Language of document : ECLI:EU:T:2022:834

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (druhého rozšířeného senátu)

21. prosince 2022(*)

„Státní podpory – Rámcový režim, jehož cílem je poskytnout podporu na nepokryté fixní náklady v souvislosti s pandemií covidu-19 v Německu – Rozhodnutí nevznášet námitky – Dočasný rámec pro státní podpory – Individuální přezkum oznámeného režimu podpor – Opatření určené k nápravě vážné poruchy v hospodářství některého členského státu – Proporcionalita“

Ve věci T‑306/21,

Falke KGaA, se sídlem ve Schmallenbergu (Německo), zastoupená R. Veltem a W. Meilickem, advokáty,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, zastoupené V. Bottkou, G. Bragou da Cruz a C. Kovácsem, jako zmocněnci,

žalované,

podporované

Spolkovou republikou Německo, zastoupenou P.-L. Krügerem a J. Möllerem, jako zmocněnci,

vedlejší účastnicí,

TRIBUNÁL (druhý rozšířený senát),

během porad ve složení V. Tomljenović, předsedkyně, F. Schalin, P. Škvařilová-Pelzl, I. Nõmm (zpravodaj) a D. Kukovec, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: P. Cullen, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

po jednání konaném dne 14. září 2022,

vydává tento

Rozsudek

1        Žalobou založenou na článku 263 SFEU se žalobkyně Falke KGaA  domáhá zrušení rozhodnutí Komise C(2020) 8318 final ze dne 20. listopadu 2020 o státní podpoře SA.59289 (2020/N) – Německo covid-19 – Podpora na nepokryté fixní náklady (Úř. věst. 2022, C 124, s. 1), ve znění rozhodnutí Komise C(2021) 1066 final ze dne 12. února 2021 o státní podpoře SA.61744 (2021/N) – Hromadné oznámení změn o úpravě režimů podpor povolených podle dočasného rámce, zejména v důsledku páté změny dočasného rámce (Úř. věst. 2021, C 77, s. 18) (dále jen „napadené rozhodnutí“).

 Skutečnosti předcházející sporu

2        Žalobkyně je provozní společností skupiny Falke, která působí mimo jiné ve výrobě oděvů, velkoobchodě a maloobchodě s oděvy. Pokud jde o její maloobchodní činnosti, své výrobky uvádí na trh prostřednictvím různých prodejních míst, jakož i internetového obchodu.

3        Dne 19. března 2020 přijala Evropská komise sdělení nadepsané „Dočasný rámec pro opatření státní podpory na podporu hospodářství při stávajícím šíření koronavirové nákazy COVID-19“ (Úř. věst. 2020, C 91 I, s. 1, dále jen „dočasný rámec“), které bylo změněno poprvé dne 3. dubna 2020 (Úř. věst. 2020, C 112 I, s. 1), podruhé dne 8. května 2020 (Úř. věst. 2020, C 164, s. 3), potřetí dne 29. června 2020 (Úř. věst. 2020, C 218, s. 3) a počtvrté dne 13. října 2020 (Úř. věst. 2020, C 340 I, s. 1)

4        Odstavce 17 až 19 bodu 2 dočasného rámce, nadepsaného „Použitelnost čl. 107 odst. 3 písm. b) [SFEU]“, zní následovně:

„17.      Podle čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU může Komise za slučitelnou s vnitřním trhem považovat podporu, která má ‚napravit vážnou poruchu v hospodářství některého členského státu‘. V této souvislosti rozhodly soudy Unie, že porucha se musí dotknout celého hospodářství dotčeného členského státu nebo jeho významné části, a nikoli pouze některého z jeho regionů nebo částí jeho území. To je navíc v souladu s potřebou striktního výkladu všech mimořádných ustanovení, jako je čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU […] Tento výklad Komise soustavně uplatňuje ve své rozhodovací praxi […]

18.      Vzhledem k tomu, že koronavirová nákaza COVID-19 postihuje všechny členské státy a izolační opatření přijatá členskými státy mají dopad na podniky, Komise je toho názoru, že státní podpora je odůvodněná a může být prohlášena za slučitelnou s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU po omezenou dobu za účelem nápravy nedostatku likvidity, s nímž se podniky potýkají, a zajištění toho, aby poruchy způsobené nákazou COVID-19 neohrozily jejich životaschopnost, zejména pak v případě malých a středních podniků.

19.      Komise v tomto sdělení uvádí podmínky slučitelnosti, které bude v zásadě uplatňovat na podporu poskytnutou členskými státy podle čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU. Členské státy proto musí prokázat, že opatření státní podpory oznámená Komisi v rámci tohoto sdělení jsou nezbytná, vhodná a přiměřená k tomu, aby napravila vážnou poruchu v hospodářství dotčeného členského státu, a že jsou všechny podmínky tohoto sdělení plně dodržovány.“

5        Sdělení, kterým byla provedena čtvrtá změna dočasného rámce, ve svém odstavci 11 upřesňuje:

„[V] důsledku koronavirové nákazy COVID-19 čelí mnoho podniků dočasně nižší poptávce, což jim neumožňuje pokrýt část jejich fixních nákladů. V mnoha případech se očekává, že poptávka v nadcházejících měsících zesílí. Pro tyto podniky to znamená, že omezení jejich činnosti nemusí být výhodné, pokud by s tím byly spojeny značné náklady na restrukturalizaci. Podpora těchto podniků prostřednictvím dočasného přispívání na část jejich fixních nákladů může být účinným způsobem, jak překlenout propast, a zabránit tak zhoršování jejich kapitálové situace, zachovat jejich podnikatelskou aktivitu a poskytnout jim dobrý odrazový můstek pro zotavení.“

6        Sdělení, kterým byla provedena čtvrtá změna dočasného rámce, vložilo do dočasného rámce bod 3.12 nadepsaný „Podpora ve formě podpory na nepokryté fixní náklady“, obsahující odstavce 86 a 87, které znějí následovně:

„86.      Členské státy mohou zvážit příspěvek na pokrytí nekrytých fixních nákladů těchto podniků, u nichž šíření koronavirové nákazy COVID-19 vedlo k pozastavení nebo omezení jejich podnikatelské činnosti.

