ROZSUDEK TRIBUNÁLU (šestého senátu)
29. října 2015(*)
„Veřejné zakázky na služby – Zadávací řízení – Doprava poslanců Evropského parlamentu – Rozhodnutí prohlásit zadávací řízení za neúspěšné, ukončit jej a zahájit jednací řízení – Zadání zakázky jinému uchazeči – Rovné zacházení – Podstatná změna původních podmínek zakázky“
Ve věci T‑126/13,
Direct Way, se sídlem v Machelenu (Belgie),
Directway Worldwide, se sídlem v Machelenu (Belgie),
zastoupené E. van Nuffel d’Heynsbroeckem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Evropskému parlamentu, zastoupenému L. Darie a P. Biströmem, jako zmocněnci,
žalovanému,
jejímž předmětem je návrh na zrušení tří rozhodnutí Parlamentu týkajících se zadání zakázky na dopravní služby pro poslance Parlamentu v Bruselu,
TRIBUNÁL (šestý senát),
ve složení S. Frimodt Nielsen, předseda, F. Dehousse a A. M. Collins (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: M. L. Grzegorczyk, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 23. dubna 2015,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 8. května 2012 zveřejnil Evropský parlament v rámci otevřeného řízení oznámení o zahájení zadávacího řízení INLO.AO-2012-008-LUX-UTP-02 nazvaného „Přeprava pro poslance Evropského parlamentu v Bruselu“ (Úř. věst. 2012/S 88-143608).
2 Podle oznámení o zahájení zadávacího řízení představoval rozsah zakázky přibližně 3 050 hodin nasazení vozidel týdně v průběhu přibližně 26 týdnů ročně a přibližně 675 hodin nasazení vozidel týdně v průběhu přibližně 7 týdnů ročně. Celková hodnota zakázky (bez DPH) byla odhadnuta na 10 000 000 až 12 000 000 eur na maximální dobu 4 let.
3 Podle oznámení o zahájení zadávacího řízení měla být zakázka zadána uchazeči, který předloží hospodářsky nejvýhodnější nabídku, posuzovanou podle následujících kritérií: cena (60 bodů), vhodnost navržené organizace pro plnění smlouvy (20 bodů), navržená opatření týkající se životního prostředí (10 bodů) a řízení a rozvoj lidských zdrojů (10 bodů).
4 Byly předloženy jen dvě nabídky, a sice nabídka společností Direct Way a Directway Worldwide, které jsou žalobkyněmi, a nabídka společnosti TMS Limousine.
5 Nabídka společnosti TMS Limousine byla zařazena na první místo, obdržela celkem 83,43 bodu. V této nabídce byla mimo jiné navržena cena 38,90 eura za hodinu. Nabídka žalobkyň, která obdržela celkem 80,25 bodu, byla zařazena na druhé místo. Cena navržená v jejich nabídce byla konkrétně 34,34 eura za hodinu v celkové výši přibližně 123 000 hodin nasazení vozidel ročně.
6 Dopisem ze dne 3. září 2012 informoval Evropský parlament žalobkyně o svém rozhodnutí ukončit otevřené zadávací řízení a o úmyslu zahájit jednací řízení z důvodu, že nabídky předložené v rámci tohoto prvního řízení byly „nepřijatelné z hlediska kritérií pro zadání zakázky, zvláště navržených cen, které [byly] příliš vysoké ve vztahu k hodnotě uvedené v oznámení o zahájení zadávacího řízení. Rozhodnutí o ukončení prvního řízení bylo předmětem oznámení zveřejněného dne 2. října 2012 (Úř. věst. 2012/S 189-310052).
7 Dopisem ze dne 20. září 2012 vyzval Parlament žalobkyně a TMS Limousine, aby předložily nabídku pro zadávací řízení INLO.AO-2012-018-LUX-UTP-05, nazvané „Přeprava pro poslance Evropského parlamentu v Bruselu“, v rámci jednacího řízení bez zveřejnění. Charakteristiky této výzvy k podávání nabídek byly v podstatě totožné s charakteristikami předchozí výzvy k podávání nabídek, zejména co u odhadované hodnoty zakázky, rozsahu a kritérií pro zadání, tj. ceny a třech kvalitativních kritérií uvedených v bodě 3 výše.
8 V průběhu jednacího řízení oba uchazeči v podstatě zachovali nabídky, které předložili původně. Společnost TMS Limousine však navrhla nižší cenu, a sice 36,15 eura za hodinu, zatímco žalobkyně navrhly stejnou cenu jako předtím, a sice 34,34 eura za hodinu.
9 Poté se konaly dvě schůzky mezi Parlamentem a každým s uchazečů, po kterých žalobkyně mírně zvýšily navrženou cenu na 34,63 eura za hodinu, zatímco TMS Limousine navrženou cenu snížila na 34,95 eura za hodinu.
10 Elektronickou zprávou ze dne 21. prosince 2012, jakož i doporučeným dopisem ze dne 3. ledna 2013 oznámil Parlament žalobkyním rozhodnutí odmítnout jejich nabídku z důvodu, že nebyla shledána hospodářsky nejvýhodnější (dále jen „odmítavé rozhodnutí“). Tato nabídka, která obdržela 85,39 bodu, byla totiž zařazena na druhé místo. Žalobkyně byly navíc informovány o rozhodnutí Parlamentu zadat zakázku společnosti TMS Limousine, která získala 87,99 bodu (dále jen „rozhodnutí o zadání veřejné zakázky“). Parlament konečně sdělil žalobkyním, že mohou požádat o další informace týkající se odůvodnění odmítnutí jejich nabídky, charakteristik a výhod přijaté nabídky, jakož i jména úspěšného uchazeče. Žalobkyně o tyto další informace požádaly elektronickou zprávou ze dne 26. prosince 2012.
