků z práv, která vznikla v okamžiku, kdy situace úředníka odpovídala požadavkům stanoveným služebním řádem, což mohlo nastat přede dnem, kdy úředník předložil svou žádost o platbu dotčených příspěvků. Možnost zpětné platby tedy v zásadě není služebním řádem vyloučena.
(viz bod 59)
3. Služební řád nestanoví výslovně, že má úředník nárok na zpětnou platbu příspěvku na vyživované dítě nebo příspěvku na vzdělání, jestliže byly jeho nároky za dotčené období stanoveny dřívějším záporným rozhodnutím.
Jestliže tedy správa přijme rozhodnutí, kterým se odmítá přiznat úředníkovi příspěvek na vyživované dítě nebo příspěvek na vzdělání, vymezuje toto rozhodnutí jeho nároky po dobu, dokud zůstává v platnosti. Úředník se tedy nemůže domoci platby příspěvků za ta uplynulá období, ve vztahu k nimž byly jeho nároky stanoveny tímto rozhodnutím.
(viz body 64 a 65)
4. Rozhodnutí, které nemůže být z praktických důvodů přijato ke dni nástupu úředníka do služby, má nezbytně zpětnou účinnost, aby bylo jeho správní postavení určeno ode dne jeho nástupu do služby.
Takový zpětný dosah – který nezasahuje do žádného práva, které úředník předtím nabyl – se nezdá být neoprávněným, jestliže je rozhodnutí přijato a sděleno dotčené osobě v dostatečné krátké době od jejího nástupu do služby, aby se jevilo jako odůvodněné výše uvedenými praktickými úvahami.
(viz body 70 a 71)
5. Není možné mít za to, že úředník, který neprokázal, že čelil výjimečné situaci, která vyplývala z příčin, které mu nebyly přičitatelné, a která mu bránila v přiměřené lhůtě podat žádost ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu, jež by směřovala k uplatnění nebo přinejmenším zachování jeho nároků na příspěvky, podal svou žádost v přiměřené lhůtě, pokud období, které uplynulo mezi okamžikem, kdy byla dotčená osoba schopna informovat správu o obtížích, se kterými se setkala, a okamžikem, kdy ji o své situaci informovala, překračuje dobu nezbytnou pro přípravu této žádosti a její předložení správě.
S ohledem na to, že uvedená žádost nebyla podána v přiměřené lhůtě, není v žádném případě možné vytýkat správě, že nesouhlasila se zpětnou platbou dotčených příspěvků nejen za dobu od nástupu úředníka do služby, ale rovněž za dobu od okamžiku prokázání existence výše uvedených obtíží.
(viz body 83 až 85)
Odkazy:
Tribunál: 29. dubna 2002, Hilden v. Komise, T‑70/98, bod 42