87.      Pokud tato opatření představují podporu, Komise je bude považovat za slučitelná s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU za předpokladu, že jsou splněny následující podmínky:

a)      podpora je poskytnuta nejpozději do 30. června 2021 a pokrývá nepokryté fixní náklady vzniklé v období od 1. března 2020 do 30. června 2021, včetně takových nákladů vzniklých v části uvedeného období (dále jen ‚způsobilé období‘);

b)      podpora je poskytnuta na základě režimu podnikům, které během způsobilého období utrpěly pokles obratu nejméně 30 % ve srovnání se stejným obdobím v roce 2019 […]

c)      nepokrytými fixními náklady se rozumí fixní náklady vzniklé podnikům během způsobilého období, které nejsou pokryty přispěním zisku (tj. výnosy minus variabilní náklady) během stejného období a které nejsou pokryty jinými zdroji, jako je pojištění, dočasná opatření podpory upravená tímto sdělením nebo podpora z jiných zdrojů[; i]ntenzita podpory nesmí přesáhnout 70 % nepokrytých fixních nákladů, s výjimkou mikropodniků a malých podniků (ve smyslu přílohy I obecného nařízení o blokových výjimkách), u nichž intenzita podpory nesmí přesáhnout 90 % nepokrytých fixních nákladů[; p]ro účely tohoto bodu se ztráty, které podniky uvedou ve svých výkazech zisků a ztrát během způsobilého období […], považují za nepokryté fixní náklady[; p]odporu v rámci tohoto opatření lze poskytnout na základě předpokládaných ztrát, avšak konečná výše podpory se stanoví po vzniku ztrát na základě auditovaných účtů nebo, s náležitým odůvodněním, které členský stát poskytne Komisi (například v souvislosti s charakteristikami nebo velikostí některého typu podniků), na základě daňových účtů[; j]akákoliv platba přesahující konečnou výši podpory musí být navrácena;

d)      v každém případě nesmí celková výše podpory překročit 3 miliony [eur] na jeden podnik[; p]odpora může být poskytnuta ve formě přímých grantů, záruk a úvěrů, pokud celková nominální hodnota těchto opatření zůstane nižší než celkový strop 3 miliony [eur] na jeden podnik; u všech použitých částek se musí jednat o hrubé částky, tj. před srážkou daně nebo jiného poplatku;

e)      podporu v rámci tohoto opatření nelze kumulovat s jinou podporou na uhrazení stejných způsobilých nákladů;

f)      podporu nelze poskytnout podnikům, které již byly k 31. prosinci 2019 v obtížích (ve smyslu obecného nařízení o blokových výjimkách […])[; o]dchylně od výše uvedeného může být podpora poskytnuta mikropodnikům nebo malým podnikům (ve smyslu přílohy I obecného nařízení o blokových výjimkách), které již byly k 31. prosinci 2019 v obtížích, pokud vůči nim nebylo zahájeno kolektivní úpadkové řízení podle vnitrostátního práva a neobdržely podporu na záchranu […] nebo podporu na restrukturalizaci […]“

7        Dne 17. listopadu 2020 Spolková republika Německo oznámila Komisi v souladu s čl. 108 odst. 3 SFEU režim podpor, jehož cílem bylo poskytnout podporu na nepokryté fixní náklady v souvislosti s pandemií covidu-19 na jejím území.

8        Dne 20. listopadu 2020 přijala Komise rozhodnutí C(2020) 8318 final.

9        V rozhodnutí C(2020) 8318 final Komise zaprvé popsala základní rysy oznámeného režimu podpor, z nichž zejména vyplývá, že individuální opatření podpory mohou být přiznána pouze podnikům, které utrpěly pokles obratu nejméně 30 % (bod 17 odůvodnění). Zadruhé zdůraznila, že oznámený režim spadá pod čl. 107 odst. 1 SFEU, jelikož poskytuje selektivní výhodu svým příjemcům a z tohoto důvodu narušuje hospodářskou soutěž (body 31 až 33 odůvodnění). Zatřetí uvedla, že uvedený režim podpor je slučitelný s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU, přičemž odkázala na kritéria stanovená v odstavci 87 svého dočasného rámce (body 35 až 41 odůvodnění). Vůči tomuto režimu podpor proto nevznesla námitky.

10      Režim podpor schválený rozhodnutím C(2020) 8318 final se týkal podpor, jejichž výše byla omezena na 3 miliony eur na podnik (bod 20 odůvodnění).

11      Dne 28. ledna 2021 provedla Komise pátou změnu jejího dočasného rámce (Úř. věst. 2021, C 34, s. 6), jež zejména změnila odstavec 87 písm. d) tohoto rámce zvýšením stropu podpory na 10 milionů eur na podnik. Změnila rovněž odstavec 87 písm. a) tak, že původní období v trvání od 1. března 2020 do 30. června 2021 prodloužila až do 31. prosince 2021.

12      Dne 2. února 2021 oznámila Spolková republika Německo Komisi změnu svého režimu podpor spočívající ve zvýšení stropu podpor na 10 milionů eur a jeho prodloužení do 31. prosince 2021.

13      Rozhodnutím C(2021) 1066 final schválila Komise různé změny provedené Německem v oznámených režimech podpor, včetně změny schválené rozhodnutím C(2020) 8318 final (dále jen „sporný režim podpor“).

14      V rozhodnutí C(2021) 1066 final Komise na straně jedné zejména zopakovala analýzu obsaženou ve svých předchozích rozhodnutích za účelem zdůraznění existence státních podpor ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU a jejich slučitelnosti s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU (body 15 a 17 odůvodnění) a na straně druhé měla za to, že prodloužení doby trvání režimu podpor, který byl oznámen schválen na základě dočasného rámce, a zvýšení jeho stropu bylo slučitelné s čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU (bod 18 odůvodnění).

 Návrhová žádání účastníků řízení

15      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        napadené rozhodnutí zrušil;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

16      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        odmítl žalobu jako nepřípustnou a podpůrně ji zamítl jako neopodstatněnou;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

17      Na jednání Komise uvedla, že bere zpět svá návrhová žádání týkající se nepřípustnosti žaloby, což bylo zaznamenáno do protokolu z jednání.

18      Spolková republika Německo navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

19      Na podporu žaloby předkládá žalobkyně dva žalobní důvody, přičemž první vychází z porušení článku 107 SFEU a druhý z porušení čl. 108 odst. 2 SFEU.