11 Dne 8. ledna 2013 zveřejnil Parlament oznámení o výsledku zadávacího řízení (Úř. věst. 2013/S 5-4640).
12 Parlament zaslal elektronickou zprávou a doporučeným dopisem žalobkyním dne 10. ledna 2013 odpověď na jejich elektronickou zprávu ze dne 26. prosince 2012, v níž uvedl podrobnosti k hodnocení na základě každého kritéria pro zadání zakázky každé z nabídek a uvedl rovněž cenu, kterou úspěšný uchazeč nakonec navrhl (a sice 34,95 eura za hodinu).
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
13 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 1. března 2013 podaly žalobkyně projednávanou žalobu, v rámci které navrhují, aby Tribunál:
– zrušil rozhodnutí Parlamentu ze dne 3. září 2012 o ukončení „otevřeného“ zadávacího řízení;
– zrušil rozhodnutí Parlamentu ze dne 20. září 2012 o zahájení „jednacího“ zadávacího řízení „bez zveřejnění“;
– zrušil rozhodnutí o zadání veřejné zakázky;
– prohlásil za neplatnou smlouvu uzavřenou s úspěšným uchazečem;
– přiznal jim náhradu škody;
– uložil Parlamentu náhradu nákladů řízení.
14 Parlament navrhuje, aby Tribunál:
– odmítl jako nepřípustnou žalobu na neplatnost podanou proti rozhodnutí ze dne 3. září 2012 o ukončení otevřeného řízení a proti rozhodnutí ze dne 20. září 2012 a zahájení jednacího řízení;
– zamítl jako neopodstatněnou žalobu podanou proti rozhodnutí o zadání veřejné zakázky;
– zamítl návrh na prohlášení neplatnosti smlouvy;
– zamítl návrh na náhradu škody;
– uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení.
15 Na návrh soudce zpravodaje rozhodl Tribunál (šestý senát) o zahájení ústní části řízení a v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 64 jednacího řádu Tribunálu ze dne 2. května 1991 vyzval účastníky řízení, aby uvedli datum, kdy žalobkyně obdržely sdělení Parlamentu ze dne 10. ledna 2013.
16 V odpovědi na tuto výzvu žalobkyně uvedly, že toto sdělení obdržely elektronickou poštou dne 10. ledna 203, avšak nemohly uvést datum, kdy obdržely doporučený dopis.
17 Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 23. dubna 2015. Žalobkyně v odpovědi na písemnou otázku Tribunálu na jednání potvrdily, že se formálně nedomáhají zrušení rozhodnutí Parlamentu o odmítnutí jejich nabídky oznámeného elektronickou zprávou ze dne 21. prosince 2012, jakož i doporučeným dopisem ze dne 3. ledna 2013.
Právní otázky
K přípustnosti
18 Parlament vznáší námitku nepřípustnosti žaloby podané proti rozhodnutím o ukončení otevřeného řízení a o zahájení jednacího řízení a tvrdí, že uplynula lhůta pro podání žaloby. Pokud jde o přípustnost žaloby proti rozhodnutí o zadání veřejné zakázky, Parlament uvádí jen to, že rozhodnutí o ní ponechává na úvaze Tribunálu.
19 Žalobkyně zpochybňují tuto námitku nepřípustnosti. Tvrdí v podstatě, že zadávání veřejné zakázky je složitým postupem, při němž může veřejný zadavatel přijmout mezitímní rozhodnutí k tomu, aby dovedl zakázku k jejímu zadání. V rámci tohoto postupu může podle nich dojít k tomu, že protiprávnost rozhodnutí není zjevná okamžitě, ale ukáže se až v následujících rozhodnutích. Žalobkyně jsou toho názoru, že protiprávnost předchozích rozhodnutí se vyjevila až v rozhodnutí o zadání veřejné zakázky, konkrétně na základě sdělení ze dne 10. ledna 2013 uvádějícího odůvodnění odmítnutí jejich nabídky. Tvrdí, že z tohoto sdělení vyplývá, že cena navržená úspěšným uchazečem byla vyšší než cena, kterou původně navrhly žalobkyně v řízení, jež bylo ukončeno. Žalobkyně, které předložily vyšší cenu, než byla odhadovaná hodnota uvedená v oznámení o zahájení zadávacího řízení, mají za to, že předtím neměly žádný důvod zpochybnit tuto část odůvodnění.
20 Pokud jde o rozhodnutí o ukončení otevřeného řízení, je nesporné, že přestože není určeno žalobkyním, Parlament uvědomil žalobkyně o tomto rozhodnutí doporučeným dopisem ze dne 3. září 2012. Parlament kromě toho zveřejnil oznámení o ukončení otevřeného řízení v Úředním věstníku ze dne 2. října 2012.
21 Vzhledem k jejich postavení jakožto osob zúčastněných na otevřeném řízení mohlo se rozhodnutí o ukončení uvedeného řízení dotknout právní situace žalobkyň, a být tedy předmětem žaloby na neplatnost. Je však nutno konstatovat, že rozhodnutí o ukončení otevřeného řízení obsažené v dopise ze dne 3. září 2012 nebylo žalobkyněmi zpochybněno až do podání projednávané žaloby dne 1. března 2013.
22 Podle článku 263 šestého pododstavce SFEU musí být žaloba na neplatnost podána ve lhůtě dvou měsíců, a to podle okolností ode dne vyhlášení příslušného aktu, ode dne jeho oznámení žalobci nebo ode dne, kdy se o něm žalobce dozvěděl. Vzhledem k tomu, že žaloba na neplatnost v rozsahu, v němž směřuje proti rozhodnutí obsaženému v dopise ze dne 3. září 2012, byla nesporně podána po uplynutí lhůty, je zjevně nepřípustná.
