Žaloba podaná dne 26. listopadu 2013 – Romonta v. Komise

(Věc T-614/13)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Romonta GmbH (Seegebiet Mansfelder Land, Německo) (zástupci: I. Zenke, M. Vollmer, C. Telschow a A. Schulze, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

prohlásil za neplatné rozhodnutí Komise 2013/448/EU ze dne 5. září 2013 o vnitrostátních prováděcích opatřeních pro přechodné bezplatné přidělování povolenek na emise skleníkových plynů v souladu s čl. 11 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES, kterým jí bylo v jeho čl. 1 odst. 1 zamítnuto přidělení povolenek na emise požadovaných za třetí obchodovací období let 2013 až 2020 za případy tvrdosti podle § 9 odst. 5 německého zákona o obchodování s emisemi skleníkových plynů (Treibhausgas-Emissionshandelsgesetz)

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody.

První žalobní důvod: Porušení zásady proporcionality

Podle tvrzení žalobkyně porušuje napadené rozhodnutí zásadu proporcionality, jelikož zamítnutí přidělení emisních povolenek za případy tvrdosti je s ohledem na cíl formulovaný žalovanou chybné a k tomu i zcela nepřiměřené ve vztahu k nevýhodě, která tím žalobkyni vzniká. Podpůrně žalobkyně uvádí, že rozhodnutí 2011/278/EU¹ je v rozporu s unijním právem a je neplatné.

Druhý žalobní důvod: Porušení zásady subsidiarity

V rámci tohoto žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje zásadu subsidiarity, podle které se musí činnost Evropské unie omezovat jen na to, co je nezbytné. Na rozdíl od názoru žalované si členský státy ponechaly (byť jen omezené) právo k přijetí pravidel pro přidělování povolenek. K úpravám, jejichž přijetí spadá nadále do pravomoci členských států, spadá právní úprava případů tvrdosti, jako je tomu v případě § 9 odst. 5 německého zákona o obchodování s emisemi skleníkových plynů.Třetí žalobní důvod: Porušení základních právV tomto ohledu žalobkyně uvádí, že napadené rozhodnutí porušuje její základní práva týkající se svobody podnikání, svobody povolání a právo na vlastnictví, aniž jsou tyto zásahy odůvodněné cíli obecného zájmu nebo cíli ochrany práv a svobod druhých uznanými Evropskou unií.