 K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 107 SFEU

20      Žalobkyně má v podstatě za to, že Komise nesprávně usoudila, že sporný režim podpor může být prohlášen za slučitelný s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU. Tento žalobní důvod se dělí na dvě části.

21      V rámci první části tohoto žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje zásadu proporcionality, jelikož schvaluje režim podpor založený na kritériu způsobilosti založeném na obratu podniku (dále jen „dotčené kritérium způsobilosti“). V rámci druhé části tvrdí, že Komise nesplnila svou povinnost provést individuální přezkum oznámeného režimu podpor a svou povinnost uvést odůvodnění.

22      Komise podporovaná Spolkovou republikou Německo navrhuje, aby byl tento žalobní důvod zamítnut.

23      Podle čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU „[z]a slučitelné s vnitřním trhem mohou být považovány […] podpory, které mají […] napravit vážnou poruchu v hospodářství některého členského státu“.

24      Podle judikatury z celkové systematiky Smlouvy vyplývá, že postup upravený v článku 108 SFEU nesmí nikdy vést k výsledku, který by byl v rozporu se zvláštními ustanoveními Smlouvy. Komise proto nemůže prohlásit za slučitelnou s vnitřním trhem státní podporu, jejíž některé podmínky jsou v rozporu s ostatními ustanoveními Smlouvy. Stejně tak státní podpora, která některými ze svých podmínek porušuje obecné zásady unijního práva, nemůže být Komisí prohlášena za slučitelnou s vnitřním trhem (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 15. dubna 2008, Nuova Agricast, C‑390/06, EU:C:2008:224, body 50 a 51, a ze dne 22. září 2020, Rakousko v. Komise, C‑594/18 P, EU:C:2020:742, bod 44).

25      Je třeba připomenout, že Komise při použití čl. 107 odst. 3 SFEU disponuje širokou posuzovací pravomocí, jejíž výkon zahrnuje komplexní hodnocení hospodářského a sociálního charakteru (viz rozsudek ze dne 29. července 2019, Bayerische Motoren Werke a Freistaat Sachsen v. Komise, C‑654/17 P, EU:C:2019:634, bod 80 a citovaná judikatura), takže se soudní přezkum musí omezit na ověření dodržení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, jakož i věcné správnosti skutkových zjištění, neexistence zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci (viz rozsudek ze dne 22. prosince 2008, Régie Networks, C‑333/07, EU:C:2008:764, bod 78 a citovaná judikatura).

 K první části, vycházející z porušení zásady proporcionality

26      Žalobkyně má v podstatě za to, že dotčené kritérium způsobilosti má nepřiměřenou povahu a že je příčinou nerovného zacházení v neprospěch podniků s několika činnostmi, z nichž pouze některé byly zasaženy pandemií covidu-19. V rozsahu, v němž toto kritérium vede k jejich vyloučení z dotčeného režimu podpor nebo ke snížení jejich výhod, je tedy nutí uchýlit se ke křížovému financování svých dotčených činností na rozdíl od jejich konkurentů působících výhradně v oblasti fyzického maloobchodu, kteří mohli tento režim plně využívat.

27      Komise a Spolková republika Německo tvrdí, že tato část tohoto žalobního důvodu je neopodstatněná. Komise rovněž úvodem tvrdí, že tato část tohoto žalobního důvodu musí být bez dalšího zamítnuta z důvodu, že žalobkyně nepodala žádnou námitku protiprávnosti ve smyslu článku 277 SFEU proti dočasnému rámci, jejž napadené rozhodnutí uplatňuje.

–       K námitce nepřípustnosti předložené Komisí, vycházející z neexistence námitky protiprávnosti vznesené proti dočasnému rámci

28      Komise zaprvé zdůrazňuje, že napadené rozhodnutí správně uplatnilo dotčené kritérium způsobilosti, které je uvedeno v odstavci 87 dočasného rámce, zadruhé tvrdí, že žalobkyně vůči uvedenému rámci nevznesla námitku protiprávnosti, a zatřetí z toho vyvozuje, že jeho platnost je třeba předpokládat a nelze ji zpochybnit při zpochybnění opodstatněnosti napadeného rozhodnutí.

29      Takovou argumentaci nelze přijmout.

30      Zaprvé, i když je pravda, že žaloba neobsahuje žádný výslovný odkaz na námitku protiprávnosti nebo na článek 277 SFEU, je třeba připomenout, že v unijním právu neexistuje požadavek formálního uplatnění námitky protiprávnosti. Podle judikatury lze totiž mít za to, že námitka protiprávnosti byla vznesena implicitně, pokud z žaloby poměrně jasně vyplývá, že žalobkyně skutečně takovou výtku vyslovuje (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. listopadu 2018, Mouvement pour une Europe des nations et des libertés v. Parlament, T‑829/16, EU:T:2018:840, bod 66 a citovaná judikatura).

31      O takový případ se jedná v projednávané věci.

32      Zaprvé některé části žaloby přímo zpochybňují platnost odstavce 87 dočasného rámce. V této souvislosti je zdůrazněno, že „kritérium stanovené v [odstavci] 87 písm. b) dočasného rámce ve znění čtvrté změny není vhodným kritériem pro omezení nebo odstranění narušení hospodářské soutěže“. Stejně tak se v ní tvrdí, že odstavec 87 písm. c) dočasného rámce vedl k „neodůvodněnému rozdílnému zacházení“.

33      Zadruhé s ohledem na okolnosti projednávané věci existence incidenční námitky žalobkyně proti platnosti dočasného rámce nutně vyplývá i z celé její argumentace v rámci této části projednávaného žalobního důvodu. Jak sporný režim podpor, tak napadené rozhodnutí, které jej schvaluje, totiž převzaly kritérium způsobilosti, které má původ v odstavci 87 dočasného rámce. Komise tudíž nemohla nevědět, že argumentace žalobkyně vycházející z protiprávnosti uvedeného rozhodnutí z důvodu nepřiměřenosti tohoto kritéria znamená rovněž zpochybnění platnosti uvedeného odstavce.