23 Žádný z argumentů předložených žalobkyněmi nemůže tento závěr zpochybnit. Konkrétně měly v přiměřené lhůtě poté, co se dozvěděly o existenci uvedeného rozhodnutí, požádat Parlament, aby jim sdělil úplné znění nebo alespoň veškeré informace nezbytné k tomu, aby se přesně seznámily s jeho obsahem a odůvodněním tak, aby mohly užitečně uplatnit právo podat žalobu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. listopadu 2011, Evropaïki Dynamiki v. EIB, T‑461/08, Sb. rozh., EU:T:2011:494, bod 107).
24 Žalobkyně však nepředložily Parlamentu takovou žádost. Projednávaná žaloba na neplatnost byla tudíž v rozsahu, v němž je namířena proti rozhodnutí o ukončení otevřeného řízení, podána po uplynutí lhůty pro podání žaloby.
25 Pokud jde o rozhodnutí o zahájení jednacího řízení, oznámeného žalobkyním doporučeným dopisem ze dne 20. září 2012, je třeba zkoumat i bez návrhu, zda může být předmětem žaloby na neplatnost ve smyslu článku 263 SFEU – ačkoli Parlament nezpochybňuje přípustnost žaloby na tomto základě –, neboť se jedná o případ nepřípustnosti z důvodu nedostatku nepominutelných podmínek řízení.
26 Podle ustálené judikatury platí, že akty nebo rozhodnutími, které mohou být předmětem žaloby na neplatnost ve smyslu článku 263 SFEU, jsou pouze opatření s právně závaznými účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobců tím, že podstatným způsobem mění jejich právní postavení (viz rozsudek ze dne 8. října 2008, Sogelma v. EAR, T‑411/06, Sb. rozh., EU:T:2008:419, bod 85 a citovaná judikatura).
27 V obecné rovině rozhodnutí o uspořádání zadávacího řízení nepříznivě do právního postavení nezasahuje, jelikož zúčastněným osobám pouze poskytuje možnost účastnit se řízení a podat nabídku (rozsudek Sogelma v. EAR, bod 26 výše, EU:T:2008:419, bod 86). Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě se žalobkyně účastnily jednacího řízení, nemohlo rozhodnutí o jeho zahájení nepříznivě zasáhnout do jejich právního postavení.
28 Kromě toho je třeba uvést, že i když jednací řízení může být zahájeno jen za tak specifických situací, jako jsou situace, v nichž byly do skončení otevřeného řízení podány neregulérní nebo nepřijatelné nabídky ve smyslu čl. 127 odst. 1 písm. a) nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2342/2002 ze dne 23. prosince 2002 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. L 357, s. 1, dále jen „prováděcí pravidla“), nic to nemění na tom, že toto řízení je samostatným řízením odlišným od jakéhokoli jiného zadávacího řízení a zvláště od otevřeného řízení ve smyslu článku 91 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. L 248, s. 1, dále jen „finanční nařízení“) (usnesení ze dne 16. prosince 2009, Bull a další v. Komise, T‑333/08, EU:T:2009:514, bod 14).
29 Vzhledem k výše uvedenému je třeba konstatovat, že žalobkyně nemohou s úspěchem zpochybnit rozhodnutí o zahájení jednacího řízení, které jim bylo oznámeno doporučeným dopisem ze dne 20. září 2012.
30 I když Parlament nevznáší námitku nepřípustnosti vůči žalobě v rozsahu, v němž je namířena proti rozhodnutí o zadání veřejné zakázky z důvodu, že byla rovněž podána opožděně, je třeba i bez návrhu zkoumat přípustnost žaloby podle článku 113 jednacího řádu Tribunálu ze dne 2. května 1991 vzhledem k tomu, že se jedná o případ nepřípustnosti z důvodu nedostatku nepominutelných podmínek řízení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 15. června 1993, Matra v. Komise, C‑225/91, Recueil, EU:C:1993:239, body 11 až 13 a ze dne 15. září 2011, CMB a Christof v. Komise, T‑407/07, EU:T:2011:477, bod 74).
31 Ze znění čl. 263 šestého pododstavce SFEU vyplývá, že kritérium data, kdy se žalobce o aktu dozvěděl, má jakožto okamžik počátku lhůty k podání žaloby ve vztahu ke zveřejnění a oznámení aktu subsidiární povahu (rozsudek ze dne 11. března 2009, TF1 v. Komise, T‑354/05, Sb. rozh., EU:T:2009:66, bod 33).
32 V tomto ohledu je třeba uvést, že rozhodnutí o zadání veřejné zakázky není určeno žalobkyním, i když úzce souvisí s odmítavým rozhodnutím, které jim je určeno. Rozhodnutí o zadání veřejné zakázky nebylo tudíž žalobkyním oznámeno.
33 Kromě toho je třeba konstatovat, že rozhodnutí o zadání veřejné zakázky není aktem, který musí být jako takový zveřejněn v Úředním věstníku (viz zvláště čl. 90 odst. 1 finančního nařízení a článek 118 prováděcích pravidel).
34 Nejedná se mimoto ani o akt, který musí být podle zavedené praxe dotčeného orgánu takto zveřejněn. Na rozdíl od situací, na které se vztahuje judikatura týkající se povinnosti oznámení (rozsudek ze dne 19. června 2009, Qualcomm v. Komise, T‑48/04, Sb. rozh., EU:T:2009:212, body 43 až 58) a postupů zveřejňování (rozsudky ze dne 15. června 2005, Olsen v. Komise, T‑17/02, Sb. rozh., EU:T:2005:218, body 72 až 87 a TF1 v. Komise, bod 31 výše, EU:T:2009:66, body 34 až 36), je třeba konstatovat, že v projednávaném případě nebylo rozhodnutí o zadání veřejné zakázky zveřejněno v Úředním věstníku ani na internetu. Parlament se omezil jen na to, že dne 8. ledna 2013 zveřejnil oznámení o výsledku zadávacího řízení obsahující souhrnné informace, které žalobkyním neumožňovaly užitečně uplatnit právo podat žalobu k soudu Evropské unie. Toto datum tudíž nemůže být dnem, kdy začala běžet lhůta pro podání žaloby na neplatnost.
