Věc T‑614/13

Romonta GmbH

v.

Evropská komise

„Životní prostředí – Směrnice 2003/87/ES – Systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů – Přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise od roku 2013 – Rozhodnutí 2011/278/EU – Vnitrostátní prováděcí opatření předložená Německem – Ustanovení týkající se případů tvrdosti – Právo svobodné volby povolání a svoboda podnikání – Právo vlastnit majetek – Proporcionalita“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (pátého senátu) ze dne 26. září 2014

1.      Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Přímé dotčení – Rozhodnutí Komise určené členským státům týkající se bezplatného přidělování povolenek na emise skleníkových plynů – Stanovení s konečnou platností všech faktorů, které je třeba vzít v úvahu při přijímání vnitrostátních prováděcích opatření – Provedení, které má čistě automatickou povahu – Prostor pro uvážení členských států – Neexistence

(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87, článek 11; rozhodnutí Komise 2013/448)

2.      Životní prostředí – Znečištění ovzduší – Směrnice 2003/87 – Systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů – Režim přechodného bezplatného přidělování povolenek – Vyčerpávající povaha harmonizované právní úpravy týkající se přidělování povolenek – Posuzovací pravomoc Komise – Neexistence – Rozhodnutí Komise, kterým bylo zamítnuto přidělení povolenek na základě ustanovení týkajícího se případů tvrdosti – Porušení zásady proporcionality a základních práv – Neexistence

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87, články 10a a 11; rozhodnutí Komise 2011/278, článek 10 a čl. 15 odst. 3, a rozhodnutí Komise 2013/448)

3.      Právo Evropské unie – Zásady – Vyšší moc – Pojem – Okolnosti nezávislé na osobě, která se dovolává vyšší moci, neobvyklé a nepředvídatelné, mající nevyhnutelné dopady i přes veškerou vynaloženou péči – Podrobení podniku systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů – Nebezpečí ocitnutí se v úpadku – Neexistence vyšší moci

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87; rozhodnutí Komise 2013/448)

4.      Životní prostředí – Znečištění ovzduší – Směrnice 2003/87 – Systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů – Režim přechodného bezplatného přidělování povolenek – Neexistence ustanovení týkajícího se případů tvrdosti – Porušení základních práv – Neexistence

(Listina základních práv Evropské unie, články 15 až 17; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87, články 10a a 11; rozhodnutí Komise 2011/278)

5.      Životní prostředí – Znečištění ovzduší – Směrnice 2003/87 – Systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů – Režim přechodného bezplatného přidělování povolenek – Neexistence ustanovení týkajícího se případů tvrdosti – Porušení zásady proporcionality – Neexistence

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87, články 10a a 11; rozhodnutí Komise 2011/278)

6.      Životní prostředí – Znečištění ovzduší – Směrnice 2003/87 – Systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů – Režim přechodného bezplatného přidělování povolenek – Vyčerpávající povaha harmonizované právní úpravy týkající se přidělování povolenek – Přidělování na základě vnitrostátní právní úpravy, které jde nad rámec harmonizované právní úpravy – Neslučitelnost – Rozhodnutí Komise, kterým bylo zamítnuto přidělení povolenek na základě ustanovení týkajícího se případů tvrdosti – Porušení zásady subsidiarity – Neexistence

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87, články 10a a 11; rozhodnutí Komise 2011/278)

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 29–37)

2.      V rámci systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů podléhá přidělování bezplatných povolenek vyčerpávající právní úpravě stanovené rozhodnutím 2011/278, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii v souladu s článkem 10a směrnice 2003/87.

Rozhodnutí Komise týkající se otázky, zda zamítne přidělení bezplatných povolenek určitému zařízení, tedy závisí výlučně na otázce, zda byly povolenky přidělené zařízení dotyčným členským státem vypočteny v souladu s těmito pravidly. Komise v tomto ohledu nemá prostor pro uvážení a zejména nemůže povolit přidělení bezplatných povolenek na emise na základě ustanovení týkajícího se případů tvrdosti. Komise tudíž neporušuje zásadu proporcionality nebo základní práva hospodářského subjektu dotčeného zařízení, když v takovém případě zamítne přidělení povolenek.