34      Zadruhé a v každém případě Komise, jestliže tvrdí, že v případě neexistence námitky protiprávnosti vznesené proti kritériu vyplývajícímu z odstavce 87 dočasného rámce nemůže být platnost tohoto kritéria žalobkyní zpochybněna, nesprávně chápe právní dosah takových aktů, jako je tento rámec, které přijímá za účelem omezení své posuzovací pravomoci.

35      Podle ustálené judikatury platí, že u unijních právních aktů se vychází z právní domněnky jejich legality, takže tyto akty vyvolávají právní účinky tak dlouho, dokud nejsou vzaty zpět, zrušeny v rámci žaloby na neplatnost nebo prohlášeny za neplatné v návaznosti na žádost o rozhodnutí o předběžné otázce nebo na námitku protiprávnosti nebo dokud nebyla odložena jejich vykonatelnost nebo nebyly předmětem jiných předběžných opatření unijního soudu na základě článků 278 a 279 SFEU [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 14. června 2012, CIVAD, C‑533/10, EU:C:2012:347, bod 39 a citovaná judikatura, a ze dne 2. dubna 2020, Komise v. Polsko, Maďarsko a Česká republika (Dočasný mechanismus relokace žadatelů o mezinárodní ochranu), C‑715/17, C‑718/17 a C‑719/17, EU:C:2020:257, bod 140]. Dodržení této domněnky legality může zabránit tomu, aby byla zkoumána opodstatněnost rozhodnutí, které představuje pouhé použití aktu s obecnou působností, jehož platnost není zpochybňována (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. prosince 2021, P. Krücken Organic v. Komise, C‑586/20 P, nezveřejněný, EU:C:2021:1046, bod 69, a ze dne 2. února 2012, Řecko v. Komise, T‑469/09, nezveřejněný, EU:T:2012:50, bod 57). Uvedená domněnka se tak vztahuje pouze na akty orgánů, institucí a jiných subjektů Unie, které mají právní účinky vůči třetím osobám, které mohou být předmětem žaloby na neplatnost. Tak tomu není v případě aktu, kterým Komise přijímá pravidla chování za účelem omezení výkonu své posuzovací pravomoci.

36      Je pravda, že skutečnost, že Komise se při výkonu své posuzovací pravomoci sama omezuje, znamená, že se v zásadě nemůže odchýlit od pravidel, která si stanovila, jinak jí případně hrozí postih z důvodu porušení obecných právních zásad, jako je zásada rovného zacházení (viz rozsudek ze dne 29. července 2019, Bayerische Motoren Werke a Freistaat Sachsen v. Komise, C‑654/17 P, EU:C:2019:634, bod 82 a citovaná judikatura). Přijetí takových pravidel však nezbavuje Komisi povinnosti provést individuální přezkum okolností projednávané věci, který ji může vést k nepoužití uvedených pravidel, pokud to zvláštnosti projednávané věci vyžadují (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. července 2016, Kotnik a další, C‑526/14, EU:C:2016:570, bod 41). Z toho vyplývá, že na rozdíl od právních aktů uvedených v bodě 35 výše akty, kterými Komise přijímá pouze pravidlo chování, samy o sobě nevyvolávají závazné právní účinky.

37      Tato neexistence právních účinků, které by byly závazné samotnou svou podstatou, je zvláště důležitá s ohledem na povahu pravomocí svěřených Komisi v oblasti kontroly státních podpor. Připustit, že by dočasný rámec měl sám o sobě závazné právní účinky a vztahuje se na něj právní domněnka legality, by znamenalo přiznat mu právní povahu, která je totožná s právní povahou nařízení, což je akt, který Komise nemá pravomoc přijmout na základě oddílu Smlouvy o FEU, který se týká „podpor poskytnutých státy“, mimo případy uvedené v čl. 108 odst. 4 SFEU.

38      Z toho vyplývá, že bez ohledu na okolnost, že kritérium způsobilosti použité Komisí má svůj původ v odstavci 87 dočasného rámce a při neexistenci námitky protiprávnosti vznesené proti uvedenému odstavci by žalobkyně i tak měla právo zpochybnit způsob, jakým Komise v napadeném rozhodnutí využila posuzovací pravomoc, kterou má na základě čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU, když sporný režim podpor prohlásila za slučitelný a v tomto rámci zpochybnit opodstatněnost kritéria způsobilosti, které použila.

–       Ke smyslu argumentace žalobkyně

39      V první části tohoto žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že kritérium způsobilosti uvedené v odstavci 87 písm. b) a c) dočasného rámce, které bylo použito ve sporném režimu podpor a schváleno Komisí v napadeném rozhodnutí, je nepřiměřené. V tomto ohledu uplatňuje několik výtek a odkazuje rovněž na porušení zásady rovného zacházení.

40      Žalobkyně konkrétně napadá použití ztráty obratu, která je v odstavci 87 písm. b) a c) dočasného rámce posuzována na úrovni podniku, a nikoli na úrovni činností zasažených pandemií covidu-19, jako kritéria způsobilosti pro podporu na nepokryté fixní náklady.

41      V tomto ohledu je třeba uvést, že zohlednění poklesu obratu na úrovni podniku vyplývá z odstavce 87 písm. b) dočasného rámce, který upřesňuje, že podpora je poskytnuta na základě režimu „podnikům, které […] utrpěly pokles obratu nejméně 30 % [v období od 1. března 2020 do 30. června 2021]“. Z odstavce 87 písm. c) uvedeného rámce rovněž vyplývá, že z definice „nepokrytých fixních nákladů“ se vylučují náklady, které jsou pokryty přispěním zisku nebo jinými zdroji.

42      Zaprvé je třeba připomenout, že zásada proporcionality připomenutá v čl. 5 odst. 4 SEU vyžaduje, aby akty unijních orgánů nepřekračovaly meze toho, co je vhodné a nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou (rozsudek ze dne 17. května 1984, Denkavit Nederland, 15/83, EU:C:1984:183, bod 25), přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi více vhodnými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření a způsobené nepříznivé následky nesmějí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům [rozsudek ze dne 30. dubna 2019, Itálie v. Rada (Kvóta pro odlov mečouna obecného), C‑611/17, EU:C:2019:332, bod 55].