35 S ohledem na výše uvedené je třeba určit datum, kdy se žalobkyně s napadeným aktem seznámily. Z výše uvedeného popisu skutkového stavu vyplývá, že žalobkyně se seznámily se skutečností, že bylo vydáno rozhodnutí o zadání veřejné zakázky, mezi 21. a 26. prosincem 2012, přičemž 26. prosince 2012 požádaly Parlament o dodatečné informace týkající se uvedeného rozhodnutí. V této době však žalobkyně přesně neznaly obsah a odůvodnění dotčeného aktu tak, aby mohly užitečně uplatnit právo podat žalobu (v tomto smyslu viz rozsudek Evropaïki Dynamiki v. EIB, bod 23 výše, EU:T:2011:494, bod 107).
36 Žalobkyně mohly užitečně uplatnit právo podat žalobu až od okamžiku, kdy obdržely sdělení Parlamentu zaslané elektronickou zprávou a doporučeným dopisem dne 10. ledna 2013.
37 Pokud jde o řádnost doručení unijních aktů, judikatura měla příležitost uvést, že rozhodnutí je řádně doručeno, jakmile bylo sděleno osobě, které je určeno, a této osobě bylo umožněno se s ním seznámit (usnesení ze dne 2. října 2014, Page Protective Services v. ESVČ, C‑501/13 P, EU:C:2014:2259, bod 30), což umožňuje právoplatné doručení e-mailem (výše uvedené usnesení Page Protective Services v. ESVČ, EU:C:2014:2259, body 31 až 33). Tatáž úvaha může být uplatněna na projednávaný případ, pokud jde o sdělení Parlamentu ze dne 10. ledna 2013 umožňující seznámit se s obsahem a odůvodněním rozhodnutí o zadání veřejné zakázky.
38 Z judikatury však vyplývá, že odeslání elektronické zprávy nezaručuje nutně její skutečné přijetí jeho adresátem. Může se stát, že mu elektronická zpráva z technických důvodů nedojde. Navíc i v případě, že elektronická zpráva adresátu skutečně dojde, je možné, že k přijetí nedojde v den odeslání (rozsudek Sogelma v. EAR, bod 26 výše, EU:T:2008:419, bod 77).
39 V projednávaném případě zaslal Parlament sdělení elektronickou zprávou a doporučeným dopisem dne 10. ledna 2013. Jak bylo uvedeno v bodě 16 výše, žalobkyně v odpovědi na otázku Tribunálu uvedly, že nemohou uvést konkrétní datum, kdy obdržely tento dokument doporučeným dopisem. Potvrdily však, že obdržely elektronickou zprávu ze dne 10. ledna 2013 téhož dne a předložily její kopii.
40 Z výše uvedeného vyplývá, že žaloba proti rozhodnutí o zadání veřejné zakázky, která byla podána dne 1. března 2013, je přípustná, jelikož byla podána před uplynutím dvouměsíční lhůty prodloužené o jednotnou lhůtu deseti dnů z důvodu vzdálenosti, která je stanovena v čl. 263 šestém pododstavci SFEU.
41 Vzhledem k tomu, že žalobkyně se na jednání formálně nedomáhaly zrušení rozhodnutí Parlamentu o odmítnutí jejich nabídky, vyslovil Parlament výhrady k přípustnosti žaloby v rozsahu, v němž je namířena proti rozhodnutí o zadání veřejné zakázky, a poukázal na možný nedostatek právního zájmu na podání žaloby.
42 Vzhledem k tomu, že nedostatek právního zájmu na podání žaloby je nepominutelnou podmínkou řízení, jejíž splnění může unijní soud zkoumat i bez návrhu, je třeba poznamenat, že podle ustálené judikatury platí, že žaloba na neplatnost podaná fyzickou nebo právnickou osobou je přípustná pouze v případě, že tato osoba má zájem na zrušení napadeného aktu. Předpokladem takového zájmu je, že samotné zrušení napadeného aktu může vyvolat právní následky a žaloba může ve výsledku přinést straně, která ji podala, prospěch (rozsudek ze dne 23. května 2014, European Dynamics Luxembourg v. ECB, T‑553/11, EU:T:2014:275, bod 94).
43 Pokud je nabídka uchazeče odmítnuta z důvodu, že zakázka je po porovnání nabídek zadána jedinému dalšímu uchazeči, není existence právního zájmu vyloučeného uchazeče na podání žaloby proti rozhodnutí o zadání zakázky podmíněna zrušením rozhodnutí o odmítnutí jeho nabídky.
44 V případě zrušení rozhodnutí o zadání veřejné zakázky, by bylo na Parlamentu, aby přijal opatření, která by obnášela povinnost vyhovět takovému rozsudku (v tomto smyslu viz rozsudek Evropaïki Dynamiki v. EIB, bod 23 výše, EU:T:2011:494, bod 66). Žalobkyně mají v projednávané věci právní zájem na podání žaloby na neplatnost napadeného rozhodnutí, aby na základě povinnosti, jež vyplývá z článku 266 SFEU, dosáhly zjednání přiměřené nápravy své situace ze strany Parlamentu, jež může mít případně podobu finančního vyrovnání odpovídajícího vzniklé škodě, čehož se ostatně domáhají v projednávaném případě.
45 Za těchto okolností mají žalobkyně právní zájem na podání žaloby proti rozhodnutí o zadání veřejné zakázky, takže jejich návrh na zrušení tohoto rozhodnutí je přípustný.
K věci samé
46 Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňují dva žalobní důvody, přičemž první vychází z porušení zásady rovnosti uchazečů a druhý z porušení čl. 127 odst. 1 písm. a) prováděcích pravidel, který zakazuje podstatnou změnu původních podmínek zakázky.