(viz body 44, 46, 47)

3.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 48, 49)

4.      Rozhodnutí 2011/278, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii v souladu s článkem 10a směrnice 2003/87, neumožňuje přidělení bezplatných povolenek na základě ustanovení týkajícího se případů tvrdosti. Neexistence takového ustanovení vede k zásahu do práva podniků zasažených takovými obtížemi na svobodnou volbu povolání a svobodu podnikání, jakož i do jejich práva vlastnit majetek, která jsou zakotvena v článcích 15 až 17 Listiny základních práv Evropské unie.

Omezení těchto základních práv však nemají vliv na jejich podstatu. Systém vytvořený rozhodnutím 2011/278 kromě toho skutečně odpovídá cíli obecného zájmu spočívajícímu v ochraně životního prostředí a přihlíží k úrovním snížení emisí, které se z vědeckého hlediska považují za nezbytné k odvrácení nebezpečné změny klimatu. Vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí není z důvodu neexistence ustanovení týkajícího se případů tvrdosti zjevně nepřiměřené s ohledem na cíle, kterých má být dosaženo, zásah do základních práv tudíž nemá za následek porušení těchto práv.

(viz body 58, 59, 61, 67, 73)

5.      Rozhodnutí 2011/278, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii v souladu s článkem 10a směrnice 2003/87, není v důsledku skutečnosti, že neumožňuje přidělení bezplatných povolenek na základě ustanovení týkajícího se případů tvrdosti, zjevně nepřiměřené v užším smyslu. V případě neexistence skutečnosti umožňující usoudit, že kromě rizika v tržním hospodářství je existence provozovatelů zařízení podléhajících systému obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů typicky ohrožena uplatňováním pravidel týkajících se přidělování povolenek obsažených v rozhodnutí 2011/278, neumožňuje skutečnost, že toto rozhodnutí neobsahuje ustanovení směřující k zabránění situacím, ve kterých je existence podniku ohrožena hospodářskými a finančními obtížemi vyplývajícími z jeho individuálního řízení, dospět k závěru, že toto rozhodnutí je zjevně nepřiměřené v užším smyslu.

Zavedení takového ustanovení by totiž bylo stěží slučitelné se zásadou „znečišťovatel platí“, která je pro oblast životního prostředí zakotvena v čl. 191 odst. 2 SFEU. Kromě toho, i v případě neexistence takového ustanovení je přechodný systém zavedený unijním zákonodárcem způsobilý v některých konkrétních případech zabránit hospodářským potížím zařízení, která jsou součástí odvětví, jemuž hrozí značné riziko úniku uhlíku. Naproti tomu Komisi nepřísluší zaručit každému jednotlivému podniku minimální výrobu v závislosti na jeho vlastních kritériích ziskovosti a rozvoje.

Konečný přínos pro životní prostředí navíc závisí na přísnosti, s jakou se stanoví celkové množství přidělených povolenek, které představuje celkovou mez emisí povolených systémem pro obchodování s povolenkami. Kdyby existovalo ustanovení týkající se případů tvrdosti, provozovatelé zařízení by byli méně motivováni snižovat emise hospodářskými nebo technickými opravnými opatřeními.

(viz body 79, 81, 83, 89, 91–93)

6.      Rozhodnutí 2011/278, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii v souladu s článkem 10a směrnice 2003/87, stanoví vyčerpávajícím způsobem pravidla týkající se vydávání bezplatných povolenek. Taková úplná harmonizace na unijní úrovni předpokládá, že tato pravidla nutně vylučují jakékoli přidělování bezplatných povolenek na základě vnitrostátních pravidel.

Vzhledem k tomu, že z povahy takových obecných pravidel plyne, že na některá zařízení mají větší dopad než na jiná, tato pravidla se týkají všech jednotlivých případů a také netypických jednotlivých případů. Členský stát nemůže jednostranně poskytnout výjimku z harmonizovaných pravidel Unie.

Vzhledem k tomu, že harmonizovaná pravidla spadají do výlučné pravomoci Unie, se nelze se odvolávat na zásadu subsidiarity proti rozhodnutí Komise, kterým bylo zamítnuto přidělení povolenek na základě vnitrostátního ustanovení týkajícího se případů tvrdosti.

(viz body 101, 103–105)