43      Dodržení zásady proporcionality opatřením tak zahrnuje tři složky. První složka se týká jeho vhodného charakteru, a sice jeho způsobilosti k dosažení sledovaného legitimního cíle. Druhá složka se týká jeho nezbytnosti a vyžaduje, aby uvedeného legitimního cíle nemohlo být dosaženo méně omezujícími, avšak stejně vhodnými prostředky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. září 2013, Dansk Jurist- og Økonomforbund, C‑546/11, EU:C:2013:603, bod 69). Konečně třetí složka, někdy kvalifikovaná jako „proporcionalita v užším smyslu“, se týká jeho přiměřeného charakteru, a sice neexistence nevýhod, které jsou v nepoměru ke sledovaným cílům (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 7. března 2013, Polsko v. Komise, T‑370/11, EU:T:2013:113, bod 89, a ze dne 26. září 2014, Romonta v. Komise, T‑614/13, EU:T:2014:835, bod 74).

44      Zadruhé žalobkyně podle všeho rovněž předkládá výtku vycházející z porušení zásady rovného zacházení. Tvrdí totiž, že dotčené kritérium způsobilosti vedlo k nerovnému zacházení v neprospěch podniků, jejichž některé činnosti nebyly pandemií covidu-19 zasaženy, neboť je nutilo využít křížového financování jejich zasažených činností z důvodu, že nemohly být příjemci sporného režimu podpor schváleného Komisí, nebo jen v menší míře.

45      Podle ustálené judikatury zásada rovného zacházení vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (rozsudek ze dne 15. dubna 2008, Nuova Agricast, C‑390/06, EU:C:2008:224, bod 66; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 5. června 2018, Montero Mateos, C‑677/16, EU:C:2018:393, bod 49).

46      Prvky, které charakterizují odlišné situace, a tím jejich srovnatelný charakter, musí být zejména určeny a posuzovány ve světle předmětu a cíle unijního aktu, který zakládá dotčené odlišení. Mimoto musí být zohledněny zásady a cíle oblasti, do níž dotčený akt spadá (rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Arcelor Atlantique et Lorraine a další, C‑127/07, EU:C:2008:728, bod 26).

47      Je nutno konstatovat, že taková argumentace uplatněná proti rozhodnutí uplatňujícímu čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU splývá s výtkami žalobkyně vycházejícími z porušení zásady proporcionality v jejích jednotlivých složkách.

48      Článek 107 odst. 3 písm. b) SFEU totiž umožňuje výjimku z obecné zásady neslučitelnosti státních podpor s vnitřním trhem, uvedenou v čl. 107 odst. 1 SFEU. Z toho zaprvé vyplývá, že jeho cílem je umožnit prohlásit za slučitelné státní podpory, které již ze své podstaty předpokládají poskytnutí selektivní výhody určitým podnikům, která může být kvalifikována jako diskriminační (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. prosince 2016, Komise v. World Duty Free Group a další, C‑20/15 P a C‑21/15 P, EU:C:2016:981, body 54 a 55), a zadruhé že musí být vykládán restriktivně (viz rozsudek ze dne 9. dubna 2014, Řecko v. Komise, T‑150/12, nezveřejněný, EU:T:2014:191, bod 146 a citovaná judikatura).

49      Okolnost, že dotčené kritérium způsobilosti vede k rozdílnému zacházení s podniky podle toho, zda byla pandemií covidu-19 zasažena celá jejich činnost nebo jen její část, proto sama o sobě neznamená jeho protiprávnost. Naproti tomu je třeba ověřit, zda je toto rozdílné zacházení odůvodněno s ohledem na čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU, což předpokládá, že uvedené kritérium je nezbytné, vhodné a přiměřené k nápravě vážné poruchy v hospodářství dotyčného členského státu.

–       K výtce zpochybňující vhodnost dotčeného kritéria způsobilosti

50      Žalobkyně v podstatě tvrdí, že dotčené kritérium způsobilosti není způsobilé dosáhnout cíle čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU, jelikož narušuje hospodářskou soutěž, aniž by zmírňovalo dopady pandemie covidu-19 a je v rozporu s odstavcem 11 sdělení, kterým byla provedena čtvrtá změna dočasného rámce, který odkazuje na nutnost zabránit zhoršování kapitálové situace podniků. V tomto ohledu tvrdí, že dopady uvedené pandemie na fyzický maloobchod byly takové, že nelze vyloučit, že podniky, které nejsou příjemci výhod plynoucích ze sporného režimu podpor z důvodu výkonu jiných činností, z tohoto odvětví odejdou. Doplňuje, že použití uvedeného kritéria způsobilosti ve sporném režimu podpory jej činí nezpůsobilým k dosažení jeho cíle, jelikož vylučuje celou kategorii podniků, které byly přesto touto pandemií zasaženy.

51      Takovou argumentaci nelze přijmout.

52      Zaprvé je nesporné, že pandemie covidu-19 způsobila vážnou poruchu v německém hospodářství. Spadá tedy do působnosti čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU.

53      Zadruhé z odstavce 18 dočasného rámce, uvedeného v bodě 4 výše, vyplývá, že cílem tohoto dočasného rámce je zajistit slučitelnost podpor s vnitřním trhem, a to zejména podporou na nepokryté fixní náklady za účelem nápravy nedostatku likvidity, s nímž se podniky potýkají z důvodu pandemie covidu-19 a zajištění toho, aby poruchy způsobené pandemií neohrozily jejich životaschopnost.

54      Z odstavce 11 sdělení, kterým byla provedena čtvrtá změna dočasného rámce, uvedeného v bodě 5 výše, rovněž vyplývá, že podpora podniků, které nemohou dočasně pokrýt část svých fixních nákladů, má zajistit jejich kontinuitu tím, že zabrání zhoršování jejich kapitálové situace, umožní zachovat jejich podnikatelskou aktivitu a poskytne jim dobrý odrazový můstek pro zotavení.

55      Zatřetí je třeba uvést, že takový cíl, který s sebou nese zohlednění obtíží, které může mít podnik s pokrytím fixních nákladů z důvodu pandemie covidu-19, je v souladu s cílem čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU a je součástí výkonu široké posuzovací pravomoci, kterou Komise vyvozuje z tohoto ustanovení, jak bylo připomenuto v bodě 25 výše.