K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásady rovnosti
– Argumenty účastníků řízení
47 V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že i kdyby cena nabídnutá úspěšným uchazečem byla považována za přijatelnou v rámci jednacího řízení, porušil Parlament zásadu rovnosti uchazečů, jelikož ony navrhly cenu o něco nižší, kterou Parlament považoval v otevřeném řízení za nepřijatelnou. Rozhodnutí o ukončení otevřeného zadávacího řízení, rozhodnutí o zahájení „jednacího“ zadávacího řízení „bez zveřejnění“ a rozhodnutí o zadání této zakázky musí být tudíž podle žalobkyň zrušena.
48 Žalobkyně uvádějí, že v dopise ze dne 3. září 2012 Parlament jasně uvedl, že důvodem ukončení otevřeného řízení byly jen navržené ceny. Dále tvrdí, že následně se jednání v rámci jednacího řízení týkala podle žalobkyň jen ceny nabídek. Parlament podle žalobkyň po nich nikdy nežádal, aby zlepšily své technické návrhy.
49 Žalobkyně kritizují jednání Parlamentu, který nakonec přijal nabídku úspěšného uchazeče, jehož cena byla vyšší než cena, kterou předtím navrhly, zatímco kvalitativní požadavky byly sníženy. V tomto ohledu tvrdí, že Parlament snížil objem plnění, která měla být poskytnuta, z přibližně 400 000 hodin nasazení vozidel na přibližně 300 000 hodin nasazení vozidel v průběhu celé doby trvání zakázky.
50 S ohledem na výše uvedené mají žalobkyně za to, že Parlament porušil zásadu rovnosti uchazečů, jakož i článek 101 finančního nařízení a čl. 127 odst. 1 písm. a) prováděcích pravidel.
51 Ve stadiu repliky žalobkyně zpochybňují argument, že nesprávně pochopily objem plnění uvedený ve výzvě k podávání nabídek. Tvrdí, že zadávací dokumentace uváděla ve skutečnosti o dost vyšší objem plnění, než byl objem uveden v oznámení o zahájení zadávacího řízení. V případě rozdílů má podle žalobkyň přednost zadávací dokumentace před oznámením o zahájení zadávacího řízení. Žalobkyně mají tudíž za to, že správně vyčíslily objem plnění.
52 Na jednání však žalobkyně v odpovědi na otázku Tribunálu uznaly, že původně nadhodnotily objem plnění, která měla být poskytnuta, což je vedlo k mírnému zvýšení ceny navržené v jednacím řízení.
53 Žalobkyně uznávají, že původní technické podmínky zakázky nebyly podstatně změněny. Parlament tudíž podle nich nemohl zadat zakázku za vyšší cenu, než byla ta, kterou považoval za nepřijatelnou v rámci otevřeného řízení.
54 Pokud jde o článek 101 finančního nařízení, žalobkyně konečně dodávají, že nevytýkají Parlamentu, že neuvedl odůvodnění, nýbrž mu vytýkají, že uvedl nesprávné odůvodnění, neboť nabídka, kterou předložily v otevřeném řízení, nebyla nepřijatelná.
55 Parlament odmítá argumenty žalobkyně.
– Závěry Tribunálu
56 Nejprve je třeba uvést, že výtky žalobkyň musí být zkoumány jen v rozsahu, ve kterém podporují žalobu na neplatnost namířenou proti rozhodnutí o zadání veřejné zakázky, jelikož žaloba na neplatnost byla v rozsahu, v němž je namířena proti ostatním rozhodnutím, prohlášena za nepřípustnou (viz body 20 až 45 výše).
57 Podle ustálené judikatury platí, že lhůta pro podání žaloby stanovená v čl. 263 šestém pododstavci SFEU je kogentní a striktní uplatňování unijní právní úpravy týkající se procesních lhůt odpovídá požadavku právní jistoty a potřebě zamezit jakékoliv diskriminaci nebo svévolnému jednání při výkonu spravedlnosti (usnesení Page Protective Services v. ESVČ, bod 37 výše, EU:C:2014:2259, body 21 a 37 a ze dne 5. února 2010, Pro humanum v. Komise, T‑319/09, EU:T:2010:29, bod 7).
58 Uznat přitom, že žalobce se může v rámci žaloby na neplatnost podané proti rozhodnutí dovolávat protiprávností týkajících se předchozího aktu, jehož zrušení se mohl domáhat, by umožnilo nepřímo zpochybnit předchozí rozhodnutí, která nebyla napadena ve lhůtě pro podání žaloby stanovené v článku 263 SFEU, čímž by tato lhůta byla obcházena (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. června 1995, Španělsko v. Komise, C‑135/93, Recueil, EU:C:1995:201, bod 17).
59 V projednávaném případě je nutno konstatovat, že argumenty žalobkyň týkající se přijatelnosti nabídek předložených ve skončeném otevřeném řízení z hlediska kritérií pro zadání zakázky nemůže Tribunál zohlednit při posouzení žaloby na neplatnost podané proti rozhodnutí o zadání veřejné zakázky přijatém v jednacím řízení, které je samostatným řízením odlišným od jakéhokoli jiného zadávacího řízení (usnesení Bull a další v. Komise, bod 28 výše, EU:T:2009:514, bod 14). Jak bylo uvedeno výše, jakýkoli jiný závěr by umožnil žalobkyním, aby zpochybnily rozhodnutí o ukončení otevřeného řízení, které nebylo zpochybněno ve stanovených lhůtách a stalo se pravomocným vůči těm, kteří je mohli zpochybnit (rozsudek ze dne 15. února 2001, Nachi Europe, C‑239/99, Recueil, EU:C:2001:101, bod 37).
60 Platí to rovněž pro argumenty žalobkyň, které mají zpochybnit opodstatněnost rozhodnutí o zadání veřejné zakázky, v rozsahu, v němž vycházejí výlučně z údajné protiprávnosti rozhodnutí o ukončení otevřeného řízení. Žalobkyně v tomto ohledu v bodě 45 žaloby tvrdí, že toto řízení nemohlo být právoplatně ukončeno z důvodu nepřijatelnosti nabídek. Vzhledem k tomu, že skutečnost, že nabídky byly nepřijatelné, byla uvedena již v rozhodnutí o ukončení řízení, nemůže již být tato skutečnost zpochybněna prostřednictvím žaloby na neplatnost podané proti rozhodnutí o zadání veřejné zakázky.
61 Otázka, zda byl Parlament oprávněn uplatnit nepřijatelnost obdržených nabídek k tomu, aby odůvodnil rozhodnutí o ukončení otevřeného řízení, nemůže být tudíž posuzována pro účely projednávané žaloby. Tribunál se tudíž omezí se na ověření toho, zda tento závěr mohl mít jakýkoli účinek na řízení, a nevysloví se k opodstatněnosti závěru, ke kterému dospěl Parlament v otevřeném řízení (a sice nepřijatelnost obdržených nabídek).
62 Podle čl. 89 odst. 1 finančního nařízení platí, že všechny veřejné zakázky financované zcela nebo zčásti z rozpočtu musí být v souladu se zásadami transparentnosti, proporcionality, rovného zacházení a nediskriminace.
63 Podle ustálené judikatury vyžaduje zásada rovného zacházení, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (rozsudek ze dne 11. června 2014, Communicaid Group v. Komise, T‑4/13, EU:T:2014:437, bod 50).
64 V oblasti veřejných zakázek má veřejný zadavatel v každé fázi řízení dbát na respektování zásady rovného zacházení, a tím pádem na rovnost příležitostí všech uchazečů. Platí také, že zásada rovného zacházení znamená, že s uchazeči musí být zacházeno rovnocenně jak v okamžiku, kdy připravují nabídky, tak v okamžiku, kdy jsou jejich nabídky hodnoceny veřejným zadavatelem (rozsudek Communicaid Group v. Komise, bod 63 výše, EU:T:2014:437, bod 51).
65 Konkrétně to znamená, že kritéria pro zadání zakázky musí být v zadávací dokumentaci nebo v oznámení o zahájení zadávacího řízení formulována tak, aby umožnila všem přiměřeně informovaným a běžně obezřetným uchazečům vykládat je stejným způsobem, a při hodnocení nabídek tato kritéria musí být použita objektivním a jednotným způsobem pro všechny uchazeče (rozsudek Communicaid Group v. Komise, bod 63 výše, EU:T:2014:437, bod 52).
66 Tribunál má za to, že žalobkyně neprokázaly právně dostačujícím způsobem, že Parlament porušil tyto zásady.
67 Je třeba zaprvé připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že i když veřejný zadavatel může zahájit jednací řízení jen v takových specifických situací, jako jsou situace, v nichž byly do skončení otevřeného řízení předloženy neregulérní nebo nepřijatelné nabídky, jež jsou upraveny v čl. 127 odst. 1 písm. a) prováděcích pravidel, nic to nemění na tom, že toto řízení je samostatným řízením odlišným od jakéhokoli jiného zadávacího řízení a zvláště od otevřeného řízení (usnesení Bull a další v. Komise, bod 28 výše, EU:T:2009:514, bod 14).
68 Judikatura rovněž uvedla, že po zrušení zadávacího řízení je toto řízení ukončeno a zadavatel má naprostou volnost při rozhodování o následných krocích (rozsudek Sogelma v. EAR, bod 26 výše, EU:T:2008:419, bod 136).
69 Žalobkyně přitom neuvádějí žádný argument umožňující dospět k závěru, že v průběhu jednacího řízení byla porušena zásada rovného zacházení s uchazeči. Jak Parlament správně uvádí, nelze srovnávat cenovou nabídku žalobkyň předloženou v otevřeném řízení s cenovou nabídkou úspěšných uchazečů předloženou v jednacím řízení, neboť se jedná o dvě odlišná řízení.
70 V kontextu dvou odlišných řízení by bylo navíc nelogické se domnívat, že cena navržená žalobkyněmi v prvním řízení, která vedla veřejného zadavatele k závěru, že nabídky jsou nepřijatelné, musí být považována za maximální prahovou hodnotu, která nemůže být překročena v druhém řízení, jež je odlišné.
71 V projednávaném případě by se mohlo jednat o diskriminaci tehdy, kdyby veřejný zadavatel v rámci téhož řízení, v tomto případě jednacího řízení, zacházel odlišně s podobnými nabídkami uchazečů. Žalobkyně však nic takového netvrdí.
72 Zadruhé je třeba uvést, že i kdyby situace žalobkyň v otevřeném řízení mohla být považována za srovnatelnou se situací úspěšného uchazeče v jednacím řízení, čemuž tak není, v rámci zadávání zakázky podle hospodářsky nejvýhodnější nabídky je cena jen jedním ze čtyř kritérií pro zadání zakázky. Veřejný zadavatel může tudíž zadat zakázku uchazeči, který navrhl vyšší cenu, avšak jeho nabídka je kvalitnější ve světle jiných kritérií pro zadání zakázky, čemuž tak bylo v projednávaném případě. Je třeba totiž uvést, že žalobkyně nezpochybňují skutečnost, že nabídka úspěšného uchazeče byla ve světle kritérií pro zadání zakázky kvalitnější než jejich nabídka.
73 Výtka vycházející z porušení zásady rovného zacházení musí být tudíž zamítnuta.
74 Žádný z dalších argumentů předložených žalobkyněmi nemůže tento závěr vyvrátit.
75 Argument, že jednání se týkalo jen ceny nabídek, je neopodstatněný. Ze zápisů ze schůzí konaných dne 13. a 28. listopadu 2012 vyplývá, že jednání se mimo jiné týkala také vlastností dotčených vozidel (a sice hybridních vozidel).