56      Začtvrté je třeba konstatovat, že kritérium, které vede k tomu, že podnikům, jejichž obrat poklesl o více než 30 % z důvodu pandemie covidu-19, umožňuje získat finanční pomoc, je plně v souladu s naplňováním cíle, připomenutého v bodech 53 a 54 výše, na zajištění životaschopnosti a kontinuity podniků v průběhu uvedené pandemie.

57      Tento závěr není zpochybněn tvrzením žalobkyně vycházejícím z toho, že některé podniky, které nejsou příjemci sporného režimu podpor, nebo jen v menší míře, z důvodu výkonu takových činností, jako je internetový obchod, jež nebyly pandemií covidu-19 zasaženy, by mohly být vedeny k odchodu z odvětví fyzického maloobchodu. Totéž platí, pokud jde o tvrzení žalobkyně, podle něhož použití uvedeného kritéria způsobilosti ve sporném režimu podpory jej činí nezpůsobilým k dosažení jeho cíle, jelikož vylučuje celou kategorii podniků, které byly přesto touto pandemií zasaženy.

58      V tomto ohledu je třeba uvést, že čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU nevyžaduje, aby dotčený režim podpory mohl sám o sobě napravit vážnou poruchu v hospodářství dotyčného členského státu. Jakmile totiž Komise zjistí, že došlo k vážné poruše v hospodářství členského státu, mohl by být tento stát, jsou-li splněny ostatní podmínky stanovené tímto článkem, oprávněn poskytnout státní podpory ve formě režimů podpor nebo individuálních podpor, jež přispějí k nápravě uvedené vážné poruchy. Mohlo by se tedy jednat o několik režimů podpor, z nichž každý svým způsobem přispívá k tomuto účelu. Proto nelze od režimu podpor vyžadovat, že k tomu, aby se mohl platně opírat o uvedené ustanovení, sám o sobě napraví vážnou poruchu v hospodářství členského státu.

59      Komise kromě toho mohla mít za to, aniž by překročila meze své široké posuzovací pravomoci, kterou má na základě judikatury citované v bodě 25 výše, že je třeba zajistit životaschopnost podniků, jejichž podstatná část činnosti byla zasažena pandemií covidu-19, spíše než veškerá činnost postižená uvedenou pandemií, bez ohledu na celkovou situaci podniku.

60      Projednávanou výtku je tudíž třeba zamítnout.

–       K výtce zpochybňující nezbytnost dotčeného kritéria způsobilosti

61      Žalobkyně tvrdí, že použití alternativního kritéria zohledňujícího ztráty v oblastech činností zasažených pandemií covidu-19 bez zohlednění situace podniku jako celku by mohlo lépe dosáhnout cíle čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU, jelikož by nemělo omezující účinek na hospodářskou soutěž vyplývající z dotčeného kritéria způsobilosti. Zdůrazňuje, že toto alternativní kritérium bylo Komisí zohledněno v jiných rozhodnutích.

62      Komise zejména odpovídá, že nebyla povinna se abstraktně vyjadřovat ke všem alternativním opatřením, která by mohla připadat v úvahu namísto sporného režimu podpor. Dodává, že srovnání provedené žalobkyní s některými rozhodnutími, která přijala v souvislosti s pandemií covidu-19, je irelevantní, jelikož tato rozhodnutí nemají stejný právní základ.

63      Je pravda, že Komise v zásadě nemusí abstraktně rozhodovat o veškerých možných alternativních opatřeních, neboť i když dotyčný členský stát musí podrobně uvést důvody, které vedly k přijetí dotčeného režimu podpory, zejména pokud jde o přijatá kritéria způsobilosti, není povinen pozitivně prokázat, že žádné jiné představitelné, a tedy již pojmově hypotetické, opatření by neumožnilo zajistit sledovaný cíl lepším způsobem. Pokud se na tento členský stát taková povinnost nevztahuje, nemůže se žalobce důvodně domáhat toho, aby Tribunál uložil Komisi, aby nahradila vnitrostátní orgány v tomto úkolu normativního zkoumání za účelem přezkumu jakéhokoli možného alternativního opatření (viz rozsudek ze dne 6. května 2019, Scor v. Komise, T‑135/17, nezveřejněný, EU:T:2019:287, bod 94 a citovaná judikatura).

64      Je však nutno konstatovat, že taková judikatura není za okolností projednávané věci relevantní. Spočívá totiž na dvojím předpokladu, že jednak jsou kritéria způsobilosti režimu podpor vypracována dotyčným členským státem a jednak je Komise pouze povinna přezkoumat jejich nezbytnost na základě vysvětlení poskytnutých uvedeným státem. V projednávané věci je přitom nesporné, že jednak kritérium způsobilosti obsažené ve sporném režimu podpor má ve skutečnosti původ v dočasném rámci Komise a jednak alternativní kritérium zamýšlené žalobkyní bylo Komisí použito v jiných rozhodnutích za účelem prohlášení některých režimů podpor, které byly přijaty z důvodu pandemie covidu-19, za slučitelné.

65      Nic to však nemění na tom, že projednávaná výtka nemůže obstát.

66      Zaprvé, jak bylo zdůrazněno v bodech 25, 55 a 58 výše, Komise má při provádění čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU širokou posuzovací pravomoc. Této výtce by tedy bylo možné vyhovět pouze v případě, že by alternativní kritérium vyzdvihované žalobkyní zjevně prokazovalo nedostatek nezbytnosti dotčeného kritéria způsobilosti.

67      Zadruhé je třeba poznamenat, že alternativní kritérium předložené žalobkyní se liší od dotčeného kritéria způsobilosti s ohledem na rozsah jeho rozpočtového dopadu na dotyčný členský stát. Jeho důsledkem by totiž bylo poskytnutí veřejných prostředků každému podniku, který utrpěl v důsledku pandemie ztráty, bez ohledu na jeho celkovou finanční situaci. Dotčené kritérium způsobilosti naopak omezuje rozpočtové dopady takových podpor tím, že vylučuje nebo omezuje prospěch ze sporného režimu podpor ve vztahu k podnikům, jichž celková finanční situace byla pandemií covidu-19 ovlivněna v menší míře z důvodu jiných zdrojů příjmů.

68      Zatřetí a v důsledku toho žalobkyně nesprávně tvrdí v podstatě to, že alternativní kritérium, které prosazuje, představuje „stejně vhodné“ opatření ve smyslu judikatury citované v bodech 42 a 43 výše, které může prokázat, že dotčené kritérium způsobilosti není nezbytné.