76 Platí to rovněž pro argument, že Parlament snížil kvalitativní požadavky a objem plnění, která měla být poskytnuta, ze 400 000 na 300 000 hodin nasazení vozidel. Tento argument spočívá na nesprávném pochopení žalobkyň, jak vyplývá zejména ze zápisu z jednání konaného dne 28. listopadu 2012 a jak žalobkyně uznaly na jednání (viz bod 52 výše). Není tudíž třeba určit – jak tvrdí žalobkyně – zda v případě rozdílů má zadávací dokumentace přednost před oznámením o zahájení zadávacího řízení. Kromě toho je třeba poznamenat, že žalobkyně v replice uznávají, že technické podmínky (jiné než objem plnění) se nezměnily.
77 Tribunál má dále za to, že nemohou být uznány argumenty týkající se údajného porušení článku 101 finančního nařízení a čl. 127 odst. 1 písm. c) prováděcích pravidel.
78 Z důvodů uvedených v bodech 20 až 29 výše nemohou být tyto argumenty přijaty v rozsahu, v němž žalobkyně vytýkají Parlamentu, že porušil tato ustanovení tím, že nesprávně odůvodnil rozhodnutí o ukončení otevřeného řízení a o zahájení jednacího řízení. Vzhledem k tomu, že jsou tyto argumenty namířeny proti rozhodnutí o zadání veřejné zakázky a jsou v podstatě totožné s argumenty zkoumanými v bodech 63 až 76 výše, musí být zamítnuty ze stejných důvodů uvedených ve zmíněných bodech.
79 S ohledem na výše uvedené musí být první žalobní důvod zčásti odmítnut jako nepřípustný a zčásti zamítnut jako neopodstatněný.
Ke druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z podstatné změny původních podmínek zakázky
– Argumenty účastníků řízení
80 V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že tím, že Parlament zadal zakázku za cenu vyšší, než byla cena, o níž měl za to, že je nepřijatelná (a sice za 34,95 eura za hodinu nabídnutých úspěšným uchazečem místo za 34,45 eura za hodinu původně navržených žalobkyněmi), podstatně změnil původní podmínky zakázky, čímž porušil čl. 127 odst. 1 písm. a) prováděcích pravidel.
81 Žalobkyně tvrdí, že podle ustálené judikatury platí, že použití jednacího řízení nemůže vést k podstatné změně původních podmínek zakázky.
82 Parlament tvrdí, že druhý žalobní důvod musí být zamítnut jako neopodstatněný.
– Závěry Tribunálu
83 Článek 127 odst. 1 písm. a) prováděcích pravidel stanoví, že zadavatelé mohou bez ohledu na odhadovanou hodnotu zakázky použít jednací řízení po předchozím zveřejnění oznámení o zakázce, pokud do skončení otevřeného nebo omezeného řízení nebo soutěžního dialogu byly předloženy neregulérní nebo nepřijatelné nabídky, zejména z hlediska kritérií pro výběr nebo kritérií pro zadání zakázky, pokud původní podmínky zakázky stanovené v dokumentech týkajících se zakázky uvedených v článku 130 nejsou podstatně změněny, aniž jsou dotčena ustanovení jeho odstavce 2.
84 Jedinou údajnou podstatnou změnou podmínek, kterou je třeba posoudit v souvislosti s tímto žalobním důvodem, je podstatná změna týkající se ceny. Ve stadiu repliky žalobkyně vzaly zpět druhou část tohoto žalobního důvodu týkající se objemu plnění a uvedly rovněž, že netvrdí, že Parlament změnil technické podmínky zakázky. Jak bylo kromě toho uvedeno v bodech 52 a 76 výše, argumenty žalobkyň týkající se údajné změny objemu plnění vycházejí z nesprávného pochopení žalobkyň.
85 Podstatná změna původních podmínek zakázky plyne podle žalobkyň z toho, že Parlament zadal zakázku za vyšší cenu, než byla cena, kterou původně navrhly a která byla považována za nepřijatelnou.
86 Tato argumentace nemůže obstát.
87 Zaprvé žalobkyně nezpochybňují, že celková odhadovaná hodnota zakázky zůstala nezměněna, a sice mezi 10 000 000 a 12 000 000 eury na maximální dobu čtyř let.
88 Zadruhé článek 127 odst. 1 písm. a) prováděcích pravidel ani článek 130 prováděcích pravidel (na který odkazuje předchozí ustanovení) nenaznačují, že cena navržená jedním z uchazečů v otevřeném řízení musí být považována za původní podmínku zakázky, která nesmí být podstatně změněna. Článek 130 prováděcích pravidel naopak umožňuje mít za to, že původní podmínky zakázky zahrnují zejména kritéria pro vyloučení a kritéria pro výběr zakázky, kritéria pro udělení zakázky a jejich relativní důležitost, jakož i technické specifikace. Žalobkyně však netvrdí, že došlo k podstatné změně těchto prvků.
89 Zatřetí by z důvodů uvedených v bodech 67 až 72 výše bylo nelogické domnívat se, že cena navržená žalobkyněmi v otevřeném řízení musí být považována za maximální prahovou hodnotu, kterou nelze překročit v jiném řízení, zejména tehdy, když je zakázka zadána hospodářsky nejvýhodnější nabídce (a sice na základě posouzení rovněž z hlediska kvalitativních kritérií, které tedy není omezeno na navrženou cenu).
90 Judikatura citovaná žalobkyněmi nepodporuje druhý žalobní důvod, neboť se týká skutkových a právních okolností, které nejsou srovnatelné se skutkovými a právními okolnostmi projednávaného případu.
91 Rozsudek ze dne 19. června 2008, pressetext Nachrichtenagentur (C‑454/06, Sb. rozh., EU:C:2008:351) se týkal změny veřejné zakázky za doby jejího trvání provedené vnitrostátními orgány ve světle ustanovení směrnice Rady 92/50/EHS ze dne 18. června 1992 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na služby (Úř. věst. L 209, s. 1; Zvl. vyd. 06/01, s. 322). Podle ustálené judikatury platí, že i když směrnice týkající se zadávání veřejných zakázek na služby nejsou použitelné na zakázky zadávané unijní správou, lze se pravidel nebo zásad stanovených nebo vymezených v rámci těchto směrnic vůči uvedené správě dovolávat, jestliže se jeví pouze jako zvláštní vyjádření základních pravidel Smlouvy a obecných právních zásad, kterými se unijní správa musí řídit (rozsudek ze dne 12. prosince 2012, Evropaïki Dynamiki v. EFSA, T‑457/07, EU:T:2012:671).
92 Dotčená ustanovení směrnice 92/50 však nebyla srovnatelná s čl. 127 odst. 1 písm. a) prováděcích pravidel. Rozsudek pressetext Nachrichtenagentur, bod 91 výše (EU:C:2008:351), není tudíž pro projednávaný spor relevantní. V každém případě je nutno konstatovat, že změny smlouvy v průběhu její platnosti byly jiné povahy než změna, které se dovolávají žalobkyně v projednávané věci.
93 Tytéž úvahy platí, pokud jde o rozsudek ze dne 4. června 2009, Komise v. Řecko (C‑250/07, Sb. rozh., EU:C:2009:338), který se týká údajné změny technických specifikací mezi dvěma zadávacími řízeními a ustanovení směrnice Rady 93/38/EHS ze dne 14. června 1993 o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací (Úř. věst. L 199, s. 84), která rovněž nejsou srovnatelná s čl. 127 odst. 1 písm. a) prováděcích pravidel.
94 Tyto rozsudky tudíž neumožňují dospět k závěru, že zadání zakázky v rámci jednacího řízení úspěšnému uchazeči, který navrhl vyšší cenu, než byla cena jiného uchazeče v otevřeném řízení, je nutně výsledkem podstatné změny původních podmínek zakázky, která je v rozporu s čl. 127 odst. 1 písm. a) prováděcích pravidel.
95 S ohledem na výše uvedené je třeba zamítnout druhý žalobní důvod jako neopodstatněný.
K neplatnosti smlouvy
– Argumenty účastníků řízení
96 Žalobkyně se domáhají toho, aby Tribunál konstatoval, že smlouva uzavřená s úspěšným uchazečem je neplatná z důvodů údajných podstatných vad.
97 Na podporu tohoto návrhu se žalobkyně dovolávají čl. 116 odst. 1 druhého pododstavce nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a o zrušení nařízení č. 1605/2002 (Úř. věst. L 298, s. 1), čl. 166 odst. 2 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012 ze dne 29. října 2012 o prováděcích pravidlech k č. 966/2012 (Úř. věst. L 362, s. 1), směrnice Rady 89/665/EHS ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce (Úř. věst. L 395, s. 33) a judikatury Soudního dvora.
98 Parlament tvrdí, že se nedopustil žádného pochybení při zadání zakázky, takže návrh na prohlášení neplatnosti smlouvy je zjevně neopodstatněný.
– Závěry Tribunálu
99 Vzhledem k tomu, že první a druhý žalobní důvod byly odmítnuty jako zčásti nepřípustné a zamítnuty jako zčásti neopodstatněné, musí být návrh na prohlášení neplatnosti smlouvy uzavřené s úspěšným uchazečem rovněž zamítnut.
K návrhu na náhradu škody
– Argumenty účastníků řízení
100 Pokud jde o návrh na náhradu vzniklé škody, žalobkyně mají za to, že pokud by Parlament nejednal údajně protiprávně, byla by jejich nabídka hospodářsky nejvýhodnější. Domnívají se tudíž, že by měly reálnou šanci na získání zakázky i přes možnost veřejného zadavatele odmítnout její zadání. Vzhledem k odhadnutému ziskovému rozpětí (a sice 1,9 eura za hodinu) a objemu odhadnutých plnění (105 000 hodin za rok) mají žalobkyně za to, že jim vznikla škoda ve výši 199 500 eur za rok. Ve stadiu repliky žalobkyně upřesnily, že přišly zisk ve výši 217 161,7 eura za rok, tj. 868 646,8 eura za celou dobu trvání zakázky.
101 Parlament tvrdí, že návrh na náhradu škody musí být zamítnut jako neopodstatněný.
– Závěry Tribunálu
102 Článek 340 druhý pododstavec SFEU stanoví, že „[v] případě mimosmluvní odpovědnosti nahradí Unie v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských států škody způsobené jejími orgány nebo jejími zaměstnanci při výkonu jejich funkce“.
103 Podle judikatury platí, že ke vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie ve smyslu čl. 340 druhého pododstavce SFEU za protiprávní jednání jejích orgánů, musí být splněn souhrn podmínek, a to protiprávnost jednání vytýkaného orgánu, existence skutečné škody a příčinná souvislost mezi tvrzeným jednáním a tvrzenou újmou (rozsudky ze dne 11. července 1997, Oleifici Italiani v. Komise, T‑267/94, Recueil, EU:T:1997:113, bod 20 a ze dne 9. září 2008, MyTravel v. Komise, T‑212/03, Sb. rozh., EU:T:2008:315, bod 35). Podmínka protiprávního jednání unijních orgánů vyžaduje dostatečně závažné porušení právní normy přiznávající práva jednotlivcům (výše uvedený rozsudek MyTravel v. Komise, EU:T:2008:315, bod 29).
104 Vzhledem k tomu, že tyto podmínky jsou kumulativní, a ve světle závěru Tribunálu týkajícího se neexistence protiprávního jednání Parlamentu, je třeba zamítnout návrh na náhradu škody, a není nezbytné analyzovat další podmínky.
105 S ohledem na výše uvedené je třeba zamítnout žalobu v plném rozsahu.
K nákladům řízení
106 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Parlament požadoval náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměly ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedeným uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (šestý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Direct Way a Directway Worldwide se ukládá náhrada nákladů řízení.
Frimodt Nielsen | Dehousse | Collins |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 29. října 2015.
Podpisy.