69      Tento závěr není vyvrácen argumentací žalobkyně vycházející z toho, že Komise souhlasila s použitím kritéria založeného na oblastech činností zasažených pandemií covidu-19 ve dvou rozhodnutích, kterými byly režimy podpor prohlášeny za slučitelné na základě čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU.

70      V tomto ohledu stačí zdůraznit, že okolnost, že Komise mohla na základě čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU, který se týká podpor slučitelných ex lege a určených k náhradě škod způsobených přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi, povolit režimy podpor, které s sebou nesou náhradu ztrát utrpěných z důvodu příkazů na uzavření v souvislosti s pandemií covidu-19, aniž by vzala v úvahu celkovou finanční situaci příjemců, neznamená, že byla povinna postupovat stejně při výkonu své široké posuzovací pravomoci podle čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU pro účely prohlášení slučitelnosti podpor určených k nápravě vážné poruchy v hospodářství členského státu.

–       K výtce zpochybňující přiměřenost dotčeného kritéria způsobilosti

71      Žalobkyně v podstatě tvrdí, že dotčené kritérium způsobilosti je nepřiměřené s ohledem na omezující účinky na hospodářskou soutěž, které vyvolalo pro podniky, u nichž byly pandemií covidu-19 zasaženy pouze některé jejich činnosti. Poznamenává, že byla nucena podporovat tyto činnosti spíše než provést nové investice, na rozdíl od svých konkurentů, kteří byli plnými příjemci sporného režimu podpor. V podstatě zdůrazňuje, že Komise nemohla nevědět o velkém rozsahu omezujících účinků na hospodářskou soutěž, které vyplynuly z dotčeného kritéria způsobilosti poté, co sdělení, kterým byla provedena pátá změna dočasného rámce, zvýšilo strop na 10 milionů eur.

72      Aniž by bylo nutné rozhodnout o tom, zda byla Komise povinna poměřovat prospěšné účinky sporného režimu podpor s negativními účinky na zachování nenarušené hospodářské soutěže při provádění čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU, postačí konstatovat, že dotčené kritérium způsobilosti v každém případě není příčinou omezujících účinků na hospodářskou soutěž, které by byly zjevně nepřiměřené cíli sledovanému sporným režimem podpory, totiž zajištění životaschopnosti podniků zasažených pandemií covidu-19.

73      Nelze totiž mít za to, že okolnost, že žalobkyně byla nucena věnovat některé ze svých zdrojů pocházejících z činností, které nebyly ovlivněny pandemií covidu-19, na financování činností touto pandemií ovlivněných, namísto nových investic, ovlivňuje její soutěžní postavení takovým způsobem, že by výjimku stanovenou v čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU nebylo možné uplatnit. V tomto ohledu je třeba uvést, že konkurenti žalobkyně, kteří byli plnými příjemci sporného režimu podpory, museli rovněž nést část ztrát způsobených pandemií, neboť napadené rozhodnutí podle odstavce 87 písm. c) dočasného rámce stanoví, že míra podpory nesmí překročit 70 % nepokrytých fixních nákladů, s výjimkou mikropodniků a malých podniků, u nichž tento strop činí 90 % uvedených nákladů.

74      Kromě toho je třeba uvést, že úvahy žalobkyně patrně vycházejí z předpokladu, podle kterého režim podpor umožňuje jeho příjemcům investovat do rozvoje jejich existujících činností nebo do nových činností, čímž jim poskytuje soutěžní výhodu oproti podnikům, jejichž hospodářský model znamená, že z něj nemají prospěch, nebo jen v menší míře. Takový předpoklad je však skutkově nepodložený, jelikož uvedený režim umožňuje zajistit přežití pouze podnikům, které byly – na rozdíl od podniků, u nichž podstatná část jejich činností nebyla pandemií covidu-19 zasažena – uvedenou pandemií značně oslabeny. Nelze tedy rozumně vycházet z toho, že jim uvedený režim umožní rozvíjet své činnosti na úkor činností jejich konkurentů.

75      S ohledem na výše uvedené musí být tato výtka, a tedy i první část prvního žalobního důvodu, zamítnuta.

 Ke druhé části, vycházející z neprovedení individuálního přezkumu sporného režimu podpor a z nedostatku odůvodnění

76      Žalobkyně na jedné straně připomíná, že přijetí dočasného rámce Komisi nezbavilo povinnosti provést individuální přezkum sporného režimu podpor, a na straně druhé tomuto orgánu vytýká, že takový přezkum v projednávané věci neprovedl. V tomto ohledu odkazuje na okolnost, že napadené rozhodnutí je odůvodněno výhradně odkazem na uvedený rámec a že bylo vydáno ve lhůtě pouze tří dnů po oznámení uvedeného režimu podpor. Dodává, že uvedené rozhodnutí je stiženo nedostatkem odůvodnění, jelikož v něm Komise pouze odkázala na tento rámec.

77      Komise, podporovaná Spolkovou republikou Německo, tvrdí, že provedla přezkum sporného režimu podpor, z něhož vyplynulo, že není důvod se od dočasného rámce odchýlit. Kromě toho odmítá jakýkoliv nedostatek odůvodnění napadeného rozhodnutí.

78      Z důvodů již uvedených v bodech 36 a 37 výše je třeba uvést, že žalobkyně zajisté správně tvrdí, že přijetí dočasného rámce Komisi nezbavilo povinnosti provést individuální přezkum dotčeného režimu podpor.

79      V projednávané věci však nelze tvrdit, že Komise porušila svou povinnost individuálního přezkumu sporného režimu podpor.

80      Zaprvé z bodů 9 a 14 výše vyplývá, že Komise v rozhodnutí C(2020) 8318 final i v rozhodnutí C(2021) 1066 final objasnila charakteristiky sporného režimu podpor.

81      Zadruhé žalobkyně ve svých písemnostech neprokázala existenci výjimečných okolností vlastních spornému režimu podpor, které by byly důvodem, aby Komise nepoužila odstavec 87 dočasného rámce. Z přezkumu první části tohoto žalobního důvodu totiž vyplývá, že jednotlivé předložené výtky se týkají opodstatněnosti dotčeného kritéria způsobilosti, jak je obsaženo v uvedeném odstavci a jak bylo použito v napadeném rozhodnutí, ale že nejsou vlastní tomuto režimu podpor.

82      V tomto ohledu je třeba uvést, že existence podniků, které mají hospodářský model, jenž znamená, že současně vykonávají činnosti zasažené pandemií covidu-19 a jiné činnosti, které jí postiženy nejsou, nepředstavuje okolnost specifickou pro dotčený režim podpor, již by Komise musela v napadeném rozhodnutí zohlednit. Totéž platí pro okolnost, že sdělení, kterým byla provedena pátá změna dočasného rámce, stanovilo maximální strop vyplácené podpory na 10 milionů eur na podnik.

83      Zatřetí a následně, jelikož žalobkyně neprokázala žádné výjimečné okolnosti, které by mohly znamenat, že se Komise odchýlila od pravidel, která stanovila v dočasném rámci, nelze skutečnost, že byla s to přijmout rozhodnutí do tří dnů od oznámení režimu podpor, považovat za důkaz neexistence individuálního přezkumu dotčeného režimu podpor.

84      Začtvrté vzhledem k neexistenci okolností vlastních dotčenému režimu podpor Komise neporušila svou povinnost uvést odůvodnění, když v napadeném rozhodnutí odkázala na odůvodnění uvedené v dočasném rámci, aby vysvětlila důvody, pro něž se rozhodla prohlásit dotčený režim podpor za slučitelný s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU.

85      Kromě toho ze všech výše uvedených posouzení vyplývá, že žalobkyně byla schopna pochopit úvahy obsažené v napadeném rozhodnutí a Tribunál mohl přezkoumat jeho opodstatněnost, takže je třeba konstatovat, že toto rozhodnutí bylo odůvodněno právně dostačujícím způsobem.

86      S ohledem na výše uvedené musí být projednávaná část žalobního důvodu zamítnuta, a musí být tedy zamítnut i celý první žalobní důvod.

 Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 108 odst. 2 SFEU

87      Žalobkyně tvrdí, že jelikož otázka slučitelnosti sporného režimu podpor s vnitřním trhem vyvolala závažné obtíže, byla Komise povinna zahájit formální vyšetřovací řízení, a že tudíž napadené rozhodnutí porušilo procesní práva, jež má na základě čl. 108 odst. 2 SFEU. Má v podstatě za to, že z prvního žalobního důvodu vyplývá, že Komise nezohlednila důsledky přístupu založeného na posouzení účinků pandemie covidu-19 na úrovni podniků, pokud jde o podniky působící v několika oblastech činnosti. Po páté změně dočasného rámce si Komise uvědomila důležitost poskytování podpory velkým podnikům, ale nevyvodila z toho důsledky při přezkumu změny původního režimu podpor. To svědčí o nedostatečném a neúplném přezkumu, a tudíž o existenci závažných obtíží, které by mohly vyvolat pochybnosti o slučitelnosti sporného režimu s vnitřním trhem. Žalobkyně má konečně za to, že projednávaný žalobní důvod má samostatný obsah ve vztahu k prvnímu žalobnímu důvodu.

88      Komise tvrdí, že projednávaný žalobní důvod nemá ve vztahu k prvnímu žalobnímu důvodu samostatný obsah, takže zamítnutí prvního žalobního důvodu automaticky vede k zamítnutí projednávaného žalobního důvodu.

89      Je nutno konstatovat, že projednávaný žalobní důvod, který se týká ochrany procesních práv žalobkyně z důvodu, že Komise nezahájila formální vyšetřovací řízení navzdory tvrzené existenci závažných pochybností, má ve skutečnosti podpůrnou povahu pro případ, kdy by Tribunál nezkoumal opodstatněnost posouzení podpory jako takovou. Z ustálené judikatury totiž vyplývá, že cílem takového žalobního důvodu je umožnit zúčastněné straně, aby byla v tomto postavení shledána aktivně legitimovanou k podání žaloby podle článku 263 SFEU, což by jí jinak bylo odepřeno (viz zejména rozsudky ze dne 24. května 2011, Komise v. Kronoply a Kronotex, C‑83/09 P, EU:C:2011:341, bod 48, a ze dne 27. října 2011, Rakousko v. Scheucher-Fleisch a další, C‑47/10 P, EU:C:2011:698, bod 44). Vzhledem k tomu, že tento žalobní důvod související s opodstatněností posouzení podpory jako takovou byl přitom přezkoumán, postrádá uváděný účel.

90      Navíc je nutno konstatovat, že projednávaný žalobní důvod postrádá samostatný obsah. Žalobce se totiž může za účelem ochrany procesních práv, která mu přísluší v rámci formálního vyšetřovacího řízení, dovolávat pouze důvodů, které mohou prokázat, že posouzení informací a skutečností, které Komise měla nebo mohla mít k dispozici ve fázi předběžného přezkoumání oznámeného opatření, muselo vyvolat pochybnosti o slučitelnosti tohoto opatření s vnitřním trhem (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. prosince 2008, Régie Networks, C‑333/07, EU:C:2008:764, bod 81; ze dne 9. července 2009, 3F v. Komise, C‑319/07 P, EU:C:2009:435, bod 35, a ze dne 24. května 2011, Komise v. Kronoply a Kronotex, C‑83/09 P, EU:C:2011:341, bod 59), jako jsou nedostatečnost nebo neúplnost přezkumu Komise v rámci předběžného šetření nebo existence stížností třetích osob. Je přitom třeba uvést, že tento žalobní důvod stručně přebírá argumenty uplatněné v rámci prvního žalobního důvodu, aniž poukazuje na konkrétní skutečnosti týkající se případných závažných obtíží.

91      Vzhledem k tomu, že první žalobní důvod byl meritorně přezkoumán, projednávaný žalobní důvod není tudíž namístě zkoumat.

92      S ohledem na výše uvedené je namístě projednávanou žalobu zamítnout.

 K nákladům řízení

93      Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

94      Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

95      Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Spolková republika Německo tedy ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (druhý rozšířený senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Falke KGaA ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

3)      Spolková republika Německo ponese vlastní náklady řízení.

Tomljenović

Schalin

Škvařilová-Pelzl

Nõmm

 

      Kukovec

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 21. prosince 2022.

Podpisy


*      Jednací jazyk: němčina.